„Pokud jsem viděl dál než ostatní, bylo to proto, že jsem stál na

„Pokud jsem viděl dál než ostatní, bylo to proto, že jsem stál na

„Pokud jsem viděl dál než ostatní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou gigantů.“
Isaac Newton
2
číslo 2; ročník I.; České Budějovice, 2004
Úvod
Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, kdo jsi
Tak jsme zase tady. Konečně jste se dočkali!
Druhé číslo časopisu Studentská inspirace
se opět uchází o Vaši přízeň. Nechali jsme
Vás čekat trochu déle, než jsme měli v úmyslu, ale znáte to. Čas letí jako bláznivý a sotva
ráno vstanete a trochu se rozkoukáte, už je
zase noc a abyste šli spát. Den má pouze 24
hodin, a to ještě zhruba 1/4 z toho prospíme.
Pěkně si toto číslo vychutnejte, protože je
poslední v tomto semestru a před prázdninami. Ale nebojte. Po prázdninách se zase ozveme. Možná trochu v jiném složení, ale neustále budeme pracovat na tom, abychom byli
lepší a lepší. No koneckonců naším patronem
je přece Isaac Newton a o něm se říká, že byl
jedním z nejchytřejších lidí, co se kdy vůbec
narodili. (Taky byl prý dost arogantní :-) Takže aby se za nás nemusel stydět.
Jak někteří z Vás nezapomněli poznamenat do přiložených dotazníků, ještě je co vylepšovat. Když už mluvím o těch vylepšeních, jedním z účelů tohoto časopisu je poskytnout Vám prostor. Prostor k tomu, abyste mohli druhé inspirovat nebo něčím obohatit. V minulém čísle jsem psala, že časopis
Studentská inspirace by měl být … „impulsem k zamyšlení, pobavení, k dalšímu bádání
a k akci.“ Jestli máte chu a možnost přispět,
a je to z jakékoli oblasti, nabízí se Vám široké pole působnosti. Hodilo by se třeba něco
ze života na universitě, na kolejích, vaše zážitky, postřehy, vlastní tvorba, kulturní typy,
nebo cokoli jiného. Neváhejte a kontaktujte
nás na adrese [email protected]
nebo na mobil 777 591 955.
Zároveň bych se chtěla omluvit všem, kterým se nás nepodařilo kontaktovat na zmíněné adrese v době, kdy byla asi 3 týdny neaktivní. Te už je a bude všechno v pořádku.
Vyhodnocení a výherce jednotlivých soutěží najdete vždy v příslušné rubrice. A te
už se jen pohodlně posate a nechte se inspirovat.
Petra
Cesta za poznáním
CESTA ZA POZNÁNÍM
Milí čtenáři! Vítejte do říše poznání. V této rubrice si budete moci přečíst zajímavosti z různých oblastí – fyzika, biologie, zeměpis, sport, umění, historie,…)
Cesta na Mars
– další závod
nebo
spolupráce?
ské posádky na Mars. Nové kolo studené
války však tuto naději udusilo. Ke konci
80. let o společné výpravě na Mars uvažovali M. Gorbačov a R. Reagan, ale rozpad komunistického impéria ukončil i tento pokus.
V červenci r 1989, u příležitosti 20. výročí
prvních lidí na Měsíci, vyslovil prezident
G. Bush st. vizi, že za 30 let Američané jako
první vstoupí na povrch Marsu. Tato naděje
však zmizela s nástupem Billa Clintona do
úřadu. Jeho vláda seškrtala rozpočet vesmírného programu natolik, že peníze nestačily ani
na základní studie orientované tímto směrem.
Co se změnilo?
Jen malý krůček pro člověka
Je to již bez mála 40 let, co Američan Neil
Armstrong sestoupil na povrch Měsíce a pronesl legendární slova: „Je to jen malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro
lidstvo.“ Svět tehdy jásal, ale touha člověka
po poznání se tím ani zdaleka neukojila.
Během posledních několika měsíců se
o „dobývání“ vesmíru mluví víc než je obvyklé. Obrovský zájem médií vzbudil projev
prezidenta George W. Bushe v budově ředitelství NASA* 14. ledna 2004. Prezident zde
představuje nové cíle NASA (americký prezident je, kromě jiného,
také automaticky šéfem
NASA) týkajících se především návratu lidí na
Měsíc a mise na Mars.
Může se zdát, že některé
sliby a plány zní trochu
jako sci-fi, ale pojme se
na ně podívat zblízka.
Poslední člověk opustil měsíční povrch v prosinci 1972 – byl to
Američan E. Cernan. (Jeho předkové pocházeli z Československa.) Od té doby Američané o návratu lidí na Měsíc několikrát uvažovali, ale vždy z toho nakonec sešlo. Jedním z hlavních důvodů byla pravděpodobně velká finanční náročnost projektu. Nabízejí se však i jiné možnosti. Soutěž s Ruskem o Měsíc skončila a se ztrátou soupeře
se zřejmě vytratila také potřebná motivace.
V roce 1975, kdy se na oběžné dráze spojily kosmické lodě Apollo a Sojuz, vzklíčila
naděje na vzájemnou spolupráci mezi Ruskem a USA. Výsledkem mělo být vyslání lid-
Možností se nabízí hned několik:
V čele NASA je opět nový prezident a ten
má jiné priority a jiné cíle. Navíc je tento
nový prezident Bushovým synem. Možná
chce navázat na vize svého otce a dovést je
ke zdárnému konci.
Na scéně se rýsuje nový soupeř – Čína.
Číňané v loňském roce úspěšně vyslali do
vesmíru svého „taikonauta“ a brzy nato zveřejnili plán, že do r. 2020 vyšlou své zástupce také na Měsíc. Zdá se, že vesmírný program je pro ně otázkou prestiže.
Může jít také o volební trik. V USA je
letos volební rok a jak známo, to mají prezidenti vždy velké vize, kterými se snaží oslovit voliče.
A už je to jakkoliv, již zmíněný Bushův
projev z ledna 2004 je více
než odvážný. Otázka zní,
na kolik jsou cíle zveřejněné v něm reálné.
