Ksi^žka po dezynfekcji

Ksi^žka
po dezynfekcji
v
s
Životopisná
studie,
již napsal
V. V. Z e l e n ý .
(V yňato z „Časopisu musea království česk éh o " na rok 1884.)
S ešit 1.
V PRAZE.
Tiskem
a nákladem
ie e 4 = .
J. O t t y .
Tomáš PÉ 31Č é é .
2 bi ^7- o t o p i s n . á i
s t udi
již napsal
V . V . Zelený.
(V yňato z „časopisu musea království Č eského11 na rok 1884.)
V PRAZE.
Tiskem
a nákladem
18 8 4 .
J.
Otty.
B ib lio té k a Ja g ie llo ň s k a
1002148288
1002148288
?!
I *
'\
: >
plELlOt
■'
'i SSoUfl
Úvod.
P rvní životopis T. J. Pěšiny z Č echorodu n ap sán je s t
hn ed po sm rti jeh o do ú m rtn í knihy k ap ito ly Svatovítské,
T u m b a riu s řečené, kanovníkem K ristián em P h altzem a ta k é
jeh o činnosti h isto rick é brzo dostalo se vřelého ocenění
staršim přítelem , B ohuslavem B albínem , ve spise Bohem ia
D octa, tehdy a rc i netištěném . P rv n í, co nám znám o, tištěn á
biografie P ešinova čte se u Beckovského, p a m ě tn ík a jeho
působení, p řed prvním dílem Poselkyně, vydaným r. 1 7 0 0 ;
p o d ru h é a to poněkud obšírněji m luví se o Pešinovi ve
spisech J. J. Středovského, z nichž jed en , M ercurius M oraviae M em orabilium , vyšel ro k u 1705, jin ý , S a c ra M oraviae
h isto ria sive v ita ss. Cyrilli e t M ethudii, vydán ro k u 1710.
V první knize Středovský dotý k á se Pěšiny ja k o spisovatele
historickéh o , v d ru h é však o něm m luví je n ja k o o ctiteli
m oravských p a tro n ů , a čím dále do osm náctého století, tím
více upom ín k a n a histo rick o u činnost Pešinovu h a sla i p ři­
pom ínáno ho pouze ja k o vynikajícího kněze. T ak zvláště ve
spisech k anovníka vyšehradského J a n a B erg h a u ra , k te rý
P ěšinu bez důvodů příliš p o d sta tn ý c h jm e n u je ja k o zvlášt­
ního ctitele sv. J a n a Nepom. v knize P ro to m a rty r poenite n tia e eiusque sigilli custos sem per fidelis divus Jo an n es Nep.,
vytištěné r. 1735. Mluví se ta m o životě P ešinově šíře než
u předešlých spisovatelů, ale hlavní váha k lad e se n a jeh o
nábožná založení. N ejd ů k lad n ější z těch to sto p o v atelů č in ­
nosti Pešinovy byl d ěk an Svatovítské k apitoly, F ra n tiše k
B artoň, dotýkající se opět s větším d ů razem jeh o sp iso­
vatelství. B a rto ň prodloužil spis Pešinův Phospliorus Septico rn is a ukončil p ráci svou r. 1 7 7 0 ; ale ja k k o li pozorné
prozkoum al, cokoli psaného zbylo po Pešinovi, životopisu
je h o nenap sal, p ře sta v n a zprávách, k te ré do předm luvy
spisu svého p řija l z k nihy B erghaurovy.
Té doby však již ožívala nová škola h isto rická, k te rá
počala oceňovati historické snahy Pešinovy, a G elasius D ohne
*
4
Y. V.
n a p sa l nejobšírn ější posu d životopis
m noze původních. M ěltě zejm éna z pav
P ěšinou v O bořišti založeného, n ěk teré védo
čátek, ro d iště Pešinova, tak též oznám eno m u, co t
m enitém k ra ja n u teh d y je ště zachováno bylo tra d ic í a pi
N ad to p a k D obner, ja k se zdá, mimo spisy výše jm e n o v a t
vážil ještě z n ěk terý ch p ram en ů psaných, p ohříchu n e n a z n a ­
čených. Spis D obnerův povstal p řed r. 1779, neboť spis
je h o v zem ském archivě m oravském *) chovaný p ři druhém
díle M arsa M oravského m á t i t u l : V ita T hom ae Jo an n is
P essin ae de Cžechorod a u th o re R. P. Gelasio D ohnero a S.
C a th a rin a e Scholis Piis, ex au th o g rap h o d e sc rip ta 1779, a
vyjiti m ěl tisk em zároveň s d ruhým dílem M arsa M oravského.
U pisování za tím účelem zavedené však nem ělo úspěchu a
životopis ani d ru h ý díl M arsa podnes není tištěn. Za to do­
s ta la se n a světlo B albínova B ohem ia D octa, ukazující k Pešinově d ů ležito sti a v A bbildungen b ohm ischer G elehrten
o tištěn s výtahem z D obnerovy práce (I, 1773 a IV , 1782),
ta k é obraz Pešinův.
Posléze i v našem sto letí vyšly Pešinovy životopisy, p sané
dle nových původních p ram en ů . F ra n tiše k Jelínek, spisuje
H istorii m ě sta Litom yšle, ve tře tím díle jejím , vydaném
r. 1845, vypsal zvláště působení Pešinovo v m ěstě tom ; brzo
potom pak užito práce D obnerovy K ristián em E lvertem ve
spise H isto risch e L ite ra tu rg e seh ic h te von M áhren u n d O sterreich-Schlesien (r. 1850), kde Pešinovi jak o otci m oravského
dějepisectví d o p řán o životopisu z tištěn ý ch posud .nejobšír­
nějšího. H lavní zprávy D obnerovy sestaveny jso u rovněž
p ři vypsání sb írek C erronských v D udíkových M áhrens Geschichtsqu ellen . Cím více p ak p robouzel se duch n árodní,
tím výše krom h isto rick é píle ceněn i vlastenecký duch P e­
šinův, jeh o lá sk a k hynoucí rod n é řeči a k potlačeném u n á ­
ro du. U znání to h o poprvé se m u d ostalo J. L. Zieglerem ,
jen ž v prvním svazku d ru h éh o dílu svého D obroslava (roku
1821) vydal životopis Pešinův d le D o b n era a P elcla, p ři
tom však o tiskl i pozoruhodná m ísta z vlastenecké p ře d ­
m luvy k P řed ch ů d ci M oravopisu, kdežto hlavní zásluhu o n á ­
ležité ocenění n áro d n íh o d u ch a Pešinova zjed n al si nadšený
b io g ra f A ntonín R ybička životopisem jeho, uloženým do
Slovníka N aučného. Od té doby P ěšin a vždy bývá jm enován
ja k o jed en z n e jp řed n ějších Cechů doby pobělohorské. Psali
o něm potom je ště E m an u el T o n n er p ři vydání B albínovy
O b ran y ja z y k a českého, Pešinovi věnované, a ve Světozoru
r. 1868, kde vyšel i o braz Pešinův, a Jos. Jireček v R uko’) Nikoli v Museum F rantiškově, ja k praví ď E lv ert v Hist. Liteturgeschichte.
Tomáš Pešiná z Gechorodu.
5
věti k dějinám lite ra tu ry české, kdežto p o d statn ě nové zprávy
podali o Pešinavi je ště prof. A nt. G indely ve zprávách k r.
č. společnosti n a u k r. 1877, F ra n tiše k D vorský v C . C . M.
r. 187$. a 1880 a prof. Dr. A nt. Rezek v C. č . M. r. 1878.
R odánům Pešinovým vypsal p a k činnost jeh o p isatel p ř í ­
tom ného životopisu v b ro š u rc e : Ja n Tom áš P ěšin a z Cechoro du, vydané r. 1880 (stran 26), když v P o čátk ách Pešinovi
p ři dvěstěleté p am átce ú m rtí jeho p am ětn í d esk a zasazo ­
vána, a ta to slavnost byla též podnětem p říto m n é práce.
Z ab rav se p ři skládání slavnostního spisku do p o z ů sta ­
losti Pešinovy v archivě Svatovítské kapito ly , k něm už o b rá ­
tila zřetel můj p u b lik ace p ro f G indely ho, brzo jsem poznal,
že by bylo m ožno jm en o v ité z hojných dopisů ta m zach o ­
vaných vypsati život Pešinův m nohem podrobněji, než se dělo
posud. Počal jsem tedy sb íra ti zprávy o Pešinovi v archivě
tom i jin d e a to lik se jic h naskytlo, že podávaly zcela nové,
pevné základy k obšírnějším u životopisu. I pokusil jsem
se o něj, užívaje všeho, co se mi vyskytlo, k vylíčení života
Pešinova co nejobšírnějším u, m aje za to je d n a k , že v.ýborný vlastenec te n hoden je s t p a m átk y co nej vděčnější,
je d n a k že m ožno zevrubným obrazem význačné postavy té
rozm nožiti znám ost duševního a veřejn éh o života v C echách
po bitvě bělohorské, k te rý p řes všechnu svou p o ch m u rn o st
a nico tu ta k é je s t kusem n aší m inulosti.
O devzdávaje veřejnosti pokus svůj, povinen jsem , poděkovati se všem, kdo m i prospěli p ři sdělání jeho. Sluší
p ak nejprv e za volné užívání arch iv u k ap ito ly S vatovítské
uctivé díky lask av ém u správci jeho, veledůst. p. gen. vikáři
J a n u Kůffrovi z A sm annsvilly, za m nohou ra d u a pom oc
p řito m kusto d u m usejn í knihovny p. Ad. P áterovi, dále m o­
ravském u a rch iv áři zem ském u p. Vine. B randlovi, arch iv á ři
h r. Č ernína v Jin d ř. H ra d c i p. F r. Tišrovi za lask av o sti
v archivech je jic h m ně prokázané, p. F r. D vorském u, a d ju n k tu
zemsk. archivu v P raze, p. F. Menčíkovi, am anuensisovi dvorní
knihovny vídeňské, p. F r. P aiskrovi, am anuensisovi pražské
universitn í b ibliotheky, a správě c. k. archivu m ístodržitelského. Zvláštním i díky p a k jsem zavázán velectěném u panu
A ntonínu Rybičkovi, radovi c. k. vrch. zem sk. sou d u ve Vídni,
za velmi užitečné ra d y a p. řed. K arlu T ieftru n k ovi za la ­
skavou podporu p ráce mé.
I.
Vychování Pešinovo.
První h isto rio g ra f m oravský v Cechách se n arodil, ale
v nej těsnějším sousedství s M oravou. Jeho ro d iště, m ěsto P o ­
čátky, n a východě i n a jih u je s t objato h ran icem i m oravským i,
se stra n y jižní ta k blízko, že je n z m ěsta vykročiv již stojíš
6
V. V. Z e le n ý :
v polích m alého m oravského Vesce, o d k u d chodí do školy
i do k o stela do Počátek, m ajíce sem blíže než kteříkoli
z vesnických o sadníků českých. I slově jihovýchodní díl m ěsta,
oddělený potokem a rybníkem , od p ra d á v n a po způsol^jr ryze
náro d n ím „n a M oravě“. Ja k o vysočina českom oravská vůbec
dělí vody, splývající tu k čern ém u , tam k Severním u m oři,
ta k i u P o čátek pom ezí zem ské spojeno je s t s ro zh ran ím vod;
m álo nad m ěstem vznikají p ram eny Jihlavky, stékající s Dyjí
do D u n a je , zcela blízko p o to k a Žirovnického, k te rý ve vodách
L u žnických spěje ku P raze. Jeh ličn até lesy tá h n o u se odsud
až k T elči, u něhož obm ykají m aleb n ě strm ící zříceninu Roštejn sk o u , kdežto u sam ých P o čátek oživeny jso u starým i
lázněm i K ateřinským i. L ázně ty zároveň s dávným prům yslem
soukennickým , soustřed ěn ý m nyní v čilých to v árn ách, nejvíce
šíří znám o st odlehlého m ěsta, k te ré v letech šedesátých vy­
nikalo nade všechno své okolí neobyčejně ja rý m životem
společenským a jm enovitě n árodním .
T ře b a v dějinách českých jm éno Pešinova ro diště n e­
bylo spojeno s velikým i příběhy, p řece nem ívalo vždy klidu,
s jak ý m se obrážejí ú h led n é dom ky P o čáteck é v h ladině
ry b n ík ů , m ěsto do p ola obtékajících. O původe P očátek nej­
zn am en itější ro d á k je jic h vypravuje dle staréh o podání, -)
že ro d iště jeh o , „m ěstečko sice m alé, ale p ra s ta ré " , zalo­
ženo bylo, prý, Cechem a L echem , když z C harv atska Pann o nií a M oravou vstup u jíce do Čech, n a tom to m ístě n a ­
lezli počátek nové v la s ti; ale v sk u tk u již v patn áctém
sto le tí P o čátk y sluly „m ěstem sta ro ž itn ý m ". Velmi citelně
dotýkaly se bouře h u sitsk é ta k é obyvatelstva zdejšího, pod­
s ta to u vždy vesm ěs katolického. N a podzim ro k u 1425, když
u n ed alek é K am enice M en h art z H ra d c e S irotky a T á ­
b o ry p o ražen a h ra d obořen je st, i Počátky zakusily tuhého
obležení lidem táborským , jem už se m ěsto, h ra z e n é pouze
dřevěným i ploty, brán ilo vytrvale, až je vyprostil příchod Menh a rtů v . R. 1439 potom M e n h a rt ja k o v lad ař zem ský Počáteckým za statečn ý o d p o r p ro ti H u sitů m dovolil o h rad iti se
zdm i a příkopy. I nevym izela podnes p a m á tk a husitských
válek v lid u zdejším , k te rý zaru d lo u b a rv u vody ry b n ík a
K rvavce, pocházející od rašelinovité půdy, vykládá za následek
n esm írn éh o k rv ep ro lití p ři porážce T áb o rů n a tom to m ístě
po m a rn é m dobývání Telče dvě lé ta p ře d obležením Počátek.
L eč ro d áci k ra jin y té i m im o domov ú častn ili se velkých
d ějů tehdejších . Leskovec, h ra d od P očátek sotva n a hodinu
cesty vzdálený, jeh o ž m ísto ve vesnici stejného jm é n a od ně­
kolika d esetiletí označuje již je n název ch alu p „na h ra d ě ",
byl sídlem ro d u ry tířsk éh o , jehož členové p om áhali v p am átné
2) V Marsu Moravském na str. 79.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
7
té době rozhodovati o osudech vlasti. A rnošt z Leskovce
u L ipan bojoval a A lb rech t z Leskovce byl svou dobou z n e j­
důležitějších osob ry tířsk éh o stavu, js a podkom ořím a zem ským
h ejtm a n em království českého, ta k že se jm en u je p ři všech
té m ě ř znam enitých příb ězích n a ro z h ra n í p atn áctéh o a šest­
n áctého století. Je ště blíže byli Počáteckým p áni ze Žirovnice,
sousedi p am átn é Š títn é, z nichž P u r k a r t K a m a ré t byl stálým
d ruhem Jiřík o v i z P o d ě b ra d a provázel ho zvláště p ři dobytí
P ra h y a n a výpravě do Chebu. V náboženských sporech oněch
dob P očátk y zastu p o v al pozoruhodný ro d ák , m istr M artin,
k te rý n a u n iv ersitě p ra ž sk é z astáv al nejpřednější ú řa d y a k a ­
dem ické a v písem nictví theologickém si zjednal p am átku po­
lem ickým spisem „ o b lu d íc h p ik h a rts k ý c h “, kdežto v šestnáctém
sto letí ze sam ých P očátek vycházely hojné nábožné spisy
m ěšťana J a n a S tráněnského.
M ocněji než války h u sitsk é arci též okolím Počáteckým
o třá sl strašliv ý p ře v ra t po bitvě bělohorské. Sam ém u k a to ­
lickém u m ěstu nebylo se sice b á ti k ru tý c h vítězů,3) ano Počáte č tí n ak lo n ili si m ocného V ilém a S lav atu nem álo, odepřevše
n a ra d u p rim a s a svého J a n a E lb a Jind řich o v u H rad ci ú č a ­
sten stv í v odp o ru p ro ti S lavatům a v je d n á n í s B edřichem
F alck ý m o p řije tí H ra d c e za m ěsto k rá lo v sk é ; ale okolí,
ob ydlené hojně nekatolíky, h ro zn ě zpustošeno je s t a n tirefo rm ací. O osudech sousedního p an stv í Plornocerekvického vy­
dává sm u tn é svědectví pozem ková k n ih a p an stv í toho, založená
r. 1611. 4) č te n á ři ro zk lád á se tu zevrubný obraz celé zpousty,
k te ro u tu způsobilo vypuzování n ekatolíků. Seznam pozem ků
pod ro b n ě ukazuje, kolik h o sp o d ářů p rchlo od půdy otců svých
a co sta tk ů zůstávalo p rázd n ý ch a p u stlo je ště dlouho p řes
celou polovici sedm náctého věku. N a u k ázk u žalostného toho
čten í stůj zde za m nohé je d e n p řík la d : „G ru n t M atěje P ro ­
kopa. N achází se v starý ch re g istrá c h , že te n M atěj P rokopů
n a zaplaceným g ru n tu po otci svém zůstal. Sousedi v té vsi
dávají správu, že po tom M atějovi Prokopovi zů stal syn Jíra ,
3)
Po třicetileté válce P o čátk y i s přifařeným i vesnicemi vedle
936 katolíků měli již je n osm desát tři osoby veřejně nekatolické. Viz
„P říspěvky k dějinám P o č á te k 11, tišt. bez roku v Jin d ř. H radci, od
archiváře Jindřichohradeckého p. F r. T išra na str. 19.
*) K niha tato, chovaná nyní p ři c. k. okresním soudě v Počátkách,
m á n á p is : „K nihy tyto p u rk re c h tn í. panstvi Cerekvice Horní Leskovcové, totižto všech vesnic k tém už panství přináležejících, sepsány jsou
z poručení Jeho Milosti Urozeného Pána, P ana A lbrechta Šebestyána
L eskovce z Leskovce na Cerekvici H orní Lekovcové, H ornohradě a
starém hradě Božejově. L eta od narození Syna Božího, P ána a Spa­
sitele našeho Ježíše K rista 1611.11 Na prvních třech listech ozdobena
je s t znaky říšským , zemským a Leskoveckým . Bukové d esk y jso u v á­
zány v kůži ozdobené čistou p rací tlačenou, v níž na p řední straně vid ěti obraz Spravedlnosti s n áp isem : Suum cuique tribuo.
8
V. V. Zelený:
u m řel n a gru n té, po něm zů stal sj M atěj, někde v M oravě
zůstává." A r. 1659 p řip sá n o : „Peníze za ten g ru n t b u dou
náležeti vrchnosti, pokud se n á p a d n ík n e p ř i h l á s í (F. 47. v.)
N a M oravu u tík ali dle těch to svědectví nejčastěji. N ápadníci
ovšem se nehlásili a ta k zůstávaly sta tk y vrchnosti, k te rá
z nich těžila co m ohla za přebídného stav u hospodářství.
Nejživější ponětí o této b ídě vzbuzují tu však zprávy, že se vždy
an i nepovedlo, sta tk y opuštěné zase o s a d iti; n em alá část
jich byla p u stá je ště po r. 1660 následkem obecné chudoby,
za k teré an i úlevy panstvem poskytované nestačily, aby p o d ­
daní seh n ati m ohli pop latk y za pozem ky a p ro přílišnou
zp u stlo st statk ů , jež n u tila nové m ajetn ík y stav ětí n a m noze
od základů, tře b a s n ějak o u p anskou podporou. Dle toho
m ožná si pom ysliti, ja k ý tu byl stav živnosti selské přím o
pod ran am i prvního pronásledování an tirefo rm ačn íh o . P očátky
sam y, ušetřen é císařským i, vydrancovány a vypáleny jsou
vojskem švédským , a ta k byly i ony pravým obrazem doby
v české m inulosti nejsm u tn ější, když se ta m n aro d il vlastenec,
jeh o ž činností hodlám e se o b írati.
P ráv ě toho roku, kdy vítězná a n tirefo rm ace dostoupila
vrcholu re stitu č n ím ediktem F e rd in a n d a II., zvaným u k a ­
tolíků in stru m en tu m sacrum , ro k u 1629 d n e devatenáctého
prosince n a ro d il se T om áš J u n Pěšina. Byl d ruhým dítětem
M a rtin a Pěšiny, ře z n ík a a ra d n íh o Počáteckého a jeho m a n ­
želky Anny, dcery p rim a sa Počáteckého, J a n a E lba, h o rli­
vého kato lík a, k terý , ja k zřejm o z p říb ěh u výše vypravova­
ného, v m ěstě m ěl největší váhu a zem řel 4 srp n a r. 1639
sedm desátiadvouletý. R odiče Pešinovy p o čítati lze k zám ož­
nějším obyvatelům chudé teh d y obce; otec r. 1642 byl ta k é
„ry ch tářem ložním m ěsta P o čátek ". M atka tře tíh o dne po
narození Tom ášové zem řela, a M artin Pěšina p o jal druhou
ženu D orotu, s n i ž m ěl je ště čtvero d ě tí: Sim ona, Ja k u b a ,
V íta a L u d m ilu .5) Více o rodičích nevím e, ani D obnerovo
vylíčení povah je jic h doloženo není původním i zprávam i.
6)
Pěšina o narození svém sám poznamenal v Předchůdci Moravopisu při r. 1629: „Toho roku dne 19 decem bris na svět jsem přišel,
m ateř pak má třetího dne po porodu usnula v Pánu." Rodného domu
Pešinova dosti bezpečně nelze urěiti. Z Počátecké knihy, dolního p ře d ­
městí, založené roku 1690, dovídám e se, že b ra tru jeh o Šimonu náležel
dům, mající nyní č. 178 a přešlý roku 1761 z rodu Pešinova k rodině
Hejtm anův. Poněvadž starší b ra tr se stal soukenuíkem a teprve Šimon
po otci následoval v živnosti, není nemožno, že byl i dědicem otcov­
ského domu, tak že by nynější ě. 178 bylo rodným m ístem Tomáše
Pěšiny. M atriky Počátecké následkem mnohých požárů — je n za života
Pešinova po třicetileté válce v deseti letech p ětk rá t shořela veliká část
m ěsta — nesáhají leč právě po dobu sm rti Pešinovy, ta k že již roku
1768 starší kaplan Ferdinand Grotz listem psaným 28 května Dobnerovi, při jehož spise list se zachoval, je n z domyslu a všeobecně určoval
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
9
V ypravovalo se v P o čátk ách je ště v osm náctém století,
že novorozeném u Tom áši n a čele viděti bylo žilky vysoko
naběhlé v podobě písm en, což, prý, rodiče m ěli za šta stn é
znam ení budoucích schopností d ítěte, k te ré , prý, se i velm i
časné osvědčily. V sk u tk u p ak Tom áš poslán je s t n a stu d ie ,
kdežto o sta tn í b r a tř í všichni o b rátili se k řem eslům . fi)
Vychování je h o jis tě h ned dom a bylo ryze katolické
O otci, který m ohl býti rad n ím tou dobou a to v m ěstě
skoro v ý h rad n ě katolickém , snadno dom ysliti si, že sm ýšlel
horlivě po k ato ličk u , m a tk a byla dcerou p rim a sa E lba, k te rý
byl rozhodným n ep řítelem k rá tk é p ro te sta n tsk é vlády v CePešinovo narození. Dobnerovo správné datum pochází asi z P ro d ro m u .
M atku Grotz jm enuje Dorotu, což potom z D obnerova životopisu přešlo
do všech pozdějších. Jed in á m ěstská kniha P očátecká zbylá po po­
žárech, založená 24 A ugusti 1651 písařem radním J . (Janem ?) Pěšinou
s titu le m : „K nihy purkrechtní rychterní, do nichž se všelijaké pam ěti
pokládati a znamenati mají, koupené a založené za času pana p rim á­
tora Ja n a B aptisty G regorio a pana rychtáře pana P e tra F a b še “, z p ra ­
vuje nás o tom, že žena D orota přečkala Martina Pěšinu, ta k že neb y la
m atkou Tomášovou, nýbrž druhou m anželkou Martinovou. Jm éna matčina,
jehož dějepisec náš nezachoval pam ěti naši, dovídám e se z listu, v y ­
daného purkm istrem a radou m. P o čátek 16 říjn a r. 1651 Tom áši Ja n u
Pešinovi, tehdy literního svobodného umění m agistru na svědectví
manželského rodu. Otec M artin připom íná se ja k o „někdy spoluradní“,
m atka jm enuje se Annou. L ist tento, opatřený m ěstskou pečetí s rflži
pětilistou a nápisem Sigillum^ civitatis Poczatek 1551, zachoval se
v archivě kapitoly Svatovítské. Že byl otec M artin řezníkem , známo je n
z G rotzova listu. V archivě Jindřichohradeckém chová se od něho list
obsahem nedůležitý, jejž 31 říjn a 1642 poslal ja k o ry ch tář ložní m ěsta
P očátek hejtm anu panství Pacovského M artinu Škvoreckém u. O ry c h tá ­
řích ložních v Jindř. H radci viz J . Ortha N ástin historicko-kulturního
obrazu Jindřichova H radce od r. 1618 atd., na str. 29. Že otcem m atči­
ným byl prim as Počátecký Ja n Elb, Pěšina zaznam enal v M arsu Mor.
na str. 80. Cituje taktéž tam i na jin ý ch místech MS Joannis Elbi, ale
nevíme, sluší-li proto děda jeho pokládati za spisovatele n ě ja k ý c h p a ­
mětí Počáteckých, čili choval jen u sebe n ějak ý rukopis starší, jehož
se potom dostalo vnukovi, dějepiscckou činností proslulému.
'!) P ověst o dítěti zachoval P. Grotz. Dle Počátecké knihy p u rk ­
rechtní Šimon Pěšina po smrti otcově zůstával s m atkou při živnosti
jeho, nejstarší Ja n byl soukenníkem a měl u sebe v díle b ratra Ja k u b a
a nejm ladší Vít žil s m atkou a byl přijat za vlastního jejím druhým
mužem, jehož jm éna neznáme zcela bezpečně. R odokm en Pešinův, v y ­
vedený z neznámých pram enů děkanem Počáteckým dr. A ugustinem
Svobodou, zem řelým r. 1880, je j jm enuje Matějem Volfem a klade sňatek
k r o k u 1651; že však odvozuje mylně všechnu rodinu M artina P ěšin y
z m anželství jeho s D orotou, nelze mu s jisto to u věřiti. T ento rodokm en
tvrdí, že byl Martin Pěšina narozen r. 1598, že^se oženil r. 1625 a děti
jeho že se narodily Ja n r. 1627. Tomáš 1629, Šimon 1631, Ja k u b 1633,
l ít 1635 a Ludmila 1637. Z dotčené knihy m ěstské víme, že 3 ledna
r. 1651 Martin Pěšina v skutku byl již m rtev a 19 prosince ro k u 1655
vdova již opět provdána, P. Grotz pak potvrzuje, že se Šimon Pěšina
narodil 19 října r. 1631 a Ja k u b 17 července r. 1633, poněvadž tato
část m atrik jem u je ště byla po ruce, i zdají se data rodokm enu pravdě
podobnými, ač nepovědom ý pram en jeho nebyl docela věrohodný.
10
y . V. Zelený:
chách, a krom toho chlapec d o jista v ro d in ě i m imo dům
vychováván byl po sm yslu řá d u jesu itsk éh o , jehož Jin d řic h o ­
hrad eck ý konvent byl p atro n em Počáteckého k o stela d ě k a n ­
ského sv. J a n a K řtite le od r. 1594 až do zru šen í řád u .
Bezpečné vědom osti o m ladém Pešinovi m ám e již z doby
jeh o gym nasijních stu d ií v Jin d řich o v ě H radci, n a k te rá se
dostal tuším asi r. 1643. V p o zůstalosti Pešinové šťastnou
náhodou se nalézá ta k é něco jeh o p a p írů z toho času, ob­
sah u z nem alé části pozoru hodného p ro poznání n ejen jeho
vlastního m ládí, nýb rž i obecného rá z u teh d ejšíh o vzdělá­
vání a vedení m ládeže. Je d n a sb írk a jic h ovšem m á je n tu
zajím avost, že v ní mezi různým i g ratu la c e m i sp atřu jem e na
a rc h u popsaném p ravidly m luvnickým i n e jsta rší podpis P e­
šin ů v ; n a p sa ltě n a ň n á h o d o u : Y erus possessor h u iu s charta e est Thom as P esch in a Poczatensis Bohem us. A. Dom ini
M D C X L V .7) Z a to je s t o p rav d u p o zoruhodná, ano p am átn a
psací knížka je h o z r. 1647 a 1648. 8) Jso u to čty ři nese­
šité arch y silného p a p íru , složené do m alého k v a rtu . Písm o
n a nich, nesm írně d ro b n é a hu sté, m á již ráz pozdějšího
písm a Pešinova neobyčejně pevného, ú hledného a zvláštního.
Psáno je s t n ask rze do dvou sloupců, zn am enaných vesm ěs
n ah o ře JH S.
S hledávám e tu rů z n á sepsání, n ě k te rá vyvedená p a trn ě
pro cvičení a snad za úkol, jin á zřejm ě p ro zábavu p rac o ­
vaná. P o u h o u zábavou bylo jm en o v itě vypsání obyčejných
rvaček H rad eck é g ym nasijní m ládeže s řem eslnickou, k teré
je st n ejstarším znám ým spisovatelským pokusem Pešinovým
a u jím á nej větší č ást svazečku. N ápis je s t „de bellis intestinis iu ven tu tis novodom ensis in te r studiosos et m echanicos“
a počátek dato v án r. 1647, prvního července. Báseň psána
je s t hexam etrem a m á 1800 veršů. Poznávám e z ní, k te ra k h lu ­
boko pohřížen byl osm náctiletý m ladík do epiky Virgilovy,
jejíž ozvěnou je s t každý jeh o verš. N apodobena je s t úplně
kom posice i způsob i m luva Virgilova. Úvodem je s t veliký
výjev z podsvětí, ve k terém p ře d n í úkol m á D iscordia, po­
hánějící všechen děj až do k o n c e ; ale i do skutečného děje
zasah u jí p a k bohové a osoby allegorické. Všecko je s t po
détsku až n a stupeň d ějů heroických zveličováno, tak že není
m ožno ani se d o h á d a ti skutečného příběhu. Ani o tehdejších
7) V archivu kapitoly S vatovítské L X X IX , 29: G ratulationes et
alia minoris indaginis ex reliquiis Pešinae. D ospěv P ěšina nepsal již
nikdy jm éna svého něm eckým pravopisem ; i na německém překladě
předm luvy k Prodrom u podepsal se Pessina, po česku psávaje také
Pessyna.
8) V arcliivě Svatovítském L X X IX 26: D e bellis studiosorum
novodomensiuin. Poema. E x reliquiis Thom ae Pešinae.
Tomáš-Fešina z Čechorodu.
11
p o m ěrech ve m ěstě nedovídám e se tu bohužel ničeho n á ­
sledkem ú p ln é m lh av o sti u vypsání m ísta a n e u rč ito sti způ­
sobené allegoriem i, p řek lád án ím jm en do latin y a užíváním
jm e n sym bolických a term inologie Virgilovské, jm enovitě v p ří­
čině zbraní, h u d eb n ích n á stro jů a všeho, z čeho bychom
jin a k m ohli poučiti se zev ru b n ěji o tehdejším životě. A ta k
se tu pouze dovídám e, že S lav ata, jm en o v an ý zde ochráncem
Cechů, choval u sebe v H ra d c i m a líř e ,9) a že m ládež tehdy
v H rad ci stu d u jíc í b y la z části tak é n ěm eck á; neboť se p ři­
pom íná zvláště, že je jí vůdcové byli vesměs C eši: „Omneš
m agnificum (s.) fu e ra n t de sanguine B ojům hi studiosorum
re g e s .“ (V. 512.) C ena vší té veliké p ráce, vykonané vedle
stu d ií a jin ý c h zde zachovaných p rací v několika nedělích, 10)
te d y je s t pouze v tom , že poznávám e, k te ra k zdom ácněl P ě ­
šin a v poesii Y irgilově, m oha ta k o řk a h račkou im provisovati
d o sti o b ra tn é a sp rávné verše jeh o způsobu, což arci m u
bylo velice u sn ad n ěn o zásobou slov, o b ra tů , povědění ano
i celých polouveršů, z V irg ila osvojenou. V šak dosti n a tom ,
že z hříčky té seznávám e h n ed z veliké části, co tou dobou
zam ěstnáv alo čilou m ysl jin o ch a, v p o d sta tě a rc i již rozhodně
o b rácenéh o k věcem náboženským a církevním .
Pouze katolického rá z u jso u skoro všechny o sta tn í práce
Pešinovy zde obsažené, a p ráv ě to u to s trá n k o u stáv ají se
důležitým p říspěvkem k poznání d u ch a jesu itsk ý ch kollejí a
duševního vývoje Pešinova. M ám e tu živý doklad, jak ý m způ­
sobem české m ládeži vštěpována nesnášelivost n áboženská a
ošklivost i opovržení jin ý ch vyznání a jic h h lasatelů . To vše
se zvláštní vým luvností u k azu je jm enovitě m alá strán ečk a,
d a to v an á 5 Ju lii a n a d e p s a n á : „Prosopopoeia ex p rim a Catilin a ria , ubi fin g ilu r respnblica alloqui C a tilin a m , p e r im itationem tr a d u d a ad ecclesiam orthodoxam , L u th eru m alloquentem .u
N ad těm ito řád k y u žasn e nynější č ten ář, odchovaný
prav d o u o volnosti sm ýšlení a snášelivosti ve věcech svědomí,
p la tíc í od sta le t za p ře d n í znám ku o sv ě ty ; a oprav d u trnem e,
pom yslím e-li, že ta to n ezřízen á p řík ro st, p ro ti k te ré vzpírá
se všechen lidský cit, svou dobou plynouti m ohla tak é z u p ří­
m ného nadšení, pouze v je d n o stra n n o sti pobloudilého. Neníť
tuším pochybnosti o tom , že náboženský fan atism u s, k te rý ničil
to lik n ejd ražších sta tk ů našich, jakkoli často byl tře b a jen
p ře d stírá n za nejnižším i účely sobeckým i a stran n ý m i, přece
9)
generosus Apelles,
H ostibus non tergo, sed fořti pcctore notus . . .
P arrhasia sed in arte potens, quem Slavata princeps
H radeeiae lux clara plagae tutorque Bohémům
D iligit et miro causa artis sem per amore
P rosequitur m erito praestantique m unere donat.
10) Konec datován je s t 1647, 12 A ugusti.
12
V. V. Zelený ^
i tehdy je ště nam noze ta k é se p rý štil ze skutečného p ře ­
svědčení. Kdo co nejvíce bližních oprav d u církvi získal, ať
se to stalo za k tero u k o li cenu časnou, byl je jic h největším
dobrodincem , a právem platil dle toho názoru za nejhoršího
škůdce lidstva, kdo spásu je h o přiváděl v nebezpečí, sváděje
z je d in é cesty k ní. Povážím e-li, s jak ý m úsilím se pěstovalo
to to přesvědčení, pochopím e, k terak dospéti mohli též d u ­
chové nejlidum ilnější k nelidském u pronásledování jin o v ě rc ů —
z pouhé lásky k lidstvu. O hrom ná pro tirefo rm ace v Čechách
m ěla ovšem rů zn ý ch p říčin celou sm ě sic i: p o h n utky poli­
tické a n áro d n í a lichá panovačnost h ierarch ie řím ské stejně
jak o divoké vášně osobní zbrojily tlupy, jejich ž pomocí
z je d n á n a je s t katolické víře sam ovláda u n á s ; ale m ám e
dosti důkazů, že p ři prom ěně, jejíž násilnost p řip rav ila naši
řeč a v last n a p o k raj záhuby, působila aspoň jisto u m ěrou
ta k é u p řím n á horlivost náboženská. N echcem e tedy p o p írati
aspoň m ožnosti dobrého úm yslu vychovatelů Pešinových, k teří
m u v du ši vštípili nesnášelivé přesvědčení náboženské na
celý život. Jisto zůstává, že on sám ta k sm ýšlel s n e jč ist­
ším svědomím, js a své doby vzácným p řík lad em vlastene­
ctví a lid sk o sti a zároveň úhlavním n ep řítelem všeho, co se
ja k k o li příčilo k ato lick é církvi. M alá u k ázk a zam ěstnání
jeho z doby stu d ií g ym nasijních o d h alu je nám tíži duševního
n átlak u , který m byl již teh d y ukován k obecném u p řed su d k u .
L hostejno je s t, zda jeh o srovnání L u th ra s C atilinou vzniklo
n a přím é p o n u k n u tí učitelů ja k o školní úkol či z vlastního
popudu rozohněné m ladé m ysli; v obou p říp a d e c h ste jn ě
platným svědectvím jeho vychování zů stáv ají řád k y , jež tu to
klad em e: „N unc te fides o rth o d o x a, q u ae com m unis est nostra e san c tita tis p aren s, odit ac m e tu it; etiam diu de te nihil
iu d ic a t nisi de co n tem p tu tu o cogitans. H u iu s tu n eque aucto rita te m verebere, neque p ra e c e p ta sequere, neque potentiam , quam Dei g ra tia ín universum possidet, pertim esces ?“
a t. d.
T e x t řeči Ciceronovy n ap sán je s t n a levém sloupci až
do závěrečné otázky úvodu: „Idaec si tecum , u t dixi, p a tria
lo q u a tu r, nonne im p e tra re d eb eat etiam si vim a d h ib ere
non p o ssit? “ ; vedle toho n a p ravém sloupci čte se p a k
věrné, nam noze doslovné převedení Pešinovo, skoro ste jn ě
dlouhé, nejvýznam nější to p a m á tk a vychování vlastence na
šeho, k te ré m usím e m íti vždy n a pam ěti, sledujíce život a
jm enovitě spisy jeho.
Pouhým doplňkem takových obrazů je s t o sta tn í obsah
svazečku toho. N alézá se tu je š tě „C olloquium M unduli et
M ariani su p e r V isitationem B eatae V irg in is11, d atované Anno
1647, 3 Ju lii a nav ržené po levé stra u ě prosou, po pravé
p ak vyvedené h ex am etry , k terý ch je s t n a dvě stě, p ak
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
13
„Ode a d M agum iuvenem , u t daem onem ex in te rn o revocare
d e s is ta ť 1 (2 S eptem b ris, č trn á c t alk ajsk ý ch s tro f dle prosy
vedle stojící) „Affectus M atris, p ra e fam e com esurae lilium “,
(začátek, záležející z více než p a d e sá ti elegických dvojverší)
a konečně s d atu m „1648 18 A p rilis“ slavnostní báseň z rů z ­
ných forem složená a n a d e p sa n á pouze „ S a lu ta tio “, ve k teré
mluví A m or, B landulus, Chryseus a H elenus. T eprve konec p ro ­
zrazuje p o d n ět a p o někud i p ře d m ě t g ra tu la c e té. A m or
praví p ro s o u : A t tu , vir clarissim e, p a tro n e n o ste r colendissime, P hilip p e, cuius inco lu m itatem cernim us, tu m re d itu
g ra tu la m u r felicibus auspiciis, tu m denique festa m em oranda
n a ta lis diei tu a e recolim us, tu inquam stu d io so ru m a m a to r . . .
P hilippus Joan n es M aecenas n o ste r felix fa u stu s vivat am ore,
vivat am ori aetern o in aeternum . P ostačí sn ad p ouhé jm e n o ­
vání nedůležitých těch to pokusů, aby se objasnilo Pešinovo te h ­
dejší vzdělání a n áklonnost jeh o k napodobení řím ské poesie,
ovšem s obsahem a vkusem s je h o dobou se srovnávajícím .
Je d in ý ze všeho toho způsob básnický, k te rý m se P ěšin a
obíral, pokud znám o, tak é později ja k o dospělý muž a spi­
sovatel, je s t básn ěn í g ratu lačn í, k něm už a rc i m ěl dosti často
příčiny vnější.
Zajím avé ty to p ap íry obsah u jí je š tě je d n u pozoruhodnou
m a ličk o st; vedle te x tů v ý h rad n ě latin sk ý ch p řip sáno je s t
po k ra ji n a m noha m ístech slovo P an e, P an e, n a doklad, že
m ladý P ěšin a p ři latin sk ém stu d o v án í n e p ře sta l ovšem mysliti po česku. J e s t to n ejstarší zachované české slovo z p éra,
k te ré později pom áhalo prod lu žo v ati hynoucí život českého
písem nictví.
Mimo ty to v originále zachované p am átk y znám e z opisu,
poslaného D obnerovi z k lá šte ra O bořištského, ta b u lk u ctností,
psanou p atn á c tile tý m Pěšinou r. 1644. N a k aždý den v tém dni určil si v je d n é zvláště se cvičiti a dolo žil: Q uod si vero
nonnum quam p ra e p o sita die u n am h a ru m neg lig eret, tu n c
d e t sibi ipsi aliq u am poenam , non ta m e n levem, u t satisfa c ia t proposito suo. T ento důkaz je h o křesťanských cvičení
z m ládí chován byl dle listu P. M ichaela S ieb ra, psaného
D obnerovi 25. d u b n a 1768 v k lášteře O bořištském , Pěšinou
založeném , n a p řevorství za sklem . — V arch iv ě Svatovítské
k ap itoly ta k é svazeček allegorických h e r náboženských, p sa ­
ných Pěšinou, se nám vyskytl, ale bez d atu m a všech po­
znám ek, z nichž by se dalo souditi o tom , zdali se v sem i­
n á ři v sk u tk u h rály a ja k é ú časten stv í to h o m ěl Pěšina.
