Abhandlungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen
Transkript
Abhandlungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen
tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru MONOGRAFIE ESKÝCH TUBIFICID. MORFOLOGICKÁ A SYSTEMATICKÁ STUDIE. PODAVA ANTONÍN ŠTOLC. (Rozpravy k. eské spolenosti nauk. — VII. ada, 2. svazek). (Mathematicko-pírodovdecká tida . H.) Y PRAZE. Nákladem královské eské spolenosti nauk. 1888. — Tiskem Dr. Edvarda Grégra. tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru úvod. Podávám v pojednávajícícli o eledi Tubificid, práci této výsledek tyi-letých studií skupin to domácích našich oligochaet. Volil jsem tuto ele jednak pro rozmanitost dosti etných tvar jejích, které bohatou látku morfologickou podávají, jednak také proto, že eled Tubificid spojujíc v sob jisté znaky nižších a jiné vyšších skupin oligochaetv, zaujímá pro výhodn uspsobilé pro srovnávací studium anatomické. Pi studiu svém snažil jsem se bráti smrem, jaký na poli annulatologie v posledním desítiletí nkterými vynikajícími zoology byl naznaen a vypstn, i položil jsem sob za úkol rozšíiti soustavné vdomosti o tvarech eledi Tubificid vbec, pi emž zvlášt zetel jsem bral zoologa postavení zvlášt na druhy dosud ve vd zajímavé a neznámé, neb toliko chatrn a však jednak také pokusil jsem se luštiti od nás severnjších známé; z krajin nkteré otázky všeobecné, logické astji se setkáváme, a jichž dležitost vždy dosud jest s vd nimiž nyní ve zoo- uznávána a náležit oceována. Pokud jsem byl s to úkolu sob uloženému zadosti uiniti, ponecháno budiž soudu odborník, a jest mi doložiti, že i po delším studiu, kteréž pedmtu svému jsem vnoval, pece ješt dosti materiálu zbývá, kterýž spracovati bohužel ani as, ani prostedky více mi nedovolily. Jest mi však kojiti se aspo nadjí, že v stranného studia dochází, kdy podrobným gických organickým kdy vda skupin, hýbající, upímné snahy pispti eském. Ku konci zbývá mi ješt konati milou i naší, výzkumem nejmenších žíme se vystopovati všeobecné zákony svtem najde umístní svého jakožto výsledek dob i zoologická tak vše- rod skrovný i druh píspvek sna- mj ku rozšíení známostí zoolo- v rouše povinnost, abych vyslovil upímné díky vele- ctnému uiteli svému, panu prof. dr. nána byla a jenž zapjením bohaté své bibliotheky a jinak podporou hmotnou jediné umožnil Frcmt. Vejdovshémtc, v jehož laboratoi práce tato ko- dokoniti práci tuto. 1* tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru Integuraent. a) Hypodermis Tubificidv složena Hypodermis. je z polygonálních nízkých bunk. Na zvíatech živých vystupuje dosti nezeteln, na praeparátech však, zejména užijeme-li vhodných reagencí (du- sinanu stíbrnatého neb pouhé kyseliny chromové), vystupují kontury jednotlivých bunk, velmi patrn ukazujíce zárove i velké, pikrokarminem velmi intensivn se barvící jádro. Od tohoto spsobu bunk hypodermalních, jaký tém u všech našich Tubificid se vj'skytuje, liší se ponkud hypodermis rodu Spiro sperma. Hypodermis tohoto druhu jest totiž asi téže povahy, jako u vtšiny Enchytraeidv jednotlivé buky hypodermalné nejsou zde oste ome- — : zeny, nýbrž spíše bukám jednotlivým bunk Vedle Toliko lalok elní jmenovaného rodu opaten povlakem hypo- náležející. dermalným, jenž tvoen ku základní plasmatická substance, v níž uložena jsou jádra existuje tu bukami typu normálního. obyejných možno však v hypodermis nalézti buky tvaru zvláštního a zvláštní funkce fysiologické. Jsou to pedevším též znan se, že písluší jim zvláštní s Nejastji protáhlým. nimi na laloku buky znan elním bunné, jež emuž vystupují Jiné modifikované však též ena s zdá i peetn jednotlivými bu- hypodermalné jsou žlázy jedno- Teprve na praeparátech možno spolehliv povahu tchto žláz vyšetiti. vždy kulovité neb ovální, znanjší nežli obyejné homogenní, vždy však jádro ku Obyejn rovatelné. buky jádrem laloku elního, zejména ta okolnost ukazuje, že nepohyblivé brvy hmatové, nejspíše i tvaru, s na pokožce živých zvíat objevují se toliko v podob lesklých, asto nepravi- delných skvrn. zrnitý, jindy tyinkovitého se objevují roztroušeny v hypodermis funkce citová, k kami tyinkovitými spojené. tém protažené, buky stn hypodermalné jest stlaeno, bývá nahromadno veliké množství tchto na segmentech ostatních, kdež i v jakási i ukazují obsah mnohdy pak žláz dosti pravidelná, na hlav; tém Jsou hrub nepozo- dosti je jich obvodová pásma shlou- bývají. Od tchto jednobunných se žlázy tak zv. opasku žláz po celém tle Tubificidv roztroušených jen málo liší (clitellum). Opasek Tubificidv obdává pohlavní segmenty dosplých zvíat i skládá se ze dvojích elementv: z hypodermalných bunk obyejných, ponkud jen protáhlých, a ze žláz jedno- bunných, v nmž kteréž jsouce tvaru kulovitého neb oválního skryto veliké, venek malým, k obyejn basi pitisklé jádro. nedosti K povi-chu zetelným kanálkem. naplnny jsou obsahem hrub zužují se žlázy tyto hrdlovit zrnitým, i ústí na tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru b) Cuticula. bunk Zevnjší povrch hypodermalných pokryt zvláštní membránou ili kutikulou. Kutikula Tubificid je vždy jemnou homogenní blanou, která nejeví nikdy onoho, rozmanitými smry procházejícího rýhování, jakýmž oznauje se kutikula skupin vyšších. Toliko u málo jen forem (Limnodrilus Clapardianus) dochází kutikula jisté zvrstvení a zajímavou což jen na to poukazuje, že podléhá astjší na hlav i nalézti a rovnž regeneraci. brvy hmatá vé neb citové, pokládati tak zv. znané mohutnosti, zárove pak jevíc Jinak porušuje se kutikula na tle Tubificid dosti asto, irisaci. na konci tla jsou roztroušeny. jež Za produkty kutikuly dlužno také na všech místech tlních, zejména však rzné velikosti a asto ve vtší skupiny se nahromaujíce trí nepohybliv na pokožce tlní. Jiných výtvor nelze na pokožce Tubificid v ní zvláštních pór, též nelze vyšetiti ovšem vyjmeme-li z tohoto Jsouf pojmu tak zv. c) Pod pokožkou ukládá vrstva okružní a podélná. livá vlákna nedotýkají se zerami. krom otvor jednobunných Svalstvo. se u Tubificid jako u oligochaet Svaly okružní tsn pak Struktura tchto vláken je vbec dvojitá vrstva sval: uloženy jsou ve vrstv toliko jednoduché, jednot- hranami svými, nýbrž oddlena jsou djsti patrnými metáž, ponkud žláz, poruš tlní a otvory žláz exkreních a pohlavních. jako u oligochaetv vbec byla konstatována. Ped- smáklé a složené z centrální osy, ovšem zde velmi neznatelné a z vrstvy obvodové, jež tvoena je radiáln sestavenými, jemnými fibrillami. Svaly podélné pod vrstvou okružní se táhnoucí jsou sloueny celkem v osm pásem odstavují vlákna tato roury se stran dlených následujícími rýhami rýhou dorsální a ventrální, dvma postranními a tymi rýhami oznaenými adami vák šttinových. Strukturou sval podélných, též jen v jedné vrstv ulo: dob Rhode dospl k sval podélných nelze mi souhlasiti s ním v nkterých jednotlivostech, o nichž snad jinde možno bude více povdti. Pouze zbývá mi doložiti, že jednotlivá vlákna sval podélných vždy po stranách jsou smáknuta, užší hranou k ose tlní obrácena, jádro pak jednotlivých vláken uloženo v zrnité substanci vždy zevn, tedy mimo lumen vlákna. žených, obíral se v jest táž, jako poslední u sval píných. (35) Celkem mohu d) i potvi'diti resultátu, že stavba pozorování ßhodea, a Šttiny. Celkem, pokud se tvaru týe, možno nalézti mezi Tubificidy šttiny tchto forem: a) šttiny vlasovité, h) šttiny vlasovité a zárove pilovité; c) šttiny rozeklané, d) šttiny hebínkovité. Vyjma dvé rod (Limnodrilus a Bothrioneuron) pítomny jsou šttiny vlasovité u všech rod vání se šttiny z Tubificid našich. Jsou vždy bez nodulu, hrbolku váku šttinného, i zužují se to, jenž reguluje vychlipo- k vrcholu svému, nenáhle v jemnou osinu vlaso- tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru vitou vybíhajíce. Šttiny vlasovité (Tab. IV. Fig. 13, nade vše Jj), jejž zárove a pípadn pilovité Lophochaeta jsou jen u rodu karakterisují. Mají tvar velikost šttin vlaso- i vitých, jsou však dvojstranné zoubkovány, kteréžto zoubky v jemné dlouhé osiny se protahují, ímž celá šttina tvaru chvostovitého nabývá. Spirosperma (Tab. IV. Fig. 13, «j, «4), jež Zajímavý jsou též — šttiny vlasovité u rodu však vlastn pechod ku šttinám rozeklaným tvoí. Jsou dosti krátký, vždy však prohnuty a dolení jich tetina nápadn zúžena, takže te- ímž jakýsi as poátek nodulu je naznaen. Konec tup ukonen, pípadn velkým zvtšením objeví se býti jemn tina stední kolenovit stloustlou se jeví, hoení není rozeklán, klané též oste, nýbrž ímž optn pechod ku šttinám rozeklaným vyskytují se u všech našich Tubificid, stídajíce vlasovitými. Jsou vždy nahoe kiveny. Šttiny vácích obyejn se ve roze- se šttinami dole prohnuty a asi v polovici své délky nodulem opateny. bu dvma zoubky, jež bud rovn ku pedu trí, Šttiny hebínkovité nutno považovati toliko za Nahoe zakoneny — i — naznaen. jest vždy rozmanit jsou modifikaci šttin za- i'oze- pechod ku šttinám tmto pozorovati lze na nkterých rozeklaných šttinách (zejména na pedních segmentech) Tubifexa, kde mezi obma zoubky nezetelná, asto jednou neb dvma rýhami opatená blanka se táhne. Jiný význaný pechod jeví se u rozeklaných šttin hbetních na prvních segmentech tlních u Ilyodrila (Tab. IV. Fig. 13. c, C3). Oba zoubky tchto šttin jsou skoro rovny, tup ukoneny, mezi obma pak napjata jest klaných. První asi — Jiný tvar nedokonalých šttin hebínkovitých vyškytá se na pedních prsvitná membrána. segmentech tlních u Lophochaety (Tab. IV. F. 13. j — h^). Hbetní šttiny vesms jsou tu kolenovit prohnuty, oba pak zoubky jejich spojeny jsou membránou, jež nkolika rýhami nedokonale hebínkovitého tvaru nabývá. u Psammorycta likostí svou a Spirospermy. znan odstávajíce spojeny jsou Membrana pak sama dlena celkem téže formy, jsou však Na konec kaci šttin tlustou Spirospermy obma je jest Šttiny bukami jsou šttiny tyto zvlášt ve- svým rázu ímž (T. IV. F. 13. a, a vsunuty znan od sebe podoby lopatkovité nabývá. celek tém podélnými, neobyej- sice rovnobžnými rýhami bére na — tém šttiny hebínkovité «3) jsou až po konec horní do váku obou obyejných zoubk Spirosperma a nalézti lze mají ješt zoubek tetí, který umístn. Celkem nevyskytují se však šttiny tohoto tvaru pravideln, vbec umístny vedle však kými jádry opatených a rod ješt o jedné roztroušen jen se vyskytující modifi- toliko jen u Spirospermy (T. IV. F. 13. a,) svazek šttin; obou U rodv Tubifex, Lophochaeta šttiny rozeklané, jež vedle uprosted mezi z membránou, mnohem menší zmíniti se rozeklaných. prvního jsouc nkolika U sebe podobu hebínkovitou. šttinového. U celému neobvyklým tvarem Jsou jen velmi málo prohnuty, oba pak zoubky ného, avšak velmi pkného. nkdy zvíeti patrný, dodávajíce Dokonale hebínkovité formy šttin nalézti lze toliko astji jsou ve vácích šttinových. šttin pozorovati lze v bu se objevujíce. lateraln, bu nm Každý z vždy nkolik basaln umístných. vák chová vždy celý bunk žlaznatých, veli- Buky tyto jsou mateskými nových šttin, jež ureny jsou k tomu, by nahradily staré opadané šttiny. Na stnách vák, jež tvoeny jsou membránou pojivovou, ve které vždy jen znati lze veliká, ellipticky se protahující jádra, inserují svaly, jež chlípovaly neb vzájemn ídily. ureny jsou, aby roze- váky vy- tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru VycMipování a stnou váku sveno svalm, buky Jsou to obyejné tlní. upevnny mezi basalním vrcholem váku jež svalové, vždy jádrem opatené a k obma koncm v ose podélné protažené. Vzájemná regulace pohybu kulárním. Vždy jeden váek vák svena téže strany svalm mezi vnitními stnami jeden sval interfollikularní, jenž tvaru jsa pásovitého stn tak zvaným interfolli- dorsalní a jeden ventralní na téže stran mají spoleným toliko vák, blíže ku tlní jest umístn. Dutina tlní. Dutina tlní Tubificidv rozdlena jest pedevším dissepimenty ili septy, jež omezují segment se vždy mezi vnitní prostory jednotlivých žívací. Struktura tchto dissepiment je dosti složitou. Složeny jsou pedevším prostírajíce z vláken svalových rozmanitými stnou tlní a rourou za- smry Ze- procházejících. tsnji ku roue zažívací než ku stn tlní probíhající; dále vlákna svalová radiáln mezi stnou tlní a rourou zažívací upevnná a konen pe- jména jsou to svaly okružné jsou to etné svaly dorsoventraln probíhající. ásten vlakem peritonealním Jinak pokryty jsou dissepimenty po obou stranách po- prostory mezisvalové vyplujícím. jen Vedle tchto dissepi- ment, dutinu tlní kolmo na osu podélnou dlících, existuje u Tubificid podélné mesenterium upevnné mezi cévou ventralní a bišní stranou roury zažívací. V mesenteriu tomto ventralní probíhají též tak sítí stevní. zv. spojné cévy nepárovité, sprostedkující Na ezech kolmých dá dobe se dosti se zetelnými vtroušenými jádiy, aniž hranice Celou dutinu tlní vykládá vším na stnu tlní, kryjíc v bukami podob bunk k svými tak i jeví se jakožto pojná se cévní membrána jádrm patící vyšetiti se dají. zv. Peritoneum. Pikládá se pede- pojivého povlaku podélnou vrstvu svalovou, pokrývá však pedcházejícím též dissepimenty, jak v dokázati spojení cévy ventralní povdno bylo, a usazuje se dále na všech organech Vyjma na roue zažívací, cév dorsalní a na organech exkreních, kde podobu zvláštních jednobunných žláz na sebe bére, skládá se vždy z plochých, hvzdovitých bunk, jež výbžky svými souvisíce, pojivou sí vytvoují, v níž jednotlivá, tmav tinkcí v dutin tlní uložených. se barvící jádra jako uzly vystupují. Zajímavý jsou nade vše V dob poslední zejména se snaží. Vznik jejich odluují a na stn buky Kükenthal sluší lymphatické, voln v dutin tlní se posunující. (36) jimi se obíral a zvláštní náhledy o povaze jich šíiti prý hledati na cév ventralní a tlní usazují, kdež zvlášt v tak zv. pívscích její, odkudž pozdji se prostorách lymphatických (Lymph- spsobem amoebovitým se posunují. Pozdji vycházejí buky lymfatické i z tchto míst, probíhají njaký as voln v dutin tlní a usazují se konen na cévní síti stevní a na cév dorsalní, kdež pijavše záhadná tlíska žlutá, o nichž ješt pozdji bude zmínka, zvtšují objem svj, promujíce se v jednobunné žlázy chloragogenní. Po njakém ase odtrhují se i tyto žlázy chloragogenní a probíhajíce voln dutinou räume) tlní, podrobovány jsou nenáhle postupnému vují, jež pak bezpochyby oi-gány rozkladu, až pouhé exkreními na ven se dostávají. shluky exkrement pedsta- tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 8 A zkoumání svá, lymfatických asu ku koneným resultátm za mylný v mnohém dostatek Kiikenthalv vbec buky céva není tsn Lymfatické domnlé s vznikající buky mi oznaiti náhled jest Tubificidv a oligochaetv tlní probíhající žlázy chloragagenní, neb em- cév na orgány exkreními, jak buky dosud pro ne- se dotýkající, nicmén pivésti jsem nemohl, ohledu. mesoblastické a nemohou spojena vbec oligochaetv pedstavují bud utrhlé a voln v dutin bryonální tudíž bunk ventralní vznikati Nasse a lymfatické nejsou nic jiného než proto, že již Kükenthal se dotyná donmívají, a že jednobunné žlázy, vývodní chodbu orgánu exkreního pokiývající. Na konec zbývá ješt visí. O tomto pojednává velmi doložiti, že podailo se mi dkladn prof. konstatovati jej póru tlním, zmíniti se o tlní na venek sou- jímž dutina Vejdovský ve velkém svém tém díle, zbývá mi jen i u všech našich Tubificidv. Nalézá se vždy na samém vrcholu laloku elního a zejména tím, že zvíe krycím sklíkem násiln stlauje velmi dobe spsobem pokusným dokázati se dá. Apparat zažívací. Apparat zažívací u Tubificid skládá se z tchto ástí: ryngu, 3. oesophagu, Ústa 4. 5. 