o smrti a vzkříšení
Transkript
1. neděle po Velikonocích, Quasimodogeniti, 3. 4. 2016, Blahoslavův dům „O SMRTI A VZKŘÍŠENÍ“ čtení Písma sv.: J 20,1-18 písně: 116, 667, 152, 426, 660 text kázání: 1 K 15,1-19 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Milí lidi, bez Velikonoc není v křesťanství žádná víra, žádné zvěstování, žádná církev, žádná bohoslužba! Řečeno jinak: jestli nejsou – nebyly – (nebudou) Velikonoce... tak to můžem zabalit... - já sundám talár a na shledanou, zavřeme kostel, jdeme domů, příští neděli budeme ráno dlouho spát, pak vyrazíme na výlet, budeme si číst nebo klidně půjdeme na velký nákup, sedneme před nějakou obrazovku... Se vzkříšením stojí (nebo padá) naše víra a všecko s vírou spojené. Co se vlastně stalo? Až do Ježíšova ukřižování se pohybujeme v rovině víceméně historické, jaksi srozumitelné, jaksi popsatelné, a bylo-li by to tenkrát možné, jaksi i fotografovatelné... ale to končí Ježíšovým pohřbem. Známe ho z evangelií, dnes jsme slyšeli Janův příběh. Josef z Arimatie (a podle Janova evangelia ještě Nikodém) požádal o Ježíšovo tělo a uložil je do hrobu. Přivalil kámen. Byly tam stráže... Ale co se dělo v hrobě nebo co se dělo s Ježíšem po pohřbu, se v Bibli nepíše. A ani by to asi nešlo popsat, natož fotografovat... Až pak v neděli ráno přijdou ženy a zjistí, že hrob je prázdný. Marie si myslí, že Ježíšovo tělo někdo ukradl. Jak jinak by si člověk mohl vysvětlit, že mrtvý tady byl, ale už není?! A pak Ježíše nepozná. I další lidé, kteří se se vzkříšeným Ježíšem potkali, ho nejdřív nepoznali (třeba poutníci na cestě do Emauz). Zřejmě vypadal jinak... Apoštol Pavel se opírá o svědectví mnohých, kterým se vzkříšený zjevil. Ta slova ze začátku 15. kapitoly 1 Kor (Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.), jsou nejstarším vyznáním vzniklé křesťanské církve. Pavel toto vyznání cituje. Možná Ježíše někteří poznali na první pohled, jiní až když promluvil, nebo když začal lámat chleba, některé si Ježíš sám zastavil na cestě jako Pavla... Nemá cenu spekulovat o tom, jak vzkříšený Ježíš vypadal. Vzkříšení nebylo návratem do života z klinické ani skutečné smrti, nebylo oživením, resuscitací. Podle zpráv o tom, jak se Ježíš zjevoval, taky nemůžeme sestavit nějakou mapu nebo časový rozpis, kdy kde se zjevil. Byl jaksi mimo čas a prostor. Nebo – je mimo čas a prostor. Ještě jinak: smrt (Ježíšova i ty smrti nás lidí) je věcí člověka, až do ní platí naše pravidla a časové zákonitosti, vzkříšení je ale věcí Boží, při něm mizí i kategorie časové. V Apoštolském vyznání víry, kterým svou víru vyznáváme při křtech a obvykle i při slavení svaté večeře Páně, říkáme větu: „sestoupil do pekel“. To je stručné vyjádření toho, co se událo mezi Velkým pátkem a velikonoční nedělí vzkříšení. A je to pro tu neděli důležité. Tedy – sestoupil do pekel. Co je to „peklo“? Raději se teď nebudu moc dívat na galerii, kdo ví, co bych se doslechla... Peklo se říká ledasčemu... Nevhodnému oblečení, nudné vyučovací hodině, ale taky neúnosným pracovním či životním podmínkám, bolestem duše při psychiatrických onemocněních... A možná stačí v poslední době (vlastně, ne jen v poslední) sledovat zprávy ze světa... V 16. žalmu čteme verš: Nebo nenecháš duše mé v pekle, známou učiníš mi cestu života. (v. 10 a 11) Peklo není konečná. Ale – ne že peklo není. Peklo, podsvětí, jáma, hrob. Smrt, konec. Realita, s