Everest trek

Nepál 2065
Autor textu i fotografií: Karel Mezihorák
Vydal: Between
Email: [email protected]
Web: http://between.wz.cz
Vytisknuto: 14.7.2009
Copyright © Karel Mezihorák 2008
Fotky spolucestovatelů použité v tomto deníku:
© Hanka Hindráková: str. 7 – nahoře, str. 13 – vlevo nahoře, str. 14 – vpravo nahoře, str. 16 – vpravo nahoře,
str. 31 – vlevo dole
© Radka Kondělková: str. 4 – uprostřed, str. 5 – uprostřed, str. 34 – uprostřed vlevo, str. 40 – vlevo dole
© Aleš Hromádko: str. 4 – vpravo dole, str. 31 – vlevo nahoře
Nepál 2008
Obsah:
Obsah: ..................................................................................................................................................................... 1
1. den - 20.9. sobota ................................................................................................................................................ 3
2. den – 21.9. neděle ............................................................................................................................................... 3
3. den – 22.9. pondělí.............................................................................................................................................. 4
4. den – 23.9. úterý.................................................................................................................................................. 5
5. den – 24.9. středa ................................................................................................................................................ 6
6. den – 25.9. čtvrtek............................................................................................................................................... 7
7. den – 26.9. pátek ................................................................................................................................................. 8
8. den – 27.9. sobota ............................................................................................................................................. 10
9. den – 28.9. neděle ............................................................................................................................................. 11
10. den – 29.9. pondělí.......................................................................................................................................... 12
11. den – 30.9. úterý.............................................................................................................................................. 13
12. den – 1.10. středa ............................................................................................................................................ 14
13. den – 2.10. čtvrtek........................................................................................................................................... 16
14. den – 3.10. pátek ............................................................................................................................................. 17
15. den – 4.10. sobota ........................................................................................................................................... 19
16. den – 5.10. neděle ........................................................................................................................................... 22
17. den – 6.10. pondělí.......................................................................................................................................... 24
18. den – 7.10. úterý.............................................................................................................................................. 26
19. den – 8.10. středa ............................................................................................................................................ 27
20. den – 9.10. čtvrtek........................................................................................................................................... 29
21. den – 10.10. pátek ........................................................................................................................................... 31
22. den – 11.10. sobota.......................................................................................................................................... 32
23. den – 12.10. neděle.......................................................................................................................................... 33
24. den – 13.10. pondělí ........................................................................................................................................ 34
25. den – 14.10. úterý............................................................................................................................................ 36
26. den – 15.10. středa .......................................................................................................................................... 37
27. den – 16.10. čtvrtek......................................................................................................................................... 39
28. den – 17.10. pátek ........................................................................................................................................... 39
29. den – 18.10. sobota.......................................................................................................................................... 39
30. den – 19.10. neděle.......................................................................................................................................... 40
Náklady na cestu do Nepálu – celkem .................................................................................................................. 41
Náklady na ubytování – podrobněji ...................................................................................................................... 41
Náklady na dopravu – podrobněji ......................................................................................................................... 42
Ceny některých dalších věcí.................................................................................................................................. 43
Kurzy měn:............................................................................................................................................................ 43
strana 1
Nepál 2008
Mapa části Everest treku, který jsme šli: žlutě - cesta nahoru, světle zeleně - kousek odlišné trasy při sestupu
strana 2
Nepál 2008
1. den - 20.9. sobota
Na letiště jsme dorazili s velkým předstihem v 10:30. Potkal jsem tam Roberta K., kolegu z práce, odlétajícího
do Las Vegas. Zabalili jsme batohy do folie a šli na check-in. Po chvíli dorazila Radka a o něco později Aleš
s Ellen. Na váze zavazadel jsem měl 18,7 kg, Hanka 18,5 kg, Radka a Aleš 17 kg a Ellen 13 kg. Na dalších
kontrolách sebrali Ellen nějaké věci, které měla v příručním zavazadle. Je zakázáno brát do letadla tekutiny.
Samotný vzlet letadla byl pohodový a ve 13 hodin dle
plánu. Hanka, ale nemá ráda vzlety letadla, takže jsem
jí něco vyprávěl, aby se nesoustředila na zvuk motoru. I
tak byla dost vystrašená a spustila se jí velká rýma.
Zbytek letu byl už klidný, dali jsme si jedno jídlo a
přistáli v Moskvě.
Než jsme vyřídili formality a koupili si vodu, tak jsme
už zase měli nastupovali do letadla. Přes velkou
tlačenici, kde se tlačili lidi letící do Dillí jako my, pak
do Tokia a do Madridu a všichni už měli být v letadle.
Autobusem jsme popojeli k letadlu a po schůdkách šli
nahoru. Na obloze jsme viděli přistávat letadlo za
kterým byl tmavý kouř. Hanka se mě ptala co to je, že
to vypadá jako by hořelo. Asi hořelo a i cestou
autobusem nás míjelo hasičské auto. Nicméně
Radka, Hanka, já, Ellen a Aleš – Ruzyně, Praha
odpověděl jsem jí, že to bude nějaká letecká přehlídka.
Kupodivu vypadala, že jí moje odpověď uspokojila a
v klidu jsme se usadili. Na podruhé byl vzlet o něco méně vystresovaný pro Hanku a celkově Iljušin nevypadal
jako až tak špatné letadlo ačkoliv je starší.
Bohužel během letu se nám nepodařilo zamhouřit oko. Letěli jsme nad velmi málo obydlenou oblastí, nebyla
tam vidět žádná světla, letěli jsme nad nějakým jezerem, ale mapka letu se nezobrazovala v letadle, takže nevím
kudy jsme letěli.
2. den – 21.9. neděle
V Dillí jsme byli ve 3 hodiny ráno místního času, který
je o 3,5 hodiny napřed našemu. V hale jsme trochu
zmateně koukali jelikož tam byl jen výstup s nutností
víz. Ptal jsem se a oni ať vyčkám, že přijde někdo
z aerolinií. Čekali jsme a dočkali se. Pán byl velmi
pomalý, na vše se ptal několikrát a vypisoval nějaké
formuláře. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec jsme
se zvedli a někam šli. Zase jsme čekali a zase jsme
někam popošli, až jsme se dostali do čekárny, kde jsme
měli víc jak 8 hodin času než poletíme. V čekárně byla
Linda, kolegyně z práce, která jela taky na Everest trek
do Nepálu. V čekárně byli už 4 hodiny a letěli do
Kathmandu stejným letadlem jako my. Prvních pár
hodin to šlo, ale přehnaná klimatizace nakonec
prochladla každého a každý měl na sobě vše co šlo.
Mikina a šusťákovka byla málo na tak dlouhé čekání.
Nakonec jsme se dočkali a přišel pán ať jdeme. Každý
si na hromadě měl najít své velké zavazadlo a pak je
odvezli do letadla. My prošli kontrolami a dostali se taky do letadla.
Čekání v Dillí na letišti
Krátký, 1,5 hodinu dlouhý let do Kathmandu, proběhl bez problémů a byly vidět i nějaké hory nad mraky. Na
přistávací dráze jsme přistáli trochu tvrdě, ale jinak bez problémů. Vyplnili jsme dva formuláře, zaplatili jsme a
dostali vízum do pasu. Vyzvedli jsme si batohy a u východu našli Govindu. Člověk s kterým jsem byl v kontaktu
přes internet a který nám zajišťoval letenky do Lukly, ubytování v Kathmandu a dopravu z letiště. Govinda tam
strana 3
Nepál 2008
stál s cedulkou, na které bylo mé jméno. Linda
s přítelem se rozhodli, že se k nám přidají a nebudou to
sami řešit. Nasedli jsme do auta všichni a trochu
namačkaní vyjeli.
Plnými a úzkými uličkami jsme se proplétali až jsme
se dostali do čtvrti Thamel a k hotelu Nature.
Ubytovali jsme se, vyřídili placení letenek do Lukly a
ostatních věcí. Hance nebylo pořád moc dobře, tak
jsme se akorát najedli, umyli a ulehli. Radka šla na
chvíli do města, ale asi v 19 hodin přišla. Zjistila, že
opravdu oproti Indii je časový posun 15 minut, takže
oproti Čechám 3:45. Zvláštní, že časový posun může
být i po čtvrt hodinách.
V noci jsem se probudil, koukal na hodinky a byl jsem
zmaten, když tam bylo 9:38. Nevěděl jsem zda je ráno
či večer. Byl stále večer a zase jsem mohl v klidu spát.
Letištní autobus – Kathmandu, Nepál
3. den – 22.9. pondělí
Ve 4:30 jsme vstávali a po páté hodině odjížděli taxíkem na
letiště. Na letišti již čekaly desítky lidí až otevřou letištní halu.
Před šestou hodinou ji otevřeli, lidi se tlačili dovnitř, kde se
procházelo bezpečnostním rámem. Za tím byly přepážky aerolinií.
Našli jsme si naši Yeti airlines a po zaplacení odletové taxy
dostali palubní lístky. Autobusem jsme dojeli k malému letadlu
pro 18 lidí. Zatímco jsme čekali na letištní ploše než přijede
cisterna s benzínem, tak se ozvala trubka a budíček. Vojáci
vybíhali v útvarech a někam běželi. Cisterna přijela, letuška nás
uvítala na palubě a letadlo roztočilo vrtule. Letuška rozdala
bonbony a vatu do uší. Krátký rozjezd a už jsme zas viděli
Kathmandu ze shora. Motor byl hlučný, ale dalo se to vydržet i
bez té vaty. Nalevo se postupně objevovalo pohoří Himaláje a
jeden z pasažérů ukazoval na jeden kopec se slovy Mt. Everest.
Začali jsme klesat a před námi byla vidět krátká přistávací dráha
mezi domečky. Dosedli jsme a bez problémů zastavili kousek
před skálou, která je na konci dráhy.
Chvíle zmatků kolem vyzvedávání zavazadel, ale dostali jsme se
k nim a vyrazili na trek. Prošli jsme kolem davu nosičů, kteří
čekali na své expedice a práci. Obešli jsme přistávací dráhu a dali
Naše letadlo do Lukly – letiště Kathmandu
Aleš, Ellen, já, Hanka – let do Lukly
Při přistávání v Lukle se letí proti zemi - svahu
strana 4
Nepál 2008
se doprava mezi domečky vesnice Lukla. Když jsme
prošli vesnicí, tak jsem koukal na Hanku a vypadala
vážně. Když jsem se ptal tak říkala, že jí není moc
dobře. Po chvíli jsme se dohodli, že jí vezmu batoh a
někde posvačíme vedle cesty až to půjde. Na malém
plácku jsme pojedli a bohužel dospěli k tomu, že se
rozdělíme jelikož Hanka dál nemůže. Dal jsem
ostatním mapy, aquasteril na čištění vody, kontakty na
Govindu a oni vyrazili. Kopii průvodce jsem měl jen
jednu, ale aspoň si to nafotili do foťáku.
Kolemjdoucích jsem se zeptal na nejbližší ubytování a
jejich průvodce mi řekl, že po 10 minutách chůze je
lodge. Vzal jsem zas oba batohy a šli jsme. První
domek s nápisem hotel nebyl hotel a tak jsme šli dál. U
dalšího domku s nápisem Hill Top View Lodge stál
průvodce kterého jsem se ptal a tak nás nasměroval na
pani, která to obhospodařovala. Hanka to obhlídla a
řekla, že dobrý, takže jsme tam zůstali.
Přistávací dráha v Lukle
Náš pokoj byl o patro níž než byla úroveň cesty, ale
s pěkným výhledem do údolí. V pokoji byla jedna
dvojpostel, věšáček na zdi a to bylo vše. Záchod byl na
chodbě a byl tam keramický turecký záchod s kýblem
vody. Na oběd jsme si dali zeleninovou a houbovou
polívku, momo plněné bramborem nebo něčím
zeleným – oboje výborné (něco jako ukrajinské
pelmeně nebo italské tortellini - do těsta zabalený
nějaký obsah) a zajedli jsme to jablečným koláčem,
který pro nás pani domácí udělala. Odpoledne jsme
proflákli lenošením. K večeři jsme si dali makarony,
neboli vrtule s rajčatovou omáčkou posypané sýrem a
bílou rýži se zeleninovou přílohou a něčím co
vypadalo jak mrkvová polívka, kterou jsem si poléval
rýži. Prolévali jsme to černým čajem z termosky co
nám pani navařila.
Místo odpočinku a rozdělení naší skupiny
4. den – 23.9. úterý
Jelikož jsme neměli hodinky, tak čas plynul úplně jinak. Až jsme vstali tak jsme vstali. Rozednívalo se a byl
vidět zasněžený vrchol na druhé straně údolí. K snídani jsme si dali tibetský chleba s džemem a vajíčkovou
omeletu posypanou jačím sýrem.
Po jídle jsem vyrazil na výlet. Bez času jsem nevěděl kam dojdu, ani kdy se vrátím. Podle informací vesnice
Phakding byla tři hodiny vzdálená, takže minimálně tu bych poznal a dojít tam a zpět bych měl stihnout do
setmění. Ačkoliv jsem si říkal, že až tak daleko nepůjdu a otočím se dřív.
Šel jsem svižným tempem a občas někoho předešel. Zdravili jsme se nepálsky „namasté“. Když jsem míjel
chlapce, tak se mě ptal odkud jsem. Dali jsme se do řeči a šli spolu. Byl to 17 ti letý nosič, který chodil do deváté
třídy. Potvrdil mi, že Phakding je asi tři hodiny cesty a že jde do nějaké vesnice jejíž název jsem nerozuměl a je
dva kilometry daleko. Jeho angličtina nebyla až tak dobrá, takže jsme místy tápali v naší konverzaci. Povídal o
nápisech na kamenech „óm mani padme hum“, o modlitebních praporcích s lámovými větami, o svátku krav
který slaví dva týdny a další věci. Podél mnoha cest jsou zídky mani. To jsou kameny pokryté nápisy tibetského
buddhismu „óm mani padme hum“, což se stručně překládá jako „sláva klenotu v lotosu“. Ve vesnicích
s tibetským vlivem jsou vidět také chat-dar (sloupky ozdobené dlouhými modlitebními vlajkami) a čorteny
(kamenné mohyly) uprostřed cesty. Podél nich by se mělo procházet vlevo, jak to dělají buddhisté. Přešli jsme
několik houpacích mostů, viděli dvě stupy a klášter. Na cestě bylo vícero modlitebních mlýnků. Od malých až
po dost velké a všechny se roztáčely ve směru hodinových ručiček. Míjeli jsme nosiče, naložené jaky, jeden
most teprve ve výstavbě u kterého byli kameníci, kteří tam otesávali kameny do kvádrů.
strana 5
Nepál 2008
Vesnice na Everest treku
Zídky mani a chat-dary
Jedna z mnohých stup
Během naší debaty jsem koukal na budovu, kterou jsme míjeli a na niž byl nápis „Phakding resort“. Překvapeně
jsem se ho ptal zda jsme v Phakdingu a on že ano. Prošli jsme Phakding, přešli další houpací most a dostali se za
vesnici. Neuběhlo moc času, ale nechtělo se mi dál. Rozloučil jsem se s klučinou, který pelášil dál. Já si sedl na
kámen, koukal do údolí na řeku, dal si svačinu a psal deník. Došlo mi, že na foťáku mám hodinky a zjistil, že
jsem šel 1,5 hodiny. Evidentně čas a vzdálenosti pro místní nemají takový význam jako pro nás. Na druhou
stránku většina turistů to asi jde ty tři hodiny a ne takovým tempem jako jsme to šli my.
