pech. Každý, kdo do skleníku pražské bo

pech. Každý, kdo do skleníku pražské bo

S
tometrová prádelna
Teplo, vlhko a kuňkání
pralesních žabek. Vítejte v tropech. Každý, kdo do skleníku
pražské botanické zahrady zavítá, si může vyzkoušet klima tropického
pralesa na vlastní kůži. A nemusí kvůli tomu ani cestovat přes půl světa. Stačí
několik zastávek městským autobusem.
Mezi pěti tisícovkami druhů rostlin,
které hustě porůstají skálu pod skleněnou klenbou Faty Morgany, se skrývá
nečekané překvapení. Vedoucí skleníku
Eva Smržová obrací jeden z velkých listů
banánovníku a ukazuje mi tři droboučké bílé kuličky. Jsou velké sotva jeden či
dva milimetry, tedy menší než populární bonbony „antiperle“. Přesto jsou však
plné života.
„Jsou to vajíčka velkých tropických
42 g 05/11
baboček druhu Caligo memnon. Překrásní motýli s rozpětím křídel téměř
patnácti centimetrů se nám tu sami rozmnožují od loňské výstavy živých motýlů,“ vysvětluje Eva Smržová. Jeden
z nich přiletěl odkudsi z vyšších míst
jedenáctimetrového skleníku, přistál
na kmeni banánovníku a složil křídla
k sobě. Půvabně nám tím předvedl, čím
si vysloužil lidový název „soví motýl“.
Výrazné oční skvrny na spodní straně
křídel, kterými babočka zastrašuje predátory, skutečně připomínají pohled
dravého ptáka.
„Jsme sice rádi, že je tu máme, ale nesmí jich být příliš moc,“ usmívá se kurátorka výstavy. „Jsme přece jen zahradou
botanickou, takže se snažíme, aby byly
rostliny ve skleníku co nejbujnější a nejzdravější.“ Právě v tom se však kříží zá-
jmy botaniků a motýlů. Jejich housenky
tráví před zakuklením svůj život na listech živných rostlin.
Háček je v tom, že přitom zároveň
tráví i listy samotné. Někdy doslova závratnou rychlostí. „Motýlí housenky
jsou přizpůsobené k jedinému úkolu:
Přijmout co nejrychleji co nejvíce potravy a vyrůst, aby mohly projít proměnou
v dospělce. Dokážou proto během několika dní celou rostlinu doslova oholit,“
dodává Eva Smržová.
Rej tropických motýlů
Jednou za rok se však navzdory žravosti housenek stovky pestrých motýlů
ve skleníku objeví. Je to událost, kterou
si nenechají ujít desetitisíce návštěvníků. „Během měsíc trvající výstavy naším skleníkem poletují celkem asi čtyři
Utat aci eugiamcor
tisícovky motýlů přibližně třiceti druhů,“ vypočítává tisková mluvčí botanic- sendreet lan velit prat
ad tie commolessit
ké zahrady Marcela Uhlíková. Botanici
vullandit verciniam
se však nemusejí bát, že jejich nenasytdigna augait wisim init
né larvy spasou vzácné druhy rostlin ze vero cortie min ulputat.
skleníku.
Dui endre doloreet
luptat. Na feuip el
„Motýlí kukly objednáváme z chovautpat,
core do dipsum
telské farmy v Anglii. Stojí v Stratfordu
zzriusci
tin ut wiscip er
nad Avonou, kde se mimochodem nasit wissecte tinibh enisi
rodil i slavný dramatik Shakespeare. Ze
tat nosto dolum zzrit
skleníků farmy až do Faty Morgany to
irit lobor aut dolupta
kukly mají skoro šestnáct set kilometrů,
tetuercip ea feugait
musejí to však stihnout za dvanáct hodin. dunt aliquat, conullam
Jsou totiž velmi náchylné na podchlaze- am venim zzriuscidunt
ní,“ dodává Marcela Uhlíková. Ještě ne- atio esectetum dolorpe
rcilit ipsustie magnisl
vylíhlí motýli se přitom proletí ještě dřív,
utatet nulla facip et illa
než jim narostou křídla – přímou linkou
faccum ip ea facilis
z Londýna do Prahy.
augait ilit vullandigna
feumsandre tem
První ze zásilek kukel dorazila
do skleníku zrovna v den, kdy jsem foto- zzriustrud dignisit wisit
05/11 g 43
Okřídlené rekordy
ve skleníku
Africký ostruhák druhu
Charaxes brutus dokáže létat
rychlostí až 64 km za hodinu.
Devadesátimetrový tropický
skleník by tak za stejnou
dobu přeletěl více než
sedmsetkrát.
Martináč atlas patří mezi
největší motýly světa.