O vlastn ích g ym nasijních stu d iíc h Pešinových nedostává
se dokonce zpráv p ů v o d n ích ; novější životopisy o jeh o te h ­
dejší výtečnosti a o vyznam enání, s ja k ý m stu d o v al v J in d ř i­
chově H rad ci, v y pravují tuším je n podle P elcla, u něhož to
však m ůže b ý ti pouze pravdě podobná o k ra sa , za je h o doby
14
V. V. Zelený:
pochopitelná. Om ylem zdá se býti p o d o tk n u tí že byl P ěšin a
pro ten to prospěch v P raze p ř ija t do sem ináře je s u itsk é k o lle je ; aspo ň D o b n e r11) ve shodě s přítelem Pešinovým K ru g rem výslovně praví, že vstoupil P ěšina do konviktu b isk u p ­
ského teprve, když se po filosofii sta l boboslovcem . Do P ra h y
přišel P ěšin a bezpochyby n a podzim r. 1648, k terého p ráv ě
stu d en tstv o za švédského obležení ukázalo, ja k již duch k a ­
tolický, n a u n iv ersitě teh d y nejvyšší m ěrou vládnoucí, jím
úplné p ro n ik l; bohužel nem ám e aspoň z filosofských le t v ě­
dom osti o jeh o životě. Rovněž o sam ých u n iv ersitních s tu ­
diích jeh o n e d o p á tra l se již a n i D obner původních zpráv.
C itovaný již list, vydaný Pešinovi m ěstskou ra d o u P o čáteckou 16 říjn a 1651, nazývá je j svobodného litern íh o um ění
m a g istrem ; m ěl tedy toho času filosofická stu d ia již o dbyta.
Ze se stal po dvouletém stu d iu m b a k a lá ře m theologie, to h o
nenalezl D obner v seznam ech un iv ersitn ích , nýbrž d o kazuje
to je n slovy K rugrovým i, vyňatým i z věnovací básně v p rv ­
ním díle spisu jeho „Sacri p u lv e re s11.
Theologii zároveň s Pěšinou studovali tř i členové řá d u sv.
P a v la poustevníka, z U her pocházející, k terý m jeh o vědom osti
a povahy ta k se zalíbily, že se pro m ěn il stálý jeh o styk
s nim i v konviktě záhy v důvěrné p řátelstv í. Jed en z těchto p řá ­
tel jeho, k te rý z b o h até ro d in y pocházeje m íval s d o sta te k
peněz, pom áhal jim i Pešinovi a jak m ile je n u hodl nějaké je h o
p řání, n ešetřil n ák lad u , aby chudší p řítel o p atřen byl vším,
čeho potřeb o v al, a zvláště kniham i, k terý ch byl nesm írně
dychtiv. Veliká vděčnost, kterou P ěšin a za to k něm u p řiln u l,
přenášela se p ak nejen n a všechny tři soudruhy, nýbrž přím o
i n a řád, jehož byli č le n y .' “) Od té doby p o jal obzvláštní
úctu k řá d u pavlánském u, s jehož zřízením se p ři tom zevrubně
seznám il, i bylo je h o vroucím přáním , ab y řá d ten usadil se
ta k é v Cechách, ta k že posléze n a sklonku života k účelu
tom u věnoval všechen svůj m ajetek. M ěla tedy p říjem n á episoda posledních stu d ijn ích le t následky v životě Pešinově velmi
důležité.
II.
Pěšina v K ostelci nad O. a v Litomyšli.
R oku 1653 dne 4 k větna P ěšin a d v acetičty řletý vysvěcen
je s t n a kněžství, 13) čímž vkročil přím o do života. Máme o této
" ) A podle něho Pešinův životopis v „Osterreichische N ationalE ncyklopaedie". W ien, 1836.
12) Z řečeného listu P. Mich. Siebra D obnerovi 25 dubna r. 1768.
13) Je lín ek v historii L itom všlské dle tam ní d ěk an sk é knihy pa­
mětní. D obner a životopisy z něho vážené kladou vysvěcení k r. 1650,
což se neshoduje ani s dobou studií Pešinových ani s jeho úřadováním
v Kostelci. B ýltě Pěšina je š tě r. 1648 v Jindřichově H radci a nemohl
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
15
ro zhodné době m ládí jeh o je ště m éně zpráv než z jeho gym nasijních let, ale je d n a vědom ost bezpečně nás došla, ta
totiž, že p řek ro čil p rá h dospělosti již vedením a o chranou
p řítele, s ním ž jej d o konalá jedn o m y sln o st a vroucí p řích y ln o st
pojila až do sm rti, B ohuslava B albína, jen ž v jím av o u a h o rli­
vou duši jeho vnesl již nyní své n áro d n í nadšení.
B ohuslav B albín, o osm le t starší, stu d ia filosofická
ukončil již r. 1642, n a to však po stálém zvyku jesu itsk éh o
řá d u m usil osvědčiti n a venkově učitelské povolání, ta k že
se d o sta l n a theologii teprve když P ěšin a již ta k é studoval
11 a vysokých školách pražských. T é doby již srd ce B albínovo
p ro n ik n u to bylo horouci láskou k svém u n á ro d u , zářící z jeh o
pozdějších spisův a listů k p řátelů m . Y šecka m ysl jeh o lp ěla
od m ládí n a slavné m inulosti české — vědomo, k te ra k p ro ­
n ikl duši jeho pohled n a k o ru n u Svatováclavskou p ři k o ru ­
nování F e rd in a n d a I I I ; i byl již odho d lán vénovati se dějinám
své vlasti. B ad án í h isto rick á již od toho času konal, kdy
s jesu ito u A rriag o u cestoval po Cechách, n a této cestě seb ral
hojně zápisek a již n e p ře sta l ch y stati se n a úkoly historické.
N elze pověděti, zdali P ěšin a již dřív e krom ě z áp alu n á ­
boženského v sobě ucítil živé vědomí n áro d n í a dospěl-li sám
k poznání, že m u p ře d očim a hyne m a te řsk á řeč a ro d n á
země, čili tep rv e ohnivý B albín v něm p ro b u d il soucit s n e ­
šťastným osudem v la s ti; jis tě však B albín přim ěl Pěšinu
k tom u, aby následoval jeho p řík la d u a vzdělával dom ácí
dějiny. H isto rie m ěla p řip o m ín ati vrstev n ík ů m český původ
je jic h — a n eb aspoň budoucím pokolením zachovati čestnou
p a m á tk u vym řelého náro d u . „V id etu r m ihi, quod nos pauculi,
qui supersum us, exCechi, v eterib u s posteris epitaphium vete ri B ohem iae n o stris an n alib u s scrib am u s." S takovým zou­
fáním díval se právem B albín n a úkol, k něm už povzbuzoval
i m ladšího s o u d r u h a .]4)
K dy se začal p řátelsk ý styk jejich , není jisto , ale zcela
u rč itě znám o je st, že rozhodného povzbuzeni, ab y se o b rátil
k českém u dějepisectví, d o stalo se Pešinovi teprve, když p řátelé
již nežili spolu v Praze. B albín vysvěcen byl n a kněžství
r. 1650, i poslán je st do Rychnova, p a k do K rum lova a
posléze do K ostelce n a d Orlicí za k a p la n a ; když p ak P ěšina
te d y do r. 1650 odbyti universitních s tu d ií; naopak zm íněný již list
rady m ěstské z Počátek dne 16 říjn a 1651 dosvědčuje m anželský původ
P ešinův patrně k tom u účelu, aby byl p řija t na studia theologická.
R oku 1650 nemohl b ý ti vůbec vysvěcen pro nedostatek let kanoni­
ckých, o jehož prom inutí nezmiňuje se ani D obner ani kdo z jeh o následovatelfi. Den vysvěcení známě ze spisu Pešinova Phosphorus Septicornis, v němž na str. 611 praví, že byl zvolen děkanem Svatovítské
kapitoly 4^ května r. 1670, v den výroční svého vysvěcení.
14) L ist Balbínův k Pešinovi dne 26 dubna r. 1664.
16
V. V. Zelený:
v čas vysvěcení svého učinil mu p řátelsk o u návštěvu — snad
při nahodilém pobytu B albínově v P raze — B albín horlivě mu
přim louval, aby se pohřížil do dějin n árodních i dal m u
h istorii P avla S tránského k tom u ú č e lu .,5) Pešinovi bylo po­
tře b í více povzbuzení k velkém u předsevzetí než přesvědčování
o jeh o p ro sp ě šn o sti; byltě rovněž od le t chlapeckých nakloněn
dějepisu a čím více dospíval, tím výše jej cenil. ,G) Nyní tedy
Pěšina zcela js a podoben Balbínovi láskou k vlasti a k jejím
dějinám , vedle povolání kněžského m ěl je ště jin ý úkol života.
S tím vědom ím odcházel ja k o kněz právě vysvěcený do
duchovní správy, ja k se zdá, i p ři tom js a podporován přítelem
B a lb ín em ; nebyloť asi pouhou náhodou, že se s ta l Pěšina
k aplanem p rávě v K o stelci nad O rlicí, kde p ře d tím byl Balbín.
P anství K ostelecké náleželo tehdy P ražsk é je su itsk é kolleji
u sv. K lim enta, a p řátelstv í B albínovo stalo se tam Pešinovi
za nedlouho velmi prospěšným , ta k že snadno je s t dom nívati
se, že je j ta k é přivedlo n a m ísto, n a kterém brzo začalo Pešinoví štěstí rozkvétati.
P ěšin a ve všech p o staveních až do konce života jevil
takovou píli a svědom itost ve službě církevní, že možná
p řed stav iti si, s ja k o u h o rlivostí asi se jí oddal ja k o m ladý
kněz, plný jinošského zápalu, a nem ám e-li toho d o k ladů z doby
je h o kaplanování, je s t důkazem nepo p irateln ý m neobyčejně
rychlé povýšení jeh o . Ve dvou letech, r. 1655 u p rázdnilo se
děkanství v K ostelci, ú řa d dosti výnosný 17) a velm i vážný,
a Pěšina, dvacetišestiletý k ap lan , dosazen je s t n a ně K lim entskou kolleji působením B albínovým , jen ž m u tím to vzácným
úspěchem o p rav d u p rok lestil cestu k pozdějším u skvělém u
postupováni v hodnostech. 1S)
15) V ypravování Balbínovo v „Bohemia D octa“ II, 95: Gaudeo me
nonnihil ad eum laborem (míněna je s t historická práce Pešinova) contulisse: nam cum studiis philosophicis absolutis et theologia biennio
audita sacerdos initiatus pro am icitia me inviseret, multis ei persuasi,
u t se historiae patriae cognoseendae trad eret in eamque rem Pauli Strán­
ský librum obtuleram.
16) P raví sám v úvodě k Marsu M oravskému: „Quia m ulta sunt,
quibus alii post alios utilitates publicas prom overe contendunt mihi non
nisi eorum exemplum proponendum putavi, qui praeterita et praesentia
simul et magnorum virorum praeclara facinora litteris posteritati comm endare conantur, me suapte n atura historicis studiis dedito ita ut
affirmare ausim a teneris et statím a přim is litteris mecum crevisse
amorem historiarum , qui sicuti earum voluptatem a puero coepi, ita
simul utilitatem quoque aestim are cum crescentibus annis addidici, imo
etiam num inter liberales et ineundas animi oblectationes in iis potiorem
partem repono“ atd.
n ) Ovšem byla krajina K ostelecká po válce třicetileté ta k zchudlá
ja k o všechna ostatní země. Balbín vypravuje v Miscellanéích I, str. 145,
že mu po celý pobyt v Kostelci obyvatelé tam ější nemohli přinášeti
jin é potravy krom ě ryb.
IS)
Balbín pokračuje na dotčeném m ístě: „Quinimo et fortunae
eius prope author fui im petrato beneficio decanatus Costelecii ad Albim (sic), quod tum Collegium Societatis Jesu pragense ditione ten eb a t.“
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
17
B yla tím zároveň Pešinovi zjednána již ta k é m ožnost,
po přání svém i B albínové o b írati se d ějinam i českými, nač za
svého kaplanování v ustavičné p ráci povolání dojista je n málo
m ohl mysliti. Nyní, m aje sám k a p la n a ku pomoci v duchovní
správě, nabyl m nohé p rázd n é chvíle, a ta k počíná se té doby
dvojité zam ěstn án í jeho, duchovní a déjepisecké. Dle vlastní
své zprávy v K ostelci sepsal pojed n án í o vzniku, rozvoji a p ro ­
m ěnách křesťanství v Cechách, lfl) k te ré však zdá se b ý ti z tr a ­
ceno ; aspoň nenalezl ho již D obner nikde n a stopě Pešinově,
ani se nám neobjevilo mezi jeho p ap íry v arch iv u kapitoly
Svatovítské.
N a větší předsevzetí dějepisecká ovšem pouhá prázdeů
nestačila, a P ěšina brzo se přesvědčil, že by jich nem ohl
prováděti bez lite rá rn íc h pom ůcek, jichž se v K ostelci nedo-.
stávalo n a p ro s to ; ale tu již u ch y stán mu byl osudem nový
o b ra t zvláště prospěšný právě historickým snahám jeho.
P ěšina nezdržel se déle dvou le t a n i v nové hodnosti koste
lecké, jejíž dosažení sam o již bylo m u výhodou n ad m íru
vzácnou, nýb rž dom ohl se v k ra tič k é té době postavení ještě
m nohem příznivějšího.
M ěsto Litom yšl již od té doby, co P ěšin a byl děkanem
v Kostelci, bylo bez duchovního správce, poskytujíc věrný a
vým luvný o b raz tehd ejších pom ěrů církevních v Cechách. Dě­
k an tam ější, Ja n L udvík de Jiro v e, F rancouz rodem , člověk
d o b ro družn ý a k ú řa d u svému již tím neschopný, že mimo
svou ro dn o u řeč mluvil pouze latin sk y a m álo něm ecky, ja k
s kolejí p iaristsk o u , m ající v m ěstě gym nasium , ta k se správou
m ěstskou i panskou, byl se dostal do sporů a odešed p ře své
vést nejprve do P rah y , a pak do Ř ím a již se nevrátil. O siřelý
ú řa d jeho z počátku spravovali p ia risté a potom ujal se
ad m in istrace jeh o děk an oustecký Ja k u b K ousalius. T ak
n eu ro v n an é pom ěry ovšem nem ohly n a m ístě ta k důležitém
dlouho se n echati, a po n áv rh u p a tro n a , h ra b ě te J a n a Be­
d řic h a z T ra u tm a n n sd o rfu , p án a na Litom yšli, tehdy nejvyššího kom oří zem ského a královského m ístodržícího, pražský
arcib isk u p A rnošt V ojtěch h ra b ě H a rra c h jm enoval děkanem
litom yšlským Pěšinu dne 1 srp n a r. 1 6 5 7 .,J") Nový děkan
p řestěhov al se tam již 18 říjn a a byl 11 listo p a d u v chrám ě
IB) E pištola dedicatoria v Marsu Moravském: „Agcns Costelecii
ad Aquilam decanum, tractatum de ortu et progressu réligionis christianae in Bohemia deque m utationibus eius composui.“
2°) P atrně jenom nedopatřením ď E lv ert podotýká, že Pěšina
tohoto m ísta dostal dvacetišestiletý. Pěšina sám v Marsu Mor. (Epist.
Dědic.) jm enováni to s jaký m si důrazem přičítá přižni lir. Traut.mannsdorfa.
2
18
Y. Y. Zelený:
litom yšlském slavnostně installován arciděkanem c h ru d im ­
ským Janem Š v a n d o u .-')
Pověst, k te ré P ěšin a nabyl zásluham i na d ěkanství kosteleckém , nám ovšem podrobně nepovědom ým i, již k tom u
stačila, že si bez jakéhokoliv odporučování pouhou vahou
v lastního svého jm é n a zjed n ati mohl to to postavení v d u c h o ­
venstvu venkovském nem álo vynikající. 'i2) V eliké beneficium
nebylo spojeno pouze s důchody zvláště vydatným i, nýbrž
tak é s velmi vážným postavením veřejným ; bývalať L itom yšl
sídlem biskupským a posud náležela k m ěstům n a venkově
nejvzdělanějším . V šestnáctém stoletá oživovala m ěsto horlivá
činnost B ra tří českých, pány K ostky z Postupic tu c h rá n ě ­
ných ; n áh rad o u za to, srovnávající se s prom ěnam i všeobec­
nými, dodával m u nyní vážnosti řá d otců pobožných škol
svou kolejí. Ani čilé tisk ařstv í zdejší zcela nezaniklo n á ­
boženským i p ře v ra ty ; P ěšina nalezl v L itom yšli horlivého
tiskaře, J a n a A rn o lta , při r. 1665 ry ch tářem nazývaného,
s nímž arci brzo vešel ve styk, ano časem i v užší pom ěr
přátelský, do sm rti trvající. Pešinovým úm yslům déjepiseckým nem ohlo se tedy na ten čas ani d o stati příznivějšího
m ís ta ; nejprve však byl vážný a obtížný ú řa d m ladistvém u
ještě knězi tuh o u zkouškou vytrvalé horlivosti a d ů raz n éh o
i pevného si počínání.
V sku tk u p ak P ěšin a hned na počátku svého pobytu
v L itom yšli osvědčil, s ja k o u rozhodností um í prováděti přísné
náboženské zásady. Již r. 1658 stalo se, že na velikonoční
úterý, připadající ke dni 23 dubna, na svátek sv. V ojtěcha,
ra d a m ěstská v čas odpoledních služeb božích ro v n ala spory
nějaké mezi lidem . Neobešlo se to bez hluku, takže lid,
jd o u cí mimo do kostela, zastavoval se p řed dom em rad n ím
a zam eškal služby boží. Tu P ěšina n edbal svého m ladého
věku ani nedlouhého je ště pobytu v L itom yšli a listem
s otcovskou p řísn o stí p o k áral ra d y m ěstské za p řestu p ek ,
vážnosti církve škodlivý, dovolávaje se zákazu m ístodržících pražských vyřizovati ve dnech svátečních cokoli v ú ř a ­
dech, jenž vydán byl 22 říjn a roku 1 6 5 4 .23) A utority t a ­
kovém u vystupování potřebné nabýval ovšem jm enovité p ř í­
sným plněním povinností, k terý ch přibývalo stejn ě s váž­
ností Pešinovou. H ned roku 1658 po sm rti vikáře ousteckého Pěšina jm enován je s t biskupským vikářem východní
21) Z pam ětní knihy děkanské v Litom yšli dle Jelín k o vy H istorie
m ěsta L.
’22) Svědectví Balbínovo na m ístě citovaném : Postea ille suo
cortice nare coepit et suis m eritis suisque auspiciis Litomysslium p ri­
mům, deinde Pragam promotus, omnibus honoribus parein se esse facile dem onstravit.
-3) V ypravování Jelínkovo, jen ž praví v historii m. L., že originál
listu tam je s t zachován.
Tomáš Pěšina z Oechorodu.
19
polovice k ra je chrudim ského, z čeho znovu poznati možno,
k te ra k vynikal vlastní činností p a stý řsk o u již dříve než
jm éno jeho stalo se znám ým plody literárn ím i. V edle v la st­
ního zam ěstn án í s rozsáhlým a obtížným ú řa d e m tím spo­
jeného n astaly m u však nyní je ště jin é p rá c e ; skoro n e­
ustále bylo m u spravovati tu neb onu osiřelou faru , někdy
několik n ajednou, ježto n ed o statek katolického kněžstva té
doby po řád je š tě byl velmi citelný a m nohé fary zchudlé
kněze a n i nem ohly slušně uživiti. T ak víme, že spravoval fa rn í
kostely v D olním Oujezdě, S ebranicích a Cerekvici, v Sloupnici ano až i v Jab lo n n ém n a p an stv í L an šk ro u n sk ém ; a d ­
m in istráto rem sloupenským a cerekvickým byl současně
r. 1660. Asi v čas vyznam enání ú řad em vikářským dostalo
se Pešinovi povýšení erbem a přídom kem , -4) k te ré toho času
nebylo arc i vzácné, ano shledává se z p ra v id la p ři osobách
postavených ve vyšších ú řad ech vůbec, ale u Pěšiny zajím avo
je s t jak o počátek budoucích světských důstojenství a přím o
p am átn é titu lem , je jž si zvolil. P ěšina vzal si jm éuo z čechorodu. Je d n a k bylo sam o sebou zvolení p říd o m k u českého
výjim kou Byly teh d y přirozeným způsobem nejoblíbenější
něm ecké, ta k é již proto, že nejčastěji Němci byli, kdož erb
a titu l sm ěli u d élo v ati; vedle toho kněží rá d i užívali též
titu lů latinských. České najd o u se z té doby pořídku, úplnou
vzácností pak jso u přídom ky, jim iž by se povýšený ta k oká­
zale a ja d rn é hlásil k svém u národu, jak o P ě š in a ,25) jen ž po­
tom celým životem svou n á ro d n o st h rd ě nosil v štítě.
T edy nyní, na p ra h u dospělého věku m užného, všechna
povaha Pešinova b yla již ta k rozvita, ja k o u ji znám e z d a l­
2,1 K dy Pěšina nabyl erbu a titulu, neni určitě zn ám o ; ale p o d ­
pisy jeho z r. 1660 již mají vesměs přídom ek.v
25)
Ovšem se strán k y m luvnické slovo Cecliorod, složením svým
nečeské, je s t pravým plodem své doby; tím však je n je ště tklivěji v y ­
svítá z něho protiva mezi obecným úpadkem národnosti české a uvědomělostí jeho původce. V erbu Pešiuově spatřuje se zlatá kotvice v m o­
drém poli. a není snad náhodou, že se barvy ty shodují s barvam i
znaku m ěsta P o čátek ; nad přílbou, k te rá zdobí štít svrchu, vznáší se
hvězda, k čemuž Pěšina připojoval své zbožné heslo: Stella Maria mea
est, meus est meus anchora Christus. T ak spatřuje se jeho znak na o b ra­
zech Pešinových p ři Phosphoru a Marsu, ozdoben js a té doby ovšem již
tak é iufulí a berlou. Pečeť má nad znakem drobné inicialky: T. P.
K do Pěšinu přídom kem a erbem obdařil, není známo. Od císaře ne­
pocházelo asi povýšení, poněvadž Pěšina tehdy je ště docela nebyl znám
u dvora; tak é není dle laskavého vyšetření veleváženým badatelem
p. A. R ybičkou v archivě m inisterstva vnitřních záležitostí po tom ani
pam átky. P ravdivé však asi je s t domnění, vyslovené D obnerem, jen ž
má za to, že původcem Pešinova titulu byl, ja k o obyčejně, n ěk terý
comes palatinus a právem ukazuje A. R ybička k Slavatum a Marti­
n k ům , kteří majíce tuto hodnost byli s Pěšinou ve styku. P. Grotz
piše v listě svém, že dostal Pěšina přídom ku od císaře Leopolda za
jelio přítom nosti v Praze. Snad počátecká tradice zbájila omyl ten.
20
V. V. Zelený:
šího života j e h o ; vedle vlastn o stí již dříve vytčených osvěd­
čil nyní n áro d n í uvědom ělost, k te rá jej napotom úplně roze­
znávala tém ěř ode všech současníků a říd ila skutky jeho,
zasluhující trv alé pam átky v národě našem . Ja k o jsm e výše
nem ohli rozhodovati, zdali v Pešinovi cit vlastenecký pro­
buzen byl již v časnějším m ládí čili tep rv e B albínem , tak
ani zde nem ám e d o k lad ů duševní prom ěny, k tero u vzbuzené
národní vědomí v něm nabylo takové síly, že je sám po­
kládal v b y to sti své za hlavní znám ku, podle níž vzal si
jm éno. Ale n a d ů kaz, že p řija té nové jm éno nebylo pouhou
okázalostí bez p o d staty , hned z této doby m ám e první p ří­
klady m ocného úsilí, s nímž P ěšin a o d tu d až do sm rti
u jím a l se českého ja z y k a a rodného lid u svého.
P řip ad ám e zde n a strá n k u povahy Pešinovy, lišící se
p o d statn ě od rázu všech ostatn ích ušlechtilých vrstevníků,
k te ří s ním stejně m ilovali svůj jazy k a želeli sm utného osudu
své vlasti, jm enovitě ta k é od vzoru Pešinova, B ohuslava Bal
bína. N ad e všecky soudruhy B albín vyniká horoucností citu
vlasteneckého a vzletem m yšlének i nevyváženým proudem
vým luvnosti ve chvále i v hájení vlasti a rodné ř e č i ; ale
Pěšina n a d něj a tím více n a d o sta tn í s nim i stejn ě sm ýšle­
jící předčí duchem přes všechnu id ealn o st zároveň velice
prak tick ý m a p o dnikavostí ve veřejném vystupování, slovem
n ep o p irateln ý m i schopnostm i politickým i. Rozhodné výroky
Balbínovy v listech jm enovité Pešinovi psaných a zvláště
neohrožené útoky jeho n a mocné n e p řá te le našeho n áro d a
v O braně ja z y k a českého arci B albína rozhodně u k azu jí ja k o
muže sm ělého č in u ; ale samo postavení jeh o v absolutistickém
řá d ě jesu itsk ém nedopouštělo tom u, aby se pokouše) jak k o li
pro v ád ěti politické názory nesouvisící s účely řeholním i, ano
přím o i odporující obvyklým v řá d ě trad icím . N ap roti tom u
Pěšinu vychovala sa m o sta tn á postavení v K ostelci a v L ito ­
myšli, kde ja k o děkan za tehdejších pom ěrů byl jed n o u
z nej přednějších osob a měl nem álo váhy též u věcech svět­
ských. T u m ěl hojně příležito sti, n au čiti se ohcovati s lidmi
všeho d ru h u a n abývati p rak tick ý ch zk u šen o stí; důležité
veřejné postavení a jm enovitě z m ocného teh d y ú řa d u vikářského pošlá uvyklost, m íti m noho lidí sobě podřízených,
to t asi jso u příčiny silné sebedůvěry, k te rá m u od té doby
až do sm rti dodáv ala odvahy k závažným činům , jakých té
doby zvláště ve prospěch věcí českých neodvážil se tuším
nikdo jiný. Mužem ryze p raktickým shledám e Pěšinu ve
všech podnicích ja k v lastn ích ta k veřejných, a tudíž není
divu, že vlastenecké názory své nej p ra k tič tě ji prováděl a
vydatně se u jím al českého lidu, js a potom ja k o katolický
kněz, své víře odd an ý až do důsledností, ve kterých dnes
vidíme fan atism u s je h o doby, a ja k o muž z lid u svým roz-
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
21
bodným zastupováním českého n áro d a n a m ístech nejzávažnéjších jediným přík ladem tohoto způsobu v dějinách našeho
nejtěžšího potlačení.
N ejvětší protivenství tehdy jazy k u českém u přicházelo
od církve, i potom, když p ře stá l zd rcující a n tirefo rm aci.
Začalať se nyní positivní germ anisace způsobem dosti p o d o b ­
ným tom u, v ja k é m se jí v století osm náctém u ja la správa
státní. Poném čování církevní dělo se arci bez určitého úm yslu
a jm enovité bez systém u, ale plynulo přirozeně z okolností.
Po náhlém o b ra tu an tirefo rm ačn ím nem ohli čeští kněží, vy­
cházející jen z m alé, dříve k atolické části n áro d a, stačiti pro
celé Cechy, nyní na víru katolick o u obracené, i n a s ta l českých
kněží veliký n e d o s ta te k .26) P osavadní život Pešinův toho již
podává dosti d o k lad ů v ; celé řa d y beneficií n a p o řád zůstávaly
prázdny. P ro p a g a n d a katolická ovšem věděla, že se m ůže
dodélati trv alý ch úspěchů výh rad n ě kazateli českými, k te ří
m luví jazykem lidu srozum itelným a neodpuzují ho mimo
novotu víry ta k é je ště cizotou řeči, pročež tak é snažili se
jm enovitě jesu ité vychovati si co nejvíce kněží č e sk ý c h ; ale
po třeb ě ta k zm nohonásobené v několika letech nem ohlo býti
pomoženo a bylo potřebí aspoň věku lidského, ab y z m ládeže
po an tirefo rm aci do stu d ií vzaté aspoň n ejn u tn ější počet
m íst kněžských mohl obsazen býti lidm i m luvícím i po česku.
N ed o statek do té doby trv ající vyplňován je s t kněžstvem
cizím, kterém u an tirefo rm ace dokořán o tevřela vchod do země.
Nemohlo li trv ale získávati duší církvi katolické, aspoň bylo
houževnatým plenitelem k acířstv a a tedy pom ocníkem rovněž
vítaným ja k o tlupy žoldnéřské. V niknuvše p ak cizí kněží
do Cech, tím snáze zm ocnili se hlavně výnosnějších b en e­
ficií, čím m éně dom ácích se mohlo o né ucházeti, a církevní
správa, dbající p řed e vším toho, aby co n ejm éně m íst z ů ­
stávalo prázdných, tím ochotněji usazovala je n a beneficia,
čím větší měli u ní vážnost a čím pochybnější byla je jí
še trn o st k ja z y k u kacířského n áro d a. Že církev, d b ající vý­
h ra d n ě je n strá n k y náboženské, úplně netečná byla vůbec
k národnostem a řečem sam ým , toho dokladem je s t usazení
předchůdce Pešinova na děkanství v Litom yšli. Cizinci tom u
byla čeština úplně neznám a, ale an i něm ecky vlastně neum ěl
a nem ohl se tedy krom ě latin y n ik te ra k dohodnouti se svými
sousedy; a přece mohl po celý věk seděti v důležitém ú řa d ě ,
26)
O nedostatku kněžstva a zpustlosti duchovní správy v Ce­
chách po antireform aci vypravuje zpráva k ardinala H arracha císaři roku
1641, že v Čechách sotva třicet far slušně uživí faráře, tak že každý
k úživě potřebuje několik far a na každou pak může zřídka dojiti.
O Chrudim sku praví se tu, že tam je s t p ři 165 kostelích dvacet a jed e n
farář. Viz články F. T adry v listě ' P olitik r. 1883; B ildcr aus Bčihmcn
zur Zeit des dreissigjáhrigen K rieges.
22
V. y . Zelený:
k němuž p rý byl odporučen z Éezna, kdyby se ho nebyl zbavil
sv év o ln ě.27) Povážím e-li nyní, že kněží něm eckých pochopitel­
ným způsobem bylo nejvíce po r u c e — daloť se jich tu a tam
opravdově u žiti — a že_ p ře d n í p a tro n i katolictví a původ­
cové jeh o n á v ra tu do Cech byli Něm ci, diviti se nemůžeme,
že, tře b a sn ad církev b y la k n áro d n o stem dosti lhostejná,
Čechy zaplaveny jso u kněžstvem něm eckým jm enovitě i na
m ístech úplně nebo přev ah o u českých, o sm íšenějších ani
nem luvě. To p ak nebylo češtině m éně nebezpečno než o sto
le t později germ an isace škol a ú řa d ů světských. K ázání v ko­
stele bylo již teh d y jed in ý m povznesením lidu n a d nízkou
všednost a jm enovitě jediným slovem vzdělanějším , které
k něm u p ro n ik a lo ; náboženství m ělo býti jediným předm ě­
tem jeho m yšlení a k n ih a m odlící jediným čtením jeho. To
vše když se m u poněm čovalo, k te ra k m ěl zachovati n a dále
vědom í u šlech tilejší mluvy české, dokonce když v něm pak
an i nepěstována p a m á tk a lepší m inulosti ro d n é řeči jeh o ?
K onečně n esluší zapom enouti, ja k o u váhu mělo tehdy kněž­
stvo, jso u c vlastně nejm ocnějším ú řa d n ic tv e m ; jeh o styk
s lidem i krom ě věcí ryze církevních byl velmi účinný a
zejm éna školy b u d m ělo ú p ln ě v ru k o u nebo na ně mocně
působilo, a kde škol za obecné zpousty nebylo vůbec, tam
je nahrazovalo v lastn í činností. K de tedy kněží byli pouzí
N ěm ci, tam česká řeč byla v největším nebezpečí a každým
způsobem pozbývala p la tn o sti a váhy zároveň s úpadkem
v zdělanosti a sebevědom í lidu.
P ěšin a ovšem blahoslavil a n tire fo rm a ci a je jí účinkům ;
ale n árod n í vědomí jeho umělo u rč itě rozděliti je jí působení
náboženské od poněm čujícího, jem už počal se mocně o p írati,
jak m ile nab y l váženého veřejného postavení. B yla m u v tom
nem alou podporou ta okolnost, že prospěch ja z y k a če­
ského byl tu zajedno se skutečným prospěchem katolického
náboženství, k teré v bohoslužbě lidu nesrozum itelné mělo
v rátkou oporu. I n a četných m ístech Pešinova v ikářství bylo
české osadnictvo podřízeno duchovním něm eckým , češtiny
n ap ro sto neznalým , a Pěšina ujal se věci té se vší svou rá z ­
ností. Roku 1662 vlastní ru k o u pilně vyvedl m apu panství
L anšperského, nazn aču jící řeč, ja k o u se mluví ve k te ré osadě,
a 10 června t. r. d ů k lad n o u p ráci tu to poslal k a n c e lá ři a rc i­
biskupské s listem , v němž u kazuje n a počet osadnictva
českého a na křivdu, k terá se mu děje hlásáním slova bo­
27)
U prázdněné ú řad y církevní zastávali nejvíce cizí mniši, j e ­
suité, dom inikáni a m inorité. Již r. 1638 císař psal Harrachovi, že mi­
noritě češti a němečtí v Cechách stěžují si na odstrkování, je ž to prý
m íst výnosných dostává se nejhojněji kněžím vlaským. Císař žádá, aby
se dbalo co možná kněží domácích (náťionales), znalých totiž češtiny
a němčiny. (Viz řečené pojednání Tadrovo.)
Tomáš Pešimi z Cechorodu.
23
žího pouze v jazyce je m u nesrozum itelném , i žádá u rč itě ,
aby se Cechům všude dostávalo kázání českého, v obcích
sm íšených aspoň každé druhé neděle. P ů l lé ta P ěšin a m arn ě
očekával odpovědi i o b rátil se 5 prosince téhož ro k u znova
n a konsistoř arcibiskupskou, rozhodně žádaje přím o, aby do
sm íšených obcí dosazováni byli výhradně kněží znalí obou
jazy k ů zemských.
Byl to ovšem důkaz p astý řsk é péče Pešinovy, zároveň
však první jeho skutek, podniknutý ve prospěch ja zy k a č e ­
ského, Pěšinou tehdy již ta k é litei’árn é vzdělávaného, o čem
nám bu d e níže m luviti.
Ale P ěšin a mimo cit n áro d n í tak é z pouhé lidskosti ln u l
k ujařm ěn ém u lid u a rozum ěl i hm otné bídě, k te rá jej obkli­
čovala, ježto po dlouholetých stra ste c h válečných a za v še­
obecné stísněnosti je ště byl obtížen novými poplatky. Ani
v této po třeb ě P ěšin a neváhal dle své sily pom áh ati rozhodným
činem . Téhož ro k u 1G62, kdy se dom áhal jazykové rovno­
p rávnosti ve věcech církevních, dne 1. prosince o b rátil se rovněž
ke konsisto ři pražsk é se žádostí za slevení přílišných poplatků,
k terý m i od r. 1G21 přitíženo bylo poddaným šp itálu C h ru ­
dim ského. U k azu je p a k Pěšina význam ně k té okolnosti, že
to jsou poplatky nové, před tím nebývalé, a vykládá vým luvně,
že lid zvláštních břem en snášeti nem ůže js a spoustam i války
třic e tile té ochuzen ta k , že spíše podpory potřebuje, aby se
z o ta v il.2S)
B ohužel není docela po vědomo, ja k é odpovědi se Pešinovi
dostalo k těm to listům . Ale tře b a te n k rá te je ště h las jeh o
zaznívaje z odlehlého zákoutí země, úplně zanikl, n ejsa s to
pohnouti netečným i m yslem i, přece jeho počínání, u jím ající
se českého ja z y k a a bídy lid u po třic e tile té již porobě n á ­
rodní, není věru nepodobno km itu osam ělé hvězdy za černé
noci.
Nyní je s t nám přičin iti k povaze Pešinově posud vylíčené
rys pod stato u nový, osvětlený ja sn ě skutkem jeho, jen ž p ř i ­
padá do času o něco málo staršího. Poznali jsm e Pěšinu
ja k o kněze v duchovní správě neobyčejné horlivého a nadšeně
oddaného víře, ve k te ré byl vychován. S tím však Pěšina
spojoval tak é je ště v lastnost jinou, jížto se ta k é jeho postava
kněžská ja sn ě odráží od barev, jakým i si celkem m yslíváme k a ­
tolické duchovenstvo doby pobělohorské. T outo jeh o zvláštní
28L Viz o těchto listech Pešinových zprávy F ra n t. Dvorského
v ča s. Čes. Museum roku 1878 a 1880. Ostatně je s t důkazem toho, že
stížnosti tentokráte Pěšinou pronášené časem konečně přece proklestily
si cestu k sluchu nejvyšších úřadů, pojednání z roku 1684, zachované
v archivě kapitoly Svatovítské, s titulem : Joannis F riderici archiepiscopi informatio ad Caesarem de státu rcligionis, im prim is de oppressionibus per contributiones. (XCI1, 38.)
24
V. V. Zelený:
znám kou je s t neobyčejně ušlechtilé, čisté ideální sm ýšlení o d ů ­
chodech kněžských, P ěšina p o k lád al je za věc posvátnou, jíž
nesluší užívati k užitku hm otném u, nýbrž pouze k účelům šle­
chetným a zbožným. Jakm ile sám v L itom yšli nabyl značných
příjm ův, obracel toto sm ýšlení ve skutky, z nichž jm enovitě
jeden měl opravdovou cenu a souvisel s nejšlechetnějším i
snaham i jeho.
Umínil si to tiž P ěšina h ned po p říchodu do Litom yšle,
založiti ro d išti svému stu d en tsk é nadání. Zároveň s p říchylností
k rodném u m ěstu jeví se ve sk u tk u tom h u m an n o st i láska
k duševním u pokroku, ale poslední p ohnutkou byla tu asi
Pešinovi je ště m yšlénka zvláštní, k tero u měl na srdci po
celý život a již posléze n ejd ů razn ěji provedl svou závětí. Šlo mu
nejvíce o rozm nožení vskutku českého katolického kněžstva.
Zbožnosti a vlastenectví je s t v m yšlénce té zcela rovná m íra.
P ěšina se svého stanoviska p okládal kněžstvo za nej větší
p o třeb u národní, ale v kněžstvu cizím právem sp atřo v al zjevné
nebezpečí víře i jazy k u svého n áro d a, kdežto od českých
kněží očekával, že m u b u dou nejlépe moci p řisp ěti v potřebách
duševních, n a d to pak že n edají lidu zapom enouti českého
původu jeh o a že budou sam i sebou již upevňovati p la tn o st
m ateřsk é řeči své. Tyto důvody, docela zjevné p ři pozděj­
ších skutcích Pešinových, vedly jej, ja k se podobá, tak é když
zak lád al Počátecké nadáuí. Úmysl po dosti dlouhém je d n á n í,
jehož m ám e hojné stopy v archivě kap ito ly Svatovítské, sta l
se skutkem r. 1661. P ěšin a uložil u m ěsta Stráže pět set
zlatých, ab y šestiprocentový ú ro k z nich vycházel do Svato­
vítského sem in áře v Jindřichově H rad ci, kde měl za to cho­
ván b ý ti vždy jed en studující, rodilý z Počátek. 29) Z akladaeí
listin a fun d ace této, d an á 1 listopadu 1661, vyslovuje ryzí
sm ýšlení Pešinovo o pravém nesobeckém užívání důchodů
kněžských n ejzřeteln ěji a slovy ta k pěkným i, že nebude
p ro ti m ysli čtenářům , p řečisti aspoň její úvod: „C onsiderans
et anim o serio id perpen d en s, q u a m o destia et in te g rita te
nos curato s beneficiatos re d itib u s ecclesiasticis frui deceat,
vidilicet cum sin t res Dei, p atrim onium C hristi et vota íidelium , quem adm odum sacri canones, concilia et p a tre s loq u u n tu r, non esse in usus proíános convertendos et prostitu en d o s, sed d a ta decente eaque pro debito s tá tu honesta
sustentatio n e, si quid dem um su p ersit, illud in pias causas
e la rg ie n d u m “ atd . Slova ta m ají velikou cenu tím , že nejsou
29)
Město Stráž obrátilo tyto peníze do svého „solného handle11,
přijavši je s řečeným závazkem o sv. Havle r. 1660 s povolením F e rd i­
nanda Viléma Slavaty, oznámeným Pešinovi téhož dne Z listu rek to ra
semináře, P Martina Rolla, psaného kapitule Svatovítské po smrti Pešinově 18 prosince r. 1680, dovídáme se, že chovanec nadání Pešinova
požíval lepšího ze dvou tam obvyklých způsobů stravování.
Tomáš Pěšina z čechorodu.
25
jenom ozdobou dokum entu Pešinova, nýbrž zásadou přísně
a horlivě provozovanou po celý život jeho.
F u n d a c e ihned po založení p la tn ě p ů s o b ila ; vystudovali
na ni gym nasium v Jindřichově H rad ci za života Pešinova,
pokud víme, tři rodáci P očátečtí. H ned po sm rti je h o však
nastaly o fundaci spory, ve který ch , ja k se zdá, i zanikla,
ačkoli jí P o čátečtí statečn ě h á jili.3ň)
T aké v Litom yšli sam é Pěšina podporoval stu d ující m lá ­
dež hm otně i duševně. V ypravuje D obner z pram ene sice
nejm enovaného, že P ěšina v Litom yšli vybral si vždy sedm
chudých studujících, z nichž míval každého dne v tém dni
po jednom u obéda i u večeře, d ávaje si od nich při jíd le
před čítati, načež po jídle zaznam enával, co se mu při čtení
zdálo pozoruhodným . D obner nalezl v p o zůstalosti Pešinové
je š tě několik svazečků takovýchto poznám ek. Po čtení o b ­
sah u asketického následovaly obyčejně knihy h istorické, a
Pěšina prý obyčeje toho šetřil o dtud až do sm rti.