1. bunk Stna dutiny ústní, 2. pha- i otevírají se na venek úst vyložena je epithelem kubickým, nevíícím a málo jen se hypodermalních, jež upevnna z koneníku. Tubificidv umístna jsou na spodu v zadní ásti hlavy dlouhou štrbinou píní. lišícím od žaludku stevního, se, i v tom napodobuje, že obdán je znaným povlakem stnu tlní složitým systémem sval, jimž i mechanika pohybv ústních písluší. Poítati sem dlužno skupinu sval radiálních, šikmo ku stn tlní se ubírajících, a to jednak od pysku svrchního, jednak od pysku doleního, pak i svaly okružné, tsn celou stnu ústní okruhem svírající. Pharynx Tubificid pedstavuje rouru nahoe i dole, jednak však i po stranách stlaenou a sahající u nkteiých forem do segmentu tetího (Limnodrilus Hofimeisteri, Ilyokutikulárním. Jinak drilus coccineus), u vtšiny však do segmentu pátého. Pharynx Tubificid je stloustlá než Stna složen je z Na stna dolení bunk epithel, jehož lová, jež jsou ústa na je vychlípitelný a funguje dolení. tvoena pi tom zejména stna hoení, jež znan Vyložen je pharynx epithelem víivým a to dle stn rozdílným. totiž cylindrických, obyejným epithelem kubickým, kdežto protažených a opatených malým znan epithel stny hoení elliptickým jádrem. povrch opaten je zetelným povlakem cuticulárním, následuje vrstva sva- zejména na hoení svalových vždy patrná. stn pharyngu je vyvinuta a jako dvojitá vrstva Pohyb pharyngu ízen optn složitelnou soustavou jemných vláken sval: jsou to protractores mezi pídou pharyngu a stnou laloku elního se upevující, jednak retractores mezi zadní partií pharyngu a stnou tlní šikmo probíhající. Do pharyngu ústí dále žlázy septální, jichž pítomnost teprv v ase nejnovjším kon- jednak statována byla. Sledoval jsem je tém u všech našich Tubificidv a vždy pedstavují dvé ne- pravidelných tles po obou stranách pharyngu jujících, kdež též na hoení stn bez se táhnoucích a teprve na jednotného vývodu v dutinu jeho píd jeho se spo- ústí. Složeny jsou tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 9 vždy z velikých se bunk hruškovitého ehož nich, z souditi lze bunk Oesophagus hvzdovitých sítí tvaru, obsahujících v buky Celkem upomínají zetelným jadérkem. i tyto homogenním obsahu veliké na podobný jich mesoblastický pvod. Proplétány jsou též jemnou peritoneálních, jež jako povlak na povrchu jich se táhne. poíná hned za pharyngem. Tubificid roury zažívací jest lumerr jeho znan zúženo, ím objem jeho mohutnjším, až v segmentu desátém jádro na jednobunné žlázy orgán exki"e- však - Vzhledem k tomuto odstavci dále oesophag postupuje, tím stává v žaludek stevní pechází. u žaludku stevního, o emž doleji pojednáno bude. Pouze nutno podotknouti, že cévní sí jest na oesophagu velmi složitou, zejména v segmentu sedmém a osmém, jak v kapitole o cévním systému Tubificidv podrobnji pojednáno bude. se Pokud dosti nenáhle se histologické struktury oesophagu dotýe, jest tatáž jako Žaludek stevní tém Tubificid táhne se poínaje segmentem devátým až na Mohutn jsa naduen vypluje vtší ást jednotlivých rozhraní vždy ponkud se zužuje, ehož jsou píinou dissepimenty. Jinak postupnému pohybu rythmickému, jemuž souasn jest i podrobena céva konec tla, kdež v koneníku zakonuje. segment, na jejichž podléhá neustálému dorsalní na hbetní jeho stran probíhající. stn žaludku stevního struktura Složitá histologická vyložena je pedevším víivým epithelem. jsou pi-otaženy, konec Jemn zrnitý obsah toto jest zrnnýni hoení lopatovit tchto bunk buky Jednotlivé dosti i umístné nepravidelného, tém znan násadcovit. konce hoeního. blíže i Stna vnitní epithelu stevního konec basalní zúžen je rozšíen, uzavírá veliké jádro obyejn tvaru oválního, asto svým chromatinem. jest následující: tohoto význané Jádro zejména hrubo- je možno však konstatovati ve vnitní stn žaludku stevPedevším jsou to nízké buky nepravidelného tvaru, umístné na Vedle obyejného epithelu ního ješt dvojí elementy. basi obyejných jádra bunk bunk epithelialních obyejných znanji pozorovati uritých opatených taktéž velikým jádrem, však na i barvícím. se Tato okolnost, jakož i brv víivých, dá souditi, že nutno je považovati rozdíl na nich jiná, že nelze za elementy regenerují- cího se epithelu stevního. K / elementm druhého spsobu, a mnohem idím, nejnovji u nkterých Naidomorph podailo se vsunuté roztroušen v epithel stevní ujímajícím jádrem. pi soustav Na vylíený i mn nalézti. jednobunné náležejí Jsou tém probíhajících vláken (vnitní vrstva nmž svalová), jednak ezech bezpen sledovati možno. Zevní stna žaludku tvoena žláz chlor ago genních. Jsou to veliké buky tvaru hruškovitého, jež se ku své basi, kterouž na kapillarách sít stevní jsou upevnny. Tyto žlázy naplnny jsou irou tekutinou, ve které splývá znané jádro vi'stvou Jinak však obsah jich vždy u vtším potu kol naplnn jádra každé buky tuhou, všem reagencím dosud vzdorující a je zvláštními elementy, nakupeny, jsou znan tvaru Slo- podéln se toliko na nepatrné, jež velmi jemných zetelným. podrobn dvojitá vrstva svalová. táhnoucích (vnjší vrstva svalová), vždy však jsou to elementy dosti zužují buky buku za- celou tuto epithel stevní ukládá se sinus cévní, o pak následuje žlázy, jež kulovité to veliké naplnné nad obyej velikým, cévní pojednáno bude, na sinus cévní žena jest jednak z okružn od je konen dosti rychle s jadérkem dosud záhadnými. Jsou okovitého, obdány pak svtlo lámající membránou. 2 tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 10 jakouž jsem v první své práci o elementech tchto vyslovil, nemohu Domnnku, niím jiným optným podporovati, leda pozorováním, jež se optn element dotýe. dlení tchto výkonem exkrením, jak dokazují zejména žláznaté paitie orgán exkreních, na nichž elementy tyto se nakupují, když díve rozrušením utrhlých se žláz chlora- Nutn souvisí elementy tyto s gogenní z obalu jejich se byly vybavily. Konená koneník roury zažívací Tubificidv ili partie mální ást roury zažívací. Zaujímá skorém necelý segment poslední k žaludku stevnímu toliko dosti pravd zaujímá v i patrným jest mini- vzhledem nenáhlým zúžením objemu svého. Ústí pak na venek otvorem pesn itním, jehož však pravou polohu dorsalní toliko na praeparatech lze zjistiti. Soustava nervová. Soustava nervová nalézáme, i Tubicid vytvoena je dle obvj'kleho typu, jakýž u annelid vbec skládá se z uzliny mozkové a pásma bišního. Tubificid dosahuje znaných rozmr i umístna jest pedevším elního, zasahujíc u nkterých rod i do prvního segmentu trulaloku hoení ásti ve vtší, pového. Celkem u veškerých rod našich Tubificid lze konstatovati jeden a týž plán, pokud Sledujeme-li pak ve smru tom uzliny mozkové tvaru uzliny a jejího rozlenní se dotýe. Ilyodrilem poínajíce a koníce Limnodrilem, vystihneme jistý postup od rod, našich všech menší mohutnosti a skrovnjšího rozlenní k mohutnosti znanjší a k rozlenní složitjšímu. Uzlina mozková Aby další výklad jasnjším se stal, nutno ponkud zastaviti se u všeobecného typu mozkové Tubificid. Nutno pedevším rozeznávati vlastní stední ást uzliny mozkové a výbžky ili laloky, jimž uzlina ku pedu, jednak do zadu a po stranách se prodlužuje. Laloky tyto jsou párovité a dle uvedeného možno mluviti o lalocích pedních, zadních uzliny a postranních. uzliny Po krátké této poznámce podle naznaeného pedem postupu sledujmež nejprve tvar mozkové Ilyodrila (T. I. F. 1. .á). Obrys uzliny mozkové tohoto rodu je vždy obdélníkovitý, tudíž uzlina sama znan do šíky protáhlá, pední s pedním ponkud vypouklým, oki-ajem obou stranách okraje pedního, (L) vybíhajíce po v dvé krátkých vtví nervových zásobujících zadní (IIL) jsou velmi nepatrný, tvaru zadního, koníce dost oste. svaz ^znan skuten vrchole jejich místem jsou dosti jsou nejmohutnjší, pošinuty jsou ze laloky stedu okraje upevnní párovitých mozkové na stnu tlní. Laloky až na oba konce okraje zadního jsouce široký, ukonují se velmi tup. Uzlina mozková již konického vybíhají párovit jsouce Laloky jsou zúženy a brzy pecházejí pásma laloku elního. Podobn cerebroparietálních (pv), sprostedkujících zavšení uzliny postranní (IL) a znan ob postranní Oba pak konené se zadním málo vniklým. znan protáhlá, s okrajem nikají zejména rodu Tubifex, již nutno hned po Ilyodrilu na vzhledem k mohutnosti lalok a umístní pedním skoro okrouhle konické rovným a se zadním laloky zadní, jimiž znan celý okraj Kuželovité laloky postranní posunuty jsou tuto v hoení adu klásti, liší se jejich. Jest celkem do osy podélné Z lalok vykrojeným. zadní v zad polovice se obou oki-aj vy- prodlužuje. postranních, tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 11 tém takže obou lalok pedních, krátkých se dotýkají zaan však sice, do výšky obou- strann smáknutých. Uzlina mozková Psammorycta tsn adí se tvarem svým i jinak organisací svou k uzlin mozkové Tubifexa. Jest však nco štíhlejší, okraj pak zadní oste vyseknut a oba Uzlin mozkové Psammorycta dosti jest polaloky zadní koní ne okrouhle, ale dosti oste. dobná uzlina mozková rodu Spiro laloky zadními sperma okrouhlý, krátký, však široký processus Uzlina mozková uzliny Oba výbžky, za je pak konen laloky postranní to však (T. F, I. 7.). znan je prodloužena. se kulovit podlouhlými sob nkteré znaky téže uzliny u Limnodrila. v tém laloky zadní (III.) na dosti neznané hrbo(la) a vtev Spirosperm Dležitým vzhledem ku okraj pední, vybíhající v processus (pr) dlouhý, však úzký. Jest vždy do délky protažena rozlenní a se dotyce, vbec pak pedstavuje uzlina mozková u lze, skoro rovným bez processu. Laloky zadní tém liší úzce vyseknutý, oba pak zredukovány jsou Typ nejkombinovanjší, pokud tvaru (T. však F. 4.) zavírajíc I. zadní (11.) jaký v eledi Tubificid pozorovati lejší, 3.), každý z lalok pedních je rozdlen na vtev hoení pak každá dolení (K), z nichž F. znaky jinými v typ mozkové Jest velmi siln do délky protáhlá, okraj lovité I. (jp?-). Lophochaety Spirospermy, pechází oste zakoneny. (T. zvlášt však okrajem pedním, který v centru vybíhá v kuželovitý, (III.), s okrajem zadním vykrojeným, (III.) degenerovány, kdežto laloky pední jsou typ nejdokona- Limnodrilidv s okrajem pedním jsou široký, polokulovity, laloky postranní optn Lophochaety jako u (II.) rozdleny na vtev hoení (IJ a dolení (í^). Oba pak tyto laloky vynikajíce mohutností i délkou svou, zaujímají znanou ást uzliny mozkové. Z typu uzliny mozkové, jakýž tuto všemi popisovanými rody Tubificid sledován byl, vymyká se ponkud uzlina mozková rodu Bothrioneuron (T. I. F. 8.). Jest formy velice jednoduchost primitivní a lze tuto uzliny mozkové a rozlenní její poznati tytéž ásti, jaké u rod podélné prodloužena a okraj Laloky zadní (III.) tém vysvtliti toliko smyslu v jistém ostatních její (I.) redukovány byly, popisovány byly. pítomností orgánu mohutnost této i vždy možno na Jest pak uzlina tato roz- ní vždy v ose krátkým cípkm podobu dlouhých kužel, úzce konitých, podobají a laloky postranní se (II.), krátce kuželo- svou nepatrností zanikají. mozková Tubificid poskytuje místa velikému uritými smry ku stn tlní se ubíraly. Tyto uzlina potu vtví nervových, aby vycházejíce z ní, cerebrální vtve nervové vždy zpsobu jsou dvojího: pásma nervová, složená z velkého potu jemných vždy smujícím ku stn tlní, kam celé pásmo svými stupují a mají za lok pedních bu jsou fibrill, s to vtve mohutné, prbhem obyejn fibrillami vniká, bud jsou to spíše krátkým, vtévky prbhu svém velmi rozmanit a tvoící peasto celou sí jemných nervových. Pásma nervová u téže uzliny mozkové vždy konstantn vy- rozvtvující se na vláken a malých uzlin jsou-li s Nicmén by pední skoro rovným, zadní pak úzce a hluboce vyseknutým. Spsobem popsaným rozlenná nervové jistou korrelací Tubificidy se honosí. vynikajíce mohutností svou mají kdežto laloky pední vité, její pede všemi smyslového, jímž rod tento pvod svj oba laloky rozdleny. U je-li Tak u všech Tubificid vychází z lakaždý z lalok nerozdlen, nebdva páry, L 1. vrij) laloky uzliny mozkové. vždy jeden pár vtví nervových, Ilyodrila (T. F. jsou ob vtve dosti dlouhé 2* i vy- tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 12 zeteln. stupují velmi Bothrioneuron tsn ku (T. F. (T. I. F. 4. la, (T. I. F. 3. jív,), nepozorovatelný, ježto oba laloky pvod lze a zárove hoení bývá ponkud subtilnjší, za zárove dolní, kterýž bývá mohutnjší a širší (Ib, (La, Ij) bohatší než pár vnjší a Ilyodrila sluší se I. pár Jeden pak z obou dvojité laloky pední. tchto pásem pojmenovati párem vnitním ili hoením, druhý pak párem vnjším ili dolením; vždy pak vnitní pár širokých (T. tém jsou velmi krátký a se pibližují, vých pítomny, majíce za U 8. nt^i), úpln skoro ob pásma nervová zakrývajíce. U rod. Lophochaeta K) a Limnodrilus(T. I. F. 7. Inlj) jsou konen dva páry tchto pásem nervo- stn nervových Tubifex, Psammoryctes, Spirosperma U rod I. F. 1. ««o), jež to však na fibrilly l^), o jednom páru pásem neiTových dosti pedními z postranních okraj uzliny mozkové za vtve onch, která z lalok pedních vycházejí. ješt dodatkem zmíniti pod obma vybíhají a jež nejspíše považovati lze laloky Laloky postranní mozkové uzliny Tubificid podobn jako laloky pední též jsou vodci zvláštních vtví nervových. moryctes Spirosperma a dol ku stn U rod Ilyodrilus (T. I. F. 3. nv^) jest (T. I. to toliko tlní se ubírá. Lophochaety jediný pár, jenž jež U na nv\, L. Clapardianus), bu na ti*) (L. Hoífmeisten). dlí (T. I. F. 5) laloku na rodu Tubifex, Psam- F. 1. vn^), U dv jiné: hoení (nv^), jež šikmo nahoru a dolení (vn^), Lim no dril US dlí se každá z vtví nervových bu též stranních šikmo p- se z lalok povtev každého šikmo dv (T. Rod Bothrioneuron dol L F. (T. probíhá. nv\, 7. L F. 8.) iní tentokrát výminku ve píin vtví nervových z lalok postranních vycházejících dosti znanou, nebo laloky postranní postrádají tu obou vtví nervových. Pokud se obou lalok zadních mozkové uzliny Tubificid dotýe, tedy jedin t3'to nedávají vzniku Jak žádným vtvím nervovým. již pi popisu uzliny mozkové Ilyodrila uvedeno bylo, upevují se na n jemn fibrillovité (T. L F. 1. 3. 4. 7. U rod Ilyodrilus, Tubifex, Psammoryctes, Spirosperma, Lophochaeta thrioneuron jsou pítomny pouze v páru jediném, u rodu Limnodrilus (T. I. F. cerebroparietální tvaru páskovitého a struktury svazy 8. 2>v). a Bo- 7. pu^, pv^) jsou velmi mohutný, a z každého laloku zadního vybíhají však vždy dva svazy. Vtévky nervové berou vznik svj toliko z okraje pedního mozkové uzliny Tu- Nelze však pozorováním dotvrditi, že by, pokud potu jich se týe, vždy konstantn bificid. asto vystupovaly. sledování prbhu objevují se v jediném jich, jakož i toliko páru, pouhé urité rozpoznání asto též ve dvou jich s obtížemi párech, vždy však spojeno bývá, nebo s velikým potem vláken svalových celou dutinu laloku elního skorém vyplujících. Toliko o jedné vtévce nervové možno tvrditi, že vždy stále na mozkové uzlin Tubificid je pítomna. Jest to ona vtévka nervová, která ze stedu okraje mozkové uzliny všech našich Limnodril (T. I. F. 7. n) vybíhá a se spojuje se zvláštní uzlinou pemozkovou (ganglion praecerebrale, g) tvoenou nkolika velkými bukami nervovými a vj'- vehni snadno zamniti se dají s optn nkolik vtévek menších ku stn tlní. Týž nerv a touž uzlinu praecerebrální u všech našich Tubificidv, ovšem v míe menší vyvinutou (T. I. F. 3. 4. n). Jest teba nyní promluviti ponkud obšírnji o pásmu bišním, jež spojeno je uzlinou mozkovou párovitými kommissurami(T. I. F. 1.3. 8. com). Vybíhají ony po obou stranách sílající nalezl jsem tém *) Yiz Vejdovský, a System etc. tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 13 mozkové uzliny uzlinou z obou lalok postranních, U pásma bišního. sbíhají dále pod pharynx a Lophochaeta (T. I. F. pvod vedle obou lalok rodu mají však komissury jiný ješt má pvod svj Limnodrilus postranních a mohutnjší, vybíhá totiž vždy z laloku postranního (com„), (com.^) a 4, 5) spojují se tuto s první : (T. F. 7.) I. jedna vtev, to hlavní mén vtev však druhá, v zevnjší vtvi každého z obou lalok pedních vnjších. Ob mohutná kommis- sury mocnými jsou pásy, zabírajícími v objem svj vtší ást fibrillovité substance uzliny mo- A tedy hlavní jich massa z fibrill nervových se skládá, nicmén na poátku i konci svém provázeny jsou povlakem bunk nervových, jako pokraování lalok postranních neb bišního pásma se jevících, kterýžto dále povlak u nkterých forem, zvlášt u Bothrioneuron Vejdovskýanum (T. I. F. 8. com) velice je vyvinut. Kommissury taktéž jsou pvodci nkolika vtévek nervových, jež ku p. u Bothrioneurona (Z) v páru jednom, u Tubifexa a Limnodrlla v párech nkolika jsou pítomny a ze zevní strany obou kommissur vybíhají. zkové. U rod jiných nejsou vtévky vždy pítomny, jakož tyto u i rod pedcházejících ne vždy konstantn vystupují. Pásmo bišní pijavši ob kommissury vytvouje v segmentu prvním trupovém segmentech následujících pravidelné uzliny. subpharyngeal ní (a nazvaná význaného. Jest vždy celkem srdcovitá a tém u všech našich thrioneurona velmi krátkém rod mohl jest jsem konstatovati jeden pár prbhu tlní se ubírá pkn je vidti, (viz liší obou postranních kraj z i se a I. jednotlivé rody nervových. Tak F. 4. 7. a), u Bo- a v segmentech jednotlivé tyto ásti (T. I. F. 6. 9.). Každá z i I. pár delších F. 4. h). segment ostatních ukazují ve trojitá, ponkud jest též pvodcem vždy je dlíc se na ást pední, samy pro sebe na pravidelné menší pár jehož uzlina což zejména u Lopho- rozdleny partie tchto tí ástí dává vznik jednomu páru nerv nerv (II.), T. mladších menší vždy vyvinutost ckých, takže celkem na každý segment ti páry tchto nervových jest stední této uzliny jeden (T. I. F. 4. 1, 2) z uzliny této vycházející jsou. Uzliny od sebe rzní. Celkem každá uzlina jednotlivého segmentu je mohou (T. Tubifex a Lophochaeta, nkdy od uzlin segment ostatních, význan seadny všech skorém segmentech týž tvar, stední a zadní, nerv rody: kde nervy periferické následkem znanjší stsnanosti býti pár nkolika dokonce více pár, jež z pedního kraje této uzliny vznikajíce po v integument doleního pysku vcházejí, jejž pak innervují. Však za pí- trupového segmentu druhého chaety velmi uzlin odchylného a pro pvodcem (T. 1. F. 8. a) znivých okolností možno nalézti, že nerv ku stn ve všech ne vždy správn, nutno tak zváti veškeré uzliny segment, jimiž pharynx prochází) jest vždy tvaru od ostatních dosti i Uzlina prvního segmentu trupového, také uzlinou periferi- pipadají. Nejmohutnjší z tchto nejmohutnjší ást uzliny. Oba nervy tohoto páru vycházejí ze substance vláknité, probíhají tedy na poátku svém pes sub- bunnou dotyné ásti uzlinové i vcházejí pak po delším pímém prbhu do integumentu, jejž jemnými fibrillami svými zásobují. Druhé dva (I., III.) páry nerv periferických probíhají tím spsobem, že pár pední vzniká na rozhraní partie pední a stední, pár zadní pak na rozhraní partie stední a zadní, oba pak smrem ponkud šikmým pímo v integument dotyného segmentu se ubírají. stanci K tmto nervm na rozhraní segment periferickým uvnit segment probíhajícím dlužno piísti i jiné, jež umístny a jimž innervace dissepiment pináleží. Jsou vždy nepatrnjší nerv pedcházejících a pítomny jsou bu v páru jednom neb ve dvou. Nervy (a, b) jsou tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 14 periferické u Ilyodrila (T. ponkud F. 2.) jsou I. vází je na poátku prbhu ímž jich, rod jinaký nežli u bunná v témž potu pro každý segment pítomny, avšak substance Jsou sice ostatních. uzlin pro- jednotlivých nabývají téže povahy, jako periferické nervy u skupin zejména u Naidomorph. nižších, Zbývá nyní promluviti o jiných ástech soustavy nervové Tubificid. Jsou to pedevším tak zvaná postranní pásma nervová, jež u všech našich Tubificid jak na exemplárech živých, tak i na praeparátech velmi spolehliv sledovati se dají. Vyplují pak pásma pásv tato oba postranní intervally souvislých pvod bunk svalových nervových, jež až do jich hledati dlužno, jsou velmi souvislost jejich s Jiná jednotlivých, pídy tlní sledovati možno. nezetelný, a V píd výbžky svými práv tlní, kdež píznivých možno v pípadech pedních lalok vycházejícími spolehliv nervy z postranních a ást ada jeví se jako i soustavy nervové Tubicifid zdá se býti tak z v. mi bylo dokázati. nerv bloudivý (ner- vus vagus). Povaha tohoto nervu u oligochaet (zejména u Chaetogastridv a Enchytraeid) dostaten byla osvtlena v díle prof. Vejdovského, nicmén nebylo mi lze nerv tento na živých exemplárech Tubificid s uritostí konstatovati, což však se pesnou mi podailo na nkteiých praeparátech ezových. Tvoit pak nerv tento veliké ganglion na hoení ní dvma vtévkami