Gogolovy Petrohradské povídky . Bloud6ní labyrintem a hledání stfedu
Transkript
Gogolovy Petrohradské povídky . Bloud6ní labyrintem a hledání stfedu
Gogolovy Petrohradské povídky . Bloud6ní labyrintem a hledání stfedu Jan VOREL Ostravská univerzita v Ostrave [email protected] Recibido: Marzo de 2003 Aceptado: Abril de 2004 V úvodu sumarizujeme existující pohledy na Gogolovu tvorbu. Její povahu nejlépe osvCtlují postfehy V. Poznera, V. Rozanova a A. BElého. Jejich pojítkem je oznacení této tvkcí osobnosti jako ,,malíie m m j c h duSí v iijících tClech". Tyto prvky nalézáme v cyklu krátkych prozaickych Ú t v d Petrohradské povídky. Jedna z povídek - Portrét ovSem vybotuje z tohoto tradiEního pojetí. Zde se autor pokougí nalézt cesty z bloudení v labyrintu svEta. Jeden z hlavních hrdinli povídky smtruje z temnot mytologického chaosu ke stfedu. V okamZiku, kdy se povídka promEiíuje v esej o smyslu umtní, mtni se i Gogolliv pohled na svEt. Moment mystického setrvání v umEleckém díle je momentem prozáiení svsta. Clov6k tak prostfednictvím vnithí krásy umtní získává svoji duSevní integritu a Gogolova poetika ztrácí svoji ,,niEitelskou sílu". Klífová slova: Petrohradské povídky N. V. Gogola, interpretace, povídka Portrét, kosmizace prostoru, esej o umEní, smysl umtní, promha poetiky Resumen Peterburgskie povesti de Gogol. Errar en el laberinto y buscar el centro Al principio del artículo el autor resume las interpretaciones de la obra de Gogol, p. ej. en V. Pozner, V. Rozanov y A. Belyj. El elemento común es su idea de Gogol como un pintor de formas externas y almas muertas dentro de cuerpos vivos. Intenta revelar estas premisas en el ciclo de cuentos cortos Peterburgskie povesti. En el cuento Portret el autor señala el esfuerzo interno de Gogol por encontrar el camino del laberinto, el camino del caos mitológico al centro y a la luz. Cuando el cuento se transforma en un ensayo sobre el sentido del arte, Gogol descubre la conexión entre el mundo material y el de los ideales y encuentra la clave para el entendimiento de la existencia humana. De este modo la existencia humana llega a ser parte integral del orden cósmico general. En este punto, Gogol pierde su poder destructivo y cesa de ser el demonio de la literatura rusa como le ven normalmente los pensadores susodichos. Palabras clave: Peterburgskie povesti de Gogol, modo de interpretación, el cuento Portret, el camino del caos mitológico a la luz, la función del arte, la salvación. Abstract Peterburgskie Povesti of N. Gogol: A Journeyfrom /he Mythological Chaos to the Light The author begins his article with a survey of the existing interpretations of some of Gogol's work. The ideas of V. Pozner, V. Rozanov, A. Belyj are considered to be dominant and the most relevant. The connecting element is their idea of Gogol as a painter of outer forms and dead souls inside the living bodies. The author of the article tries to disclose these postulates in the short story cycle Peterburgskie povesti. By means of the short story Portret the author points at Gogol's interna1 effort to find the way out of the maze, the journey out of the "mythological chaos" to "the centre" and to "the light". The moment when the short story changes into an essay on the meaning of the art, Gogol discovers the correlation between the material world and the world of ideas and finds the key to understanding of the human existence. And thus - through art that brings light, calm, and peace - human existence becomes an