I jin a k stý k al se P ěšin a se školam i v Litom yšli dle vy­
pravováni D ohnerova. P rav í se, že býval p řítom en cviče­
ním gym n asialn i m lá d e ž e ,31) ale je ště pochopitelnější a dů­
ležitější je s t poznám ka D ohnerova, že P ěšina zvláště rá d
obcoval otcům p iaristů m na škole vyučujícím . N eznám e sice
jm énem ani jednoho z tehdejších členů tam ější kolleje, ale
3n) T aké těchto jednán í o fundaci zachovala se hojná pam átka
v archivě kapitoly Svatovítské. Dočítám e se tu o jejím přetržení při
sm rti ^Pešinově z tohoto listu, psaného v Počátkách 22 Marti i 1681 jm é ­
nem Šimona Pěšiny, b ratra fundatorova, a L ukáše Pavlína: „Niže podepsaní vyznávám e podle dobrého svědomí našeho, že je s t syn vlastní
Šimona P ěšiny jm énem K ašpar za živobytí Jeh o Milosti P ana Tomáše
P ěšiny z čechorodu, biskupa Sam andryanského etc. (titul) jak o žto pana
b ratra mého na fundaci v Městě Hradci Jindřichově (kterouž on za­
ložil v sem inarium sv. V íta na časy budoucí) až do vacací ai. 1680 vyštudiroval dvě školy, od toho času pak chtic dále študirovati, zemrouc
J . M. P. bratr, jeho pan páter rector Seminarii přijití nechtěl “ Poně­
vadž téhož dne 22 března 1681 vydána jso u i svědectví o těch, kteří
na fundaci vystudovali, zdá se, že byly všecky tyto listy společně v y ­
dány ve p ři o fundaci na důkaz, že fundace skutečně trvala. Jm en o ­
vaný synovec Pešinův K ašpar, celým jménem K ašpar Vojtěch, dostu­
dovav potom stal se farářem v Želenicích, kde zemřel r. 1710. V a r­
chivě svatovítské kapituly vyskytují se velmi obšírná ak ta pře, vedené
o jeho pozůstalost, ježto v nedostatku závěti přibuzni na faře samovolně
se rozdělili o jeho movitosti. Z dotčených svědectví dočítáme se ještě,
že na Pešinovn fundaci vystudovali v Hradci Jindřichově synové sestry
fundatorovy, P. Matěj Koukal, jen ž potom vstoupil do řádu je s u it­
ského, a b ra tr jeho Tomáš K oukal, kterém u Pěšina krátce před sm rti
napsal list velmi zajímavý, a posléze Mikuláš Václav F ran tišek Putrm on,
syn Jiříh o A ugusta Putrm ona, v čas vydání oněch listů již le n řádu
křižovnického s červenou hvězdou a farář v Dobřichovicich.
3I) V ypravují o tom A bbildungen bohm. u. máhr. G-elehrten und
K ůnstler. 1, 1773, str 25, ač se to zdá býti jen podrobnějším výkladem
neurčité a z neznámého pram ene vážené zm ínky Dobnerovy.
26
V. Y. Zelený:
sn ad n o pom ysliti sobě, že byli p ia risté Pešinovi nejpříhodnější společností a ú častn ík y náboženských a učených, třeb a
snad nikoli n áro d n ích jeho snah a po jisto u m íru důvěrníky
jeh o historických prací. P řip ad áť do pobytu Pešinova v L i­
tom yšli počátek jeh o činnosti literárn í.
Neměl sice P ěšin a v L itom yšli zam ěstnání ú ředního jisté
o m noho m éně než v K ostelci, plně, ja k jsm e viděli, vedle
duchovní správy ve v lastní osadě ta k é povinnosti vikářského
ú řa d u s takovou horlivostí, že p o d n ik al inem alé p ráce pouze
jeho vlastním přesvědčením přikazované, a k ru ce m aje
(podle h isto rie m ěsta Litom yšli) jed in éh o k a p la n a ; ale okol­
nosti historickém u jeho předsevzetí o m noho příznivější měly
je j nyní k tom u, že každé p rázd n é chvíle užíval k badání a
spisování, ta k že již této doby velikým počtem prací n ap sa­
ných i vydaných osvědčil neobyčejnou pilnost plynoucí z lá­
sky jeho ke studiím historickým . 32)
M yšlénka, o b rátiti dějepisná stu d ia svá k věcem m o­
ravským , zajisté časně vznikla v Pešinovi, neboť za nedlouho
po příchodu do Litom yšle, asi r. 1660, ,)3) již začal pracovati o M oravopise. U rčitějších zpráv o ro zh o d n u tí tom však
nelze podati. Snad vzniklo v něm již v K ostelci, ja k se za
to má, :i4) ano snad povstalo z ú řa d y s přítelem B albínem ,
s ním ž by se byl P ěšin a tím to způsobem z úm yslu rozdělil
o práci ta k , aby B albín pracoval o českých, P ěšina o m o ­
ravských dějinách: 35) každým způsobem však přestěhováním
do Litom yšle vímysl te n byl posilněn a přiblížen k rychlém u
odhodlání. S am a poloha m ěsta zvala Pěšinu, aby o b rátil
zraky k zem i sesterské, n a jejím ž pomezí žil, a k tom u p ř i ­
spěly brzo též jeh o styky s M oravany, zam ěstnávající mysl
Pěšinovu čím dále tím úplněji m inulostí m oravskou. 36) I jsa
Vypravuje o sobě Pěšina sám je d n a k v předm luvě k P ře d ­
chůdci Moravopisu, jed n ak v Marsu Moravském, kde prav í: . . . . ,,imo
etiam nunc in ter liberales et iucundas animi oblectationes in iis (t. j.
historiis) potiorem partem repono ac quotiescunque me vacare contigit
agravioribus curis, tem pus illud ut plurim um iis seu Iegendis sou seribendis im pendo.“ To je s t arci míněno o době pražské, ale platí je ště
větší měrou o pobytu v Litomyšli, kde Pěšina měl mnohem méně
prázdně než při kanovnictví svatovítském a úřadech s ním spojených.
33) Dle předm luvy k Předchůdci Moravopisu, dané r. 1063, v níž
p rav í: „K ráčeje v této práci již tém ěř od tří le t.“
3I) Viz jeho životopis v N. Slovníku od A. R ybičky.
35) T ak smýšlejí Em. T onner (ve Světozoru r. 1868) a Jo se f Jire ček (v R ukověti k dějinám literatu ry české).
30)
Pěšina sám při prvním svém díle o m oravských dějinách,
Předchůdci Moravopisu, připom íná nahodilou shodu okolností těm ito
slovy: „Já tehdy, maje časem chvíli a uprázdněni od povinností mých
duchovních, maje také v historiích svou obzvláštní rozkoš, vzal jsem
před sebe tu práci, abych starožitnosti vlasti Vaší ja k o i věci jin é
pamětihodné, jichžto by mi se doptati bylo lze, vypsal a co porůznu
je s t u historikův jiných, to spolu v obzvláštní jed en spis, pod titulem
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
27
nad to tak é rodem M oravě blízký, Pěšina títu snáze odhodlal
se zkusiti, ja k é h o z d a ru mohl by očekávati při takovém díle,
v čem se m u z M oravy dostalo tolika sou h lasu a p o v zb u ­
zeni, že se počal opravdově p řip rav o v at n a budoucí m oravský
úkol. Je s t pak svědectvím vážnosti, s ja k o u Pěšina pojím al
svůj úm ysl, a skutečného předsevzetí jeh o , podniknouti dílo
velké a novým obsahem užitečné, ta okolnost, že se vydal,
než začal pracovati, n a cestu do M oravy a Slezska, aby
se b ra l co nejvíce látky. P ři tom již jej podporoval stálý
příznivec jeho F ra n tišek K a rel lirahě z K olovrat, p re sid en t
nad appellacem i a později zem ský h ejtm an m oravský, jenž si
potom s Pěšinou dopisoval a zvláště při je d n á n í s m orav­
ským i stavy o náklad na M arse M oravského. Nevíme, ja k se
P ěšina s nim seznám il, ale již p řed cestou m oravskou a slez­
skou d o stal od něho list bez d atu m , zachovaný posud, s o d ­
poručením k Vilému z Roupova. Z listu toho víme o dotčené
cestě Pešinově i o tom , že doufal s pomocí K olovratovou
nabyti p řístu p u i do m ěstského archivu v B rně, kam chtěl
zajeti p ři n á v ra tu ze Slezska. 37) V ýprava Pešinova celkem
velmi se v ydařila. O sam é cestě není sice zpráv, za to však
so u d iti lze o jejím úspěchu ze seznam u pram en ů , z nichž
P ěšin a vážil, a jm enovitě archivů, k teré sám prohlédl. U žilté
jm enovitě archivu ro d u P ernšteinského se zvláště cenným i
zápisky A lb rech ta z P ern štein a o válkách husitských a d ě ­
jin ác h až po šestn ácté století, pak archivů k lá šte rů T řebického a V elehradského a m ěst Jihlavy, B rn a a H radiště
i sebral dosti k ro n ik a l i s t i n ; ale hlavním ziskem z celé
cesty bylo p řátelstv í muže, jehož povzbuzení Pěšinu přivedlo
ke konečném u rozhodnutí a k terý jej potom ustavičně co
n ejvydatn ěji podporoval v úkolu jeho. Byl to o p a t prem onMoravopis, uvedl. A to tím ochotněji a mileji, čím poznávám, že od
vlasti Vaší zrozen jsem blížeji. T ak zajisté vlast má P očátk y (město
jest v království českém , v kraji Bechynským, na panství Jindřichohra­
deckém) Moravy se týká, že i jednoho předm ěstí dle Moravy za díl
svůj jm enuje a nazývá Přistupuje k tomu, že, jak o ž jsem zrozen blízko
Moravy, tak i posavád zůstávám z povinnosti mé duchovní nedaleko
jí, ja k o by mi hned sami osudové z jistého zřízení P áně ta k schválně
vyměřili, abych od Moravy dáleji vzdálen nebyl, než ja k jsem se zrodil.“
35) Píšeť F r. K. K olovrat: „Quantum vero sedulum laborem et
zelum in conscribendis libris R everendissim ae D ominationis V estrae
attinet, intellexi, nec non praesentes recom mandatias ad D. W ilhelm um
de R aupova feci, ut non solum ipsius scripta accipere, verum et
accessum in bibliothecam bonae memoriae Domini Caroli de Žerotín
habere et optatos libros persolvere poterit. An p raeterea in archivium
bnm ense R everendissim ae Dominationi V estrae d aretu r áócessus, debebo
prius Supremum Dominům Scribam et ceteros T abulae officiales in
parte in terro g a re;“ a dále: „Precor íeliciter in Silesiam et ut omnia
felieiter cedant exopto, nec non in reditu g ra tw n adventům B runam
expectabo.“
28
Y. V. Zelený:
stráckého k lá šte ra zabrdovského u B rna G-odfrýd Olenius,
jenž Pešinovi otevřel archiv k láštera svého a půjčil mu jeh o
letopisův i potom vždy zů stal důvěrníkem jeho díla a měl
vřelé účastenství s osudy jeho, dopisuje s nim pilně. S ním
zároveň P ěšin a jm en u je svým příznivcem ry tíře J a n a J a k a rtovského ze Sudic n a P ačlavicícb, Kobylím a N ám ěstí, o němž
víme dle Pešinova vlastního svědectví v předm luvě k P řed ­
chůdci, že mu propůjčil n ěkterých pam ětí „psaných i tla ­
čených" a n a žádost jeho slíbil mu pom áhati, aby se mu
dostalo zpráv z m ěst královských, podobně ja k o mu Olenius
pom áhal stejným způsobem při klášteřích. 38) U žitečným
účinkem cesty Pešinovy bylo i to, že n ěk terá m ěsta, k terým
oznám il úm ysl svůj, pracovat! o h isto rii m oravské, sam a mu
po skytla svých p a m ě tí; jm enovitě m ěsto Brno, p a trn ě pů­
sobením Jak arto v sk éh o , poslalo mu pam ěti své řád n ě sepsané
a o p atřen é m ěstskou pečetí. 39) V té příčině byl Pešinovi
platným podporovatelem tak é olom oucký p robošt E liá š F ra n ­
tišek Castelle, jen ž ja k o ad m in istrá to r sta tk ů biskupských
povolil m u, požádati listem neb ú stn ě biskupských m ěst za
pam ěti jejich , což sice z počátku nem ělo velkého účinku. J0)
Pěšina v rátil se z cesty nap ln ěn js a důvěrou ve zd ar
svého počínání a nyní učinil sepsání dějin m oravských předním
úkolem svého života, o jehož naplnění od té chvíle pracovati
počal ze všech sil. Těžil pak hned na počátku historického
badání tak é z výhod n ěkolikera lite rá rn íh o přátelství. N ej­
sta rší a nej bližší jem u so u d ru h na této roli, B ohuslav B albín,
měl ovšem velikou zásluhu o p ráci Pešinovu; jm enovité
víme z předm luvy k P ro d ro m u , že Pešinovi „knihy jedné,
plné rozdílných listův aneb epištol v ja z y k u latin ském i če ­
ském písm em starým sepsaných a to nejvíce za příčinou
Jiříh o krále českého, v k terý se nacházejí mezi jiným i i l i ­
stové daní od stolice apoštolské k stavům m a rk rab stv í M o­
ravského j a t o i k biskupu olom oucskému tehdáž Thasovi
z Boskovic, též i k m ěstům královským , Olomouci, Brnu,
Znojm u, Jihlavě a Unčovu i zase odpovědi jich d ané stolici
apoštolské". Ale mimo B alb ín a hned od počátk u práce byli
Pešinovým i pom ocníky ta k é dru zí dva jesu ité, pracu jící tehdy
o dom ácích dějinách, J i ř í K ru g er 4') a J a n Tanner, k teří odtud
■l8) Nelze vlastně ani říci, k d y Pěšina cestu m oravskou a slezskou
před se vzal, ale jest podobno k víře, že to bylo před početím Moravopisu, tedy asi hned r. 1660.
M) Viz předm luvu k Předchůdci Moravopisu.
4“) Tamtéž.
'M K rugrovi Balbín mezi vrstevníky dával první místo. Ve své
Bohemia docta, mluvě o Pešinovi, d o týká se K ru g ra těm ito slo v y : Hoc
loco subicere oportet consummatissimum aevo nostro historicum, beneque de patria meritum Georgium Crugerium Societatis nostrae, quem
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
29
náleželi k jeh o bližším přátelů m , ta k že si zejm éna s K rugrem
velmi pilné dopisoval, m ívaje s ním ro zm an itá jednání.
Po tř i lé ta P ěšin a pracoval o vypsání d éjin m oravských,
k teré nazval M oravopisem . Bylo to po spise B artolom ěje
Paprockého, Z rcad le m a rk rab stv í m oravského, první dílo,
je d n a jíc í o M oravě zvláště O jeho rozm ěru a celém způsobu
pohříchu nem ám e nyní dosti určitého ponětí, poněvadž ta to
původní podoba jeho nezachovala se; víme jen , že byly spisu
hotovy tři díly, jichž obsah u k azuje stru čn ě P rodrom us,
a k nimiž P ěšina hod lal v díle čtvrtém p řip o jiti topografii
m oravskou. Z n ed o statk u p ram en ů m ístopisných upustil však
od p ráce již počaté a úplné dokončení a vydání díla uvázlo
ro k u 1663. 42)
Za to P ěšin a té doby měl již pohotově dílo jin é , které
velmi rychle vydal tiskem . P salté vedle M oravopisu již r. 1662
stru čn ý v ý tah z něho se zvláštním úm yslem . Ja k o totiž látky
m ístopisné teh d y skoro vůbec nem ěl, byly též sebrané jím
pram eny histo rick é nam noze kusé. Věděl zajisté je ště o d ů ­
ležitých archivech m oravských, z nichž posud nem ohl čerp ati, a dom níval se právem , že se na M oravě skrývá ještě
m nožství pam ětností, jem u vůbec neznám ých. Mimo to přál
si, aby m u co m ožná od všech m ěst a větších m íst, h ra d ů
a k lášterů zaslány byly vedle vypsání topografických tak é
pam ěti, a soudil, že toho dosáhne snáze a větší m ěrou, ja k ­
m ile bude jm én o jeho znám o prací historickou již vydanou
i na M oravě n abudou u rčitého ponětí o způsobu díla jeho.
T ak m ěl n a p ře d vydaný výtah zje d n á v a ti spisovateli další
po třeb n o u lá tk u a vůbec u sn ad ň o v ati práci rozm noženou
vážností jm én a jeho. Ale je ště jiný, nem éně důležitý účel
mělo toto podniknutí. Pěšina p ři spisování M oravopisu již
měl o to péči, k te ra k spis obšírný a n ákladný vyjde n a
světlo za časů ta k těžkých a všemi snaham i v ýhradně k věcem
náboženským se obracejících, i pohlížel již tehdy k m orav­
ským stavům s n adějí, že b u d n a sněm ě povolí n ák lad na
M oravopis, ne-li celý, aspoň z části, nebo že n ě k te ří je d n o ­
tliví z nich, poznávajíce čest, k te rá z takového podniknutí
[dyne ja k zemi ta k jed n o tliv ý m rodům a m ístům , přispějí
mu pomocí při vydání vlastním nákladem . K tom u měl je
nyní též přiv ab iti předcházející výtah, dávaje znáti, k terak
dílo bude hodno podpory. Z těch příčin vyšlo nej menší sice
ryze historické dílo Pešinovo, ale, ja k viděti, jeh o snahám
ego sine controversia primům in p eritia et scientia rerum patriarum
fuisse existimo, licet stylům et eius cultum neglexerit, quo nno minor
est aliis. Ceterum rerum notitia neminem ex nobis esse existimo, qui
paria adferre potuerit.
'Ů Viz předm luvu k Předchůdci Moravopisu.
30
V. V. Zelený:
důležité a nám nejpam átnějši. P ěšin a d al mu jm éno, n azn a­
čující u rčitě ráz i účel jeho, nazvav je Předchůdcem M oravo­
pisu. Je ště r. 1662 rukopis k tisku schválen T annerem se
stránky víry, m ravův i historické pravdy, načež ohdržel Im p rim a tu r od kanovníka J a n a F ra n tišk a z Aschenfeldu, tehdejšího
officiala a rc ib isk u p sk é h o ; 24 d u b n a r. 1662 schválen je s t
biskupskou konsistoří v Olomouci. N ásledujícího ro k u n a den
svátých Crhy a S trach o ty (9 března) d án a je s t předm luva
Pešinova a, ja k se zdá, velmi rychle potom spis vytištěn. 43)
Čím se stalo, že uplynulo více než rok od schválení ru k o ­
pisu, než odevzdán je s t do tisku, z části aspoň vysvětlují
strán k y , dělící předm luvu od sam ého počátku knihy. P ě­
šina poslal rukopis k tisk u úřad y schválený vynikajícím
příznivcům a přátelů m , aby přečtouce jej odporučili ho č te ­
nářstvu, což za jejich ro zptýlenosti po Cechách a M oravě
snadno způsobilo takový odklad. N alézám e! za předm luvou
taková odporučení šesti osob. Jsou vesměs veršovaná. Na
prvním m ístě čtem e čty ři elegické dystichy osoby z odporučujících nejdůležitéjší, Pešinova příznivce, o p a ta zabrdovského G odefrida Olenia. k terý Pěšinu se svého stanoviska
velmi lichotivě srovnává s H ájk em ; potom n ásledují dva
d ystichy chrudim ského d ěk an a a vikáře P av la Ž áka u k a z u ­
jící s důrazem k tom u, že je s t P ro d ro m u s prvním podobným
dílem o Moravě, a d ru h é dva s ap ostrofou k obyvatelstvu
m oravském u. D ěkan kolínský, M J a n Sedlecký, b a k a lá ř theo­
logie, v tém že m etrum spisovatele přirovnává k u včele s b í­
rající m ed a odkazuje k p říštím u M oravopisu těch, jim ž
P ředchůdce nestačí. M etafor m éně k rotkých užil pražský
fa rá ř od sv. M artina, M. J iří V ictora, v jehož očích Pěšina
p řek o n a l A pellesa i P a rrh a s ia obrazem orlice m oravské. Největším nadšením rozohnil se však m oravský ry tíř M ikuláš
Žalkovský z Žalkovic, jen ž věnoval Pešinovi báseň o sedm i
alkajských strofách, opěvuje zvláště jeh o nesm rteln é zá-luhy,
načež ještě oslovuje čten áře dystichy elegickým i, vykládaje
sm ělým i obrazy cenu Pešinova díla. Po těch to ctitelích, k teré
P ěšina vy b ral zřejm ě pro veřejnou vážnost jm en a úřadů,
jejich , n a konci hlásí se k něm u je ště Jiří Pěšina, syn s ta r­
šího b ra tr a jeho Jan a, o něm ž nevíme, ja k é m ěl toho času
postavení, dvěm a nápisy elegického rozm ěru, z nichž jeden
oslovuje čten áře a n aznačuje mu obsah knihy, a druhý sli­
buje spisovateli, že čest jím M oravě p ro k ázan á k něm u se
43) „Prodromus M oravographiae. To je s t: Předchůdce Moravopisu,
obsahující summovní vejtah všelio toho, co v tým ž Moravopisu, kterýž
na světlo se hotoví, obšírně položeno bude. Zatím napřed vyslaný od
svého authora M. Thomáše Ja n a P ěšiny z Čechorodu, děkana Litomyšlského. V Litomyšli. V ytištěno v im pressi Ja n a A rnolta Léta
Páně 1663.“ 8".
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
31
n av rátí, a těší se chvalným svědectvím , k terých se knize již
dostalo. P ozo ru hodné je s t, že si tu Jiří Pěšina p řik lád á titu l
„z C echorodu"; což snadně není možno jin a k , než že Pěšina
js a obd ařen přídom kem , vyžádal ho i synovi b ratro v u , jenž
s potom stvem svým ho užíval jed in ý z p říbuzných, pokud
nám povědomo.
D otčená odporučení spisu m ají jen tu zajím avost, že
z nich vidíme, k te ra k znám byl Pěšina tehdy již hlavně
v duchovenstvu a ja k toho um ěl užiti ve prospěch svůj
a svých ú č e lů ; v sk u tk u však d ůležitá je s t vlastní Pešinova
předm luva k P řed ch ů d ci. 44) Je st to Pešinovo poslání k oby­
vatelstvu m oravském u, k terý m oznam uje úm ysl vydati Moravopis a žádá k tom u pom oci poskytováním p ram enův i pod­
porou vydání jeho. P ředm luva obsahuje vedle nejednoho
příspěvku k životopisu jeho zvláště ja d rn é a rázné osvědčení
v lastenecké uvědom ělosti Pešinovy a ja sn é d ůkazy je h o p ra ­
vého ponětí o národních potřeb ách tehdejšího lidu.
Poněvadž poslání to a jm enovitě žádost v něm vyslo­
vená sm ěřuje ke všem obyvatelům Moravy, položena je s t
p ředm luva ve spise krom ě vrchního titu lu a úvodních veršů
n ask rz e českém tak é v něm eckém překladé. Její nadpis je s t:
„P řed m lu v a důstojně velebným pánům p relátů m , vysoce osví­
ceným knížatům , vysoce urozeným h ra b a tů m , urozeným
pánům pánům , urozeným a statečným ry tířů m , m oudrým
a opatrným rad ám m ést, všem čtyreni stavům a obyvatelům
vznešeného m a rk ra b stv í M oravského, Jich M ilostem pánům
mým m ilostivým a dobrotivě příznivým ." P ěšin a z předu
vykládá posavadní úplný n e d o sta te k historie m oravské, vzpo­
m ínaje P ap ro ck éh o a C tib o ra Tovačovského z C im burka, sp i­
sovatele knihy o svobodách a volnostech m a rk ra b stv í Mo­
ravského, vysvětluje, že v k ro n ik ách českých zm ínka o věcech
m oravských děla se je n po rů zn u dle příležitosti, načež p ři­
stu p u je k úm yslu svému, n ed o statk u tom u odpomoci, dotýkaje
se své blízkosti k M oravě rodištěm i úřadem , 4r>) i vypravuje
o povzbuzení a podpoře od o p a ta O lenia a ry tíře J a n a J a k a rtovského ze Sudic a o pomoci p o skytnuté T annerem , K rugrem a jm enovitě B albínem , 4<i) a posléze o přerušení tří" ) Předm luva následuje hned po titulním listě, ozdobeném na
zadní straně m oravskou orlicí, pod níž historii zemského znaku mo­
ravského vykládají tyto verše, patrně Pěšinou p s a n é :
Quod Moravi attuleran t huc prim i insigme, clatrata
Caeruleo in campo rubra tabella fuit.
Antiquum , prout, fert, generosa C roatia tale
De facto, patrii nobile stemma Laris.
Huic. aquila alba dein superaddita, cincta corona
R egin: et hoc Moravi nunc, vide, utrum que term it.
Js) Viz tuto část předm luvy výše na str. 26.
J'j Viz ukázku z předm luvy výše na str. 27.
32
V. V. Zelený:
lete p ráce své při čtvrtém díle M oravopisu pro n ed o statek
látk y m ístopisné, i p o k ra č u je : „A já nepocliybuju, než že
m nohá m ěsta m a rk ra b stv í M oravského pěkné pam ěti a s ta ro ­
žitnosti o sobě vynajiti m ohou, k teréž kdyby jim nebylo za
těžké ze starý ch skřín í a koutův vyzdvihnouti, pospolu seb ra ti a mým ru k o u (sic) podati, příjem ně by velmi p ředse­
vzetí mému posloužili, ano ta k é účinlivostí svou by sobě
p am átk u a pověst dalekou způsobili. Pročež aby tato má
u p řím n á a hotová k Vašim M ilostem a Vám o chotnost byla
všem povědom á, uznal jsem za nejlepší, dříve toho veřejnou
znám ost skrze tohoto p ředchůdce, učiniti s ohlášením i s prosbou,
aby pokudž co takového pam ěti hodného o sobě a vlasti své
m ají (jakož nepochybně m nozí m íti budou) s tím se se m nou
zdělili a ta k jakžby sam i nejlépeji uznali, do M oravopisu
uvésti mi d o p u stiti sobě oblíbili. A v tom obzvláštně m ěsta
královská sobě a mně posloužiti m o h o u .“ I vyslovuje Pěšinu
naději, že se m u nyní v skutku dostan e pam ětí h lavně m ést
královských a b isk u p sk ý ch ; p ři tom dotýká se p am ětí b rn ě n ­
ských, poslaných m u úředním způsobem, a listu , kterým se
toho dožadoval u m ěst biskupských s povolením a d m in istrá ­
to ra biskupských sta tk ů , olom ouckého p robošta E. F. Castelle.
Jm en u je p ak jin á m ěsta vedle královských a biskupských,
pozoruhodná, 47) jichž příb ěh ů mu p o třeb í v M oravopise,
poněvadž hodny jso u býti zaznam enány, ř k a : „V čemž jim
posloužiti hot"V jsem z srd ce r á d : nechť toliko mi pam ětí
takových, sepsaných pořádně, p ro p ů jčiti sobě nestíží Sice,
pokudž o k terém z nich málo co d o tk n u to bude, to nestan e
se mou vinou aneb mým schválným opom en u tím : m nou z a ­
jisté v pilném vyhledávání věcí pam ěti hodných nic scházeti
nem á, nýbrž chuť a vůle je s t m á všechno, cožby se koliv
takového v prav d ě vynašlo a m ně doneslo, šetrn ě p o lo ž ití:
a v té příčině n e litu ji n ák lad u ani práce, j s a p ř i tom naděje
té, že budoucně p á n bůh některé dobrodince i z prostředku
Vašich m ilostí a Vás m i ku pom oci v n ákladu budoucího
M oravopisu vzb u d iti ráčí. “
H ned n a to pak čtem e tyto věty, z nichž m luví n árodní
uvčdom ělost a lásk a k jazy k u českém u, ja k é té doby vůbec
nevyrovná se krom ě B albína nikdo v C echách:
„Z e p a k v ja z y k u českém tuto mou p rá c i na světlo v y ­
dávám i potom, vyd a ti v ú m yslu jsem ,, to činím ku poctivosti
národu a ja z y k a svého českého ja k o i moravského, je n ž se od
našeho nemnoho dělí, abych ukázal, že jse m u p řím n ý ctitel
” ) Prostějov, Třebíč, Mezeříč nad Oslavou, Telč, Slavonice, Evančice, Litovel, Třebová, Šternberk, Nový Jičin, Mezeříč pod Rožnovem,
Fulnek, Hranice, L ipnik, Přerov, Holešov, U herský Brod, llustopeč,
Slavkov, N yklšpurk etc.
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
33
své vlasti a p r a v ý Čech a za svou vlasteneckou řeč že se
nestydím .
Pohnulo m ne k tomu ještě, že od dávních let nevyšla
žá dná věc historická v našem ja zy k u , v čemž m nozí z k ra ­
ja n ů v , nejsouce jin ý c h řečí povědom í, nedostatek snášeti m u ­
se jí.“ 4S)
Po tom to pam átném vyjádření již pouze podotýká, ja k
užitečný bv byl p řek lad P řed ch ů d ce do něm činy, kdyby je j
někdo předsevzal, a poroučí se je ště p řižni obyvatelstva m o­
ravského. Pověděli jsm e již, že m á ta to předm luva datu m
apoštolův a arcib isk u p ů m oravských, svátých Crhy a S tra choty.
P řip o je n a je s t potom je š tě k rá tk á p ředm luva k čtenáři,
om louvající úplný ned ostatek d okladů v knize okolností tou,
že je s t P řed ch ů d ce pouhým výtahem , k terý měl z ů stati
k rá tk ý a neobjem ný, kdežto citáty by byl velice vzrostl,
jak o ž i v sk u tk u „bez toho v knize d ru h é až příliš obšírný
je st. čem u ž jsem p o n ě k u d ," praví P ěšina, „sám chtěl p ro to ,
abych i tu d y tím srozum itelněji n ěk terý ch věcí ponavrhl
zatím , dokudžby jich obšírněji budoucí M oravopis nevyložil."
Na konec p a k žádá se skrom ností docela nelíčenou, aby jej
každý o poznaných n ed o statcích spisu zpravil listem neb
ú stn ě, do k lád aje však m užné: „N a ty pak, k te ří jin ých práce
b u d to stenčovati anebo h a n ě ti a hyzditi bez hodné příčiny
obyčej m ají. avšak nic ze svého, cožby vlasti ku poctivosti
sloužiti mohlo, nevydávají, nic n e d b á m : pakli co lepšího
a užitečnějšího n a světlo vydají, rá d jim v tom u stoupiti
a práci jich n a d jin o u i n ad mou schváliti chci." Stejný
smysl m á závěreční heslo celé k n ih y : „Si m inus ista placent,
Zoile, fac m e liu s.“
Sám spis dělí se na p ě t knih. Prv n í podává pěti ka­
pitolam i p řeh led m oravských dějin od počátk u n áro d ů slo­
vanských až po vznik m a rk ra b stv í M oravského, jehož dějiny
vypravuje k n ih a d ru h á, zaujím ající přirozeným způsobem celé
já d ro knihy. R ozdělena je s t v kapitoly, z nichž první sáhá
po P řem ysla O ta k a ra I, d ru h á po vym ření Přem yslovců, tře tí
po sm rt Zikm undovu, č tv rtá po bitvu u Moháče a p átá odtud
až k Leopoldu I. Poslední k a p ito la pro velikou délku ještě
sestává z p ěti d í l ů ; první je d n á o F e rd in a n d u I a M axm i­
liánovi, d ru h ý o Rudolfovi, tř e tí o M atiáši, čtv rtý o F e rd i­
n an d u II a p átý o F e rd in a n d u III, jehož sm rtí končí se
vlastně vypravování po úm yslu spisovatelově; je n aby v y pra­
vování nezůstalo kusé, p řid án je s t k rá tk ý appendix, k terý je
'*) T aké toto místo je s t doslovné přeloženo v následující p řed ­
mluvě německé, kde v ěta „a za svou vlastenskou řeč že sc nestydím "
rozšířena je s t parenthesí: „wie solcher, leidor, nicht w enig zu íinden."
3
34
V. V. Zelený:
zakončuje a jm enovité vypravuje o zvolení a korunování L eo ­
polda I.
K niha tře tí je s t pojednání o náboženství M oravanův.
P rv n í k ap ito la vypisuje náboženství pohanské, d ru h á p řije tí
víry křesťanské, tř e tí mluví „o prom ěně v náboženství a o po­
čátk u , vzrostu i zase vyplenění k acířstv a v m a rk rab stv í Mo­
ravském
č tv rtá zavírá posloupnost arcibiskupův a biskupů
m oravských a p á tá podává zprávu „o církvích kollegiatních,
opatstvích, kollejích a k lášteřích v m a rk rab stv í M oravském ".
N ení nesnadno, tu šiti souvislost velmi c h a ra k te ris tick é knihy
té s Pešinovým starším pojednáním z doby kostelecké o vzniku,
rozvoji a prom ěnách křesťanství v Cechách.
K niha č tv rtá je s t velmi stru čn ý n ástin topografie m o­
ravské, k te ro u právě P ěšin a i pro M oravopis tehdy teprve
h o dlal vzdělati, i náleží sem poněkud ta k é poslední k ap ito la
předešlé knihy. Z ávěrek výslovně dodává, že bude M oravopis
obsahovati topografii docela zevrubnou.
Poslední kniha, pátá, není leč pouhým prospektem b u ­
doucího pátého dílu M oravopisu, jen ž u stanoven byl k vy­
p sán í politické správy m a rk ra b stv í; n a jed in é strán ce obsa­
ženy jsou tu nápisy k ap ito l budoucího dílu toho. Pěšina
n a p ře d vypravuje, že P řed ch ů d ce měl již vyjiti z tisk árn y ,
když m u n ap ad lo , M oravopis ro zšířiti pátým dílem. O dhodlaltě
se, vypsati politickou správu m oravskou, ačkoli znal nesnáze
takového vyšetřování, s n adějí v pom oc m oravského obyva­
telstv a a zejm éna zem ského úřad n ictv a. Obm ýšlený pátý díl
měl m íti tyto k ap ito ly : I. O stavích a sněm ích v m a rk ra b ­
ství M oravském . II. O o u řad ech a povinnostech zem ských.
III. O soudech zem ských a trib u n álu . IV. O m anstvich b i­
skupských a soudech m anských. V. P osloupnost h ejtm anů
zem ských. P ři tom ohlášen je ště A ppendix o knížetství O pav­
ském, dokazující Pešinovo vědomí souvislosti zemí koruny
české.
N a posledním listě k rátk ý m připom enutím spisovatel ještě
se vrací k hlavním u účelu knihy vyloženém u již v předm luvě.
Je ště n a rozchodu se čtenářstvem hledí si p o jistiti jeho pod­
po ru při sb írán í pram en ů pro M oravopis. D otýkaje se ž á ­
dosti v předm luvě vyslovené, o dkazuje všech, kdož by mu
z M oravy něčeho chtěli poskytnouti, do Z ábrdovic k opatu
O leniovi; tom u že m ohou vše pro své pohodlí i pro jisto tu
dopravy odevzdati, od něho že Pěšina vše již dostane.
V ypsané složení P řed ch ů d ce v obecných rysech poučuje
nás o podobě, v ja k é Pěšina M oravopis psal a z části je ště
hodlal psáti. Jen o podrobném vyvedení nesnadno souditi
z výtahu velmi těsného. P řed ch ů d ce složen je s t po způsobu
pouhých kronik. Souvislé vypravování m ají jen n ě k te ré části,
jak o úvodní pojednání o původu Slovanstva a do jisté míry
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
35
vůbec první k n ih a ; ale čím více v pokračujících dějinách
přibývá látky, ta k že je jí m nožství nesnadno p řehlednouti
a srovnati, tím rozhodněji spisovatel vzdává se zápasu s tě ­
m ito obtížem i a p řestáv á na pořádku docela chronologickém .
P rag m atick é líčení potom záleží je n ve spojujícím odvolávání
n a příběh y souvislé, ale n a rů zných m ístech poznam enané.
P ro to však je ště není nemožno, že v M oravopise sestavení
chronologické bylo podřízeno skladbě prag m atick é, ale jisto ty
není. 49)
Za to může obsah P řed ch ů d ce svědčiti o stanovisku
M oravopisu a zároveň arci o sm ýšlení Pešinově vůbec.
N ikdo Pešinovy doby a osoby znalý nem ůže divili se
tom u, že celou knihou pron ik á d uch církevní, uvažující d ě ­
jin y české nask rze dle toho, ja k se v každé době m ěly vůbec
k náboženství a zejm éna k víře a h ierarch ii katolické.
T ak vidím e zde, že ani v sedm náctém století neochabla
v Čechách vděčná p am á tk a K a rla I V ; ale předním důvodem ,
nazývati jej pravým otcem vlasti, jen ž hliněné království
přijal a zlatého po sobě nechal, Pešinovi jso u duchovní jeho
nadání a jm enovitě je h o ště d ro st v zakládání kostelův a k lá ­
šterů. K arel IV je s t jem u a vrstevníkům je h o ideálem p a ­
novníka českého, J iř í P o d ěb rad sk ý n aopak v řa d ě králův
českých příkladem nejhroznějším . K ladeť P ěšina nem alou
váhu n a veřejn é postavení duchovenstva v zem ích českých
a vytištění jeho z m ísta nejpřednějšího odvozuje z doby J i ­
řího, k te rá tedy po jeho zdání zplodila jed n o z největších
neštěstí národních. Úchylky od učení řím ského vzbuzují v něm
živý odpor, jejž možno sn ad n ě rněřiti podrážděností ironie,
objektivním u dějepisci ovšem neslušící, s ja k o u P ěšina mluví
o vzniku p řijím án í u tra q u is tic k é h o : „Ještě pak tehdáž, když
J a n H us z P ra h y do K onstancie vyjížděl, b lu d o svátosti
o ltá řn í pod obojí způsobou se nevyjevil, ale v neb y tnosti jeho
nějak ý školom eta P e tr D ráždanský, m istr školní u sv. M ichala
v Starém m ěstě P ražském , spolu s farářem svým Jakobellem
takové nové učení zk lep al11 atd.
I nem ůžem e pozastavovati se nad je d n o stran n ý m jeh o
soudem o válkách husitských, kterýž nemohl an i nesměl býti
jin ý , a co vysvětliti nepostačí doba a vlastní sm ýšlení jeho,
tom u porozum ím e, připom enouce sobě vychování Pešinovo.
K takovým přím o zarážejícím výstřednostem takového zá­
palu náleží Pešinovo líčení J a n a Žižky. N ejvětší válečník
český je s t jen podnětem je h o potupě, k te rá na tom místě,
kde se jeho vypravování konečně Žižky zbavuje sm rtí jeho,
l9) Viz níže v korrespondencích Balbínův list, psaný Pešinovi
v Jičině 1668 na důkaz, k terak již tehdejší škola historická cenila
pragm atické skládání historických spisů.
36
Y. V. Zelený:
vypuká v slova ta k urážlivá, že se tom u nic nepodobá v celém
o statním spise, ježto Pešinovo vyjadřování přes všechnu ja d rnost a rázn o st nikde jin d e takovým způsobem n ep řekračuje
mezi ušlechtilé um írněnosti. Není divu, že všeobecné,^ přím o
pověrečné hrůzy Cechů sedm náctého století z e jm é n a Žižkova
nem ohl zů stati docela p ro st an i P ěšina, jenž bo přirozeným
způsobem se svého stanoviska nazývá slepým vůdcem slepého
l i d u ; ale že náboženský názor, z něhož Pešinovi nebylo
m ožná se vyzouti, m ohl jej právě v této věci s trh n o u ti v roz­
čilení ta k o řk a horečné, to neplyne z vlastních názorů, které
si vybudovala dospělá mysl jeho, to je s t nevyhladitelný účinek
vychování, kterého se m u dostalo v koleji jesu itsk é v J in d ři­
chově H radci. T am naučili ho viděti v L uth ro v i C atilinu —
což divu, že se m u jevil Žižka jako „potvora ohyzdná, kteréž
poněvadž ru k a lidská zah lad iti nem ohla, p rs t boží ji se­
třel" !
N escházela ovšem an i víra v zázraky, konané tu svátým
obrazem , tu K apistránem , ani jis tá m íra pověrčivosti, čehož
arci nejm éně kněz doby Pešinovy m ohl býti prázden. r>0)
A přece všechny ty to strán k y slab é a tem né vyváženy
jso u ta k vzácným i vlastnostm i spisu Pešinova, že původci
jeh o za něj a za jeh o působení tehdejší dobou m usím e býti
upřím né vděčni. Cit vlastenecký a náro d n í mluví z něho na
každé stra n ě aspoň ta k srozum itelně, a to slovy v knize po
třicetileté válce v C echách tištěné d o jista neslýchaným i.