ob kommissury se Z orgán smyslových fibrillovitými souviseti se krátkými kde od pharyngu, i zdá oddlují. zastoupen mezi Tubificidy velmi malý poet. nému orgánu citovému aditi dlužno pede tavé produktem jsou kutikuly i pítomny Souviseti se zdají, jak tlních. stn mozkovou v onch místech, uzlinou s vším tak jsou jak na hlav, tak Nasse již brvy hmatné. zv. ukázal s onmi i Tyto K povšech- brvy hma- na ostatních segmentech tyinkovitými bukami pokožko- vými, o nichž se mi však nikdy nepodailo dokázati, že by se zvláštními elementy nervovými souvisely. K témuž povšechnému orgánu smyslovému nutno také dále piaditi bradavky citové, jež u rodu Spirosperma (Tab. IV. F. 1 a 2) se vyskytují. Mají podobu znaných obejímají v jednom, dvou neb hrbolk i se jich struktury dotýe, souhlasí velmi u Slavína appendiculata Oí a orgánu bradavkami citovými, jež spojeny jsou sluchového Tubificidi Bothrioneuron s s výbžky bukami dlenou vtví nervovou je spojeno Pokud se nového pipojiti. substance vláknité. sobem, že na horní. epithelialními, jež kulovitých ichový zastoupen pouze podlouhlou a stažitelnou souvisejí Vyložena jest pak podlouhlými bukami s velikého struktury histologické pásma nervového týe, Jak uzlina mozková, tak Vrstva bunk jež i pásmo bišní skládá neurilemma vnjší se jako stranu spodní, pochva stny mi jen velmi málo bunk nervových a ze ze tí stran tím zp- na pásmu bišním stranu Obal zevní ili zejm peritonealní pvod svj soustavy nervové zejména dosti etná vtroušená jádra jest bišním kolmo na osu podélnou po- neb pásmem struktura obou ástí jeví se z nervových kryje substanci vláknitou uzlinou mozkovou vedeme, bude celkovitá ganglia, které neroz- uzlinou mozkovou. uzlin mozkové nechává nepokrytu Prezem, jevící, což s opt Vejdovský bunk hybunk pvodu mlkou u rodu jamku, uloženou na svrchní stran ve stedu laloku elního. víivými prof. Pokud nemají, orgán pak Pedstavuje tu (T. I. F. 8. ^rn). trupových. skládají se ze skupiny podlouhlých I tu svými podermalných, jež vnitními konci nervového. nápadn popisuje. segment více kruzích každý ze i tenké, bunná asi tato: dokazují. Pod obalem zevním násle- tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 15 duje vrstva svalová. Vrstva tato na uzlin mozkové velmi slab je vyvinuta, jevíc se jen jako tenounké pásmo jemných znaných pás fibrill; na pásmu bišním vždy jsem struktury brillovité, jež po obou stranách bude, se táhnou. Svaly tyto, zdá nervového, jež však nikdy, pokud Pod že se, pochva substanci vláknitou i Nasse pozoroval, pesvditi jsem svalovou patrným vi'stvou i buky je ji však sledovati mohl jako dvé neurochordu, zamuje nmž o však je za dole e cévy pásma se mohl, u Tubificid se nevyskytují. neurilemma vnitní nervové jednak jako jemná membranovitá ásten obejímající, jednak oddlující. Pokud bunk nervových se dotýe, chovají vždy v jemn zrnitém obsahu veliké chromatinovou substancí naplnné jádro, i obráceny jsou výbžky svými k substanci vláknité, kamž, jak na píznivých praeparátech dokázati mi bylo možno, jemným stromovitým spsobem se rozvtvují. Substance vláknitá složena je z jemných fibrill beze vší struktury bukovité, probíhajících v uzlin mozkové smrem celkem píným v pásmu pak bišním smrem podélným. Dležitým jest dkladn konen mohl, skládá se vždy ze jemné, z útlého pojiva neuro chord v pásmu bišním probíhající v díle prof. Vejdovského popisovaný. tí rour, z nichž složené, aniž U (T. F. 1 I. —9 n, nr) tak našich Tubificid, pokud jsem jich zkoumati prostední jest nejmohutnjší. njaké zetelné složení bunné Struktury je vždy za všech okolností na jevo vystupuje. Soiastava cévní. Soustava cévní Tubificid skupiny nižší, jinak se býti tvoena. apparát cévní druhého. však ve znan mnohém na jest složitou. Cévní soustavu rodu Ilyodrilus Naidomorph znan Jednak složením svým ukazujíc na skupiny vyšší pipomínajíc, dle rozhodn nutno klásti pipomínajícího, cévní soustavu dvojího typu zdá do typu prvého, na rod ostatních do typu Pihlédnmež nejprve tedy k organisaci cévní soustavy u Ilyodrila (T. II. Hlavní oddíl soustavy cévní sestává tuto optn z cévy dorsalní i ventralní F. 9.). a z cév postranních. Céva dorsalní (cd) táhne se nad rourou zažívací od zadního konce tlního až do segment oesophagealních, kdež od roury zažívací se oddluje a nepokiyta více žlázami chlo- ragogenními, mozkovou se Ob (cy) voln segmenty pharyngealními až do laloku elního probíhá, kdež ped rozštpuje a s obma vtvemi cévy ventralní se spojuje (vv). tyto cévy se spojují, jež pod pharyngem probíhajíce brzy (v uzlinou segmentu tetím) v cévu ventralní pak voln až k zadnímu konci tlnímu smuje. Mimo kommunikace v laob cévy celým systémem cév postranních, což zvlášt v zadní loku elním spojeny jsou však Z obou cév vychází tuto po každé stran vtší poet vtví postranních, jež opt mnohonásobn se rozvtvují V následua velmi složitou sí cévní vytváí, která i integument vtévkami svými protkává. jících segmentech, totiž ve tvrtém až devátém, spojena jest céva dorsalní s cévou ventralní vždy jediným toliko párem (2.-7.) cév postranních, jež ped zadním dissepimentem každého segmentu z cévy dorsalní vycházejíce postupem do zadu naduují, až ve tech posledních ze jmenovaných segment jsou nejvýznanjšími, podobajíce se tak onm naduelým cévám poásti laloku elního a v segmentech pharyngealních velmi patrným se stranním (tak zv. srdcím) picházejícím u ostatních stranní neústí však jednoduše v cévu ventralní. rod jeví. Tubificid. Popisované tuto cévy po- tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 16 áe tlní a vysílá v inKaždá z postranních cév pibližuje se totiž tsn k postranní každém segmentu vytvoují v integumentem tyto probíhajíce (ve). Vtve nkolik vtví tegument souvisí. Teostatních segmentv sítí úhlednou sí cévní, jež optn etnými anastomosami se kutina krevní, jež tuto integumentalní sí byla probhla, ními dvma cévami (se), pímo jen probíhají a postranní které od ve ventrální cévu áry tlní vi-ací se pak do cévy ventrální z integumentu vycházejíce zvlášt- na krátko ústí. Z popsané práv organisace soustavy cévní v pední ásti tla u Ilyodrila dosti je patrná píbuznost s pomi-y, jaké u Naidomorph panují; ovšem nutno tu nepikládati vtší váhy onomu rozvtvení cév postranních, jež jen na vi-ub integumentalního systému cévního spadá, který specieln u Ilyodrila zvlášt je vyvinut. znan Dosti odchýlenou od typu prvního jest organisace cévní soustavy typu dru- hého, jak u všech ostatních domácích rod Tubificid se jeví, jak však až dosud od rozliných autor v detailech svých popsána nebyla. Maje na mysli vždy jen karakteristické známky tohoto typu cévního, chci integumentu svého, jakož této se ukazuje (T. Ob II. je i podrobnji pro líiti u rodu Lophochaeta, soustavy cévní pravidelnost jenž pro prsvitnost zvlášt píznivým ku zkoumání F. 6). hlavní cévy dorsalní (cd) a ventrální (cv) spojené systémem cév postranních i tuto k obma pistupují cévy dv jiné, velmi karakteristické: céva supraintestiCéva dorsalní (cd) totiž probíhajíc od zadního konce tlsubintestinalní. nalní a céva ního ku pedu, odluuje se v segmentu devátém od roury zažívací, aby dále voln až v lalok elní postupovala, avšak oddlivši se v dotyném segmentu, dává céva dorsalní vznik cév picházejí, však nové, supraintestinalní (spr), která na hbetní stran oesophagu až k rozhraní mezi oesophagem a pharyngem (segment pátý) probíhá, kdež náhle pak koní. Céva dorsalní zatím, když byla však až v lalok elní dospla, rozdluje se spsobem známým vidlinat a pechází ve známou vidlici ventrální (w), která opt v segmentu tvrtém pod phaiyngem v jednoduchou cévu ventrální (cv) pechází. Tato na dalším prbhu svém neprobíhá spsobem jednoduchým. prvém segmentu oesophagealním (v segmentu šestém) vysílá jednu nepárovitou vtev (b^) ku stevní síti cévní, v segmentu pak následujícím hned nkolik (aj a^) nepárovitých vtví podobných. Na poátku segmentu osmého rozdluje se céva ventrální konen ve dv vtve. Již v — Vtev hoení piléhá tsn k oesophagu céva subintestinalní (sh). i probíhá dále po bišní stran roury zažívací jakožto Nová tato céva jest nejpatrnjší a nejmohutnjší práv pi vzniku svém; na dalším prbhu k zadnímu konci tla pozbývá postupn své mohutnosti až v zadních segmentech tla, kdež asto dvojitou se býti jeví, neliší se tém od paralleln probíhajících cév sít stevní. Druhá ventrální; však mohutných, ku vtví rozdlením z i tato céva cév na pouhou kapillaru vami (Ii, optn I„, cévy ventrální povstalých jeví se býti na svém poátku vysílá nkolik vtví spojných (ci— Cj), znan konen ped zadním dissepimentem segmentu osmého subintestinalní, až (vb) klesá, která teprv spojením se tak zv. srdci) segmentu osmého nabývá. Od pokraováním cévy s obma pvodní mohutnosti postranními pulsujícími césvé jakožto céva ventrální místa spojení probíhá pak céva ventrální voln a nedlené až v poslední segmenty zadního konce tlního. i tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru znaná komplikovanost hlavních cév apparatu cirkulaního stává se ovšem ješt pistoupením cév postranních, rozmanitá spojení mezi cévami hlavními sprostedkujících. Dosti složitjší Nebéeme-li ohledu na uvedený nalnf, lze již spsob spojení mezi cévou ventralní a subintesti- v pední ásti tlní konstatovati celkem dva spsoby spojení cév hlavních: jednak mezi cévou dorsalní a ventralní, jednak mezi supraintestinalní a ventralní. Prvý spsob spojení V druhém až sedmém. poznati lze v segmentu každém uvedených segment vybíhá z tuto — jeden pár cév postranních (1 6), dosti útlých, jež v dlouhém prbhu po nkolika jednak karakteristických, jednak nahodilých otokách bu ve vidlici ventralní (v segm. 2 3), bu v samu cévu ventralní ústí (v segmentu 4 7). Spsob spojení druhého nastává z cévy dorsalní — — v segmentu osmém, a ob. cévy pedcházejících cév postranních pedmtem tímto výluné jich se obírající postavení mezi postranní, jimiž tento lišiti spsob spojení provádn je, se nezdají leda mohutností a pulsací svou. srdcem, ímž naznaiti nazývali tyto cévy postranní ostatními cévami niím od Staí autoi postranními. A názvu tomuto se mlo nelze nijak cév dorsalní), pece nutno piknouti obma cévám skuteného postavení výluného mezi ostatními cévami postranními. Vznikají totiž nisprávnost piznati (písluší jediné celé pulsující koliv z cévy dorsalní, nýbrž z cévy supraintestinalní, jež v segmentu dvma mohutným naduelým cévám po krátkém prbhu s cévou ventralní dává vznik pulsujíce (I, I2) znan osmém naduivši postranním, jež v pestávkách neustále se spojují. Pítomnost tohoto spsobu spojení nebo tím stává se jich systém píbuzným systému cévnímu nkterých rod exotických Lumbricid (Urochaeta, Peri- cévního je pro soustavné postavení Tubificid cévní dosti chaeta, Pontodrilus, Titanus), dosti dležitá, kde dle podrobných pozorování Perrierových *) jednak totéž spo- (Per chae ta, urochaeta), jednak ponkud pozmnno mezi cévami dorsalní, supraintestinalní a ventralní (Pontodrilus, Titanus) pichází. K popsanému práv rozdlení apparatu cévního v pedních segmentech tlních u L 0- jení mezi cévou supraintestinalní a ventralní phochaety cid dlužno pipojiti nkteré dodatky, kteréž ostatních rod domácích našich Tubiíi- se dotýkají. Tak nerozdlené, jednoduché cévy postranní v segmentech pharyngealných vyu Lophochaety, u ostatních rod domácích zejména v prvních segmentech pharyngealních mnohonásobn jsou rozvtveny, tvoíce peasto složitou sí nikoliv skytují se typicky jen nepodobnou oné, kterou u Ilyodrila jsme byli vylíili. Pokud se postranních cév pulsujících rod Tubifex, Psammoryctes a Spirosperma, dva páry, to v segmentu sedmém a osmém, vyskytují se pouze u rod Limnodrilus a Bothrioneuron (T. II. F. 5, Ij_2, IIj-j). V tomto druhém pípad nutno ovšem dotýe, pichází jeden pár pošinouti spojení v ped ; kapillarovité jich u cévy ventralní s prvním párem tchto cév o jeden segment organisace ostatního cévstva nedochází tím však nijaké jaký u Lophochaety V práv zmny sledujíc úpln týž typ, byl vylíen. ádcích pedcházejících popisovaný systém cévní veškerých dotýkal se pouze rozdlení apparatu rod cirkulaního v pedních segmentech loku elním a v sedmi segmentech po tomto následujících ; našich Tubificid tlních, totiž v la- zbývá tedy vylíiti pomry cévstva v ostatních segmentech tlních. Pedevším nutno se zmíniti o postranních cévách v segmentu devátém až jedenáctém. *) Etudes sur les Cévy tyto neliší se Lombriciens terrestres. III. patmji od postranních cév segment pedních, IV. Arch. de zool. exp. et gén. 1874, 1881. 3 tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 18 toliko v ponkud dob pohlavnosti cévy posledních dvou následujících segmentech tlních vajený postranní, spojení Kdežto však v pedních segmentech tlních uskuteující. cévou ventralní a dorsalní mezi obejímajíce vaky chámový a svj promují, jak pozdji ješt uvedeno bude. picházejí rovnž cévy tvar a úkol Ve všech segment voln v dutin tlní probíhají, piléhají tuto tsn ku stn tlní, ímž gumentem ve styk picházejíce, zásobování jeho tekutinou krevní obstarávají. cévy postranní Tyto kliky postranní (Claperdovy anses s inte- periviscerales) podle svého i-zného vý- voje bud jednoduše probíhajíce, bud v celou integumentální patrn pro rzné rody jsou karakteristickými. sít cévní se rozvtvujíce, dosti pomry kliek postranních sledovati lze u vtšiny rod našich Tubificid (Tubifex, Psammoryctes, Lophochaeta, Spirosperma, ásten i Limnodrilus). V každém zadním segmentu u tchto rod probíhají kliky postranní takto Tsn ped zadním dissepimentem každého segmentu vychází po každé stran z cévy Nejjednodušší : dorsalní kapillarovitá cévka, jež brzy ku stn sepimentem zadním s cévou ventralní optn Tento se spojila. (viz Vejdovský, Systém etc.) stn cévy byla vyšla, piblíživši se k k sílá stn tlní Nejvtšího tré velmi význan u již prbhu kliek na jevo vystupuje. Céva, jež tuto tlní obrací se sice k cév ventralní, z dorsalní zárove však kliky postranní velmi složitým vy- sí cévní vytvoují. skuten integumentální sí cévní u Ilyodrila, spsobem se rozvtvujíce, proplétají v podob více mén dochází rozsahu dis- postranních Limnodrilus Hoffmei- cévních, jež v integument vcházejíce, složitou vtví ku ped- ped na zad postupuje, aby spsob nevykazuje tedy patrného rozvtvení v integument, které však steri tém tlní piléhá, po této pak až nímu dissepimentu postupuje; náhle však se obrací a kdež pra- videlného sítiva integument každého segmentu zadní ásti tlní. Tak zejména v segmentech nejzadnjších dochází jmenovaná sí, zvlášt pro velikou przranost této partie tlní velmi dobe pozorovatelná, také pravidelnosti, že úpln spolehliv rozpoznati a popsati segmentu vybíhají stedn s totiž se dá z cévy dorsalní cévou ventralní, nýbrž Tsn ped (T. II. F. 3.). dv vtve smují k obma zadním dissepimentem postranním arám tlním, kdež v integument vstupují a zvláštní prstenec cévní (p^) vytvoují, jenž celý segment obejímá. cévního vybíhá pak u velké pravidelnosti do kapillar ústí, cévy (ca^)), jenž (Jev), jež až do pedu i Z tohoto prstence do zadu velký poet paralleln celého segmentu obíhá. jež od obou postranních stn tlních Z tohoto prstence odluují se teprve vybíhajíce po krátkém se spojují, prostírá se v integumentu celého u Ilyodrila, jak z pedu která složitostí svou vylíeno, cévní sí cévní. prbhu i (pi) dv dutinou tlní z pedního sousedních v prvních segmentech tla nalézá) velmi bohatá sí cévní, ostatními Tubificidy vyznauje. Bothrioneuron karakteristickou integumentální Tato není však nijak pravidelnou, nýbrž jeví se býti dosti složitou spleteninou jemných kapillar v podélné ose tlní jež v tla (nebo integumentální se Ilyodrila zvláš mezi Vedle Ilyodi"Ua vyznauje se však sítí seadných stedu dotyného segmentu postupujíce tuto v podobný prstenec opt po obvodu pímo v cévu ventralní ústí. Ponvadž pak ze zadního prstence cévního do zadu a do pedu etné rovnobžné vtévky vybíhají a s cévními integumentalními prstenci segment každého postranní (k), které nespojují se bezpro- prbhu vtšinou probíhajících a za pvod svj svém asto jednotlivé segmenty napolo obejímajíce vtší vtve cévní majících, optn vznik svj v klikách tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 19 rod postranních mají. Tyto kliky postranní pekvapují odchylkou, kterou u ostatních Tubificid marn mrnou dorsalním k ivši, vchází prbhu postranní, jež a mohutností, naopak velmi krátkým v cévu padnou; pece lze velmi ji hutnost kliky, jakož klika cévní po- ubíráf se do dutiny tlesné, aby po krátkém i stedové na pohled velmi ná- býti se vysvtliti splynutím párovitých kliek posti-anních ve její okolnost, že vnikajíc v integument pvod celé síti kapillar kliku dlí se každá klika Ostatn dávají. mo- i postavení vzhledem k segmentu, jejž zásobuje, dají tušiti párovitost. Celkem, jak z popisovaných rozmanitá a lze bificidy velmi se tudíž tato pímo smrem šikmio vylíenou práv sí cévní vytvo: dotyných kliek postranních zdá dobe Dokazuje tak zejména ta její a jediná, ne- jest to toliko vyniká ventralní vústila. vždy jen ve dvé vtví cévních, jež pak teprve pvodní to jest stn tlní, kdež v integument se rozvtvivši optn v podob jednoho páru vtévek cévních našich vybíhá v každém segmentu z cévy Za z cévy dorsalní vychází. prbh její Tato nepravidelnost jedinou. rod všech tuto popisovaných kliek postranních, u Bothrioneurona však dorsalní vždy jeden pár párovitá klika U hledáme. dobe ji píklad kliek postranních mezi Tusekundárn vzniklou, nehodící vidno, jest úprava proto vždy vykládati jakožto Limnodrilus, kde pro znak generický. Tak patrno píkladem u rodu druh (L. Clapardianus) honosí se klikami jednoduše probíhajícími, druhý však meisteri) velmi Vedle znan jeden již (L. Hoff- rozvtvenými. cév, jež v dutin tlní probíhají neb v integument se rozvtvují, existuje u veškerých Tubificid, jakož u Oligochaet vbec, zvláštní ást soustavy ješt cévní, která za úkol podob tak zv. cévní sít stevní. Celkem vtší ást roury zažívací, totiž oddíly její pvodu hypoblastického (Oesophagus a žaludek stevní) opateny jsou sítí cévní, dutiua