integral part of the cosmic order. Here, at least for a while Gogol loses his "destructive power" and ceases to be the "demon of Russian literature" as he is usually referred to, especially by the above mentioned thinkers Key words: Peterburgskiepovesti of N. Gogol, interpretation, short story Portret, a joumey from the mythological chaos, centrum securitatis, the role of art, salvation. Eslavística Complutense 2004,4 121-125 Gogolovy Petrohradské povídky Jan Vorel ~ O I I P M U MBHO C K J I H ' ~ ~ K ) ~«AaFi~e W ~ ~ : MHe TPO#KY KOH~Ü, Y T O ~C ~ IK O P ~YM' ~ laTbCR M 3 3TOrO Mapa)). Ta~ofiToronb '836 maa, ... A~apeFiFEnbiEi (1990): 96 By1 geniálním malíiem vnt:jZích forem a jejich vyobrazením vtiskl jakymsi kouzlem takovou iivotnost a plastickou vyraznost, i e si nikdo ani nepoviiml, i e za témi formami vlastnt: ani nic nestojí, i e chybí duSe, i e tu není nikdo, kdo by tyto formy nosil. Vasilij ROZANOV (2000): 82 MEeme vést spory o meta@zické otázce naprosté svobody volby, avSak lidská tvoiivost, schopnost jednat podle s e c h vnitmích pohnutek, podle moti\lU více i.i méné vysoké hodnoty a nakonec podle samotného ideálu dokonalého dobra - to neni meta@zická otázka, ale fakt dulevní zkugenosti. Vladimir SOLOVJEV (1997): 49 V Poznerove knize Moderní ruská literatura 1885 - 1932 je Gogolova tvorba charakterizována jako antirealisticSj proud v ruské literatufe. Podle Poznera v sobe Gogol skrjvá ,,hroznou sílu niCitelskou": Gogolem dala se mská literatura mská literatura rázn6 na cestu niEení reálnosti. Gogol se nám dnes jeví omnoho v6tSím pop6raEem skuteEnosti nei realistou. Kreslil vidy mrtvé duie - ne i e by cht61 vydati vieobecnému vysmttchu nelesti souirasné spoleirnosti, ale i e se stal, jsa napln6n nenávistí k iivotu, jeho pomlouvairem a zlehirovatelem. (...) Gogol je malílem m m j c h duSí v iijících tttlech,. .. VSecky jeho postavy, jei tráví iras haitefíce se, klamajíce se a lhouce si navzájem, nejsou karikaturami lidstva, ale oiivenymi loutkami um6lého iivota, hotovimi vrátiti se v nicotu, do seznamu onEch mrtvych duSí.. . POZNER (1932): 6, 7. Pod tímto zom* úhlem se tedy podívejme na cyklus povídek nesoucí název PetrohradsképovídS, (1835 - 1842), jei, jak je zfejmé z názvu tohoto pozoruhodného literárního díla, spojuje (vjjirnkou je povídka Kotarl) jedini narativní topos - mesto Petrohrad. Jeho popis jako beztvarého a nezjevného prostoru ponofeného do nejhlubSího spánku vyvolává pfedstavu m$ického chaosu pfed stvofením. Dominantou prostoru jsou prGzraCné, lehké stíny, domU a chodcU kladoucí se v dlouhych klínech na zem, trna, neurcitá mlhavá vlhkost a vodní hlubina obklopující celé mesto2. h o t v takovém prostoru je pouze jedinym zmatenim snem. ,,VSechno je klam a mam, vSechno je chiméra, vSechno je jiné, nei se zdá" (GOGOL [1984]: 44). Svet PetrohradsSjch povídek je svetem ,,navyklych a dávno opotfebovanych forem". VSe zde funguje jako by mechanicky, vSe podléhá pfísnému zákonu pfesnosti a jednotLadislav Zdraiil v doslovu k Eeskému vydáni PetrohradsSjch povidek vysvttluje tento fenomén zvykem autora zaiazovat ,,do piedem, zámtmt a pfísnt komponovanych knih cizi téleso - text, kter$ ostatni práce odstiiíuje asi tak, jako nesoumtm$ detail v celku stiedovtké architektury." (SOLOGUB [1980]: 199.) Gaston Bachelard ve své knize @da a sny (BACHELARD [1997]) takovou maténi nazfiá ,,tEkou vodou, která je hlub&i,nehybntjSi a ospalejSi nei jiné nehybné vody". Ta piedstavuje v lidském podvtdomi matenálni podklad nebyti, je