S určitostí, odporující d ů razn ě tehdejším u obecném u
m íšení pojm ů, kterým vše oprav d u české vydávalo se za k a ­
cířské, Pěšina liší hned od počátku ro ztržek církevních o tázk u
náro d n í od náboženské a přes všechen odpor ke všemu n e ­
katolickém u až do konce věrně stojí p ři jaz y k u a n áro d u
českém. Nelze toho lehce vážiti, že Pěšina, když z a tra c u je
učení W iklefovo, do Cech vnesené, ihned zároveň z av rh u je
současné u tisk n u tí Cechů Němci v Praze, o němž dobře roz
um í, že „potom Cechům příčiny k následujícím bouřím p o ­
dalo ", a není je n všední jeh o náro d n í h rd o st, s ja k o u o p a ­
kuje uznání, vynucené Cechy od Zikm unda, jenž pravil, že
mohli býti Cechové jen Cechy přem oženi. T ak tedy přem ohla
ú c ta k bojovném u lid u českém u náboženskou nenávist jeh o ,
svádějící jej sice i k souh lasu s M enhartovou u k ru tn o stí,
u L ipan spáchanou, v čemž arci Pěšina je s t p a trn ě doslovným
následovatelem E neáše Silvia.
50)
Zdá se nám vedle tolio pozoruhodným malý, ale křik lav ý
důkaz, že ani tehdejší určitost u víře nečinila nemožnými zm atky
v mysieeh věřících: Ve tře tí knize Předchůdce při vypisováni nábo­
ženství Moravanův mluví se (na listě V 5) s úplnou vírou o divech,
které, prý, se někdy dály původem zlého ducha při obětech pohan­
ských !
Tomáš Pěšina z Cechorodu
37
Podobně p ak sm ýšlel P ěšin a i o posledních velikých
p rom ěnách dom ácích. Arci vykládá vznik osudné války tř ic e ti­
leté pouze se strán k y náboženské tak , že „nedlouho b ů h
spravedlivý díval se n ad takovým potlačením církve své
a svých m ilých", a ra d u je se účinku bitvy bělohorské, po
k teré „hned pokleslo kacířstvo v b u jn o sti své", konče v y p ra ­
vování o dějinách náboženství těm ito slovy: „A ta k se ten
zlý koukol z Cech a M oravy vyplel, sam a toliko pšenice
pravého k atolického učení v svém výborném duchovním z a ­
setí pozůstává, k teráž se v ušlechtilém svém vzrostu až dosavad síliti, rozšiřovati a rozm nožovati nepřestává. Z čehož
bud Bohu chvála." Z írá o d tu d jeho upřím né přesvědčení
o štěstí, které se lidstvu p řip rav u je jakým koliv obrácením
na víru katolickou. Ale proto Pěšina nezapom íná, k te ra k
s protivnou vírou potlačen a je s t i vlastní jeho řeč a zvláště
důtklivé je s t jeh o přiznání, že na M oravě řeč „něm ecká již
těchto le t v p řed n ějších m ěstech jako i v k rajích S lezska
a R akous se tejk ajících h ru b ě m oravskou p řem áh á".
A nejen české, ale i slovanské vědom í Pešinovo vzácným
n a te n čas způsobem se o hlašuje hned prvním i řá d k y celé
knihy, k te rá začíná těm ito slovy výklad o původu C echů :
„My Cechové, M oravané, Poláci, C harváti, Rusové, hin d o v é
a jiní téhož jazy k a příbuzní jednom yslné všichni k tom u se
znám e, že od slavného n áro d u slovanského jestiť počátek
náš".
Poněvadž pak n a d to m nohé z dotčených vad byly n e ­
zbytnou vým inkou, bez k teré by P ředchůdce teh d y ani neb y l
mohl vyjiti, sluší tím výše ceniti jeho snahu, u d ržo v ati ve
skleslém lidu českém vědomí jeho původu, lásku a ú c tu
k m ateřsk é řeči a znalo st vlastních dějin. N áleží tedy P eši­
novi všechen dík za to, že vydal hned P ro d ro m u s český, na
rad u p řátel, ačkoli původně chtěl, ja k vidno z předm luvy,
sep sati výtah z českého M oravopisu po latin sk u , p a trn ě s tím
úm yslem , aby m u spis latin sk ý zjednal je ště rozsáhlejší pod­
poru a přízeň Pěšina sám, jem už zvelebování českého písem ­
nictví ta k leželo na srdci, a rc i nem ěl ani tušení o tom , že
tento pouhý výtah je s t je d in á kniha, k tero u m u souzeno vyd a ti jazyk em českým.
V příčině historické k ritik y vytkl P řed ch ů dci p říte l
Pešinův, J iř í Iíru g e r, v listě Pešinovi psaném (23 M artii
1664?) že příliš důvěřuje H ájkovi, jm enovité v chronologii,
prý, n esp o le h liv é m u .51)
Nikoli kritický, nýbrž je šitn ě nedůtklivý duch byl p ří­
činou nelibosti, k terou již tehdy dějepisectví Pešinovo vzbuM) Prodrom um legi illa die, qua accepi, totuin et occurrerunt,
quae ínoneam. Hagecum videtur sequi, cuins auctoritatem ne, quaeso, in
omnibus, potissimum chronologia, veneretur.
38
V. V. Zelený:
zovalo u některý ch . Pěšina sám o sobě praví na závěrku
druhého dílu M arsa M o rav sk éh o : Qui, quod in praetacto
Prodrom o aliquos belli duces m uneri suo m íním e satisfecisse
ac florentissim os C aesaris e t Im p erii exercitu s sua culpa,
ne dicam ignavia, m iserab iliter perdidisse, paucis perstrin xerim , plu rib u s idcirco displicui, imo a p u d aliquos in odium
vehem ens ac grave me incidisse dolui.
P ři tom dovídám e se, že poslal Pěšina p rostřednictvím
K rugrovým exem plář P ro d ro m u do L ito m ěřic tak é biskupovi
Schleinitzovi, s nímž tedy již toho času jej spojovalo p řá te l­
ství aspoň lite rá rn í, prom ěněné později ve svazek velmi
důvěrný a Pešinovi důležitý. M axm ilián R udolf b aron Schleinitz, &,i) kanovník kap itu ly svatovítské, sta l se r. 1655 prvním
biskupem litom ěřickým , ale i v tom to ú řa d ě zůstal příznivcem
a jisto u m ěrou i pěstitelem historie a byl sm ýšlením podoben
Balbínovi, Pešinovi, K rugrovi a T annerovi, uloživ do listů,
psaných velmi hojně Pešinovi, živý obraz duševního stavu
celé této společnosti, ta k že jeho listy budou vydatným p r a ­
menem pozdějšího vypravování našeho.
Z účinků, k terý ch Pěšina očekával od vydání P ředchůdce,
n ěk teré sice nastaly skrovnější m ěrou než se nadál, za to
však jin é převýšily je h o přání, aspoň ta, k te rá mohl veřejné
vysloviti. Bylté ještě ro k u 1663 stavy m oravským i, nepo­
chybně přičiněním svých b rn ěnských příznivců, jm enován
historiografem m oravským , js a prvním dějepiscem , jem už na
M oravě vážný lento titu l byl udělen. Stalo se to zřejm é
v d ru h é polovici r. 1663, neboí je ště toho ro k u p řik lá d a l si
Pěšina nový ten titu l, jehož při vydávání P řed ch ů dce ještě
nem ěl. I není příčiny pochybovati, že právě P ředchůdce
Pešinův, snad zvláště svou předm luvou, přim ěl stavy m oravské
k řečeném u sk u tk u , když viděli první sam o statn o u h isto rii
5i)
0 Schleinitzovi Balbin piše v druhém díle knihy Bohemia
docta v části Nobilitas d o c ta : „vir scientiis omnibus, quae in academ iis
docentur, excultissimus, poeta inprim is suavis nec minus eruditus, ob
quas amabilis ingenii et profundissim ae doctrinae dotes venerationem
m eruit atd. . . . Conatus est etiam historiam Bohemiae illustrare duobus
libris scriptis Vandalo-Bohemiae, sed hic libri nondum editi sunt, et si
ederentur, satis ostenderent, authorem in historia p atria peregrinum fuisse
neque ullum veterem scriptorem contulisse, sed suis tantum auspieiis
(quod infelix scribendae historiae genus est) et suspicionibus scripsisse,
et plus coniecturis suis quam testiinoniis veterum tribuisse. Primům
librum Vandalo-Bohemiae invictis rationibus lib. 2. Miscellaneorum toto
refelli at. librum eius secundum in Stem m atographia reieci potentissim is
argum entis, quod ipsetnet Maximilianus agnovit, cum moriens vetuit,
historicos duos libros a sc scriptos vulgari, nisi ego, quem novissimis
vijibis salutabat, aliud censerem. Ob eam causatn Maxirailiani nomen
in ter historicos Bohemiae apponere noluiá.
Tomáš Pěšina z čechorodu.
39
m oravskou, sepsanou m užem , k te rý vzal p řed se, vyvěsti ze­
vrubné dílo o M oravě. 5;))
V příčině náklad u n a vydání M oravopisu, za jehož po­
sk y tn u tí P ěšina stavů m oravských žádal v předm luvě k P ře d ­
chůdci nepřím o a snad zároveň u rč itě ji v dopisech, jm enování
toto nebylo n ap ro sto závazkem , nýbrž nejvýše mohlo rozm nožiti posavadní n aděje Pešinovy, že mu vydání díla bude
usnadněno. Mnohem platn ěji mohl nový titu l pom áhati P e ­
šinovi, aby dosáhl druh éh o , naléhavějšího účelu. P ram eny
M oravopisu p o tře b n é mohl zajisté ja k o h isto rio g raf shledáv ati o m noho snáze, n ep o třeb u je takovou m ěrou již zvlášt­
ních povolení, chtěl-li se tá z a ti m ěst a k lášterů n a pam ěti
jejich a m aje ja k o b ad a te l ú řadem ustanovený do m nohých
archivů vstup poněkud otevřený, kdežto do jiných, so ukro­
m ých, m ohl se ho nyní dožád ati sn ad n ěji vlastní váhou no­
vého důstojenství svého. Ja k o u m ěrou se vyplnila oprávněná
ta očekávání, uvidím e, sledujíce další Pešinovo vzdělávání
M oravopisu, k te ré však po vydání P řed ch ů d ce přerušeno je s t
jin o u prací způsobu m nohem méně klidného.
J e st nám tu m luviti o jednom z nejpodnikavějších sk u tk ů ,
jim iž P ěšin a osvědčil odhodlanou, sam očinnou iniciativu,
v jeh o povaze význačnou. J e s t to sku tek politický, k terý m
se nad to litom yšlský děkan činně vmísil do bouřlivých u d á ­
lo stí politiky zahraniční.
Úspěchy tu re c k é v U hrách po dobytí V a ra d ín a 22 srp n a
r. 1660 počaly se již nebezpečně dotý k ati též okolních zemí,
ve kterých potom skutečný vpád T u rk ů do M oravy a do
R akous nem alé zděšení způsobil, poněvadž se očekávalo, že
takové vše hubící výpravy budou se opakovati a zasahovati
dál a dále. V sk u tk u hned po vpádě prvním , kterým se d i­
vocí plenitelé přiblížili tém ěř až k B rnu, v zápětí následoval
druhý, sáhající až k Holešovu. N a č ty řicet tisíc lidí z M o­
ravy, Slezska a z U her odvlečeno je s t do otroctví. r’4)
O byvatelstvo českom oravského pomezí dostávalo rozči­
lující zprávy o vpádech tureckých za čerstv a a mělo proč
přem ýšleti o nebezpečí, k te ré by hrozilo i Čechám, kdyby
M orava n ebyla o b rán ěn a p ro ti T urkům . To viděl ja sn ě i P ě­
šina a viděl je ště dále, k te ra k by po úplném opanování U her
a po dobytí Mvoravy T urkům čím dále tím m éně překážek
stavilo cestu Čecham i n a říši Německou a sn ad útok na
všechen evropský po řád ek , na všechno křesťanství a na jeh o
veškeru v zd ělan o st; zároveň nedaly mu veřejné pom ěry kla53) Po Dobnerovi opakuji též pozdější životopisy Pešinovy do­
m něnku, že byl jm enován historio^rafem , když Ucalegon učinil jm éno
jeh o velmi znám ým ; ale již první vydání U calegona jm enuje Pěšinu
historiografem moravským', jsouc datováno je ště r. 1663.
54) Majláth, Gesch. der M agyaren, III díl, str. 277.
40
V. V. Zelený:
m ati se nad ějí, že by kterákoli z mocí postavených v nebez­
pečí chopila se o své újm ě rázn ě vedení společného odporu,
je jž poklád al za nezbytný. P ronikavá mysl Pešinova pojala
tu smělý zám ěr. O dho d laltě se sám netečným vládám živé
p řed oči postaviti budoucnost, ja k o u si p řip rav u jí, necháva­
jíce T urkům dobývati země po zemi, a ta k to z ospalosti
probuzeným u k ázati čin, který m zbaviti se m ohou stálých
tureckých válek, připravujících všem ustavičnou n ejisto tu
a obtíž, ano i snadno zhostiti se nem ilého sousedství vý­
chodních v etřelců v E vropě. U činil to ja d rn ý m spiskem ,
k terý byl s to, působiti veliké pohnutí a o b raceti k sobě po­
zo rn o st ja k sám sebou ta k hned obratn ý m a důrazným titulem
„ Ucalegon Germ aniae, Ita lia e et Poloniae H ungaria, flam m á
betli Turcici a r d e n s .55) Po našem nynějším sm yslu to je s t
velká politická b ro žu ra, větší část knížky však je s t h istorická,
tře b a i zde ten d en ce byla zřejm á. I je s t Ucalegon v p o d statě
plodem historických studií Pešinových a novým dokladem
blízké souvislosti dějepisu s politikou. P rvní a větší ze dvou
oddílů spisku je s t zevrubný výklad historický „de origine
gentis T urcaru m e t progressu eius“. V ypravuje o T urcích
a jejic h válkách v E vropě a jm enovitě v U hrách až po sin rt
Kem enyho a ustanovení Apaffýho, po čemž učinili T urci
útok na země U hrům sousedící. To je s t okam žik nezbytného
odporu okolních národů, k něm už nyní P ěšin a zve v oddíle
d r u h é m ,56) v y k lád aje tu důvody společné války: Motiva ad
succurrend u m H u n g ariae e t capessendum universale c o n tra
T u rc a s bellům . N ejobšírnější je s t odůvodnění první, a necessario, m nohem k ra tč e ji mluví spisovatel pro válku ab aequo
et iusto, ab utili a posléze a facili.
T yto části, do nichž ovšem tak é je ště p ro n ikají vzpo­
m ínky histo rick é, nejsou odděleny s přesnou důsledností,
ný b rž jen hlavním i obrysy zachovávány; skoro neu stále jedny
důvody zasahují do dru h ý ch a jm enovitě opakuje se důvod
nezbytí přirozeným způsobem tém ěř bez ustání.
H lavní rá z všeho vedení důvodů těch je s t ovšem řečnický
a v té příčině bez odporu velmi zdařilý, tře b a spisovatel ze
vzorů, k te ré čten áři nejspíše ta n o u n a mysli, spíše blížil se
k Ciceronovi než K apistranovi. Nemáť zde převahy ohnivost
a vzlet, lidské city rozněcující, nýbrž vým luvnost ta k o řk a
nevyvažitelná, k te rá obkličuje čten áře všestranným vykoři-
bh) „Ucalegon Germaniae, Italiae et Poloniae H ungaria, flaminá
bclli turcici ardens. Productus á M. Thoma Joanne Pcssina de Czechorod, Decano Litomisslensi et M archionatus Moraviae H istoriographo.
Pragae, T ypis U niversitatis in Coll Soc. Jesu ad S. Clementem. Anno
1663.“ 12“.
56)
Oddíl první naplňuje část od str. 4 —117, druhý od str. 118—
197 v prvním vydání.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
41
stěním důvodů věcných, šťastným užitím všelikých ob ratů
řečnických, neobyčejným m nožstvím m yšlének a pozorování
drobných, a zejm éna dobývá si souhlasu plynnou, hladkou
a ušlechtilou form ou řeči, jejíž je m n o st v odstiňování spo­
je n á s bohatou zásobou p říp ad n ý ch o b ra tů v sedm náctém
století za obecného m dlého přežívání zby tk ů bývalého h u m a ­
nism u m ohla sam a m íti znam enitý účinek. 57)
Jádrem všech úvah je s t důkaz nezbytí společné války,
jejž P ěšin a začíná tím to usilovným vyzváním :
„Si aliq u an d o co n tra cum m unem hostem unanim i consensu et totis viribus arm a sum enda e ra n t, iam s u n t; iam
into n an d u m u niversale sacri belli classicum , in stitu e n d i quam
validissim i arm orum a p p a ra tu s, habendi quam fortissim orum
delectus, exciendi sub signa bicipitis A quilae om neš im perii
sta tu s, co n trah en d i ex ercitus, in stru e n d a e acies ac dirigendae
pleno passu adversus im m anem orientis b arb ariem , ex trem a
quaeque ipsam que ser vitu tem Christiani s in E u ro p a gentibus
m in ita n te m .“
Po těchto apostrofách náš kazatel války proti T u rk ů m
s celou silou svého slovanskéko vědomí obrací se k n áro d u
polském u. M írné sm louvání T u rk ů s Poláky je s t k la m e m ;
T urci z dobré vůle nezastaví svých pokroků a nebude-li jim
zabráněno, budou harco v ati za nedlouho po rovinách u k ra ­
jinských. Sm íření s Rusy M oskvany a spojení s nim i proti
T urkům , toť je d in á zá ru k a dalšího bezpečí obou národů.
A kdyby nebylo vlastního prospěchu, vzájem nost bratří slo­
vanských káže tu obětavě p o m á h a ti:
„E tsi n u lla sit consilii huius ratio, nonne vos satis movere vestrosque anim os sollicitare d e b e a t m iserabilis aspectus
vicinorum populorum , u t óiioyhnTův fra tru m ac gentilium
nostrorum , Slavorum , C roatorum , M oravorum , Silesiorum ,
B ohem orum etc., an pudorem vobis non ex citent to t in
dies caedes, to t vincula et fu m a n tia la te incendia villarum
ultorem eo ipso p o scen tia? C rudeles estis, si non succurritis istis, im pii, si nos veluti p iacu la quaedam hosti dila57) Tento úsudek o řečnické formě a latinské řeči Pešinově arci
je s t úplně relativní, vyplývaje ze snadného přirovnání s tehdejším slo­
hem ; jak k o li však latina Pešinova přes všechnu obratnost především
není zcela správná, přece dovolujeme si pochybovati o tom, co praví
A. Gindely, že mohla kdy latina n Pěšiny b ý ti příčinou neuhlazené
formy a překážkou vyjadřování a brániti nejen vzletu m yšlének ale
i rhetorickým okrasám. Vzletu arci mohl míti Pěšina více, když psal
česky, poněvadž nejraději psal svému lid u ; ale „rhetorických o k ras11,
o nichž nad to pochybujem e, že by dodávaly literárním pracím vlastní
„trvalé ceny“, nemohl míti více v češtině, kterou psal bez zvláštního
studium řeči, uče se jí dojista jen z lidu a ze skrovného počtu knih
starších, než v latině, ve které sloh svůj tříbil od mládí prosou i veršem
dle hojných vzorův, a které mu bylo hojně užívati v ú řadě i mimo něj.
4
42
Y. V. Zelený
cerandos sinitis aliu d q u e nihil anim us om inari poterit, qu-iin
quod iam certo im m ineat illud inevitabile fátum , u t iu x ta
serm onem Dom ini ap u d E /e c h ie l: Magog sit princeps capitis
Mosoch, princeps scilicet (o dii m elio ra!) univ ersae V enetae
seu Slavonicae gentis, de qua iam an te q u a d ra g iu ta circiter
populos sub iugum m ísit."
(„A kdyby nebylo jin éh o důvodu ro zh o d n u tí tom u, zdaž
by nem ěl vámi dosti h ý b ati a myslí vašich podněcovati p ře­
sm utný pohled n a národy sousední, vaše b ra try stejnojazyčné,
Slováky, C harvaty, M oravany, Slezany, Cechy a td ., zdaž by
vám nebyly k hanbě to lik eré každodenní porážky jejich,
to lik e rá p o u ta a daleko široko d o u tn ající spáleniště m ěst,
volající sam a po m stiteli? J ste u k ru tn íci, nepřispéjete-li, bez­
božní, necháte li nás ja k oběti nepříteli ro zsáp at a nebylo
by pak jiného očekávati, než neodvratného osudu, hrozícího
již nyní, že dle slov P áně u Ezechiele Magog ovládne Mozochem, totiž ovládne (čeho nás, bozi, c h ra ň te !) vším slo­
vanským národem , jehož sobě již p řed tím byl podrobil n a
čty řicet km enův.“)
Mocnějších pohnutek nikdo nem ůže míti, i klade spiso­
vatel již naposledy všem knížatů m křesťanským na srdce,
že nyní možno vše získati nebo vše z tra titi, a končí vzpo­
m ínkou na osudné proroctví, že bez včasné pomoci Německo
bude tu reck o u kořistí, d o k lád aje: Q uod longe superi avertant.
Nejživější je s t Pešinova řeč, k te rá n a druhém m ístě do­
kazuje spravedlivost zam ýšlené války. J e s t bojovati za slávu
boží, na o ch ran u víry a k o b ran ě vlasti, jak o bojovali vůd­
cové lidu židovského, ja k o Rekové u M arath o n u a Salam iny,
H oratiové, Deciové a Fabiové, ry tíři něm ečtí a naši V ra ti­
slavové, Přem yslové, K arlové, F erd in an d o v é, jak o polští B ole­
slavové, K azim íři, Vladislavové a Zikm undové. 5S) J e st to boj
spravedlivý pro těžké křivdy, T urky n ad křesťany a církví
páchané, k teré Pěšina líčí s nem alým vzrušením , dovolávaje
se posléze křesťanské lásky, aby chopila se meče za K rista,
jenž sám um řel za křesťany. Žádáť boje čest lid ská i čest
boží a, slovem, boj b ude spravedlivý, neboť spravedlivě b o ­
ju je , kde se brání násilí.
Třetím důvodem je st užitečnost války, zřejm á z p ro ­
spěchů, k te ré z ní kynou nep řátelů m T u rk ů . Spisovatel užívá
tu p atrnéh o stupňování. Zmíniv se dosti m dle o válečné k o ­
řisti polní, již m ožná očekávati, rozhovoří se o výhodách
r,s) Měří sc tu cena boje za náboženství subjektivním přesvědče­
ním bojujícího, i nepřikládá se boji za víru křesťanskou cena vetší
než obraně náboženství židovského, řeckého nebo řím ského, ja k b y ­
chom očekávali se stanoviska církevního.
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
43
politických. N ejprve říše N ěm ecká m á prý tu příležitost,
rozšířením svého územ í u tv rd iti dávnou svou slávu v á le č n o u ;
spisovatel N ěm ců povzbuzuje lichotivým i vzpom ínkam i a vy­
nášením jejich válečné síly, k te rá se m u zdá taková, že není
n a světě d ru h éh o n á ro d a ta k velikého a m ocného, jenž by
lépe mohl silou svou vypuditi společného n epřítele. Krom
toho, prý , T u rci m ají zvláštní h rů zu z císaře něm eckého
a konečně, prý, by bylo slušno, aby si západní císařství do­
bylo tím to způsobem i východního s C ařih rad em .
H ledaje potom u Poláků strá n k u nejcitlivější, jejíž
dotčení by je n ajisto ro zjařilo k boji, spisovatel vybírá si
k tom u M ultany, V alašsko a B esarabii, země kdysi králům
polským podřízené a nyní T urkům poddané a hodné, aby
si jic h Poláci dobyli opět. Polákům a B usům nejprve sp iso ­
vatel nabízí čest zbaviti východní evropské k ra je T urků, n e­
zapom ínaje R usům připom enouti, k te ra k jim posud T urci
překážejí na Černém m oři. Benátky, prý, by si zjednaly ostrov
Rhodský a M alta Cyprský. a ta k by ze všech s tra n T u rci
byli v úzkých. Aie to vše je s t h lasateli tu reck é války pouze
vnadou duší 11 a světské slávě u lpělých; jeho zápal pro válku
roznícen je s t nadějem i vyššími. N ad slávu boje pro vlast je s t
nadšeném u knězi vědomí, že m á meč tasen býti za boha,
náboženství a církev,- pro věčnou slávu a odm ěnu. T a m y ­
šlénka je j přivádí u vytržení, ta k že končí pravým b lah o sla­
vením bojovníků, kterých, ať zvítězí či podlehnou, nekonečný
triu m f očekává n a věčnosti.
Posledním důvodem , k terý m ěl docela za.plašiti zbytky
rozpakův a pochybností, je s t ú p ln á sn ad n o st a jis to ta zd a ru
celého předsevzetí. P rv n í zárukou je s t p řev ah a síly a u d a t­
nosti N ěm ecké říše, Italů v a P oláků nad T urky ochablým i,
(„non p o s s u n t.sim ul sta ré fortia pecto ra et se rv itu s“, m eobsto jíí, prý, zároveň sta te č n á h ru d a o tro ctv í11), k te ří pouze
lstí dobývají vítězství;" ) oč jich je st počtem více, to vyváží
nesnáze, způsobené hlavně rů znorodou povahou vojska tu r e ­
ckého. V šak, prý, nelze m ysliti, že by se boje n eú č astn ili
Švédové a Dánové, a že by národové T urkům již poddaní
v E vropě i n ep řátelé jejich v Asii nevzchopili se zároveň
pro ti nim, ta k že vlastně jd e je n o to, aby se válka začala
i bude veta po nepříteli. Ani pak nem ůže býti nejistoty o konec
války, ve k teré pom ocníkem a útočištěm je s t bůh sám. P o ­
slední p řík lad boží pomoci v nebezpečném , posvátném boji
béře P ěšin a je ště z dějin českých, dokládaje se Jaroslavem
ze Š tern b erk a, jem už bůh zjednal vítězství n ad T atary , a již
59)
Touto poznámkou vyrovnává Pěšina odpor svého tvrzení o sla­
bosti T urků s nesm írným nebezpečím, k teré po jeho slovech v prvním
odůvodněni válku činí nezbytnou.
44
V. V. Zelený:
vroucí m odlitbou, aby bůh i te n k rá te potřel své protivníky,
zavírá poslední důvod a celou knihu.
Pouhým souhrnem obsahu a účelu knihy je s t m alý úvod,
ohlašující nebezpečí, v jak ém ta n e Německo, Itá lie i Polsko,
a k válce vyzývající. Heslem úvodu je s t p říp ad n ý úryvek
z E neidy „Tunc tu a res ag itu r, paries dum proxim us a r d e t“,
souvisící s heslem celé knihy „Jam proxim us a rd e t U calegon“,
k teré okřídleným slovem Virgilovým, z něhož i titu l knihy
sám byl vzat, co n ejrázněji označovalo potřeb u neodkladné
pomoci v hrozícím nebezpečí. Výjev z E neidy, který přiro v ­
náním U h er k U calegonovu hořícím u dom u dal p o d n ět k účin­
ném u názvu knihy, vypodoben je s t n a obrázku, pocházejícím
od J. K. Sm íška, k titu ln ím u listu přidaném . Vůbec všecka
ú p rav a knížky činí velmi zajím avým srovnání s P ředchůdcem
M oravopisu vydaným o málo měsíců dříve. Poněvadž P ře d ­
chůdce nebyl je ště dotištěn, když Ucalegon již byl uchystán
k tisku, litom yšlská tisk á rn a A rnoltova nem ohla vzíti na se
vydání dru h é knihy Pešinovy, 60) a U calegon dán je s t do
tisk u pražské universitní tisk árn ě jesu itsk é koleje klim entské.
Přirovnávajíce nyní ú p rav u obou těchto spisů vydaných skoro
současně, nem ůžem e p řeh led n o u ti velikých rozdílů mezi nimi.
U calegon ja k pěkným pap írem ta k jem ným písm em a čistým
tiskem činí dojem knihy nejm éně o lidský věk m ladší než
Předchůdce. Nebylo by snad p říhodné souditi z toho, že
s knihou českém u lidu psanou z úm yslu zacházeno prostěji
než se spisem určeným tak é pro cizinu a snažícím se proniknouti co m ožná též do vyšší společnosti; n en it nemožno,
že se U calegonu, hlásajícím u válku ta k bohulibou, dostalo
nějaké podpory sn ad v sam é jesuitské koleji, v jejím ž domě
byl tištěn, neb od někoho, kom u jin a k záleželo n a tom, aby
veřejné m ínění co n eju rčitěji bylo získáno pro okam žitou
válku, kdežto P ředchůdce M oravopisu zajisté Pěšina vydával
pouze vlastním nákladem . Ale podstatným zdá se rozdíl, ja k
se tehdy tisklo latin sk y a česky. Poznávám eť odtud, k te ra k
následkem říd k o sti českého tisku a užívání jeh o k výhradní
po třeb ě vrstev čím dále tím chudších tisk árn y v Čechách
zásobam i písm a českého zůstávaly již tehdy daleko za svým
opatřením pro tisk latinský, jehož úhlednosti právě Ucalegon
vydává svědectví nep o p irateln é, vynikaje arci v té příčině
nem álo mezi dom ácím i tisky sedm náctého věku vůbec.
Poněvadž U calegon nem á vlastní předm luvy, neznám e
u rč itě doby, kdy* byl asi vydán; ale poněvadž titu l nazývá
spisovatele historiografem , čeho u P ředchůdce M oravopisu
není, p atrn o jest, že vyšel r. 1663 teprve po Předchůdci. 81)
“") D obnerův důvod.
6i) Mylně tedy Ucalegon jest vydáván za první tištěné dílo P e ­
šinovo v některých životopisech jeho, jm enovitě tak é v Zieglerově
Dobroslavu.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
45
Nový spis Pešinův došel neobyčejného ro zšířen í; mámeť
d ru h é vydání jeho již z následujícího roku (1664), a praví
se, že byl pak je ště d v a k rá t otištěn a d v a k rá t i v českém
p ře k lad u vydán. 62) T aké měl spisovatel jeho již teh d y tolik
vzácných znám ostí, že mohl knize pomoci, aby se d o stala do
společnosti věcí politických zkušené, k te rá m ohla k ní obrátiti zřetel osob rozhodujících. A přece nelze pověděti s u rč i­
tostí, zdali výstražný hlas ozývající se z odlehlého zákoutí
země České pronikl k nějakém u sluchu opravdu povolanému.
Politické ideály celý spis n ap lň u jící arci nem ohly se vypln iti dílem n a te n čas, dílem nikdy. N evídané spojení tém ěř
všech evropských mocí, k jak ém u P ěšina vyzývá země r a ­
kouské a něm ecké, Polsko a Rus, Švédsko a D ánsko, F ran cii
a italsk é moci proti T urkům , a rc i sotva by se bylo zdařilo
i za jejich nejlepší vzájem né shody a úplné volnosti a hoto­
vosti k válce; v době ta k ochablé a ro zh áran é zároveň ne­
bylo arci možno ani se o ně pokusiti. V tom způsobu m y­
šlénka U calegona je s t plodem ryzího politického idealism u.
N aproti tom u nelze upříti pravdivosti vlastn ím u já d ru jejím u,
k teré v tom záleželo, že nebezpečí hrozí všem států m s T urky
sousedícím , a že ty to státy jed n o tliv é odporem vždy osam ělým
nedovedou útoků n ep řátelsk ý ch odraziti, dokud aspoň mezi
sebou se nespojí.
Té doby, když neznám ý český kněz k tom u napom ínal,
nestalo se ničeho k organisaci společného odporu p ro ti Turkům ,
a vážné proroctví Pešinovo začalo se naplňovati úžasným
způsobem , arci teprve když původce jeho nebylo již n a živě.
T urci opravdu p ronikli do R akous, a obležení Vídně, kdyby
se bylo skončilo dobytím m ěsta, mohlo se snadně stá ti po­
čátkem nedohledných p řev ratů , jež by tu reck é hospodářství
bylo provádělo v střed n í E vropě. Ale ta k é z jed n é světlejší
strán k y dějiny daly za p rav d u Pešinovi, neboť P olska právě
ve chvíli největšího nebezpečenství v sk u tk u nej p o d statn ěji
přispěla k šťastném u o b ratu . Z dali rozšíření a působení U ca­
legona bylo ta k vydatné, že by, nehledě k navrhované jím evrop­
ské alliance, právě tím to hlasem bylo n ě ja k osvěženo bývalo
sam o vedení války, o tom aspoň pochybovati m usím e, n em a­
jíce toho posud nejm enších s to p ; každým způsobem však
je s t velmi prostom yslným nadsazováním tvrzení H istorie m ěsta
Litom yšle, že porážk a T urkův u vesnice a k láštera sv. G otth a rd a v U hrách r. 1664, po k te ré jim nezbylo než m ír učiniti, byla přím ým účinkem Pešinovy knihy.
62ý Třetího a čtvrtého vydání původního nedostali jsm e do ru ­
kou, o českém překlade pak posavadní bibliografie česká neví ničeho.
Zpráva o něm pochází pouze z díla Dobnerova, jen ž pohříchu p ře ­
stává na zcela stručné poznámce o tom. Není ted y se diviti, že vážní
znalci literatury a bibliografie, jak o A. R ybička, vůbec nedůvěřují zprávě
Dobnerově.
46
V. V. Zelený:
Mnohem snáze d ají se stopovati účinky, k teré měl Uéalegon při sam ém spisovateli. N em ůžet býti o tom pochyb­
nosti, že pouhý lite rá rn í, ta k o řk a th eo retick ý úspěch knihy
tře b a bez účinků p rak tick ý ch opět velice rozm nožil vážnost
Pešinovu. K niha šla z ru k y do ru k y a jm éno spisovatelovo
od ú st k ústům a jm enovitě v kněžstvě českém a , v kollejích
řá d ů zdejších nabylo přím o slavného zvuku.
Máme toho živý doklad v listě, jejž mu psal 26 dubna
r. 1664 B albin z K latov: „Accepi am antissim as R dae Dom inationis Vae litte ra s u n a cum B artosskone e t m unere Ucalegontis, m iki et to ti Collegio nostro aestim ato et p robato ;
quem scio in p lu rib u s iam collegiis n o stris ad m ensám (ut
aliquando pro d istractio n e, ne sem per m ateria sp iritu ali fátig en tu r, solet íieri) lectum esse m agna cum com m endatione
nom inis, diligentiae, ingenii e t iudicii Vae R dae D om inatio n is“ a td .6:i)
(„D ostal jsem přelaskavý list Vaší D ůstojnosti zároveň s B a r­
toškem a s d arem U calegona, m nou i celou naší kollejí váže­
ného i schvalovaného. Vím o něm, že jej četli již v m nohých
kollejích našich u stolu (jako se někdy děje pro rozm anitost,
aby stálé čtení duchovní nebylo unavující) a to s velkou
pochvalou jm én a, píle, duch a i soudu Vaší D ů sto jn o sti.“)
J e st tedy zcela p řiro zen á shoda okolností, že právě té
doby všeobecná úcta, k teré P ěšina pro svou činnost duchovní
a dějepisnou požíval arci z nem alé části již p řed tím , p ro ­
jevila se zvolením jeho za čestného kanovníka dvou kapitol.
K ollegiatní k ap ito la vyšehradská Pěšinu kanovníkem zvolila
již 12 června r. 1663, načež 28 června o sv. P e tru a Pavlu
n a V yšehradě byl installován ; ,!i) a následujícího ro k u dne
15 prosince m u oznám ila listejn zvláště lichotivým k a th e d ra ln í
k ap ito la litom ěřická u sv. Štěpána, že zvolen je s t členem
jejím , do jista asi podnětem Pešinova přítele, jm enovaného
již biskupa litom ěřického Schleinitze. P raví se tu , že bylo
důstojenství to jednohlasným usnesením kapitoly na Pěšinu
s ra d o stí vzneseno ze zvláštní přízně, ja k á po něm aspoň na
ten čas tak snadno nikom u jin ém u nebude p ro k á z á n a .65)
63) Ostýcháme se, v nynější střízlivě k ritické době opakovali po
Dobnerovi, že zjednal Ucalegon Pešinovi jm éno evropské. Bránit’ nám
i úplné mlčení zevrubných biografů Leopolda I o U calegonu přecenov ati yeřejné účinky jeho a pověst, kterou získal Pešinovi mimo vlast.
O míněni Dobnerově, že právě Ucalegon utvrdil důvěru stavů m orav­
ských v historické práce Pešinovy, tak že ho jm enovali historikem zem­
ským, již jsm e pověděli, že se nesrovnává se skutečností.
bl) Za zjištění těchto dat děkujem e vlídné ochotě vyšehradského
kanovníka p. Dr. A nt. Lenze. Podivno jest, že Parochianus Obediens
vydaný r. 1665, Pěšinu jm enuje pouze kanovníkem litoměřickým.
**) Tímto listem, zachovaným v archivu svatovítské kapitoly, u k a­
zuji se posavadní data jm enování toho mylnými. Osobních podpisů
není na něm.
Tomáš Pěšina z čechorodu.
47
Obojím tím to jm enováním byl sice získán ponze nový titu l,
ale vyznam enání takové mělo očividnou váhu v tehdejším
veřejném životě, krom ě toho p ak Pešinovi, jak m ile již měl
hodnost kanovnickou, tře b a je n -č e stn o u , další povýšení byla
ja k si usn adněna. V čas tohoto druhého jm enování U calegon
rozšiřoval se již ve druhém vydání, tištěném v L itom yšli
u A rnolta v úpravě, k te rá n ezad á mnoho vydání p ra ž sk é m u .S6)
Vydání to jm enovalo se „editio secunda e m e n d a tio r" ; celkem
liší se od prvního je n docela n e p a trn ý m i slohovými obm ě­
nam i, tu a tam p řid an ý m citátem a rozšířením některých
vět. Velm i vítaným příspěvkem k Pešinovu životopisu však
je s t připom enutí jeho, d atované 10 května 1664 a p řid a n é
n a konci k tom uto vydání. Spisovatel oznam uje čten ářstv u ,
že jej svízele, k teré M orava u trp ě la tu reck ý m vpádem , k tom u
přim ěly, aby vzal před se větší dílo, ve kterém vypsati hodlá
všechny pohrom y, jež bylo zemi m o ra v sk é vůbec kdy snášeti od n ep řátel. P roto slouti bude nová k n ih a „Krvavý
M ars M oravský", M a rs C ruentus M oraviae a bude h ru b ­
šího objem u.. Spisovatel teprve začínal s dobou „posledního
krále m oravského Svatoboje" i zdálo se m u, že b ude m íti
s prací tou celé léto č in iti; zatím p ak podal čten ářstv u n a
ukázku, jak ý m způsobem celé dílo m á býti vyvedeno, stručný
obsah a náv rh rozdělení jeho, 67) podobný p ro sp ekt, jak ý
obsahuje p á tá k n ih a P ředchůdce M oravopisu v příčině vy­
psání politické správy m oravské.
To je s t první sto p a o knize „M ars M oravský". Ze spisu,
který měl b ý ti pouze příležitým , časovým a n a jehož dokonání
60)
D ruhé vydání Ucalegona ozdobeno je s t na dvou místech obra­
zem kotvice a na konci hvězdou; jso u to patrné narážky na spiso­
vatelův znak.
S7)
„Mars C ruentus Moraviae sive series plagarum tam veteram
quam recentium Moraviae ab hostili Martě inflictarum" záležeti měl dle
tohoto plánu ze dvou knih. První kniha má tyto nápisy: Caput I . :
Moravia quando et a quibus primo habitari coepta. C. I I . : D e Marcomanis Moraviae incolis. C. I I I .: De Slavis Moraviae incolis. C. IV .:
De státu et regimine politico Moraviae, postquam dcsiisset esse regnum.
C. V .: De situ et qualitatibus Moraviae. C. V I.: De Moraviae districtibus, urbibus, oppidis et locis potioribus. K niha druhá pak má býti
vlastní Syllabus plagarum veterum et recentium a Martě hostili Mora­
viae inflictarum o těchto h lav ách : C. I . : D eductio cladium veterum,
quas sustinuere primi Moraviae incolae, 0 si Pannones. C. I I . : Continuatio cladium a Martě hostili Moraviae inflictarum sub Marcomanis.
C. I I I .: Plagarum a Marto hostili Moraviae inflictarum subsecutio translato ad Sarm atas sen Slavos regno. C. IV .: L erna plagarum a Martě
hostili Moraviae inflictarum cum post cladem Svatobogi regis ultimi
in Provinciam regni Boliemiae redacta esset ad usque Venceslaum lil.
Bohemiae regem et ex Przaem yslo-Libussaea stirpe ultimum. C. V .:
Plagarum Moraviae a Martě hostili inflictarum repullulatio a tempore
Rudolphi 1. Bohemiae regis usque ad Ferdinandům I. C. V I : Protelum plagarum a Martě hostili Moraviae inflictarum a Ferdinando I.
ad usque tem pus praesens.
48
V. V. Zelený:
vyměřena byla lhůta, jednoho léta, prodlením času a práce
stala se je d n a z nejobjemnějších starších historií českých
i zabral Pešinovi zám ěr původně mimotní potom tolik času,
že hlavní úkol života jeho, česky psaný Moravopis, nikdy
nebyl úplné dokonán, aniž která jeho část kdy sp a tře n a byla
u veřejnosti. Náhlý ten o b ra t vybízí k pohledu na tehdejší
moravopisné studie Pešinovy.
