Kozí dvorek v Olešence nabízí sýry i pohodu
Transkript
Kozí dvorek v Olešence nabízí sýry i pohodu
deník PUBLICISTIKA 7 úterý 19. října 2010 Kozí dvorek v Olešence nabízí sýry i pohodu Farma rodiny Dvorských získala v krátké době řadu ocenění. Za specialitami z kozího mléka jezdí na Brodsko zákazníci z Prahy či Brna „Statek i zvířata si mohou zájemci prohlédnout také na našich webových stránkách www.kozidvorek.cz, kde se dozví něco o našich produktech a historii farmy. Máme v plánu také vybudovat malou prodejnu a ubytování,“ říká chovatel. Přijmeme pozvání a před vytrvalým deštěm se schováme v obytné části statku, který je poprvé zmiňován v roce 1654 jako Maškovský grunt. Tehdy byl dokonce pustý. Za minulého režimu ho užívalo místní zemědělské družstvo. Rodina Dvorských ho koupila v roce 1998. Začala ho opravovat a hospodařit na půdě, která k němu patří. „Někteří lidé kupují kozí produkty, protože jim to doporučil lékař nebo léčitel. Další jezdí pro syrovátku, která je vynikající na kožní problémy. Maminky zase chtějí kozí mléko pro děti. Nejčastěji sem ale zavítají milovníci kozích produktů,“ popisuje Dvorský strukturu svých zákazníků a dodává, že do Olešenky pravidelně dojíždí zájemci až z Prahy nebo z Brna. ZUZANA KLEMENTOVÁ Olešenka – „Statek pana Dvorského? To je támhleten žlutý,“ směřují lidé v Olešence k nově opravenému stavení, jak vystřiženému z nějaké filmové pohádky. Ve skutečnosti se ale jdeme podívat na jednu z mála rodinných biofarem na Vysočině, jejíž kozí produkty si získávají stále více příznivců. Včera dokonce zdejší farma dostala na krajském hejtmanství certifikát Vysočina - regionální produkt. Mezi dveřmi vítá návštěvu hlava rodiny Jan Dvorský. Za chvíli přítomnost cizích lidí zvětří i místní hlídač a pastevecký pes v jednom kožichu border kolie Frona. Hned si vytrvale loudí pohlazení. To už ale směřujeme ke stodole, kde je ustájený místní zvěřinec. Budova je to pořádná, vždyť by také jednou měla pojmout osmdesát koz plus ještě skoro čtyřicet ovcí. Kozel je na mazlení „Tohle je zrovna kozel, je to takový mazel,“ drbe majitel biofarmy pod bradou mladého kozla, který v jedné z ohrad vládne houfu letošních koziček. Rodina Dvorských se může pochlubit stádem českých hnědých krátkosrstých koz. Zvířata to jsou temperamentní, fotit se jim ale moc nechce. Spíš je zajímá, jak se z ohrady dostat ven. „Chtěly by na pastvu, ale dneska na to není počasí. Kozy jsou středomořská zvířata, nemají rády, když prší. To pak stojí u vrátek a nadávají,“ vysvětluje majitel farmy, zatímco mu jeho svěřenci slídí po kapsách. U ovcí, které rodina Dvorských také chová, je to s počasím právě naopak. Taky jsou zrovna skoro všechny na pastvě, jen v ohradě u dveří statný beran protestuje hlubokým bečením, že by mu dnešní mrholení vůbec nevadilo. Vlastí plemene Suffolk, ke kterému náleží, je totiž Anglie proslulá nevlídným počasím. „Tohle je starší z našich beranů, říkáme mu Vašek. Je to takový bulík. Je zlý jen, když se pustí mezi ovce a někdo přijde nahánět. Mezi ovcemi je prostě šéf. Sice nemá rohy, ale bolí to, když praští hlavou,“ představuje chovatel úctyhodně vyhlížejícího křiklouna. Ze své ohrady ale vykukuje celkem nesměle, je to zkrátka dobrák. „Na jaře na něm dokonce jezdí kůzlata. Jedno vyleze nahoru a ostatní ho zkoušejí shodit,“ prozradí na něj ještě Dvorský. Pro kozy, které tu mají podle věku rozdělené do několika prostorných ohrad, je přítom- Úspěch