ústní, pharynx a jakožto partie pvodu epiblastického postrádají této úpln. Organisace sít stevní dá se velmi dobe sledovati ku p. majíc zásobovati rouru zažívací, obejímá tuto v i u Ilyodrila, kde prsvitnost žláz chloragogenních celému pozorování zvlášt jest píznivá (T. II. F. 2). V každém segmentu vybíhá tu z cévy dorsalní (cd) ada paralleln postupujících cév kruhovit rouru zažívací obejímají. Tyto prstencovité cévy spojeny pak mezi sebou vtším potem cév podélných (fcp), rovnobžn s cévou dorsalní probíhajících. Tímto spsobem rozdlen pak povi'ch roury zažívací v každém segmentu na samé prstencovitých (äo), jež jsou kvadranty, více úpln mén pokrývající. pravidelné, kteréž segmentu vychází ze sít a objemu dosti opt Celá pak sí spojena to ze stedu lánky mížovité sít cévní rouru zažívací (vv) tím spsobem, že v každém její na stran bišní toliko jediná nepárovitá céva znaného, kteráž krátce pak dutinou tlní probíhá a Stevní sí cévní ostatních Tubificid nicmén pítomnost cév drobnji vyteny butež. zejména tím jsou cévou ventralní s pivodno vtvují neb mezi sebou supraintestinalní i subintestinalní téže bývá, že cévy prstencovité pivádí jisté (es) ústí. zmny, kteréž tu po- u Ilyodrila, což pravidelnosti, jakáž nemajíce stejné je mohutnosti, asto se roz- Prvá tchto cév prstencovitých, vždy sepimentem každého segmentu umístná, bývá obyejn již v cévu ventralní celkem tvoena je dle typu práv popsaného, Sí sama nemá nikdy splývají. pímo tsn za nejmohutnji vyvinuta prvními moderními pozorovateli této skupiny oligochaet našich. Další i zmna pedním uvádna dis- jest v organisaci 3* tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 20 Do sít cévní nastupuje tím, že pítomna je céva subintestinalní. prstencovité prochází, jakož céva zejména velmi patrno cévy okružní, jak i vystupuje v každém segmentu ona jednoduchá z ní zmn Ješt znanjších v cévu ventralní se ubírá. dochází alních. Po hbetní stran oesophagu postupující céva dorsalní i tomna céva jediná, nýbrž toliko spojná céva, jež Pokud se dotyce cév cévou ventralní, nebývá v každém segmentu pí- segmentu osmého význaná (T. II. kapillarovit zteneny, však tak peetný, cévy postranní), nade vše eená substituje tuto cévu supraintestinalní nkolik takových, což zejména segmentu, zvlášt však Cévní sí tohoto s pak veškeré cévní v segmentech oesophage- sít vycházejí tudíž veškeré cévy okružní z cévy supraintestinalní. spojných, pivádjících sí cévní ve spojení tuto této cévy ústí to v prvních segmentech, jimiž (v nmž že vytvoují na ob nalézají se Cévy prstencovité F. 5 a 6). jest segmentu sedmém o této partii i platí. pulsující podélné jsou roury zažívací sí cévní nejhustší a nejkomplikovanjší. Zkoumaje za úelem srovnávacím stední sí cévní nkterých Naidomorph, na tak tuto nejsložitjší tém naduenin zv. sedmém a osmém u Tubificid u Naidomorph oesophagealní Lze tudíž za u všech Naidomorph pichází. míti, že to picházející jest obdobná jsem nalezl (Kopferweiterung, Vejd.), jež komplikovaná sí v segmentu oné, jež nadueninu oesophagealní oplétá. Po vylíení organisace systému cévního nutno bude též pojednati šíe o mechanice obhu tekutiny krevní v popsaných práv cévách. Panuje zásadní rozdíl mezi obma hlavními kmeny cévními: kdežto céva dorsalní jest stažitelná, tekutina ki-evní postupuje pak v této od zadu do pedu, jest céva ventralní nestažitelna, tekutina pak krevní v ní probíhá od pedu do zadu. Uvedeme-li obh tekutiny krevní v obou hlavních kmenech cévních ve spojení s obhem krve cév postranních, bude pak postup tekutiny ki-evní v celém systému cévním as následující: Céva dorsalní ped«, jednak odvádí soustedna je kliek cévních ; ji pulsujíc v celém svém prbhu Pokud céva do cév postranních. v ní veškerá oxydovaná tekutina krevní i žene tekutinu krevní jednak ku dorsalní na roue zažívací probíhá, odvádna je toliko do postranních jakmile však céva dorsalní segmentu devátého dosáhla, dlí se proud ku hnané tekutiny krevní ve dva proudy oesophagem probíhá, druhý pak do : pedu jeden ubírá se do cévy supraintestinalní, jež nad celým vlastní cévy dorsalní, jež nyní voln až do laloku elního postupuje. Z cévy supraintestinalní vhání se stranních: jsou to ob krevní tekutina srdce pulsující cévy postranní, jediného páru toliko do Volná céva dorsalní odvádí tekutinu krevní v každém segmentu do jednoho postranních; Tím zmnn opaný i postupuje nyní v Na poátku tohoto dlen tralní. pái"u cév když byla až v lalok elní dostoupila, pevádí zbylou tekutinu krevní do známé vidlice ventralní. chází krevní cév po- starých autorv. tekutina do celistvé je V cév ventralní cévy subintestinalní, ob každém krevní z kliek postranních, ku pedu se beroucí tekutiny krevní ve smrem pedozadním až k segmentu proud hlavní opt ve dva paralleln jdoucí: Táž céva pijavši pak sesílena dále do zadu. je proud veškeré smrem druhým pulsující cévy postranní z následujících zárove však též ubírá ást se vlastní osmému. jedním odcévou ven- segmentu osmého odchází segment pibírá jistou smrem odvádí. céva ventralní Pi popisu smr znan tekutinu organisace sy- tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 21 stému cévního etných vtvích cévních, kteréž céva ventralní v segrovnž ukázali jsme, že aditi je sluší k tak zadních segment. Práv pak tmito cévami spojnými odvádna je jsme se byli již zmínili mentu šestém až osmém ku stevní cévám spojným zv. v o síti vysílá; každém segmentu ást tekutiny krevní z cévy ventralní do sít stevní. Zde probíhá pak veškeré kapillary složité sít i navracuje se okysliena cévami prstenTímto spsobem navrací se tekutina krevní, když byla celým sy- covitými do cévy dorsalní. stémem cévy zde obh. Na optovn ventralní prošla, konec ješt sluší Nicmén spsobu Lophochaeta, ob u cirkulace krevní specieln se tedy na druhý z Ilyodrila cirkulace cévního systému neliší se typ cévní soustavy Tubi- v hlavním prbhu Nutno toliko vymýtiti funkce cév supraintestinalní a popisovaného. tuto nalní, kteréž prbh dodati, že popisovaný zde vztahoval na cévní systém rodu ficid. do systému cévy dorsalní a prodlává znovu vylíený nepicházejí a Ilyodiila spsob cirkulace jest úpln svém od subintesti- totožný jako u Lo- phochaety. jakým spsobem tekutina krevní na prbhu svém duCelkem okysliuje se krevní tekutina Tubificid podobným spsobem, jako u valné vtšiny oligochaet vbec: ásten dje se tak celým povrchem tlním, ásten rourou zažívací. Všeobecn známou zajisté jest poloha, v jaké ku p. Tubifex na Dležitou jeví se býti otázka, tinou tlní okysliována jest. bahnitém dn tla hojn klikami cévními protkaný splývá v rythmických pohybech ve domácích rzných vod rod ást tla zevnjškem svým velmi se zadní liší Jest vždy jinak zbarvena Pída tla vzí v bahnitém dn, kdežto prodlévá. przraností svou, což obzvlášt odtud pochází, že roura zadní konec Tém u všech pídy tlní. pední ást tla znanou karakteristicky od žlutav), zejména vyniká však nad (obyejn vod. zažívací jest znan tu zúžena, orgány pak exkrení málo vyvinuty. opan Tímto obojím nedostatkem a i tu nepatrnost segment zdá se klikám cévním vývoje velmi znaného, na závadu. Tím práv nuceny jsou kliky cévní dopává býti se jednak k tsnému pilnutí k integumentu samému, jednak k dlouhému, opakujícímu se bhu, jednak k vytvoení i složité chací omezena je zejména na sít integumentalní. To však jsou píiny, integument a pro pro pr- funkce dý- zvlášt zadní ást tla k výkonu takovému nejlépe se hodí. Nicmén rzná nelze tomuto funkci dýchací tohoto Jinak cévních u rozliných kliek vyvinutost podmínna, jednak však má se spsobu dýchání i ta okolnost, že znám dáti pednost ped Mluvit proti tomu jiným. rod, ímž ovšem mocnost funkce dýchací je rod, jehož písenatý spsobu rozhodn pekáží. s dýchacím processem spsobu druhého. Ta vc sít cévní vždy na témž stupni vývoje u veškerých rod obal, chání nade vše dležitým ze stanoviska Nebo konen zažívací a že jak žabry, tak pinosti. i plicní vaky, nuceni Ostatn morphologie srovnávací. ani veškeré spsob tento pvodem svým dý- u nást rouiy uvážíme-li, že vyšších vykonává funkci dýchací specialisovaná u obratlovc samých je tlo vzí, okolnost, že forma stevní Jinak je annulatm píbuzných typ nmž konstantn pichází, mluví rozhodn pro stejnou dležitost této sít pro funkci dýchací u všech rod. kterých v jsou vychlípeninami roury zažívací jsme piznati jedin tomuto spsobu dýchání význam ty- ásti roury zažívací nekonají funkce dýchací s intensitou tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 22 V stejnou. má tom ohledu vc opan se jako pi integumentalaím dýchání roury zažívací jest funkce dýchací vždy menší než v pední. komplikovanjší než na žaludku stevním; sít, která na oesophagu vždy je phagu samém koncentruje se dle všeho mohutnost funkce dýchací jen na práv ony to segmenty, o nichž rozvoje, totiž segmenty s eeno, bylo že na nich oesophagealní u ásti oesophagu u Naidomorph ponkud uritji však jisté cévní na oeso- i Jsou segmenty. sí cévní nejvtšího dochází obou tchto segment Jinak srovnali jsme sí cévní naduin onou, jež rozkládá se na této pedem sedmý a osmý. v zadní ásti : Dokazuje tak mohutnost Naidomorph, ímž, myslím, i funkce jest osvtlena. V pravd jest nepatrnost pedmtu Zbývá mi ješt zmíniti se o histologické struktue cévního systému. studium v tomto oboru dosti obtížno, zvlášt když methoda ezací pro výsledk dosti skrovných jen vždy spolehlivjším bývá strukturu cév zkoumati dociluje. Proto na exemplárech živých. Pokud cévy dorsalní vhodnjší pro poznání stny tchto cév lumen dají struktury skuten jich jest vyloženo postranních cév stažitelných a ob postranní se dotýe, jsou nej- Mohutné cévy segmentu osmého. pulsující velmi spolehliv rozpoznati elementy, z nichž se skládají. Tak sploštným epithelem, jehož jednotlivé buky nedají sice pesn rozpoznati mezí svých, zato však eliptická jádra jich vždy prvním pohledem jsou nápadná. vrstvu epithelialní následuje dvojí vrstva svalová: okružní konstatovati, že jsou to vlákna dosti jemná, jichž obrysy zejména možno; jinak v optickém Ob sebe rozeznatelný. neal nich, znan vlastn jen tu prezu stny ; konstatovati), vrstva buky Koncem dlužno Buky mnohdy celé slab sice již dle bunk perito- bunk se tyto podstatn od struktury cévy dor- vytvoena (nkdy nelze ob vrstvy svalové pesn pemnna, nýbrž Nejjednodušší oba systémy cév hlavních. Jsou to pouhé ady tvaru elliptického a s jádry zetelnými. tekutin krevní. Tato obsahuje pravé buky krevní. Tubificid písluší prof. Vejdovskému; tlesa bukám tmto Claparde, vykládal krevní u Tubificid lumen cévy i krevních nhož pvodním neliší a se zmíniti o na exemplárech živých bunk celkem jest spojující objevují jest se lze je však za parasity v tekutin krevní. velmi dobe sledovati u všech našich domácích Tak ku p. u Ilyodrila vyplují jakožto tlesa ellipticky okrouhlá, opatená tuhou, na praeparatech. i se svtlo lámající membránou, jež obdává vodu tchto viditelný a snadno od zevnjší, vrstva obalu povždy uchovávají svj hvzdovitý tvar. kapillary Zásluha o prvé jich zjištní u podobná popsal i vrstvy jsou pak peritonealní nikdy není na žlázy chloragogenní peritonealního strukturu ukazují ovšem a to stažení cévy vystihnouti jevících za sebou jdoucích provrtaných rod pi Na Lze pouze pechod k jednobunným žlázám chloragogenním, ást cévy dorsalní pokrývají, jež na roue zažívací probíhá. již toliko vrstva svalová velmi jednotlivé ob vi'stvy svalové kryje posléze vrstva Struktura cévy ventralní salní cévní vždy podélná. a po té jemn zrnitý obsah se zetelným jádrem. mi dle vlastního názoru pidržeti jich ložiskem jest epithel stny cév vykládající. prof. Co do p- Vejdovského, tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 23 Orgány Dle theorie prof. Vejdovského exkreoni. nutno u oligochaet vbec kreních rozeznávati: orgány exkrení embryonální, orgány exkrení trojí druh orgánv ex- exkrení trvalé a orgány pohlavní. U embryon jenž umístn povstává a funguje segmentu prvém jest v nejprve párovitý exkrení orgán embryonální, ili hlav, v ostatních pak segmentech trupových vzni- Exkrení orgán embryonální degeneruje záhy, již v dob ervu již dospívajícím párovité orgány exkrení trvalé nkolika pedních segmentv, u Tubificid prvních šesti segmentv. Poíná-li erv býti pohlavn dosplým, degenerují konen i orgány exkrení trvalé v segmentech pohlavních (u Tubificid v segmentech desátém a jedenáctém) a na míst tchto kají pozdji exkrení orgány nm však embryonální, po vznikají trvalé. degenerují pozdji v samostatn vývodní kanály, chámovody a vejcovody žláz pohlavních. V této ásti našeho pojednání promluviti chceme pedevším o definitivních orgánech exkreních. Poínaje sedmým segmentem, uloženy jsou orgány cid V hlavn dosplým. každém chopitelné, že v segmentech nálním se nacházejí, jest neb i tyto u veškerých domácích Tubifi- segmentech následujících, vyjma segmenty desátý a jedenáctý, ve všech vbec na stupni v segmentech i ze zadních, tam, kde segmenty nejmladší ve stadiu orgán exkreních stav psobících zde embryonálním se pedních jeden z Však nachází. dosti asto orgán exkreních nepatrnji zvlášt chodba vývodní takového orgánu znan podle toho po- i jest po- tém embryo- mén vyvinut dokonalý, pípady, že nalézti lze jest erv je-li segmentv funguje vždy jeden pár tchto orgánv nežli druhý; bývá zkrácena, jindy pak nálevka víivá od- a chyln zde upravena. Spoeji, u všech tém našich rod pípad ten pozorován bývá, degeneruje v nkterém segmentu jeden z orgán docela a veškerá innost exkrení omezena na zbývající orgán druhý. orgán Nápadno konen ada orgán exkreních dá, že celá jest a jedné strany obzvlášt v zadních znanji mén segmentech sledovati se jest vyvinuta, nežli ada tchže strany druhé. Nejmohutnji a nejdokonaleji vyvinuty jsou orgány exkrení prvních segment, jež za segmenty pohlavními následují. Proto také hodí se zde orgány exkrení nejlépe k studiu podrobnému a to pokud celé organisace i prbhu se dotýe. V pravd jsou orgány exkrení Tubificid tlesem velmi složitým, v mínajícím, i bylo mi zvláštní píli mnohém pi ohledu na orgány exkrení vyšších skupin upoSledoval jsem studiu jich vynaložiti. rod i podailo se mi ve všech pípadech složitý Pikroím tudíž k popisu prbhu celého orgánu ku p. u Lophochaeta ignota sledovati mohl (T. 11. F. 10). Poíná pak orgán exkrení nálevkou (n), trící v pedním je tém u všech prbh našich domácích a zajímavý spolehliv vyšetiti. exkreního, jak jsem vírající ústí své víící v chodbu a k (chv), jež Na v segment pedcházející. nyní adu smr chodby, smrem centripetalním, smr pak vli strunosti bude mi nazývati ního se blíží, centr ifugalním. distalním konci karakteristických oklik Chodba vývodní vyšedši z tvoí. jež K vli jich jej dissepimentu (dis) a ote- svém sužuje se nálevka jasnosti celého popisu k zevnjšímu otvoru orgánu exkre- chodby, jež od otvoru se vzdaluje, nálevky víivé postupuje nejprve smrem smrem tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 24 centripetalním tchto obrací se pojednou ped vzdálenosti (y) tém až i k dissepimentu zadnímu dotyného segmentu (z). V místech ubírá se nazpt smrem šikm centrifugalním. V jisté dissepimentem pedním smrem rovn centripetalním, žláznaté partie vchází do až do partie žláznaté prodlal, postupuje k dissepimentu pednímu (x). Ped znan k dissepimentu zadnímu, žláznatá má podobu byla prošla, pilne vycházející partie opaném optujíc ve smyslu byl jí se Tato partie (pž) orgánu exkreního. naduilé šrovité kliky a když chodba vcházející a chodba nastává obrat optovný a chodba postupuje dále pak piblíživši veškeré smry, jež oddíl po oddílu tomto, tsn její její k partii ped vchodem ním jsouc spojena až s dissepimentem oddlí se druhý tento díl chodby východní smrem šikm centripetalním ažk místu, jež koneným jest bodem šikm centrifugalního smru oddílu prvého (y). Od tohoto místa ubírá se druhý oddíl chodby vývodní smrem rovn centripetalním, až dospívá místa, kde žláznatá partie jest uložena i vchází tuto do odstavce ampullovitého (oa). Prood oddílu prvého a probíhá voln bhnuvši tímto oddílem, nastupuje chodba vývodní tetí oddíl svého pochodu. tohoto tetího oddílu vystupujíc z odstavce ampullovitého pilne dílu druhého, optujíc ve smyslu i opaném rovn opt ku centripetalní smr První partie vcházející partii od- oddílu druhého, ubírá nm, tsn optn spojivem peritonealním jsouc s ním spojena, až dosahuje místa, kde smr rovn centripetalní byl nastoupil. Tímto místem poínajíc obrací se spchá dále smrem rovn centripetalním, rovnobžné se tetí oddíl chodby vývodní svým rovn centrifugalním smrem. Když byl tento tetí oddíl, postupuje smrem uvedeným, dostihl konen míst («), v nichž umístny jsou partie žláznatá a odstavec ampullovitý, obrací se naposled ve smr vertikáln centripetalný probhnuv jím na ki-átce, se po oddíl druhý i i váku stažitelného (vs). Ve váku stažitelném ukonuje se celý, velmi složitý prbh chodby vývodní, nebo pijav k vylouení urené exki-ementy, jež všemi oddíly chodby vývodní probhly, stahuje váek stny své i vyvrhuje exkrementy na venek malým otvorem (o), jenž u Tubificid vždy ve všech pípadech ped vákem ventrální šttiny pe- vstupuje do chovávajícím jest umístn. Pehlédneme-li optovn prbh chodby vývodní, bude možno vedle tí oddíl tyry jiné partie. Tak partií první (A) jest chodba dvojitá hned za dissepimentem probíhající a tvoená prvým i druhým oddílem chodby vývodní. Jest obyejn velmi dlouhou, u nkterých pak forem (Limnodrilus Clapardianus, T. II. F. 11) provádí rozdliti na ji jinak na prbhu svém velmi etné kliky, smrem písn rovnobžným, prbhu Ostatn tato partie exkreního. se z však pak chodby druhotné nebží asto vedle sebe chodby vývodní upevnna dovoluje nicmén povstávající pohyb. Partie druhá (5) oddílu pi-vého, koucí ob nýbrž zvlášt chodba oddílu prvého asté kivolaké záhyby na svém vytváí. (T. II. F. 11. sv), jenž pedního celý rovn dosti tvoena centrifugalním smrem I tato partie znan jest dlouhou, k jest zvláštním volný, zejména svazem ku zmítáním stn tlní' dissepimentu rovn centripetalním smrem jest oddílu druhého a žláznatou ástí orgánu