Vydav Předchůdce Pěšina nepřestal sbírati látky na
Moravopis. V samém Předchůdci opravoval omyly, vytčené
asi přátely, jmenovitě Krugrem, jenž mu to slíbil v dotčeném
již listě 23 března 1 6 6 3 ; 6S) zcela nového materiálu dostá­
valo se mu však tehdy velmi po skrovnu přes posilu, k te ro u
jeho prosby měly v titu lu historiografském. Již mezi
tiskem Prod ro m u poslal mu 13 června r. 1663 probošt olom úckého kláštera augustinského u všech svátých B a lta sa r
Arnošt B er v obšírném listě paměti klášterní a zvláštní n á ­
hodou odesílala mu městská ra d a Prostějovská paměti města
svého 6 července téhož roku, tedy den po tom, kdy Pěšina
podepsal předm luvu k P ředchůdci jm enující Prostějov na
prvním místě mezi městy, z nichž by si Pěšina přál dostati
zpráv. °9) Ale potom když Pěšina očekával účinků Předchůdce
a titu lu svého historiografského, velice byl sklamán. Pokud
na jisto víme, dostal ještě do Litomyšle pouze zprávy z Nového
Jičín a (datované 9 prosince r. 1665), z Moravské T ř e b o v é 70)
a z Uherského B r o d u . 71) Snad jím netečnost obyvatelstva
moravskéhov pohnula k tomu, že se chtěl odchýlit! na čas
k dějinám C e c h ; píšeť mu Balbin v listě, ve kterém mluví
o Ucalegonu, 26 dub na 1664: „Děkuji, že jsem byl jm e n o ­
ván a neopominu ani budoucně prospívati, seč budu, jm e ­
novitě pak, uchopíte-li se kdy historie čech. ač prosím, aby
se to nedělo, dokud není dokončena M orava11 atd. (Ego
gratias ago pro m em oria mei et quidquid in posterům prodesse potěro, non om mittam ac praecipue, si quando historiam
Bohemiae (quod unice absoluta Moravia opto, u t fiat) sumpserit in manus atd.) Balbin často vyslovoval naději, že Pě­
šina po moravských dospěje také k dějinám Českého královes) Dle Abbildungen bohm. und máhr. Gelehrten und Kiinstler
D obrovský měl exemplář Předchůdce, ve kterém vlastní rukou Pešinovou mnoho bylo měněno a opravováno, nejvíce v chronologii, právě
K rugrem za nej slabší stránku Předchůdce dosti srozum itelně vyhlášené.
6S) 0 listě rady m ěsta Prostějova viz Máhrische und schlesische
Chroniken. herausgegeben von Christian ď E lvert. 1. T. Briinn, 1861.
Na str. 327—416 mluví se o Chaosu Pešinově.
,0) Chronik der Stadt M ahrisch-Triibau vom Stadtschreiber Martin
Weidlich. Viz právě jm enovaný spis ď Elvertův.
7i) Dobnerova Monumenta II, 283, kde jest otištěno „Breve Chronicon H im nobrodense“ z miscellaneí Pešinových nyní ve V aldštýnském
archivě duchcovském.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
49
s t v í ; ale zde dává tušiti podmínka zřejmě odkládavá, že to
snad Pěšina již tehdy bral před se, js a ještě uprostřed
Moravopisu. Dalších stop není, z nichž by se dalo souditi,
že Pěšina ještě dále té doby pomýšlel na jiné historické
práce kromě m oravské; ale ovšem proměnil úmysl svůj
v příčině dila, ja k é nyní chtěl psáti o Moravě. Poznaltě, že
za velikého nedostatku pram enů nebude moci zatím vyplniti celého plánu Moravopisu, poněvadž by s vydáním dila
musil příliš dlouho od kládati; n a d to však ucítil, j a k se
zdá, také hm otné nesnáze původního předsevzetí svého. N a ­
děje, že by m oravští stavové, jmenovavše Pěšinu zemským
historiografem, pomohli mu nésti náklad Moravopisu, n a ten
čas byla docela zmařena, odjinud pak očekávati podpory n e ­
bylo l z e ; 72) i není nepodobno k víře, že byla česká řeč
Moravopisu důležitou překážkou, pro k tero u se mu nedo­
stávalo podpory. Pešinovi šlo však o to, aby práce jeho
neležela dlouho ladem, i umínil si, užiti jí zatím z části
k sepsání latinskému, a nemoha je ště vystoupiti na veřejnost
s Moravopisem, o jehož některých částech, zejména to po gra ­
fické, nevěděl, kdy b udou moci býti ukončeny, odhodlal se,
napsati nejprve válečné dějiny moravské po latinsku. Tak
vznikla po vpádě tureckém na Moravu myšlénka, aby sepsán
byl Mars Moravský, k terou Pěšina potom stále rozšiřoval, p ři­
brav do něho proti původnímu plánu i předslovanskou m in u ­
lost Moravy a dávaje práci za rostoucího zalíbení svého v ní
rozměry čím dále tím větší. Tímto podniknutím však Pěšina
nik tera k neustupoval od českého Moravopisu. Ten byl pouze
pro dotčené nesnáze poodložen, ale nezrušen tak, ab y Mars
byl postaven na jeho místo. Neboť nejen že se zachoval ne­
dokončený rukopis Moravopisu až na naši d o b u ,73) ale Pěšina
po celý věk svůj i doufal, že jej dokončí a vydá. J edn altě s hr.
Fr. K. Kolovratem krom o dílo Mars M. též o vydání Moravog r a p h i e 74) a vydávaje r. 1677 prvý díl onoho určitě připověděl
brzké vydání Moravopisu, 75j které tedy je n smrtí Pešinovou
bylo zmařeno. Tom u svědčí taktéž hojné citování Moravographie v Pešinově spise Phosphorus Septicornis, vydaném
r. 1673 a v prvním díle knihy Mars zvané. Spisovatel nebyl
by se snad dovolával ta k snadno díla. které hodlal nechati
7a) Balbin, Bohemia Docta.
73) D ’E lvert podotýká, že měl hrabě M itrovský exemplář Moravo­
pisu.
74) Kolovrat žádá Pěšinu 9 ledna r. 1671, by mu oznámil, ja k
veliký bude Mars i Moravopis.
73i Na str. 4 prvniho dílu knihy Mars Mor. Pěšina p rav i: Sed de eo
hic longius disserere nolim, cum id M oravographia mea, quam adhuc
sub manu premo et quam Superis faventibus brevi in publicum iusto
volumine edere in animo habeo, plenius contineat.
50
V. V. Zelený:
ladem nedokončené. Že nebyl Moravopis prací opuštěnou,
nýbrž jen odloženou, to jest ostatně pravděpodobno již dle
nadšení, s kterým v P ře d c h ů d c i vyslovil úmysl hlavní dílo
své napsati po česku a podle vzájemného pom ěru obou spisů.
Úmyslně nebyl by snad Pěšina učinil hlavním dílem svým
válečných dějin moravských, jichž základní m yšlénka hodí
se za dílo speciální, kdežto v úplných dějinách nedotýká se
čtenáře zvláště mile základní názor, jakoby všecka minulost
země Moravské byla takovým pásmem porážek a pohrom,
že mohou býti osnovou celé její historie, nemluvě o tom,
že je d no stran né stanovisko dějin válečných dokonce n e pro ­
spívá soustavnému provedení historie pragmatické. 76j
Ohlásiv r. 1664 v druhém vydání Ucalegona novou práci
svou, Pěšina ja l se co nejhorlivěji sbírati další pram eny
moravské a nedostávaje jich dostatek, sám se dal 11 a nové
cesty za nimi následujícího roku. Vímeí na jisto, že 1665
užil dovolení ex ulanta č e ň k a Hovory z Lipé, syna Bohabudova, s nímž byl vešel v důvěrnou z n á m o st,77) aby prohledl
znamenitý rodinný archiv pánů z Lipé, tehdy chovaný ve
Slezsku. Archiv ten však byl ta k bohatý, že Pešinovi d o­
cela nestačil čas, aby se je n přesvědčil, co tu vše je s t ulo­
ženo ; osm dní a osm nocí strávil tam a dle vlastního vy­
znání spatřil za ten čas sotva dvacátou část archivu, z něhož
si však některé věci vypůjčil. T aké ve Vyšším Brodě byl
Pěšina a nalezl ta m listiny Jiřího z Poděbrad, z nichž regesta zachoval ve svém Chaosu na str. 157 — 1 6 7 ,TS) ale n e ­
známo, kdy tu to cestu podnikl. V samé Litomyšli měl arci
Pěšina též hojný zdroj vědomostí historických v pozoru­
hodném archivě biskupském a klášterním a v archivě m ě st­
ském, mimo nějž ta k é čerpal z kroniky litomyšlského měšťana
Bohuslava.
To je st lá tk a historická, které se Pešinovi bezpečně
dostalo ještě v Litomyšli. Pěšina pracoval, jak se později
ukázalo, velmi horlivě o svém díle Mars Mor. hned od ohlášení
jeho r. 1664, ale za podzimem, kterého dle přípovědi tehdy uči­
něné měl býti hotov a vydán, m inula je ště celá léta, než
dílo vzrostlé daleko nad původní úmysl přiblížilo se ku
konci aspoň do první polovice, k te rá teprve po dalších letech
76) O m ylem 'v N. Sl. m á se Moravopis a Mars za jedno a Moravographií jm enuje zam ýšlený místopis moravský.
■ 77) „Subinde contracta cum Czencone de Lippa notitia intim a et
fam iliaritate11 praví o tom Balbin ve své Boh. JJocta. — Ja n A lbert
z lionova a B iberštejna psal 26 srpna r. 1684 Balbinovi do P rah y :
D ixit mihi aliqnando Dominus Czenko Hovora de Leippe, se multa
arcana ex regis G eorgii Podiebradii m anuscriptis canonico cuidam nomine Czechorod communicasse, quae scriptis tuis forsan etiam inservire potuissent.
78) D udíkův popis Chaosu.
Tomáš Pěšina, z čechorodu.
vydána je st tiskem, ta k že plody Pěšino vých studií těchto
let náležejí do vypravování o době mnohem pozdější.
Kdežto lite rá rn í snahy Pešinovy toho času přinesly právě
po čestném úspěchu jeho Ucalegona rozpaky spisovateli dosti
kormutlivé, docházel za svou činnost úřední s veřejným
uznáním zároveň mnohonásobné odměny.
Máme sice mnohem méně původních dokladů jeho d u ­
chovní horlivosti té doby než chvalných zmínek, kterými
jm enovitě historie města Litomyšle hojně Pěšiny vzpomíná;
za to však trv á její pam átka také v tehdejší lite ra tu ře p a ­
stýřské. Vedlať péče o řádn ou duchovní správu v Cechách
Pěšinu k té oběti, že vydal svým nák lad em r. 1665 v Arnoltově tiskárně spis pastýřský „ P arochianus obediens sive de
duplici debito p ar o chianoruni “, za zvláště způsobilý jej p o­
kládaje, aby ukázal duchovenstvu, k te r a k příměti osadníky
k svědomitému plnění povinností církevních. 79) Pěšina
knihu, o jejíž oblíbenosti svědčí tři vydání předešlá, rozšířil
a věnoval duchovenstvu všech tří tehdejších diecesí českých
předmluvou, psanou 31 července r. 1665. Také zveleboval
Pěšina již v Litomyšli služby boží rozmanitými skutky n á ­
božnými, které svědčí vesměs o tom, ja k upřím ná byla zásad a
jeho, vyslovená v zakladací listině studentského nadání po
čáteckého o pravém užívání důchodů církevních. R. 1660
obnoviti a m albam i okrášliti dal kapli sv. Markéty, spojenou
s děkanským domem v Litomyšli, roku následujícího 30 čer­
vence postavili dal n a oblouk u stropu kostela děkanského
nákladem asi sedmdesáti zlatých tři sochy, Krista, Marii
a J a n a Křtitele představující, od řezbáře K ristiána, měšťana
ch ru d im sk é h o .80) Zvláště pam ětihodným však je st jiný takový
skutek Pešinův, poněvadž jím byl podporován český zpěv
chrám ový; r. 1665 10 července daroval „ k a n to rů m 11 šedesát
zlatých, které měl u Daniele Wolfingra n a domě pojištěny,
aby si vybírali ročně po čtyřech kopách a za to každého
pátk u při ra n n í mši v děkanském chrámě zpívali píseň „Otce
■") Parochianus obediens sive de duplici debito Parochianorum ,
audiendi scilicet Missam et Verbum dei in sua Parochia saltem diebus
dominicis et festis maioribus staňte commoditate. P er li. P. B. B. C. P.
Primům Dnaci, postea Rothom agi, deinde Posnaniae, nunc Litomisslii.
Editio auctior, opera et sum ptibus M. Thomae Joannis Pessinae a Czechorod, cathedralis ecclesiae Litomericensis canonici et Litom isslii decani. T ypis Joánnis Arnolti. Anno 1665. Stran 329, 12°. O spise tom
dosud byly dva om yly; jed n a k působil nedorozumění o jelio obsahu
mylný titul „Parochus obediens" v některých životopisech, krom toho
pak zdá se, že byla kniha pokládána za původní práci Pešiuovu.
8") Jelínek v historii m ěsta Litomyšle. P odotýká se tu, že v kapli
sv. M arkéty posud (1845) viděti Pešinův znak s je h o jm énem a rokem
a v archive děkanském že se chová list původně do jed n é ze soch
vložený a svědčící o jejím vzniku.
52
V. V. Zelený:
věčného m o u d ro s t* .81) Viděti také z toho, že Pěšina i tím
časem přes všechna jin á zaměstnání neustále pečoval o svou
církevní osadu.
Před ní výtečností Pešinovou v duchovní správě však
bylo jeho neobyčejné umění kazatelské, o němž praví Dobner, že mimo zvláštní o bratno st a ušlechtilost v řeči české
mělo jakousi neučenou lah odu a že se zdálo, k te r a k nejen
ústa, nýbrž celé ústrojí tělesné nutilo Pěšinu, mluviti živě
a dojemně. Ěeč jeho bývala, prý, vždy vážná a plna m y ­
šlének, beze všeho mluvení planého. Kázával, prý, velmi
často, dávaje se v tom zastupovati pouze v nemoci, a mluvil
vždy prostě, srozumitelně a jadrně, dokládaje se zhusta p í­
smem svátým. T ak spojoval s literárním jménem, hlavně od
U calegona závažným, čím dále tím vzácnější pověst vzor­
ného duchovního správce a proto nemohla zůstati bez úspěchu
snah a jeho, aby nabyl postavení, ve kterém by mohl ještě
vydatněji než v Litomyšli působiti, pracovati o domácích
dějinách, brániti. jazyka českého před další zkázou a ovšem
sloužiti církvi. Omeziti se posavadním kruhem děkanské
a vikářské působnosti n a venkově n edal Pešinovi jeh o roz­
hled ve světě, duch ctižádostivý a bažící po činnosti co nej­
usilovnější a sebedůvěra, upevňovaná také stále se množícími
přátelskými styky s osobami vysokých veřejných postavení.
Zraky Pešinovy nejprve obráceny byly k tajem ným s k a ­
lám vyšehradským, když se dom áhal opravdového přesídlení
z Litomyšle; měltě jakousi naději k děkanství při ta m n í
kapitole, které byl členem. Při tomto kroku, od získání
kosteleckého děkanství nejrozhodnějším, zdá se, že nepřímo
prospívalo Pešinovi ještě Balbinovo přátelství. Aspoň byl
Balbinovým spolužákem a přítelem od mládí muž, jehož
přízeň té m ě ř sama té doby rozhodla o příznivém osudu
Pešinově. Byl to biskup královéhradecký, Matouš F e rd in a n d
Sobek z Bilenberka, M oravan z R a jh ra d u rodilý, o jehož
tehdejším velmi blízkém styku soukromém s Pěšinou svědčí
listy jeho v Pešinově pozůstalosti. Poněvadž je st podobno
k pravdě, že muže tyto s Pěšinou svedl společný přítel jich
obou, Balbin, možno jem u přičítati do jisté míry ta k é ne­
přímou zásluhu o prospěch, k*erý Pešinovi nyní vzešel z t o ­
hoto přátelství. Biskup Sobek tehdy ta k vřele se ujímal
Pěšiny, že konečná prom ěna přátelství tohoto v náruživou
nenávist, když se s ním Pěšina po letech octl v příkrém
sporu, bezděčně pozorovateli připomíná, j a k náhle sbíhají se
protivy v životě lidském.
Roku 1665 uprázdnilo se místo kanovnické při kapitole
svatovítské v P raze ú m rtím budišínského děkan a Krištofa
81)
Jelínek. K dyž peníze došly r. 1682, opatřil tento zpěv nadáním
vždy trvajícím měšťan Panovský.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
53
Reinholda, brzo potom pak zemřel děkan při kapitole vyše­
hradské. Pěšina ucházel se rozhodně o vyšehradské d ě k a n ­
ství a je n pro jistotu žádal zároveň za kanovníka k sv.
Yítu. Učinil to n a velmi důtklivou r a d u biskupa Sobka,
jenž mu psal 28 května (r. 1665) po několika slovech o všed­
ních záležitostech obchodního rázu ta k to : „Confidenter
scribo Suae Dominationi, Decanus W ischehradensis est desperatus de reconvalescentia; scribat statim Eminentissimo
Cardínali, ut in terced at a p ud Caesarem. Item scrib at Supremo Burggravio. Ego cras discedo Pragam p ro p te r suffraganeum consecrandum, sed non m orabor nisi per dies duos.
L oquar ipse E m in en tissim o et si potěro, Suprem o B urg g ra vio .
E tiam est vacantia in m etropolitana, quia decanus Budissinensis, Christophořus Reinhold, est m ortuus, qui fuit P ra g a e
decanus. A d d a t in litteris, cum unum non esset, u t sát alterum . Ego Ubenter haberem P ragae Suam D om inationem . In
Aula a pu d Dominům Pa c htam operabo etiam. Vivat, Yaleat.
Maneo addictissimus Matth. Fcl. E p s .“ 82) Své vlastní věci
nemohl se Bílenberk ujím ati horlivěji, než se staral o P ě ­
šinu, váže si, j a k z listu patrn o , jmenovitě jeho osobní od­
danosti k sobě. Co tuto psal Pešinovi, naprosto nebyly pouhé
s lib y ; daltě se i s řečeným svatovítským děkanem Z braslav­
ským do dopisování v záležitosti Pešinové, jemuž pak posílal
listy Zbraslavského, ta k že se u Pěšiny zachovaly. V nich
se dovídáme, že v říjnu Pešinovy naděje vyšehradské velmi
se zk a lily ,83) načež teprv počal se s důrazem ucházeti o přízeň
kapitoly m e tro p o litn í.84) Odtud mluví se již pouze o beneficium svatovítském, k němuž měl Pěšina opravdovou n a ­
ději, 85) a Bilenberk byl ta k nedočkavý rozhodnutí, že ho
Zbraslavský listem 29 říjn a zvláště žádá za strpení. Nebylo
totiž Zbraslavskému z příčin důležitých již nepovědomých
možná, dosti brzo kapitole přednésti žádost P e šin ov u; ale
82)
Pěšina dlel tehdy v Hradci Králové a Sobek snad trávil jaro
na biskupském statku v C h rasti; vysvítá to z důtklivé poznám ky na
nadpise listu: „Si non est Kegino-Hradecii, m ittantur statim post ipsum
per proprium tabellarium , solvet ille Iibenter.“
8:t) Píšeť Z braslavský B ilenberkovi 12 října r. 1665: „Dominus
Pessina non male fecisset, si se venerabili capitulo (tím míní kapitolu
svou u sv. Víta) insinuasset et si hoc ipsum adhuc faceret, maior spes
esset quam in acquirendo decanatu V issegradensis ecclesiae. Sunt aliqui nec pauci praetendentes, timeo, ne armatae preces perveniant.11
**) F r. J. Bartoň fa po něm Berghauer) podotýká, že v kapitole
svatovit ké lidé, závidící Pešinovi učenosti jeho, několikráte zmařili
přijetí jeho za kanovníka. Jestli něco pravdy na pověsti té, nemohl
jsem se v hojných zprávách z kapitoly dopátrati.
85) Capitulum cupit videre personam et a u d ire ; alias non erit difficile eum suscipiendi tanquam subiectum aptum et idoneum, napsal
o něm ihned pozdější probošt N ebeský v pamětech svých, o nichž nám
bude níže mluviti.
54
V. V. Zelený:
jakmile se to stalo (31 října), hned věci ukazovaly se p ří­
znivě. 8B) Nemohloť mezi četnými kandidáty býti jm é n a vá­
ženějšího,87) a přím luvu soky Pešinovy provázející vyvažo­
vala mimo úsilí Bilenberkovo dojista též přízeň, kterou měl
k Pešinovi biskup litoměřický, člen kapitoly. Byl tedy P ě­
šina, již 5 listopadu kapitolou vyzván, aby se jí co nejrychleji
představil a den si určil, kdy chce před ní n a zkoušku káz a t i ; a vyzvání to bylo rázu ta k povzbuzujícího, že děkan
Zbraslavský, k terý je psal z povinnosti úřední, soukromé
Pešinovi činil největší naději ze všech k a n d id á t ů .8S) Po no­
vém naléhavém vyzvání Zbraslavského (v listě 13 listopadu)
Pěšina 19 listopadu přijel do Prahy a druhého dne kapitole
se představiv shledal ji sobě naskrze nakloněnu. V neděli
22 listopadu Pěšina kázal v kapli svatováclavské a jeho v ý ­
mluvnost ještě více naklonila kapitoly k Pešinovi, poněvadž
právě potřebovala českého k a z a t e l e .S9) Byl by tedy odchá­
zel z P rah y zcela dobré mysli, kdyby ho nebylo znepokojo­
valo nedorozumění, kterým n a se byl popudil nejvyššího
p u r k r a b í B e rn a rd a h ra b ě te z M a rtin ic .9U) Tento mráček
rozplynul se, ale Pěšina sám nevěděl, že zvolení jeho posud
není docela j i s t é , 9I) takže nepadlo bez potřeby na váhu
jeh o ještě jedno slovo velmi mocné.
Daniel P a c h ta z Rájová, o kterém zmiňuje se Bilenberk
v citovaném listě 28 května, se kre tář dvorské kanceláře če­
ské ve V íd n i,92) dobrý Čech a přítel Pešinův, jem už zhusta
8<i) Zbraslavský Pešinovi 3 listopadu 1665: „Quo tardius ob urgentes causas, eo etiam felicius spero traditas litteras Adm. R dae Dominationis V rae fnisse a me V enerabili Capitulo capitulariter eongregato.
E t quidem felicius, si quidem Ven. Capitulum nostrum, tam etsi habeat
non paucos vacántiam canonicatus nostrae sanctae ecclesiae non sine
singulari recommendatione praetendentes, videtur tam en prae ceteris
non parum affici Adm R dae Dominationi V rae.“ Připom íná pak, že
každý kandidát se představí kapitole a, káže na zkoušku.
8I) Pěšina ukazoval v žádosti asi také k literární činnosti; aspoň
Zbraslavském u přiložil exem plář spisu Parochianus obediens, za nějž
tento děkuje 13 listopadu. P rávě spisovatelství Pešinovo bylo však
zároveň příčinou, že se pro nějakou knížku některým v kapitolo líbil,
jiným nelíbil, ja k podotýká ve svých -pamětech Nebeský. Ucalegon
ani Parochianus nemohli kanovníkům b ý ti proti mysli a tak nezbývá
než tušiti, že kapitulárům češtině nepřejícím , o nichž N ebeský jinde
zajímavě hovoří, Předchůdce Moravopisu nebyl asi po chuti.
ss) „Sunt plures praetendentes, sed nulli tam gratioSum responsum
datum est uti Dominationi Yestrae. Ilaec tam en sub rosa."
89) Fr. J. B artoň vydává tuto stránku za rozhodnou.
Píše o tom Bilenberk Pešinovi z Chrasti na den sv. Jan a
E vangelisty roku 1665: De felici Pragae expeditione gratulor, ut non
šequatur certitudo, nil ambigo. Supremus B urgravius facilc irritatur, sed
ubi inform atur et invenit iustam causam, facile placatur.
9I) N ebeský p íše: 22 (Nov.) die dominica fecit concionem, non
tam en adhuc eertus est canonicatu, sunt multi praetendentes.
95) „Pachta z R ájová pro' své služby platné povýšen byl do staro­
žitného stavu rytířského, anotarž napotom i do panského a byl pra-
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
55
a velmi srdečně dopisoval, ujal se věci jeho, o které mu
Pěšina psal 20 listopadu z Prahy, líče příznivé přijetí své
a žádaje, aby zaň promluvil u probošta neb d ěkana k a p i­
toly, kteří mu nejvíce p ř e jí.93) Pa ch ta poslal list jeho 23 pro ­
since kapitole, připojiv doporučení, n a d něž upřímnější ne ­
snadno si mysliti: „Měly by Jich Milosti Páni Capitulares
(quibus mea obsequia corditus defero) tohoto pána koupiti
i k sobě vyprositi ano i jeho p řija ti se téšiti i c h lu b i ti:
m ira re r et dolerem, nisi fecerint. Prosím za přím luvu co
nejhorlivější, ať se pro P ána Boha nepropouští; p e c c a b u n t! “ 94)
Po vánocích již bylo rozhodnuto pro P ě š in u : 28 prosince
B ium enberg poznam enává: „Jam d a tu r tandem D. Tkom ae
Pessinae čerta spes de canonicatu pragensi" a 2 ledna roku
1666 Zbraslavský velmi spěšným lis te m 95) slavnostního rázu
oznam uje Pešinovi jm énem kapitoly, že se má rozlouéiti
s děkanstvím a k svátku sv. Vojtěcha býti již v Praze, kde
b ud e uveden v hodnost i v residenci kanovnickou, „kde mu
b ud e pro modlitby a zásluhy svátých p a tro nů očekávati od
pá n a boha štědré odměny časné i věčné11. Tato poznámka,
učiněná pro consolatione ex intimo cordis am ore má p ř í­
činy zcela praktické. Pěšina k ra d ě Bilenberkově měl úmysl
v prvnim roce kanovnictví nechati si ještě litomyšlské dě­
kanství až do H avla příštího r o k u . 99) Tomu vzpírala se k a ­
pitola a nastalo o to nové dopisování mezi Pěšinou a Z b ra ­
slavským, jenž listy psanými 14 a 27 ledna (toho dne ú ř e d ­
ním a zvláště ještě soukromým psaním) vykládal mu nezbytí,
přestěhovati se na stálo hned po installaci do Prahy, „quia
similia sunt incom patibilia11. Kapitola však asi nezastávala k a ­
nonického nařízení o nespojitelnosti obou těch ú řa d ů všeobecně,
nýbrž naléhala p a trn ě pouze na to, aby Pěšina dostál povinnosti
residenční při kapitole a zůstal po installaci v Praze, dopouštějíc,
aby si zároveň ponechal děkanství v Litomyšli. Proti takové odotcem kvetoucí dosavade liraběcí rodiny Pachtův z R ájová,“ píše nám
ochotou svou nevyrovnaný učenec Ant. Rybička.. Pachta, ja k yidno
z archivu jindřichohradeckého, dopisoval velmi čile hr. Herm. Černí­
novi; hlavně z r. 1649 zachováno mnoho českých listů. V pozdějších
letech něm ecky dopisoval hraběti H eřmanu Ja k u b u Černínovi.
93j Přes všechnu přílišnou zdvořilost dobj7 tehdejší svědčí přec
o tom, že již tehdy Pachta mu byl nakloněn, slova P ešinova: Quapropter rem hanc Perillustri Dominationi V rae tanquam speciálissimo
patrono meo insinuandam duxi etc.
9') Protocollum actorum capituli ab a. 1658 usque ad a. 1674.
95) Na adresse: Cito, cito, citissime.
90)
Radil mu to B ilenberk již v onom listě, psaném na sv. Jan a
Ev. 1665, řk a : Haud dubie minimum uno anno retinebit decanatum,
quia pro primo anno canonicali párům vel nihil dant. Solení, quidem
conferre duo praedia et decanatum S. A pollinaris, sed nescio, an Suae
Dominationi id facient. Interim pro securiori decanatum pro anno sibi
im petret.
56
V. V. Zelený:
chylce od církevních ustanovení nemohlo se arci tehdy mnoho
nam ítati, ježto zejména za citelnějšího nedostatku kněžstva
výjimky takové bývaly pravidlem a v samé kapitole se- vy­
skytovaly až po tu dobu Zůstal tedy Pěšina ještě v Praze
děkanem litomyšlským až do 18 říjn a r. 1666., spravuje
ú ř a d ten kaplanem J. Veselým a kněžstvem řá d u piaristského v Litom yšli.97) Ještě před odjezdem do P rahy snažil
se, zjednati si co nejpříhodnějšího opatření všemi potřebam i
v novém domové, ja k zřejmo z upokojujíeích odpovědí, d a ­
ných mu Zbraslavským 22 ú nora o bytě a 8 du bn a o k o ­
ních a voze, a již se loučil s Litomyšlí. Nechal tam darem
n a pam átku n a plátně malovaný obraz svůj v domě d ě k a n ­
ském a pozlacený kříž, znakem svým ozdobený, jehož až na
naši dobu užíváno k slavným pohřbům, v srdcích spoluobčanů
pák pověst zůstavil, že byl „kněz povolání svému věrný, k a ­
zatel výborný a u vykonávání služeb božích vroucný, v k á ­
rání nepravostí přísný a chudým n aklon ěn ý11. 9S) Dne 19 d u b n a
r. 1666 odjížděl do Prahy. P řání jeho bylo vyplněno, jeho
silám a šlechetným snahám dostalo se většího p r o s t o r u ; ale
devět let strávených soukromou prací a rozšafným působ ebením v tichém městě na hranicích moravských zůstalo nejšfastnější dobou jeho ž iv o ta .99)
III.
Pěšina v kapitole svatovítské do zvolení za děkana.
Na den sv. Vojtěcha, 23 du bn a r. 1666 Pěšina děkanem
Šebestiánem Zbraslavským slavné uveden je st v důstojenství
kanovnické při metropolitní kapitole pražské, ve které toho
času mnoho se sběhlo proměn. Již předešlého roku téhož
dne. kdy Pěšina v Praze kázal na zkoušku, zemřel kanovník
Daniel Vít Nastoupil ze Schiffenberga, jmenovaný krátce
před tím suffragánem pražským, a 12 ledna r. 1666 probošt
Jan František Rasck z Aschenfeldu, jenž odhodlanost a s ta te č ­
nost v ú řa d ě osvědčil ještě v bouřích, kterými třicetiletá
S7) Jelínek. Ponechati si děkanství litom yšlské do H avla r. 1666
bylo úmyslem Pešinovým hned z počátku. Ilned 21 ledna psal konsistornim u kancléři Jindřichu Meckenburgrovi, podávaje se odporu k a­
pitoly, že se svolením konsistoře do té doby zůstane i v P raze lito ­
myšlským děkanem . L ist tento chovaný v archivě arcibiskupském uvedl
nám laskavě v známost p. Fr. Dvorský.
98) Jelínek.
" ) Ještě r. 1675 dne 1 února psal radě m ěsta Litom yšle na důkaz
milých upomínek svých list, v němž p ra v il: „Ačkoliv od Litomyšle
vzdálený jsem podle těla, v duchu však a na mysli začasté ji přítomnou
sobě mám, ano říci a psáti musím, že ji v svém srdci nosím .“ Také
kněžím litom yšlským z P rah y psával na důkaz bývalé přátelské shody.
(Jelínek.)
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
57
válka na samém sklonku otřásla Prahou. Neboť když Švé­
dové dobyvše Prahy zmocnili se též kostela svatovítského,
Rasch s děkanem Reinholdem zjednali si slyšení u Konigsm a rk a i docílili toho, že na říd il vojsku od chrám u upustiti,
načež odešli Švédové do kostela u Všech svátých a mívali
tam pobožnosti své. Ú m rtím Raschovým Pěšina, který jej
velebil ja k o světlo a hlavu všeho duchovenstva v Cechách, 10°)
ztrácel velikého příznivce v kapitole. P ok ládaltě Rasclie mezi
členy kapitoly za předního původce vyvolení svého za k a ­
novníka, začež mu vřele děkoval listem psaným 24 ledn a
r. 1666, divnou náhodou ještě nevěda o jeho úmrtí, tak že
zvláštní ironií osudu v listě tom již zemřelému přeje dlouhého
zdraví a života, doufaje od něho rady a pomoci ta k é v h isto ­
rických pracích, jimž arci bohaté Raschovy upomínky z p o ­
hnuté minulosti mohly býti velmi na prospěch. R Po sm rti
proboštově hned v ú n o ru zvolen je s t kanovníkem fridlanský
děkan Kristián Augustin Pfalz z Ostřic, náruživý polemik,
z jehož sedm nácti vydaných rozm anitých spisů větší část
čelila proti jinověrcům a jenž sám se honosil obrácením
a pokřtěním osmnácti židů. 2) Ja kkoli se jm enuje mezi český­
mi spisovateli theologickými, byl tento Lužičan rozhodně
německého smýšlení a také kazatelem německým u sv. Víta
vedle českého kazatele Pěšiny, s nímž byl téhož dne installován, ta k že s Pěšinou zároveň do kapitoly vkročil pozdější
jeho náruživý protivník.
Nejzajímavější osobou v kapitole byl tehdy Václav F r a n ­
tišek Nebeský (Coelestinus) z Blum enberka, před Pešinovým
příchodem, 17 března r. 1666 proboštem zvolený. Zdá se, že
byl muž povahy tiché a skromné, aspoň Pěšina jak o vyni­
kající vlastnosti při něm chválí kromě zkušeností mysl d o ­
bročinnou a zvláště hostinnost a povahy skrom né a mírné,
kdežto pam ěti k a p it o ln í 3) vřele oceňují jeho skvělou výmluv­
nost v řeči české; ale nemalé zajímavosti jméno jeho nabývá
pozoruhodnými pamětmi, k teré se po něm chovají v archivu
svatovítské kapitoly. Ačkoli se jm enují Wenceslai Francisci
a Blumenberg S. M. P. Ecclesiae Praepositi acta c a p itu la ria
ab anno 1640 usque 1674, přece vlastně obsahují dosti
zevrubnou autobiografii, hned s mládím počínající. Nebeský
byl P ra ž a n , narodiv se r. 1606 n a Novém městě, a měl
J0°) Phosphorus aepticornis, str. 593.
') „ut habeam, a quo consilia, documenta, traditiones et siinilia,
quae mihi olim servire et prodesse possent, accipiam ac veluti ex fonte
ipso hauriam “.
ri Canon seu catalogus aut album capituli ete. conscr. a Joanne
Michaele W arlich de Bubna, s. m. e. canonico, r. s. f. capituli cancellario et archivario 1789.
3) Canon právě citovaný.
5
58
Y. V. Zelený:
v mládí osudy namnoze přímo romantické, ovšem skoro
vesměs sm utné a dobu třicetileté války živě charakterisující,
t a k že pam ěti jeho pokládati sluší za pěkný pram en z n á ­
mosti tehdejšího života v Čechách, a jm enovité ovšem te h d e j­
šího stavu kněžstva, kdežto jednotlivé kusy jejich byl} by
dojista čtením vůbec poutavým, kdyby vnikly do veřejnosti.
Zvláště důtklivé a tuším také vzácné je st vypsání švédského
obsazení H rad č a n a bídy, které při tom zakusil. Přes p a trn ý
odpor k činnému zasahování do vnitřních a vnějších sporů
kapitolních, které často vyžadovaly rozhodnějšího, ano bez­
ohledného vedení,4) tento n a svůj ú řa d poněkud příliš ústupný
a je n klidu vyhledávající muž přece měl bystrý úsudek
0 svých současnících, jejž vyslovil v pamětech vždy s ro z u ­
mitelně a jadrn é, ba druh dy dosti perné, čech byl naskrze
a o potlačování Čechů Němci v kapitole mluví s nemalým
důrazem. O životě Pěšinové v kapitole paměti jeho poskytují
nejednou světla mnohem zřetelnějšího a zvláště pam ětem
Pešinovým jsou doplňkem velmi vítaným, dodávajíce jim
shodou věrohodnosti, odporem pak usnadňujíce n estran ný
úsudek.
Ještě starší byl asi kanovník Michal Vojtěch Crusius,
chválený Pěšinou pro zvláštní o bratnost v řízení věcí, k te ré m u
však věk a churavost nedala příliš hojně se stýkati s ostatním i
kapitulary. Pěšina, ja k sevzdá, v přátelském poměru žil s ním
1 s děkanem kapitolním Šebestiánem Zbraslavským ; ale ne­
víme o tom, že by byl s kterým koli členem kapitoly, na
hrad ě sídlícím, zacházel ta k důvěrně jako s biskupy Schleinitzem a Sobkem, kteří jsouce členy kapitoly žili mimo
P rahu.
Ducha, který kapitolou hýbal, označuje zřetelně jméno
muže, který tehdy stál v čele církve p r a ž s k é : arcibiskupem
pražským posud byl kardinál Arnošt h ra b ě H arrach , v němž
arm ády kněží a mnichů, obracející po bitvě bělohorské ná ro d
český na víru katolickou, spatřovaly svého nej vyššího veli­
tele a vůdce ozářeného vítěznou slávou Ani úplné potlačení
jinověrců nezastavilo polemické rozvášnénosti, kterou je ště
nyní prodchnuty byly jásavé hymny, oslavující katolické ví­
4)
Y příčině tehdejších poměrů v kapitole zajím avý jsou dvě p o ­
znám ky v jeho pamětech. O sm rti kanovníka J. J . B ečka r. 1668 v y ­
pravuje, dokládá: Intellexi, quod litteras ante mortem suam ad capitulares plenas maledictionibus miserit, non mirum, ex dolore cordis,
quas perlectis (sic) D. Decanus (Zbraslavský) laceravit et com bussit:
luserunt enim cum eo quasi pila. Mei recordatus tamen legavit mihi
srajptis sed vacuum. A téhož roku 19 říjn a poznam enává: Percepi, ex
uno Prim ario, cur Gadanensis decanus, invitatus ad primam concionem
faciendam pro canonicatu pragensi, tam cito m utatus, relictis omnibus
et insalutatis a b iv e rit: Quia ab uno distractus et persuasus, ne acceptet,
quid enim hic vellet agere inter t-urbulentos et idiotas!
Tomáš Pěšina z čechorodu.
59
tězství. Arcibiskup, zdobený římskou kurií nej skvělejšími po­
ctami církevními, byl živým pomníkem triumfu, za nějž bez
unavení hlasně děkováno z duší upřím ných i úst licoměrných,
a ta k je ště r. 1665, když H a rr a c h jm enován je s t také bi­
skupem tridentským , jesuitská kollej pražská velebila ho
zpěvy, rozčilenými bojovnou horečkou polemickou. Poetica
de nova p u rp u ra gratulatio, qu a Illm ac Rdssimum Principem
S. R. E. Cardinalem ab H a rrac h Dm Dm E rn estům , Dei et
apostolicae sedis g r a tia Archiepiscopum pragensem . . . saluta b a t Collegium S. J. P r a g e n s e 5) jm e n u je se p am ětiho dn á
knížka, která nám uchovala obraz smýšlení a citů tehdej­
ších horlitelů katolických. Otcové jesuité arcibiskupa oslovují
lichotivým o brazem : „Commodum evenit, Princeps Illustrissime, u t evanescente iam haeresis in Bohemia nocte in T u a
venerem ur p u rp u ra a u r o r a m “, a hned v první z následující
řady básní, s nápisem „Virtutis H arra ch ian a e in haeresis
a m p h ith e a tro v icto ria“ čteme tyto verše:
O heu superbae scéna p o te n tia e !
Formidolosos iam video greges
Plutonio mergi r e c e s s u !
Iam nocuo cineri superstes
R ursu m impiato conditur alveo
F atalis A nser et celeri fuga
R a p ta tu s e m u n d a t Bohemas
Augurio recidente terras.
Oernin lacunis m onstra Gehennicis
U t n a ta quondam faxque A cheruntica
Calvique L utherique et omnis
Colluvies graveolentis orci
H a rra c h ian o te r r ita spiculo
P a r s gallicanis sistat in orbitis
E t proxime pars nubilosis
Saxoniae la te b re tu r a n tris ?
T ak pěla mocná jesuitská kollej a s ní všechna okázalá
hierarchie. A tře b a právě neúnavný řá d jesuitský v horlení
svém vždy byl o některý záslužný krok napřed, zvláště před
světským kněžstvem a též před kapitolou, těše se také o to
větší moci a oblibě, přece všecko ovzduší, ve kterém nyní
bylo žiti Pešinovi, naplněno bylo p aram i polemické vášně,
kterým i zahalili jasný zrak jeho již z mládí v jesuitské kolleji
hradecké.
K apitola sam a té doby zotavovala se po nesnázích, které
měly předtím po dvě století všechny ústavy katolické ze
zápasu o svobodu náboženskou a volnost duševní a z p ře ­
5)
Praga, Typis Pauli Sessii, typographi Cardinalis. R ok není
nijak označen, ale „nova purpura" tý k á se patrně r. 1665.
60
V. V. Zelený:
h m atů , které bývají nezbytným průvodem všech velikých
nových myšlének. J e s t ovšem její historie až do polovice
sedmnáctého věku obrázkem rozervanosti tehdejšího stavu
církve v Čechách; ale při Pešinově vstupu do kapitoly věci
již se obracely k obyčejnému běhu. Vzpomínky na stře do ­
věkou velikolepost kapitoly a bývalé bohatství její zůstávaly
arci pouhým snem. F e rd in and I I hned na počátku antireform ace projevil úmysl, sny takové učiniti skutkem a k a ­
pitolu během času velice zmenšenou rozmnožiti a n a d ati
opět statky k tomu náležitými, načež mu kapitola r. 1622
podala zprávu co nejobšírnější o bývalém počtu svých členů
a služebníků, užívajíc k tomu cíli všeho, co se dalo shle­
dali v archivu jejím, rozhovořila se ihned též o statcích
a důchodech, které mívala před hnutím husitským, a ko­
nečně i nav rh la u rčitý způsob, v ja k é m by jí císař mohl
pomoci k bývalé slávě a síle; ale přese všechnu pobožnost
Ferdinandovu s myšlénky té sešlo i s úmyslu jeho, navrátiti
kapitole všechny statky, které jí kdy vůbec byly odňaty.