(CEV) a do r. 2014 vyslat na její palubě
lidskou posádku. Vývoj nového plavidla
je nutný vzhledem k tomu, že raketoplány Endeavour, Atlantis a Discovery
musí v r. 2010 do výslužby. Američané
chtějí s jejich pomocí ještě dostavět ISS
a potom už používat CEV.
Do r. 2020 se vrátit na Měsíc
a vybudovat tam základnu,
kde by trvale žili a pracovali
lidé. Měsíc a ISS mají posloužit jako odrazový můstek k výpravě na Mars.
Výprava lidské posádky na Mars
do r. 2030.
Plán je skutečně ambiciózní.
Otázka zní – je reálný? Z hlediska
financí zřejmě nikoli. Alespoň ne
pro samotnou NASA. Částka, kterou chce prezident uvolnit pro tento účel je 12 miliard dolarů na následujících 5 let. Z toho 11 mld. dolarů má
NASA získat „přehodnocením“ vlastních zdrojů, což znamená zrušení některých plánovaných
misí a sond. Zbývající 1 miliardu dolarů by
měl na žádost prezidenta uvolnit kongres. Jen
pro představu – v 60. letech, kdy J. F. Kennedy
vyhlásil program Apollo, NASA během deseti
let utratila přes 100 mld. dolarů.
Jedinou šancí na úspěch je úzká mezinárodní spolupráce. V současné době přichází do úvahy hlavně partnerství s ESA**, ale
zájem má i Rusko, Kanada, Indie a možná
i Japonsko. Pro Čínu je vesmírný program
stále záležitostí soutěže, takže o spolupráci
zatím zájem nemá. Spojí se tedy lidé na společné cestě do vesmíru?
CEV
Návštěva u paní Astronomie
Odvážné plány do
budoucna
Současný průzkum Marsu – sondy
„Touha porozumět je
součástí našeho charakteru.“…
„Chci poděkovat přítomným astronautům,
odvážným podnikavcům, kteří dávají tak
úžasný příklad mladým lidem naší země.“…
„Je čas, aby Amerika udělala další kroky.“…
„Dnes oznámím nový plán průzkumu vesmíru
a rozšíření lidské přítomnosti napříč Sluneční
soustavou.“
To jsou slova, jimiž se prezident snaží
oslovit americkou veřejnost. A te už k hlavním bodům nového plánu.
Dokončit ISS (Mezinárodní kosmická stanice) do r. 2010.
Zkonstruovat a otestovat novou kosmickou lo Crew Exploration Vehicle
V dalekohledu vidíme Mars jako okrový
kotouček s několika temnými a jasnými skvrnami. Detailnější pohled a většinu poznatků
přinesly až kosmické sondy, kterých se k Marsu, do dnešního dne, vydalo již téměř 50.
V červnu 2003 zamířila k Marsu celá flotila výzkumných sond. Důvodem byla neobvykle dobrá konfigurace planet, nejlepší
za posledních 66 tisíc let. Některé z nich dorazily v pořádku, některé nikoli.
Mezi ty neúspěšné patří např. japonská
sonda Nozomi (japonsky naděje), kterou pomocná raketa vychýlila ze správného kurzu.
Japonci se sice snažili Nozomi opět vrátit
na správnou dráhu k Marsu, ale nakonec se
jim podařilo pouze zabránit jejímu pádu na
povrch planety a sonda v současnosti míří
* NASA – National Aeronautics and Space Administration – Národní správa pro aeronautiku a lety do vesmíru
** ESA – European Space Agency – Evropská vesmírná agentura
—3—
Cesta za poznáním
do vzdálených
končin sluneční soustavy.
S pouze částečným úspěchem se setkal
projekt ESA –
vyslání kosmické sondy Mars
Expres spolu s roverem Beagle 2, který měl
přistát na povrchu. Přistávací modul se sice
19. 12. 2003 úspěšně oddělil od své mateřské
sondy Mars Expres, ale po přistání na povrchu s ním nebylo ani po mnoha pokusech
navázáno spojení. Tento robotický průzkumník měl definitivně zodpovědět otázku, zda
na Marsu existuje život. Pro případ, že by se
objevily nezvratné důkazy že ano, výprava
lidí na Mars by zřejmě nebyla možná. Na
povrchu planety by se mohly nacházet nebezpečné mikroorganismy, které by znamenaly ohrožení nejen pro život a zdraví posádky, ale v případě, že by byly zavlečeny na
Zemi, i celého lidstva.
Zatím co Beagle 2 byl ztracen, Mars
Express byl úspěšně naveden na oběžnou
dráhu a začal plnit své úkoly. Hlavním
posláním této sondy je pátrání po vodě
v atmosféře, na povrchu a pod povrchem
Marsu. První výsledky potvrzující hojnou
přítomnost vodního ledu na jižním pólu
přišly 23. 1. 2004.
V současné době se úspěšně pohybují na
odlišných místech povrchu Marsu dva rovery – Spirit (přistání 4. 1. 2004) a Opportunity (25. 1. 2004) a na oběžné dráze tři
družice. Jejich přítomnost je velmi důležitá
pro to, abychom mohli získat co nejlepší
poznatky o této planetě dříve, než se na její
povrch vypraví lidé.
Mars je ze všech planet Sluneční soustavy
Zemi nejpodobnější – dobou rotace, sklonem
osy, střídáním ročních období a některými
povrchovými útvary.
Povrch připomíná kamenitou pouš. Jižní polokoule se vzhledově značně podobá
povrchu Měsíce. Jsou zde plošiny s četnými
krátery a pánvemi, lemovanými horskými
hřebeny. Severní polokoule je převážně rovinatá. Rozkládají se zde rozsáhlé nížiny a plošiny. Horniny, půda i obloha mají hnědočervené až okrové zabarvení.
Sklon rotační osy Marsu se téměř shoduje se sklonem osy Země. Na planetě se proto
podobně jako na Zemi střídají roční období. Vzhledem k delší oběžné dráze Marsu
kolem Slunce trvá každé z nich kolem poloviny našeho roku.