emuž šrovitá ást žláznatá. Partie tetí (C), podobná rovn centripetalního smru oddílu druhého, ovšem hlavn pispívá dlouze prbhem z rovn svým partii se vle- druhé skládá centrifugalního smru oddílu tetího a z odstavce ampullovitého. Tento odstavec ampullovitý pedstavuje tleso tvaru tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 25 (Limnodrilus Claparédianus) dvojit kulovitého neb (Lophochaeta hruškovitého ignota); stny jeho jsou téže povahy, jako stny chodby vývodní, obsah pak jeho naplnn jest hndou zrnitou hmotou, patrn to zpracovaným materiálem exkrením. Tato poslední okol- Patrn nost zdá se prozrazovati, jaká asi funkce této ásti orgánu exki-eního písluší. nmž za jakýsi reservoir, v dob krení, aby po delší nahromaduje se zejména po malých ástkách dále do má prbh Poslední partie chodby vývodní (D) centripetalního tího. Stny chodby v této ásti smr partie tvrté nmž tém stažitelného se ubíral. v partiích pedcházejících a 11. poznámku bude nutno Jinou žl). Znan druhá, tetí a asto i rovn centripetalní celý znan oba pysky pak dobn váek i podle který mezi Tubiíicidy vitý na exkreních orgánech rozmry svými od chodby F. 7 11. staži- segment pedních, vývodní. Bývá vždy dvojpyskou, vynívá koncem svým nad druhým. rozmr znanjších toliko v segmentech Po- pedních, akoliv rod jest rozdílná, jak ku p. rod Psammoryctes dobe ukazuje, skuten nejvtší váky stažitelné chová. Ostatn tvar váku bývá kulouprosted vždy proti objemu ústí, toliko (T. k popisu nálevky víivé a váku též pipojiti jsou stloustlé a jeden vždy neb elipsoidní, asto na venek nikterak stažitelný dosahuje jeho velikost tém pak tento probíhajících chodeb rozeznati lze, pokryt jest veli- mohutnou bývá nálevka v zadních neliší se roz- i pibližují. kými hruškovitými, irým tekutým obsahem naplnnými žlázami jednobunnými telného. rovn pouze z chodby vývodní oddílu te- dohromady pojivem pvodu peritonealního a rovnobžn slouží zpracovaný obsah ex- nejkratší, skládajíc se stlustlé, nežli k váku stažitelnému pipojiti, že partie srostlé jsou patero, znanji jsou více se Zbývá ješt na konec svazek, v váku vertikáln centripetalního smru a ím postupn, stupují se žlaznatou ástí stny jeho stažený; i váku samého znan jsou stlustlé a otvoi", jímž dosti nepatrný. Od vylíeného práv typu orgánv exkreních, jenž vtšin rodv (Tubifex, Psammoryctes, Spirosperma, Lophochaeta, Limnodrilus) bývá spolený, liší se ponkud exkrení orgány rodv Ilyodrilus a Bothrioneuron. Tvar nálevky víící, tvar stažitelného váku a zejména pak prbh chodby vývodní u Ilyodrila (T. IL F. 7.) neodchylují se podstatn od typu práv popsaného, nicmén dvojí podstatná zmna rozlišuje oi-gán exkrení Ilyodrila prosto a ást uložena ped od téhož orgánu vtšiny Tubificidv. žlaznatá jest sice (pž), avšak umístní dissepimentem zadním, nýbrž konec nálevky víící hned pímo do ní natou probíhající, jest rázu zvláštního. kolikráte Odstavec ampullovitý schází tuto na- Není totiž její jest jinaké. pímo za dissepimentem pedním, takže zadní zúžený ústí. Rovnž chodba (T. II. F. 8. chv) tuto ást žlaz- pítomna závitkovit, asté chodbiek protkána odboky Neprochází tvoíc, totiž ímž ást veskrze žlaznatá pímo, nýbrž zatáí vypadá, jako by se celou nsítí byla. Není pak bez významu, že tento tvar partie žlaznaté, akoliv mezi Tubiíicidy pouze u Ilyodrila u se vyskytuje, Enchytraeid, pece jest karakteristickým u celé jedné oligochaet, totiž kteí geneticky Tubificidm nejsou nepíbuzni, což práv nejvíce dokazuje rod Ilyodrilus, který jinak ješt píbuzností svou znamu odchylce eledi této s eledí Naidomorph Zajímavý odchylnou organisací svou jsou též exkrení orgány rodu (T. IV. F. 6.). Jest to jen vtšího vý- propjuje. skuten zvláštní a dosti Bothrioneuron tžce uritému vysvtlení pístupno, že, akoliv tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 26 Limnodrilus rod tento rodu znan se odchylují. Umístna pece orgány exkrení obou rod tak Hlavní odchylka spoívá jako u Hyodrila v umístní partie žlaznaté optn jest tak blízce jest píbuzen, za dissepimentem (žl). pedním bezprostedn, kdež ihned pijímá zúžený konec nálevky víící. Ostatn rozmiy svými, pokud mohutnosti se dotýe, souhlasí s dotynou partií exkreního orgánu ostatních Tubificid a i chodba jí procházející pímým jednoduchým smrem probíhá. má Jinak se ostatních Tubificid s chodbou vývodní, ponkud jest («). V míst jejíž nejprve tomto chodba prbh vzhledem k exki-enímu orgánu jsou pomry její asi následující: Vyšedši smrem centripetalním až tém k dissepise otáí i postupuje dále smrem centrifugál- modifikován, postupuje chodba z partie žlaznaté mentu zadnímu to i ním, rovnobžné s pedešlou partií, s kterou ostatn pojivem peritoneálním úzce jest spojena. Dospvši na dráze své až tém k dissepimentu pednímu («), oddluje se tato druhá ást chodby vývodní od ásti prvé, obrací se optovn a probíhá dále smrem centripe- talním, akoliv jakožto tetí partie chodby vývodní zachovává jinak rovnobžný prbh Když byla tato tetí partie až k dissepimentu zadnímu optovn s partií pedešlou, druhou. se piblížila (&), obrací se jakožto partie tvrtá a ubírá se nazpt smrem centrifugálním, opt tsn s partií ment pední chodby vývodní tetí jsouc spojena. naež od (x), V tomto partie tetí se spojení probíhá partie tvrtá až ped dissepi- oddlí a obrátivši se pak, ubírá se jako pátá partie smrem centripetalním váku do Celkem vytváí tedy chodba vývodní stažitelného fvsj, jímž pak na venek ústí. dvé karakteristických kliek, složených vždy ze rovnobžných partií chodby vývodní, smrv však opaných. Ponvadž však jak ob kliku tvoící, tak kliky samy pojivem peritoneálním mezi sebou souvisí, tvoí tyto ásti chodby vývodní svazek jediný, jenž protkán jest tverem rovnobžných chodeb dvou partie vždy jednu a jehož povrch Jak který optovn pásmem jednobunných prbhu z skuten u chodby vývodní vidno, nepromluveno nikterak o odstavci ampullovitém, rody, jež na jako rod jest stejné, píbuznosti genetické, v pravd však jsou jich oba umístní (žl). rodu Bothrioneuron jako u rodu Ilyodrilus schází. Ponvadž pak žlaznaté partie orgánu exkreního u obou o blízké hyalinních žláz jest poki-yt opané konce genetické ady mohlo by i umístní asi vzniknouti domnní Ilyodrilus a všech Tubificid postaviti Bothrioneuron nutno. Nebo tak partie žlaznaté a nepítomnost odstavce ampullovitého u Dyodrila dokazuje nade vši pochybnost blízkou píbuznost tohoto rodu se skupinami nižšími zejména mo rphy, tak oba tyto znaky u exkreního tohoto rodu se skupinami vyššími, zejména s O dosvdují s N ai do- blízké vztahy Lumbriculidy. histologické struktue orgán exkreních. orgán exkreních velmi k vytvoení orgánu exki^eního urené modifikují Histologická struktura bunné orgánu Bothrioneurona jest jednoduchá. se dosti Celkem elementy málo a tím ovšem histolo- gická struktura velmi málo složitou se stává. U Víící nálevka tvoena rod jest poet bunk nkterých jest u Tubificid vždy skupinou více nežli nálevku tvoících dosti znaný, což platnost dvou bunk. má zejména tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 27 u Tíivé nálevky rodu Bothrioneuron Plocha (T. IV. F. 6. n). tchto bunk obrácená v iumen nálevky pokryta jest vždy skupinou ile víících brv. Chodba vývod ní povstává pvodn vými brvami opatenou jsou provrtány. bunk rozeznati ada bunk, jež jako V dob, pozdji pak chodbou víi- kdy orgán exkrení dosplým znan chodbu vývodní tvoících, jsou se stal, nelze více sploštlé a protahujíce se, splývají mezi sebou tak, že v stnách chodby vývodní pozorovati možno pouze tenmji konturovaná stídav uložená a znanými mezerami plasmatickými od sebe oddlená. Odchylku, pokud se struktury chodby vývodní dotýe, tvoí ást žláznatá, kde pvodní, chodbu tvoící buky jsou nejen zachovány, nýbrž i znanji zvelieny. Sestávat ást stranách asto jádra po obou z velikých bunk veliké jádro. Pokud žláznatá znan stn od žláznatých, chovajících v zrnitém, svtlo stn chodby struktury odstavce ampullovitého dotýe, se lámajícím obsahu neliší se struktura význanou vývodní, akoliv od ní tou okolností se liší, svém jeho že vnitní povrch stn odstavce nevíí. Jak již pi prbhu popisu chodby vývodní bylo podoteno, souvisí jednotlivé partie chodby vývodní mezi sebou pojivem peritoneálním, jehož jedna ást však Vzhledem ku struktue epithel, stny jeho cévami bunk pvod svj což však obé z doložiti, že dle Nassea tu konstatovati, že pvodní dosplém váku pouze jádry stny obdávající, tžko jest nkdy i svalovou, cévy ventrálnl majícími, orgány exki'ecni Tubificid s níž patrn na nedostateném, asto dosti záhadné. svých, jež na ješt nejlépe se zdaí na velikých vácích exkreního orgánu Zbývá ješt visí, stažitelného možno mezemi Jemnou okružní vrstvu svými jsou rozeznatelný. dokázati, což váku vykládající, splynul modifikuje se ve buky, funkce dosud hyalinním obsahem naplnné a veliké jádro uzavírající veliké, Psammorycta. zásobovány bývají prý ostatn také povlakem žláznatým sou- zajisté velmi mylném pozorování se zakládá, nebo vždy a u všech mnou pozorovaných forem Tubificid bylo mn se pesvditi, exkrení úpln neodvisly jsou od cévy ventrální a její domnlých pívsk. že orgány Orgány pohlavní. as nebyla poznávána; tak zejména žlázy Ray Lankesterovi písluší zásluha, že rod eledi Tubificidv, kteí jako ostatní Oli- Pravá povaha žláz pohlavních po dlouhý samí zamovány peasto s vaky chámovými. prvý pravé žlázy pohlavní rozpoznal. gochaeti jsou hermafrodi+y, ob žlázy Ü všech umístny jsou ve dvou po sob desátém, vajeníky v segmentu a to varlata v segmentu Žlázy chámové jeví se nám následujících segmentech, jedenáctém jako párovitá tlesa obrysu (T. II. F. 12.). nepravidelného, zavšená po obou stranách roury zažívací na pedním dissepimentu segmentu desátého. Základní substancí tchto Ve žláz jest vývoji plasma jemn pozdjším kupí Zpsobem chámového zrnité, v uložena jsou peetná se plasma kol jednotlivých jader, jakož tímto povstávají mateské buky chámové, i jádra opatená jadérky. obdává se blanou bunnou. kteréž po shlucích se odtrhují a do vaku padají, kdež zajímavý proces Spermatogenese prodlávají. Žlázy vajené, jež zárove nny nmž jsou v podob s varlaty párovitých tles se vyvíjejí, o optovn po obou nco pozdji však dospívají, upev- stranách roury zažívací na pedním 4* tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 28 znan dvrky jader zetelnjší Pokud ullyodrila sob liší se tísníce, kupí se kol jednotlivých rozmr byly vzrostly a patrnou nám jednotlivé, prvotné buky tchto bunk dotýe, nastává znaný rozdíl ve vývoji jejich u ostatních rod našich Tubificid na stran druhé. se dalšího vývoje buky vajené Ilyodrila kupí se jednotlivé dlují, ímž F. 5.) od vajeník, padají do dutiny tlesné ve shluky, jež zaškrceninami od sebe se od- vajeníky tvánosti hroznovité nabývají. V se k byly vytvoily, pedstavují kol sebe na stran jedné a podléhají. se varlatm, tsn Tato jádra Teprve pozdji plasmatickou. Tak u mn svým podobají složením i uloženými. protoplasmaticke, jež, když do jistých bunnou jemnou blánu plasm zrnité základní substanci zatlaují vajené. Tvarem segmentu jedenáctého. dissepimentu však vtšími jádry v základní Na to odtrhují se jednotlivé skupiny (T. IV. vsunují se do vaku vajeného, kdež další pro- i každé skupin vyvinuje se toliko jediná buka ve vajíko; (T. IV. F. 4.) její se zveliuje, blána žloutková stává se patrnjší a jeron zrnitý obsah zamuje se kulikami žloutkovými, oste svtlo lámajícími, jádro pak polohu nikoliv již centrální zaujímající objevuje se jen jakožto pouhá skvrna, jejíž strukturu teprve reagenciemi rozpoznati lze. objem buky Ostatní s popsaným tvar ovšem vysoce Lankester míti pechodný. a novji zpsob obsah jich resorbován jest dorstajícím va- Enchytraeidv phylogenetickém, oznaujíc Ilyodrila jest dále, že tento Všichni pozorovali. a bude patrno, že v obou pípadech dle téhož dležito v ohledu jest pouhého obyejného Tubifexa pathologický vykládali. Prof. Ilyodrila, Zajímavo Nasse i Naidomorph, Chaetogastridv vývojem vajíka u tuto typu se dje, což jakožto ponenáhlu, skupiny degenerují jíkem. Porovnáme-li vývoj vajíka tito spsob vývoje vajíka již autoi domnívali se však Katzel, ped sebou jednak zjev ten za atavismus (Katzel), jednak za process i Vejdovský vývoje vajíka Tubificidv, i v díle svém velmi podrobn vyliuje tentýž odchylný koní úvahu svou závrkem, že tu zajisté zcela o novou Tato domnnka skuten se také potvrdila, když podailo se mi konTubifex coccineus (T. rivulorum var. coccineus), na nmž Vejdovský práv formu jednati se bude. statovati, že dotyný odchylný vývoj vajíka byl pozoroval, jest identickým s naším Ilyodrilem. Druhý spsob vývoje sleduje vajíko všech ostatních rod našich Tubificid. Prvotné buky vajené nekupí se ve vajenících ve shluky, aniž ve shlucích odpadávají, nýbrž veškeré buky vajeník ureny jsou k tomu, aby ponenáhlým rstem v definitivní vajíka se vyvinuly. Tak na uzrálém vajeník vždy pozorovati jest nkolik bunk, asto v za sebou násle- ad nápadným vzrstem svým vynikajíce, v definitivní vajíka vyvíjeti se poínají. Však vzrst ten vždy dje se samostatn a nikdy na úkor bunk sousedních a vždy dorsta- dujících, jež jící vajíka, když byla jistých když normáln vedle vajíek Tubificidv však nikoliv snad Pedem dob i již vak vajeným bylo, že I. vaku vajeného, i jest patrno, že jest jednodušším,' prvého. mateské buky chámové konenému stupni vývoje i F. 4. vav). vak jest podrobeny prbhem dalším vakem chámo vým (T. se vychlipovati, až vytvoují. Prvý z (T. jednotliv do Tomuto spsobu vývoje podléhají buky vajené shromažují Oba vaky povstávají tím spsobem, že hoení ásti zadních dissepimentu segment desá- aby tého a jedenáctého poínají nutých toliko se pipravují. vajíka všech skupin vyšších, povdno pohlavnosti, a to dosáhla, padají tla z pvodnjším spsobu se ve zvláštních vacích, v rozmr k východu dorostše, Oba vaky oteveny byly. dvé dlouhých II. do sebe vsu- F. 4. vch), druhý vakem jsou v dutiny dotyných segment, odkudž tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 29 oddlující se produkty žláz pohlavních, na protjších dissepimentech upevnných, pijímají i tá- po jedné stran roui7 zažívací nkolika segmenty na zad. Struktura obou vak je dosti jednoduchá: na vlastní stnu složenou z bunk hranic neznatelných, však zetelnými hnou se vždy jádry opatených, následuje nahromadných. vacích sledovati možno, sval kontrakci patrná vrstva nebo cévy objímající vaky tyto, Jsou zajisté to, závislá vak ku p. u Ilyodrila jak Dležitý jsou vykonávající. na nich výživa produkt pohlavních, ve jest (T. II. F. 4. cévy segmentu jedenáctého a dvanáctého, jež In a Ii, k vychlipujícím se IIj, lín) vakm se zárove s nimi neobyejn se prodlužují, až celé je obejímají. Nutno ješt dodati, že u nkteiych rod, zejména u Tubifexa, když produkty chámových žláz se byly rozmnožily, i pední dissepiment segmentu desátého vak chámový vytvouje, jenž pak do nkolika málo segment pedních se táhne. pikládají a s pedním koncem jen nezeteln stlustlým; pída vždy velmi intensivn prozrazujíc tak nukle- Zralé spermatozoidy mají podobu vláken nicmén ární tinkcí pvod F. 4. i svj. na preparátech barví Na venek v segmentu jedenáctém. pedním dostávají se vbec Tyto pro oligochaety 7.). se Vnitní zralé obou nálevek párovitých chámovod. chodbou chámovou sama; jest délky velmi Jest (chv). znané i to vine (T. se Nálevka vždy Zralé chámy vyšedše z Odtud trubice ubírají se prmru vak chámových dostávají chámy dále na venek vlastní nkolikráte menšího etnými, mnohonásobnými oklikami nežli nálevka tém celou po- lovinu segmentu vyplujíc. Vyložena jest epithelem víivým, složeným ze sloupkovitých (T. III. F. 9. ep), jichž Slabá vrstva svalová jemn (svj, jen zrnitý protoplasmatický obsah v vlak (prj, tvoí zevnjší vrstvu III. nálevkou (n, ni) umístnou vždy ve má tvar miskovitý a vyložena jest konec poíná jich úhledným cylindrovitým epithelem víivým. se do dvma chámovody karakteristické orgány uloženy jsou u všech Tubificid dotyného segmentu. dissepimentu spermatozoidy konené partii chámovod stn trubice. uzavírá veliké bunk elliptické jádro. patrná a nepatrný peritoneální po- Prošedše chodbou chámovou, nahromaují se chámy v atriu. Atrium (T. III. F. 4. pevahou tvaru kyjovitého, mnohdy s koncem vnitním mohutn naduelým (L ophochaeta), jindy se stnami znan smáklými (Limnodrilus, Spiro sperma). Vnitní stna jeho vyložena jest bukami podlouhlými a ile víícími, akoliv tento znak zejména 7. at) jest v dob orgán úplné dosplosti pohlavní nesnadno pozoi'ovati a tím, že obsah jejich zrnitým a jádro nezetelným lze. se Naduujít pak stává, béou na buky velmi znan se ponenáhlu funkci bunk. Na vnitní vrstvu epithelialní klade se dále vnjší vrstva atria, mohutným pásmem svalovým a povlakem peritonealným tvoená. Vrstva svalová zejména u nkterých rod (Spirosperma, Limnodrilus) mohutností svou pekvapuje, skládajíc se z pružných, znan velikých a tém pásovitých vláken svalových. Dležitý a pro Tubificidy význaný orgán pipojuje se k atriu v distální (vnitní) ásti jeho. Jest to žláza lepivá, hlavní úlohu pi tvoení spermatophorv konající. Veliké buky její s obsahem žlaznat zrnitým a znaným jádrem smují vývody svými ku stn atria, kdež na míst jediném spolen v lumen atria ústí. žláznatých Nutno bude chámovod Tubificid. z nichž toliko s nyní pipojiti Tak dle všeobecn pojatému obrazu prý chodba chámová z partií dvou, nktei'é dodatky k tomuto Nassea skládá se vnitní partie vyložena jest epithelem víivým. druhou nevíící ástí chodby chámové podobn jako s Dle mého náhledu atriem : v dob úplné má se však pohlavnosti tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 30 mrou, jakou žláznatým a tou stává se epithel dje, stává se se toto mén také patrnjší innost víivá. Dležitjšími jsou odchylky u U prvn lepivá. vité, distální ást zejména však u Ilyodrila se Oznaena jsouc prof. znan na zad od atria, kamž také s ní posunuje se Vejdovským jakožto ve si cul a seminalis, jest formy Karakteristicky odchylným od popsaného typu chámovodu Tubificid jest (T. III. peritonealní povlak znan jeho chámová Trubice F. 