Naději na ta k úplnou n áh rad u pak zm ařila kapitole docela
smlouva císařova s papežem 8 b ře zn a r. 1630 učiněná, n a ­
zvaná C ontractus salis. Zástupci jejich, papežský legát a
late re J a n P a lo ttus s kardinálem H a rra c h em a Maxmilián
h ra b ě T rauttm an nsd orff s nejvyšším kancléřem českým Vilé­
mem Slavatou a m ístokancléřem Otou z Nostic smluvili se,
aby císař jak o král český platil k užitku stavu kněžského
na vždy po patnácti krejcařích z každé bečky soli do Cech
přivážené nebo snad v zemi dobyté, začež ustoupila církev
od všech požadavků na statky ztracené před časem Rudolfa II.
M arně kapitola protestovala listem psaným Slavatovi již
6 ledna t. r. odvolávajíc se na přípovědi císařovy, že jí bude
nahrazeno vše, co z tra tila ; jakm ile smlouva nabyla platnosti,
všecka možnost dalšího nastupování na takové n áh rad y byla
jí odňata. Kapitoly ničeho nedostaly z poplatku solního, n a ­
skrze klášterům přikázaného, a teprve r. 1640 sam a kurie
římská dorozuměla se s arcibiskupem H a rra c h em o to, aby
z něho kapitole metropolitní vyplaceno bylo dvacet pět tisíc
zlatých. 6) Však ještě potom kapitola poskytovala tak málo
svým členům, že se do ní ani nehlásili kandidáti, aby byla
o pa třen a kazateli, i musila si členy povolávati, nemajíc někdy
vůbec kanovníků kromě čtyř prelátů. II. 1646 bez svého p ři­
činění zvoleni jso u za členy Nebeský jako český a Reinhold
ja k o německý kazatel; Nebeský, jsa tehdy farářem v Týně,
kam ta k é byl povolán nežádav toho, přijal kanovnictví dosti
nerad, véda, že právě před ním Zbraslavský, zakusiv huiot6)
a násl.
Viz Pešinův Phosphorus septicornis na str. 102 a násl. a 679
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
61
ných nesnází v kapitole, již za rok odešel na arciděkanství
p lz eň sk é .7) N ap roti tom u s Pěšinou hlásilo se již mnoho pretendentův o místo v kapitole, takže v ten čas, kdy se stal
jejím členem, poměry ta k m imořádné p a trn ě byly již p ř e ­
staly, tř e b a na místě někdejších třiceti šesti kanovníků nyní
všech skutečných členů kapitoly nebylo více než osm.
O hmotném postavení kanovníků svatovítských své doby
sám Pěšina r. 1673 se vyslovil ve svém Fosforu, 8) že mají
příjm y sice menší než u jiných kostelů metropolitních a
kathedralních, ale postačující zvláště proto, že zde spíše než
jinde možno se obejiti bez velkého nákladu. Pěšina však, než
se stal účastným obyčejných důchodů kanovnických, přečkati
musil v kapitole první rok, a nn us gratiae nazývaný, v němž
k aždý nový kanovník odkázán j e s t pouze na denní podíly,
distributiones quotidianae, jiných příjm ů zatím nemaje. Asi
půl léta měl ovšem ještě děkanství litomyšlské, jehož však z ne­
známých příčin déle nemohl si udržeti, takže dle pamětí Ne­
beského v druhé polovici prvního roku výminečné postavení
toto dosti těžce nesl. Déle než na úplné důchody kanovnické
Pešinovi bylo čekati na výhody, které z pobytu v Praze a
při kapitole kynuly jeho historické p r á c i ; byltě n a počátku
velmi zaneprázdněn novým ú řa d e m a jmenovitě časté visi­
tace zdržovaly jej mnoho po venkově. Již 30 září r. 1666
zvolen je s t kom m issařem k revisitacím v Kouřimsku, Chrudimsku, K rálovéhradecku a Boleslavsku a 11 říjn a již odjel
z P ra h y a pobyl na Kouřimsku celé léto krom ě srpn a a podzim
až do konce listopadu, a ještě celé ja ro r. 1668 byl n a cestách po
severních Cechách, až v Liberci onemocněv zimnicí vrátil se domů,
načež za něj poslán jest na cesty probošt boleslavský Aster.
Není však potřebí čas visitacemi strávený v životě Pešinově
za zmařený p o k lá d ati; viděli jsme, k te ra k již v Litomyšli
n a visitačních cestách všímal si národního i hmotného u tla ­
čování lidu, nem aje tehdy ovšem ještě potřebné moci úřední,
aby jeho horlivost mohla míti platn é účinky. Nyní byl sám
v úřa d ě , u něhož se z Litomyšli m arně dovolával sluchu, a
není pochybnosti, že hned od počátku přihlížel k tomu, aby
se jazy ku českému všude délo po p r á v u ; zde bylo jeho p r a k ­
tické vlastenectví ve svém živlu a projevilo se později pře') N ebeský vypravuje o prvních třech letech svého kanovnictví
s humorem: E go pro certo difficiles annos habui 1646, 47 e t 48. Nihil
prorsus accepi his duobus annis, quamvis alter (Reinhold) hic inde
acceperat,, favebant Germano magis quam Boemo, nec decanus (Ondřej
K okr, f 1650), cum tam en fuerat B oem us; m onebat me quidem ante, u t
habeam patronos Bonifacium et S ervatium : debui valde misere illum
annum gratiae, quem ita vocant, transigere: necessarium erat invocare
sanctum Servatium et Bonifacium .
8) Phosphorus septicornis, str. 713.
62
V. V. Zelený:
kvapujícími účinky, když Pěšina mokl o věcech rozhodovati
sa m o s ta tn ě .9)
Zároveň však visitační cesty byly zdrojem n epříjem ností
a nesnází v příčině hmotné, jež trvaly i potom, když Pěšina
přestál první rok v kapitole. K apitola chtěla m u totiž na čas
nepřítom nosti jeho, když byl n a visitacích, odníti porci kapitolní, čím by důchody jeho byly citelně skráceny bývaly;
Pěšina bránil se tom u řka, že koná visitace jako povinnost
úřední, zastupuje při tom kapitolu, ta k že mu v čas jejich
i nepřítomnému náleží porce jin a k jen přítom ným p ř ip a d a ­
jící. I spojil se hned na počátku s kanovníkem Pfalcem, jenž
také nesnáze prvního roku kanovnického snášel dosti n e t r ­
pělivě, a vzali si za úkol provésti v kapitole, aby officia k a ­
novníků byla rozdělena a postoupením některých m ladším
kanovníkům větší příjmy se zjednaly, kdežto, prý, posud
všechno děkan si nechával, a Pešinovi aby nechána byla
porce i v čas visitací. N a p ře d požádali probošta v soukromí
za pomoc a on slíbil, podporovati jich v kapitole, v níž měl
sice ta k málo moci, že dle vlastních slov sám po třeboval
přispění jiných, maje jmenovitě v děkanovi Zbraslavském p ro ­
tivníka dosti umíněného. Když před odjezdem Pešiuovým
na visitaci 7 října r. 1666 v kapitole jedn áno o požadavcích
nových kanovníků, dáno Pešinovi za pravdu a je n žádost o
rozdělení officií je st odložena k havelské kapitole, a za n e ­
dlouho povoliti musil odporující děkan i tom uto požadavku,
neboť Pěšina již 1667 byl scholastikem. Ale již následujícího
roku 27 s rp n a povstali starší k a p itu lá ři proti tomu, že P ě ­
šina jsa na cestách dostával porci, a když opět hájil, co za
své právo uznával, spor nabyl takové prudkosti, že nem ohla
bouřlivá schůze přivedena býti ku konci.
Přes všechnu nejistotu poměrův a přík ro st některých
těchto sporů hned první léta pražského pobytu přinesla
Pešinovi nové úspěchy. V útěchu za nepříjemnosti, které mu
bylo snášeti v nejbližším okolí, poctěn jest tehdy od v z d á­
leného dvora císařského dvojím povýšením rychle po sobě.
Nebyltě ještě mnoho přes rok v Praze, když byl jm enován
císařským rad ou beze vší pochybnosti pomocí svých mocných
příznivců. O způsobu, podnětu a čase tohoto jm enování p ra ničeho není známo; dosud kladeno bývalo do r. 1670, kdežto
se titul Suae Caesareae Maiestatis Consiliarius Pešinovi
přikládá již r. 1667. Tím důkladněji známe za to historii
druhého, mnohem vzácnějšího vyznamenání, které povzneslo
Pěšinu vysoko nad jeho posavadní postavení jm enovitě v očích
9)
Kevisitační činnosti Pešinovy týče se toto místo v K rugrovu
listě, psaném 7 února (1668): Ad ver venietne visitatum Ziampach?
Gemunt rustici aggravati tot o n erib u s: iam sunt quidam iudicati in altera
vita. Sed quid iuvent haec iudicia vivos?
Tomáš Pěšina z Cechorodu.
63
tehdejší společnosti většinou nesam ostatné a dvorním byzantinismem prosáklé. S talí se Pěšina brzo potom císařským
falckrabětem.
Asi v první polovici r. 1667 Pěšina podal žádost o to
císaři Leopoldovi 1 , 10) opíraje ji připomenutím svých děje­
pisných prací a svého účastenství v revisitační kommissi. P ř á ­
telé jeho u dvora, jmenovitě asi sekretář dvorní kanceláře
české Pachta, dovedli toho, že císař již rozhodl, aby Pěšina
dostal palatinát, když tu náhle vyskytla se nová překážka.
Někdo ze vzácné šlechty, dověděv se o tom, císaři důtklivě
zrazoval, aby duchovním vysoké této hodnosti nepropůjčoval,
ježto, prý, ho příliš zneužívají Poukazováno i k příkladu,
že některý p ra e la t mocí falckraběcí legitimoval své vlastní
děti. O tomto stavu věcí důvěrně psal do P ra h y vídeňský
Pešinův přítel Loth v září r. 1667. Pěšina tehdy dlel na vi­
sitací v Chrudimsku i zpravil jej o tom synovec jeho Jiří
Pěšina, u něho v Praze žijící n ) a psal zároveň do Vídně
Mikuláši Zalkovskému, dotčenému výše ctiteli Pešinova P ř e d ­
chůdce, jenž s P a c h to u dříve ve Vídni nepřítomným Pěšinu
ra d ů m císařským znova doporučil jako muže povahy vážné
a vzorného života. Jiří Pěšina sta ra l se také v P raze o to,
aby p o třeb né zdání místodržících a konsistoře bylo co nejúčinlivější. Císařská ta jn á ra d a , ve které byl ne snad bez
prospěchu Pešinova též ochránce Balbinův hra b ě L am berg, 30
ledna r. 1668 jm enovala Pěšinu falckrabětem.
T ře b a již od šestnáctého věku název tento ztratil mnoho
své bývalé veřejné váhy, přece i té doby ještě platil za
velké vyznamenání a požívaje veliké vážnosti též v nejvyšších
vrstvách tehdejší společnosti dával nad to posud některou
moc v občanském životě platnou. Comes palatinus měl právo,
udělovati přídom ky a znaky, tedy povyšovati na nejnižší
stu peň šlechtický, promíjeti věk potřebný k zletilosti a legitimovati nemanželské děti. Z kapitulárů svatovítských^ nikdo
tuším hodnosti této neměl již od času probošta Simona
Brosiusa z H orštejna, zemřelého r. 1642, takže Pěšina přičítati mohl jen své osobní váze a spisovatelské pověsti, že
10)
Archiv v Jindřichově Hradci zachoval žádost tuto, německy
psanou. V yřízení císařské tajné rady je s t k ní připsáno.
^ ") J iří Pěšina, jm enovaný již ja k o původce dvou z doporoučecích
básní při Předchůdci, byl syn nejstaršího b ratra Pešinova, Jana, který
již r. 1661 byl mrtev. D cera jeho A nna žila potom dle poěát.ecké „knihy
p u rkreehtní“ u strýce v Praze, ja k se zdá, zároveň s bratrem Jiříkem
Hynkem, jenž r. 1673 byl registrátorem desk zemských. Tento psal
17 záři (roku 1667) strýci na venkov obšírný list, z něhož v yňaty jsou
všechny tyto zprávy. Šlechticem, je n ž nepřál Pešinovu jm enování palatinem, jm enuje se tu dřívější sudí zemský hrabě Nostic. Tento dopis
Jiřík a Pěšiny je s t nejstarší zachovaná listina, jm enující Pěšinu císař­
ským radou.
64
V. V. Zelený:
dospěl společenské výše, na ja k é se tehdy již octl sotva
který jiný upřím ný Čech občanského původu.
Práv s titulem falckraběcím spojených Pěšina užil ve dvou
nám známých případech a v obou dosvědčil tím přátelství
bývalým spoluobčanům na pomezí moravském. Ještě r. 1668 la)
obdařil znakem a přídomkem „z D obroslavína11 přítele svého,
tiskaře J a n a A rnolta v Litomyšli, s nímž jej pojilo stejné
smýšlení vlastenecké i náboženské, a mimo to legitimoval
dva tam ní rodáky nemanželského původu „železnými" listy,
které si dali vtěliti do pamětní knihy v Litomyšli. 13)
Tyto úspěchy vyvážily nezd ar jiné žádosti, podané císaři
Pěšinou asi stejnou dobou s prosbou o palatinat. Žádali P ě­
šina dne 23 srp n a r. 1667, aby mu proboštství staroboleslavské, tehdy sm rtí probošta Kemlicha uprázdněné „cum
appertinentiis" bylo uděleno. V listě prosebném, po česku
psaném, uvádějí se podobné důvody jako v žádosti o p ala­
tin a t: „Před V. C. a K. M. ve všelijaké poníženosti bez po­
chvaly své to oznámiti mohu, že již ode čtrnácti let v po­
volání svém duchovním ja k o skrze slova božího kázání, slyšání
zpovědi i tolikéž knih spisování, ja k ž vědomé jest, netoliko
spasení duší lidských všelijak sem fedroval a dobrého obec­
ného V. C. a K. M. zemí dědičných takovým spisováním
vyhledával, ale i při této revisitationis kommissí v království
Českém historii celou moravskou s ted jm enovaného království
kronikou hrub ě spojenou již skůro k tlačení a vydání na
světlo pohotově sepsanou mám." Od českých místodržících,
kterým dvorská k ancelář česká žádost poslala, věc za ne­
přítomnosti k a rd in á la H a rra c h a, jenž sám měl vysloviti své
zdání, dostala se do konsistoře a tam žádost uvázla po dnešní
den. I4J Proboštem staroboleslavským jm enován Jiří Vojtěch
Aster.
Zatím nastal důležitý ob ra t i v Pešinově úředním po­
stavení při kapitole. Kardinál H arrach , byv po čtyřicet čtyři
léta pražským arcibiskupem , 25 ř íjn a r. 1667 byl zemřel a
Pěšina mohl z proměny tím sběhlé s důvěrou očekávati po­
silu svého postavení, poněvadž tř i kandidáti, kteří měli nej­
více naděje k uprázdněném u arcibiskupství, vesměs byli roz­
hodní příznivci jeho. V biskupech Schleinitzovi a Sobkovi
měl Pěšina přátele, z nichž jeden co nejvýše cenil jeho spisy
a národní horlivost a d ruhý nedávno před tím usilovnou
12) Zpráva A ntonína R ybičky v Jirečkově R ukověti k dějinám
literatury české. A rnolt po latinsku užíval vždy nesprávně skloněné
formy svého přídom ku: de D obroslavína po způsobu, který se později
v latině i němčině rozmáhal tím více, čím hloub v zapomenutí klesal
původní smysl českých titulů.
n) Z Jelínkovy H istorie m ěsta Litomyšle.
M) Fr. D vorský v Č. Č. M. r. lt>78, str. 432.
Tomáš Pěšina z čechorodu.
65
podporou jeho úmyslů dokázal, ja k mu záleží n a samé osobě
Pešinové; třetím kandidátem -pak byl hrabě J a n Vilém Kolo­
vrat Liebsteinský, tehdy scholastik olomúcké kapitoly, s nímž
měl Pěšina přátelský styk prostřednictvím b r a t r a jeho F r a n ­
tiška Karla, nejvyššího h e jtm a n a moravského, Pešinovi u p ř í­
mné nakloněného. Bylté tento horlivý ctitel minulosti mo­
ravské v ú řa d ě svém později je dn ou z předních podpor snahy
Pešinovy o vydání M arsa Moravského, i byl s Pěšinou v čilé
korrespondenci o tu věc.
V áha sklonila se n a s tra n u nej urozenějšího a císař
jm enoval H arrachovým nástupcem Kolovrata. Pěšina spěchal
poroučeti se přízni jeho nějakou pozorností a věnoval jm e ­
novanému arcibiskupovi kázání, které měl u sv. Víta na zelený
čtvrtek r. 1668, s titulem Sacrosanctum Suprem i Amoris
Convivium idem que testa m e n tů m morientis Dei latinsk y vy­
tištěné v universitní tiskárně klementinské kolleje. Po z o ru ­
hodná je s t v n ě m pouze hrdost, s j a k o u věnování mluví o „ka­
tolickém království českém ". Zároveň uchystal Pěšina s la v ­
nostní spisek na poctu Kolovratovu, p azv auý Medulla C ed ri
e Libano B ohem iae Pragensi ablata. Ěeč, kterou chtěl jako
děkan slavné uvítati nového arcipastýře, je s t úvodem, po
kterém následuje celá ř a d a básní, Kolovrata oslavujících,
spojených prosou. Každá vztahuje se k je d n o m u titulu p ra ž ­
ských arcibiskupů a Pěšina k titulům vůbec obvyklým p ř i ­
pojil zapom enutý název „vůdce", daný Rudolfem II a rc i­
biskupu Zbyňku Berkovi 15 června r. 1603, dle listin archivu
kapitolního, jež Pěšina cituje, zakládaje si zřejmé n a tom,
že navrátil pražské metropoli něco slávy neprávem- odňaté.
Ještě více než ta to historická m alichernůstka dobu Pešinovu
vyznačuje okolnost, že ani ta k rozhodný vlastenec neuměl
si mysliti ra d ostn é církevní slavnosti, jejíž český ráz sebe­
vědomě vynášel, bez vášnivých upomínek polem ický ch; i je st
je d n a z básní těch, alkajskou strofou psaná, tak výmluvná
v této příčině, že nebude snad od m ísta ukázka z dospělé
poesie P e šin o v y :
Tempestuosis foeta aquilonibus
Ditis profundo concita T a r ta r o
Calvique L u th e riq u e B ru n n a
Pestiferas vomuit pruinas,
Quando nefandas Hussius in solum
F u d it procellas, haeresis Anseris
Ubique iam passim sacratos
Dum Czechiae p o pu lata campos
Desaevit atrox, tum viridantibus
I n ta c ta cedrus p e rs titit in comis
Quin hisce, dum pressit pro fundis
H aereticas feriit medullas.
66
V. y . Zelený:
T a k přeměnilo se mínění po celých Cechách i v srdcích
minulosti české n ejo d d a n ě jšíc h !
Celý spisek pln je s t narážek n a orla ve z n a k u Kolovratském, m aje za hlavní heslo verš Ezechielův: Aquila g randis, longo m em b ro ru m duetu, plena plumis et varietate, venit
ad Libanum et tu llit m edullam cedri, i končí se z v olán ím :
Vivat aquila patriae nobisque!
Ale poslední toto zbožné přání brzo bylo z m a ř e n o : již
31 května r. 1668 Kolovrat um řel v Brně, ani nového sídla
svého neuzřev. Pěšina potom vítací spisek již hotový přece
dal bez ja k é ko li změny vytisknouti roku 1669 a věnoval jej
F ra ntišku K arlu Kolovratovi n a p a m á tk u zesnulého b r a t r a
s n á p is e m : Aquila exanimis viventi aquilae transserip ta. Věnovací list svědčí právě o tom, že byl zemský h e jtm a n
moravský již před tím v přátelském styku s Pěšinou.
Na arcibiskupství mimo nad án í opět up rázd něné určen
je s t nyní muž, jenž byl Pešinovi až do sm rti u přím ně oddán,
vina se k něm u přátelstvím čím dále tím důvěrnějším, M ax­
milián R udolf b aro n Schleinitz, kte rý byl členem svatovítské
kapitoly teh dy již po čtyřicet tři léta. Tento polozapomenutý
historik zasluhuje vděčné pam ěti naší pro vřelou lásku k m i­
nulosti české, kterou zejména jeho listy Pešinovi psané vy­
ja d ř u j í ovšem ve spojení s názory čistě církevním i; ale
vrstevníkům byl znam enitý hlavně vlastnostmi v ýhradně
kněžskými, a nejvíce obětivostí, s ja k o u nové k a tk e d rá le
litoměřické, jíž byl prvním biskupem, po dstatně pomohl
k rozkvětu v Vystavějte i vyzdobil svým nákladem biskupský
chrám sv. Stepána, založil nové p raeben dy kanovnické i z b u ­
doval kanovníkům nový dům, takže jej mohl Pěšina, spa­
třující v každém rozmnožení kněžstva větší slávu země české,
právem nazvati d ruh ým zakladatelem biskupství litom ěři­
ckého, a světlem církve, ozdobou duchovenstva i klenotem
v kněžstvu. ,5) Není pochybnosti, že taková pověst nemálo
vážila při rozhodování o arcibiskupství a jmenování Schlei
nitze, který sice nedávno před tím byl n a čas v nemilosti
císařové po jakési denunciaci tří kanovníků litoměřických, 16j
bylo již ta k jisto, že kapitole již napřed mu gratulující
odepsal 6 června z Litom ěřic děkujícím listem s úplnou d ů ­
věrou v p o dsta tno st takového blahopřání. A přece zmařil
sám bezpečnou naději svou činem podivně nerozvážným.
V m etropolitní kapitole po sm rti Kolovratové připomněli si
minulých dob, za kterých kapitola sam a volila pražské a rc i­
biskupy, bezpochyby podnětem Pešiuovým, jejž příběhy ne­
mnoho pozdější ukázaly ta k nadšeným zkoumatelem, obnovo,5) Phosphorus septicornis str. 594.
J“) Schleinitz píše o tom Pešinovi 26 dubna r. 1668.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
67
vatelem a obhájcem sebe nepodstatnějších starých práv
kapitoly, že m ožná s velkou podobností k u pravdě je m u
při čisti tuto myšlénku, k terou arci obrácena je s t pozornost
na z asta ra lé právo velmi důležité. Ačkoli kapitola ani u p ř e ­
dešlých císařů F erd in a n d a II a F. III, jichž přízeň získala vel­
kou m ěrou za jejich pobytu v Praze, nepochodila se žádostmi
o n á h r a d u ztracených statků, o rozmnožení praebend a do­
stavění ch rám u svatovítského, přece pokusila se, vymoci
u L eopolda I, aby se přímo vzdal jm enování arcibiskupa
pražského a ponechal jí volbu. Žádost k císaři nap sán a jest
6 června, načež se k ap itola dom áhala u dvora podpory
úm yslu svého. O brátila se o to do Vídně k nejvyššímu k a n ­
cléři království českéh o a zvláštním listem i k s e k re tá ři jeho
Danieli P a c h to v i,,7) a když se dověděla, že nejvyšší p u rk ra b í
M artinic odjíždí do Vídně, poslala k něm u 3 července dě­
k a n a Šebestiána Zbraslavského a Kr. Pfalze, aby mu přáli
šía stn o u cestu i prosili ho za přímluvu u císaře v záležitosti
té. P u rk ra b í odepřel, že t u jd e o právo císařovo a že byli
ta k é jindy znamenití lidé v kapitole a nežádali ničeho t a ­
kového. *')
Předsevzetí kapitoly bylo dosti dobrodružné, poněvadž
nebylo lze očekávati, že by zanícení horlitelé způsobem tak
akademickým vyřídili věc neobyčejné veřejné d ů le ž ito sti; ale
přím o nepochopitelno jest, k te ra k mohla sebe větší odd an ost
k právům kapitolním svésti Schleinitze, aby, js a již úplně
jis t jmenováním svým, k projevům těm to se připojil a ta k
císaři upíral právo, jm enovati jej a r c ib is k u p e m .19) Zajisté
přes všechnu úctu, slušící statečné obétovnosti jeho za to, že
v nadšení pro svobodu kapitoly nehleděl ani nej většího p ro ­
spěchu vlastního, zbývá otázka, zdali taková oběť byla roz­
u m n á a účelu sam ém u prospěšná, či nemohl-li jako arcibiskup
spíše pomoci kapitole k právu než skutkem vedle vší šlechet­
nosti překvapeným. Účinek nastal s velikou ry c h lo s tí: kdežto
je ště 6 června pokládal se bezpečně za nastávajícího p raž­
ského arcibiskupa, již o deset dní později věděl, že je s t jím
jm enován Sobek, i oznamoval to téhož dne 16 června ka­
pitole, vzkazuje šťastnějšímu soku služby své. Kapitola však
již dříve věděla o náhlé změně, neboť téhož dne i sám So­
bek, prodlévaje v Praze, kam byl pozván k biřmování, k a ­
pitole posílal s oznámením, že nazítří hodlá biřm ovati, též
1T) Viz tyto listy v archive kapitolním , LXX XV , 12.
ls) Viz tam též LX X X V , 17.
19)
Víme o tom z listu Sobkova, jejž psal 29 července 1668 k a
pitole, řka, že nechce m isiti se do sporu o adm inistraci arcibiskupství,
o němž nám bude brzo vypravovati, aby si nepopudil císaře, sicut
coneitavit Litom ericensis disputando ius nominandi pro libitu arehiepiBcopum.
68
V. V. Zelený:
díky za přání, vyslovené tnu jako arcibiskupu již jm e n o v a­
nému. Za nedlouho potom došla kapitoly z české k anceláře
vídeňské zpráva úředn í, vydaná 22 června 1 6 6 8 ,20) že na
pražské arcibiskupství dosazen j e s t biskup královéhradecký
Sobek a n a jeho místo hra b ě J a n Bedřich z Valdštejna.
Tak řa d o u příznivých sobě náhod nejvyšší církevní d ů ­
stojenství v Čechách posléze přece zaujal právě ten ze tří
Pešinových příznivců, jehož přátelství bylo Pešinovi nejuži­
tečnější, osvědčujíc se přímo b ra trsk o u péčí o jeho p ro ­
spěch, právě ten, jehož neobyčejně živý duch p řátelství své
vyjadřovati uměl nejvřelejšími slovy, a právě ten, jenž určen
byl osudem zavázati si Pěšinu k nej větší vděčnosti a pak
svou náklonnost proměniti co nej příkřejším způsobem v ne­
návist do sm rti nesmířenou.
Nový poměr hned od počátku vymáhal vší Pešinovy
o bratnosti v je d n á n í a ja snosti a určitosti smýšlení: aby d o­
vedl užiti výhod, plynoucích mu z přátelství arcibiskupova,
bez úhony své přímé povahy a jm enovitě bez újm y svého
horlení pro sam ostatnost kapitoly. Zdát se, že upřím no st
jeh o ke kapitole i k arcibiskupovi zároveň již před Sobko­
vým příchodem do P rahy přestála zkoušku dosti nesnadnou.
Vedle dotčeného odporu proti jmenování arcibiskupů císařem
k apitola totiž hájila tehdy také svého p ráv a k adm inistraci
sta tk ů arcibiskupských za uprázdnění stolce m etropolitního,
které jí te n k rá te poprvé upíráno bylo. A dm inistrace h ned
po sm rti H arrachově přikázána je st .hejtm anům , čímž měla
kapitola z ní býti vyloučena. S kutek tento způsobil odpor
velmi dů razný a ovšem oprávněný, o němž máme povšimnutí
hodný doklad v Sohlenitzově listě psaném Pešinovi 12 le d n a
r. 1 6 6 8 .2I) Schleinitzovi zdálo se, že kapitole ano katolické
20) K apitolní archiv LXXXV, 17.
'“ ) P íš c ť o to m : Quantum a ttin et adm inistrationem bonomm archiepiscopalium sublatam Capitulo ct Capitaneis districtus commissam,
vere compatior et condoleo. E t vereor čerte ego ipse, ne initia sint
ea tantum dolorum. Timeo enim praeter illa, quae D ominatio V estra
insinuat, ne vel et in ipsum consistorium irrepant cum tem pore consistorialcs quidam novi ac et archiepiscopale sem inárním subdetur novis
rectoribus et illis, qui ad ea dudum iam insinuabant et ne tali modo
devolvantur in manus eorum, qui plus sua curant, quam ecclesiae et
quae nostri šunt, ordinis. Vyzvav pak přítele, aby se s ním upřím ně
sděloval o všechny své strasti, dodává je ště ve dvou d o u šk á ch : P. S.
Video redire Bohemiae Podiebradiana paene illa tem pora, quibus Ecclesiae
Orthodoxae iiira tantopere afflicta fuerunt, au t tem pora illa, quibus sub
Valente Caesare A rrianorum ope Oriens paene totus concussus fuit.
Sed Deus invabit. P. S. Episcopus Poznaniensis habet modo cum Jesuitis
propter iura sua parochialia terribiles trilas et devenit res ad Pontincem. V iděti z toho, jaké pobouření působil spor o adm inistraci arci­
biskupských statků, a n a d to jsou tyto v ěty velmi cennou pomůckou
k poznání tehdejšího smýšleni vůbec.
Tomáš Pěšina z čechorodu.
69
církvi v C echách nastávají znova útisky rovné těm, ja k ý c h ,
prý, zakoušela za Jiřího P o d ě b ra d sk é h o !
Nám dnes bylo by nesnadno hledati podivnějšího vý­
roku o kterékoli stránce dějin českých než j e s t rovnání
vlády Leopolda I, o němž otec jeho, F e rd in a n d III, s hrdostí
říkával, že bude vzorem dokonalého p r a e l a t a , 22) s dobou J i ­
řího Poděbradského. A k te r a k rozuměti zvláště tomu, že
katolikům ta k nadšeným správa země vítězi bělohorskými
nebyla ideálem, ano že se jim mohla zdáti přímo takovým
zlem, za j a k é považovali panování vytrvalého zastance kom­
p a k tá t ?
K atoličtí vlastenci tehdejší činili rozdíly mnohem u rč i­
tější, než se nyní obyčejně zdá nám, z d a le k a o nich sou­
dícím. J a k o jejich národ ní horlivost plynula z rozdělování
podstaty n á ro d a od nenáviděného jim kacířství, tak i city
jejich k převratům , způsobeným n a Bílé Hoře, byly dosti
různé. Děkovaliť vítězům za obnovení katolické víry v Ce­
chách a přece, j a k vidno, za neštěstí pokládali mnoho, co
p řija ti musili zároveň se změnou, k terou sobě měli za d obro ­
diní. Tím způsobem je d in é je s t možno, že antireform ace
a germ anisace, jakkoli hluboko pojmy tyto se křižují, přece
nebyly všem katolíkům heslem obě zároveň, a ja k o katolíci
u přím n ě čeští zavrhovali germ anisaci, ta k možno si mysliti
u katolíkův i vnitřní nespokojenost s pro m ěnam i politickými
a s jiným i tehdejšími převraty. Císařové té doby za největší
oporu katolictví užívali několika mnišských řádů, číjnž u s tu ­
povala do stínu historická postavení bývalých ústavů k a to ­
lických ; na těch právě zakládali si však naši vlastenci a
vidouce sta r é tyto ústavy v právech jejich zkracovány, za
stejný úto k to pokládali, ja k o když se po jejich ponětí za
Jiřího křivdilo katolické církvi vůbec. Domácí, česká církevní
zřízení m ěla v očích jejich cenu takovou, že bych se odvážil
nazývati je ja k si církevními autonomisty. Samospráva za­
jisté církevních ústavů českých, j a k á bývala dříve, jim byla
nedo tknutelná, jí hájili ze všech sil a každého, kdo ji z k r a ­
coval, pokládali za svého protivníka, tř e b a v názorech n á ­
boženských s ním byli za jedno, čím více času potom zbý­
valo ke sporům kněžským, tím častěji vznikaly arci z pod­
nětů m a l cherných a jmenovitě z lichého p eceňování pouhých
formalit, jakož i nám bude o tom za nedlouho m lu v iti; ale
51)
„Unser Leopold folgt denen wegen, worzu w ir ihn destiniret,
ínit freiw illiger disposition und wird mit d er zeit das modell eines
vollkommenen p ra ek ten s ab geben11 je s t oblíbený výrok F erdinanda III
dle zprávy y Leopolďs des Gr., rom. kaisers, w underw iirdigen leben
und thaten aus geheim en nachrichten eroffnet und in vier theile getheilet, aufs neue g edruck t und um vieles verm ehret. Colln, g ed ru ck t
im J. 1713. Str. 41.
70
V. V. Zelený:
nejeden z takových zápasů týkal se i práv podstatný ch a
věcí, které mohly hluboko zasahovati také do běhů politi­
ckých.
K podobným oprávněným sporům poněkud přičítati m ů ­
žeme právě otázku o adm inistrací sta tk ů arcibiskupských.
N aproti pokusu o obnoveni voleb arcibiskupů, v němž arci
šlo o věc ještě vážnější, ale ber. rozum né naděje n a úspěch,
ob rana této moci kapitolní byla zřejmě spravedlivá i také
dosti s n a d n a ; v s k u t k u pak Nebeský zaznam enává v pa m ě ­
tech, že 27 března r. 1668 císař dal kapitole příznivou odpověcl, zakazující brá n iti kapitole ve správě statk ů, jež m ěla
pokojné držeti. Ale neshody o tuto věc protáhly se až za
jm enování Sobkovo arcibiskupem , po němž teprve nastaly
nové nesnáze, jmenovitě Pešiuovi nemilé.
Císař totiž jm enovaném u arcibiskupu svěřil ihned správu
statků, což tehdy nebylo ničím nevídaným, ale odporovalo
nařízením kanonickým. K apitola opět velmi rozhodně o d ­
porovala, odkazujíc k zákonům církve, jež nedopouštějí, aby
biskup vládl jm ěním kathedralním , dokud není potvrzen
papežem. I žádala ka pito la přímo od Sobka, nejen aby se
adm in istrace neujímal, nýbrž aby dokonce i hájil práva k a ­
pitoly proti císaři. K tomu Sobek odpo ěděl z C hrasti listem
velmi laskavým, psaným 29 července r. 1668, v němž u ji­
šťuje kapitolu, k te ra k mu n a srdci leží, aby v novém úřadě
byl všemi milován a aby příchod je h o byl pokojný ku pro ­
spěchu služby boží. O žádosti kapitoly ovšem praví, že jí
nemůže vyhovéti úplně. „Budu-li císaři něco psáti n a obranu
vaši, snadno dostanu za odpověd. že nejsa potvrzen nemám
ještě s věcí ničeho činiti a že příliš časné počínám v pochyb­
nost b r á ti právo císařovo. Tím by byl císař jen podrážděn,
ja k o je j podráždil biskup litoměřický, pochybuje, má-li císař
právo volně jm enovati arcib isk u p a .“ Po této více o d ra t -é než
upřím né omluvě, k terá zastírá rozdíl věci této a Schleinitzovy,
aby neurazila kapitoly prostou výtkou nemírnosti jejího
přání. Sobek podává praktický návrh, k te r a k by se nesnáz
dala odstraniti. Uznávat, že kapitola dle kanónů je st v právu,
i chce sám, aby jí nezkrátil, zákonů církevních šetřiti a
p ře c e vyhnouti se urážce, kterou by z toho vzal císař, kdyby
jeho nařízení nebylo uposlechnuto. Nabízí tedy Sobek
úmluvu v ten smysl, že se n e u jm e držení s ta tk ů ani sám na
né nevkročí, aby zákonům církevním vyhověl, nýbrž že pošle
na statky inspektora, jmenovitě aby pořídil in ventář a do­
hledí n a hospodářství, poněvadž, prý, bude po tře b a mnoho
oprav. Sobek totiž přiznává, že má o statcích již zevrubnou
známost. Když by kapitola inspektorovi jeho dala otevřený
list, aby ho he jtm a né byli poslušní, bylo by její účastenství
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
71
správy statků zachráněno, poněvadž by inspektor byl u s t a ­
noven oběm a stranam i.
Bohužel pověděti nelze, j a k se zachoval Pěšina v tom to
případě. Byltě sám jedn ím ze dvou ad m in istrá torů, k správě
sta tk ů hned po sm rti H arrachově určených, a nyní psal mu
Sobek zároveň s listem, kapitole poslaným, psaní důvěrné,
kterým se přátelství jeho dovolával velmi důtklivě. V od ­
povědi k listu obsahu pohříchu neznámého ujišíuje ho upřím n ou
láskou a budoucí přízní a vyslovuje zřejmě, k te ra k m u jd e
0 to, aby m ěl v kapitole přítele dů věrného; přeje si toho
1 ve prospěch kapitoly, ježto, prý, takový přítel může často
býti prostředníkem mezi kapitolou a arcibiskupem, a p ř i ­
pomenuv ještě se skromností, kterou již té doby skutky jeho
ukazovaly líčenou, že nepřichází si dávat sloužiti, nýbrž
sloužit sám, horuje pro slávu kostela svatovítského, o niž
se chce snažiti slovy Pešinovi právě ze srdce m luvenými.
Na to však obraceje se k samé věci vykládá odpor kapitoly
j a k o účinek podněcování nepřátel svých a tvrdí, že by vlastně
měl úplné právo na adm inistraci statků, s velkým rozdílem
od listu, psaného téhož dne kapitole, v němž pouze dle
pra x e tvrdil, že může císař svěřiti jm enovaném u a d m in i­
straci, uznávaje ostatně kanonické právo kapitoly. V listě
soukromém sestavil věci docela j in a k ; že se neuváže v držení
statků, to zde vyp adá jako pouhá ochota. Na konci ovšem
staví se Sobek n a s tra n u kapitoly, vyslovuje všeobecně n a ­
ději, že později takových práv jejích b ud e možno uhájiti, když
věc hlavní, totiž volba arcibiskupů, j e s t ztracena. Form y
tohoto listu jso u je ště důvěrnější než jindy b ý v a ly ; oslo­
vuj et zde Sobek Pěšinu pouze Mi am antissim e Domine a
končí slov y: H aec meo coníidentissimo Pessinae u tp o te
cui maneo sincere addictissimus atd. Pěšina nemohl nepoznávati, že chování nového arcibisk up a přes všechna pěkná
připovídání není zúplna přím é i souhlasil s kapitolou, která
prostředkující návrh přijala, zásadou n a svém právu přece
stojíc. Vydalať kapitola již 2 srp n a žádaný list h e jtm a n ů m
a správcům panství, 23) ale odpověděla zároveň arcibiskupovi
listem, dávajícím n a srozuměnou, že se i to děje pouze
z nutnosti, poněvadž, prý, nelze plouti proti proudu. Že se
Pěšina nečinil v kapitole prostředníkem Sobkovým n ikterak
n a ú ko r svému přesvědčení, poznáváme z doplňku, jejž sám
přičinil v k onceptu této odpovědi. Zostřiltě větu, vyjadřující
bolest kapitoly ze zkrácení práv jejích, poznám kou, že se
to děje mimo očekávání. K apitola pak na závěrku prosila
Form ulář jeho, česky psaný, v archivu kapitolním sub LXXXV,
2tí. K apitola háji zároveň i zde svého práva, připom ínajíc, že adm ini­
strace Sobkovi jest svěřena provisorio modo pro jeh o dobrou zná­
most statků.
72
Y. V. Zelený:
arcibiskupa, aby svého toužebné očekávaného příchodu do
P ra h y již co nejvíce hleděl uspíšiti. Ale právě příchod Sob­
kův nebyl již vítán s city tak všeobecně nezkalenými, jako
si sám přál v dotčeném listě, psaném k a p ito le .24)
Nový arcibiskup totiž hned od svého jmenování jevil
vlastnost, která podřízeným jeho nem ohla býti než proti
mysli, totiž zvláštní chuť k novotám, odporujícím naskrze
konservativnímu duchu kapitoly. První roztržka, Sobkovým
novotařením způsobená, ovšem měla podnět dosti n e p a trn ý ,
ale činila dojem tím nepříznivější, čím více se tu arcib iskup
podával jenom své marnivosti a čím trpčeji byl právě jeho
ješitností porušen souzvuk citů při jeho samém vstu p u n a
pražské sídlo. O podstatě sporu toho poučuje nás fascikul
archivu kapitolního s n á p i s e m : Acta in te r c apitulum et
M atthaeum F e rd in a n d ů m archiepiscopum p etentem in iu troductione sua com itatum ex residentia et admissionem p raelatoru m re g u la r iu m .25) K apitola chtěla po zvyku uvítati
arcibiskupa v kostele, on však chtěl dle ritu álu římského
býti uvítán v domě svém, mimo to žádal, ab y k zvýšení lesku
při uvítání s kapitolou šli také praelati mnišských řádů,
kdežto kapitola v listě, psaném je m u 29 d u b n a roku 1669
ukazovala k přednosti, k te rá jí náležela před nimi, ta k že
nem ěla s nimi býti míšena. Ohlas nářků, vedených asi k a ­
pitolou na tyto požadavky Sobkovy, opět m ám e v dopisech
Schleinitzových. Vyjádřiltě 2 května t. roku listem velmi
obšírným Pešinovi so u stra st pro nařizované účastenství praela tů klášterních, stavě se rozhodně n a s tra n u kapitoly. I byl
účinek arcibiskupovy ješitnosti v s k u tk u zvláště tím trap ný ,
že Sobek te n to kráte již neskrýval nešetrnosti, s ja k o u vždy
prováděl, co si byl umínil, nýbrž zastával úmysly své již
i velmi příkrým i slovy, ani se ještě nesetkav s kapitolou
v novém ú řad ě tváří v t v á ř . 28)
2<) Y příčině adm inistrace statk ů v arcibiskupských sede vacante
stalo se kapitole konečně po právu, je ž to r. 1675 Leopold I nařídil,
aby v nebytí arcibiskupa jm ění spravovali probošt a děkan s ostatní
kapitolou.