V lednu 2004 byla na základě výsledků získaných sondou Mars Express definitivně potvrzena přítomnost vody na Marsu. V okolí
pólů najdeme rozsáhlé ledové plochy a řadu
útvarů vzniklých působením mrazu. Odhaduje se, že veškeré zásoby vody, obsažené v atmosféře, na povrchu a pod povrchem, by mohly
odpovídat souvislé povrchové vrstvě o tloušce
až několika set metrů.
Pozorované soutěsky, údolí, kaňony, pobřeží i koryta vypovídají o tom, že jimi v minulosti tekla voda. Snímky zachycené družicí
Mars Expres ukazují kanál Reull Vallis,
který byl pravděpodobně zformován tekoucí
vodou a rover Spirit zkoumá složení prachu
na dně kráteru Gusev, aby se potvrdil, či vyvrátil předpoklad, že se zde v minulosti nacházelo jezero.
Důvodem, proč se v současné době na
Marsu nemůže voda udržet v kapalném stavu, je příliš řídká atmosféra.
Mars – co už víme
Základní údaje o Marsu
Hmotnost
0,10744 hmotnosti Země
Průměr
6 794 km (Země = 12 756)
Povrchová teplota
–65°C
Doba otočení kolem osy 24 h 39 min 35 s
Přitažlivost k povrchu
0,38 (Země = 1)
Doba oběhu kolem Slunce
687 dní
—4—
Atmosféra Marsu je zcela odlišná od naší.
Je složena zejména z CO2 (95%) a z malého
množství dalších plynů – dusík 2,7%; argon
1,6%; kyslík 1,4%; oxid uhelnatý 0,07%. Dokonce se zde vyskytují i stopy vodních par.
Díky sondám víme s jistotou, že povrchový tlak řídké atmosféry je kolem 760 Pa (asi
jako ve stratosféře Země ve výšce 30 km).
Hodnoty naměřené na povrchu jsou různé
– od 680 Pa až do 1240 Pa – v závislosti na
reliéfu terénu a změnách ročních období. Jen
tak pro představu průměrný atmosférický
tlak na Zemi je 104 325 Pa.
Větrné proudění na Marsu je poměrně
značné a dosahuje až 450 km/h, ale vzhledem k mnohem menší hustotě atmosféry je
účinek mnohem menší, než mají pozemské
uragány. V místech, kde měřily sondy Viking, byl obvykle vánek nepřevyšující v létě
25 km/h a na podzim 35 km/h.
Teploty na Marsu se pohybují v rozmezí
–140°C až +20°C. Průměrná roční teplota
na rovníku je kolem –40°C, ve středních šířkách –60°C a na pólech až –110°C.
Cesta na Mars
Cesta lidí na Mars rozhodně nebude procházka růžovým sadem. V současné době
existuje ještě celá řada hlavolamů, které vědci budou muset rozlousknout. Přibližme si
alespoň některé z nich.
Cesta ze Země na Mars bude podle současných možností raketových motorů trvat
přibližně 185 – 259 dnů. Poměrně dlouhou
dobu by měli kosmonauti strávit na povrchu a potom je čeká cesta zpět. Celkem se
mise na Mars odhaduje na 3 roky. To je
dlouhá doba. Zatím největší rekord v pobytu ve vesmíru drží lékař Valerij Poljakov,
který v letech 1994 – 95 strávil 15 měsíců
na Miru. Běžně zůstávají kosmonauti ve vesmíru (na ISS) pouze 4 – 6 měsíců.
Pobyt ve vesmíru lidskému organismu, za
současného stavu naší techniky, příliš neprospívá. Přináší celou řadu nepříjemností a rizik. Zmiňme se alespoň o některých z nich.
Náš život je spjat se Zemí a proto je beztížný stav pro nás nepřirozený. Dochází ke snižování svalové hmoty, včetně srdečního svalu. (Během cesty na Mars by kosmonauti ztratili asi polovinu svaloviny.) Odplavování vápníku způsobuje křehnutí kostí. Oběhový systém člověka je přizpůsoben zemské gravitaci,
proto vzdálenost hlavy od srdce je mnohem
menší než například vzdálenost chodidel od
srdce. V beztížném stavu tedy dochází k překrvování a zvětšení hlavy a naopak nedostatečnému prokrvování končetin.
Za normálních podmínek trvá adaptace
lidí po návratu z vesmíru obvykle stejně dlouho, jako pobyt v beztížném stavu. Členové
kosmických posádek musí denně nejméně dvě
Cesta za poznáním
hodiny cvičit, ale otázka zní, zda to bude při
tak dlouhé době v beztížném stavu stačit. Proto se uvažuje o jiných alternativách řešení např. zavedení trvalé umělé gravitace.
Velké riziko představuje také radiace.
Podle údajů americké družice Odyssey radiace, které lidé budou muset čelit během
cesty na Mars, je přibližně 2x vyšší, než radiace na nízké oběžné dráze Země. Určitou
ochranu sice poskytne pláš lodi a v případě velkých erupcí na Slunci může posloužit speciální antiradiační kryt, ale není jisté, zda to bude stačit. Vědci stále nezjistili,
jaká dávka radiace je v závislosti na době
působení pro člověka nebezpečná. Radiace
může poškodit lidskou DND, spustit rakovinu, vést k oslepnutí, atd.
Problémy, které hrozí posádce mohou
být také psychického rázu. Proto se řeší otázky typu: Nehrozí posádce během tak dlouhého pobytu ve velmi omezeném prostoru
ponorková nemoc? Kolik členů bude mít
posádka – 3 nebo 7? Bude posádka složená
z mužů a žen, nebo jen z mužů?
Zdravotních a psychologických rizik, o kterých dnes odborníci vědí, je víc než padesát
pět. Navíc nikdo nepochybuje o tom, že během cesty mohou vzniknout další, které si
zatím nedokážeme představit. Někteří odborníci odhadují, že pravděpodobnost, že se všichni vrátí zpět zdraví je nižší než 75%.