Třičtvrtě hodiny jsem odpočíval a pak se vydal zpátky. Šel jsem proti proudu většiny turistů takže jsem potkával
víc lidí. Zpátky jsem šel stejně rychle a brzo byl zpátky. Hanka si akorát objednávala makarony na oběd a tak
jsem si objednal taky něco – rýže se zeleninou a k tomu něco jako mrkvová polívka, kterou jsem poléval rýži.
Zbytek dne jsme jen lelkovali v posteli. Na večeři jsme měli „Potato hash brown“, což byla bramborová placka a
já měl pizzu s rajčaty a sýrem.
5. den – 24.9. středa
Ráno jsme posnídali z vlastních zásob musli. Hanka měla zas teplotu asi 37,7 °C a tak jsme se rozhodli jít zpátky
do Lukly, kde je zdravotní středisko. Zabalili jsme si, uzavřeli účet i se spropitným na 3700 Rs a vyrazili. Co šlo
jsem měl ve svém batohu a Hanka nesla odlehčený batoh. Šla pomalu, ale šla. Pak se víc trápila tak jsem jí zas
vzal batoh. To už jsme byli docela blízko Lukly. Hned do prvního lodge jsme zalezli. Na Hanku šla zima tak si
oblékla co šlo a hned zalezla do obou spacáků.
Oblačné odpoledne
Nosiči s prázdnými „nůšemi“
strana 6
Nosiči nosí náklad okolo 100 kg
Nepál 2008
Když si trochu odpočinula a prohřála se čajem, tak jsme vyrazili do nemocnice. Je až na druhé straně Lukly,
ještě kus za letištěm, ale došli jsme tam bez problémů. Dvě sestřičky z nichž jedna byla manželka pana
domácího kde jsme se ubytovali, se nás ujaly. Vyplnili jsme formulář, zaplatili 50$ a pak nám bohužel řekli, že
je 13 hodin a mají do 14 hodiny pauzu na oběd.
Taky jsme měli hlad, ale do vesnice to nebylo zas tak
blízko a pršelo, takže jsem vyrazil sám. V prvních dvou
lodgích chtěli 100 Rs za litr vody, tak jsem šel dal. Ve
stánku jsem koupil vodu za 50 Rs a sušenky za 150 Rs.
V nemocnici jsme posvačili a čekali. Konečně byly dvě
hodiny a šli jsme dovnitř.
Zvážili Hanku, změřil tlak (90/60) a pak si s ní doktor
povídal co jí je. Doktor byl švýcarský důchodce, který
tam byl jako dobrovolník. Nebyl si jistý tak poslal
Hanku na odběr krve. Po zaplacení dalších 50$ odebrali
krev a my čekali na výsledky. Zatímco jsme čekali, tak
se tam střídali na vyšetření místní, kteří platí 50 Rs.
Poplatky pro místní jsou výrazně nižší, asi 70 krát, ale i
tak si to zřejmě ne každý může dovolit.
Hanka vycházející z nemocnice - Lukla
Výsledky krve ukazovaly na infekci. Švýcar to
konzultoval s druhým nepálským doktorem a dohodli
se na antibiotikách na 5 dní. Vyfasovali jsme léky a šli.
Cestou jsme nakoupili vody a jelikož jsme byli hladoví, tak jsme si v našem hotelu dali rovnou pozdní oběd. Já
měl brambory se sýrem a Hanka brambory se zeleninou. Měli jsme problém to dojíst páč jsme před tím měli
ještě česnečku. Byla dobrá a dost silná. Nastalo opět oblíbené lelkování. Okno jsme měli do ulice, takže jsme
viděli dění kolem. Spousty školáků, nosičů, jaků a turistů. Tak jako zatím každý den bylo dopoledne celkem
hezky a tak od 14 hodiny se kopce zahalily do mraků a střídavě pršelo.
6. den – 25.9. čtvrtek
Na snídani jsme měli chapati a tibetský chléb. Tentokrát poprchávalo už od rána. Ve čtvrtek je v Lukle trh, takže
když jsme se dováleli a přestalo pršet, tak jsem vyrazil na trh a podívat se po Lukle. Školáci šli do školy, nosiči
vyráželi na cestu a když procházeli kolem stupy která byla hned vedle našeho hotelu, tak roztáčeli modlitební
mlýnky. Prošel jsem Luklu k letišti, kde jsem chvíli pozoroval letadla jak odlétají. Podél dráhy jsem šel dolů, ale
tržiště jsem nenašel. Šel jsem za letiště směrem k nemocnici a udělal pár fotek odtamtud. Když jsem se vracel
tak se spustil slejvák, takže jsem zalezl pod stříšku jednoho krámku a pozoroval život na ulici. Naproti mně stálo
asi deset místních co se taky schovávali. Po ulici chodili turisti co přiletěli, nosiči a děti. Někteří měli deštníky a
jiní to neřešili. Když skoro přestalo, tak jsem šel do naší ubytovny. Pana domácího jsem se ptal kde je trh a on mi
poradil, že musím uhnout doprava ještě před letištěm u Karma hotelu. Říkal že trh je tak do 10 možná 11 hodin.
Nosiči čekající u letiště na práci - Lukla
Hlavní ulice v Lukle
strana 7
Nepál 2008
Bylo 9:30, tak jsem vyrazil. Jak jsem odbočil z hlavní ulice, tak tam byly úzké blátivé uličky, které mě dovedly
na jakoby náměstíčko, které bylo plné lidí a zboží. Všude ležela vrstva bláta. Na ni měli položeny igelity a na
tom zboží, případně proutěné klece se slepicemi měli na zemi stejně jako koše pro nosiče. Měli tam i dřevěný
pultík na kterém ležely flákoty masa. Zajímavé podívat se na trh, ale pro turistu tam není co koupit.
Tržiště v Lukle
Kluci hrající hru Karambot
Jaci a nosiči před naší ubytovnou
Zase se rozpršelo, tak jsem šel. V postranní uličce jsem viděl hrát kluky pod igelitem nějakou hru. Šel jsem blíž a
pozoroval je. Na plechovém sudu měli dřevěnou desku. Čtvercovou s mantinely a čtyřmi dírami v rozích. Deska
byla lehce posypaná moukou, aby žetony, kterými cvrnkali, lépe klouzaly. Připomínalo to kulečník a jmenovalo
se to Karambot. Asi po deseti minutách jsem šel dál. Různými uličkami jsem došel zas k hotelu.
Na oběd jsme si dali brambory se zeleninou. Odpoledne jsme strávili u hry Carcassonne, kterou jsme hráli prvně
na této cestě. Ve dvou to není tak dobré jako ve více lidech, ale taky se to dá hrát. Na večeři jsme si dali nudle a
chowmen. Nudle byly podle očekávání a chowmen jsme netušili, ale bylo to jako polívka s dlouhými nudlemi.
Chuťově a tak celkově to připomínalo čínskou polívku. Večer bylo nádherně jasno a bylo vidět spoustu hvězd.
Poprvé jasná obloha.
7. den – 26.9. pátek
K snídani jsme si dali vajíčkovou omeletu posypanou sýrem. Jelikož už předchozí den Hance klesla teplota, tak
jsme se domluvili, že tento den odejdu do Namche Bazar a následující den se vrátím. Takový krátký výlet, ať
nesedím na jednom místě. Bohužel Hance asi ty vajíčka nesedly nebo možná se projevily ty antibiotika po
Cesta do Namche Bazar
Nepálské dítě
strana 8
Nepál 2008
kterých může být průjem. Začalo jí bolet břicho a běhala. Odložil jsem svůj odchod a zvažoval zda mám odejít.
V 9 hodin se to Hance uklidnilo a říkala že můžu jít. Už od 6 hodin ráno jsme z okna pozorovali okolní kopce
jak na ně dopadá slunce a obloha byla vymetená. Ideální den pro výlet. Nakonec jsem tedy opravdu v 9 hodin
vyrazil. Rozloučil jsem se s panem domácím a řekl mu že přijdu druhý den. On že se zatím postará o Hanku.
Modlitební praporky na mostě
Jaci přecházející vysoký most
Nosiči na houpacím mostě
Vyrazil jsem po již známé cestě akorát tentokrát za slunného dne a s batohem. Šel jsem opět svižným tempem a
v Phakdingu jsem byl asi za 1,5 hodiny. Za vesnicí, na stejném místě jako minule, jsem si dal pauzu a svačinu.
Za chvíli jsem byl zas na cestě. Postupně jsem předcházel turisty i šerpy. Cestou jsem přešel několik houpacích
mostů, pořád se obdivoval jak nosičům tak jakům, občas mi nosiči nabízeli banány a jablka na prodej. Ve vesnici
Monjo jsem byl za 3 hodiny z Lukly. To bylo docela svižné tempo a malinko mi začaly tuhnout nohy. Kousek za
Monjem je brána do národního parku Sagarmatha. Vyplnil jsem formulář, zaplatil 1000 Rs a dostal povolení do
parku.
Čekalo mě asi 600 metrů převýšení do výšky cca 3500 m.n.m. Začalo se projevovat, že jsem odbyl snídani, oběd
a celkově přísun energie. Tuhnul jsem a dělal hodně zastávek. Výhledy byly nádherné a bylo stále na co se dívat,
ale trápil jsem se. Místy bych skoro řekl, že jsem měl už krizi. Přesto asi nedokážu jít úplně pomalým tempem
když jdu sám a šel jsem rychleji než všichni ostatní kolem. Na jedné pauze s výhledem na údolí s řekou jsem
pojídal sušené banány a koukal, že z Monja jsem šel 2,5 hodiny. Podle referencí má stoupání trvat 3 hodiny. Jiné
úseky jsem šel rozhodně rychleji než byly uváděné časy, ale tady jsem si říkal, že budu asi mít pomalejší čas
vzhledem k tomu že mi nohy už nechtěly jít. Hlavní chyba byla v malé snídani a že jsem se nenaobědval před
stoupáním, abych měl sílu. Turista z Filipín co se vracel ze shora mi říkal, že do Namche Bazar to mám tak
hodinu, s pauzami hodinu a půl. To potvrzovalo můj odhad. Vyrazil jsem zas nahoru. Cesta se mírně
Vesnice Monjo – vstupní brána do Sagarmatha NP
strana 9
Nosič ve stoupání do Namche Bazar
Nepál 2008
narovnávala a šlo se lépe. Najednou jsem byl u kontrolní budky, kde jsem se registroval a vítalo mě Namche
Bazar. Přišlo to o dost dřív než jsem čekal.
Městečkem jsem procházel v pohodě protože je
relativně na rovině. Náhodně jsem vlezl do jednoho
hotelu a ubytoval se. Odhad Filipínce byl naštěstí příliš
pesimistický. Celkově jsem po opuštění Lukly ležel
v posteli v Namche Bazar za 6 hodin, což je normálně
cesta na dva dny. Ačkoliv vidina cíle mi vlila sílu do
těla a po Namche Bazar jsem se procházel ve zdánlivé
pohodě, tak se ukázalo, že moje podcenění stravy bylo
vážnější. Dala se do mě najednou zimnice, síly mě
opustily a začalo se mi chtít zvracet. Chvíli jsem ležel
na posteli v mokrých propocených věcech a nebyl
ničeho schopen. Po čase jsem se přinutil převléknout
do suchého a zas upadl do postele. Abych se prohřál,
tak jsem se po delším čase přiměl sejít o patro níž do
restaurace, abych si objednal horký čaj. Bohužel tam
nikdo nebyl, takže jsem se vrátil na pokoj a unaven zas
Namche Bazar
ulehl. Ležel jsem a říkal si, že jsem to fakt přehnal.
Nevím proč, ale nějaká pani mi vlezla do pokoje a
s omluvou mizela. Rychle jsem si objednal termosku čaje, kterou za chvíli přinesla. Usrkával jsem čaj a přestala
mi být zima. Cucal jsem bonbóny bompary a doufal, že mi to vrátí sílu. Bohužel pocit zvracení se zhoršoval až
jsem se vyzvracel do odpadkového koše. V žaludku skoro nic nebylo takže to bylo jen takové větší odplivnutí.
Díky tomu se mi, ale konečně udělalo lépe. Špatný pocit, že to byla chyba opustit Hanku a že tady zůstanu
s nějakou nevolností se měnil v normální fungování. Cítil jsem se stále velmi unaven, ale jinak už v pohodě.
Abych se dal lépe dohromady, tak jsem si dal o patro níž horkou sprchu. První sprchu na horách jsem plánoval
dát si až se vrátím do Lukly, ale vzhledem k situaci jsem byl rád, že jsem mohl ze sebe smýt pach zvracení a
prohřát se. Od příchodu na pokoj v 15 hodin mi trvalo až do 20. hodiny než jsem se dal dohromady natolik, že
jsem šel na večeři. Dal jsem si rýži se zeleninou, což je taková místní klasika, která vždy chutná a je toho hodně.
Chtěl jsem ať mi to donesou na pokoj, ale když jsem odcházel tak se tam se mnou dala do řeči Němka Alex.
Byla tam s přítelem Florianem a vraceli se z Kala Patthar. Kecal jsem s ní tak dlouho, až bylo jídlo hotové a tak
jsem k nim přisedl a najedl se v restauraci. Byli i na Island Peaku a stálo je to na osobu cca 320 $ za povolení a
700 $ za čtyři dny s průvodcem a jedním nosičem včetně vybavení a jídla. Kecali jsme do devíti hodin, kdy jsme
šli spát s tím, že bychom mohli druhý den jít spolu do Lukly. Přibližný odchod jsme si řekli na 8 hodin. Sice
jsem neměl budíka, ale stejně jsem vstával kolem šesté hodiny.
8. den – 27.9. sobota
Ráno jsem vstal před šestou hodinou. Z okna byl nádherný výhled na zasněžené hory Nupla 5878 m a Tartikhha
Pohled z okna – Namche Bazar
Údolí řeky Dudh Koshi River
strana 10
Vrtulník odlétající do Lukly
Nepál 2008
6186 m. Na chvíli jsem zvažoval, že bych vyrazil kousek nad Namche Bazar odkud je možné vidět Mt. Everest.
Jelikož mě čekala cesta zpátky do Lukly a onen výhled byl prý hodinu cesty, ale spíš víc jelikož to bylo o 300
metrů výš, tak jsem to nechtěl hrotit. V klidu jsem se válel v posteli, koukal na kopce z okna, pak si dal k snídani
čaj a tousty s medem. Tento den jsem si chtěl dát na pohodu. Na snídani přišli i Němci a tak jsme zas kecali.
Zatímco oni po snídani balili, tak já jsem psal deník. Po osmé hodině jsme vyrazili.
Hora Thamserku 6623 m.n.m.
Zastavili jsme se v Namche bakery, místní pekárně a
koupili si chleba, což se zde na moc místech
neprodává. V sobotu je zde trh, tak jsme ho prolezli, ale
nic moc zajímavého neměli. Sestupovali jsme dolů a
stále kecali. On byl z Lipska, ona z Drážďan. Kecali
jsme o Jižní Americe, kde Alex byla také několik
měsíců, o Mont Blanku, kam oni chtěli jít, tak se
vyptávali na to jak to tam vypadá a i o dalších místech
a věcech jsme si povídali. Šlo se pomalu odpočinkově.