v Přibyslavi KRMENÍ. Kozí farmu v Olešence na Havlíčkobrodsku čeká v příštích letech růst. Zatímco nyní tu mléko dává dvacet koz, příští rok jich bude dojit už dvakrát tolik. Foto: Deník/Jaromír Kulhánek nost cizích lidí evidentně zpestřením denního programu. Bedlivě sledují každý náš krok. Co kdybychom náhodou měli někde v kapse chleba, rohlík, jablko nebo mrkev, které jsou pro ně největší pochoutkou? „Třeba teď, když padají hrušky, si rády dají i ty natlučené. Musíme ale dát pozor, protože koza je jako člověk. Neví kdy má dost a dokáže se přežrat,“ varuje Dvorský . Border kolie Frona stále sleduje naše kroky. I na ni se něco dozvíme. „Naše Frona s oblibou pase kočky. Pořád je nahání dohromady, to se jim ale vůbec nelíbí. Někdy pase i traktory,“ líčí s úsměvem majitel farmy. Ale jinak si svého pasteveckého psa nemůže vynachválit, svou práci odvádí na výbornou. Bez něj by se na pastvinách něco naběhali. Kozí pózování Na druhém konci stodoly nám Dvorský předvede, že i neposedné kozy dovedou báječně zapózovat. „Tohle zabere vždycky,“ sáhne pro misku s mačkaným ovsem, kterou jeho svěřenkyně okamžitě začnou hypnotizovat pohledem, což je ideální chvíle pro fotografa. „Každá koza je osobnost. Vždycky říkám, že když někdo prohlásí o nějaké ženě, že je to koza, vlastně jí tím lichotí,“ usmívá se majitel statku po cestě mezi ohradami. Kozy z jednoho rodu dokonce drží pohromadě i ve stádu a pomáhají si s kojením mláďat. Pána zdejšího kozího stáda nám ale neukáže. „Jmenuje se Ivan a je to rabiát. Máme ho zapůjčeného z Jeseníků. Traktoristi ho tam naučili trkat. Má mohutné rohy, všechno rozmlátí. Museli jsme ho dát k sousedům do chlívku. Má tam železné hrazení, i to ale dokáže pokřivit, když do něj praští,“ popisuje Dvorský. Zakladatelkou zdejšího chovu je koza Róza, kterou Dvorští spolu s její dcerou koupili před pěti lety. „Impulzem k pořízení první kozy bylo narození vnoučat. Snacha Věra nechtěla, aby její děti pily sunar, proto jsme koupili kozy,“ vypráví majitel farmy. Od kozího mléka vedla cesta k nápadu vyrobit kozí sýr. Poprvé se o to pokusili v roce 2007. Další zastávkou je budova dojírny a sýrárny, která stojí hned za stodolou. Dvacetihlavé stádo koz, které jsme si právě prohlédli, dá denně kolem třiceti litrů mléka. Loni tu ale měli také dvě šampionky, které se se svými čtyřmi litry mléka za den zařadily mezi deset nejlepších zvířat v republice. Přesvědčit kozy, aby vyšplhaly na linku a nechaly se podojit, FARMÁŘ. Majitel farmy Jan Dvorský a jeho snědé svěřenkyně. Foto: Deník/Jaromír Kulhánek není až tak složité. „Koza je horské zvíře, když může někam vylézt, zaručeně tam vyleze,“ ukazuje Dvorský výsuvné schůdky, po kterých kozy vystoupají nahoru. A kdyby se jim náhodou dvakrát denně nechtělo, láká je sem vidina nějaké té dobroty. Kvalitní mléko jako základ výroby Zdejší hnědé kozy poskytují mléko s vyšším obsahem mléčných složek, než jakým se mohou pochlubit jejich více šlechtěné bílé kolegyně. Díky tomu je chutnější a také vhodnější k výrobě sýrů. Je také mnohem méně cítit po svých rohatých producentkách. Svůj vliv na to má také fakt, že se zdejší kozy mohou provětrat na několikahektarové pastvině. „Stane se ale i, že se narodí kůzle s bílými chlupy. Měli jsme tu třeba kozlíka s bílou hrudí,“ říká chovatel. Zatímco kozám pár bílých chlupů v dojení nebrání, pro plemenné kozlíky znamenají bílá místa na hnědém kabátě rozsudek skončí jako