“ ) Archiv kapitoluí sub LXXXV, 49.
26)
K seznání povahy arcibiskupovy nemálo přispívá velká korre
spondence jeho s lir. H umbertem Černínem, chovaná v Jindřichově
Hradci. Docíliv uvítání co nejokázalejšího při vstupu do P rah y 4 května
psal Černínovi 9 k větna list plný liché osobní ješitn o sti: Jam tandem ,
Deo sint laudes, perácta sunt omnia praeter spem et multorum opinionem felicissime et ordinatissim e, sed cum maxima multorum invidia,
quod m irentur haec perm itti fieri, cum Im perator non possit honorificentius excipi, excepto quod torm enta non sint explosa. Sed est meurn
vetus adagium : nil nocet invidia. F ateo r non potuisse dari maiorem
accursum hominum et meliorem ordinem, praelati fere totius regni
aderant duobus solum exceptis et vix visi fuerunt in processione, to t
infulati erant illorum 20 cum canonicis. Inter praelatos ipsos compo-
Tomáš Pěšina z Cecliorodu.
73
Snadněji, ja k se zdá, vyřízena byla záležitost mnohem
podstatnější, ve k teré však a rcibiskup nem obl slušně příliš
dolébati n a kapitolu. Vynalézavá šetrnost ho spo dářská zro­
dila totiž v Sobkovi myšlénku, že by se mohl o břímě po ­
platků, p ři jm enoyání povinných, rozděliti s duchovenstvem
nové diecese své, vzpomínaje p a tr n ě n a inthronisticum nebo
subsidium cbaritativum , v církvi jind y obvyklé n a podporu
chudých biskupů kněžstvem diecesním. Kapitola nedopustila
sobě a ostatním u duchovenstvu diecese pražské takového
zvláště 11 a budoucí časy nebezpečného závazku, nýbrž ode­
přela arcibiskupovi zdvořilým listem, jehož nedatovaný kon­
cept je s t z a c h o v á n .27) K apitola lituje v něm, že nemůže
arcibiskupovi pomoci v nesnázi, kterou mu působí nem írná
t a x a římská, krom ě příčin již dříve, prý, vyložených jm e n o ­
vitě z toho důvodu, že by požadování příspěvků od ducho­
venstva v diecesi bylo novotou nevídanou, a že by pro chu­
dobu kněžstva, i kdyby splnilo se přání arcibiskupovo, pomoc
je m u poskytnu tá byla příliš n e p a trn á a tedy nedůstojná.
Ja k o ž pak arcibiskup celou věc prý podal n a rozhodnutí
kapitoly, vyslovuje se n a konci mínění, že by s tím mohl
arcibiskup sečkati do svého příchodu do P rahy , načež, prý,
bůh sám zajisté b ude pečovati o hojnější o patření jeho.
Pěšina v těchto diplomatických jednáních, k te rá byla,
ja k jsm e viděli, uěkdy dosti málo vzorným rubem a rcibi­
skupova okázalého ujišťování o křesťanské pokoře a lásce,
zůstal sam ostatný a někdy-li se činil prostředníkem mezi
stranam i, mohlo se to díti je n se zachováním věrnosti k a ­
pitole, které byl z duše oddán, a z vlastního přesvědčení,
ja k o když se jednalo o správě statků. Sobkova snaha, co
nejvíce získali s ú jm ou kapitoly, nem ohla mu býti po chuti
a jistě nepom áhala upevňovati posavadního přátelství, které
nyní trvalo nejvíce z vděčnosti a z naděje, že arcibiskup ne­
bude nezměnitelný, j s a u věci jiné, a to velmi blízké, přímo
ideálem Pešinovým. Znaltě Pěšina již teh dy Sobkovo horlení
pro čest a lesk svatovítského chrámu, které nebylo líčeno,
nýbrž za nedlouho se osvědčovalo obětavými skutky a které
se úplně shodovalo s je dnou z nejvroucnějších snah Pešinosita sunt de praecedentia dissidia. Capitulum etiam habuit. suam satisfactionem. Dále pak vypravuje: Die illa, id est 5 Maii duos Locumtenentes tractavi et capitulu m : nunquam visum, ut haec duo corpora
mistica, ecelesiasticum et politieum, simul fuissent. Die Lunae habui
praelatos 14. H eri habui 22 barones et oomites, omnibus saltem ut
existimo, satis factum ^ it (s.) atd. Nejméně po roce pak v listě n e­
datovaném je ště píše Č ernínovi: Optimo Caesari placuit mea introductio et scripsit Supremo B urgrabio fere haec: Complacuimus nobis
in illa introductione, vere digitus dei hic est, quod p ost to t antecessores
huic soli talis trim nphus reservntus fuit. Haec Caesar,
27) K apitolní archiv sub LX X X V , 37.
V. Y. Zelený:
74
v ý c h ; dokud tedy Sobkova péče o hlavní chrám v očích
Pešinových vyvažovala vady jeho, přátelství jejich přes je d n o ­
tlivé neshody nevzalo trvalé pohromy, ano Pěšina mohl u p ří­
mně Sobkovo nastoupení na stolec arcibiskupský velebiti
jako skutek šťastný.
Vydal totiž na oslavu Sobkovu, když 4 května r. 1669
okázale byl uveden, v ú řa d svůj, podobný spisek ja k ý byl
chystal Kolovratovi, gratulující arcibiskupovi básněmi a n ti­
ckých rozměrů, jm énem A nchora In stito ris, fundans navim
in saxo vivo P e tra Christo, Rdissimo e t Celůssimo Principi
ac Domino, Do M atthaeo F erd in a n d o a Bilenberg, archiepiscopo Pragensi etc. ipsa, die felici, qu a Pragensis ecclesiae
clavum et g ub e rn a c u la capiebat, o blata a Thoma Jo a n u e
Pessina de Czechorod etc. Veřejně, ano slavnostně zná se
zde Pěšina k vděčnosti, ja k o u je s t arcibiskupovi zavázán,
p ra v ě: Accipis igitur, confido, hasce anchoras, qu as T u ae
Celsitudini submisse pronus offero: et vero, G ra tia e T u ae
gratus, etiam d e b e o ; cum uniu s Tuae anchorae id esse recognoscam, quod in p o rtu P ragensis M etropolitanae ecclesiae
quiesco.
Možná, že naděje Pešinovy v prospěšné působení arci
biskupovo množila ta k é přízeň Sobkova k historickým s tu ­
diím, Pešinovi d ů ležitá; vypravuje se v s k u tk u , že byl a rc i­
biskup podporovatelem a podněcovatelem činnosti jeho
i v této příčině. 28)
Zároveň s obsazením arcibiskupského stolce i v samé k a ­
pitole děly se proměny volbami nových kanovníků. Sobek
již 23 října r. 1668 byl žádal kapitoly, aby přijala za k a ­
novníka synovce jeho Václava Bílka z Bilenberka, člena k a ­
pitoly královéhradecké, což se však stalo teprve po pěti
letech; ale sotva se arcibiskup usadil, již měl nového k a n ­
didáta dó kapitoly. Byl to J a n Bedřich baron T alm berg,
probošt kollegiatní kapitoly u Všech Svatých. V kapitole asi
jediný Pěšina p řá l si, aby se i te n to k rá te uposlechlo Sob­
kova doporučení, ale ujím al se věci ta k horlivě, že zjednal
mínění svému konečně převahu. Z astávaltě Pěšina s velikým
úsilím myšlénku, že bude účastenství kanovníků šlechtických
kapitole velmi n a prospěch. Zdál se mu kapitole na škodu
býti veřejný p ředsudek, jak ob y šlechty vůbec mezi sebe n e ­
připouštěla, m ajíc o tom nějaké ta jn é pravidlo, neboť doufal,
že kanovníci ze šlechty kapitole zjednají více potřebné
přízně v rozhodující společnosti a že vysocí úředníci, jm e no ­
vitě zemští, majíce takto v kapitole příbuzné, budou jí
p řá ti a pomáhati k právu. Slovem, spatřoval v kanovnících
šlechtických nezbytnou posilu k boji o dřívější postavení
'“ ) Dobner.
Tomáš Pěšina z čechorodu.
75
kapitoly, z něhož nyní byla vytlačena do pozadí převahou
šlechty a řádův u dvora mocných. 29)
Není nám možno povědéti, dospěl-li k přesvědčení tomu
je n vlastním přemýšlením čili vnuknutím arcibiskupovým,
ale rozhodná povaha jeho nedává pochybovati o tom, že
v s ku tk u z u přím ného přesvědčení hájil mínění Sobkova,
snaže se o prospěch kapitoly samé. Je st to případ, ve k terém
Pěšina opravdu měl důvěrný úkol prostřednicí mezi k api­
tolou a arcibiskupem , ja k ý n a ň Sobek skládal již před
svým příchodem do Prahy. Dne 4 s r p n a r. 1669 přednesl
totiž kapitole přá n í arcibiskupovo, aby Talm b erk byl zvolen
za k a n o v n í k a .3") Celá ostatní kapitola protivila se návrhu
tom u a jm enovitě probošt i děkan Zbraslavský opírali se
zvolení T a lm b e rk o v u ; ale P ěšin a v domnění, že nerozumějí
d obře prospěchu kapitoly, prostředkováním a účinkováním
n a jednotlivé kanovníky posléze přece docílil, že byl zvo­
len T alm berk a přivedl podobným způsobem, b u d je n ze
své vůle, b u d v dorozumění s arcibiskupem, do kapitoly
je ště jiného člena staré šlechty, J a n a Ignáce Dlouhoveského z Dlouhé vsi, spisovatele církevního. Také o tomto,
p a tr n ě z nechuti k jeho šlechtickému původu, veliká část
kapitoly ani slyšeti nechtěla, a Pěšina způsobil zvolení jeho
jen tím, že o něm hlasováno v n e přítom nosti kanovníků
Pfaltze a Meinera. Tito si mohli právem stéžovati, že jich
bylo vůbec p o m in u to ; ale čilým vyjednáváním Pešinovým
věc je s t u ro vn ána a zvolení Dlouhoveského zůstalo platným .
T a k vypravuje o skutku později Pěšina sám, přiznávaje se,
že T a lm b e rk a i Dlouhoveského dostal do kapitoly per fas
et nefas. Porušení kanonických nařízení, jež m u vždy byla
posvátna a kte rý c h sice vytrvale bránil proti všemu zleh­
čení, tížilo potom svědomí Pešinovo, když T a lm b e rk mimo
n ad á n í je h o se osvědčoval protivníkem práv kapitoly, a Pě­
šina byl za ně krůtě potrestán, když se stal T a lm b e rk jeho
zavilým nepřítelem. Za hlavní vinu však, k teré se dopustil
Pěšina v přílišné horlivosti pro domnělý zisk kapitoly, po­
k lád a ti sluší krátko zrako st, ve které muž jindy ta k o p a ­
trn ý a lidské úmysly ja sn ě prohlédající nerozváženým tím
i9) Viz o tom v pam ětech Pešinových p ři roce ltí74. K anovníku
Pfaltzovi tak se příčilo přijím ání šlechticů do kapitoly, že sepsal ob­
šírnou rozpravu Circa novitatem in capitulum metropolitanům de electione canonicorum introducendam , an expediat posthabita virtute, scientia, m eritis přobatorum sacerdotum eligi in eanonicos novitios clericos,
quia nobiles sanguine sunt? iKapitolní archiv sub LXX XV , 58.) Bál
se nejvíce, že se bude p ak diti ja k o v jiných kapitolách, kde se, prý,
volí kanovníky hoši školáci s nemalou škodou služby boží, a pokládal
za nejjistější ochranu v takových nesnázích v y tknouti určitě v la st­
nosti, kterých je s t potřebí ke kanovnictvi u sv. Víta.
30) Z pam ětí Nebeského.
76
V. V. Zelený:
úsilím zaclal mnoho volnosti kapitoly při volbách, takže
arcibiskupovi mimo vůli svou ukázal cestu, po které by
čím dál tím samovolnéji působiti mohl jmenovitě n a volby
kapitolní, čehož potom Pěšina k a pitolu uhájil jenom napjetím všech sil a velikou obětí. A Pěšina byl si toho vě­
dom, že nej větší protivenství, které jej stihlo v životě, bylo
čirým následkem i trestem viny této.
Za takové shody Pešinovy s arcibiskupem u věcech
oběma důležitých naplňovala se přípověd Sobkova, že P ě ­
šina sezná i na dále přátelství j e h o ; byltě jm enován od
a rcibisku pa 20 d ub n a r. 1670 officialem a generálním vi­
kářem, js a té doby již přísedícím konsistoře, ta k že váha,
kterou Pěšina p atrně nyní již měl v kapitole, rozm nožena
je s t novým důležitým úřadem , jehož moci užíval se vším
důrazem povahy své na o b ra n u ja z y k a českého způsobem,
j a k brzo ukážeme, toho času sotva u jiných vídaným, če k a lo
však Pěšiny za této přízně osudu ještě jiné povýšení, s k t e ­
rým spojeny byly výhody neméně důležité. Když totiž dne
25 března r. 1670 zemřel d ěkan kapitolní Šebestián Zbraslavský
a ú ř a d jeho, s nímž spojeno bylo z největší části vykonávání
moci kapitoly a čestné i hm otné postavení značně povýšené
nad ostatní kanovníky, po poradě u p ro bošta konané j e s t
n a Pěšinu vznesen. Volba d ěk a n a konána je s t dne 4 května.
O 7 hodině ran n í shrom áždila se kapitola s císařskými komm issaři v kapli sv. Vojtěcha, kde sloužena mše, načež kommissaři přečetli svou instrukci a dali sek retářem kapitolním
přečisti statuty kapitoly. Potom vloženy lístky všech sedmi
přítom ných ka p itu lá řů do kalicha. Když p a k probošt se
sekretářem vykonali skrutinium , byl Pěšina pěti hlasy zvolen ;
dva lístky byly p r á z d n y . ai) Na otázku proboštovu kommissaři
odpověděli, že jsou s volbou spokojeni, poněvadž b la řádně
vykonána a zvolený jim i celé zemi dobrým i vlastnostm i
j e s t znám. N a to prohlásil probošt Pěšinu kapitolním děkanem.
Pěšina nyní vvkonal p řísah u u hlavního oltáře u sv. Víta a
na konec zazpíváno Te Deum. Plnomocenstvím hlasovati
chtěl pro Pěšinu ta k é probošt vyšehradský h ra b ě Benno
z Martinic, toho času a rcijahen kapitoly, pozvaný k volbě
k naléhání T a lm b e rk o v u ; ale kapitola nyní shrom ážděná po­
zvání odvolala, poněvadž jen pra ela ti a kanovníci residující
měli hlas v k a p ito le .32) Kapitola žádala císaře za potvrzení
volby 7 května, úřední zpráva císařských kom m issařů psána
je st 16 května a expedována 21 t, m., a císař podepsal
3I)
Pěšina praví ve Fosforu, že byl zvolen consentientibus vocis,
úřední zpráva kommissařů pak, že m e l pět hlasů; nezbytně ted y ostatní
dva lístky byly prázdny.
3'2) Pešinovy pam ěti; Protocollum actorum capituli úřední zpráva
komm issařů císařských v archivě m ístodržitelském.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
77
vlastní ru ko u potvrzení v Laxenburku' 3 června 1670. :i3)
Povinný slib u místodržitelství učinil 26 června. 34j Dle
vlastního jeho zaznam enání stály Pěšinu poplatky s tím
spojené ve Vídni a v Praze v kancelářích a u desk celkem
204 zlaté 33 gr.
Tak stal se Pěšina zemským praelatem , náležeje nyní
k stavům zemským. Jakkoli skleslý tehdy byl veškereu
život veřejný, Pešinova odhodlanost a zběhlost v je d n á n í
s lidmi měla nyní dosti velké působiště, n a k terém vedle
oddanosti ke kapitole a k chrámu svatovítskému vedla jej
nejvíce ú c ta a láska k m ateřské řeči a k české minulosti.
V7 té příčině j e s t mezi stavy zemskými a mezi vyšším d u ­
chovenstvem času toho prvním i bránil v postaveních těch
ja z y k a českého skutky, k te ré by i našem u probudilém u sto­
letí byly ke cti.
J a k mohl Pěšina v ú řa d ě děkanském ja z yk u českému
po m áhati z rostoucích útisků, vysvítá již ze znam enité po­
známky, učiněné vídenským přítelem jeho, Pachtou, v listě
Pešinovi k děkanství g ratulujícím a psaném ve Vídni
25 května r. 1670. Mluvě o žádosti kapitoly za císařské po­
tvrzení volby Pešinovy, dodává tento uvědomělý Cech: „Což
n e ra č te jm íti žádného Čecha při kapitule, že vše němčinou
se supliciruje? O te m p o ra S. V enceslai!“
V příčině docela jiné pozoruhodná je s t g ratulace arci­
biskupova, jenž asi měl nem alou část zásluhy o zvolení P e ­
šinovo 3S) a 6 května ra d o st svou z něho vyslovil listem
plným nejlichotnějšího p ř á te ls tv í.36)
33) Potvrzení zachováno je s t v archivě m ístodržitelském . S e k retář
kanceláře české, Pachta, vysvětloval Pešinovi odklad tento válečným
zaneprázdněním , pro k teré se teh d y zřídka konaly tajné rad y císa ř­
ské v příčinách soukromých.
3*) Verm og der im J. 1670 den 7. Julii an die Landtafel ergangenen S tatthalterei-R elation h at der Thomas Johann Peschina. D echant
bei S. V eit zu P rag zufolge der ddto L axenburg vom 3. Junii d. J.
eingelangten B ew illigung die E rbschuldigkeitspflicht am 26. Ju n i bei
der Statthalterei abgelegt. Inst. Buch des stánd. A rchivs Nro. 56, k. 9.
35) Jin a k aspoň nesnadno bychom si vykládali nejasná slova, jež
o volbě v pam ětech svých napsal probošt N ebeský, teh d y Pešinovi již
nehrubě p ře jíc í: Ex necessitate hac electio facta et gratia.
36) R everendissim e ac Cordialissime D om ine! Quantum gaudium
et consolationem habui singulárem , dum intellexerim sortem cecidisse
super T hom am ; vere Deus m irabilitér disposuit et sicut providit ad
Canonicatum, ita nunc ad Decanatum, et quidem in anniversario meae
introductionis (a zároveň u výroční den Pešinova vysvěcení na kněž­
ství, Phosphorus, str. 611) ad urbem m etropolitanam. Deus sit in omni­
bus benedictus. Nunc optim a quaeque spero et confido in Deum et in
vestrum zelum et sineeritátem , quod secundabuntur salutares cogitatiotfes, ita ut, quod sem per opto, fiat sub me indigno gloriosae Eccle­
siae. (Berghauer, str. 155 a 156.)
78
V. Y. Zelený:
Zvučné jeho blahořečení osudu je s t již tém ěř labutím
zpěvem přátelství Sobkova k Pešinovi, jejž nyní povinnosti
sam ostatného ú ř a d u brzo přivedly v takový odpor s úmysly
arcibiskupovými, že zvolení za děk a n a zůstalo posledním
úspěchem, jehož Sobek Pešinovi p řá l a při němž Pěšina
bez úhony m ohl užiti podpory nejhorlivějšího přítele.
IV.
Pešinova činnost úřední do smrti arcibiskupa Sobka.
Ú řa d kapitolního d ěk a n a přinášel Pešinovi kromě p o­
výšení n a d ostatní kanovníky, kteří nyní poddáni byli do­
hled u jeho v příčině m ravů a plněni povinností duchovních,
také p ro m ěnu v zaměstnání. Kdežto dosud nejdůležitéjší
povinností jeho bylo kázati u sv. Víta, čímž nabyl, prý, po­
věsti předního kazatele pražského, takže se na jeho česká
kázání hrnulo posluchačstvo měšťanské i vznešené,37) dě­
kanství obrátilo vedle četných o břad ů kostelních ú řední čin­
nost je h o nejvíce k věcem rázu správního. Bylo mu nyní
n ejen řídili služby boží v hlavním chrám ě nýbrž i vésti
všechna jed nání kapitoly, kterou svolával, a vykonávat! její
usnesení, zejména také sta tk ů kapitolních se tý k a jíc í .;|S)
Stav se ta k osou všelikého hnutí v kapitole spisovati začal
příběhy svého děkanství a tím podal nám pam ěti většinou
podnes velmi zajímavé a v nejedné příčině historikovi té doby
důležité, u vypisování života jeho v posledním desetiletí p a k
n eo c e n ite ln é.39)
Máme t u ta k é zprávy o Pešinově činnosti v úřadech,
svěřených mu arcibiskupem , k te r á nebyla méně důležitá než
jeho působení děkanské, ano hned v prvních letech zastkvéla
se činem zasluhujícím, aby vděčná p a m á tk a jeho žila v n á ­
rodě našem ještě tenkráte, až ze slavených kdysi Pěšinových
spisů v pam ěti lidské zbudou pouhá jm éna.
37)
Zpráva D obnerova, jen ž proto Pěšinu srovnává s Orfeem sk a­
lami hýbajícím.
3S) Jedním z dokladů kancelářské a správní činnosti Pešinovy
v úřadě děkanském je s t česky psaný list propouštěcí, kapitolou v y ­
daný 12 prosince r. 1672 a podepsaný jeh o vlastní ru k o u : „Thomas
Pessina, z Cžechorodu, děk an “, ve dvorní knihovně vídenské mezi autografy chovaný (XXX, 1051. K apitola jím propouští D orotu V ítkovu ve
vsi D voždově z poddanství svého na panství točnické. Zcela podobný
list český vyskytuje se v archive Černínském v H radci Jindřichově.
Pěšina oznamuje jim 18 ledna r. 1673 Ferd. Vil. Slavatovi, že na jeh o
žádost kapitola propouští z poddanosti Václava Cvaka ze vsi Mirotína.
3S) A cta quaedam tem pore Thomae Pessinae a Cžechorod Docani,
notari hic caepta Anno 167 L 1. Febr. Předesláno je s t k rátk é v ypravo­
vání, začínající zvolením jeh o do kapitoly.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
79
Jako generální vikář in spiritualibus a official Pěšina
měl dohled na duchovní správu v celé dioecesi a ja k o za vi­
kářství svého v Litomyšli ta k i v tomto ú řa d ě byl ochráucem
jazy ka českého, utlačovaného v posledním útulku, v chrámě.
R. 1672 na podzim byl na vikářské visitaci v Plzni, kde
18 října, na den sv. Lukáše, svolal schůzi okolních d ě ka n ů
a farářů, aby poznal stav církevních osad jejich. Schůze
m ěla okázalý ráz, Pěšina před ní sloužil slavnou mši v pontifikaliích. Podávané zde zprávy ukázaly m u obraz, ja k ý se
tehdy vyskytoval asi po celých Cechách, obraz germ anisace
bez překážky tiše a s úžasnou rychlostí se šířící za vydatné
pomoci církevní. Poznaltě, že nejeden z přítom ných fa rá řů
je s t Němec, maje osadníky ryze české, k te rý m tedy nemůže
kázati jazykem srozumitelným a bez nebezpečí jejich rodné
řeči. Byli to farářové v Lišťanech, Malešicích, Liticích a Do­
břanech. I užil Pěšina své moci úřední k rázn ém u činu, j a ­
kého dojista se n en ad ál nikdo z p ř íto m n ý c h : n a říd il prostě
a určité, aby farářové lištanský a malešický, umějíce p o ­
někud česky, ta k se cvičili v češtině, aby mohli kázati po
česku; sice že jim bude beneficium odňato. Mohl a r c i j e d n a t i
tak kategoricky pouze proto, že utlačováním jazyk a českého
v takových případech zároveň pustlo náboženské vzdělání
osad, kterým se nedostávalo srozumitelného k á z á n í; ale
skutek Pešinův neprýštil se méně z čiré lásky k řeči české
a z odporu proti její záhubě než z duchovní péče. To dokázal
později je ště v témže případě F a rá ři litickému uložil, aby
js a blízko Plzně každé d ru h é neděle české kázání opatřoval
členy františkánského kláštera plzeňského, a d obřan ském u,
který uměl česky, naříd il kázati střídavě jed no u česky a je d n o u
německy. Zároveň rozkázal arciděkanu v Horšově Týně, aby
napom enul probošta chotěšovského neb op ata tepelského,
sta r a ti se o česká kázání n a farách v Chotěšově a Touškově;
byliť ta m rovněž faráři Němci a osadníci v Chotěšově v ě t­
šinou, v Touškově naskrz češi.
Prob ošt chotěšovský dostal napom enutí toho způsobu,
neboť o tom psal Pešinovi, jenž mu odpověděl 18 prosince
listem velmi přátelským a zdvořilým, ale přes to v samé
věci velmi důtklivým. Přáv mu obšírnými slovy vánočních
svátků a nového roku, ihned přistoupil k samé věci, ř k a :
„Co pak se týče příkazu, vydaného z ú ř a d u našeho arcidékanům plzeňskému a horšovotýnskému, aby v některých
kostelích na panství chotěšovském od nynějška každého
druhého dne nedělního nebo svátečního kázání dělo se po
česku, Vaše Velebnost nem á příčiny, horšiti se z něho, jako
jsem doslechl. Neboť nedávno na objíždce ze zpráv bezpečných
.jsem seznal, ano i sám viděl, že něk teré vesnice české posud
nejsou zcela dobře a dokonale o patřeny v příčině správy
80
Y. V. Zelený:
duchovní, zvláště proto, že mají faráře, jejichž řeči neroz­
umějí (a jak ýž to pastýř, jehož hlasu ovečky neslyší nebo
nechápou?), kdežto jinde, kde již většina osadníků německého
jazy ka m á p řevahu n a d těmi, k te ří se ještě drží českého,
kázáni česká v chrám ě zanedbávají se n a p r o s t o : nemohl jsem .
než nésti to co nejtíže a snahy takové, jim iž se ja z y k otcovský
na statcích chotěšovských hubí a vytlačuje, z duše si oškliviti
a z povinnosti úřa d u svého v čas pečovali o pomoc, poněvadž
tu je st v nebezpečí blaho duší, zbavených duševní potravy,
kterou je st slovo boží, cvičení a kázání. T a k jsem i učinil
a navrátiv se domů, o všem, co jse m viděl a slyšel, pořádkem
podcd jse m zprá vu nejdůstojnějším u arcibiskupovi našemu.
Na to pak nařízeno, j a k jse m pravil, aby arciděk an ům
plzeňskému a horšovotýnskému povinnost jejich v té věci
byla připom enuta. Onen za nedlouho oznámil, že Vaše Ve­
lebnost ovšem chce na litické faře pomoci, ano již pomohla,
aby v neděle a svátky střídavě kázalo se česky, ale v D o b řa ­
nech že nelze povoliti s dobrým svědomím, aby fa r á ř kázal
česky. Tomu rozum ěti nemohu, ja k é pochybnosti by zde
mohlo svědomí b u d i t i : j á spíše bych m y slil, že by naopak
šlo tom u o svědomí, z čí m oci česká k á zá n í p o su d zanedbávána,
aůkoliv j e s t známo, že p a tří ke kostelu tom u nemálo pouhých
Cechů. Víme také, že v D obřanech i jind e největší část
lidí zná obě řeči, ta k že nic nebrání, aby kázání nemohla
pohodlně a s prospěchem každé d ru h é neděle býti česká, “
Následující odstavec listu bohužel tak je s t porušen h ni­
lobou. že ho nelze opsati, b a ani řádného smyslu jeho opakovati. Ostatek znam enitého listu pak obsahuje ta to nadšená
slova: „Mámtě za zločin veliký a nevděčný, nenáviděti řeči,
k tero u za tolik století mluvila vlast naše a její nejvybornější
zak ladatelé a dobrodinci, a chtíti ji vypleniti, řeč, ktero u
velebili a chválili kdysi Boha n a zemi, kdož nyní s ním
vládnou a veselí 11 a nebesích.“ Po této ja d r n é a nadšené
apologii Pěšina dotýká se nešetrné odpovědi d ěk ana horšovotýnského a pak obrací se znova k proboštu chotéšovskému.
Přiznává ochotně, že je s t mu díky povinen zvláště za p ř á ­
telské pohostinství i mnohé jiné laskavosti, 4") i praví dále,
že jej je n za to žádá co nejsnažněji, aby více přál jazyku
českému, „který bez velké křivdy z dědictví sv. H r o z n a t ý 1')
nemůže být vyhlazen, a aby Touškovští a Holejšovští, jsouce
nam noze češi, slyšeli kázání česká a taktéž aspoň někdy
<0) Pěšina býval na cestách u probošta Michala hostem a probošt
ukázal mu při takové příležitosti privilegium k láštera svého, z něhož
si Pěšina vypisoval, čeho se nedostalo ani Balbinovi ani Krugrovi,
ač se toho nejednou domáhali.
u)
T ak jm enuje Pěšina klášter chotěšovský, založený, prý, H roz­
natou jeptiškám praem onstráckým .
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
81
Stodští a Chotěšovští, aby ustanovoval učitele znalé obou
jazyků, aby oběma v kostele zpívali a ve škole učili. Dále
že učiní zajisté věc Bobu, který chce býti chválen všemi
jazyky, milou, duším prospěšnou a Pešinovi i všemu n á ro d u
českému velice vítanou a sobě že zaslouží velikou chválu,
bude-li na statcích chotěšovskýcb oba jazyky podporovati a
clirániti, aby jako posud, rodáci tam ní znali obě řeči a ne:
poněmčili se za jeho vlády úplně."
Tento koncept, jejž Pěšina diktoval, poněvadž je s t psán
cizí rukou, není p o d e p s á n ; ale list došel do Chotěšova, neboti
se zachovala odpov.ěd proboštova mezi dopisy Pešinovými. *'1)
Odpověd tato, k terou se probošt úsilně brání výčitce, že
zanedbává duševní potřeby obyvatelů panství klášterních
a že nepřeje jazyku českému, podává tak zevrubný obraz
národních pom ěrů a proměn, jež té chvíle se vyskytovaly
na Plzeňsku, že je s t neocenitelnou pom ůckou k podrobnějším
dějinám národnosti české v sedmnáctém století. I podáváme
tu to pozoruhodný list celý bez z k rá c e n í:
Reverendissime, Praenobilis e t Amplissime Domine
D ecane et Officialis! Domine ac P a tro ne O b se rv a n d issim e !
A d m itta t gratiosissime Rdissima et Amplissima Dominatio
V estra, u t ob eximiae h um anitatis officium, quo me n u p e rrimis diebus praevenit, et multiplicia benevoli animi vota,
quae tum pro N ati Salvatoris nostri gaudiis, tum novi anni
exordiis mihi inscribere d ig nata fuit, obsequiosissimas g ra tia s
agere et vicissim afíěctu germ ano et candido p raesentis
anni decursum cum subsecuturis quam plurimis a d desideria
cordis devotissime a p p re c a ri audeam . Dein benignissime
inte rpre te tur, obsecro, quod tam sero a d tum simul mihi
exhibita in favorem linguae bohemicae p u n c ta se q u a tu r
re sp o n sio ; tanto enim tem pore opus erat, quo diligenter de
singulorum dominiis Chotieschowiensibus subditorum nec non
aliorum a d parochiales eiusdem ecclesias pertinentium linguis disquiri ac suis tandem scrupulis Rdssim a Dominatio
V estra eximi m aiorique cum veritate et fundam ento, quam
illi veritatis sanctae inimici n uper lamentabili, ut scribeb a tu r, sua relatione fecerunt, inform ari posset.
Ac imprimis quidem nolit R d m a et A m plm a D om inatio
V ra me aestim a re tam proiectae conscientiae hominem,
qui p ra e la tu s sim et ta n tu m lac a tq u e lanam sibi subiectorum q uaeram , sed vere aeque ipsorum anim as (utpote strictam apud suprem um iudicem pro omnibus aliquando
rationem red ditu ru s) servare cupiam, a deoque sollicite de
mediis prospiciam necessariis et perniciosos, si qui forent,
etiam non monitus, defectus sedulo emendem.
4'2) K apitolní archiv sub LXX XV II, 5tí.
7
82
V. V. Zelený:
Talis defeetus non em endatus, inquit R dm a et Amplma
D natio Vra, fuit hactenus neglectus concionum boheiniearum, dum exoso quodam abusu ad exstirpand am et elim in an dam penitus linguam pa tria m verbum Dei idiomate
au dito ribu s ignoto p ropo nitu r a tq u e ita p ro p te r eiusmodi
m alam consuetudinem, imo confusionem babylonicam nil
ťructuosi in anim ab u s aedificatur. Scivi quidem, quod
R d m a U natio V ra ita dictura e ra t, quia eiusmodi verba ex
litteris a d Dl), archidiaconos Pilsnensem et Tynensem n up e r
datis in terminis ita legi, (quae sane cum d u ra e adm odum
concoctionis fuerint, h a u d d eb e b a t |p ace nostra dixerim]
m ira ri a u t conqueri gravius, quod aíiqualem alterationem
pepererint, q uatenus dictos bonos viros sinistro nonnihil intu itu s fuerim oculo et commissionem ipsorum non aequo
omnino exceperim animo) sed subsequens et locorum et
perso n a ru m enum eratio mendaces ostendet, qui ad sibi persuadendum talia R d m ae Dnationis V rae ind u x e ru n t animum,
et efficiat, u t im posterum aliter credat, aliter se n tia t et
dicat.
Quinque igitur su n t parocbiales ecclesiae ad dominium
Cbotiescbowiense pertinentes, sc ilic e t: Chotieschowiensis,
Dobrzanensis, Sekerzanensis Lidicensis, Tuskowiensis. Filiales
duo, videlicet: Stodensis et Holejscbowiensis. Quibus quiuq ue
p ra e su n t ex monasterio Teplensi P raem o nstratenses canonici,
viri exem plares et dočti, pu re G erm ani pra e te r D obrzanensem
utraquistam .
P aro ch us Chotieschowiensis et u n a Stodensis te n e t 12
loca, nim irum Stodam oppidum, pagos Chotieschau, M antau,
Losyn, Stiech, Horsesikowiz, Kottowiz, Teiuzl, Auhersen,
/u u c li, R othen au jest et Steinen-Aujest. In quibus paschalis
communionis capaces n u m e ra n tu r 1600 animae. E x nomina tis pagis quinque postremi su n t p ure germani. In reliquis
locis mixti sunt, p a rtim scilicet pure germ ani, p a rtim utriusque linguae gnari, ita u t purorum Boemoruin non nisi
in oppido Stodensi sex, in Chotieschau unus, in Stiech q u in ­
que, in M an tau octo, in Losyn tres, in Horschiscowiz tres
et in Kottowiz quinque re p e ria n tu r, iuventus autem universa
prope pure g e rm a n a sit, imo ii quoque iam nominati Boemi
germ anicum intelligant et aliqu aliter loq uan tu r.
Parochus Dobrzanensis loca h a b e t sex (nimirum D obrschanam civitatem, pagos Neudorff, Wasser-Augezd, U nterlukawiz, medietatem pagi Stiech et m edietatem pagi Clumschan), in quibus paschaliter contitentes recen sentur 1200.
E x dictis locis duo pagi, scilicet Neudorff et W asser Aujest
pure germani sunt, duo, videlicet Stiech un d (s.) U nder-Lukawiz
mixti ex puris germ anis et utraq uistis, in quibus persona
pure boema nulla, iuventus similiter ubique paene p ure
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
83
germ aua. Dobrsehanenses suum requisiti dare iudieiuin
eurialiter congregati r e sp o n d e ru n t: post to t annos, quibus
solum germ anicae conciones u ltr a m em oriam omnem contin u a serie b a b ita e fuerunt, nec necessarium nec utile a u t
eonsuetum videri, u t conciones boemicae iteru m in tro d u c a n tu r,
cum plurique civium, familia et iuventus to ta p u re germani
silit, caeteri vero omneš, p ra e te r duas personas senes, utriu sque linguae periti. Quod m edietatem pagi Clum schan ad
lllm. D. baronem W ratislaw pertin en tis attinet, in hoc
unico loco sed perexiguo m aio r pars m axim ě a d u lto ru m
solum boemicum idioma callet et quamvis stylo quotidiano
ac rudiori g e rm a n um loquentem intelligant, a d capiendum
tarnen concionatorem crediderim non ita esse experitos.
Sed bi, si verbi Dei am an tes sint, h a b e n t Lukawicium, ad
quam ecclesiam a lte ra dicti pagi spectat medietas, h a b e n t
vicinum Breschnicium, ubi, quoties lubet, conciones boemicas
a u d ire possunt.
P aro cbu s Tuskowiensis et simul Holyscbowiensis octo
pagos babet, qu oru m quinque, nimirum Tuskau, Saluschan,
Loekuzen, Mirschowiz et medietas pagi Kottowiz a d eccle­
siam S. M a rg a re tta e in Tuskau, reliqui tres vero, scilicet
Ilolieschen, Neitnierschan et Quitschowiz a d s anctu m P e ­
trů m Holyschowiensem pertinent. In prioribus q u a tu o r pagis
p ra e terq u am quod pleraqu e iuventus pure germ a n a sit,
a dultiores quoque caetero utriusque quidem linguae gnari
ob plurimos tam en pure germanos adm ixtos teutonicam
linguam sibi quotidianam fecere.
Kottowicenses etiam,
et si in loquendo boemica sit ipsis familiarior, am barum tam en aeq ualiter periti sunt, u t ita ex omnibus
praefato ru m quinque pagorum incolis non nisi quinque
p u re Boemi deprehendendi sint. In reliquis vero tribu s
pagis ecclesiae sancti P e tři assignatis, q uam quam rustici
boěmicam sibi magis h a b e a n t communem, neque ta m en istic
etiam plures quam novem parocbianos reperire est pastoris
vocem non intelligentes, qui nibilominus, sicut et reliqui
ecclesiae filialis Holyscbowiensis parocbiani omneš quandoquidem a pu d ipsos nonnisi te rtia q u a q u e s e ptim ana parocbus
divina perag at, H radecensem ecclesiam, quae illis magis
vicina q u am ipsa Tuskowiensis est, commodissime a d ire et
ibidem a P. Jo a n n e divini verbi pabulum iure petere possunt,
q uia vicissim e t ex H radecensi paroch ia sine com paratione
plures, videlicet tres pagi potiori ex p a rte pure germani,
Tuskowiensem ecclesiam, propria neglecta, accedere et ibi
verbum dei em endicare coguntur. U t tam en duo adliuc alia
loca amplissima pagum N ierscban scilicet et pagum L yten,
in quibus p ra e te r to tam germanicam iuventutem q ua d rin genti circiter inveniuntur adulti, omneš (praeter octo per*
84
Y. V. Zelený:
sonas) fere pu re germani, parochiae W ylpernieensi incorporati, quórum nullus per totam vitam suam a dh uc in prop ria ecclesia concionem germanicam audivit, sed vel Doberscbanae vel Chotieschowici, quae loca utique longe šunt
distantia, sese verbi dei participem facere debuit.
Paro ch us Lidicensis tan d e m (ex eo, quod post nunc
ad libitum sedulam inquisitionem, etiam pra e te r meam
opiuionem) deprehensum sit q u a tu o r pagos dominii Chotieschowiensis, quod iuventutem totos, quoad adultos vero potissima ex p a r te pu re Germanos, exteros autem in u tra q u e
lingua bene versatos, nec non dom inorum Pilsnensium duos
pagos, eos etiam, qui Dno H oniger subsunt, optimos u traquistas esse) p ro p te r unici pagi Budlowiz incolas Boemos, (jui
vicinissimi civitati Pilsnensi sunt, et absque hoe diebus ťestivis ad t r a c ta n d a sua negotia sese eo semper conferunt
sim ulque divinis interesse possunt, in cho atas cum m u rm u re
t o t G erm a n o ru m per R. P. Franciscanos Pilsnenses boěmicas
conciones sine ullo scrupulo iterum om m ittere et germanicas utilius continuare va le re t: a tta m e n u t videat R d m a et
A mplma Dnatio V estra, quod boemicae linguae plus opinione sua affectus sim, et eidem pro bac lingua potentisime
militanti. quantum conscientia perm ittit, libenter deferre
cupiam, faciam,
u t parochus Lidicensis te rtia quaq ue
septim ana vel per dictos p a tre s vel per alium stabilem vicarium e monasterio Teplensi assum endum prop ter Pilsnenses
subditos boěmicas conciones p rosequatur.
D oberzanensis etiam (quo in loco octogenarius cives
superest, qui aliquando parochum boěmice concionatum
fuisse solus reco rdetur) p ro p te r paucos illos Chlumschanenses W ratislaw ianos in ecclesia alias rarissimos, singulis
dominicis et festis penes germanicum boěmicum quoque
evangelium legat, proles eorum a u te evangelium boěmice
exorcisset et in minori oppidi illius ecclesia aliquando per
an n u m (dum in maiori templo aliquis ex submittendis capellanis meis interim vices p aro d ii supplebit) boěmice
verbum Dei praědicet.