Když jsme přicházeli k vesnici Bengkar, tak nad námi
proletěl vrtulník. O kousek dál jsem ho viděli stát na
malém políčku mezi domky. My chtěli koupit jačí sýr
k chlebu co jsme měli a dát si oběd, jenže nikde nikdo
nebyl a všichni koukali na vrtulník. Nevím o co šlo, ale
po chvíli vzletěl a vracel se do Lukly. My si koupili sýr
a jedli ho s chlebem. Měli jsme krásný výhled na
zasněžený vrchol hory Thamserku jelikož bylo hezké
počasí.
Cesta ubíhala dobře i když závěr jsme již moc nepovídali. Přeci jen cesta je to dlouhá a po dvou týdnech toho
měli dost. Na kraji Lukly jsme se rozloučili a já byl zas ve známém Potala lodge. Hanka se válela na posteli
stejně jako když jsem odcházel. Bylo jí už lépe a tak jsme spolu šli dolů do restaurace na pozdní oběd. Dali jsme
si česnekovou polévku. Zahráli jsme si několik her Carcassonne a po vytrávení si dali brambory se sýrem a
Hanka smaženou rýži se zeleninou.
Zbytek dne jsem odpočíval. Byl jsem v nesrovnatelně větší pohodě než předchozí večer, ale i tak ta cesta trochu
unavila.
9. den – 28.9. neděle
Ráno jsem snídal jen já páč Hanka nechtěla dráždit žaludek před cestou do nemocnice. Počkali jsme, až přestane
pršet a vyrazili. V nemocnici jsme byli před devátou hodinou a zřejmě ještě měli zavřeno, lidé tam čekali a za
chvíli jsme viděli přijít doktora. Když si Hanku poslechl, tak se po konzultaci rozhodli, že není třeba dělat další
testy. Jen ať dobere prášky a dostala nějaký slaný nápoj v prášku proti průjmu.
Cestou zpátky jsme hledali poštu. Ta
taky byla již jinde než dle průvodce.
Našli jsme malý krámek s nápisem
že prodávají známky. Když jsme tam
vlezli, tak se ukázalo že to je
„pošta“. Neměli třináct známek a že
budou následující den. Tak jsme jim
zaplatili za známky, dali pohledy a
doufali, že to pošlou. Žádný
z třinácti pohledů nebyl bohužel
doručen. V krámku jsem si koupil
šátek. Jednak jsem ho chtěl a navíc
se hodil jelikož jsem si malinko
spálil krk, tak abych ho měl
schovaný. Na ulici hráli asi na
čtyřech místech hru Karambot,
kterou jsem již dříve pozoroval.
Zašli jsme na oběd do náhodné
Dvojitý dřez na zádech nosiče
strana 11
Nosič ztrácející se pod nákladem
Nepál 2008
restaurace Mera lodge. Jak se ukázalo, tak celkem luxusnější, čemuž odpovídalo prostředí a ceny. Byli milí, ale
bylo to už příliš luxusní a ztrácel se tam duch Nepálu.
V pobočce Yeti airlines jsme si domluvili odlet o den později, abychom měli víc času. Což je ale jen formální
záležitost, jelikož se to musí tak jako tak den před odletem potvrdit. Odpoledne jsme proflákli u Carcassonne.
Pan domácí nám na požádání sehnal nosiče. Přeci jen po týdnu v posteli jsme chtěli menší zátěž na úvod pro
Hanku. Milý pán, moc neuměl anglicky a to podstatné co říkal je, že se vším souhlasí. Najali jsme ho tedy na dva
dny do Namche Bazar a pak jeden den na cestu zpátky, kterou už půjde sám a my tam zůstaneme.
10. den – 29.9. pondělí
Posnídal jsem rýžový puding a Hanka něco z našich zásob. Po osmé
hodině jsme se vydali na cestu. Náš nosič jménem Prem, což
v nepálštině znamená láska, vzal Hance velký batoh. Já jsem nesl svůj
batoh, ačkoliv se nabízel, že ho vezme taky a Hanka měla malý batůžek.
Volným tempem jsme šli a pomalu ukrajovali metry. Míjeli jsme
odpočívadlo, kde jsme se první den v horách rozdělili, lodge kde jsme
dvě noci spali před návratem do Lukly a pak začala pro Hanku nová
cesta. Trochu jí stále bolelo břicho a zlobily střeva, takže místy vypadala
trochu utrápeně.
Dostali jsme se k prvnímu houpacímu mostu, který otestoval Hančiny
závratě. Přešla ho bez problémů a pokračovali jsme. Pro Prema to byla
asi hodně nuda, naše pomalá chůze, ale vydělával peníze a to bylo
podstatné. Byl stále usměvavý a kameny s nápisy „óm mani padme
hum“ obcházel zleva pokud to šlo. To je náboženské pravidlo, ale nevím
proč. Po asi 2,5 hodinách jsme došli do Phakdingu. V Shangrila
restaurantu jsme se zastavili na oběd s tím, že se uvidí jestli půjdeme dál.
Čaj, polívka, rýže, jablečný koláč a jelikož pršelo, tak jsme začali hrát
Hanka a v pozadí nosič Prem
Carcassonne. Když to ustalo v mžení, tak jsme vyrazili s tím, že se někde
poblíž ubytujeme ať nejsme mokrý. Mžení bylo slabé a jídlo postavilo
Hanku na nohy, takže jsme prošli Phakdingem, přes vesnici Toktok šli
dál a zastavili se ve vesnici Bengkar. Podstatné byly záchody a tak jsme se u prvního ubytování zeptali na
záchod. Pani nás odkázala na budku kousek v lese. My že ne a že jdeme dál. Pani došlo, že jsme to mysleli jako
i s ubytováním a tak na nás volala, že pro hosty má druhé toalety. Záchod byl hned naproti pokoji, sice jen
turecký, ale splachovací a tak jsme se ubytovali.
Prem si to tam zařídil po svém, jelikož pro místní jsou jiné podmínky na ubytování a jídlo. My psali deník, hráli
Carcassonne a přemýšleli o dalších dnech. Po večeři jsme ulehli.
Čekání na oběd - Phakding
Náš pokoj v Bengkaru
strana 12
Nepál 2008
11. den – 30.9. úterý
Když jsme vstali, tak to vypadalo, že už je docela světlo a že jsme si asi přispali. Šel jsem objednat snídani, ale
nikdo nikde, zavřeno a všude ticho. Zase jsem zalehl. Když jsem to o něco později zkoušel znova, tak jsem
potkal pani domácí a tak se začala dobouchávat do restaurace. Někdo tam asi spal a zavřel se zevnitř. Po čase se
zbudil a otevřel. Objednal jsem dva rýžové pudinky a začali jsme balit. Když bylo sbaleno, tak jsme sešli dolů a
zjistili, že je 7:15. Takže jsme spali asi jako obvykle do šesti.
Velký modlitební mlýnek
Hanka při odpočinku
Vesnice Monjo
Hance to ráno nesedlo a po chvíli začala běhat a bolelo jí břicho. Vrátila se do pokoje a střídavě ležela a běhala
na záchod. Po čase se to trochu zklidnilo a začalo svítit sluníčko, tak si šla sednout ven na trávu pod broskvoň,
kde bylo tepleji než v pokoji. Ještě nějaký čas to trvalo, ale nakonec jsme mohli vyrazit na cestu. Přes dva mosty
jsme se dostali do vesnice Monjo. Po krátkém, ale prudkém stoupání jsme si dali hned na kraji vesnice pauzu a
snědli nějakou sušenku. Vyrazili jsem zas na cestu, ale Hanka se nějak trápila a zas jí bolelo břicho. Tak jsme jen
o kousek dál vlezli do restaurace a dali si čaj a odpočinek. Asi v 11 hodin jsme se najedli. Tentokrát to jídlo
Hanku nepostavilo na nohy jako předchozí den a byla pořád dost unavená.
Rozhodli jsme se to nehrotit a zůstat na noc v Monjo. Snad další den
bude příznivější. Porozhlídl jsem se po pár okolních ubytovnách a hlavní
kritérium nebyla ani cena ani pokoj, ale záchod. Lze najít ubytování od
100 Rs, ale zvolili jsme dvakrát dražší se záchodovou mísou. Přeci jen
turecký záchod neulehčuje situaci se žaludečními problémy. Přesunuli
jsme se jen o kousek vedle a ubytovali se. Za pomoci pana domácího a
jeho překladu jsme se domluvili s Premem, že se jeho práce prodlužuje o
jeden den. On po ujištění, že dostane zaplaceno o den víc, tedy čtyři dny,
s radostí souhlasil.
Odpočívali jsme a když se zase břicho uklidnilo tak jsme šli na
procházku. Šli jsme za vesnici, kde je brána do národního parku
Sagarmatha. Chvíli jsme koukali jen od brány a pak vyřídili povolení pro
Hanku, abychom mohli jít ještě dál. Už od brány je vidět most přes řeku
a k tomu jsme došli, pozorovali okolí a těšili se až tudy následující den
půjdeme. Když jsme se vraceli, tak jsme potkali Prema, který se tam taky
procházel. Povečeřeli jsme a v restauraci jsme se potkali se skupinkou
turistů, kteří byli organizovaní, měli místní průvodce a vše v ceně, takže
se nestarali o jídlo, zavazadla a jen fotili. Když jsme usínali byly vidět
nádherně hvězdy a vypadalo to, že nás čeká nádherný den na cestu do
Namche Bazar.
strana 13
Nahlédnutí do Sagarmatha NP
Nepál 2008
12. den – 1.10. středa
Ráno bylo opravdu nádherné a Hanku nebolelo břicho. Dali jsme si
míchaná vajíčka s tousty, zabalili a celkem brzo odcházeli. Díky tomu
před námi nebyli žádní turisti a my šli sami a jen občas míjeli nosiče. U
brány do národního parku si nás pamatovali a jen pokynuli ať
pokračujeme. Přes dva mosty a po celkem rovině jsme se dostali
k soutoku řek Dudh Koshi river a Bhote Koshi river. Přes Dudh Koshi
river vedl nejvyšší most jaký jsme na naší cestě přecházeli. Chvíli jsme
si ho užívali a koukali na jaky přecházející most a pak pokračovali. Před
námi bylo už jen stoupání nahoru. Tentokrát jsem byl najeden, takže to
stoupání mi přišlo docela na pohodu. Serpentina za serpentinou a
výškové metry přibývaly. Za námi byla vidět hora Thamserku. V jedné
serpentině jsem odpočíval a čekal na Hanku. Šli proti nám turisté
s průvodcem, který jim něco povídal, aniž bych jim věnoval pozornost.
Zaslechl jsem však, že jim říká, že zde mají poslední možnost
pohlédnout na Mt. Everest. Zbystřil jsem a sledoval je. Kousek popošli
z cesty a skrz stromy koukali na zasněžený vrcholek do tvaru pyramidy.
Myslel jsem že první možnost ho vidět je až nad Namche Bazar, aspoň
to psali v průvodci. Kochali jsme se naším prvním pohledem na nejvyšší
horu světa malým průzorem mezi větvemi.
Prem a Hanka
Pokračovali jsme dál, občas se zastavili, dali si tyčinku a kochali se kopečky. Asi po dvou hodinách cesty
z Monja jsme došli k většímu odpočívadlu. Další odkládací zídka pro nosiče a rovný plácek napravo za ní.
Nějací lidé tam na něco koukali a já skrz stromy viděl zasněžené vrcholky. Popošel jsem k nim za zídku a viděl
nádherným průzorem panorama Himalájí. Nebyl jsem si jistý, tak jsem se jednoho postávajícího průvodce zeptal
zda to uprostřed je Mt. Everest. On že jo a že napravo je Lhotse a nalevo Nuptse. Pak říkal, že ten hřeben před
První pohled na Mt. Everest
Další výhled na Mt. Everest a vpravo část Lhotse
Mt. Everest
Stoupání do Namche Bazar – Hanka a Prem
strana 14
Nepál 2008
Mt. Everestem k němu nepatří a je součástí Lhotse. Mt. Everest je dál za tímto hřebenem a ve vyšší části tohoto
treku se nejvyšší hora schová. Pak je vidět až na Kala Pattharu. Měli jsme nádherný výhled bez clony a za
jasného počasí.
Stoupání se mírně narovnalo, ale stále to bylo náročné a slunce pálilo. Později se za zatáčkou objevily první
domečky Namche Bazar. Registrovali jsme se u vojáka a směřovali k ubytování, kde jsem bydlel minule. Pokoje
s výhledem byly tentokrát obsazené, ale stejně jsme se tam ubytovali. Poděkovali jsme Premovi, zaplatili mu a
rozloučili se. K obědu jsme si dali rajčatovou polívku s vejcem a dvě šerpská jídla. Když jsme dojedli, tak tam
dorazila organizovaná skupina z Monja. Dost náhoda, že jsme se opět sešli, jelikož zde je spousta ubytoven.
Namche Bazar
Políčko brambor ve výšce 3600 m.n.m.
Po odpočinku jsme se vydali na procházku. Vyšli jsme nad vesnici a šli směrem na Tengboche. Jednak abychom
zjistili kudy máme druhý den jít a taky, že tam byl značený výhled. Bylo trochu znát, že jsme ve 3600 m.n.m. a
člověk se o něco víc zadýchával. Když jsme došli za zatáčku s vyhlídkou tak se před námi objevila hora Lhotse
a byl vidět i klášter v Tengboche. Nebylo kam spěchat a tak jsme tam seděli dokud nezačalo zapadat Slunce. To
bylo relativně brzo, jelikož zapadalo za nějakou zasněženou pěti tisícovku. Vraceli jsme se zpátky a dost se
ochlazovalo.
K večeři Hanka měla těstoviny se sýrem a já Dal Bhat, což
je rýže, zelenina a čočková omáčka. Večer jsme se dohodli,
že druhý den vyrazíme směr Tengboche a prohlídku
Namche Bazar necháme na cestu zpátky.
Počasí, výhledy na Mt. Everest, zdravotní stav a tak celkově
den vyšel dokonale. Takže den našeho půlvýročí s Hankou
vyšel výborně.
Hanka a já na vyhlídce
Výhled na horu Lhotse a klášter Tengboche
strana 15
Nepál 2008
13. den – 2.10. čtvrtek
Ráno měla Hanka zas nějaké problémy se žaludkem a tak po raním běhání, že zajdeme k doktorovi. Řekli nám,
že u Everest bakery je doktor a má od 10 hodin. Šli jsme se tedy zatím projít po Namche Bazar. Kolem
modlitebních mlýnků poháněných vodou jsme došli ke stupě. Tam stařenka s ručním mlýnkem obcházela stupu a
modlila se. Kousek vedle byla „továrna“ na výrobu tvárnic. Tedy plácek s hromadou písku, štěrku, pytlů
cementu a malým přístřeškem, zřejmě s formou na tvárnice. Doobešli jsme kolečko kolem Namche Bazar a šli
jsme se podívat, kde je ten doktor. Nenašli jsme to a pán z Everest Bakery nás poslal za roh. Tam byl stánek
s léky. Místní sestřička nám řekla, že zde doktor není a health post má jediného zaměstnance a to ji. Probrali
jsme to s ní, koupili antibiotika pro případ nouze, nějaké neantibiotika, která zde užívá většina turistů a slaný
nápoj proti průjmu. Tím se to vyřešilo a vrátili jsme se do ubytovny. Dali si na cestu jablečný koláč a
čokoládový dortík a vyrazili.