1). Atrium velmi krátký. veliké tvaru modifikován vyluujícími obsah svj v lumen Chámovod Tubificid (chv) jest neobyejné nemá žádné jest kulovitého a jest v povlak žláznatý (žlJ, dotyný orgán prbh šíky, její žlázy lepivé; pak za to tvoený velikými bukami atria. ústí na venek orgánem kopulaním, Basalní ástí svou souvisí penis 8. p). pouhá vchlipenina integumentu která jako trojí žláza kulo- ostatn však téže struktuiy jako atrium. Ilyodrila 7. jevící. od vlastního atria atria se žlázou lepivou do chodby chámové vsunuje se i Psammorycta, jmenovaného rodu oddluje se s chodbou se jeví. atria, totiž penisem jednak však Ostatn možno s i (T. III. F. 4. pochvou penisu, povahy rozeznávati dle druh penisu: 1. penis žláznatý (Tubifex), ásten 2. penis 3. penis chitinovitý chitinovitý (Psammoryctes, Lophochaeta, (Limnodrilus, Spiro sperma, T. in. F. 8. p) a T. III. F. 4. p). Penis žláznatý, jakým chámovod Tubifexa zakonuje, jest tvaru krátce válcovitého ponkud postranním. Histologická struktura penisu Tubifexa velmi jest složitá i jest mi se pi popisu jejím úpln dokládati podrobným výkladem, který prof. Vejdovský v díle svém o pedmtu tomto podává. Dle rzné struktury epitheliální možno rozlišovati partii terminální, partii stední ili glans penis a partii basalní ili praeputium. Epithel praeputia jest znan stlustlý a mohutným povlakem kutikularním opatený; glans penis, jenž ped vychlípením penisu v praeputiu jest vsunut, rovnž jest tvoen stloustlými, žláznatými bukami epithelialními, však partie terminální i vnitní chodba s ústím nikoliv terminálním, nýbrž penisová tvoeny jsou jen pojivou jemnou membránou se ídce vtroušenými Vnitní jádry. stna praeputia i glans penisu a rovnž i stna chodby penisové opateny vrstvami sval píných, ostatní pak prostora mezi obma stnami vyplnna celým pásmem jemných a etn rozvtvených sval podélných. Penis rycta, jesti ásten chitinovitý, kterým ku p. opaten jest chámovod Psammo- tvarem svým podoben kuželu uatému. Ostatn struktura histologická jednodušší než u Tubifexa. Pvodní epithel stopovati lze jest ponkud pouze na basi stny vnjší, ktei'áž stna vnitní (stna chodby penisové) tvoena membránou chitinovitou bunné. Za to prostora mezi obma stnami vyplnna peetnými, jemn fibrilovitými vlákny svalovými, jež od konené ásti atria až na vrchol penisu probíhají. Penis chitinovitý, jenž u rod Limnodrilus a Spirosperma (T. III. F. 4. p) ostatkem, jakož bez zetelné i celá struktury se vyskytuje, jeví se jako válcovitá roura výšky dle specií rozdílné. na basi stlustlé také tím, že a vesms terminální Stny její jsou pevné, znan pvodu bunného. Zajímavým jest tento penis u nkterých forem (Limnodrilus Claparedianus) jest chitinovité, bez sledu konec opaten vákovitým apparátem, východ chodby penisové uzavírajícím. Jiná zvláštnost k penisu tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 31 chitinovitému i se vztahující tak zvané spiralné jsou u jiných rodv, akoliv v menším pásovitého i obtáejí vyvinuty u všech ený rod rod Ponvadž dotyné opatených penisem Camptodrilus, znaných, tvaru svými k vychlípení podoteno bylo, více mén bylo zrušiti Eisenem utvo- svaly, jak se vyskytují, nutno nhož jmenovaný do rozmr pochvu penisovou, na niž konti-akcemi spirálovit smujícími vydatn psobí. penisu Svaly tyto, jež ostatn svaly penisové. vývoji, konstatovány byly, jsou autor vadil ony formy Limnodril, u nichž eené svaly penisové existovati mly. Pokud se penisu dotýe, odchyluje se rod Ilyodrilus optovn od ostatních našich Chámovod tohoto zajímavého rodu nemá totiž penisu. Atrium prodlužuje se Tubificid. v delší chodbu, jež bezprostedn na venek ústí (T. III. F. 1. cha). Eisen ve své zpráv jediné pedbžné popisuje penis u všech specií tohoto rodu, vždy však popis tento nutno vztahovati na prodlouženou chodbu atriovou, jež ostatn s okolním integumentem na venek vychlípiti se upevnných mezi stnou tlní a stnou atria umožuje toto schránky chámové téhož i ostatních rod i zevnjší ást llyodrila v této píin dle typ nižších, jak ku p. Tubificid. Celkem stavn je chámovod pirovnání s chámovodem u rod Styl ar ia (Naidomorpha) a Chaetog aster (Chaetogastridae) ukazuje. Však i v jiném ohledu shoduje se Ilyodrilus se jmenovanými práv zá- mže. Systém volných sval (sv) vychlipování, jemuž ostatn podléhá Chámovod tchto forem postrádaje stupci skupin nižších. v dob Totéž výkonu pohlavního apparátu jinému, dje z za svuje skupina šttin penis funkci pidržovací pohlavních representuje. pítomny jsou pravé šttiny po- Jsou umístny v potu dvou až ty ve zvláštním váku ped obou otvor párovitých chámovod a tvarem svým na prvý pohled rozeznati se dají hlavní (T. IV. F. 13. d^, každým jejž tuto nhož náhradou také u llyodrila, u se penisu, d..). od ostatních šttin tlních. K chámovodm tacula seminis, T. cházející. na konci nutno Tubificid tsn funkcí svou di-uží se F. 2. 5. 10. 13.), pijímající vlákna III. e bude, na každé i umístny jsou v segmentu desátém, v schránce chámové chodbu nebo-li hrdlo a Hrdlo schránky chámové vždy však vyloženo epithelem znan kulárním povlakem opateným vrstva i sval podélných (vl) (T. (ep). III. mže. i F. 5. chv) jest válcovité, bu asto mocným (zejména v Silná vrstva stny Tuto na venek ástí: jediný, o nmž Celkem ústí. ást vnjší ili vlastní schránku chámovou. nebo-li stlustlým, obejímají vnitní na venek vychlipovati se nmž dvé podstatných rozeznávati (recep- chámová pi sbydlení penisem vy- Schránky chámové pítomny jsou u všech Tubificid, vyjma pípad ást vnitní své schránky chámové sval okružních krátké, dlouhé, partii hoejší) kuti- (vro) a tohoto hrdla, které mimo optn innost vychlipovací bu na tuto sledující vlastní kontrakce vykonává skupina sval voln mezi stnou tlní a stnou schránky chámové upevnných. Vlastní schránka chámová nkdy vakovit (zejména u Limnodril) jest tvaru nejastji vejitého nepravidelného (T. III. vyloženy jsou epithelem žláznatým (ep), jenž tvoen jest z velikých zrnitým a velikým jádrem. u Epithel tento u nkterých Limnodrilus Hoffmeisteri a (T. III. F. F. 5. vr). Tlusté bunk s obsahem její jemn forem bývá žlutav sbarven (zejména Claparedianus), akoliv vzhledem k nkterým svým pozorováním nemohu íci, že by zbarvení toto typicky konstantním u téže formy sval píní a podélná na vrstvu 10. vr), stny epithelialní se ukládající bylo. Vrstva doplují strukturu vlastní schránky tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 32 chámové, ku které toliko ješt pipoísti dlužno povlak peritonealní mnohdy znan zbujnlý 13. pr). (T. III. F. Jinak celkový tvar schránek chámových bývá pro jednotlivé rody dosti karakteristickým. Tak u Psammorycta 10. chv) jest (T. III. F. vaného rodu i F. 14.) (T, III. i bývá hrdlo neobyejn dlouhé, ano u Spirosperniy optovn schránek chámových u Limnodrilid jsou nodrilus Claparedianus, a vnjší ástí chámovou Hrdlo jest (T. III. F. 2.). pak schránka chámová kulovitá nebo thelem kubickým (ep), se shora Znan opateny. ovální. velice pravidelným. i význaným zrnitým. z dola splošeny a svým se liší a velmi krátké, totiž posledn jmeno; jest Hrdla asto (Lim- nádorem na rozhraní mezi vnitní tvarem Stna jemn obsahem velmi s T. III. F. 5.) bulbovitým schránky chámové chámová Ilyodrila vykládající bývá zvlášt vysokým, tvaru eliptického a totiž splošeným, nikoli U schránka chámová. delší než vlastní dvaki-áte epithel (ep) vlastní schránku její jest znan optovn silné schránlía stlustlé, vlastní tenká a vyložena epi- Zajímavý jsou v epithelu tomto roztroušené žlázy jednobunné, jež hyalinníra obsahem svým stíbit se lesknoucím kapkám se podobají (žz). Ješt však o jedné velmi interessantní a na Psammorycta se vztahující odchylce dlužno se zmíniti. Míním tu zvláštní orgán souvisící se vnjším koncem hrdla schránky chámové (T. III. F. 1416.). V podstat dle jisté analogie nutno jej považovati za vychlípeninu stny — tohoto hrdla, a dosplý orgán není struktury tak jednoduché, aby Celkem odvoditi. jest to podlouhlý Neobyejným obsahující. váek jednu neb odchylkou zajisté jest tvar tchto šttin pvod jeho snadno dal se také dvé vychlípitelných šttin (T. III. F. 17.) ; jsou na konci dolením mohutným nodulem opateny a na pedu zvláštním žlábkem ukoneny, zajisté homologickým se zoubkovitou membránou šttin hebínkovitých. Jinak vyložen jest váek epithelem (ž) toliko na pedním konci, kdež ústí též do nho po obou stranách ponkud zahnuty, uprosted bunk dvé jednoduchých neb dvojitých žláz složených z atria. váku pechovává Base bukám obyejných vák téže povahy, jaké tvoí lepivou žlázu dv žláznaté buky (žf) úpln podobné basalním stnu váku tvoí na konec mocná vrstva jemn jimž zejména vychlípování žlábkovitých šttin jest sveno. dále jednu neb šttinných. Ostatní sval (sp, sv), Dležitým znakem Tubificid jsou zajisté tak zvané spermatophory. Vlákna chámová nehromadí se totiž ve schránky chámové ojedinle, nýbrž kupí se pomocí sekretu žlázy fibrillovitých lepivé ve zvláštní nalézá se zmnám podléhá, U Tubifexa nicmén vždy bývá Psammorycta jest nodrilus Udekemianus tvaru láhvicovitého, F. 6.) tvaru a krátce válcovitého, na rod Spirosperma skuten obrovské a obyejn v jsou délky podob 8 stoený spermatophor pad v receptakulu vtší jich poet, v pípad normálním, totiž s pední Zajímavou dle všeho ne jest struktura správn pochopil. i specie dosti kai'akteri- ku p. tvaru podlouhle u proto Lim(T. III. zašpiatlého. Nade vše význanými jsou U porovnání se spermatophory (T. III. F. nalézti elliptického, Limnodrilus Claparedianus u 11.). také v každém receptakulu toliko jediný, možno. Nicmén nalezl jsem v jednom pí- ovšem že mnohem menších, celkem však téže formy, jako ástí hrdlovit zúženou a se zadní válcovitou. spermatophor, kterou poprvé Pi u téhož druhu velmi jejich pro jednotlivé rody píd ponkud zejména spermatophory rodu jiných každém dosplém receptakulu seminis spermatophor tchto veliké množství, a akoli tvar rozmanitým stickým. V tlesa, spermatophory nazvaná. popisu mém jest mi se Lankester úpln byl vylíil, však shodovati s výkladem prof. tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 33 Vejdovského, nutno na každém z hrub se Jednotlivá vlákna chámová vyšedše vždy mezi osu vnitní (T. III. F. 6. oc), jež stlustlé pídy vláken chámových. Na rovnobžným sebou uloženy jsou skládá a v níž se vrstva vnjší (ou), klade Tímto spsobem jest povrch i znan a z hyalinní široká z vi"stvy centrální ukládají se ve vynívají hmoty tvoená. utuhlé vrstv zevnjší smei'em svými nad povrch spermatophoru. konci toliko Pedevším spermatophoru pojednává. spermatophoru Tubificid rozeznávati: hmoty zrnité tuto vrstvu v díle svém obšírn o struktue jenž ím spermatophor stává se ne samého Claparda považován byl spermatophoru jakoby obrvený, nepodobný njakému cizopasníku, za jakéhož také od (P a c h y d e r m o n). K tomuto náhledu pispla ostatn i ta okolnost, že povrch spermatophoru víí volnými konci vláken chámových, tak že spermatophory, když za erstva ze schránky chá- mové byly vypreparovány, jsou schopny ve vod na sklíku po krátký as se pohybovati. Vzhledem ku spermatophorm u Spirospermy nutno ješt zvláštní poznámku piiniti. Vnjší vrstva spermatophoru nepikládá se totiž rovnobžn k ose vnitní, nýbrž otáí se kolem této spirálovit, jak to ve shod s Eisenem u všech spermatophoru rodu Spirosperma mnou zkoumaných konstatovati jsem mohl. Pokud se spermatophoru dotýe, iní rod Ilyodrilus optovn pozoruhodnou odchylku ode všech ostatních a žlázy lepivé, tak také jak pozorování prof. rod našich Tubificid. Jako Vejdovského ukázala, postrádal rod totiž Práv nepítomnost nemá žádných spermatophoru. pvodcem jest alespo marn tento penisu žlázy lepivé, jež, centrální vrstvy sperma- tophoru, podmiuje Ilyodrila po tlesech, jež by na spermatophory poukazovati se zdála, vždy však nalézáme i nepítomnost spermatophoru. Proto naplnny velikými chomái bližuje však opt Ilyodrila Z orgán ke skupinám nižším, u kterých, jak etnými badately dokázáno pohlavních zbývá na konec pojednati ješt o vej dlouho zstala nerozešena. Mlo Eisen prof.Vejdovský na nemožnost spoleného otázka pravých vejcovod zstala vnoval jsem pedmtu skuten pravé piítám zejména vedle penisu Teprve v vajíka na venek vycházeti mají. kreslí zvláštní ovidukty, jimiž covodech. Otázka vejco- se zejména za to, že produkty žláz samicích odcházejí týmž otvorem, jako produkty žláz samích. Tak ku p. ukázal obzvlášt Tato znamenitá chámových. jednotlivých vláken je odchylka pi- spermatophory se nevyskytují. bylo, nikdy pravé vod pátráme ve schránce chámové ásten nerozhodnuta. tomu pozornost nejvtší pochvy penisové dob poslední po- otvoru obou žláz pohlavních, však Pi podailo i i svých studiích annulatologických se mi u vtšiny našich Tubificid nalézti vejcovody. Že tak dlouhou dobu pravá povaha jejich nepoznána zstá- vala, té okolnosti, že ze všech pozdji. ních orgán pohlavních vejcovody objevují se nej- Nejsnáze pozorovati možno orgány tyto u Ilyodrila, kde jednak díve než u ostat- mnou pozorovaných rod u tohoto rodu dv se veliké, široké náctého segmentu vetknuté. objevují, nálevky rozmr dosahují. Pedstavují F.3.A,B) tsn v dissepiment zadní jede- jednak znaných (T. III. Vyloženy jsouce velikými nemajíce pak speciálního vývodu, piléhají tsn ku bukami stn bišní epitheliálními, i ústí víí velmi ile, zúženým koncem svým zadním bezprostedn na venek, hned za rozhraním segmentu jedenáctého a dvanáctého a daleko ped šttinami bišními. Oba otvory vývodní, jimiž vejcovody na venek jsou znatelný, jsou veliké a okrouhlé. tají, mže dovoln se Velikost tchto otvor, v zúžiti nmž ostatn brvy víivé neustále se miho- astými kontrakcemi, kteréž souditi dají na vrstvu sval vejco5 tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 34 Vejcovody zcela vod obejímajících. Psammorycta dle téhož tvoené sledoval jsem podrobnji dále typu Tubifexa. Vždy však radno jest sledovati orgány tyto na individuích úpln dosplých, ehož zejména znakem je opasek siln naduelý a vak vajený naplnný dou a splými bukami vajenými. Dosplá vajíka Tubificid jedinou, blanou žloutkovou, která Tsn jadérkem nucleinovým. kolem jádra kupí ného tlísek žloutkových, kteréž kupí se dále k protoplasmy vajíka. Na preparátech barví se pruh plasmy hyalinní a jádro s Obdána jsou pouze blanou Obsah plasmatický vajíka Vajíka dosplá vyšedše dále po nkolika do zvláštních kokon, kokon takový Psammorycta), Tvar kokon celkem periferii zeteln vajíka naplujíce ostatn vtší ást toliko tenká blána žloutková, dále tém z tla, nekladou se ojedinle, nýbrž uzavírána jsou vždy jež jsou produkty vzhledu jest naplnn vyloueného sekretu jíka. pro jednotlivé rody bývá dosti význaným. Kokony dril rod Tubifex zúžené, kteráž a zpsobem tekutinou, v níž uložena jest cii'ou podlouhle vejitým, nesymetrickým, na trubku z opasku žláznatébo. pergamenovitého, prhledný, bezbarvý neb i uatým. úzký tinkcí netknuta. (kokony p. znaným úzký pruh plasmatu hyalinního, zbave- se jadérkem; ostatní ást protoplasmy, vyplnná kulovitými, svtlo lámajícími tlísky žloutkovými zstává Jednotlivý vajíka samého. jest veliké jádro se zetelnou retikularní strukturou plasmatickou a se pedevším uzavírá jsou tvaru celkem kulovitého. produktem U I ly o dril a jest ku stran jedné siln stlustlým, nahoe Psammoryctes jsou kulovité, nahoe zvláštním jakoby zátkou jest uzavena. rod jsou celkem téhož tvaru, jako u dvou pedešlých, jsou nahndlý jsou jednotlivá va- však i i dole tup dole v krátkou Kokony Limnomenší obsahujíce si'ovnavaci morfologii pouze nepatrný poet vajíek. Pokud se vývoje vajíka Tubificid do týe, jenž vzhledem k oligochaet zvlášt zdá se býti dležitým, tn mohl jsem dosud první stadia jeho na vajíkách Tubifexa a Ilyodrila sledovati, i nucen jsem odložiti dokonení studia svého ve smru tomto na dobu nejblíže píští. Na konec pojednání svého o pohlavních orgánech Tubificid nucen jsem posléze pi- Bothrioneuron Vejdovskýanum initi popis tchto orgán u pamtihodné formy jednak z píiny, že teprve nedávno poštstilo té ve stavu pohlavn dosplém, jednak i z té se mi nalézti a a to prozkoumati tohoto erva píiny, že pohlavní orgány Bothrioneurona jsou sob vymáhají. vajené, umístny jsou optn tak od ostatních Tubificidv odchylný, že zvláštního pojednání o Ob žlázy pohlavní, chámové i jako u ostat- ních Tubificid v segmentu desátém (chámové žlázy) a v segmentu jedenáctém (žlázy vajené). Struktura obou žláz jest tatáž, jako u ostatních Tubificid, poátcích svého vývoje zvlášt nápadných, dje se dle typu rovnž tvorba vajíek, zde u vtšiny Tubificid již pi (viz str. 28) Co však na žlázách zvlášt dobe sledovati se dá, je upevnní jejich v dutin dotyných segment, které ne tak na dissepimentech, jako na spodní stran pásma bišního, tsn za pedními dissepimenty místa svého má. panujícího. Velice odchylnými jeví se však chámovody Bothrioneurona (T. IV. F. 7). Nalézají se v segmentu jedenáctém a jsou párovité, jako u Tubificid ostatních, však akoliv párovitost pece oba chámovody mají spolené ústí na venek (oí), což jest zajisté pípad, jenž dosud jen pouze u jistých exotických forem oligochaet byl pozorován. Vizme tvar i strukturu jest patrná, tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 35 Každý tchto chámovod. z obou chámovod poíná optn nálevkou pimentu segmentu jedenáctého vetknutou a neobyejnými rozmry pravá ob dotyného dissepimentu levá, i tsn nálevky jedenáctého se máe do pedního disse- Ob poloviny, šikmo do dutiny segmentu vsunuty, jsou ímž obma k stranám roury zažívací piléhajíce zdánliv ve stedu segmentu Každá z nálevek vyložena je epithelem víícím, i trí v ní husté chu- ocitují. Bothrioneurona chámových, jež u vláken znan (n), vynikající. jsou zase neobyejného. tvaru Kdežto u ostatních Tubificid a všech domácích Oligochaet hlavika chámová jen tinkcí pesn rozpoznati se dá, jsou chámy Bothrioneurona opateny zetelnou, prostým zkoumáním pod mikroskopem patrnou hlavikou, jež jest podlouhlá, válcovitá, uprosted ponkud stlustlá, patrn se od dlouhého a tenkého ocásku. lišící Z nálevky chámové vychází trubicovitá chodba (chv) téhož tvaru, jaký je u ostatních Tubificid. Vyložena jest obyejným epithelem víícím i smuje nejprve nazad k zadm'mu dissepimentu segmentu jedenáctého, naež uinivši kliku, jež zvláštním svazem upevovacím opatena jest (si>), ubírá se nahoru k dissepimentu pednímu, kdež pechází do zvlášt modifikované partie chodby chámové mohutnjší jest nežli tém ást první, (žchv). práv Tato modifikovaná ást chodby chámové popsaná, vine i se v nkolika velikých znan otokách dotynou polovinu segmentu jedenáctého. Ostatn význaná jest již Jest totiž vnitní stna její vyložena zbujnlým epithelem žláznatým, na njž pes slabou vrstvu svalovou pikládá se stna zevnjší tvoená z velikých bunk žláznatých, obsahu zrnitého a pvodu patrn peitoneálního. Žlázvyplujíc celou na prvý pohled svou povahou žláznatou. konen natá chodba tato ústí do atria. Atrium chodby dosti nepravidelné, jež vyložena a široké Bothrioneurona (atj jest má podobu dlouhé mohutným epithelem víícím, na njž uložena jest rovnž mohutná dvojitá vrstva svalová a na tuto sporý povlak peritonealní. Jinak vyznaeno jest atrium žlázou lepivou (žl), doby kulovité postupn ku vsunuje. V stn žláz sahem. Pední zúžená ást žlázy tvoena z postupn k bunk nen kamž zvláštním kuželovitým výstupkem se naduelými bukami, jež oblouhruškovitého tvaru naplnných jemn zrnitým ob- atria se zužující, dolení ásti své vyložena jest žláznatými, kyjovit kovit jsouce stoeny, pijímají rosetu jež pední vnitní ást jeho jest vsunuta. Tato k ostatním Tubificidm neobvyklého. Jest po- jež v žláza jest tvaru a složení zvláštního, vzhledem ústí žlázy objem bukami od obyejného svj zmenšují žláznatých vylouený do atria se ubírá. pemohutnou vrstvou svalovou, jež tuto a mezi sebou epithelu ne píliš se lišícími, kanálek vytvoují, jímž sekret Celý kulovitý objem žlázy obemknut je ko- na zvlášt innost stahovací po- energickou ukazovati se zdá. Pirovnáme-li vylíenou tuto žlázu lepivou k témuž orgánu zejmo bude, že žlázu lepivou ostatních Tubificid ostatních Tubificid, tu nutno srovnávati jen s rosetovitou ástí našeho orgánu, kdežto vše ostatní lze pokládati za modifikovanou stnu jisté ásti k popisu chámovod bylo poznamenáno, mají oba chámovody spoatria obou chámovod spojivše se ped východem svým zevnjším na venek jediným spoleným otvorem (o), jenž umístn jest ve stedu segmentu jedeJak lené ústí atria. již v úvodu ústí zevnjší, náctého nebo na stran bišní. Tento spolený otvor atrialní jest emuž nasvdují pítomná široká pásma pín k obma stranám tla probíhající, kdež zvlášt veliký i podroben svalová obejímající a vtšinou se upevují. (ss) jest kolem v obvodu otvor silným kontrakcím, 5* tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 36 Ješt jedna karakteristická známka vývodních orgán pohlavních Bothrioneurona zde váky šttin pohlavních ústících do obou atrií tsn ped spoleným jich vývodem. Oba váky jsou znaných rozmr i obdány jsouce mohutným povlakem žláznatých bunk velikých, pechovávají v sob nkolik šttin (št) zakonených silným Jsou budiž vylíena. zobánkem dva to (T. IV. F. 10) a zvláštními ješt chitinovitými a pro tyto pohlavní šttiny význa- nými modifikacemi. promluveno o vývodech vajeník, Budiž ješt podailo se mi dv Jest to v podstat vaných. tsn K Bothrioneurona nálevek umístných v zadním dissepimentu segmentu jedená- segment jedenáctého a dvanáctého za rozhraním Zbývalo by ješt na konec zmíniti se o rona. lu celkem tentýž tvar a tutéž strukturu, jakáž u Ilyodrila byla vylíena, a ústících ctého, majících na venek vejcovodech. pítomnost vejcovod, tak dlouho u Tubificid vbec nepozná- konstatovati (T. IV. F. 8. ov). schránkách chámových Bothrioneu- velikému pekvapení svému pesvditi jsem se musil, že Bothrioneuron in postrádá, v tom jedinou dosud známou výjimku mezi Tubificidy i vbec jich domácími oligochaety vbec, a ukazuje tímto nedostatkem schránek chámových zase na jisté oligochaety exotické. Jinak však souvisí nepítomnost schránek chámových u Bothrioneurona se zvláštními jeho spermatophory. Spermatop hory jsou umístny totiž zevn na tle, ukazujíce tímto umístním i jinak spermatophory z (T. svou strukturou IV. F. 9.) na spermatophory Lumbricid Bothrioneurona tvaru podlouhle ásti dolení stopkovité, jež ponkud- rozšíenou basí svou (T. IV. F. 8. sp). palicovitého, Jsou skládajíce na pokožku opasku jest se pipev- uprosted ponkud zaški-cené ásti hoení s korunkovitým ústím a naplnné množstvím chámu, karakteristického a díve již vylíeného tvaru. Tyto sper- nna, a z podlouhle elipsoidní, matophory pokrývají v hlavního i dob dodávají zvíeti velmi cizího rázu. pohlavní dosplosti celou dolení zvláštního a vzhledem plochu opasku kol otvoru po- k ostatním našim domácím oligochaetm tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru ást systematická. Familia Tubificidae Vejd. Oligochaeti normáln lánkovaní, se šttinami ve tyecli adách podélných na všech segmentech tlních mimo hlavu. Šttiny hbetní jsou vlasovité, rozeklané, hebínkovité neb chvostnaté; šttiny ventralní toliko rozeklané. Soustava cévní tvoena jest cévou dorsalní a ventralní, spojenými adou kliek postranních, z nichž nkteré v pedních segmentech naduují a pulsují. Z cévstva stevního rod pítomností svou zvláštní céva supraintestinální a céva subintestinální. Orgány exk ení scházejí v nkolika segmentech pídy tlní, jsou však pítomny vynikají u vtšiny vždy v jednom páru v každém následujícím segmentu tlním. Každý stává z nálevky víivé, z karakteristické nho chodby vývodní a váku kliky a má odstavec žláznatý stažitelného. (bu pímo z orgán exkreních Chodba vývodní tvoí za dissepimentem, bu se- jisté dále od v chodbu vetknutý) a namnoze zvláštní odstavec ampulovitý. Orgány pohlavní párovité i náleží k nim : uloženy jsou v segmentech, jež opateny jsou opaskem; jsou Žlázy vajené a chámové, vaky vajené a chámové, chámovody, zá- sobárny chámu (recept, sem.) a vejcovody. Žlázy chámové umístny jsou v segmentu X. (IX. trupovém), žlázy vajené v segmentu XI. (X. trupovém) vaky chámové i vajené jsou nepárovité. Chámovody nalézají se v segmentu XL, každý pak chámovod skládá se z nálevky, chodby chámové a atria, k nmuž namnoze pistupuje žláza lepivá. Zásobárny chámové, složené z vý; — vodní chodby a vlastní schránky chámové, uloženy jsou v segmentu X. a scházejí toliko v je- diném dosud pozorovaném pípad (rod Bothrioneuron). Vejcovody, mající podobu rokých víivých nálevek, vetknutý jsou do zadního dissepimentu segmentu jedenáctého na venek tsn i ši- ústí za rozhraním segmentu XI. a XII. Za pomocné orgány kopulaní slouží penis neb za nepítomnosti jeho šttiny pohlavní. Chámy vláknité namnoze spojují se sekretem žlázy lepivé ve zvláštní shluky, tak zv. sper mat ophory. Vajíka dosplá ukládají se do zvláštních kokon vyrobených sekretem žláz opaskových. I. Subfam. Ilyodrilinae. Tubificidi tvoící pechod k Naidomorphm; nemají pyje, na míst kteréž fungují jako pomocné orgány kopulaní šttiny pohlavní. Nemají žlázy lepivé i nevytvoují spermatophorv. Vývoj vajíek dje se dle typu u Naidomorph a Enhytraeidv panujícího. — tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 38 1. 1. Genus llyodrilus Eisen. Spec. llyodrilus cocclneus Vejd. Syn. Tubifex coccineus Vejd. 1874; llyodrilus fragilia Eisen? 1879; Tubifex rivulorum var. coccineus Vejd. 1884. Šttiny dorsalní ment jsou a vlasovité opateny jsou jemnou membránou mezi rozeklané; obma šttiny pedních seg- rozeklané zoubky rozestenou. Šttiny ven- tral ní rozeklané. Mozek je mírn siln do výšky protáhlý, pední okraj jeho vypouklý, zadní míi-n mozkové jsou malé, postranní laloky velké a tup ukonené, vykrojený. Z mozkových nerv periferických vybíhají dva páry zadní pak mnohem menší a kuželovité. Oba pední laloky — na pedu a jeden pár v zadu Soustava cévní zejí; integumentální obou postranních lalok). jest velmi složitá. kliky rozvtvují postranní Cévstvo (z se Cévy supraintestinalní a subintestinalní schá- v integument, v segmentu pak složit jest vyvinuto a zvlášt 6. v segmentech — 8. znan zadních naduují. tvoí ki'ásné, pravidelné sít cévní. orgán exk eních má Chodba stavec žláznatý umístn je celkem týž prbh jako u vtšiny rodv, však od- hned za dotyným dissepimentem, odstavec pak ampulovitý schází. Chodba chámovodu jest velmi krátká a široká, atrium kulovité, pokryté vncem — Schránky chámové jsou kulovité neb ovální s vývodem velmi ki-átkým. Šttiny pohlavní jsou bud zobánkovité neb rozeklané. Kokony podlouhle kuložláz peritonealních. vité jsou tvaru nesoumrného. Zajímavý tento erv vyniká barvou ki'ásn íní do kvtna; ervenou a žije toliko v isté v ervnu a ervenci nalezl jsem ponejvíce jen mladá, nedosplá individua. vod Okol- erv obyejn hromadn ve spolenosti Tubifexa žije, zavdává asto podnt, že autorv zejména Mac-Intosh*) uinil, jenž nost, že tento s ržov zahrabán v písku neb ryje pod kameny. Doba pohlavní dosplosti trvá u nás od bezna tímto pomícháván bývá, jak vedle nkterých ve svém pojednání trn na II y o dv formy Tubifexa rozeznává, dlouhou a krátkou, kterážto poslední pa- dril a se vztahuje. Pokud se Eisenových**) amerických forem rodu jedna z nich (llyodrilus fragilis) s llyodrilus naší formou evropskou dotýe, zdá se, že bude identickou, neb aspo velmi píbuznou. Nalezišt: Vltava u Troje a na Štvanici, Labe u Roudnice. IL Subfam. Tubificinae. Tubificidi bez šttin pohlavních, avšak s pyjí. Opateni jsou žlázou lepivou a vytvoují spermatophory. Vývoj vajíek dje se dle typu u vyšších oligochaetv panujících. *) **) Mac-Intosh: On some points in the Eisen: Preliminary report etc. Bihang Proceedings Roy. Soc. Edinb. 1869-70. Svenska Vet. Akad. Handl. 1879. structure of Tubifex. tili k. tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 39 Genus Tubifex Lamarck. 2. Šttiny dorsalní rozeklanými ponkud i vlasovité a rozeklané; mlce do šíky protáhlý, pední okraj vybíhá z pedních, pár jeden tup ukoneny. Z Pední stava cévní má znan postranní všech segment vyjma segment osmý a cévu supraintestinalní jest momo- laloky nerv, periferních SouKliky druhý pár z postranních lalok mozkových. vyvinutou cévu pedních Mozek rozeklané. vykrojen. prohnut, zadní zkové jsou malé, postranní a zadní jsou mohutný a zkových na pedních segmentech objevují se mezi Šttiny ventralní šttiny nedokonale hebínkovité. subintestinalní. dorsalní a v segmentech vycházejí z cévy Postranní klika segmentu osmého vychází z cévy nerozvtvují se v integument. naduelá a pulsuje (tak zv. srdce). Orgány exkrení mají chodbu složit vinutou s karakteristickými klikami; odstavec žláznatý vetknut je v chodbu daleko za dissepimentem, odstavec ampulovitý vždy význan je vyvinut. Chodba chámo- supraintestinalní, vo du jest velice jest mohutn dlouhá a Kokony se za úplné pohlavní dosplosti. Spec. 2. (Vejdovský, System Otvory je žláznatý. vejcovod VEI.—X.) forma našich domácích Tubificid žije vítati tohoto erva jakožto odstraovatele vynikají prsvitností tla zadní se toliko na i špi- ást tla voln Ve vodách zkaže- ervi ve vodách istých látek hnijících. jsou zvlášt spsobilými k mikroskopickému zkoumání. i Genus Psammoryctes Vejd. 3. Šttiny dorsalní istých ve vodách emž splývá, pokrývá v obrovských koloniích dna našich stojatých vod. ných lze objevují jsou vejité, prsvitné, na obou koncích stopekaté. Tríc známým spsobem pídou tla svého v bahn, pi vod žijící penis Tubifex rivulorum Lam. etc. pag. 46, tab. Tato nejobyejnjší navých. ve vinutá, jsou vlasovité, rozeklané a hebínkovité; tyto poslední nalézají Šttiny ventralní pedních segmentech. rozeklané. Mozek je do délky Oba pední protáhlý, s pedním okrajem mlce prohnutým, se zadním hluboce vyíznutým. laloky mozku jsou malé, oba zadní mohutné a konické. Pár pední nerv periferických mozkových vybíhá z lalok pedních, pár zadní z lalok postranných. Soustava cévní má cévu supraintestinalní i Orgány exkrení hutným. ped je dob ostatní i vejcovod povahou tatáž jest váek vákem objevují vesiculu, k pomocné segment jedenáctého a dvanáctého Kokony podobají se onm jsou kopulaní pispsobenými. za rozhraním úplného pohlavního dospni. jež mo- znan Schránky chámové opateny funkci šttinami se se jako u Tubifexa, stažitelný je zvlášt vedle atria mají ješt zvláštní odstavec, tak zv. položena a žlázu lepivou pijímá. ústím zvláštním Otvory v atria jakož jsou téže organisace, jako u Tubifexa; Chámovody na zad od subintestinalní, optn u Tubifexa, mají však barvu prsvitn nahndlou. 3. (Vejdovský, System Krásný tento etc., erv Spec. Psammoryctes barbátus pag. 46—47,, tab. žije Vejd. Vm.—X.). toliko v istých vodách íních a potoních. V písku a pod tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 40 kameny zahrabán mu ržová barva tla a hebínkovité šttiny na pedních zvláštního karakteristického vzezení. Kouimský potok Nalezišt: u dosti ojedinle, žije segmentech dodávají (Vejdovský), u Hrdloez rybníky Bchovic, Vltava a Štvanice. Genus Spirosperma Eisen. 4. Šttiny dorsalní Mozek šttiny ventralní vlasovité a hebínkovité, do šíky protáhlý, pední jeho okraj široký, pouze rozeklané. nízkým processem opaten, zadní okraj iv Z obou pár periferních mozkových vybíhá jeden z lalok pedních, druhý lalok postranních. Cévní soustava a orgány exkrení podobny tvarem i strukturou tmže orgánm u Tubifexa. Chodba chámovodu znan jest vinutá, atrium podlouhlé vykrojen. z a Penis mocnou svalovou vrstvou obdané. takto na penis Limnodrilv. vitým vývodem. V krátce rourkovitý a chitinovitý, upomínaje jest hrdlovit zúžena, Spec. jest škeré segmenty tlní zvlášt význaný citovými tohoto spermatophoru šroubovit. 1879. Grube? 1878. papillami, jež v pravidelných Eovnž objímají vyjma hlavu. dlouhým krko- spermatophor, vi'stvy centrální Spirosperma ferox Eisen Syn. Nais papulosa Kessler? 1868; Saenuris yelutina tento Pední ást v dutin schránkové bývá stoen. vnjší pak vrstva jeho otáí se kolem 4. erv je podlouhle vakovitá s každé schi'ance chámové bývá toliko jediný obrovský podob osmiky jenž v jest Schránka chámová kruzích ve- segmenty trupové poki7ty jsou veškeré jemným písitým povlakem, jenž bezpochyby sekretem bunk hypodermálních v malé hrbolky na tle erva se spojuje. Tím nabývá celé tlo erva vzhledu velmi podivného, zvlášt když erv ješt lalok elní dovnit tla vchlípiti mže, k emuž zvláštních tré pár sval v dutin laloku uložených Žije v písku slouží. na dn velkých jezer ve vodách íních. Je i a tla velmi kehkého, dosti malým tlakem již Dosud známá nalezišt: Vltava na Motala a jezero Onega jezero Ifo íznut. celá šttina pak vytažen Oba pední Genus Lophochaeta (Nov. chvostnaté a nedokonale hebínkovité; dvojad podoby chvostu nabývá. Mozek je v úzký, však vysoký processus; laloky mozkové znan z šttiny ventralní rod ostatních. Ve sku- pak zoubky jsou osinovit prodlou- zubatý, jednotlivé je znan do délky protáhlý, pední zadní okraj jsou protáhlé a ve stranní jsou zcela nepatrný, laloky zadní konické a mohutné. vybíhají Šumav; eka gen.). Šttiny chvostnaté podobají se vlasovitým šttinám tenosti jest povrch jejich ímž na Štvanici, stoka Švarcenberská ve Švédsku (Eisen), jezera v Tatrách (Wierzejski), jezero ženevské (Grube), Šttiny dorsalní toliko rozeklané. okraj velmi zdlouhavých (Kessler). 5. ženy, pohyb na kusy se rozpadávajícího. dv úzce a hluboce jest vy- ásti rozštípeny, laloky po- Ž nerv periferických mozkových rozštpených lalok pedních dva páry a z lalok postranních taktéž Soustava cévní má znan vyvinutou cévu supra- i subintestinalní ; dva páry. kliky postranní tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 41 v pedních segmentech vynikají pravidelným jednoduchým prbhem v integument vbíhajíce. Orgány exkrení mají odstavec - tytéž pomry nerozvtvujíce se žláznatý aniž ampulovitý a ostatn Chodba chám o vodu málo jest vinuta, atrium podobno koncem zadním ponkud kulovit rozšíeným. Penis ásten je i jako u rodu Tubifex. témuž u Tubifexa, však s chitinovitým, tvaru krátce kuželovitého. 5. Spec. Lophochaeta ignota (Nov. spec). Tento Tubificid význaný svými na dn písitém šttinami chvostnatými žije u nás ve vodách istých Vyniká svou obrovskou délkou (10—20 cm), honose se též bahnitém. i zvláštm' nitkovitou štíhlostí. Nalezišt: Vltava u Štvanice a Troje, potoky u Hrdloez a Bchovic, Hlinsko (Sekera) Mariánské Lázn (Vejdovský). Genus Límnodrilus Claparde. 6. Šttiny dorsalní a ventralní pouze rozeklané; mozek do délky velmi proprohnutý, vycházející v prosted v mohutný nerv, jenž spojuje mozek s tak zv. gangliem praecerebralním, okraj zadní široce a hluboce vykrojen. Laloky pední jsou znan protáhlé a jako u rodu Lophochaeta ve dv ásti rozštípeny; laloky postranní JSOU degenerovány, laloky zadní polokulovité a mohutné. Z nerv periferických vybíhají táhlý, pední okraj mírn tém z rozštpených lalok pedních dva páry, kdežto ti menší páry. z degenerovaných lalok postranních vy- cházejí dva až Soustava cévní podobá pítomny dv jsou exkrení u Tubifexa. v segmentu 7. a mají odstavec žláznatý Chodba K o kóny kulovité, ostatek Spec. toliko na míst jedné cévy pulsující z cévy supraintestinalní vycházející. prbh vinuta, atrium podlouhlé, Penis žlázu lepivou. 6. (Vejdovský, Systém u Tubifexa; optn ampulovitý a ostatn týž i chámová znan obdané a pijímající velkou specií rozdílné. se oné 8., Orgány chodby exki-ení, jako mohutnou vrstvou svalovou rourovitý, chitinovitý, délky dle rzných menší nežli u rodu Tubifex. limnodrílns Udekemianus Clap. pag. 47, tab. VIII.— XI.) etc. Diagnosa: Lalok elní úzký a prodloužený. Pharynx do pátého segmentu sahající. Penis pesahující až 3krát délkou svou šíku. Spermatophory tvaru lahvicovitého. erv V tento žije ve vodách našich vodách je hojný, a 7. (Vejdovský, Systém etc. istých individua Spec. i špinavých, obyejn pohlavn vysplá jsou Limnodrilus Hoífmeisteri dosti ve spolenosti Tubifexa. ídká. Clap. pag. 47, 48, tab. VIII. a XI.) Diagnosa: Lalok elní krátký a tupý. Pharynx sahající toliko do segmentu tetího. Penis délkou svou až 7krát šíku pesahující. Barva erva ržov ervená. 6 tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 42 Tento Liinnodrilid u nás ve vod íní lenosti Tubifexa a jiných Tubificid nalezen. 