symbolem úplného spánku, smrti ,,nikoliv herakleitovské, která nás unáSi do dáli s proudem, jako proud", ale smrti nehybné, , j e i zUstává s námi, vedle nás, v nás", a která vSe, co by mohlo skuteEnt b$ rozkládá a pohlcuje. Eslavística Complutense 2004,4 121-125 Jan Vorel Gogolovy Petrohradské povídky várnosti. Lidé pohybující se v tomto prostoru jsou jacísi podivní tvorové, ktefí Elovéku plnému iivota a citU pfipadají jako ,,kráEející kamenné rakve S mrtvolou místo srdce". ,,Ti lidé nemají iádného koníEka; jdou a nedívají se na nic, mlCí a nemyslí si nic" (GOGOL [1984]: 199, 113). Mezi duchem a svétem se náhle otevírá propast, která se jii nikdy zcela nezavfe. Duch a svét jako by se náhle odcizili, ba dokonce znepfátelili. Lidské bytosti jsou tak natrvalo a S jen malou nadéjí na yymanéní se z vécného kolobéhu vznikání a zanikání uvtiznény v tomto prostoru. Ustiední postavy vétSiny povídek mamé hledají kolem sebe néjaky pevny bod, obrys nebo tvar. VSe se rozpouStí a stává se substanciální nicotou. Malíf Piskarev (NeiLiká tfida) nenachází iádnou odezvu na svoji duchovní potfebu Iásky. Objevení trhliny, jei oddtiluje Clovtika a místo, kam by1 uloien svét, stojí u zrodu jeho pocitu osamocenosti lidského jedince uprostfed kosmu, pocitu dokonalé jinakosti vlastního bytí a bytí celého svéta. V jeho védomí se tak svét ve své podstaté zjevuje jako temnota, smrt, zklamání a zvrácenost. iivot malífe Cartkova (Portrét) se proméñuje v peklo. V jeho duSi postupné vysychá mocná hudba poezie, u i jen slabé rozechvívá duSi a neproniká hluboko k srdci. Setkání S krásou u5 neméní svéií síly ducha v oheñ a vSechny vyhaslé city jsou piístupnéjSí zvuku zlata. Major Kovaljov (Nos), BaSmaEkin (PIáSt) a PopriSEin (Bláznovy zápisky) ztrácí svoje lidství a proméiíují v dobfe fungující soucástky jakéhosi velikého mechanismu. V okamiiku, kdy ztrácí svoji ,,funkEnostU v tomto podivném ,,hodinovém stroji", kteri v pohybu udriuje snad u i jen setrvaCná síla, stávají se nepotfebn-i a pficházejí i o svoji fyzickou existenci. ,,Gogolovská" vize svéta jako prostoru jevícího se v nepravé, mystifikované podobé, atmosféra strachu, odcizení a trvale hrozícího nebezpeEí ztráty vlastní tváfe se v kontextu ruské literatury pfelomu 19. a 20. století stává dominantou poetiky F. Sologuba. Postavy Sologubovych literárních dél, jako napf. Peredonov - hlavní pfedstavitel románu Posedli (1905), se stávají obttmi jakéhosi faleSného vtdomí, podivného svéta, hrozné, nelidské, trfznivé skuteEnosti, ve které panuje ,,duch odvtkého zmatení. V románu jsme svédky rozpadu osobnosti, promény duSe bloudící, zlé, tupé a doslova psychopaticky posedlé strachem v duSi mrtvou: ,,Jeho oCi byly te& u2 docela bezduché, jako by dohasínaly, a nékdy se dokonce zdálo, i e to jsou 06mrtvého Elovéka" (SOLOGUB [1980]: 204). VSe v románu sméhje proti odvB ké a pfirozené lidské touze najít smysl. bytí. Podobné jako vétSiné hrdinfim Gogolovich Petrohradsvch povídek se ani Peredonovi nedafí najít pro sebe pravdu, bloudí a pomalu hyne. Realita se mu rozpadá pfed oEima a proméiíuje se v pfízrak podobny tomu nejdésivéjSímu snu. VSe v tomto svété je podivné mlhavé, neproniknuté slunecním svétlem, a j e n S vypétím posledních sil pfemáhající spánek vtahující do ,,%e vécného klidu": ,,Uprostfed této nudy na ulicích a v domech, pod tímto odcizen- nebem, po Spinavé a bezmocné zemi kráCel Peredonov sklíeen podivnymi obavami - a nebylo pro ntiho spásy na nebi ani útéchy na zemi, protoie i nyní jako vidy hledél