V přírodě může dosahovat
rozpětí křídel až 30
centimetrů, největší jedinec
z Faty Morgany měl však
rozpětí o pět centimetrů
menší.
Sameček martináče dokáže
podle feromonů nalézt
roztouženou partnerku
na vzdálenost až čtyř
kilometrů. Používá k tomu
velmi citlivá zpeřená tykadla
osazená čichovými senzory.
grafoval housenky na rostlinách. Spěšný
kurýr přivezl tisícovku budoucích motýlů v nenápadné izolační polystyrenové
krabici. Kukly byly narovnané v řadách
a proložené vatou, aby se cestou nepoškodily. Připomínaly oživlé drahokamy. Zlatavé zámotky baboček rodu Idea
z tropické Asie vypadají jako velké kapky jantaru, zatímco zelené kukly otakárků se skvěle ztrácejí mezi listy rostlin.
Vybalení kukel je však pouhý začátek.
„Musíme všechny jednu po druhé přilepit speciálním lepidlem na dřevěné tyč44 g 05/11
pozice se o tom mohou ostatně přesvědčit
„v přímém přenosu“. Líhniště stojí přímo
ve skleníku a mají prosklené přední stěny. Je v nich vidět, jak se tropičtí krasavci osvobozují z kukel a usilovně pumpují
lymfu do žilek svých křídel, aby se hezky
vypjala a vyhladila. Když je celý proces
u konce, vylétají motýli volnou svrchní
ky,“ popisuje Uhlíková. „V přírodě jsou stěnou rovnou mezi tropické rostliny –
kukly uchycené na větvičkách či stoncích a také mezi návštěvníky skleníku.
rostlin a motýl se o ně při líhnutí opírá.“ V líhništích Faty Morgany nahrazují Na několik centimetrů
přirozené opory právě ony dřevěné tyčky.
Možnost kontaktu návštěvníků s vy„Jednu zásilku zpracováváme déle než dvě stavovanými živočichy bez jakýchkoli bahodiny. Během výstavy nás to čeká cel- riér je hitem moderních expozic. Motýli
kem čtyřikrát či pětkrát. Kukly docházejí jsou k tomu jako dělaní. Jsou pro člověka
postupně, aby byl dostatek motýlů po ce- zcela neškodní. „Jsou to naopak lidé, kdo
lou dobu trvání výstavy.“
by se k nim měl chovat ohleduplně,“ poNovopečený motýl oporu skutečně dotýká Marcela Uhlíková.
Nejenže mají motýli křehká tělíčka,
potřebuje. Vysoukat se z těsné kukly není
nic jednoduchého. Návštěvníci motýlí ex- ale ještě navíc choulostivá křídla. Podob-
ně jako umělecké mozaiky tvoří tisíce
kamínků, pokrývají motýlí křídla mikroskopické šupinky. Při sebemenším dotyku se stírají a hmyzí akrobat pak třeba
vůbec nevzlétne. A to je pro něj záhubou.
„Šupinky jsou také tajemstvím krásného
zbarvení motýlů. Skládají barevné vzory
a láme se v nich světlo, které vytváří kovové odlesky,“ dodává tisková mluvčí.
„Přesto si však lidé mohou naše skvosty prohlédnout zblízka,“ pokračuje. „Stačí přijít k jednomu z krmítek, která tu
máme. Na nich nabízíme dospělým motýlům sladké ovoce či medový roztok.
Při krmení plaší motýli neuletí, takže je
může každý pozorovat dle libosti.“ I tady najdeme hned několik zajímavostí. Již
zmiňované „soví“ babočky jsou malými alkoholiky hmyzího světa. S oblibou
hodují na kvasícím ovoci, ve kterém se
opojná látka vyskytuje. Obrovští martináči atlasi žijí v dospělosti pouhých pět
dnů, takže na krmítka nelétají vůbec. Žijí pouze z tělesných zásob a krmit se tedy nepotřebují.
Utat aci eugiamcor
sendreet lan velit prat
ad tie commolessit
vullandit verciniam
digna augait wisim init
vero cortie min ulputat.
Dui endre doloreet
luptat. Na feuip el
utpat, core do dipsum
zzriusci tin ut wiscip er
sit wissecte tinibh enisi
tat nosto dolum zzrit
irit lobor aut dolupta
tetuercip ea feugait
dunt aliquat, conullam
am venim zzriuscidunt
atio esectetum dolorpe
rcilit ipsustie magnisl
utatet nulla facip et illa
faccum ip ea facilis
augait ilit vullandigna
feumsandre tem
zzriustrud dignisit wisit
Wisit augiam augiatio
enim veliquat. Ut ilis
exerill aoreet la feu
xxxxxxxxxxxxxxx
feugiatet ad tet
nonullum zzrit in utat,
quat. Facin velisis et
05/11 g 45