Namche Bazar
Odpočinek s Lhotse v pozadí
Jak pasoucí se ve stráni
Hanka na cestě do Tengboche
Úvodní stoupání na těžko s batohy bylo náročnější, ale jak jsme se dostali nad Namche Bazar, tak již to bylo
skoro po vrstevnici. Bylo dost mraků, takže výhledy nebyly skoro žádné, ale aspoň se šlo příjemněji. Trochu
jsme se zadýchávali, ale cesta byla pěkně udržovaná a bez kamenů. Cestou jsme narazili na staříka sedícího
uprostřed ničeho s kasičkou na příspěvky na opravu cest. Přispěli jsme a zas pokračovali, až se před námi
ukázalo několik vesniček. Náš cíl, dojít k řece do 3200 m.n.m., byl pod námi na dohled.
Potkali jsme malou holčičku, která si tam vesele poskakovala. Měla nůši zavěšenou na hlavě, jak je tu zvykem u
nosičů a na nohách pantofle. Lezla ze stráně a zas zpátky, stále poskakovala a při tom sbírala uschlý jačí trus do
své nůše. Chvíli jsme na sebe vzájemně koukali a usmívali se. Dali jsme ji musli tyčinku a ona si s ní jen tak
pohrávala a zas hopsala po kamenech dál sbírat jačí trus. V jedné z vesnic ještě nad řekou jsme se zastavili na
strana 16
Nepál 2008
oběd. Byla to asi hodně málo navštěvovaná restaurace a hodně lidová. Jídlo bylo dobré a levné. Akorát jedno
děvčátko se asi nudilo a pořád kolem nás blblo, což bylo brzy obtěžující. Sešli jsme k řece a ve vesnici Phunki
Tenga se ubytovali v Evergreen Guest Housu. Byla to ubytovna hned u řeky a poslední před stoupáním do
Tengboche. Vypadalo to tam hezky a hlavně mimo hlavní místa uváděná v průvodci Lonely Planet, která jsou
profláknutá, plná turistů a vyšší ceny.
Holčička sbírající jačí trus
Sušení jačího trusu na kameni
Jeden z mála dřevěných mostů
Odpoledne jsme strávili sezením u řeky vedle mostu, psali deníky a pozorovali nosiče a jaky chodící kolem.
Když se ochladilo, tak jsme si zašli na večeři. Byli jsme tam sami jen s rodinou, které to patřilo. Příjemný klid.
Toto místo mělo jedinou nevýhodu, že záchod byl malinko stranou a byla tam absolutní tma. Ale není nutné
chodit, až na záchod a člověk se může vyčůrat poblíž, takže to tak nevadí.
Rozcestník
Stupa ověšená praporky
Jedle bělokorá
Občerstvení s jačím sýrem
14. den – 3.10. pátek
K snídani jsem si dal palačinku s džemem a Hanka tibetský chleba s džemem. Čekalo nás 600 metrů převýšení
do Tengboche. Šli jsme pomalým tempem po cestě nepříliš kamenité, ale dost prudké. Slunce docela hřálo. Když
jsme byli asi ve 3600 metrů nad mořem, tak Hanka říkala, že jí trochu bolí hlava. Hodně pila a občas jsem jí
hecoval, aby dýchala rychleji než normálně a víc se okysličila. Po asi 3,5 hodinách jsme došli k ceduli, která nás
strana 17
Nepál 2008
vítala v Tengboche. Hned za ní je malá brána u které jsme potkali tři Čechy. Pár schodů nahoru a otevřelo se
před námi prostranství s klášterem a čtyřmi ubytovnami.
Hanka při výstupu do Tengboche
Tou dobou už byly mraky nízko a nebylo kolem nic vidět.
Zřejmě bylo dobře, že jsme přišli tak brzo, jelikož jsme
později slyšeli, že další turisti měli už problém najít volné
Nalevo, můj 80-ti litrový batoh, vypadá
ubytování a říkali jim že je plno. Nedovedu si představit jak
docela
malý v porovnání s naloženou nůší
to tam vypadá během sezóny. Poobědvali jsme, trochu si
odpočinuli a pak šli na procházku ke klášteru. Když jsme
vešli dovnitř, tak nás uvítal vysmátý mnich, kterému bylo 24,
uměl prý šest jazyků a pár dalších jen trošičku. Ptal se jestli chceme jít dovnitř. My mu řekli, že přijdeme až na
15. hodinu, kdy probíhá modlitba. Jednak jsme chtěli vidět modlitbu a navíc se tam musí zouvat boty, takže přeci
jen bylo lepší si dát drobnou očistu nohou a vzít si čistý ponožky. Prošli jsme se kolem, obhlédli jsme stupy a
sledovali Mt. Everest a Lhotse, které byly vidět podle toho jak se zrovna hnaly mraky.
Tengboche a v pozadí Mt. Everest a Lhotse
Klášter v Tengboche
Před třetí odpoledne jsme přišli znovu do kláštera. Potkali jsme zas toho mnicha a skupinku tří Rusů. Mnich se
s nimi bavil rusky. Bylo to dost lámané a uměl zřejmě jen pár lekcí, ale klobouk dolů. Jak se blížila třetí hodina
přibývalo turistů a bylo jich tam desítky. Když nás pustili dovnitř, tak jsme se posadili dokola na zem. Za chvíli
vešli čtyři mniši a začali se modlit. Bylo to obdobné jako jsem viděl v jiných buddhistických klášterech
v Mongolsku nebo Číně. Pobroukávání tibetských modliteb, kdy několikahlasně mniši drmolili to svoje a znělo
to jak kdyby jen tak mručeli, ale je to melodické a hezké. Trochu to jen rušili zvuky foťáků a všelijaké
popotahování nastydlých turistů. Když obřad skončil a turisti se rozešli, tak jsme si v klidu prohlédli místnost,
které v čele dominovala několika metrová socha.
strana 18
Nepál 2008
Chtěli jsme se ještě projít, než se setmí a tak jsme si zašli koupit vodu, při té příležitosti si objednali na večer
večeři a šli na procházku. Chtěli jsme vyjít po cestě lemované praporky ke stupě kousek nad námi ve svahu, ale
nějak jsme minuli odbočku a ocitli jsme se v rododendronovém lese a na cestě vedoucí dál ke Kala Patthar. Musí
to tam být úžasný na jaře nebo kdy to kvete a celý svah je v barvách rododendronových květů. Po krátkém výletě
jsme šli hrát Carcassonne do restaurace. Bylo tam dalších asi patnáct turistů. Všichni čekali na večeři, něco si
četli nebo psali, případně kecali a hráli hry.
Když začali nosit večeři, tak na Hanku dolehla bolest hlavy. Odešla si lehnout do postele. Odnesl jsem ji tam
nápoj hot lemon, který jsme akorát dostali. Vypadala ne moc dobře a měla zimnici. Pořádně se oblékla a zalehla
do dvou spacáků. Jídlo jsem přinesl na pokoj, ale neměla na něj chuť. Já se najedl a řešili jsme co dál. Hlava jí
bolela víc. Možnost extrémní byla sebrat se a jít dolu k řece o 600 m níž, kde by se jí snad ulevilo. Jenže už byla
tma a cesta by byla dost obtížná. Druhá možnost byla překonat to do rána a pak za světla dle situace to řešit.
Hanka si vzala ibalgin na bolest hlavy, pak acylpiryn, který by měl pomáhat tím, že ředí krev a lépe ji okysličuje,
ale to je neověřená rada a pak jsme udělali maté de coca, která má být na problémy s výškou také dobrá.
Celkově se to trochu zlepšilo, takže se pak najedla a později jsme zalehli. Já spal dobře, ale Hanka moc ne a
během noci se na cestě na záchod potkávala s jedním klukem, co měl taky problémy s nadmořskou výškou.
15. den – 4.10. sobota
Ráno mě probudila Hanka, že bude vycházet slunce a že je tam absolutně jasno. Rychle jsem vyskočil z postele,
nabalil se a vyšli jsme ven. Kolem dokola zasněžené vrcholky. Hlavní lákadlo byl pohled na Nuptse, Everest a
Lhotse. Jen kousek vedle Ama Dablam, dál Kangtega a Thamserku a panorama dokončoval dlouhý hřeben
zasněžených hor za Namche Bazar. Šli jsme cestou k praporkům v domnění, že tam bude lepší panoramatický
pohled, ale byly tam stromy. Chvíli jsme tam blbli a fotili se. Pak jsme sešli zas dolů a vychutnávali si tak
dokonalé ráno. Paprsky slunce postupně osvětlovaly hory, klášter a začalo se oteplovat.
Tengboche před východem slunce;
V pozadí Nuptse, Mt. Everest, Lhotse a Ama Dablam
Nejchladnější ráno našeho putování při čekání na
východ slunce v Tengboche 3860 m.n.m.
Mt. Everest je nejvyšší hora světa se svými 8848 m.n.m., jak jsem se učil ve škole. Poslední dobou se uvádí spíš
8850 m, což bylo změřeno pomocí GPS v roce 1999. Čínská měření z roku 2005 však zas uvádí výšku 8844 m.
Každopádně je to stále nejvyšší hora světa, měřeno od hladiny moře, která se nachází na hranici Nepálu a Tibetu.
Nepálské jméno této hory je Sagarmatha, což znamená „Tvář nebes“. Tibetské jméno je Ču mu lang ma, což
znamená „Matka světa“. Prvním člověkem, který stanul na vrcholu této hory byl Novozélanďan Edmund Hillary
a nepálský Šerpa Tenzing Norgay v roce 1953. Existují spekulace, zda na vrcholu nebyl již v roce 1924 George
Mallory. Nicméně ten svůj pokus nepřežil a dnes již asi nikdo nebude schopen dokázat zda zemřel při výstupu
nebo sestupu.
Lhotse je čtvrtá nejvyšší hora světa, jejíž hlavní vrchol měří 8516 m. Tato hora je spojena s Mount Everestem a
některé expedice na Mount Everest lezou část trasy po západní stěně Lhotse. Mount Everest se nachází za
hřebenem na jehož jednom konci je Nuptse a na druhém Lhotse. Těm, jenž pokračují v Everest treku dál než do
Tengboche, se nejvyšší hora světa ztratí za zmíněným hřebenem, jenž je součástí Lhotse.
strana 19
Nepál 2008
Nuptse má několik vrcholů, z nichž ten nejvyšší měří 7861 m. Není to nezávislá hora, ale je součástí hřebenu.
Díky tomu se neobjevuje na seznamu nejvyšších hor.
Ama Dablam, který je nejdominantnější horou na Everest treku měří 6812 m. Jméno se překládá jako „Matka
s perlovým náhrdelníkem“.
Thamserku měřící 6623 m je v sousedství s Kangtegou měřící 6780 m. Spolu tvoří tvar koňského sedla.
Nupla měřící 5878 m a Tartikhha se 6186 m uzavírají panorama v Tengboche. Spolu tvoří hřeben, který je
vidět za Namche Bazar.
Vlevo na konci hřebene Nuptse, uprostřed vykukující „pyramida“ Mt. Everest a vpravo Lhotse
Tengboche a v pozadí Mt. Everest a Lhotse
Ama Dablam skrz bránu do kláštera v Tengboche
Pohled z kláštera na hory Kangtega a Thamserku
Panorama za Namche Bazar, hory Nupla a Tartikhha
Snídani jsme si dali venku a mohli jsme tak koukat na tu krásu a pojídat čokoládový pan cake a amoletu
s toustem. Když jsme dojedli a užili si to, tak jsme se rozhodli jít dolů, aby se Hance ulevilo. Zabalili jsme a
strana 20
Nepál 2008
Klášter v Tengboche
sestupovali. Dolů to šlo až neuvěřitelně rychle a než jsme se nadáli, tak jsme byli zas dole u řeky. Množství
turistů, které jsme potkávali bylo předzvěstí začínající sezóny a nevím, kde se všichni tam nahoře ubytovali.
Chtěli jsme mít výhledy, takže jsme zas stoupali. Bylo to 400 výškových metrů a šli jsme pomalu, ale nebylo
kam spěchat. V půli kopce jsme si dali delší pauzu a jen tak se kochali. Byly mraky a nad 4000 m.n.m. nebylo
nic vidět, ale lesy a vodopády níže byly taky hezké. Na cestě jsme viděli vícero stád jaků. Viděli jsme už docela
dost jaků, ale stejně nás tyhle zvířata stále upoutávala. Nádherná zvířata. Vyšli jsme do 3600 m.n.m. kousek za
rozcestí na Gokyo a ubytovali jsme se ve vesnici Kenjoma. Jelikož tu bylo několik organizovaných skupin, tak
jsme měli asi jeden z posledních pokojů. Byl to ten nejvzdálenější od vchodu a záchodu, ale jinak dobrý pokoj.
Poobědvali jsme, já smažené nudle se zeleninou a Hanka špageti s tomato omáčkou. Při jídle jsme měli výhled
na Tengboche, které bylo akorát pod mraky.
Jaci, mírní a roztomilí, ale i tak je třeba být opatrný
Jaci procházející kolem suvenýrů – vesnice Kenjoma
Odpoledne proběhlo jako vždy v duchu
odpočinku. Seděli jsme venku, kochali se
okolními kopci, procházejícími jaky, hráli jsme
Carcassonne a udělali si malou procházku. To
už ale nebylo vidět víc jak na pár metrů, protože
mraky klesly a začalo malinko pršet. Vrátili
jsme se a za chvíli byla večeře. Houbová
polévka, bramborová kaše se sýrovou omáčkou
a momo plněné vejcem a sýrem. Kolem sedmé
až osmé večer se to jako každý den uložilo do
postelí a nastal klid. My taky zalehli. Byly vidět
hvězdy, tak jsme si říkali, že snad bude zase
nádherné ráno.
Vrtulník
strana 21
Roztomilá „vrána“
Nepál 2008
16. den – 5.10. neděle
Tentokrát jsem měl přerušenou noc čůráním i já. Přes den piji míň než bych měl a částečně to doháním večer,
kdy je jasné, že nám nebude chybět voda ve stoupání nebo tak něco. K tomu, když se přidá že noc zde trvá tak
deset hodin, tak holt to zmohlo i mě a vytáhlo mě to ze spacáku. Ráno jsme vykoukli z okna a byly vidět nějaké
mraky. Přesto jsme vylezli podívat se co bude vidět. Tentokrát hned od rána byly mraky na 4000 metrech, takže
nebylo vidět nic a jen na chvíli se objevil štít hory Thamserku. Stejně to bylo pěkné jelikož kolem šesté hodiny
jsme byli jediní venku a byl klid.