Další problém je hmotnost lodě. V současné době americké rakety dokáží unést maximálně 22 tun. Američané sice plánují postavit raketu, která by unesla 60 tun, případně
až 90 tun, ale bude to stačit? Poletí jen jedna
lo nebo pro jistotu dvě? Kde se kosmické
lodě budou stavět? Na oběžné dráze, nebo na
Měsíci? Start z Měsíce by byl hodně výhodný
vzhledem k 6 x menší přitažlivosti. Zatím však
není jisté zda by si montéři pracující v těžkých skafandrech dokázali se vším poradit.
Každý člen posádky spotřebuje denně
1,75 kg jídla; 2,5 kg pitné vody; 4,85 kg technické vody a 0,96 kg kyslíku. Dnešní systémy regenerace umožňují zpracovávat použitou vodu, moč a páru na čistou vodu z 85%.
Plavidlo bude mít zřejmě skleníky, ve kterých posádka bude pěstovat zeleninu, ovoce
a brambory. I přes veškerá úsporná opatření
se pro každého člena posádky bude muset
vézt celkem 2 tuny kyslíku, vody a jídla.
Na druhou stranu lze předpokládat, že
za 10 – 15 let technika značně pokročí. Miniaturizace strojů a elektroniky jistě značně
sníží hmotnost nákladu. Dokonce je možné, že se začnou používat nafukovací kosmické objekty. Jejich stěny se po nafouknutí
zpevní speciálními postřiky a tzv. chytrými
materiály, které mění tvar podle potřeby.
Hodně se sází i na umělou inteligenci.
Další nadějí na zjednodušení je nový atomový raketový motor Prométheus, na jehož
vývoji Američané pracují už několik let. Ten
by umožnil zkrátit cestu Země-Mars na pouhých 90 dnů. Není však jisté kdy a zda
se ho podaří dokončit. Navíc atomový pohon by bylo možné použít až od výšky více než
600 km nad Zemí. Jinak by
hrozilo nebezpečí znečištění atmosféry radioaktivitou.
dují, že plán NASA a ESA uskutečnit ji do
r. 2030 není nereálný. Rozhodující je, do jaké
míry budou vyspělé země spolu schopny spolupracovat. Zda to bude další historický závod, jako v případě Měsíce, nebo partnerská
spolupráce, jejíž příklad můžeme alespoň částečně pozorovat při budování Mezinárodní
vesmírné stanice. ISS má a ještě bude mít klíčovou roli právě při přípravách mise na Mars.
Přistání na Marsu
Tím, že lidská posádka doletí k Marsu ještě
zdaleka nebude vyhráno. Vynořují se další
otázky.
Kde a jak například vstoupit do atmosféry Marsu s lodí nejméně třicetkrát větší
a těžší než cokoli, co zatím bylo k Marsu
vysláno? A v případě, že vstup do atmosféry proběhne úspěšně, kde potom přistát?
Bude třeba najít místo, s dostatečně pevným podkladem, aby vydržel přistání lodě,
případně lodí, a unesl je potom i spolu se
stavbami, které lidé na povrchu vybudují.
Stavby na povrchu Marsu se budou skládat z již připravených komponentů podobně, jako se dnes staví ISS. Základem bude
válcový modul na šesti kolech. Tyto válce se
budou hermeticky spojovat. Výsledný objekt
bude značně rozsáhlý. Jednotlivé části budou různě zařízeny – jako sklady, laboratoře, obytné části, skleníky, apod. Všechny stavby budou muset být chráněny proti škodlivému kosmickému záření a před dopadem
meteoritů. Podle současných výzkumů se zdá,
že jako ochrana bude stačit, když se stavby
přikryjí asi dvoumetrovou vrstvou horniny.
Výprava na Mars bude rozhodně obrovskou výzvou pro lidstvo. Odborníci se sho-
—5—
Mars čeká na nás
Lidé, kteří kolem r. 2030 zamíří na Mars,
budou ve věku 40 – 50 let. Budou to ti nejlepší odborníci: piloti, planetologové, biologové, fyzici, lékaři, … Budou pocházet z USA,
Ruska, Kanady, Japonska a Evropy. Je tedy
možné, že také z ČR. Česko se brzy stane
členem ESA. Konec konců Vladimír Remek
byl prvním kosmonautem jiného státu než
Sovětského svazu a USA, který se vydal do
vesmíru (březen 1978). Co z toho vyplývá?
Že příležitost vypravit se na Mars má možná někdo z vás. Ale nezapomeňte – jen ti
nejlepší z nejlepších :-)
Petra
Dveře do nitra
Otevírání dveří do nitra
Tajemství ráje
Životní pravda
Po dlouhém a hrdinném životě dosáhl věčnosti jeden význačný samuraj. Měl se
dostat do ráje. Jenže to byl typ zvědavého člověka, a tak požádal, aby se mohl
podívat také do pekla.
Byl vyslyšen a dovedli ho do pekla.
Došli do prostorného sálu. Uprostřed byl prostřený stůl, na něm mísy plné
vybraných pochoutek. Ale stolovníci, kteří seděli kolem dokola, byli hubení, pobledlí a vychrtlí.
„Jak je to možné?“ ptal se samuraj. „Vždy mají tolik dobrého jídla před sebou?“
Dostal odpově: „To je tak – když sem někdo přijde, dostane dvě tyčinky, které
musí použít k tomu, aby se najedl. Ty tyčinky jsou delší než jeden metr a musí se
uchopit až na konci. Jenom tak je dovoleno dávat jídlo do úst.“
Samuraj se zachvěl. Osud těchto ubožáků byl strašný. A dělali co dělali, nemohli do úst dostat ani drobeček.
Samuraj už nechtěl vidět nic dalšího a prosil, aby se už vrátili do ráje.
Tady ho čekalo překvapení. Ráj, to byl sál úplně stejný, jaký viděl v pekle.
Uprostřed sálu stál stejný stůl obklopený lidmi, stejná byla i nabídka skvělých jídel.
A nejen to, všichni stolovníci byli vybaveni těmi samými tyčinkami dlouhými
přes metr, aby s nimi nabírali jídlo.
Ale přece tu byl jeden rozdíl – tady byli lidé kolem stolu veselí, dobře živení
a radostní.