8. (Vejdovský, Systém etc. i potoní je dosti Limnodrilus Clapardianus Spec. hojný i bývá asto ve spo- Ratzel. pag. 48, tab. VIII.— XI.) pátého. Lalok elní úzký a prodloužený. Pharynx sahá do segmentu ásti zadní v ervená, bled Barva erva Penis délkou pesahuje šíku svoji až desetkráte. Diagnosa: tla žlutavá. nad oba pedcházející Limnodrilidy (obyejn druhy pedešlé ve spoleŽije u nás ve vodách istých i špinavých, asto jako oba málo tohoto erva jsou jeho spermatophory, jež jsou krátké, erv 5—8 cm). tento vyniká mohutností nosti Tubifexa. i délkou Význané pro neb nic zahnuté, na zad nco rozšíené a III. šikm uaté. Subfam. Bothrioneurinae. Tubificidi se šttinami pohlavními, avšak bez pyje. Vývodní orgány samí (chámovody) mají jediný spolený otvor zevní, receptacula sem. se upevují zevn na scházejí. Žláza lepivá je pítomna, spermatophory oligochaet vyšších tle (na opasku). Vajíka vytvoují se dle typu u panujícího. 7. Genus Bothrioneuron. (Nov. Šttiny dorsalníi ventralní Jest do délky protáhlý, duché. s pouze rozeklané. pedním okrajem tém gen.) Mozek organisace velmi jedno- rovným, se zadním hluboce vysek- Rovnž laloky postranní jsou nutým. Oba pední laloky mozkové jsou malé, velice nepatrné. kuželovitým. Památným zjevem nepatrné, kdežto laloky zadní vynikají mohutností a tvai-em na temeni laloku u tohoto rodu je pítomnost podlouhlé, jednoduché jamky víivé, jež organisací svou poelního je umístna a znaným gangliem opatena. Soustava cévní v segsubintestinalní, i supracévu vyvinutou dobá se téže u rodu Limnodrilus. Má znan vysubintestinalní mentu pak 7. a 8. dvé pár pulsujících cév postranních, optn z cévy ení mají Cévstvo integumentalní zvlášt mohutn je vyvinuto. Orgány exk rodu u jako je umístn žláznatý odstavec odchylný od onoho u ostatních Tubificid; cházejících. prbh chámovodu sloUyodrilus hned za dissepimentem, odstavec ampulovitý schází. Chodba Tubificid známého, a ze žena ze dvou ástí: zpední, jež je tvaru a organisace u zadní ásti, jež je Atrium opatená. mnohem delší, je tvaru podlouhlého, stickou žlázu lepivou.*) stnou, ze žláznatých vinutá a dvojitou znan do délky protaženého, i bunk tvoenou, pijímá karakteri- Vlákna chámová opatena jsou velikou, vždy zetelnou, válcovitou hlavikou. *) Ve svém „PeUedu eských Tubificid" (viz zprávy 11. prosince 1886) udávám myln, jako by erv ml ped zasedám král. eské spolenosti nauk dne sluší potahovati na jež tehdy u mladých exemplár, s orgány pohlavními teprv se vyvinujícími, penisu. svém sebou jsem ml, podobá se zdánliv ve vývoji žlázu lepivou, která jedin o žláznatý penis, což však tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 43 a. Spec. Bothriojieuron VejdoTskýanum. (Noy. spec.) Tento v ohledu morfologickém památný Tubificid honosí se barvou žlutav ervenou a upomíná tvarem mne u i velikostí nás toliko na dvou místech. V pípad prvém byla to voda íní, výkaly blízké továrny zneištná, v níž však množství žil, Ho íf m e tla na formu Limnodrilus pipomínaje takto hojností svou Tubifexa. i s t er i Clap. Nalezen ode pípad druhém pod kameny v úžasném pohlavn dosplá individua po- istá voda íní, v erv Úpln tento dailo se nalézti poprvé 28. kvtna 1886 ve Vltav na Štvanici, tu pak zvlášt byla nápadná svými spermatophory, jež v podob jakoby njaké plísn vodní opasek jejich pokrývaly. Nalezišt: Vltava na Štvanici a u Troje. — °-=ss=-«- 6* tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru Literatura. 1. 2. — Müller, Vermium terrestrium et fluviatilium etc. Hafniae & Lipsiae 1773 74. La marek, Histoire naturelle des animaux sans vertebres. 2 Edit. Tom. V. 1838. AnnéF. O. par M. Edvards 1840. lides, 3. Duges, Recherches sur la circulation, la abranches. Ann. Sc. nat. Tom. 4. 5. 6. respiration réproduction et la des Annelides XV. 1828. Hoffmeister, De vermibus quibusdam ad geuus lumbricorum pertinentibus. Berolini 1842. Budge, Über die Geschlechtsorgane von Tubifex riv. Wiegm. Arch. für Ntg. 1850. — Über Respirationsorgane von Tubifex riv. 7. Doyere, 8. Grube, Über den Lumbricus variegatus Verh. nat. Verein, preuss. Rheinland. 1850. Essai sur l'anatomie de la Nais sanguinea. mandie 1854 Mem.de la Soc. Linnéenne de Nor- —55. Müllers und ihm verwandten Anneliden. Wieg. Arch. 1844. — Die Familien der Anneliden. 12. — — — Über neue oder wenig bekannte Anneliden. Arch. für Naturgeschichte 1855. Ein Ausflug nach Triest und Quamero 1861. Über einige bisher unbekannte Bewohner des Baikalsees. Jahi'b. der Schles. Ges. 13. — Untersuchungen über die phys. Beschaffenheit der Flora und Fauna der Schwei- 9. 10. 11. Berlin 1851. für vatr. Cultur 1872. zerischen Seen. 56. Jahresber. der Schles. Ges. für vatr. Cultur 1878. 14. Gl aparede, Etudes anatomiques sur les Annelides etc. Mém. Soc. Phys. et Eist. nat. Genéve 1861. 15. 16. — — Recherches sur l'anatomie des Oligochetes. Ibidem Tom. XVI. 1862. Beobachtungen über Anatomie und Entwickelungsgeschichte wirbelloser Thiere, Leipzig 1863. 17. D'U dekem, Histoire naturelle du Tubifex des Ruisseaux. étr. 18. — Mém. cour. et mém. des Sav. Acad. Belg. 1854-5. Nouvelle Classification d'Annelides setigeres abranches. Bullet, Acad. roy. Belg. 1855. 19. Lankester, A Society vol. contribution to the knowledge of the lower AnneUds. Transact. XXVI. 1869. Linnean tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru 45 20. Lankester, Outline on some Observation on the Organisation of Oligochaetous Annelids. Annals mag. nat. 21. hist. Mac-Intosch, On some 1871. points in the structure Proceedings Royl. Soc. of Tubifex. 1869—70. 22. Katzel, Beiträge zur Anatomie und — — 23. 24. syst. Kenntniss der Oligochaeten. Z. f.w. Z.B. 18. 1868. Beiträge zur Anatomie von Enchytraeus vermicularis. Histologische Untersuchungen an nieder. Thieren. 25. Perrier, Sur 26. Leidy le Z. Z. f. 27. Eisen 28. Vejdovský, G., B. 18. 1868. w. Z. n Tubifex umbellifer. Arch. zool. exp. et gén. 1875. Jos., Description of some americ. Annelids Abranchia. ser. Vol. 2. f. w. Z. B. 19. 1869. Journ. Acad. Nat. Sc. 2. 1857. Preliminary report on genera and species of Tubificidae. Bihang tili. k. Svenska Vet. Acad. Handl. Bd. 5. 1879. Beiträge zur Oligochaetenfauna Böhmens. Sitzber. der. k. böhm. Ges. der Wiss. 1875. — 29. Über Psammoryctes umbellifer und ihm verwandte Gattungen. Zeitsch. f. w. Z. B. 27. 1876. — — 30. 31. Revisio Oligochaetorum Bohemiae. Sitzb. der k. böhm. Ges. der W. 1883. System und Morphologie der Oligochaeten. Prag 1884. 32. Czerniavski, 33. 34. Bullet. Soc. imp. nat. Moscou 1880. Nasse, Beiträge zur Anatomie der Tubificiden. Eh ode. Über die Musculatur der Chaetopoden. 35. Kükenthal, Über Materialia die ad zoographiam ponticam comparatam. lymphoiden Zellen Fase. III. Vermes. Inaug. Diss. Bonn. 1882. Zool. Anzeiger 1885. der Anneliden. Jen. Zeitsch. für Naturwiss. Bd. 18. und 19. 1885. 36. 0. Dieffenbach, Anatomische und systematische Studien Inaugural Dissertation, Giessen 1885. 37. Eisen, Oligochaetological researches, Washington 1885. an Oligochaetae limicolae. igitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum Vysvtlení k vyobrazením. Tabulka Fig. Ilyodrilus coccineus Vejd. uzlina podjícnová. I., lalok pední, IL, lalok postranní, III., lalok zadní, vn^, vn^, vuj, vtve nervové, a, Processus se systémem vtévek nervových, pv, svaz cerebroparietalní, com, commissura, 1. Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. Vnjší vtev laloku pedního a lalok postranní uzliny mozkové, li, laloku pedního partie vnjší, II, lalok postranní, comy, commissura vedlejší; com^^ com- Fig. 5. Mozek a missura hlavní, oba nervy nvj, Wj, 2. Ilyodrilus coccineus Vejd. Pásmo bišní z jednoho segmentu na píd II., n, sv, hn, Fig. 3. tla. páry nerv periferických, neurochord, substance vláknitá, I., III., lalok III. pední; a Ii I2, oba laloky IL lalok postranní; ob missura hlavní, nervová vtev centrální, g, ganglion praecerebralní, nr, neurochord; sv, substance vláknitá; n, centrální nerv, pr, Processus, com, commissura, Fig. hn, hmota bunná. cu, céva dorsalní, Bothrioneuron Vejdovskýa- 8. sv, substance vláknitá, num bn, hmota bunná. pásmo bišní. I, lalok pední Fig. 4. Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. Mozek a dva prvé segmenty nervy periferické, nr, neurochord, n, nerv centrální. 2, ; nov. spec. II, Mozek lalok postranní ; a III, vtev nervová, " jamky víivé, nerv jamky víivé, com, commissura; a, nervy periferické uzliny podjícnové; nr, neurochord. n, III. lalok zadní, 1, gen., gn, ganglion lalok postranní, pr, Processus, comj, commissura vedlejší; com^, hlavní, pv, svaz cerebroparietalní, a, h, nervy uzliny podjícnové, nov. lalok zadní, nvy, II, vtve nervové laloku po- n, pv, svaz cerebroparietalní, nv^, nv^, vtve nervové, ; lalok P^\> P^ii svazy cerebroparietalní, com,, commissura vedlejší; com^, com- lalok zadní, pásma bišního. la, Is, laloky pední III, stranního, Mozek nj; neurochord, pední; zadní, a uzlina podjícnová. I. seg- Fig. 7. Limnodrilus Claparedianus Katzel. Mozek a uzlina podjícnová. nuj", wwj'', Eisen. nov. gen., mentu. nr, neurochord, I, II, III, nervy periferické, a, h, nervy dissepimentalní. hmota bunná. Spiro sperma ferox postranního. Pásmo bišní jednoho nov. spec. neurochord, sv, substance vláknitá, in, buky nervové. laloku Lophochaeta ignota Fig. 6. n, Fig. I. Fig. 9. Bothrioneuron Vejdovskýa- num nov. gen., nov. spec. Pásmo bišní jednoho segmentu. I, II, III, nervy periferické, a, b, nervy dissepimentalní. igitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum ä to ^ NF =š-" /- Ni .^ Am.Šloic kreslil dle pir. tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru gitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum Tabulka Fig. Ilyodrilus coccineus 1. Eozvtvení II. Spr, céva suprainteetinalní Vejd. a ventrální v prvních tyech segmentech. cd, céva dorsalní; cv, céva ventrální. Fig. cévy — Vejd. Stevní sí cévní jednoho segmentu. cd, céva dorsalní; vv, céva ventrální, dk, dorsalní klika cévní; vh, ventrální klika Fig. cévní, Ilyodrilus coccineus 3. vs, stažitelný ot, žl, Fig. ; Ilyodrilus coccineus 4. s vakem chámovým jeným. vak chámový; vav, vak vajený, vch, vd, céva dorsalní; Ii, Fig. w, céva ventrální, kliky postranní obejímající vak chámový; IIj, lín, kliky postranní obejímající vak vajený. I[i, Bothrioneuron Vejdovskýa- 5. num nov. gen., nov. spec. Cévní systém na píd tlní (segment V. —IX.). céva dorsalní; cd, cv, céva ventrální, sb, céva sub- spr, céva supraintestinalní ; intestinalní, vlasovit zúžená céva ventrální, Pi, Pj, cévy postranní, Ij a lo, první pár pulsujících cév poa 11,, druhý pár pulsujících cév postranních, «1 «4) i>i, cévy spojné. lil — Fig. 6. Lophochaeta ig nota nov. spec. Cévní systém na (segment cd, I. — num nov. gen., nov. spec. nov. gen., píd tlní IX.). céva dorsalní; céva ventrální, —cévní vv, vidlice ventrální, 1 — se, ve, 7, cévy postranní, céva spojná cévní sít integumentalní, vtve integumentalního systému cév- ního. Fig. 10. Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. Exkrení orgán. n, nálevka; pž, partie žláznatá, oa, odstavec ampulovitý, chv, chodba vývodní, váek stažitelný, otvor zevnjší exkreního orgánu, dis, dissepiment. ot, Fig. 11. Limnodrilus Claparedianus Exkrení orgán. Ratzel. Schema. n, nálevka; chv, chodba vývodní, pž, partie žláznatá, oa, odstavec ampulovitý, váek, váku, vs, stažitelný ot, otvor sv, cv, Schema soustavy Ilyodrila v segmentech I. IX. cd, céva dorsalní; cv, céva ventrální; A stranních, partii žláznaté. Bothrioneuron Vejdovskýa- 9. vs, si, Vejd. partií žláznatou. s chodba vývodní v chv, Fig. Vejd. a va- Ilyodrilus coccineus 8. n, nálevka, Pil Pil Psi prsténce cévní, cap, kapiláry rovnobžn probíhající. Cévy pohlavní váek, otvor zevnjší exkr. orgánu, žlázy peritonealní. Nálevka ventrální, Fig. Vejd. orgán. n, nálevka; pž, partie žláznatá, chv, chodba vývodnf, Vejd. Integumentalní systém cévní v jednom ze zadních segment. cd, céva dorsalní; cv, céva ventrální, kd, klika cévy dorsalní kv, klika cévy Ilyodrilus coccineus 7. Exkrení hp, kapiláry podélné; ko, kap. okružní, es, céva spojná. Fig. céva sub- vv, vidlice cévy ventrální, ph, pharynx, 1 6, cévy postranní, Ij a I2, ob pulsující cévy postranní, &i, «1— flsi Ci— Ca- cévy spojné, vb, vlasovit súžená céva ventrální. Ilyodrilus coccineus 2. sb, ; intestinalní, dorsalní žl, svaz, žlázy peritonealní. B gitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum Tab. II An-f. Stole kreslil dle pir C.k.dvorni .litografie A Haase v Pr. tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru gitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum Tabulka Fig. Ilyodriliis coccineus 1. III. Vejd. aí, Chámovod. žl, n, nálevka, atrium, aí, chodba cha^ ží, stnou Ilyodrilus coccineus 2. Schránka plnná. chámová tlní, Vejd. na- chám shluky ep, epithel. ep, epithel, jednobunné SV, vrstva svalová, pr, peritonealní povlak. žlázy, j9r, peritonealní povlak, vs, systém sval urených k vychlipo- Fig, Ilyodrilus coccineus 3. A B Vejcovod siln zvtšený. Vejd. Vejcovod (slabé zvtšení). Fig, vrstva svalová. Fig, Spirosperma ferox Eisen. Chá- «í, žl, Fig. chodba chámová, Limnodrilus Claparedianus Fig, 15. vrstva svalová okružní, v, vrstva svalová podélná, 7. Fig, 16. Limnodrilus Claparedianus h). Lophochaeta ignota chv, chodba chámová. Vejd. Psammoryctes barbatus váek Vejd. šttinový. Psammoryctes barbatus Vejd. Kopulaní váek šttinový. povlak peritonealní. nov. spec. Chámovod. íi, nálevka, Psammoryctes barbatus Vychlipující se «?-o, Fig. Fig, 14. vidti. ep, epithel, 6. nov. gen.. Schránka chámová, Schránka chámová s kopulaním vákem šttinovým. Zevnjší otvor schránky není Schránka chámová. CÄV, chodba vývodní, vr, vlastní schránka chámová, Eatzel. Spermatophory (a, oc, centrální vrstva, ov, vrstva obvodová. Lophochaeta ignota sp, svaly podélné, pr, peritonealní povlak. Eatzel. Fig. Eisen, vychlí- ep, epithel, p, penis. pr, 13. nov. spec. atrium, žláza lepivá, Fig. 5. Eisen. pný. nálevka, CÄW, Spirosperma ferox ásten 12. Penis vypreparovaný a movod. ni, Spirosperma ferox 11. Spermatophor. ep, epithel, vs, Eisen. ep, epithel. o, otvor, Fig. 4. Spirosperma ferox 10. Schránka chámová se spermatophorem. vr, vlastní schránka chámová, chv, chodba vývodní, vání schránky chámové. Fig. nov. gen., Fig. 9. Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. ást chodby chámové, ep, epithel, zz, ignota nov. spec. Penis, oí, otvor chámovodu zevnjší, so, svalová vrstva okružm', sp, svalová vi-stva podélná, atrialní, svaly mezi stnou atria a žlázy jednobunné. sw, Fig. p, penis. Fig. 8. Lophochaeta chodba chámová, cÄü, atrium, žláza lepivá, sp, svaly podélné, svaly okružní, žláznaté buky váku, hž, buky žlázy pídatné, sš, žlábkovitý konec šttiny, žf, buky žláznaté basalní. so, ž, nov. gen., Fig. 17. Psammoryctes barbatus Šttina váku kopulaního. Vejd. Tab, III. gitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum Fi(]. .9. / Fig. 7. \ \ / ^Ai. Tvý.///. z/ \J-¥^- pi- ü/. Fi()M Fig.15: Fig..3A ! bi. 4 \ '^! fü/.ö: Anl. štole kreslil ule pn tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru digitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.a Tabulka IV. Fig. Spirosperina ferox 1. Pední ást tla Fig. s Spirosperma ferox 2. Pední ást tla Eisen. se obou vejcovod. zevní Eisen. zataženým lalokem Fig. Spirosperma ferox 3. Pední ást tla a první, Fig. sval pár Fig. jeníku Fig. se odtrhujících. Orgán nov. gen., nov. spec. ex- otvor zevnjší exkreního orgánu. Bothrioneuron Vejdovskýa- 7. nov. gen., nov. spec. nálevka cfey, žcAw, s Chámovod. chámy, chodba chámová (I. ást), žláznatá ást chodby chámové (II. ást), aí, atrium, a, žláza lepivá, si, šttiny pohlavní, ss^ svalstvo kolem otvoru chámového, oí, nepái"ovitý otvor chámovod. Fig. 8. nov. gen., nov. spec. lepenými spermatophory. Opasek spec. Situaní Vejd. —Šttiny. Spirosperma 13. a, a-, ení — šttina; «4, ferox Eisen. hoení zakon- téže šttiny, «gx hebínkovité šttiny, šttina rozeklaná bišní na píd tla, osj, šttiny rozeklané bišní na zadních segmentech. «2 «3, , s nov. gen., nov. spec. 6i, ^2 chvostnatá šttina, — šttiny dorsalní, — šttiny — Ilyodrilus coccineus vlasovitá šttina, — šttina hebínkovitá ^3) &4 &5, c, c-, ventralní. Vejd. c,, <'2 C5 — C4, dorsalní, C31 šttina rozeklaná dorsalní, šttina rozeklaná ventralní. c,, áj— ížj, Ilyodrilus coccineus Vejd. Šttiny pohlavní, ej Bothrioneuron Vejdovskýa- num nov. \ — 65, Lophochaeta ignota váek, stažitelný oí, w, Fig. «5 «5 vs, num gen., Situaní obraz pohlavních orgán. «1, vlasovitá krení. w, nálevka; z, partie žláznatá, cÄv, chodba vývodní, Fig. nov. chámovod. Ilyodrilus coccineus Fig. 12. Bothrioneuron Vejdovskýa- 6. num Hoení konec Bothrioneuron Vejdovskýa- obraz piny prvotných Fig. nov. gen., nov. spec. num bunk vajených. 5. Ilyodrilus coccineus Vejd. Skupina prvotných bunk vajených z va- Vyprázdnný zobanem šttiny pohlavní. Fig. 11. Vejd. Definitivní vajíko vyvíjející se ze sku- otvory ot;, Bothrioneuron Vejdovskýa- 10. se Ilyodrilus coccineus 4. nov. gen., nov. spec. num la- loku elního, 2>Ä, pharynx; gc^ mozek; •ph^ pásmo bišní. spolený otvor spermatophor. Eisen. se strany. h druhý, c tetí ocä, chámovod; Bothrioneuron Vejdovskýa- 9. num elním. Fig. spermatophory; sp^ lalokem elním. — fij, Bothrioneuron Vejdojský- anum na«1 nov. gen., nov. spec. pohlavní. se strany, Sj se shora. Šttina Tab, digitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.a IV. Am. Stole kreslil dle pír. C l< dvorní li1o§rafie A Ha.^se v Praze
Podobné dokumenty
centuriones - chimera guild
Paulus, Scipio Aemilianus) nebo Iuliové (gens Iulia - Gaius Iulius Caesar). Ka~dý starý rod ml nkolik vtví neboli rodin
(familia). V ele ka~dé takové rodiny stál velmi vá~ený otec (pater familias),...
SVA 2013 aktualizovana - Česká technologická platforma strojírenství
Aditivní technologie - Zpráva o stavu 3D tisku pro ČTPS, o.s., zhotovitel COMTES FHT a.s.