Vlevo Lhotse a vpravo Ama Dablam
Ranní pohoda, snídaně a psaní deníku
Na snídani jsme si dali tibetský chléb. Já s vajíčkovou omeletou a Hanka s vajíčko sýrovou omeletou. Místní
začali strojit svoje stánky s přívěšky, šátky, zvonci a dalšími předměty. Turisté začali postupně vylézat a nastával
obvyklí ruch. Bylo tam příliš rušno, takže jsme si zabalili a šli se mrknout na stánky. Chtěli jsme přívěšky
s nápisem Everest a druhé s jakem. Já si vzal jednoho jaka a Hanka dva jaky a čtyři Everesty. První cena byla
250 Rs za kus, ale dostali jsme se na 850 Rs za sedm přívěšků.
Zvědavý jak nakukující do domu
Hanka ve vesnici Khumjung
Hillaryho socha v Hillaryho škole
Šli jsme kousek směrem k Tengboche a u rozcestí se vydali směrem k šerpské vesnici Khumjung. Překvapivě se
vyjasnilo a měli jsme krásný výhled na Thamserku, Ama Dablam a částečně Lhotse. O asi 200 výškových metrů
výš jsme se dostali do šerpské vesnice, která byla dost vylidněná. Nevěděli jsme kudy jít a tak jsme se drželi
hlavní cestičky, až jsme došli na jakoby náměstí s dvěmi stupami. Zahlédl jsem turistu s průvodcem, tak jsem se
jich zeptal kde je Hillaryho škola. Oni mi řekli ať se otočím a že ty domečky a branka asi padesát metrů od nás je
ta škola. Nevěděli jsme kde jsme, ani kde je ta škola takže to byla docela náhodička.
strana 22
Nepál 2008
Vešli jsme brankou dovnitř a dostali se na nádvoří obklopené školními učebnami. Stál tam pán a tak jsme ho
pozdravili. Tvářil se mile, tak jsme se dali do řeči. Jak se ukázalo, tak to byl místní učitel angličtiny a docela
dlouho se nám věnoval. Škola byla prázdná, jelikož děti měly měsíc prázdniny. Ptal jsem se ha zda bychom
mohli vidět nějakou třídu a on, že jakou bychom rádi viděli. Řekli jsme že zeměpis. Vzal klíč, ale nějak to nešlo
otevřít, tak nám ukázal třídu angličtiny. Byla to nejnovější budova, asi tři roky stará a třída byla hezky
vyzdobená. Vyprávěl nám, že tam mají 350 studentů a z toho jich tam šedesát bydlí. Studenti mají domovy až
pět dní cesty od školy, tak tady musí bydlet. Ptal jsem se ho zda by nám neukázal nějakou původní třídu z roku
1960, kdy byla škola založena. Zašel pro další klíč a otevřel budovu oplechovanou, evidentně starou, ale i tak
hezkou. Tahle byla universální a měla výzdobu snad ze všech oborů. Pak nás pozval do kanceláře ať si
odpočineme. Usadili jsme se do malé místnosti zdobené Hillaryho obrázky a také fotkou Jima Cartera,
amerického prezidenta, který původně dělal velvyslance v Nepálu a navštívil školu. Ptali jsme se kolik stojí živý
jak a on že tak 16 000 Rs. Abychom měli lepší představu tak jsme se zeptali na platy. Ředitel školy a dva nejvýš
postavení učitelé kolem 18 000 Rs měsíčně, výše postavení učitelé kolem 12 000 Rs, nižší učitelé mezi které
patřil i náš průvodce kolem 9 000 Rs. Zeptal jsem se ho co si myslí o politické změně v jeho zemi. On že patří
mezi ty starší a konzervativní a nelíbí se mu to, ale že mladí to víc přijímají pozitivně. Zjistili jsme také
například to, že v Nepálu je rok 2065 a že mají 36 písmen.
Stupy ve vesnici Khumjung
Třída na výuku angličtiny v Hillaryho škole
Rozloučili jsme se a pokračovali do druhé šerpské vesnice Khunde. Byla příjemnější jelikož byla menší. Už
předchozí vesnice byla liduprázdná, ale tady nebyl opravdu vůbec nikdo vidět venku. Mraky nás střídavě
zahalovaly a vypadalo to jak vesnice duchů, kde se nám tu a tam odhalila nějaká budova a za chvíli zas zmizela.
Když jsme došli ke Green Valley Lodge, tak jsme zazvonili na zvonek u dveří. Klučina nás zval dál. Objednali
jsme si, já smažený brambory se sýrem a Hanka Dal Bhat. Otec kluka, který nám nosil jídlo, byl výškový šerpa a
v osmdesátých letech byl i s Čechy na Everestu. Prý tam zemřeli. Na Lhotse byl s někým jiným a byli úspěšní.
Když jsme se najedli tak ochotně šel s námi a ukázal
nám cestu z vesnice směrem do Namche Bazar. Když
jsme totiž předtím vešli do vesnice, tak jsme se stočili
moc doprava. Cesta vedla doleva skrz malou bránu a
kolem stupy u ní. Kousek jsme vystoupali a šli
v mraku. Viditelnost tak do padesáti metrů, podle toho
jak foukl vítr. Procházeli jsme krajinou plnou krásných
skalek, keřů a různých vyvýšenin. Byla to pohádková
krajina zahalená do závoje mraků. Potkali jsme
místního pána co chroupal čínskou polívku na sucho
z pytlíku. To vysvětlovalo proč se na cestách tak
nesmyslně válely obaly od čínských polívek, ačkoliv
bylo dost nepravděpodobné, že by si je tu někdo po
cestě vařil.
Cesta se začala svažovat a cestičky rozdvojovat.
Nevěděli jsme kde jsme, ale předpokládali jsme, že vše
vede do Namche Bazar. Kličkovali jsme pořád
strana 23
Vesnice Khunde v mracích
Nepál 2008
v mraku a najednou se vedle nás objevila bouda s několika vysílači a satelity. Bylo to jak nějaký tajný úkryt
Jamese Bonda. O pár metrů níž se pak objevila přistávací dráha a věděli jsme, že jsme u letiště nad Namche
Bazar. Dráha je jen udusaná hlína dlouhá několik desítek metrů. Kolem bylo dost lidí, vícero kamer a něco se
tam dělo, ale nevěděli jsme co. Co se tam děje jsme se dozvěděli až o den později. V mraku jsme dál neurčitě
klesali, až zas zafoukal víc vítr a my pod sebou zahlédli Namche Bazar. Zastavili jsme se u stupy a docela
dlouho pozorovali vesnici z nadhledu a mraky, které se honily kolem. Napravo jsme viděli Sunshine lodge a
říkali jsme si, že by bylo dobré bydlet nad hlavním ruchem vesnice Namche Bazar a mimo turistický cvrkot co je
tam dole. Cesta k lodge je docela nenápadná a člověk po malé pěšince jde přes políčka, přelézá kamenné zídky a
když jsme se dostali až k vrátkům, tak tam byl kámen, aby se nedaly otevřít. Kámen jsem odvalil a přes zahrádku
jsme se ocitli u dveří, ze kterých vyšla holka s dítětem na zádech. Poněkud komplikovaně, ale dostali jsme se
k tomu, že mají volno a můžeme tam přespat.
Nebyl tam nikdo. Ani hosté ani domácí a jen malá slečna co hlídala asi svého bratříčka. Posadili jsme se do
místnosti plné hraček, prádla a podobně. Hráli jsme Carcassonne a popíjeli citrónový čaj. Když jsme si chtěli dát
sprchu, tak slečna někam volala telefonem, aby zjistila cenu. Než jsme si dali sprchu, tak se tam už objevila
zřejmě babička slečny a později i maminka, která už uměla dobře anglicky.
K večeři jsme si dali míchaný salát, v kterém, kromě zeleniny byl i tuňák a krevety, tomatovou polívku s vejcem
a makarony s rajčatovou omáčkou a sýrem. Lodge je asi 200 výškových metrů nad Namche Bazar, takže jsme
měli pěkný výhled na okolí. Taky to byl lepší výchozí bod pro dopolední výlet další den za výhledem na Everest
jelikož se musí nad letiště.
17. den – 6.10. pondělí
Ráno bylo opět krásně. Z okna jsme viděli jasnou oblohu a okolní kopce. Vyšli jsme ven a kochali se. Když jsme
se vrátili tak akorát vstali i domácí. Hned jsme si objednali snídani, pancake s džemem a tibetský chléb
s džemem a horké čokolády, abychom mohli brzo vyrazit. Než udělali snídani, tak jsme si sbalili malý batůžek a
po snídani hned vyrazili. Čekalo nás asi 200 metrů převýšení. Trochu jsme se zadýchávali, ale motivováni
výhledy jsme šli docela rychle. Když jsme se dostali k letišti, tak tam stál vrtulník a malé letadlo. Letadélko
nastartovalo a tak jsme čekali než poletí. Něco tam stále řešili a ne a ne vzletět. Už jsme to vzdali a odcházeli,
když se letadlo rozjelo. Seběhli jsme zas k dráze a koukali jak drncá po dráze a na konci dráhy se pěkně vzneslo.
Jasné ráno u Sunshine lodge
Hora Nupla v mracích – nedaleko letiště
Pokračovali jsme nahoru k Panorama view hotelu. Výhled byl hezký, ale na druhou stranu než Mt. Everest. Ještě
kousek dál jsme již měli výhled na Lhotse a Ama Dablam. Mt. Everest byl v mraku. Šli jsme k Everest view
hotelu, kde stojí přespání 135 $, abychom se na ten drahý hotel mrkli a také abychom viděli výhled odtamtud.
Cesta vedla již po vrstevnici. Hotel byl z kamene a ze dřeva. Vypadal jak nějaká luxusní vila. Má terasu
s výhledem, ale jednak asi jen pro hosty a není to tak přírodní koukat z terasy. Šli jsme napravo od hotelu, obešli
jsme stromy a křoví a asi po 100 metrech byli na malém vršku s nádherným a ničím nekrytým výhledem. Nebyl
tam nikdo páč turisti se shlukovali u hotelu. Sedli jsme si tam na zem a asi dvě hodiny seděli a koukali jak se
honí mraky kolem štítů hor. Poslouchali jsme vrány, které jsou roztomilé když krákají a poletují ve větru. Občas
kolem prolétlo letadlo nebo vrtulník. Jeden pán si kousek od nás sedl a jinak tam bylo liduprázdno.
strana 24
Nepál 2008
V pozadí Lhotse a Ama Dablam
Vrchol Ama Dablam
Everest viev hotel
Výhled od Everest viev hotelu
Hora Thamserku
V 10:30 jsme odcházeli, mraky se honily a už nebylo skoro nic vidět. Když jsme došli na letiště bylo tam opět
velmi rušno. Mnoho lidí, kamer, vojáků. Všichni koukali k obloze, respektive do mraku, tak jsme se zastavili u
nich a koukali taky. Viděli jsme akorát mrak. Trochu se rozestoupily mraky a najednou jsme zahlédli tři
parašutisty několik desítek metrů nad zemí. Jeden přistál akorát k lidem, jeden kus dál na kraj přistávací dráhy a
jeden se ztratil za hřebenem a přistál neznámo kam. Vedle byla cedule The First Everest Skydiving, takže jsme
se tentokrát dozvěděli proč tu ti lidé jsou. Všichni ti lidé to tu organizovali, natáčeli a zajišťovali. Nastal poprask
a lidé se rozeběhli na kopec hledat parašutistu. Vojáci pořád mluvili do vysílaček a zjišťovali kdo kam dopadl.
Krátký rozhovor s jedním ze dvou co dopadli na letiště proběhl takto: Jaké to bylo? Skvělé! Dokud nepřišly
mraky. Víte kde jsou ostatní? Nemám tušení. Vypadal unaveně, ale byl z těch šťastnějších co dopadli kam měli.
Za chvíli běželi s nosítky někam do kopce pro někoho kdo neměl tolik štěstí. (Poznámka: Článek o prvním
seskoku padákem nad Mt. Everestem, jehož první kolo proběhlo předchozí den 5.10.2008 viz
http://zpravy.idnes.cz/tri-parasutiste-jako-prvni-seskocili-nad-mount-everestem-p3p/zahranicni.asp?c=A081005_112812_zahranicni_abr)
My jsme se vydali zas dál. Sestoupili jsme k naší ubytovně, objednali si oběd a šli balit. Obědvali jsme v zimní
zahradě, kde bylo příjemně. Když jsme si oddechli, tak jsme vyrazili na sestup. Pani nám na závěr poděkovala za
návštěvu, dala každému šálu kolem krku, řekla že to symbolizuje hodně štěstí a my šli. Do Namche Bazar jsme
sešli rychle a koukali po stáncích. Chtěli jsme nějaká trička a tak vůbec. V třetím krámku jsme koupili tři trička.
Smlouvat se tu moc nedá. Je tu hodně turistů a prodavači se nehrnou do slev. Takže jsme se z 1350 Rs za tři
trička dostali jen na 1100 Rs.
strana 25
Nepál 2008
Jeden z parašutistů v mracích
Šťastlivec, který dopadl na letiště
Naše ubytovávání v Jorsale
Sestup z Namche Bazar k řece byl docela rychlý. Díky mrakům jsme neměli výhledy jako když jsme šli nahoru,
ale aspoň nebylo vedro. Přes dva mosty jsme se dostali do vesnice Jorsale, kde jsme se ubytovali. Dal jsem si
k svačině houbovou polívku, chvíli jsme psali deníky a byl čas večeře. Dal Bhat zas na jiný způsob, ale dobrý.
Byla tma, tak jsme zalehli. Hanku asi půlhodiny trápil soustavný kašel, až turisty z vedlejšího pokoje přiměla
k tomu, aby u nás zaťukali a nabídli nám prášky. Odmítla je a naštěstí to za chvíli pominulo po nějakých
vlastních práškách.
18. den – 7.10. úterý
Vstali jsme za rozednění a k snídani byla už tradičně palačinka a tibetský chleba. K bráně parku byla cesta
krátká, přešli jsme most, kousek do kopce a už jsme tam byli. Odhlásili jsme se a byli jsme v Monjo. Bylo vidět,
že sezóna začala. Proti nám šly davy lidí. Místečka, kde jsme se zastavovali cestou nahoru a byli jsme tam sami,
teď byla přeplněna turisty a nebylo si skoro ani kam sednout. Když si člověk chtěl odskočit, tak těžko hledal
chvilku, kdy nikdo nešel. Chvílemi si člověk připadal jak někde na Karlštejně. Lidé chodili leckdy stejně
ustrojeni a vybaveni jak na Karlštejně, jelikož měli s sebou průvodce a nosiče. Dost jich mělo akorát pití a foťák.
Potkávali jsme také poměrně dost důchodců. Klobouk dolů v jejich věku se drápat nahoru. Byli vidět lidé
v džínech nebo košilích jak kdyby šli na jednání místo do hor. Někteří průvodci jsou pro klienty, myšleno pro
peníze, ochotni asi udělat cokoliv a někteří turisti asi mají pocit, že přišli do ZOO. Nějaká pani se chtěla vyfotit
se slečnou, která nás obsluhovala, když jsme si tam dávali čaj. Holka evidentně nechtěla, ale průvodce jí tam
Jedna z vícero kvetoucích kytek
Jak na houpacím mostě
strana 26
Údolí řeky Dudh Koshi River
Nepál 2008
naaranžoval a ještě ať dá pani ruku kolem ramen a vyfotil je. Nevím, co si tou fotkou pani dokazovala.
V Phakdingu jsme si dávali oběd a nejdříve kolem nás jeden nosič nesl invalidní vozík a o něco později nesli
nosiči dva lidi na speciálních nosítkách s jedním kolečkem. Většinu cesty každého neslo šest lidí a na rovnějších
částech asi využívali to kolečko. Neumím si představit být v jejich pozici, zda by mi to stálo za to, takovýmhle
způsobem se dostat do hor.
Po obědě jsme šli dál a most, který při cestě nahoru
stavěli, byl již v provozu. Potkávali jsme docela dost
Čechů. Ono ostatně i jiných národností. Náš poslední
den cesty dal jednoznačně za pravdu tomu, že je lepší
mít o něco horší počasí a míň turistů. Tento den
přiletět do Lukly a jít s těmi davy lidí by mě asi vůbec
netěšilo.
Asi v 15:30 jsme se dostali do Lukly a ubytovali se
opět v Potala Lodge. Ujistili jsme se, že pan domácí
nám zařizuje letenku na druhý den a jinak jen
odpočívali. Jak se ukázalo, tak Hanka byla fyzicky
vyšťavená víc, než původně vypadala. Po odpočinku
jsme šli okouknout Luklu. Stále pršelo, ale jen lehce.