kterou žijeme, která nás někdy děsí. Nejistota, do které člověk mizí, propadá se se smrtí. A peklo, které si děláme navzájem v životě. Bohužel – peklo je. Jeden reklamní článek o Rwandě je nadepsán: Země, kam Bůh chodil odpočívat, když tvořil svět. Teď můžete v této zemi obdivovat přírodu a gorily, ale také navštívit muzeum genocidy. Prý je to jen pro otrlé. Tak to někdy je, když vládu přebírá člověk. Ale i do takového pekla sestupuje Bůh. Nedistancuje se od stvořeného světa, i když z něj lidé dělají peklo. Bílá sobota je dnem „smrti Boha“. K takové zkušenosti dochází naše doba, Bůh nepřítomný, v hrobě, mlčící. Už ani není potřeba ho popírat, dá se prostě minout. „Bůh je mrtev, to my jsme ho zabili.“ (F. Nietzsche) To je Bílá sobota. Ježíš zakusil prázdnotu bez Boha. Vstoupil do ní. Vstupuje tam, kde my jsme v prázdnotě bez Boha. Ve smrti je člověk sám. Jsou to dveře, kterými můžeme projít jen sami. Brána smrti. Všechen strach světa je nakonec strachem z této samoty. Smrt je absolutní samota. A ona samota, do níž už nemůže proniknout láska, je peklo. Jenže – právě do téhle samoty a ticha vstoupil On. Tím je peklo překonáno. Smrt, která byla peklem, už peklem není. Uprostřed smrti je život, láska. Nevím, kdy, kde a jak budu po smrti. Bude to mimo čas, mimo svět, jak ho zažíváme... ale (věřím, že to bude) u Boha, že to bude setkání s ním. Možná to bude setkání těžké, bolestné, asi se budu stydět, ale bude to setkání s milujícím Bohem. Bůh Ježíše z hrobu, tmy, pekla, smrti... vytáhl. Vzkřísil. To je naděje pro nás. Že smrt (ale ani různá pekla v životě) nejsou konečná, nebudou mít poslední slovo. Poslední slovo v Ježíšově příběhu měl Bůh a bude ho mít i v příběhu našem. Vzkříšení se nedá dokázat. Smíme věřit. A protože věříme, má pro nás smysl chodit v neděli do kostela. Podnik zvaný křesťanská víra má budoucnost. Ne díky nám, ale díky Bohu. Amen. modlitba ke kázání Pane a Bože, díky tobě máme naději, díky tobě máme budoucnost. Věříme... pomoz naší nedověře! Amen
Podobné dokumenty
Kladno 15.9.2013, strana 1 Sd 7,1 Za časného jitra se Jerubaal, to je
Ano důvěřoval Hospodinu, ale toto asi byla i na něj příliš silná káva. Jenže co dělat? Vždyť včera večer (a
předevčírem) prosil Hospodina o znamení, jestli dobře rozumí Boží vůli. A Hospodin mu zna...
Inkulturace
evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž
docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřil...
Lidé bez domova • Duben 2014
se žen, které jsme zde zastihly,
jestli jim foťák nebude vadit. Odmítají! Je to pochopitelné, protože jak noclehárny, tak i azylové
domy fungují jako anonymní služba a nikdo není hrdý na to, že se...
Důkazy o existenci převtělování a karmy
Toto rozhodnutí koncilu bylo z hlediska církevního práva neplatné. To bohužel nic nemění na faktu, že od té doby jakákoli zmínka
o existenci převtělování v křesťanství mizí.
Přesto se ale v bibli z...
Falešná proroctví v CASD
jim zjevil a sdělil jim, že si je Bůh vybral jako své posly. Současně byli vyzváni, aby
zachovávali všech deset přikázání a světili správný den odpočinku. Nyní tedy chtěli
zjistit, jestli jejich vi...
1. Pistole Colt Z40
že začali výrobky číslovat od čísla
vyššího než 200 nebo tak nějak
podobně, protože jak už jsem se
zmínil, internetové „mozky“ uváděly
počty 750 a 850 pistolí. Největší
optimisté se trefovali do 1 ...