„No jak je to možné?“ ptal se samuraj. Odpově zněla: „V pekle se každý snaží
nabrat jídlo a strčit ho do vlastních úst, protože tak se všichni chovali celý svůj
život. Taky naopak každý nabere jídlo a pak se snaží nakrmit svého souseda.“
Ráj a peklo jsou v tvých rukou. Už te.
Život proběhne kolem jak splašený kůň.
Den za dnem, hodiny, minuty, vteřiny nám letí.
Je krátký náš svět bytí.
Křičíme do tmy: Co tedy je smyslem života?“
Co stojí za to vytvořit,
by nepřetrhla se věčnosti nit?
Příběhy pro potěchu duše
Bruno Ferrero
—6—
Co třeba udělat něco krásné?
Pomoci člověku usmát se – vdechnout cit.
Je tolik příběhů, kde přetrhla se nit.
Spousty ale pokračují dál,
jejich trvání je nekonečné.
Věčnost za lásku, kterou někdo daroval.
Neměřme naše dny kostnatou rukou časomíry.
Co řekne hodina o srdci člověka?
Ptejme se: „Za tu dobu, co tu byl,
koho svou přítomností potěšil?“
I král umírá bez lásky,
když poddaní jej nenávidí.
A žebrák může šastně žíti,
když v jeho duši slunce svítí.
Evča
Cestování
REJVÍZ – MECHOVÉ JEZÍRKO
Pokud byste rádi navštívili místo uvedené v nadpisu, musíte svoje
kroky obrátit do Jeseníků. A to už
samo o sobě je příslib nádherné
přírody, klidu a nekonečně krásných procházek.
a malé. Malé jezírko zarostlo a v současné době je nepřístupné. To velké
jezírko je přístupné. Jde v podstatě
o rašelinovou oblast. Velké Mechové
jezírko je 2,95 m hluboké; 65,5 m
dlouhé a 41 m široké. Zaujímá plochu
1692 m2 a objem 4048,6 m3. V okolí
jezírka se nacházejí porosty borovice
blatky. Najdeme zde i drobnou masožravou rosnatku okrouhlolistou.
Poslední výzkumy prokázaly, že rejvízské rašeliniště patří mezi nejbohatší ve výskytu pavouků.
Pro unavené turisty jsou přímo u jezírka nachystané lavičky. Po odpočinku následuje cesta zpět po dřevěném
chodníku až k boudě a následně k rozcestníku, odkud můžete pokračovat
vlevo, až se dostanete na silnici. Tady
se dáte doprava a za chvilku dojdete
do místa, odkud jsme naši procházku
začínali. I při velmi pomalé chůzi vám
vše nezabere více než 2 hodiny.
Komu se nechce trávit 20 minut
v autobuse, může se vydat pěšky od
nádraží ČD po červené značce
(10,5 km) nebo po značce žluté
(12 km). V obou případech činí převýšení 300 metrů.
Rejvíz je jednou z mnoha přírodních zajímavostí, které se v Jeseníkách
nacházejí. Její název je odvozen od
stejnojmenné obce, která leží na hranicích této oblasti. Tato oblast má
rozlohu 396,63 ha a procházka začíná na zastávce autobusu.
Rozhodnete-li se navštívit tuto
oblast vlakem, musíte dojet do stanice Jeseník. Odtud se vydáte po červené značce na autobusové nádraží,
kam dorazíte za 15 minut. Odtud
odjíždí autobus z nástupiště č. 5 (situace v 11/2003) do zastávky Rejvíz.
Po vystoupení z autobusu se ocitnete před cestou, která vede do oblasti
„Rejvíz“. Cesta tímto územím je vedena po naučné stezce, která má pět
zastavení. Největší přírodní zajímavost je Mechové jezírko, na jehož
přítomnost a vzdálenost upozorňují
turistické značky. Dříve než se k jezírku dostanete, zkuste na první křižovatce odbočit a po 1,5 km se dostaneme k Bublavému pramenu. Po
návratu na původní cestu se za krátko dostanete k další křižovatce, na
které zahnete doleva a po pár metrech dojdete k boudě, která je vstupní branou na dřevený chodník. Po
tomto chodníku se dostanete až k Mechovému jezírku. Je nutné upozornit,
že existují dvě mechová jezírka: velké
Vřele doporučuji naplánovat si
výlet do těchto míst na více než jeden den. K návštěvě zde láká také
jeskyně Na pomezí, ruční papírna
ve Velkých Losinách (o ní bude
zmínka v některém z příštích čísel)
a mnoho dalších míst.
Den, dva nebo celý týden strávený
v těchto místech rozhodně stojí za to.
Pavel
—7—
Studentská Vařečka
STUDENTSKÁ VAŘEČKA
…aneb vaříme na koleji snadno a rychle
Nesvobodně se žilo v dobách nedávno minulých. Na okraji společnosti žili
lidé politicky nepohodlní, propadali na
majetku i na životech. V Karlově Studánce v Jeseníkách (nyní, podle mého
názoru, místo s nejvyšší životní úrovní
u nás) žili byli (a žijí dodnes) staří manželé, které potkal podobný osud. Přesto,
že žili v chudobě, dokázali dát svým dětem lásku, štěstí i vzdělání – všechny jejich děti vystudovaly vysokou školu a nyní
žijí ve všech koutech světa. Přesto, že někteří bydlí opravdu daleko,často a rádi
se vracejí, i se svými dětmi, zpátky domů,
ke svým rodičům.
Přes léto jezdívám panu J. vypomáhat
při opravách a odnáším si štěstí, jaké jsem
dosud nikde jinde nepoznal. Paní J. mi
jednou věnovala studentskou kuchařku
– útlý notýsek s jednoduchými recepty
pro děti, které se o sebe musely začít starat samy - její děti zvládaly většinu receptů v deseti letech. Rozhodl jsem se jí přepsat do elektronické podoby, nebo její
jednoduchost a přitom úplnost je jistě
dobrou inspirací nejen při vaření, ale též
do skromného šastného života.
http://home.pf.jcu.cz/~turonj00/data/recepty.doc
Protože většina receptů je skutečně jednoduchá a dost známá, pro inspiraci
uvádím pouze
dva ze zmiňovaného notýsku. Další dva
recepty pocházejí z jídelníčku
studentů v Chorvatsku. Takže nechte si
chutnat.