Koupili jsme pár pohledů, jedny modlitební praporky a
mezi tím se rozpršelo hodně. Vrátili jsme se do
ubytovny a den zakončili večeří a nařízením budíčku
na 5:30, abychom byli na letišti před sedmou hodinou.
Část vesnice Phakding – turismus zde kvete
19. den – 8.10. středa
Vstali jsme na budíka, zabalili si, k snídani si dali
čokoládové palačinky a vyrazili na letiště. Bylo tam už
celkem dost lidí a zavazadel. Batohy jsme položili
k ostatním před prázdným stolkem Yeti airlines. Lidé
se kupili, různě předbíhali, ale jinak se nic nedělo.
Čekalo se na první letadlo z Kathmandu. Přiletělo
první Yeti. Ohlušující zvuk motoru a letadlo z dráhy
přijelo k budově. Lidé vystoupili, urychleně vykládali
zavazadla a hned dovnitř hrnuli jiné lidi a zavazadla,
aby mohlo letadlo uhnout dalšímu. Všichni nastoupili,
letadlo se posunulo ke straně a už dosedlo letadlo
Buddha airlines, které zajelo k budově. Mezi tím to
první najelo na dráhu a startovalo. Dráha je z kopce,
takže se letadlo po pár metrech ztratí z dohledu a pak
je vidět až ve vzduchu. Vtipkovali jsme že to holt
nevyšlo a neobjeví se. Objevilo se na obloze. Přistálo
Letištní hala a zavazadla před check-inem - Lukla
další Yeti a Buddha odletěl. My šli dál od okna a toho
hluku motorů. Chvíli jsme se bavili a pak koukám a
lidi se hrnou k oknu. Vypadají vyděšeně, drží se za obličej a jsou vidět slzy. Čtvrté letadlo tohoto dne nezvládlo
přistání. Informace byly kusé, ale víceméně od začátku bylo jasné, že to dopadlo hodně fatálně. Tmavý dým ze
začátku přistávací dráhy nevěstil nic dobrého. Postupně se nám doneslo, že všichni uhořeli a akorát jednoho
pilota to vymrštilo z letadla, takže žije, ale nějak mu to rozrazilo hlavu. Lidé se sbíhali na dráhu očumovat a
někteří i pomáhat. Mezi lidmi dost zhoustla atmosféra a každý asi přemýšlel o tom, že má nastoupit do
podobného letadla a že mohl být jedním z těch co uhořeli.
Od našeho pana domácího, který tam čekal na svojí skupinu turistů, které měl doprovázet na Mera peak, jsme se
dozvěděli, že při přistávání se zvedly mraky a pilot netrefil přistávací dráhu, kterou neviděl. Byl vhodný čas
načít vodku, kterou jsem od začátku tahal a zatím zbytečně. Hanka si dala trochu víc na uklidněnou, takže se
začala malinko motat. Při pohledu z okna budovy jsem viděl jak lidé nesou něco v modré igelitové plachtě.
Nebylo vidět co, ale okamžitě jsem vytušil co to je. Hanku jsem vždy směřoval tak, aby nekoukala špatným
směrem. Po nějaké době zapálili svíčku u „modrého pytle“, dali přes to krémovou šálu znamenající hodně štěstí
strana 27
Nepál 2008
a přikryli bílou plachtou. Když jsme šli na dráhu za našim panem domácím, tak akorát kolem nás pronesli pilota
s několika kapačkami a nakládali ho do vrtulníku.
První letadlo, které přistálo tohoto dne
Snížená viditelnost byla zřejmě příčinou havárie
Pan domácí nám říkal, že všechny lety z Kathmandu byly vráceny a že tento den již nic nepoletí. Bylo kolem
desáté hodiny. Vzali jsme batohy a šli se zas ubytovat. Bylo znát, že se něco stalo a celá Lukla byla taková tišší.
Dali jsme si dřívější oběd a šli se projít nad naši lodgi ke stupám co tam byly vidět. Cesta dost nejasná, ale
nakonec jsme se tam dostali. Cestou jsme viděli jak přilétla velká vojenská helikoptéra, obhlížela okolí nehody a
pak přistála na letišti. Začalo pršet tak jsme se vrátili.
V televizi, kterou sledovali u nás v lodgi, běžely pořád dokola zprávy o té nehodě. Přehled mrtvých pasažérů byl
dvanáct Němců, dva Švýcaři, čtyři Nepálci, letuška, jeden pilot. Druhý pilot byl v nemocnici bojujíc o život.
Přišlo mi zvláštní, že zveřejnili i jména. Přeci jen asi jsou lepší cesty jak se dovědět o smrti známých než
z televize. (Poznámka: O tom kdo byl pasažérem letadla, bylo vícero nejasností. Například zveřejněný článek
http://zpravy.idnes.cz/pri-padu-maleho-letadla-v-nepalu-zemrelo-18-lidi-vetsinou-turistu-px4/zahranicni.asp?c=A081008_095441_zahranicni_ipl na českém informačním serveru v sobě zahrnuje rozdílné
informace. Někde zmiňuje Angličany a jinde Australany.) Později jsme se od pana domácího dozvěděli, že
pilotovi se daří lépe a že to přežije.
Zašli jsme si
domluvit letenku
na druhý den.
Byl tam hrozný
mumraj a stejně
nám řekli ať
přijdeme
po
čtvrté
odpoledne. Tak
jsme zašli na půl
hodiny
na
internet,
abychom napsali
zprávu,
že
žijeme. Přestalo
Vojenská helikoptéra obhlížející místo nehody
pršet, tak jsme
šli k místnímu
klášteru.
Dcery pana domácího
Probíhala tam modlitba. Na rozdíl od jiných modliteb co jsem slyšel
v buddhistických klášterech tahle byla doprovázena bubnováním na
gongy, troubením na nějakou mušli a cinkáním. Vrátili jsme se
k aerolinkám a oni nám řekli, že máme letadlo číslo devět v devět hodin. Ačkoliv nakonec jsme měli letadlo
číslo tři, což ovšem není důležité.
strana 28
Nepál 2008
Trochu jsem se někde nastydl, takže jsem si zalezl do spacáků a snažil se vypotit. K večeři zdravotní česnečka do
které jim upadlo víc chilli než obvykle a brambory se sýrem.
20. den – 9.10. čtvrtek
Po ranní čokoládové palačince s džemem jsme vyrazili na letiště. Byli jsme tam brzo, už asi v půl osmé. Na
check-inu jsme si vystáli frontu a pak nám řekli, že tam jsme brzo. Tak jsme popošli stranou a čekali. Kolem
osmé hodiny nás přeci jen odbavili. Dostali jsme boarding pas – palubní lístek a čekali než poletí naše letadlo.
Sledovali jsme jak jedno za druhým přistává a vzlétá. Bylo jasno a žádné mraky kolem dráhy. Kolem deváté
hodiny jsme již postávali u dveří vedoucím k letadlům. Všichni byli již pryč a kolem stáli jen lidi s číslem letu tři
jako my. Zahlásili číslo tři a začali nám trhat lístky. Nějaké letadlo přistálo a když se objevilo, tak to bylo
vojenské. Jak se ukázalo, tak to bylo naše letadlo. Stáli jsme za letadlem a čekali než zadní částí trupu vystoupí
lidé a zároveň vyloží zavazadla. Sedadla v letadle byla kolmo na směr letu, ve dvou řadách proti sobě a člověk se
opíral o okýnka. Seděl jsem hned za piloty napravo. Nad námi byla šňůra s karabinami pro seskok padákem.
Interiér byl jednoduchý a minimalizace převládala. Bylo zkrátka znát, že to je vojenské a ne dopravní letadlo.
Vojenské letadlo jenž nahradilo to havarované
Kabinu pilota jsem měl „pod kontrolou“
Rozjeli jsme se, najeli na dráhu a spustili se z kopce. Jak člověk seděl bokem a neměl se o co opřít, tak jsme šli
do záklonu jak domino. Bez problémů jsme se zvedli z dráhy a pohledem z okýnka jsem viděl vedle dráhy kráter
a zbytky letadla z nehody předchozí den. Hanka to docela těžce nesla a vypadala dost vyplašeně. Po chvíli řekla
ať jí dám trochu loknout vodky. Ještě na letišti Hanka upíjela, aniž bych to věděl, když něco vyndávala z batohu.
Byla dost vyděšená. Let byl méně plynulý. Jednak jsem ostražitěji sledoval budíky v kabině a okolí letadla
z okna než cestou do Lukly a navíc pilot byl asi zvyklý, že se s tím nemusí moc párat, takže let byl méně
plynulý. Z našeho pohledu nesmyslně kličkoval uprostřed letu a také klesal a zpátky nabíral výšku. Je možné že
jen kopíroval kopce a bylo to normální a že člověk to vnímal asi trochu jinak po předchozí události se spadlým
Stupa Swayambhunath
Makakové okolo stupy Swayambhunath
strana 29
Nepál 2008
letadlem. Každopádně jsme přiletěli ke Kathmandu, dali si kolečko nad městem, jelikož vzlétalo dopravní letadlo
a pak v klidu dosedli a byli zas na pevné zemi. Hance se výrazně ulevilo byť byla stále vyjukaná. Další letadla už
do Lukly prý neletěla, jelikož se zhoršilo počasí.
Vzali jsme si taxíka. Řidič, ačkoliv tvrdil, že ví kde je
náš hotel, tak jsem tomu nevěřil. Přesto jsme jeli. Když
jsme přijeli do Thamelu, čtvrti kde byl hotel, tak řekl,
že neví kde je ten hotel. Chvíli jsem mu něco říkal, ale
nic se nedalo dělat. Snažili jsme se dovolat Govindovi
jenže probíhal velký festival a nikdo to nebral. Tak
jsme vyrazili a hledali hotel. Všechny uličky stejné,
plné lidí, krámků a člověk netušil kde je. Nakonec
jsme zalezli do nějakého luxusnějšího hotelu a zeptali
se jich zda ví kde ten hotel je. Hledal ve „zlatých
stránkách“ a našel ho. Zavolal tam a že si nás přijdou
vyzvednout. Po chvíli tam byl pán na motorce. My za
ním šli uličkami a za pět minut byli v hotelu.
Po odpočinku jsme vyrazili do ulic. Došli jsme
k Royale Palace, kde sídlí prezident, ale to je
Modlitební praporky
veřejnosti nepřístupné. Cestou jsme kupovali u malého
stánku vodu a pani se ptala odkud jsme. Když jsem jí
to řekl, tak někde zašátrala a vytáhla českou dvacetikorunu. Chtěla to proměnit za rupie, tak jsem jí to směnil.
Chtěli jsme se naobědvat, ale bylo zavřeno kvůli svátku. Takže jsme obědvali banány, mandarinky a sušenky co
jsme nakoupili u „cyklistických“ prodavačů. Prodavači s koly a nosiči plnými ovoce jsou zde běžná věc.
Od paláce jsme si vzali taxíka, jelikož bloudění uličkami nás nelákalo a svezli jsme se k stupě Swayambhunath.
Cesta docela dlouhá, prašná a rušná a dobře že jsme se svezli. Byli jsme pod kopcem a tak jsme pomalu stoupali
vzhůru. Kolem nás byli makakové a lezli po všem kolem a jedli nějaké zbytky. Nějací „Indové“ nás chtěli
vícerokrát označit na čele, takzvanou tikou, ale odmítli jsme. Nesmyslná symbolika pro štěstí pro někoho
nevěřícího. Když se člověk vyškrábal nahoru, tak tam byla pokladna a platil se vstup. Nahoře bylo docela dost
lidí, shluk několika budov a pěkný výhled na ne moc pěkné město. Prošli jsme si to kolem, narazili na rodinku
místních, kteří chtěli vyfotit a pak se chtěli fotit s námi. Tak jsme chvíli pózovali a pak zas šli.
Taxikářů jsme se ptali na cenu k druhé stupě, Buddha stupě a oni 600 Rs. Já že to je moc a oni, že to je stejná
cena jako pro místní a vzájemně se podporovali. Trvalo to asi patnáct minut a dostali jsme se na cenu 450 Rs.
Jednak jsme váhali zda tam vůbec jet a pak jsme ještě smlouvali. Jeli jsme ze západu na východ města.
Druhá stupa je na náměstí obklopena budovami. Obešli jsme si ji jak dole, tak se dá vylézt kousek na ni a obejít
ji. Zalezli jsme do jedné otevřené restaurace. Jídlo malé a obsluha pomalá. Udeřila nějaká hodina a kolem stupy
začali kroužit davy lidí. Třikrát obejít malou stupu někde v horách je rychlovka, ale tady to byla docela slušná
Interiér buddhistického chrámu
Buddha stupa
strana 30
Lidé obcházející Buddha stupu
Nepál 2008
procházka jelikož je to prý největší stupa na světě. Taxíkem jsme jeli k hotelu, tentokrát vybaveni jejich vizitkou.
Thamelem jsme kroužili asi patnáct minut a asi pětkrát se ptal než to našel. Zašli jsme si na večeři a když jsme se
vraceli, tak jsme se potkali s Radkou, Ellen a Alešem. Krátce jsme pokecali a domluvili se že zajdeme druhý den
spolu na snídani. Večer jsme s Hankou oslavili, že jsme „přežili“ a ulehli.
21. den – 10.10. pátek
Replika Durbarského náměstí
Opětovné setkání celé skupiny na snídani
Hanka vstala jako obvykle před šestou hodinou. Jen tak jsme se
povalovali až do osmé hodiny, kdy jsme měli sraz s ostatními a šli jsme
do pekárny na snídani. Bylo to na stejné terase jako jsme byli na večeři
předchozí den. Měli tam dobré pečivo. Dohodli jsme se, že pojedeme
společně na Durbarské náměstí respektive jeho repliku na jihu města.
Prohlédli jsme si náměstí a Aleš s Ellen spěchali na nákupy dárků, tak
jeli napřed. S Hankou a Radkou jsme jeli taxíkem na pravé Durbarské
náměstí na kraji čtvrti Thamel. Bylo tam vidět hodně dětí jak pouští
draky a také spousta papírových draků byla namotaná v drátech a na
budovách. Vylezli jsme na střechu budovy, kde byla restaurace a měli
výhled na město. Odpočívali jsme a já popíjel lassy – indický jogurtový
nápoj. Procházkou jsme došli k hotelu. Radka šla do jejího hotelu a my
kousek dál do našeho. Domluva byla, že v 17 hodin se sejdu s Radkou a
probereme náš týdenní program a v 18 hodin se sejdeme všichni na
večeři. Odpočívali jsme na pokoji jelikož Hance pracovaly střeva z letu
domů. Po 15 hodině jsme zašli na oběd. Bylo to drahé a malé porce,
takže to moc
nevyšlo. V 17
Replika Durbarského náměstí
hodin
jsem
posadil Hanku
na internet, aby
si přečetla pracovní emaily a přišla na jiné myšlenky
než let domů letadlem. Normálně bych jí od toho
odrazoval, ale nyní to bylo užitečné. S Radkou jsme si
dali v restauraci čaj a dohodli se že vyrazíme na safari
do Chitwan národního parku. V 18 hodin jsem vyzvedl
Hanku z internetu a šli jsme za ostatními na večeři. Od
Lukly jsem byl nastydlý takže jsem byl rád že jsem si
večer konečně lehnul do postele a snažil jsem se
vypotit.