delikatesa na velikonočním stole. Sýrárna, která je hned za zdí, je královstvím Věry Dvorské, snachy majitele biofarmy. „Na statek jsem se přivdala z jižních Čech, vyrostla jsem v paneláku. První kozu jsem si po- hladila až tady v Olešence,“ vypráví mladá žena, které v lednu skončila mateřská dovolená. Nyní se chce plně věnovat výrobě kozích sýrů. Budovu dojírny a sýrárny Dvorští zkolaudovali teprve letos v lednu, postavili ji díky dotaci z Programu rozvoje venkova. Vyrábí zde čerstvý a polotvrdý sýr, žervé, jogurtové mléko a syrovátku. „Mléko nejdříve pasterujeme, potom ho zchladíme a přidáme mléčnou kulturu a chlorid vápenatý, protože pasterací se ztrácí část vápníku. Potom dodáme syřidlo, které způsobí sražení. Vzniklou hmotu krájíme, aby z ní vystoupila syrovátka,“ vysvětluje Dvorská uvnitř sýrárny náročný výrobní postup. Třeba jen odhadnout, kolik kapek syřidla se má přidat do sto litrů mléka, které pravidelně zpracovává. Celá výroba sýrů je pravá alchymie. Návštěvy jsou vítány Vedle velkého kotle na pasterizaci mléka už ve formičkách odpočívá poslední várka sýrů, které čeká zabalení a pak vyrazí rovnou ke spotřebitelům. Dvorští své produkty prodávají přímo na statku, stačí si jen zavolat a přijet. Kromě nákupu si zájemci mohou i prohlédnout farmu a seznámit se se zdejším zvířecím osazenstvem. Rodina Dvorských získala povolení nabízet své výrobky k prodeji teprve v srpnu a hned na začátku září zazářily produkty olešenské farmy na přibyslavských Mlékárenských dnech. Polotvrdý sýr a žervé získaly dvě třetí místa. „I když naše kozí výrobky získaly různá ocenění v amatérské soutěži, kterou pravidelně pořádá brněnská Mendlova univerzita, byli jsme umístěním příjemně překvapeni. O to více nás ale zaskočilo třetí místo v divácké soutěži Krajáč Vysočiny. Lidé tu vyrůstali na bramborách a kozím mléku, které nesnášeli. A najednou takový úspěch,“ vzpomíná Dvorský. Neodoláme a ochutnáme vynikající kořeněný kozí sýr naložený v oleji. Věra Dvorská mezitím přinese ukázat diplomy a ceny, které obdržely produkty této biofarmy. Můžeme i nahlédnout do ročenky svazu chovatelů ovcí a koz a zjistit, jak to vlastně v tuzemsku vypadá s kozí populací. Zatímco před válkou mívali kozu skoro v každé vesnické chalupě, dnes se jich u nás chová necelých dvaadvacet tisíc. „Ve skriptech jsme měli napsané, že koza není socialistické zvíře, protože není vhodná pro socialistickou velkovýrobu. Všichni jsme se tomu smáli,“ zavzpomínal Dvorský. Nezbývá než přát si, aby se rohaté mlsalky, které se postupně vrací na tuzemské pastviny, měly všude tak dobře, jako na statku v Olešence. VÝROBA SÝRŮ. O produkci z mléka se stará zejména Věra Dvorská. Foto: Deník/Jaromír Kulhánek
Podobné dokumenty
Mléčných listů - Mléko z farmy
To, že jsme například pořídili novou technologii na
výrobu pařených sýrů či zmrzliny, že jsme postavili
nové garáže, aby k Vám naše rozvozová auta dojela
vždy včas a v pořádku, že je v provozu nová...
Milost pro Ninive
Jestliže se nade mnou smiluje, budu se smět opět najíst a napít. Je to demonstrativní vyjádření
bytostné touhy po změně Božího soudu. Boží milost není laciná. Jestliže po ní toužíme,
musíme také ze...
Onomastik František Pojmon - Klub Za historickou Polnou
korun k přestavbě obecního vodovodu. Zemská politická správa se však
tímto návrhem ani požadavkem na místní šetření podrobněji nezabývala.
Další odvolání pivovaru ještě téhož roku, a to 7. října, ...