Vajíčka
na ředkvičkách
Na lžíci sádla pokrájíme 1/2 cibule a necháme trochu zpěnit a podusit. Potom přidáme
nadrobno nakrájené
ředkvičky (asi 10 ks),
podlijeme asi 1 dl vody,
zakryjeme poklicí a necháme dusit (na 4. stu-
peň) asi 15 minut (pozor na připálení,
případně podlijeme vodou). Do podušené zeleniny přidáme vajíčka a necháme usmažit. Nakonec vše posypeme pažitkou, petrželkou či cibulí.
Jako přílohu si můžeme vzít zelný
salát nebo chléb.
Sýrové krokety (smažený sýr)
Nejdříve uvaříme těstoviny do poloměkka. Potom zamícháme vajíčko
a smetanu. Vymažeme si pekáček (nejlépe skleněný) tukem (stačí olejem).
Těstoviny nasypeme do pekáčku, zalijeme připraveným vajíčkem a smetanou a zamícháme. Nakonec přidáme
olivy a opět zamícháme a dáme péci.
Směs pečeme 15 minut na 180°C.
Příprava těsta:
Nastrouháme asi 30 dkg tvrdého sýra
do misky. K němu si rozklepneme 3 vejce, přidáme 1 dl mléka a 3 vrchovaté lžíce mouky. Vše dobře promícháme.
Postup při smažení:
Vybíráme vždy 3 vrchovaté lžíce směsi. Vždy je zmáčkneme a obalíme ve
strouhance. Klademe je na pekáček a trochu splácneme prsty, aby se dobře propekly. Nakonec je ještě mírně pokapeme olejem a necháme péci při 150 –
170°C asi 20 minut. Po 12 – 15 minutách se placičky obrátí.
Jako přílohu si opět můžeme vzít zeleninový salát nebo brambory.
Zapékané těstoviny s olivami
Na přípravu porce pro 1 osobu budeme potřebovat: 1/4 kg těstovin, 1/2 zakysané smetany, 1 vajíčko, olivy, trochu pepře a soli.
—8—
Zeleninový salát s bazalkou
Na salát budeme potřebovat: hlávkový
salát, 1 menší cibuli (nejlépe lahůdkovou),
okurku, papriku, rajče, 10 dkg tvrdého sýra
(cihly), olej (nejlépe olivový), ocet, sůl, pepř
(lepší je bílý) a bazalku.
Hlávkový salát a ostatní zeleninu nakrájíme na menší kousky, sýr na kostičky, cibulku na hodně jemno a vše dáme
do mísy. V hrnečku si připravíme zálivku
tak, že dáme 3 lžíce oleje, 1 lžíci octa, trochu pepře a soli. Hotovou, dobře zamíchanou, zálivkou zalijeme zeleninu a vše
dobře promícháme. Nakonec přidáme
bazalku a opět zamícháme.
Salát můžeme jíst samotný nebo z pečivem.
Příště se můžete těšit na recepty
z Koreje.
Honza
Pro chytré hlavinky
ROZCVIČKA PRO VAŠE MOZKOVÉ ZÁVITY:
Vážení čtenáři, zkouškové období je v plném proudu. Možná máte pocit, že Vaše mozkové závity jsou
přetížené a potřebují spíš odpočinek. Ale přesto dopřejte jim malou rozcvičku – jen tak pro legraci.
1) Které písmeno doplňuje sérii?
2) Které číslo chybí?
3) Kterým číslem nahradíte otazník?
4) Kterým číslem
nahradíte otazník?
Všechna 4 správná řešení zasílejte na adresu [email protected] nebo můžete vepsat do dotazníku.
Slosování správných odpovědí proběhne 22. 6. 2004
Správná řešení opět naleznete v příštím čísle.
Správná řešení z minulého čísla:
•
•
•
•
•
•
Jiná je kostka B.
Když Karel seděl nad úlohami odbíjela 5, 6 a 7 hodina.
Poloha mincí viz obr. 1.
Ciferník viz obr. 2.
Bratr dal sestře 18 hub.
K vyvážení je třeba 16 písmen C.
obr. 1
—9—
obr. 2
zápisky z cest
Život za velikou louží
Je 18. 6. 2003 – my sedíme v letadle (poprvé)
a začínáme přemýšlet o tom, co nám přinesou nadcházející měsíce.
Všechno začalo na jaře 2002, kdy jsme já a jeden
můj kamarád, navštívili přednášku týkající se studentského programu Work & Travel. Nutno říci, že
program působil zajímavě a to tak, že jsme začali
vážně uvažovat o rozloučení se na nějaký čas s domovinou. Bohužel velkolepé
plány mírně zkomplikovala
škola a tak zvítězilo rozhodnutí zdravého rozumu, odložit
plány až na příští rok. Napadlo
nás věnovat čas navštěvováním
přednášek o různých programech a tím sbírat potřebné zkušenosti a postřehy studentů, kteří již nabytí zkušenostmi byli.
V říjnu 2002 se nám podařilo,
k naší nemalé radosti, přemluvit ještě jednoho kamaráda a tak
přibyl další člen našeho týmu.
Ještě ale zdaleka nebylo vyhráno. Zbývalo dořešit spoustu drobných maličkostí, bez
kterých ale cesta není možná –
jak jinak. Jednalo se o formali- New York
ty námi vybraného programu
u Student Agency, které je třeba vyřídit s dostatečným předstihem. Nejprve jsme absolvovali vstupní
pohovor, pak začali vytvářet životopisy a dopisy našim potencionálním zaměstnavatelům v anglickém
jazyce a nakonec je rozesílali e-mailem po různých
internetových adresách. Úspěšnost ale nestála za moc,
přesněji řečeno byl to spíše „krach“. Tak jsme se nakonec přihlásili a následně absolvovali dva Jobfairy.