Nákup ovoce u „cyklistických“ prodavačů
strana 31
Nepál 2008
22. den – 11.10. sobota
Ráno Hanka vstala už v 5:15. Dobré bylo, že byla celkově v lepším rozpoložení než předchozí den. Polehávali
jsme, balili, něco malého pojedli a na devátou hodinu šli do pekárny na domluvenou snídani. Byli jsme tam
první, pak dorazila Radka a poslední Aleš s Ellen. Sraz na odjezd na letiště byl v jedenáct hodin u nich v hotelu.
Já jsem si cestou ze snídaně domluvil s Radkou u ní v hotelu dvojlůžko na následující pobyt.
V jedenáct jsme se sešli v hotelu. Vyprovodili jsme s Radkou Hanku, Ellen a Aleše k taxíku. Odjeli na letiště.
My jsme se ubytovali a šli zařizovat lístky na autobus do Chitwan NP. V první kanceláři jsme neuspěli, ale
v druhé ano a prodejce nás přesvědčil na celý balíček: zájezd na 3 dny a dvě noci. Původně jsme tam chtěli jet na
vlastní triko, ale propočet nákladů překvapivě vyzněl lépe pro organizovaný zájezd.
Kathmandu
Stupa Swayambhunath z vyhlídky na domu
Zašli jsme do restaurace pro místní hned vedle hotelu. Je nenápadná a v druhém patře budovy. Byl to zásadní
rozdíl od předchozích restaurací, jelikož jsme tam byli skoro jediní běloši. Jídlo bylo dobré a levné. Po obědě
jsme si vyzvedli papíry na náš zájezd a šli se projít. Jen tak jsme se poflakovali, občas nakoukli do krámku a
hledali pěknou zahrádku, kde by jsme mohli dřepnout. Nakonec jsme skončili v pekárně kam jsme chodili na
snídaně. U čaje jsme tam kecali a přenesli se k času večeře. Tentokrát jsme v jedné uličce zahlídli nápis
„nepálská kuchyně“, tak jsme tam vlezli. Bylo to turističtější než ta restaurace minule, ale ceny dobré a jídlo
taky. Najedli jsme se dali si tři Everest piva a po deváté večer odcházeli. V pekárně jsme si koupili snídani a šli
jsme spát. Budíček na 5:55 a usínali jsme za muziky linoucí se z ulice. Poslední co jsem slyšel bylo něco od
skupiny Queen.
Rykši – nejlevnější taxi
Motorka - rodinný dopravní prostředek
strana 32
Nepál 2008
23. den – 12.10. neděle
Ráno jsme vstali před šestou hodinou, zabalili, zaplatili a šli na autobusák nedaleko Royale palace. Byli jsme
tam v půl sedmé jako první. Do sedmi hodin se to plnilo a odjeli jsme asi ve čtvrt na osm. S několika zastávkami
ještě v Kathmandu jsme opustili město. Autobus byl plný a ještě asi osm lidí bylo na střeše.
Pro místní je běžné jezdit na střeše autobusu
Náš autobus do Saurahy
Většinu cesty jsme jeli podél řeky Trisuli na které Radka, Ellen a Aleš byli před několika dny na raftech. Řeka
teče až do Chitwanu. Cestou jsme viděli asi čtyři bouračky a to čelní nárazy, takže asi dost nepříjemné. Postupně
nám tuhly zadky a s několika pauzami jsme před druhou odpoledne dojeli do Saurahy, kde většina vystupovala.
Bylo tam vícero nahaněčů včetně toho našeho z hotelu Side park. Vlezli jsme k němu do džípu a on nás odvezl.
Hotel vypadal luxusně. Čtyřpatrový, hezká fasáda, palmy a jiné rostliny na upravené zahrádce okolo hotelu.
Restaurace na verandě naproti hotelu. Pokoj pěkný a prostorný. Ubytovali jsme se, dali rychlou sprchu a šli na
oběd. Orestovaná zelenina, brambory a omáčka. Po obědě jsme odpočívali a pak šli s průvodcem na procházku
po vesnici. Ukázal nám papáju, zelené banány, které byly měsíc před dozráním, kokosové palmy bez kokosů.
Cestou jsme viděli spoustu domácích zvířat jako kachny, slepice, krávy, buvoly, kozy, psy, kočky pobíhající
všude možně. Došli jsme k muzeu, které jsme si prošli. Ukázky keramiky, nástrojů a texty o historii kultury.
V pozadí směrem na sever byly vidět hory v oparu. Dá se prý vidět Annapurna I a Dhaulagiri.
Na večeři jsme měli Dal Bhat, což je rýže, čočková polívko-omáčka, zelenina a další věci. Testli jsme pivo
Ghorka. Po večeři jsme jeli džípem na kulturní představení do „centra“ Chitwanu. Z venku to vypadalo jak
kostel bez věžičky a ze vnitř jak hala se sedačkami. Skupina asi patnácti kluků tančila s tyčemi, bubínky a
podobně. Bylo to hezké svižné a docela náročné. Jak asi fyzicky, tak aby
se nepomlátili. Bylo jasno, tak jsme se dohodli, že přespíme na střeše
hotelu a budeme pozorovat hvězdy. Měsíc skoro v úplňku, takže málo
hvězd, ale jinak
nádherné.
Na
karimatce,
ve
spacáku
pod
hvězdami,
na
provázkové
posteli na střeše.
Ze střechy byli
vidět kluci jak
hrají
místní
hazardní hru se
šesti kostkami a
sází co padne a
také
několik
slonů ustájených
nedaleko.
Večerní kulturní představení
Měsíc při západu slunce
strana 33
Nepál 2008
24. den – 13.10. pondělí
Vstal jsem před šestou hodinou. Spacák byl ze shora
mokrý a šla přes nás mlha. Za chvíli se probrala Radka
a čekali jsme na východ Slunce. Slunce vyšlo sice
v oparu, ale prosvítilo okolí. Bohužel hory v pozadí
byly vidět stejně slabě jako předchozí den. I tak hezké
mlžné ráno.
Na sedmou hodinu snídaně, tousty s džemem a
vajíčková omeleta. Po snídani jsme jeli na jízdu na
slonovi. Radka měla trochu obavy, ale šla do toho.
Přijeli jsme na „nádraží slonů“ a tam stálo asi deset
slonů s koši na hřbetě a „řidičem“ za krkem. Bylo tam
několik plošin se schůdky a lidé vylezli nahoru a
nasedli po čtyřech do ohrádky na slonovi. Po chvilce
čekání jsme také vystoupali a nasedli společně s dvěma
nepálskými turisty. Docela se to kymácelo, ale pomalu
a bylo to pohodlnější než ježdění džípem po místních
Sloni se nechali i pohladit
Východ Slunce
Nástupiště na slony
Turisty přelidněná džungle
komunikacích. Procházeli jsme
džunglí, zahlédli jsme divoké prase
s mláďaty a několik jelenů a laní,
kteří jsou menší než u nás. Motýli,
pavouci a ptáci byli také k vidění.
Na louce jsme viděli dva nosorožce
a pak jsme již končili naší jízdu.
Bylo to hezké a zajímavé, ale byla
to spíš jen projížďka na slonovi
s pohledem na nosorožce než
nějaká divoká příroda. Malá oblast,
mnoho slonů s turisty, kteří pořád
na sebe hulákají, vyzvání mobily a
jiné věci a kdo ví zda to celé není
nějak ohraničené aby jim neodešli
nosorožci, jelikož to bylo příliš
jisté, že je uvidíme. Takže hezké,
ale žádný pocit objevitele a
neprobádanosti.
Nosorožec, jenž si nevšímal naší přítomnosti
strana 34
Nepál 2008
Vrátili jsme se na hotel a po chvilkové pauze jsme šli k řece na koupání se slony. Bylo tam celkem dost lidí a
postupně lezli na slony a jejich „řidiči“ je dirigovali, aby cákali vodu na turisty sedící na hřbetu. Sloni si lehali
do vody a potápěli turisty a podobně. Šli jsme se zapojit do všeobecného veselí a párkrát taky vylezli na slona a
celkově se osvěžili v řece. Pak jsme osychali a pozorovali to ze břehu. Lidé blbli a máchali se jako děti. Byl to
také hezký kontrast úzkostlivé hygieny turistů. Ve vodě bylo vícero sloního trusu a moči. Koblížky odplouvali
po hladině. Nicméně lidé nadšeně výskali když jim slon vodu chobotem cákal do obličeje a házel je do vody.
Procházkou jsme se vrátili do hotelu, dali si sprchu na smytí vody ze slonů a pak byl oběd.
Na hřbetu slona jenž nás sprchoval
Sloní koupání
Po obědě jsme došli opět k řece, ale tentokrát jsme nasedli do úzké kánoe. Byla dost nestabilní a tak jsme v ní
seděli a minimalizovali pohyby. Hladina vody byla jen pár centimetrů pod okrajem loďky. Sice nebyla krokodýlí
sezóna, ale přesto tu nějaký žijí a člověk si nechtěl s nimi zaplavat. Dalekohledem jsme pozorovali ptáky,
propluli jsme kousek od jednoho krokodýla co se vyhříval na břehu, viděli jsme slony brodit řeku, buvoly ráchat
se u břehu a další zajímavosti. Když jsme přirazili ke břehu, tak jsme se vydali na zpáteční cestu po souši. Zvířat
nebylo až tolik k vidění, ale člověk měl větší pocit dobrodružství než na slonovi. Byli jsme blíže přírodě, kolem
nebyli lidé a vládl tam klid. Při procházce džunglí jsme viděli několik opic, ptáků, stopy nosorožce a také třeba
zajímavou rostlinu, která se po dotyku uzavřela. Stačilo do ní trochu strčit a všechny listy se schoulily k sobě.
Místní této rostliny využívají při stopování zvířat. Ukazuje jim zda nějaké zvíře prošlo kolem této rostliny
nedávno či to bylo již před delší dobou. Rostlina podobná břečťanu je hrozbou pro zdejší džungli. Rostlina
obrůstá stromy, zamezuje jim v přístupu k světlu a stromy pojdou. Tím dochází k přeměně džungle na paseky.
Slunce zapadalo a my se dostali zas
k řece. S převozníkem jsme se
dostali na druhý břeh řeky a
odtamtud pozorovali západ Slunce
nad džunglí.
Opice v džungli
Převozník přes řeku
strana 35
Na
večeři
tentokrát
byla
samoobsluha. Mísy rýže, brambor,
fazolí, zeleniny a bufalo maso.
Dvakrát jsem si přidal a byl jsem
spokojený. Na ochutnání jsme si
dali rakši, inzerované jako místní
domácí víno. Chutnalo to jako
nějaký zředěný silnější alkohol a
nepřipomínalo to vůbec víno.
Rakši může být pálenka z obilí,
whisky nebo víno. Radka šla spát
zas na střechu a já zůstal na pokoji,
protože se mi nechtělo balit druhý
den mokrý spacák.
Nepál 2008
Přístaviště kánoí
Západ Slunce nad džunglí
25. den – 14.10. úterý
Vstal jsem před šestou hodinou a chystal se na střechu zda bude něco vidět. Po 6h zabouchal na dveře průvodce,
že je vycházka na pozorování ptáků a že už jsme měli být dole. Šel jsem za Radkou na střechu a informoval ji.
Rychle vstala, na pokoji se ustrojila a za chvíli jsme dohnali ostatní. Bylo mlžné ráno. Dalekohledem jsme
koukali na ptáky a průvodce nám je ukazoval v atlasu ptáků. Pavučiny s kapkami krásně osvětlovalo vycházející
Slunce a u řeky jsme koukali na ptáky. Cestou zpátky jsme se zastavili u slonů, kteří akorát přicházeli
s hromadou slámy na hřbetu. Slámu slonům rozházeli a bylo hezké pozorovat jak si s ní hrají a přežvykují ji.
Pavučiny s ranní rosou vypadaly jak náhrdelníky
Slon přinášející snídani i ostatním slonům
Po snídani jsme dobalili a v devět hodin nasedli do džípu a odjížděli za vesnici na zastávku autobusů. Bylo jich
tam asi sedm a všechny podobné. Ukázali nám náš autobus a při kontrole lístků nám řidič řekl, že můžeme jet na
střeše pokud chceme. Nejdřív jsem to neřešil, ale pak mi to přišlo jako zajímavá možnost to vyzkoušet. Radka
nebyla proti byť už na střeše jela z raftů před několika dny. Po půl desáté jsme vyjeli sedíc na střeše ještě
s dvěmi Kanaďany. Je třeba pozorně koukat na elektrické vedení jelikož když člověk sedí, tak by mu to mohlo
useknou hlavu. Stejně tak některé větve jsou dost nízko. Na střeše je rošt z tenkých trubek, ale je to docela
pohodlné. První zastávka měla být za dvě hodiny. Místy to drncalo, ale člověk měl kde natáhnout nohy a byl tam
příjemnější vzduch než vevnitř. Příjemně foukalo a svítilo Slunce. Cestou přistoupil na střechu jeden Američan.
Když jsme jeli přes dvě hodiny, tak Kanaďanka měla čůrací krizi. Vyslali signál k řidiči a on po chvíli zastavil.
Jako vždycky, zastavil v zatáčce. Nějaký místní zvyk nebo co. Zastávku uvítali i jiní. Jeli jsme dál a po skoro
pěti hodinách jízdy, kdy zbývalo padesát kilometrů do Pokhary, byla první normální zastávka. Drobné
občerstvení a jelo se dál. Střecha byla fajn, tak jsme tam zůstali. Jen jsme se trochu víc opalovali na tom
sluníčku, ale v tom příjemném větru to člověk nevnímal.
strana 36
Nepál 2008
Náš pokoj v Sauraha – Chitwan NP
Ranní pozorování ptáků
Po šesti hodinách jízdy jsme vystoupili v Pokhaře a hned se
nás ujali nahaněči. Taxíkem jsme dojeli do jednoho hotelu
a ubytovali se. Zašli jsme na oběd a pak zjišťovali možnosti
okolí. Koupili jsme si lístek na autobus do Kathmandu a
zjistili co kde je zajímavého k vidění. U večeře v pekárně
jsme se rozhodli co budeme dělat následující den.
Dokupování svačiny od pouličních prodejců
Radka na střeše autobusu cestou do Pokhary
26. den – 15.10. středa
Kolem šesté hodiny jsme vstali a vyšli na střechu. Bylo krásně a bylo vidět v pozadí hory. Mimo jiné i
Annapurny. Chvíli jsme se kochali a pak vyrazili na kopec Sarangkot z kterého je lepší výhled na hory. Nejdřív
jsme došli na konec města a pak stoupali do kopce. Na vrchol to je převýšení 800 metrů, cesta kamenitá, ale
vcelku pohodová. Cestou jsme posnídali s výhledem na město Pokhara a přilehlé jezero. Šli jsme skoro pořád po
spádnici přímo vzhůru. Po dvou hodinách stoupání jsme byli u vrcholu. Je tam altánek odkud byl krásný výhled.
Začaly se stahovat mraky a výhled se ztrácel. Na druhé straně kopce postupně vzlétlo asi dvacet paraglidů. Za
sedmdesát euro je možné se proletět na paraglidu v tandemu.
Šli jsme dolů a řešili kde vtít taxíka, abychom nemuseli dolů pěšky a ničit si klouby. Autobus jsme těsně minuli
a kousek dál bylo parkoviště a tam nám poradili, že za chvíli pojede džíp a vezme nás do města za míň než taxík.