na svét mrtvolnyma oCima jako démon trápeny v chmurném osaméní strachem a steskem." ,,Zaslepen iluzemi jednotlivé osoby a jednotlivého iití nechápal dionyské, iivelné extáze, jimii pfíroda jásá a úpí. By1 slepy a ubohy jako tak mnohy z nás." (SOLOGUB [1980]: 77, 193) Nejen Peredonov, ale i ostatni postavy románu budí dojem více ,,zabéhnutého mechanického mlynku" nei CloEslavistica Complutense 2004,4 121-125 Jan Vorel Gogolovy Petrohradské povídky vbka iivého obdafeného duSí:, dojem Clovbka jei dávno zemfel a jehoi pfi iivotb drií jakási podivná setrvaCná síla. , , ~ í k áse, i e existuje duSe, nikdy jsem ji nevidbla", prohlaSuje jedna z nich (SOLOGUB [1980]: 222). Ladislav Zadraiil v doslovu k Ceskému vydání románu velmi dobfe vystihuje, jaké místo zaujímá román F. Sologuba v kontextu ruské literatury 19. a 20. století: Sologubiiv grotesknE tragicky pfíbEh, kte@ demonstruje co to znamená dílo vyrostlé z duSe, a pravda duie vttbec, a vjak otl'esnépodobe'mttZeb$ Elove'ku ukázána tma a desi@ nedostatek svda, je jedním z poslednich velkych románli klasické ruské literatury a vedle Petrohradu A. BElého jedním z prvních románii literatury modemí.. . SOLOGUB (1980): 270. Rozhlédneme-li se po dbjinách svbtové literatury, neziistává Gogol a pozdbji pak samozfejmb i Sologub se svymi pocity osamocen. Podobnou existenciální situaci je podle naSeho názoru moiné nalézt ve svbtb vbtSiny próz Franze Kafky. Napf. ústfední postava románu Proces - Josef K., se proviní tím, i e pfipustí ,,úplné zmechanizování svého iivota, beze zbytku se zafadí do strojovb pravidelného dtní" a ,,pfichází tím o vSe, co Clovbka dblá Clovbkem" (KAFKA [1965]: 263-276). Josef K. odpadne od Zákona, jemui podle Kafky kaidy podléhá, a kteri se nejstrucnbji a nejvSeobecnbji snad dá vyjádfit pfíkazem: Bud dove?kem! "Jeho ,,metafyzická iízeií" nemii2e bit nikdy ukojena, nenachází odpovbd' na svou otázku po pravém iivotb, nebot' v pravou chvílí nepoznává skuteCnou hodnotu Zákona (viz 9. kapitola: V chrámu). A tak jeho tragicky konec je pfedznamenán slovy dvehíka z Casto citovaného podobenství: ,,Tudy nemohl bit nikdo jiny vpuSth, nebot' tento vchod by1 urCen jen pro tebe. Ted' piijdu a zaviu ho." (KAFKA [1965]: 213). Posvátny svazek mezi individuálním bytím a vSeobecnem tak není viibec uzavfen a hlavní hrdinové trpí ztrátou ,,stfedu", ztrátou jakéhokoliv integrujícího principu. Na rozdíl od Sologuba a Kafky se ovSem Gogolovi v jedné z povídek ,,petrohradského cyklu" podafí za temnou skutecností zahlédnout ne nicotu, ale jiny, nevyjádfitelny a nezvaiitelny svEt, naplfiující srdce ne úzkostí, ale klidem a harmonií. Touto povídkou je bezpochyby Podobizna, v jejími závbm jsme svbdky nalezení duchovních hodnot a jejich promítnutí do chaoticky uspofádaného svbta. Pozorujeme zde totii jakousi cestu do stfedu, pfedstavující obfad pfechodu od profánního k posvátnému, od efemérního a iluzorního k realite a vbCnosti, od smrti k iivotu, od Elovbka k boiství. Dosaiení stfedu se tak rovná posv6ceni - iniciaci. Pfed existencí dosud bezduchou, profánní a iluzorní se najednou otevírá novy, plnbjSí, reálnbjgí a trvalejgí rozmbr bytí. (,,Stfed je tedy zónou posvátnosti par excelence, zónou absolutní reality." ELIADE [1997]: 19) Clovbk dosahující stfedu odmítá ontologickou neregulovatelnost svbta, stává se jeho spolutvUrcem v kosmické rovinb. Prostoru je tak propiijCena forma, realita, z chaosu se stává kosmos. Hmotny svbt ovládne ,,svbtlo a iivot". Pod vlivem integrujícího principu, jími je ,,skutecná, iivoucí duSe", se promtfiuje v organicky celek a kosmicky smysl zaCíná odhalovat svou ,,vnitfní plnost, sviij hlubSí smysl." (SOLOVJEV, V. [1997]: 34,69). Takovou cestou do stfedu, prozáfenim je zde umbní vracející svbtu a lidem ztraceny vnithí fád a harmonii, a ve kterém je pro Clovbka ,,ukryta pfedstava boiského, nebeského ráje, a proto umbní stojí nade vSím". Úkolem umblce je podle Gogola Eslavística Complutense 2004,4 121-125 Jan Vorel Gogolovy Petrohradské povídky jemnym instiktem vycítit, i e kaidy pfedmet v sobE sk*á ngjakou mySlenku a nacházet ve vSem vnitfni smysl. VSe, co projde otistnim ohnEm um6lcovy duie se stává ideálním. Podle Vladimira Solovjeva (SOLOVJEV [1997]: 111, 115) je ,,vnitmí a kosmicky d s t bytosti, která ani neexistuje sama od sebe, ani není ideálním bytím, moiny pouze na základe jejího vztahu vUCi absolutnu, tj. ÚCastni-li se svym iivotem ve vSeobecném kosmickém procesu, kterf mGieme chápat jako postupné ztZlesnCní idejí. Jednotlivé bytí je ideální nebo hodnotné podle toho, do jaké míry nepopírá vSeobecno a do jaké míry se mu otevírá. Hmotné bytí mGie bjd tedy zafazeno do vSeobecného fádu jeding prozáfením, oduSevnhímU. V okamiiku, kdy se povídka promCiíuje v esej o smyslu u m h í , objevuje Gogol prostfednictvím stámoucího malífe souvztahost tohoto svCta se ,,svCtem idejí" a nalézá klíc k pochopení lidského bytí. Tím ovSem ztrácí svoji niCitelskou silu a pfestává bjd, alespoií na okamiik, démonem ruské literatuiy, za kterého je napf. u i vise zmín6nym Vladimírem Poznerem, ale i mnoha dalgími literámími kritiky a mysliteli poEátku 20. století (Andrej Belyj, Vasilij Rozanov.. .) povaiován: ,,Nebot' veliké umClecké dílo vstupuje na svCt, aby pfineslo vSem lidem klid a mír." (GOGOL [1984]: 126). Excerpovaná próza GOGOL, N. V. (195 1): Povesti, Sobranije sotinenij, Chudoiestvennaja literatura, Moskva. GOGOL, N. V. (1984): Portrét. In: Petrohradské povídky, pfel. A. Nováková, doslov napsal L. Zadraiil, Lidové nakladatelství, Praha. KAFKA, F. (1965): Proces, pfel. D. a P. Eisnerovi, doslov napsal E. Goldstücker, SPN, Praha. COJIOTVE, <D. (1995): Men~uü6ec, Booking Intemational, Paris. SOLOGUB, F. (1980): Posed&, pfel. J. PiskáCek, doslov napsal L. Zadraiil, VySehrad, Praha. Literatura BACHELARD, G. (1997): Voda a sny (eseje o obraznosti hmoty), pfel. J. Hamzová, Mladá fronta, Praha. E E J ~ I ~A., (1990): ((HeII0HXTblfi rororib)), Bonpocbr @unoco@uu,Moc~sa,19901N~11, S. 94 -99. WCTXKOBA, 3. H. (1990): ( ( 3 c ~ e ~ a ~ eXcP~H oC Te~ H C T B O A H A ~Eenoro)), ~R Bonpocbl @U~OCO@UU, Moc~sa,1990/fi 11, s. 85 - 94. ELIADE, M. (1997): Mitus o vEném núvratu, pfel. E. Sreinbingerová, OIKOYMENH, Praha. SOLOVJEV, V. (1997): Idea nadc'love'ka, pfel. A. Cemohous, Votobia, Olomouc. POZNER, V. (1932): Moderni ruskú literatura 1885 - 1932, pfel. V. Szatháryová - VlCková, Jan Laichter, Praha. ROZANOV, V. (2000): ,,Legenda o velkém inkvizitorovi F. M. Dostojevského" Ve16 inkvizitol; pfel. L. Zadraiil, Velehrad, Olomouc, s. 7 1 - 2 13. Eslavistica Cornplutense 2OO4,4 121-125
Podobné dokumenty
Inspekční zpráva
poskytlzfizovatelnarekonstnrkcistiechyhlavnibudovy,zatepleni,stropu-.tdlocvidny
pouZityfinandni
L p"{A""i mobilni schodi.t'ov6plo.iny. Ni opravya bdZnouridrZbubyly
prostiedkyna provoza investidnifo...
kopie z www.dsagro.cz
spolednostl doruden ve lhtt6 jednoho rn6sice ode dne, v n6mz se
konala nebo n61a konat valn6 hromada, VyZadule-Li z'kon, ab!
byl o rozhodnuti valn6 hromady poiizen notAiski zapis, musr