Na druhém z nich, tom úspěšnějším, se nám podařilo uzavřít předběžnou smlouvu pomocí zástupce CIEE
s majiteli několika hotelů ve státě Maine.
A poté šlo všechno už velmi rychle. Začalo shánění peněz, vyřizování formulářů, absolvování povinných přednášek a na konec čekání na víza. Prostě hotový kolotoč formalit.
Ne zanedbatelná byla informace, že ke stejnému zaměstnavateli letí o den dříve jeden pár z Brna.
Že by vize příštího přátelství? Podařilo se nám je
kontaktovat a zůstat s nimi ve spojení, což bylo
beze sporu veliké plus pro obě strany. Byla tím
totiž zajištěna bezvadná výměna informací o budoucím působišti.
Naplnila nás vidina zítřků a očekávání. Jak
bude vypadat práce? Co otázka bydlení? Domluvíme se vůbec, když to budeme potřebovat? Bude
čas na cestování? Co když se někdo ztratí? Máme
všechno? Takové a podobné myšlenky se nám
pořád honily hlavou.
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
Konečně letadlo dosedlo a my scházeli dolů po
schůdkách jako králové, vstříc novému světu. Chyběly jen tanečnice ověnčené řetězy kvítí a s kouzelným úsměvem na líci. Prozaická představa mne
ovšem opustila velmi rychle.
Z letiště všechny hnali přímo
do haly, kde si na nás hodlali
smlsnout úředníci z imigračního. Zástup budil dojem dlouhého hada, který se jen mírně
líně pohyboval vpřed vstříc neviditelné tlamě pokladny, kde
čekalo razítko do „ráje“. Úředníci se tvářili nanejvýš přísně
a důležitě, alespoň v tento Velký den.“Škoda, kvítí rozházené
kam jen oko pohlédne jsem nečekala, ale trošku vstřícnosti by
neškodilo“ – napadlo mě. Naštěstí se had přece jen pohyboval a úředníci o tříčlennou výpravu obyčejně vypadajících českých studentů nejevily žádný zájem. Více je zajímaly dvě černošky, které tropily zmatky. Velká tlama pokladny nás
konečně spolkla a po chvíli zase vyplivla i s kýženým
razítkem v pasu a my už jsme jen koukali, jak co
nejdříve opustit nehostinnou budovu.
Když celá skupina byla opět kompletní, zbývalo
jen čekat na předem připravený autobus, který nás
měl zavézt na místo našeho prvního noclehu – koleje Columbia university. Musím se přiznat, že jsme
rozhodně nečekali žádné prezidentské apartmá, ale
tohle!!! Totiž ubytování dosahovalo nejspíše nejhorší úrovně, jakou kdy mé oko spatřilo. Člověk si říká:
„Amerika, země neomezených možností!“ No, řekněme, že realita vypadá trochu jinak.. „Ho, važ si
domoviny studente český,“ – napadlo mě jen. Ale
protože let byl znavující a celkové zážitky vyčerpávající, lépe bylo vše zaspat.
Ráno nás čekala snídaně a absolvování tzv. orientation. A potom „hurá“ na místní autobusové nádraží a pěkně do Rocklendu v Maine.
Cesta autobusem byla všechno, jen ne zábavná.
Koho by nelákalo dívat se z okna, kochat se úchvatnými krásami přírody a cítit se skvěle a slavnostně.
Se zatajeným dechem sledovat to, o čem doma pak
budete už jen vyprávět. Toto vše nám však bylo
odepřeno. Nezbývá nic jiného, než sdílet své zážitky o tom, jakých nespočet kilometrů a kilometrů
dálnic je možno během jedné cesty ujet. Celou dobu
totiž nic jiného k vidění nebylo. Panoramata ne
a ne přijít a tak se naskytla ke shlédnutí jen nepatrná část New Yorku a Boston, kde jsme přestupovali. Cestou jsem získala neodbytný pocit, že Amerika je vlastně jedna velká dálnice.
Příjezd do Rocklandu byl asi tak stejně nezajímavý, ale dobrodružství to tedy bylo. Představte si:
Poprvé v Americe, venku tma jako v pytli a vy nemáte ani to nejmenší tušení, kde vystoupit. Nakonec však všechno dobře dopadlo a naše nohy spoči-
New York
nuly na správném stanovišti, kde na nás již čekali
naši známí neznámí z Brna.
Byl hezký večer a tak, po celodenním drncání
se v buse, přišla pomalá chůze do hotelu vhod.
Kamarádi mezitím hýřili novinkami z jejich prvního dne práce.
A pak se před námi pomalu začal objevovat hotel.„Tak tady budeme žít a pracovat. Tady se budou
odehrávat naše malé i větší příběhy“.
Přivítání bylo velmi milé a přátelské. Recepční
se nefalšovaně usmíval a podával klíče od pokoje
společně s instrukcemi kudy tam. Ukázalo se, ze instrukcí nebude třeba, protože pokoj sousedil s pokojem našich českých kolegů, kteří cestu rádi ukázali. Pravdou ovšem zůstává, že bez jejich pomoci by
hledání mohlo skončit všelijak. Hotel působil jako
fantaskní dílo nejspíše potrhlého architekta – a že se
Boston
tady skutečně vyřádil. Jedno velké bludiště - tedy
pro dnešní den nám tak utkvěl v paměti.
Ale překvapení teprve čekalo. „Tradaaaaaaaaaa“ –
otevření pokoje a jen jedna postel? My ale byli tři!
Tahle postel byla s bídou tak pro dva lidi – a to by se
museli ještě mačkat. Co te? To nejjednodušší, co se
Boston
v takové chvíli dá dělat. Prostě jsme zašli za recepčním a ten problém uhlazeným způsobem vyřešil (v tu
chvíli jsem nabyla jistoty, ze nejsem v Čechách). Nabídl návdavkem pokoje dva a ještě k tomu druhý z nich
s postelí největší velikosti, jaká se v USA v běžných
ubytováních vyskytuje tzv. „king size bed“.
Největší pro nejmenšího – že? A tak si toto lože
pro sebe zabral nejmenší člen výpravy – bez námitek, jelikož jsme už všichni padali únavou a časový
posun nám k čilosti nijak nepřidal. Našim největším přáním bylo v té chvíli jen spát a spát.