Čekali jsme asi patnáct minut a přijel. Dohodli jsme se a přisedli. Chlápek znal český fotbal a Milana Baroše.
strana 37
Nepál 2008
Dovezli nás dost daleko směrem k Devi’s fall kam jsme pokračovali a chytli nám taxi. Taxíkem to bylo už jen
kousek.
Pohled na jezero v Pokhaře
Paraglidisti nad Pokharou a jezerem
Nejdříve jsme šli do jeskyně. Byla docela úzká, tmavá, ze stropu kapala voda a po zdech se táhly dráty a
žárovky, které svítily. U vstupu je „cow shade“, což je kraťoučká klikatá chodba s jednou umělou krávou. Pak se
sejde po schodech ke kleci, která je celá zanesená tím jejich barevným smetím a barvou a uprostřed je nějaká
pěti kobra. Na to že to má být chrám je to dost chudé. Když si člověk koupí lístek na obě části může pokračovat
dál a chodbou se dostane ke schodišti vedoucím k malé vyhlídce na vodopád. Úzká štěrbina ve skále za kterou se
vidí vodopád. Je to hezké i když je tam dost lidí. Stěny jsou „vyzdobeny“ přírodně jak stéká voda a usazují se
částice. Přes ulici jsme došli k vyhlídce na vodopád ze shora. Skalní útvary podél řeky a u samotného vodopádu
byly hezky vymlety díry ve skále. Kolem jsou betonové chodníky a zábradlí. Byl tam také „wish pool“, malá
vodní plocha kam lidé házeli mince pro štěstí a splnění jejich přání.
Taxíkem jsme dojeli zpátky do centra a šli na oběd. Byl celkem hlad jelikož snídaně byla slabá. Našli jsme
pěknou zahrádku ve stínu, dobré ceny a jídlo. Po jídle jsme se vydali podél jezera okouknout ho a také lodičky.
U lodiček bylo dost narváno a hlavně hrozné vedro, takže jsme si řekli, že půjdeme na ně až večer. Radka testla
místní domácí zmrzlinu. Chutnala trochu jak hrášková nebo tak něco. Prošli jsme se podél jezera, dali si čerstvý
džus, já pomelo a Radka granátové jablko. To nás docela zapláclo a tak jsme si šli na chvíli lehnout na pokoj.
Odpočívali jsme, dali si dvě hry Carcassonne a pak vyrazili na lodičky. Bylo už půl šesté, tak jsme se jen svezli
s převozníkem na malý ostrůvek s chrámem. Byla tam hořící skládka a chrám smrdící těmi jejich pavůněmi a
navíc vnitřek divně vyzdobený. Výhled na okolí byl ale hezký a po ránu zde musí být krásně vidět Annapurny a
jiné hory. Teď už byly v mracích. Po šesté hodině jsme jeli zpátky
posledním spojem na pevninu.
Navečeřeli jsme se, koupili si z pekárny nějaké dobroty a šli na střechu
hotelu si to
sníst.
Smrákalo se,
byly
vidět
hory a my tam
jen tak seděli a
případně blbli
s foťákem.
Fotili
jsme
ještěrky,
Měsíc a tak.
Lodičky na jezeře - Pokhara
strana 38
Večerní fotografování při měsíčku
Nepál 2008
27. den – 16.10. čtvrtek
Ráno jsme měli domluvené taxi na sedmou hodinu před hotelem, takže jsme podle toho vstávali a balili. Na
autobusáku jsme byli za chvíli a náš autobus našli bez problémů. Za autobusy byly vidět krásně hory. Na střeše
autobusu bylo moc věcí, takže jsme jeli normálně vevnitř. Cestou bylo několik zastávek. Na jedné z nich jsem
ochutnal čaj Masala a nechutnal mi. Občas byly krásně vidět na severu zasněžené vrcholky hor a navíc jsme byli
ve stínu, takže severní (levá) strana autobusu je mnohem lepší pro cestu z Pokhary do Kathmandu. Kousek před
Kathmandu jsme se zasekli v koloně aut. Vypadalo to docela beznadějně, ale pak se to trochu rozhýbalo. Jeli
jsme pomalu do kopce, až jsme se dostali nahoru a viděli město pod sebou. Vystoupili jsme vedle čtvrtě Thamel,
takže jsme šli pěšky do hotelu, kde jsme už před odjezdem spali. Po osmi hodinách jízdy jsme rádi na chvíli
ulehli. Pozdní oběd, chvíli na internetu, procházka uličkami s občasným nakouknutím do krámku a byl čas
večeře. Po večeři jsme koupili lahvové pivo a na pokoji hráli Carcassonne. Jak jsme dopili pivo, tak jsme se
snažili odloupnout etikety z láhve piva. Kolem jedné ráno jsme šli spát.
Pohled na Annapurny ze střechy hotelu - Pokhara
Autobusové nádraží a v pozadí hory - Pokhara
28. den – 17.10. pátek
Ráno nás budily vytahující se rolety krámku z ulice a jiný hluk. V půl osmé jsme vstali a tak pozvolna se
přesunuli do pekárny s terasou, kde jsme už několikrát byli. Posnídali jsme a vyrazili na nákup. Sušenky, čaj,
vonné tyčinky a také jsme se zasekli v DVD prodejně a několik jich koupili. Došly nám peníze, tak jsem šel
vyměnit padesát dolarů. Radka zatím hned ve vedlejším krámku objevila brašnu co chtěla koupit. Byla za míň
než polovinu, co jsme jí okukovali jinde. Když to očíhla tak jsem tam okukoval bundu. Nakonec jsme koupili
brašnu i bundu a byli zas skoro bez peněz. Odnesli jsme věci na pokoj a šli na oběd do lidové restaurace v naší
ulici. Najedli jsme se, pozorovali jak ostatní jedí rukama a tak celkově dění kolem.
Po obědě jsme měli na pokoji siestu, dali jsme sprchu, jelikož zrovna tekla teplá a já psal deník. Kecali jsme na
pokoji a pak zas vyrazili ať neprosedíme poslední den na pokoji. V oblíbené pekárně na terase jsme si dali něco
dobrého a jen tak pozorovali okolí. Při procházce po okolí jsme potkali v jedné uličce slona, který šel proti nám.
Po večeři jsme hráli Carcassonne a šli spát před půlnocí.
29. den – 18.10. sobota
Ráno nás probudily opět rolety z obchůdků, když je vytahovali. Jen tak jsme se váleli v posteli a v sedm vstali.
Chtěl jsem něco jiného než pečivo, tak jsme šli do restaurace naproti. Náhodou jsme tam potkali opět Lindu
(kolegyni o níž jsem se zmiňoval při čekání na letišti v Dillí) s přítelem. Pokecali jsme jak se komu dařilo, dali si
tousty s džemem a šli si koupit svačinu ať máme co jíst na letišti. Koupili jsme si sudoku, já ještě jeden film na
DVD, nějaké jablka a šli jsme zpátky na hotel. Dobalili jsme a za chvíli šli na oběd. Rozlučkový Dal Bhat jsem
si dal s roti, indickou plackou. Odhlásili jsme se z hotelu, stopli jsme si taxík a po poledni jsme byli na letišti.
strana 39
Nepál 2008
Zaplatili
jsme
odletovou taxu,
odbavili
zavazadla
a
seděli tam u
kávy
a
čokoládové
tyčinky. Když
nastal náš čas,
tak jsme se přes
několik kontrol
dostali
k autobusu,
který nás dovezl
k letadlu. Další
kontrola batohu
a osahání osob,
které tady je jen
symbolické a už
jsme seděli v letadle.
Poslední kontrola před odletem - Kathmandu
Radka – čekání v Dillí
Krátký let za dobrého počasí, takže jsme viděli Kathmandu, později nějaké štíty hor a už bylo zas Dillí. Stejným
procesem jako minule jsme se dostali do tranzitní čekárny, jen bylo všude rušněji. Čekalo nás skoro 12 hodin
čekání ve vychlazené čekárně. Psali jsme deníky, hráli Carcassonne, pojídali zásoby a ukrajovali hodinu po
hodině.
30. den – 19.10. neděle
Samotný let do Prahy s přesedáním v Moskvě proběhl bez komplikací. Bohužel při čekání v Praze na zavazadla
jsme se našich zavazadel nedočkali stejně jako někteří jiní cestující. Opět, jako před rokem, mi batoh zůstal
v Moskvě. Trocha administrativy s nahlášením ztracených zavazadel a opouštěli jsme letištní halu. Bylo to
trochu zvláštní odjíždět z letiště jen s malým batůžkem, ale příjemné netahat krosnu. O několik dní později jsme
obdrželi svá zavazadla. Bohužel jejich snaha zaplombovat zavazadla je poněkud necitlivá. Všechny zipy batohu
zaplombovali umělohmotným páskem, aby to nešlo otevřít. Pokud nebylo k čemu zip přidělat, tak jednoduše
proděravěli batoh a tou dírou protáhli pásek.
Pás se zavazadly na Ruzyni – zavazadla nedorazila
strana 40
Letištní terminál 1, Praha
Nepál 2008
Náklady na cestu do Nepálu – celkem
Zpáteční letenka Praha - Kathmandu
Voucher od Aeroflotu (200$ za zpožděný let v 2007)
Pobyt – ubytování, doprava, jídlo a podobně
23 792 Kč
-3 240 Kč
17 713 Kč
Celkem
38 265 Kč
Náklady na ubytování – podrobněji
Ceny jsou uvedeny v nepálských rupiích. Kurz: 1 Kč = 4,2 Rs.
Kromě první noci v Kathmandu to byl vždy pokoj pro dva.
V poznámce „za 2 účet: xxxx Rs“ znamená kolik jsme platili při odchodu za nás oba – ubytování a jídlo. Je
zřejmé, že jídlo je hlavní položkou nákladů.
město
místo
cena na
osobu
nocí
poznámka
hrozná zima
pokoj pro 3 = 25$
sprcha 100 Rs, za 2 účet: 3700 Rs
jednu noc jsem byl sám v Namche Bazar,
za 2 účet: 7500 Rs
nemají pokoj pro 1, za 1 účet: 1000 Rs
za 2 účet: 1500 Rs
za 2 účet: 2500 Rs
sprcha 200 Rs, 1h nabíjení baterek 100 Rs
večer strašidelný záchod
za 2 účet: 3800 Rs
za 2 účet: 3800 Rs
sprcha 200 Rs
Dílí, Indie
Kathmandu
Chheplung
letištní hala
Hotel Nature
Hill top view lodge
0
630
50
1
1
2
Lukla
Namche Bazar
Benkar
Monjo
Namche Bazar
Phunki Tenga
Tengboche
Kenjoma (Kyangjuma)
Namche Bazar
Jorsale
Lukla
Kathmandu
Kathmandu
Sauraha (Chitwan NP)
Pokhara
Kathmandu
Dílí, Indie
Potala lodge
Hotel Khang-Ri
Benkar guest house
Top hill lodge
Hotel Khang-Ri
Evergreen guest house
Tengboche guest house
Ama Dablam lodge
Sun shine lodge
Buddha lodge
Potala lodge
Hotel Nature
Hotel Lucky star
River side
Lake diamond
Hotel Sweet dream
letištní hala
100
200
50
100
100
100
100
50
100
50
100
525
300
0
175
175
0
5
1
1
1
1
1
1
1
1
1
2
2
1
2
2
2
1
celkem
4 330 Rs
strana 41
29
v ceně zájezdu
Nepál 2008
Náklady na dopravu – podrobněji
Ceny jsou uvedeny v nepálských rupiích. Kurz: 1 Kč = 4,2 Rs.
Cena za taxík na stejnou vzdálenost se mění podle počtu osob – nikoliv však úměrně.
Zkratka KTM znamená Kathmandu.
odkud
KTM-letiště
KTM-Thamel
Kathmandu
odletová taxa do Lukly
Lukla
odletová taxa do Kathmandu
KTM-letiště
KTM-Royal Palace
KTM-Swayambhunath stupa
KTM-Bodhnat stupa
KTM-Thamel
KTM-Dourbar square (Patan)
Kathmandu
Sauraha, Chitwan NP
Pokhara, autobusák
Sarangkot (kopec)
Pokhara, centrum
Pokhara, Devi's fall
Pokhara
KTM-Thamel
odletová taxa do Indie
kam
KTM-Thamel
KTM-letiště
Lukla
Kathmandu
KTM-Thamel
KTM-Swayambhunath stupa
KTM-Bodhnat stupa
KTM-Thamel
KTM-Dourbar square (Patan)
KTM-Dourbar square (Thamel)
Sauraha, Chitwan NP
Pokhara
Pokhara, centrum
Pokhara, centrum
Pokhara, Devi's fall
Pokhara, centrum
Kathmandu
KTM-letiště
celkem
cena
180
252
8 470
170
8 470
170
175
100
250
150
100
100
350
0
60
150
150
150
450
150
1 355
čím
taxi
taxi
letadlo
poplatek na letišti
letadlo
taxi
taxi
taxi
taxi
taxi
taxi
autobus
autobus
taxi
taxi
taxi
taxi
autobus
taxi
21 402 Rs
strana 42
poznámka
taxi pro 7 lidí = 18$
taxi pro 5 lidí = 18$
poplatek na letišti
taxi pro 2 = 350 Rs
taxi pro 2 = 200 Rs
taxi pro 2 = 500 Rs
taxi pro 2 = 300 Rs
taxi pro 5 = 500 Rs
taxi pro 3 = 300 Rs
7h
v ceně zájezdu, 6h
taxi pro 2 = 300 Rs
taxi pro 2 = 300 Rs
taxi pro 2 = 300 Rs
8h
taxi pro 2 = 300 Rs
do některých zemí 1600 Rs
Nepál 2008
Ceny některých dalších věcí
Ceny jsou uvedeny v nepálských rupiích. Kurz: 1 Kč = 4,2 Rs.
Zkratka KTM znamená Kathmandu.
co
vízum (pobyt do 30 dnů)
vstup do Sagarmatha NP
nosič na treku (do 30 kg)
litr vody
polívka
jídlo
litr čaje
teplá sprcha
šátek
pohledy
známka
vstup Swayambhunath stupa (KTM)
vstup Bodhnath stupa (KTM)
zájezd do Chitwanu NP
vstup na Sarangkot (kopec u Pokhary)
vstup Gupteshwor Mahadew jeskyně
vstup Devi's fall
lodička na ostrov na jezeře Phewa u Pokhary
půjčení lodičky na hodinu
bunda The North Face
DVD filmy
vonné tyčinky
knížka se 100 sudoku
mapy
pivo v restauraci (v KTM)
cena
2 800
1 000
800
20 - 200
80 - 200
90 - 400
100 - 200
100 - 200
350
5 - 50
30
100
100
5 250
25
100
20
25
200
2 400
100 - 150
50 - 150
100
150 - 300
150
poznámka
40$
lze koupit na bráně do národního parku
500+300 - práce+jídlo a ubytování na den
KTM-20, Lukla-50, Namche-100, Tengboche-150
čím výš, tím dráž - na treku
čím výš, tím dráž - na treku
na treku
na treku
velký
70$, 3 dny a 2 noci s jídlem a dopravou odtamtud
na letišti KTM 700 Rs
objem 650 ml, 5.5% alkoholu
Kurzy měn:
1 € = 24 Kč
1 $ = 16,54 Kč
1 $ = 70 Rs
1 Kč = 4,23 Rs
Nepálská bankovka 100 rupií
Nepálská bankovka 100 rupií
strana 43