festi- valové noviny

FESTIVALOVÉ
NOVINY
Divadlo poPUD
DDS Brnkadla
Pí a jeho život
h
l
d
a
v
i
od
ké
s
r
é
t
ma
a
la
a
festiv
Hra vypráví příběh chlapce, který si nechává říkat zkráceně Pí,
protože jeho celé jméno Piscine Molitor Patel budí posměch. Pí
po ztroskotání lodi zůstane uvězněn na záchraném člunu s několika zvířaty. Jmenovitě s hyenou, orangutanem, zraněnou zebrou
a tygrem bengálským. Během několika okamžiků se však přirozeně
neudržitelná situace redukuje pouze na chlapce, tygra a osamělost
oceánu. Ale nakonec je všechno trochu jinak. Touto hlavní linkou
prostupuje chlapcův rozhovor s vyšetřovateli, kteří se snaží zjistit příčiny potopení lodi.
Herci v rolích zvířat působí přirozeně, v soubojích až naturalisticky divoce. Tuto divokost ještě podtrhuje naprostá absence jakékoliv choreografie a v určitých momentech může
pohyb na scéně působit až nebezpečně; někteří diváci se tak
o herce mohli bát, což odvádělo jejich pozornost od hry samé.
Na mě však tato „antichoreografie“ působila přirozeně. Problém mi naopak činil stejný pohybový princip ve scénách
v druhé části, kde se v podobných soubojích nestřetávají zvířata, ale lidé. Zvláště potom, co je jedna z lidských smrtí ztvárněna velmi povedeným náznakem s odlišnou úrovní stylizace než
ve zbytku představení. Zachování stylizace v této lince by, myslím, pomohlo oddělit obě části od sebe a možná i zvýraznilo pointu
příběhu.
I přes tuto a několik dalších výtek poroty, například že v úvodu
hry byl hrdina a jeho dosvadní život představen příliš skečovitě, šlo
pro mne o jedno z nejpříjemnějších překvapení festivalu. Podobných představení bych na příštím ročníku uvítal více.
Matěj Málek
3 + 1 s Antonem Pavlovičem
Hodnotiť inscenáciu domáceho súboru poPUD, ktorého členovia
zabezpečili rodinnú atmosféru a pokojný chod festivalu je pre mňa
trochu zvláštne. Najmä ak sa chcem pri všetkej (spravodajom cenzúrovanej) úprimnosti zúčastniť divadelnéhoBAF-u tiež o rok.
Samozrejme, žartujem. Už len výber zdramatizovaných poviedok
pre bábkové divadlo z 50. rokov mi napovedá, že asi nepôjde o typického Čechova. Aj napriek provizórnemu predstaveniu, v ktorom
vypustili poslednú aktovku, alternovaniu postáv a presunu času vo
festivalovom programe na poslednú chvíľu to poPuďáci „uhrali“.
Scudzovacím efektom predstavenie uvádzajú, herci si nasadzujú
svoje „postavy“ (kostýmy z vešiaku), sadajú si do publika a na scéne
ostávajú iba osoby z prvého výstupu. Tento efekt však mohli využiť častejšie, rozhodne by mi pomohol rozoznať, kedy sa jednotlivé
obrazy začínajú a končia – svetelné avizovanie je v tomto prípade
málo. Omnoho viac by tak vyznelo zachovanie príbehov v ruských
reáliach. Vypointovanie výstupov môžem ľahko odčítať, súboru by
som však určite odporučila väčší cit pre situáciu a akési prepojenie
týchto troch aktoviek. Veď napokon, nadčasovanú kritiku autora
adresujú správne, ide však o zamyslení sa nad precíznejšou formálnou stránkou.
Nakročené máte dobre, tak sa nebojte odvážnejšieho inscenačného prístupu tak, ako sa nebojíte zorganizovať skromný divadelný
fesťák, ktorý zbližuje!
nou
Ještě jed
E
DĚKUJEM
Vám, co jste přijeli, přišli, pomohli, zahráli,
zatleskali, promluvili, zaplatili, vyfotili,
napsali, nasázeli, naprogramovali, natočili,
sestříhali, přinesli, odnesli, darovali, zapůjčili,
podpořili…
šefredaktor: Matěj Málek
fotografka: Tereza Janečková
grafika a sazba: Matěj Málek
redaktoři: Tereza Cajthamlová, Olívia
Fantúrová, Ivana Holzbauerová, Nikola
Krejčířová, Zuzana Neuvirtová
tiráž
Olívia Fantúrová
i
sponzoř
o
l
s
í
Í
č
T
.
U
5 IKN
L
K
ZA
S festivalem nám také významně pomohli: SVČ Lužánky,
6. středisko Junáka Brno, Kabinet MÚZ, Fakulta sociálních
studií MU, Café Paradigma, Divadélko Na stromě, Amatérská
scéna