A druhý den to ZAČALO.
Alča
* Job-fair je trh práce. Zpravidla je to shromáždění zástupců amerických zaměstnavatelů, kteří mají zájem o zaměstnávání českých studentů ve svých podnicích. Zástupci dohlížejí na to, aby ti
co jsou nakonec vybráni, splnili potřebná kritéria pro danou práci. Zpravidla je hned na místě podepsaná předběžná pracovní smlouva.
** americká agentura, spolupracující s českými agenturami, která vyřizuje formality v USA.
— 10 —
Aktivity (nejen) pro volný čas
Co se chystá v červnu?
Každé úterý a čtvrtek od 18 hod v televizní místnosti K 1
– přednášky a diskuse na téma:
Jak si zlepšit pamě
Tváře lásky
Proč máme potřebu lhát?
Jak se vyrovnat se stresem?
Konflikty
Co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek
Láska a sex
Bližší informace najdete na nástěnkách na
kolejích a v menze.
Další červnové akce:
Akce pro naše město – natírání laviček
– bližší informace najdete včas na nástěnkách
Kulturní večer
aneb poznávejme jiné země
– bližší informace najdete včas na nástěnkách
Voda 25. 6. – 27. 6.
Kdo by chtěl v tomto termínu s námi sjet Vltavu na
kánoích, dejte nám, prosím, vědět co nejdříve na adresu:
[email protected]
nebo na mobil 777 591 955.
Předchozí zkušenosti s vodou nejsou nutné. Pojedou
s námi i 4 zahraniční studenti, takže zároveň budete
mít možnost procvičit se v angličtině.
— 11 —
SOUTĚŽ, SOUTĚŽ, SOUTĚŽ
Znovu výzdoba koleje
Jistě jste si mnozí z vás všimli, že v loňském roce před vánoci
jsme měli krásně vyzdobenou kolej K1. Možná by nebylo na škodu mít vyzdobené koleje ne jen na vánoce, ale po celý rok.
Proto jsme se rozhodli vyhlásit další soutěž s výtvarným zaměřením. Vyzýváme všechny lidičky, kteří si chtějí vytvořit
lepší prostředí kolem sebe a kteří mají alespoň špetku výtvarného talentu. Tvořte! Můžou to být kresby, malby, koláže,
zkrátka co vás napadne. Všechny krásné práce se stanou součástí
celoroční výzdoby koleje a nejlepší práce odměníme. Své umělecké
výtvory přihlašujte na již zmiňovanou adresu:
[email protected]
Těšíme se :-)
V minulém čísle jsme na podnět článku „Pozvánka do galerie“ vyhlásili soutěž – O nejvíc inspirativní výzdobu na dveřích. Výsledky hodnotila „porota“ složená z 5 studentů. Hodnocení probíhalo poslední víkend v dubnu.
Kritéria hodnocení:
♦ nápad,
♦ umělecké ztvárnění,
♦ inspirativní myšlenky,
♦ celkový dojem, jak dveře působí na kolemjdoucí.
Do finále se dostaly pokoje číslo:
K 1 – 416, K1 – 810, K1 – 915, K2 – 918
Konečným vítězem se stal pokoj K1 – 915.
Vítězný pokoj získává dort. GRATULUJEME!!!
Vyhodnocení domácího úkolu z rubriky Cesta z a poznáním – návštěva u paní Fyziky.
Správná odpově na otázku komu patří ryba je: ryba patří Němci.
Výhercem se stala Eliška Mařáčková. BLAHOPŘEJEME!!!
Výhrou je lístek do kina Cinestar na film dle vlastního výběru.
Prosíme výherce obou soutěží, aby nás kontaktovali na naši e-mailovou adresu nebo na tel. číslo 777 591 955.
Omlouváme se všem, kteří poslali svojí odpově na adresu [email protected] v době, kdy schránka nebyla aktivní.
Doufáme, že vás náš časopis inspiroval. Přejeme vám úspěch u zkoušek,
hezké prázdniny a těšíme se znovu v příštím semestru.
A nakonec něco pro zasmání
Blondýny
Murphyho zákony operačního systému Windows
Dialektika pojmu:
Slovem OPERAČNÍ je zdůrazněna skutečnost že práce
s Windows se podobá těžké operaci bez umrtvení.
Slovo SYSTÉM bylo pravděpodobně zvoleno zcela náhodně, zrovna tak mohlo být použito slovo Chaos.
Slovo WINDOWS charakterizuje vlastnost systému ničit počítačová data. Vychází ze slangového výrazu pro
ztrátu paměti – mít okno.
• Operační systém Windows má tím více závažných
nedostatků, čím novější je to verze.
• Nejnižší možný počet chyb operačních systémů Windows je typové označení krát deset.
• Plus mínus tisíc.
• Oznámí-li vám Windows neznámou systémovou chybu, můžete si být jisti, že ji nedokážete odstranit.
• Neznámé systémové chyby nedokáže odstranit nikdo,
ani sami tvůrci Windows.
• Volba názvu operačního systému „Windows“ není
rozhodně samoúčelná – naznačuje, že při práci s ním
budete mít sto chutí jej vyhodit z okna.
• V krajním případě budete mít chu skočit z okna sami.
Proč se blondýnky hromadí v obchoáku? Protože když
jdou dovnitř, tak je na dveřích napsáno „otevřeno“, ale
když jdou ven, tak je tam napsáno „zavřeno“
Přijde blondýna do elektra a říká: „Já chci tuto televizi.“ „Ne, blondýnám televize neprodáváme.“ Přijde druhý den obarvená na černo a zase říká: „Já chci tuto televizi.“ „Ne, blondýnám televize neprodáváme.“ „Jak jste
poznal, že jsem blondýna?“ „Toto není televize, ale mikrovlnná trouba.“
Vašek
Petra
články a příspěvky: Honza Turoň, Evča Tomáštíková, Pavel, Vašek, Alča, Petra Poledníková; ilustrace: Pavla Matějů; DTP: Miloš