Tuskowiensis vero cu ratu s gratis iu b e b itu r boěmice concionari u t olim, quia m oderni auditores etiam linguam intellig u n t e t alia lo quuntur, quam illi olim, et vere dici potest
olim, dum iam a q u a d ra g in ta sex annis neque Tuskowi neque
Holyschowii concio boemica fuit. Is ergo tum p ro p te r proprios plerosque tum quam plurimos vicinae ecclesiae hradecensis puros G ermanos aeque in Tuskowiensi atqu e Holyscliowiensi ecclesia, cum G erm anus est et aliter non possit,
germ anicas conciones continuabit, ita tam en, u t Holyschowii,
antequam ex residentia sua Tuskowiensi illuc adveniat,, ludi
m agister interq uam parochianis illis per tempestiviorem cam-
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
85
p an ae pulsum convocatis et evangelium et super illud homiliam aliquam sive expositionem boemicam legat. Omneš
a u te m ludim oderatores utriu squ e ling uae periti sunt, utram que etiam in scliolis docent, quod D oberzan ae sub B. Antecessoribus meis observatum non fuit, et ex speciali m andato
meo, eo quod vel soli b o e m ic a r u m ' c a n tilenaru m melodiae
afficiar, plurim um u tra q u e in ecclesiis cantent. Caeterum in
cancellaria m ea et in curiis etiam potissimum lingua germ anica in usu est, non a me ex odio et a d e x stirp an d a m alteram , quam ego in hodiernam diem a d h u c conor addiscere,
in troducta, sed ita p ro u t per quinque p ra e la to ru m sexagenarium regimen et u ltr a p r a c tic a b a tu r inventa.
Atque ita vidět clare R d m a et Am plma Dnatio V ra, quod
illa lamentabilis relatio R dm ae Di Vrae facta minus fuerit ver ita ti consona mihique graviter in i u r io s a ; et si eo modo in
illis locis, quo et in quibus R d m a Dnatio V ra vult, d eberet
catbolicae fidei et evangelii doctiúna bominibus lingua boemica proponi a u t alia tra c ta ri negotia, quod foret necessarium prius illis tr a d e r e linguae illius rudim enta.
Nec m ire tu r Rssima Dnatio V ra ap ud nos, qui sumus
in ex tre m ita te patriae et Bavariae vicini, linguam boemicam
adeo extinctam esse, cum in ipsa metropoli regni a u t s a l­
tem ea rum urbium u n a p a rv a ad huc scintilla illius supersit.
Sed finio tandem prolixam et m olestam hoiniliam hanc
et ad prom ovenda desideria Rssimae et A m p lm a e ' Dnationis
V rae vires possibiles consecro nec non a d alia quaeque g ra ta
obsequia obligatissimam meam promptitudinern offero, rogans,
u t dispositioni et distributioni buic m eae interim acquiescere
e t pro supranom inatis duobus pagis pure germ anis parochiae W ylpernensi in tr a tra c tu m Domini archidecani Pilsnensis p ure boemae incorporatis rem edium invenire, denique
gratiosus in aliis omnibus meus p a tro n u s perm au ere dignetu r, sicut ego sem per esse desidero Rssimae et Amplissimae
Dnationi V rae paratissim u s servus Micbaelus Praep. monasterio Chotieschowiensi 21 Jan. 1673
S takovým chvatem tedy šířila se g e r m a n is a c e ! H ned
v prvních letech antireform ace začalo se zaváděti kázání ně­
mecké, ja k o v Touškově a Holejšově r. 1626, ta k že již r. 1673
vymírali na nejednom místě i pamětníci českých služeb
božích; s lidem, který německy jen rozuměl, tř e b a neuměl
mluviti, zacházeno jako s německým, poněvadž, prý, mu j i ­
ného nebylo potřebí, kdežto v obcích smíšených lid český
působením méně ústup ný ch sousedů počínal naskrze mluviti
německy a platil tedy za Němce, a jin a k nedělo se ani tam ,
kde lid rozhodně český a česky mluvící mimo to německy
je n uměl, V takových místech kázalo a učilo se je n německy,
a tak mládež v d ru h é polovici sedmnáctého věku v mnohých
86
V. y . Zelený:
místech dříve smíšeného ne-li je n českého jaz y k a byla již
ryze německá česky ani neumějíc. Prvním, druhým pokolením
zapomínal p a k lid poněmčený českého původu svého zúplna
i byl se svou proměnou dříve spokojen, než v něm vymi­
zely poslední stopy původní řeči jeho, nej starší lidé, mluvící
ještě česky v místech odcizených, podobní mluvícím křížům
na rostoucím hřbitově české národnosti. A ta k mohla býti
tehdy zastancům ja z y k a českého se vší zdvořilostí ukazována
m a rn o st jejich počínání; n á ro d u českému věštěna již n e d a ­
leká, jistá záhuba.
Listem tímto, pam átným přes všechnu pochybnost p o­
drobných zpráv jeho, končí se bohužel zachovaná a k ta důležité
záležitosti té a zároveň mizí veškera stopa Pešinova d ů ra z ­
ného národního působení vnějšího.
Ačkoli však známe
z doby pozdější již pouze soukromé, tř e b a velmi pozoruhodné
důkazy prakticky pronikavého vlastenectví Pešinova, n e m ů ­
žeme přece pochybovati o tom, že veřejné, ú ředn í snahy jeho
o zachování jazyka českého, které jej vedly k činům ta k smě­
lým a rázným r. 1662 a r. 1672, řídily jej po celý čas jeho
života, a ja k o při proboštu chotěšovském přes houževnatou
sofistiku jeho měly některý účinek, nebyly zajisté m arn ý ani
po všechen ostatní věk Pešiuův.
V užším působišti při kapitole byl dojista Pěšina rovněž
neúnavným hajitelem české řeči, k te r á i tu měla protivníky.
V instrukci, kterou vydal z usnešení kapitoly 30 dubn a
rok u 1672 sakristianovi chrám u svatovítského, op atřujícím u
duchovní správu na H rad č a n ech a některých vinicích, klade
se zvláštní důraz na znalost obou řečí sotva bez přičinění
Pešinova: Necesse proinde est, u t linguam u tra m q u e bohemicam et germanicam calleat.
S národním i snaham i spojovala se i v nových úřadech
oddanost Pešinova církvi a povolání svému. Heslo, kterým
označili sm ěr svůj katoličtí vlastenci naší doby, církvi a
vlasti srdce své rozdělujíce, vedlo již v sedmnáctém století
společnost našich šlechetných Balbinů s tím pouze přirozeným
rozdílem, že v našem století národního rozvoje vlastenecký
sm ěr i sebe horlivějších katolíků, pokud národní vyznání
jejich bylo u přím né a podstatné, měl činnou pla tn o st a vy­
d atné působil, kdežto církevní strá n k a pochopitelným ú čin­
kem doby zůstávala více theoretickou, v sedmnáctém století
pak mimo skrovné výminky, za něž pokládati sluší rozhodné
činy Pešinovy, všechno vlastenectví přestávalo n a slovech, ať
sebe jad rn ějších a vzletnějších, zúplna ustu pu jíc horlivosti
náboženské, tehdy všechnu veřejnou činnost kněžstva vý­
h ra d n ě zaujímající. Pešinovu nadšení náboženskému nejbližším předm ětem byl ú řa d jeho při kapitole a chrám ě
svatovítském. Byl i v tom, jako jsm e výše již podotekli, kus
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
87
vlastenectví je h o ; chrám svatovítský a kapitola jem u slou­
žící byly očím jeho nejdražšími klenoty národními. Je n se
subjektivního stanoviska jeho doby a jeho náboženského p ř e ­
svědčení sluší posuzovati všechno jeho myšlení a konání
toho s m ě r u ; ale kdo umí živé se vmysliti v unášející proud
názorů náboženských, nám nyní ovšem cizích, vřele ocení
vzlet lásky jeho k těmto ideálům, zanícení, s nímž pečoval
0 hm otný a čestný prospěch svého chrám u a jeho kapitoly
a u d a tn o u neústupnost, s níž bránil každém u jejich zkrácení,
a pochopí, proč nyní vážný a rázný Pěšina učinil jedním
z předních úkolů života a první povinností ú řa d u svého,
hájiti práv c h rá m u a kapitoly, vyhledávati zapom enutých
privilejí starých a obnovovati je a stříci s ostražitou řevni­
vostí a ocelovou vytrvalostí každé přednosti jejich, i takové,
k te rá by nebyla záležela než v n e p a trn é stužce nebo v p o u ­
hém slově.
První důrazné vystoupení Pešinovo v té příčině p řip a d á
do jeho zasedání mezi zemskými stavy, kde přednosti kapitoly
obhájil s velikou energií proti dávnému, m ocnému nepříteli.
H ra b ě F e rd in a n d Leopold Benno B ořita z Martinic, syn
Ja ro sla v a z Martinic, vysoko povzneseného potlačením če­
ského povstání, probošt vyšehradský, brojil proti přednosti,
ktero u měla před ním kapitola metropolitní na sněmě
zemském. Sedaliť dle obnoveného zřízení zemského, po němž
stav kněžský ja k o první usedl ve sněmě, za arcibiskupem,
biskupy a m altan ský m velkopřevorem ihned probošt a dě ­
kan svatovítský a po nich teprve probošt vyšehradský. M a r ­
tinic hned po jmenování svém ze všech sil snažil se zjednati
si n a sněm u místo před svatovítskými, užívaje k tom u celé
váhy otce svého, nejvyššího p u r k ra b í J a r o ú a v a z Martinic,
s kterým proto kapitola svatovítská měla n em alé t ř e n i c e :
ale dlouhý spor byl proti něm u rozhodnut, protože se k a r ­
dinál H a r ra c h tehdy rozhodně zastával své kapitoly. Jaroslav
Martinic však do sm rti zůstal kapitole svatovítské nepřítelem
a probošt vyšehradský Benno jen čekal n a příležitost, k te ra k
by přece dosáhl cíle svého. Nyní po letech zdálo se mu
vhodným, užiti lístupnosti probošta Nebeského, aby sn ad provedl
ve skutečnosti, čeho se nemohl domoci sporem právním.
Sněm zemský r. 1672 začal se 24 října. V první schůzi P ě ­
šina poslán je s t s jinými, zejména s proboštem starobole
slavským, pro císařské komisaře. V jeho nepřítom nosti přišel
do sněm u vyšehradský probošt a usedl před proboštem Ne­
beským, jenž posedl dále, aby M artinic měl dosti m í s t a ;
1 hovořili spolu přátelsky. Mnozí z přítom ných, jmenovitě
duchovní, divili se, že probošt svatovítský nechává v y še h ra d ­
skému předního místa, které náleželo svatovítské kapitole,
a soudili mnozí z povahy pro bo šta vyšehradského, že nesedl
88
V. V. Zelený:
na místo Nebeského n á h o d o u .43) Asi za půl hodiny přišli
komisaři s těmi, kdo byli pro né posláni, a když uvedeni
jsou n a svá místa, Pěšina spatřil h ra b ě te Martinice na
místě Nebeského. Nic neváhaje přikročil upřím o k němu
a pověděl mu, že sedí na místě prelátů svatovítských, za
nimiž je s t jeho místo, i žádal ho, aby si neobtěžoval, pře
sednouti na místo sobě náležité, pravě, že nemůže dopustiti,
aby se kapitole jakékoli právo ujímalo. Když však probošt
vyšehradský zůstával seděti, Pěšina požádal arcibiskupa, se­
dícího nedaleko, aby chránil p ráv a kapitoly, a prohlásil, že
preláti svatovítští nebudou sedéti za proboštem kostela ko­
legiátního, spíše že odejdou. Sobek nemohl pomoci odepříti
i žádal M artinice co nejvlídněji, aby ustoupil, ježto preláti
metropolitní mají přednost před všemi preláty světskými ja k o
řádovými. Leč ani to nestačilo, až b r a t r proboštův B ernard
Ignác, nej vyšší purk rab í, pozoruje nemilý výjev, jem u k sobě
pokynul a po tichu s ním promluvil, načež on ze středu
shrom áždění se vytrhl a odešel, nikoho nepozdraviv ani neodporovav. I byla pozornost všech obrácena za ním a po
celé Praze, prý, se toho dne jen o něm mluvilo. Mnozí divili
se Nebeskému, že se svého m ísta ustoupil, on však Tešinovi,
tázajícímu se na to, docela ze své povahy odpověděl, že
Martinicovi ustoupil ja k o hosti. Odpor Pešinův pak došel
nejedné chvály a n ěkteří již napřed, vidouce Martinice na
místě svatovítských, tázali se, ja k se věc asi skončí, až
přijde Pěšina, o němž věděli, že toho nestrpí. 44) Pěšina byl
přesvědčen, že Martinu; hodlal tím způsobem opravdu dosíci
přednosti nenáležité; podkládaltě oběm a synům Jaroslava
Bořity Martinice úmysly kapitole nepřátelské a rozhorlil
**) O Martinicovi známo bylo, že velmi často se pokoušel, domoci
se i v kapitole svatovítské práv, jem u nenáležitých. Viděli jsm e již při
volbě Pešinově za děkana, že byl hlas jeho odm ítnut, poněvadž k a ­
novníci čestní neměli činného práva hlasovacího; a přece chtěl po­
zději opět hlasovati p ii volbě kanovníka Proky. ja k zřéjmo z a k t sporu
arcibiskupova o volbu tuto s kapitolou v archivu sub LXXXVIIT, 42.
Sám Nebeský, člověk v úsudcích mnohem pevnější než v jednání, p ro ­
nesl se o něm v pam ětech: Mirabilis dominus, obinrgat, increpat omneš.
“ ) I ten k ráte Schleinitz byl s Pěšinou úplně za jedno. Píšeť mu
18 listopadu r.1 6 7 2 : Intellegeram iam pridem etiam ab aliis comitis
Bennonis pnblicis in comitiis ostentatum illud insolens Dnationein Vcstram Rdniam generoso illo zelo praécipue fuisse discussum et gavisus
sum čerte ex animo, venerabile illud capitulm n praelatos tan ti adhnc
cordis haberé, qui hoc tam violento tem pore arrogantiis eiusmodi sese
velint audeantque opponere. Spory o přednost na sněmu trvaly však
d ále; nalezliť jsm e v kapitolním archivě sub XC, .45 A rbitram entm u
archiepiscopi ad im peratorem Leopoldům, ut ad differentias in ter p rae­
latos et abbates circa praecedentiam in comitiis tollendas per sanctionem regiam cuilibet suus locus designetur, z r. 1679.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
se takovýmito úklady do té míry, že u vypravování příb ěh u
toho v pamětech volá d v a k rá te : Non sic, i m p ii! ta)
Již v tomto výkladu Pešinově prosvítá dosti ja sn é n e ­
spokojenost jeho s arcibiskupem , k terý nebyl kapitole tak
pevným štítem proti útokům jako zemřelý H a rra c h . Bylo to,
ja k se zdá, první sklamání Pešinovo v nadějích, k teré míval
do Sobka v této příčině. Pokud šlo jen o chrám svatovítský
a zvláště o jeho krášlení a zvelebování, nezůstával Sobek
jisté za Pešinovými ideály. Vyslovovalté od počátku úmysl,
pokračovat! ve stavbě chrám u svatovítského, k čemu pak
přistoupil r. 1673, a již r. 1671 daroval do kaple sv. Vá­
clava mramorový hrob, šest velikých stříb rn ý c h svícnů a
stříb rn é sochy dvou andělů a sv. Václava, ta k že vyhověl
dojista i Pešinovi, jenž sochu sv. Václava ozdobil nadšeným
n á p ise m .4 ) Ale kapitola Sobkovi ta k na srdci neležela a
nadto vůbec neměl té šetrnosti k starým zřízením jak o Pě­
šina, hájící s důslednou konservativností dávných řádů. Tím
byli by se již r. 1671 dostali do sporu, když arcibiskup
z ponuknutí nějakých mnichů zamýšlel odstraniti breviář
pražský a na jeho místě zavésti římský, neboť Pěšina s k a ­
novníkem Phaltzem odporovali tomu, poukazujíce k jiným
kapitolám, užívajícím starých svých breviářů. Ale te n to k rá te
Sobek ustoupil a zanechal svého úmyslu i nastal opět klid,
ja k se zdá, docela přátelský, ač ovšem již netrvalý.
Pěšina těžce pohřešoval vydatnou pomoc arcibiskupskou
v obnovování obřadových privilejí kapitoly a jejích prelátů,
na nichž si tolik zakládal. Nemůžeme po něm zevrubné vypravovati o jeho čilosti a neunavnosti v této příčině; neboť
<rj N etřeba tu zvláště připom ínati, že mohli stavové té doby otáz­
kám podobně malicherným Věnovati tím více pozornosti, čím méně důle­
žitosti mělo často samo jejich jednání. Že však hlas kapitoly svatovítské
měl té doby jakousi váhu mezi stavy, zřejmo z českého listu Leopolda I,
jím samým a krom ě něho Pachton podepsanóho a daného 1 února 1668,
kterým žádá Nebeského, aby jeho proposice, učiněné sněmu, podporoval
svým hlasem i účinkováním na ostatní stavy. :Archiv svatovítské k a ­
pitoly sub LX X X IY , 1, 2.) Pěšina sám hned po vstoupení svém mezi
stavy, v zasedání r. 1670, zvolen je s t na m ístě předchůdce svého v dě­
kanství Zbraslavského zároveň s vyšehradským děkanem Janem Vácslavem Klimšem k přehlednutí a justifikaci účtů zemských za r. 1665
a 1666. (A rtykulové na sněmu obecním, k terýž držán byl na hradě
Pražském 16 dne měsíce ledna a zavřin 1!> dne měsíce srpna léta 1670
etc., str. LII1.)
4<i) D obner a Tum barius. Sobkova horlení pro kultus sv. Vácslava
dokladem je st i toto místo v nedatovaném listě jeho k hr. Hum bertovi
Černínovi: Mitto Y rae Excae iinum libellum Suae Sanctitati offerendtun. Sollicito enim, ut S. W enceslaus patronus noster glorificetur et
eius festům sub ritu duplici aut semiduplici per totum orbem celebretnr. Augustissimo Im peratori intentio haec mea šumme placuit et man­
da vit, ut ad ipsam m et Suam Sanctitatem fiant urgentes litterae, im o'etiam
salutetur nuntius, ut et ille fortiter cooperetur.
90
V. V. Zelený:
sebe větší sympatliie s jebo zápalem není s to, dnes ještě
doaati zajímavosti obsahu těchto snah namnoze i s obecněj­
šího církevního stanoviska příliš málo důležitých. C h a r a k te ­
ristické jest, k terak Pěšina zvláště vysoko cenil užívání infulí
členy k a p ito ly .47) H ned v prvních letech kanovnických zá
roven s Phaltzem vymáhal obnovení starého privileje, který
dovoloval, aby kanovníci celebrovali pod infulí; ja k o děkan
pak shledával stále rů z n á ustanovení ceremoniálu kapitoly
a privileje o věci t é . 4S) I měl za nemalý útisk kapitoly
svatovítské, že roku 1673 Talmberkovi ja k o proboštu ka
pitoly u Všech svátých i jeho nástupcům povoleny jsou
pontifikalie. Celá kapitola svatovítská nemálo byla rozčilena
tímto sáhnutím na své privileje a měla to Talmberkovi,
který byl ta k é jejím kanovníkem, za přím ou zradu, i byla
by, prý, protestovala v Římě proti tomu, kdyby věci nebyl
účasten býval arcibiskup. Sobek totiž, místo co měl po
mínění Pešinově hájiti zvláštního práva svého hlavního ko ­
stela a překaziti úmysl T ahnberkův, podporoval jej u římské
kurie, maje slib od něho, že za to z proboštství u Všech svá­
tých učiní větší praebendu, hodlaje na to věnovati dvacet
tisíc zlatých, tře tin u svého jmění. Arcibiskup asi v tom
viděl větší prospěch církve než v privileji své vlastní kapitoly
a proto svolil, kdežto Pěšina slibu Talm berkovu naprosto
nevěřil a přim ěl Sobka k tomu, aby bully o pontiíikaliích
Talm berkovi nevydával, dokud slibu nenaplní. Když měl
T alm berk infulaci u Všech svátých, soudruhové jeho z kapi­
toly svatovítské okázale vyhnuli se slavnosti té, a odešli
prohošt s Dlouhoveským na Prosík n a ja kousi pobožnost, a
Pěšina s ostatními kanovníky do kláštera sv. Anežky, kde
téhož dne Pešinova neť D orota 4!'j oblečena byla řeholním
šatem, při čemž jí Pěšina vystrojil kvas ja k o při svatbě.
Ačkoliv arcibiskup aspoň tím se snažil zmírniti nevoli k a ­
novníků svatovítských, že jich nenutil, jako T alm b erk žádal,
aby se súčastnili nesnesitelné jim slavnosti, srozumění jeho
l7) Svědectvím jeho nadšeni pro lesk domácí církve, ale zároveň
nejadrného pojímání věcí, k teré té doby bylo všeobecné, je s t věta ve
Phosphom Pešinově na str. 108, kde se mluví o pontifikalních privi1ojích k ap ito ly : Hinc iam ab antiquo habetur istud: „Quid P ragae esse
canonicum p u tatis? sunt pedo arcliiepiscopi infulaque," ita u t de iis
dici possit, quod ille de Eom anis: „quot senatores, to t reges, quot
eanonici, to t episcopi.11
4S) E. 1672, konaje pontifikalně mši, první počal požehnání po Ite
missa est dávati s infulí na hlavě, poněvadž je n arcibiskup měl je dávati bez infule pro kříž, k te rý před ním držán b ý v á; po nešporách
pak opět žehnal pod infulí i zaznam enal to ve svých pam ětech s p a ­
trným uspokojením .
4!l) Byla snad dcera nejstaršího bratra Pešinova, Jana, jehož žena
jm enovala sc taktéž Dorota.
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
91
s kapitolou bylo nyní docela porušeno; jm enovitě pak počalo
se kaliti udržované posud přátelství jeho s Pěšinou, jenž po
tomto příběhu v pam ětech svých arcibiskupovi vytkl, že ta k
horlivě podporuje sluhy jiných kostelů, aby dosáhli infulí a
jiný ch pontifikálu, ale vlastní kapitole vší mocí překáží
u vykonávání podobných privilejí- A v sk u tk u arcibiskup
hned po tom odporem proti privilejím kapitolním octl se
s Pěšinou ve zjevném a krutém nepřátelství. Pěšina již jak o
kanovník tvrdíval, že preláti u sv. P ita mají dle bully U r ­
b a n a V z r. 1365 právo, dáti si assistovat kanovníky infulovanými. Nyní ja k o děkan uminil si zapomenutý privilej tento
vzkřísiti, a při installaci nových kanovníků Václava Ondřeje
M acaria a jmenovaného již arcibiskupova synovce Václava
B ílk a z B ile n b e r k a 50) na den sv. V ojtěcha r. 1673 sloužil
probošt Nebeský slavnou mši a večer Pěšina nešpory za
assistence nových kanovníků sinfulemi. Probošt namítal před
lety dle svých vlastních slov Pešinovi, budou-li mu kanovníci
assistovati sinfulem i, co že prý více budou moci činiti a rc i­
biskupovi, ale nyní, bezpochyby za dojmu infulace T alm berkovy, odhodlal se privileje užiti. H ned 27 d u b n a psáno a r c i­
biskupovi do Teplice, že privilej vešel v zapomenutí jen malým
počtem kanovníků za let minulých, pro který nebylo možná
ho užívati. Sobek zakazoval infulovanou assistenci, táže
se, ja k ý by potom byl rozdíl mezi arcibiskupem a děkanem ;
ale když mu n a to Pěšina zevrubně věc vyložil dotýkaje
zvláště toho rozdílu, že oni, preláti, smějí assistence infulované užívati je n ve svém kostel.e, a jin de jen před králem ,
on pak v celé diecesi, zdá se, že by se byl spokojil, neboť
n a den na nebe vstoupení Páně Pěšina za churavosti p ro ­
boštovy dal si assistovati kanovníky inťulovanými bez nového
odporu arcibiskupova. Sobek vrátil se v sobotu potom zdráv
z lázní a nazejtří Pěšina mu přál uzdraveni a o infulích ani
se nepromluvilo. Tu \š a k roznítil spor n a novo člověk, který
z něho chtěl těžiti, snaže se zejména arcibisk upa popuditi
proti Pešinovi, který mu překážel, ja k se brzo ukázalo. Byl
to Talmberk, jem už prokázaného dobrodiní nemohl si Pěšina,
od pustiti od té chvíle, kdy jeho někdejší chráněnec z je d n á ­
ním pontifikálu svému proboštství zrušil přísahu o dd anosti
a věrnosti, kapitole svatovítské učiněnou. T a lm b erk již po
své infulaci osočoval u arcibisk upa Pěšinu, že svedl k ap itolu
od infulace a nad to že se dotekl neuctivé i bully papežské,
Talm berkovi vydané. V sku tk u však Pěšina dostav opisu
bully shledal, že T a lm b e rk jí dosáhl klamem, informovav
zcela nesprávně kurii římskou o vzniku a postavení své kar''’) Keč, kterou měl Pěšina jako děkan k installovaným k anovní­
kům, chová se v kapitolním archivě sub LXXXVII1, 41.
92
V. V. Zelený:
pitoly. Ustavičným popouzením podařilo se opravdu T a lm ­
berkovi, roznítiti Spor o bullu U rb a n a V znova a uvésti p ř i­
vdej infulované assistence arcibiskupovi v pochybnost. Té
chvíle Pěšina, v pam ětech svých vyřkl n a d ním soud plný
hořkosti, lituje, že kdy ja k ý šlechtic byl p řija t do kapitoly,
a s nemalým rozechvěním uznal svou vinu a varoval nástupců
v kapitole, aby. se šlechty chránili. 5,j Tak odvolával s těžkým
srdcem přesvědčení, kterým kdysi sveden byl k činu, o su d­
ném u později kapitole i jem u samému.
Kapitola hájíc au to rity své houževnaté se držela privi­
leje skutkem již vzkříšeného, arcibiskup zatvrzoval se podle
své umínivé povahy čím dále tím více v odporu proti němu
a p roti obnoviteli jeho, Pešinovi. Na místo bývalé dův ěr­
nosti mezi nimi nastoupilo nyní nejprudší napjetí. Arcibiskup
n a konec uznal se přemoženým a vydal kapitole zvláštní
deklaraci, kterou prelátům kapitulním povolil infulovanou
a ssiste n c i; ale ještě dříve prom ěnila se roztržka rázu posud
veřejného v přímé osobní nepřátelství k Pešinovi.
Podnětem vypuklé bouře byla událost, souvisící úzce
s povahou arcibiskupovou. Sobkova ješitnost, k te rá jej p ř i­
měla hned před dosednutím na stolec arcibiskupský k žá­
dosti slavnějšího než jindy bývalo uvítání a ta k hned před
jeho příchodem mu způsobila nepřátelství kapitoly, po celý
jeho život měla za následek nesnáze a mrzutosti. Sotva přišel
ja k o arcibiskup do Prahy, již o něm tichý pozorovatel Ne­
beský pravil ve svých pamětech : „Nový arcibiskup podivné
věci začíná." (Novus archiepiscopus m ira incipit.) Novoty, k te ­
rými Sobek hned od začátku dráždil kapitolu, na starých
zvycích s celou duší lpící, nejvíce k tomu byly určeny, aby
lahodily marnivosti arcibiskupové. Jmenovitě dal si k ne­
m além u podivení proboštovu zvoniti vždy velikým hlavním
zvonem, kdykoli vcházel do kostela svatovítského. I je s t
zvláštním svědectvím nemužné povahy a mělkého d ucha
Sobkova, že právě příčina ta k malicherná a neslavná mu
stačila, aby co nejvétší nešetrností učinil se nepřítelem muži,
kterém u po léta byl prospíval, čině se jeho nej vroucnějším
důvěrníkem. Nedůstojný způsob této proměny dává dosti
°J) E t hic quidem agnosco culpam ineam, qui in prom ovendo hoc
hornině fallaeigsimo pan* m agna fui. P rom ittebat ille plm im a ac apparebat nobis futurus utilis, sed a p p arct iam, qualis sít, ita u t fere pro
deferrim a peste capituli censeri dobeat. Ju ra v it iile in susceptione sui,
quod velit esse ecclesiae íidelis, honorem ipsius, eommodum et utilitatem quod velit promovere, pericula vero ipsius et damna pro posse
aiiiovero. Jam ápparet, quam ecclesiae iidelis sit, quam etiam honorem
ipsius prom oveat, qui potius honoře ac decore, qucm liactenus illa
gessit, a tot seculis, ipsam exuere contendit. O hominem periurum !
Vitate posteri, talem, nec facile ullwm nobilem in grémium vest m m
a ccipite!
Tomáš Pěšina z Čechorodu.
93
určité znáti, že Sobek vším, co Pešinovi byl činil, chtěl si
z něho v kapitole učiniti donašeče a zbraň, která by p om áhala
jeho ctižádosti a panovačnosti proti kapitole, a že nyní, sklum án js a Pešinovou oddaností ke kapitole a poctivou p ovahou
jeho, pojal nezřízený hněv proti vážnému odpůrci, k te ré m u
sám byl valně pomohl k moci sobě nyní tak nepohodlné.
Stalo se na den sv. Víta, 15 června roku 1673, že
arcibiskup vcházeje s kapitolou do hlavního chrámu, pohřešil
slavné své uvítání velikým zvonem. Není možná diviti se
tomu, že vida té doby proti sobě mnohonásobný odpor, tře b a
vlastní svou vinou způsobený, podrážděn byl tímto p řesto u­
pením svého r o z k a z u ; ale větší nerozvážnost a slabost dal
na jevo vášnivostí, s ja k o u se té chvíle choval k Pešinovi
a kterou všichni přítomní vykládati mohli jen za mstivou
nenávist člověka velmi citelně dotčeného. Obořil té se na
děk a n a zcela proti zdvořilým zvykům u vysokého duchovenstva
jmenovitě tehdy kvetoucím, tázaje se, proč se mu dnes n e ­
zvoní. Pěšina sice klidně odpověděl, že neví o příčině, že
zvoník má rozkaz, zvoniti při každém arcibiskupově vstupu
do chrám u a že mu bude pro dnešní opominutí odečtena
p okuta z platu, jejž m á za toto zvláštní zam ě stná n í; ale
uvnitř jej Sobkův náhlý útok rozčilil tou měrou, že po nové
otázce arcibiskupově, co zvoník dostává za toto zvonění,
nepřemohl již odporu svého proti nešetrnosti Sobkově. O d­
pověděl, že se platí zvoníku za to dvanáct zlatých na rok,
a dodal, že arcibiskupova novota bez potřeby chrám svato­
vítský obtěžuje vydáním nebývalým a nesnadno snesitelným.
S touže bezohledností, s kterou byl Pěšina uražen, byla
nyní vystavena na odiv arcibiskupova marnivost, a Sobek
z h lu b o k á cítil, ja k ostří pru dk osti jeho veřejné proti němu
Samému je s t obráceno. Pěšina byl vítězem, ač n e tře b a si
tajiti, že mohlo vítězství jeho býti trvalejší a prospěšnější
kapitole jím zastávané, kdyby se nebyl arcibiskupově vyzývavosti dal strhnouti, nýbrž hledal obran u méně náh lo u;
ale muž sebevědomý, sam ostatný a zvyklý úctě velmi vzácné
společnosti, ve které žil, nemolil v podobné chvíli teprve
chladné rozvažovat!, js a sobě i vědom mravní převahy své.
Účinek této srážky přišel v zápětí. Hned druhého dne
povoláni jso u k arcibiskupovi preláti kapitolní, probošt Ne­
beský, děkan Pěšina, Phaltz, scholastik, a Martinic, arcijahen.
Arcibiskup žaloval n a Pěšinu, že směle překročil meze p o ­
stavení svého k němu, odváživ se přímo veřejných výčitek
proti němu, i nadál se, že Pěšina, zaražen jsa neobvyklým
výjevem, poddá se a prošiti bude za odpuštění. T ento však
mužně se obhájil a o odpuštění nepromluviv odešel. Vida
Sobek, že ještě nedosáhl žádaného pokoření Pešinova, chopil
se docela m im ořádného p ro stře d k u : pohrozil mu kancléřem
94
V. V. Zelený:
svým, Jindř. Meckenburgrem, že jej sesadí s offieialství.
Takové nebezpečí Pešinovi, jenž důležitého ú ř a d u toho užíval
k provádění svých nejušlechtilejších ideí národních a n á ­
boženských, bylo ra no u příliš n e n a d á lo u ; i uznav, že by
další osobní odpor ztrá to u hodnosti té oslabil jenom sílu
jeho k hájení kapitoly, ustoupil a odňal arcibiskupovi zbraň,
k terá mohla ochromiti jeho síly, tím, že druhého dne k Sob­
kovi přišel a zcela důstojným způsobem jej utišil. Pravil,
že slova jeho neměla za účel arcibiskupa uraziti, takže prosí
za odpuštění, domnívá-li se tento, že j e s t uražen. Tu n e ­
zbývalo Sobkovi, než spokojiti se, i pozval Pěšinu 11 a zítří
k obědu, ja k o činíval za časů nejlepší shody s ním. Pěšina
nemohl odm ítnouti pozvání z duše protivného, ale po celý
oběd mlčel vytrvale. Osvědčil, že nezná takového smíření a
podrobení, kterým by se spustil přísné sp ra v e d ln o sti; i se ­
trv a l ve vážném odporu, když arcibiskup čím dál tím větším
nepřítelem se stával kapitole.
Rozdvojiltě stran y počátkem následujícího roku znova,
a to sporem velmi podstatným, nový skutek arcibiskupův,
o jehož pohnutkách a povaze dnes není snadno souditi
objektivně. Dávaje sestavovati nový d ire ktá ř, Sobek nemálo
p rom ě nil řá d slavností církevních, platící od pra dá vn a dle
p ražského breviáře. Ať to bylo působení mnichů, jimž Pěšina
p řič íta l prvější úmysl arcibiskupův, samotný breviář domácí
zrušiti, či vlastní jeho myšlénka, zám ěr je h o není dnes dosti
srozumitelný. Změna p o d sta tn ě záležela v umenšení obřadů
a slavností kostelních. Pěšina ji ta k to vypisuje: Etenim
17 festa duplicia m utavit in semiduplicia et 21 semiduplicia
in simplicia; octavas au te m quinque penitus obolevit. Stejně
nesnadno jest, vykládati čin Sobkův z čiré nepřízně k d o m á­
címu k ultu nebo z pouhého novotaření, ja k o liledati při něm
reform atorské nějaké snahy moderní, plynoucí z osvíceného
poznání nemírného rozvoje církevních svátkův a o b ř a d ů v ;
nen ít podobný názor u kněze ve století sedm náctém tém ěř
ani možný. Mnohem pochopitelnější je s t ustrn u tí, k te ré no­
vota posavadní zbožné tra d ic e rázem ničící způsobila v k a ­
pitole, i mnohem méně po dstatných obyčejů houževnatě h á ­
jící. Kapitola ústně i písemně ze vší síly protivila se změně,
k te r á právem potřebí měla jejího souhlasu, i byl předním
bojovníkem za právo její, v takové věci vysloviti mínění a rc i­
b isku pa zavazující, Pěšina, jenž sepsal obšírné pojednání
polemické proti a rc ib isk u p o v i.5'2) Tento však nic se neohlédaje
52)
Pojednání toto nevyskytlo se nám a ta k víme o věci mnohem
méně než o jiných sporech malichernějších, k teré Pěšina zevrubně v y ­
psal v pam ětech, kdežto zde je n p rav í: Volnissem hic omnia ista deferre, sed quia alibi fusius p er modům apologiae vel potius dialogi ea
deseripsi, repetere amplius hic nolo.
Tomáš Pěšina z čechorodu.
95
n a o$po- kapitoly konečně nový řád zavedl o své újmě.
Uměn šel t služby boží, v něm obsažené, bylo v očícli kapitoly
ta k rout hvou urážkou svátých, jichž pocty ta k to byly sní­
ženy, J;e Pěšin a volá : Q ua nta strages festorum ! Heu pietas!
TIeu piůsca fiáes! a původce smělého činu pohání přímo před
soud boží, ř k a : Id solum dico, archiepiscopum non evasurum
gravem poenam dei, nisi pristinum sanctis r e stitu a t cultum.
P ře s všechnu opravdovost zbožného přesvědčení svého
Pěšina sotva tušil ja k brzo n á h lá záh u b a Sobkova naplní
je h o proroctví. Ale dříve, než se mu dostalo tohoto dostiučiněni, bylo Pešinovi neohrožené zastávání práv kapitolníeh
ještě dovršiti největší obětí.
Již 18 d u b n a 167-1 probošt Nebeský zemřel. V kapitole
na sta la otázka, kdo bude zvolen jeho nástupcem v úřadě
přinášejícím vedle skvělého postavení vnějšího ta k é velikou
vážnost v tehdejším životě veřejném, a nikoho nebylo, kdo
by byl mohl míti větší naději do volby než Pěšina. Jed n a k
bylo volení d ě k a n ů /.a probošty dosti často zachovávaným
zvykem, n a d to p a k Pešinovy osobní vlastnosti a poměry
činily jeh o zvolení ku pravdě nejpodobnějším. Ukázalo se
zajisté v letech minulých, j a k pevné ruk y a statečné mysli
potřebí člověku, řídícímu kapitolu u v n itř i vně, i ja k o u m ě­
rou vyniká vlastnostmi těmi P ěšina; a měl-li postaven býti
v čelo kapitoly muž, který již osvědčil věrnost k ní a o d d a ­
nost k jejím právům, opět nikdo jiný nemohl býti zvolen
takovým právem. Byltě nad to mimo skutky již vypravované
nadšení své pro chrám svatovítský dokázal je d n a k z n a m e ­
nitou obětí hm otnou, je d n a k činem literárním , tehdy neoby­
čejně proslulým. P řim ě la t jej vyložená již to u h a po rozhoj­
nění služby boží v hlavním chrám ě k tomu, že již před
r. 1673 ch rám u přik ázal tisíc pět set zlatých, aby na poctu
zemských p a tro n ů a za něj samého každou sobotu sloužena
byla mše u oltáře sv. Cyrilla a Methodéje, u něhož ze zvláštní
úcty k národním světcům již tehdy si chystal hrob. 53) Mno­
hem větší váhu než tento skutek, náležející ke zbožným
projevům Pešinovým, o kterých nám ještě bude aspoň stručně
se zmíniti, mělo podniknutí literární, kterým v očích vrstev­
níků nemálo povznesl chrám svatovítský a kapitolu.
O lite rá rn í činnosti Pešinově za doby pražské pojednáme
zvláště, abychom nyní n etrhali od sebe p říb ě hů těsně souvis­
lých ; můžeme tedy zde zatím je n obecně dotknouti se díla, které
Pěšina věnoval svatovítskému chrámu. R. 1673 vydal spis
nazvaný P hosphorus Septicornis, kromě M arsa Moravského
r’3) Viz Phosphorus Septicornis na str. 704. K apitál dávati měl
ročního úroku 90 zl., a byla tím opatřena již ta k é mše. smuteční pro
budoucí výroční den sm rti Pešinovy.
V. V. Zelený.
96
nej větší svou práci. V sedmi oddílech tu vypisoval slavií-svato­
vítského chrám u a jeho kapitoly ta k výmluvné, že mohl l í c i
Balbin : 54) E d id it Phósphorum septicornem ecclesiae Pfagensisj
quo quidquid illustre et gloriosum de rancta illa eeclěsÁa dici
a u t scribi potuit, complexus est. K niha množsW.ru z p rá v ,
liké části nových, měla vzezření ta k učené, že i kromě tendence
zjednávala spisovateli nemalou vážnost, zvláště dokud se ne­
poznávalo stanovisko její nábožensky jedn ostrann é a n e k r i­
tické. N ad to pak směr její lahodil cíobě, kd vznikla, církev­
nímu vlastenectví lokálním u a blednoucím upomínkám kate
licky národním zároveň způsobem tehdy neodolatelným.
Nemohla tedy m inouti se s účinkem, jenž byl neobyčejný, ač
ovšem ta k é charakteristický. Ještě téhož roku 1673 kanovník
Dlouhoveský vydal český přek lad zevrubného seznamu relikvií
svatovítských z třetího oddílu Phosphoru, kterážto knížečka
nesm írného rozšíření došla mezi věřícími, z jejichž rukou ani
za naší doby ještě nezmizela úplně, ta k é po němečku vy­
tištěna byvši za n e d lo u h o .5a) Naše nynější smýšlení právě
o této části Pešinovy knihy ničeho neujímá pověsti, které
spis právě pro podobné stránky požíval, když vyšel, ano ještě
když dávno již nebyl novým. R. 1673 byl celý Phospliorus
dílem ve svém způsobé dokonce nepřekonatelným ; spiso­
vatelovy zásluhy o církev a m etropoli pražskou jím vyrostly
do výše, k níž upřím ní kněží sedmnáctého věku nemohli
pohlížeti jin a k než s úctou a obdivem
O bratným těžením z příznivých okolností dovedl Pěšina
ještě jin a k zvětšiti účinnost a závažnost nové knihy své.
Phospliorus právě se dotiskoval v Praze, když za příprav
k výpravě proti T urkům očekáván příjezd císaře Leopolda 1 do
Cech k přehlídce vojska u Chebu. Pěšina věnoval Phospliorus
Leopoldovi, opatřil knihu obrazem císařovým a napsal nadše­
nou předmluvu, velebící Leopolda ovšem po známém způsobu
sedmnáctého století, ale s tendencí u přím no u a chvalitebnou,
aby Leopolda naklonil Praze a Čechám, což arci u p a n o ­
vníka, který byl již vyrůstal za vzorného preláta k n e m a ­
lému zalíbení šatného F e rd in a n d a III, nejsnáze mohlo se
po dařili velebením církevní slávy české. Zvláštním pak účelem
Pešinovi bylo, co nejdůtklivěji císaři uvésti n a mysl stavbu
svatovítského chrám u, v níž předchůdcové jeho chtěli pokračovati. O prava a dokončení chrám u bylo arci jedním z n e j­
krásnějších snů Pešinových i neopominul za tou příležitostí
ze všech sil se přičinili o jeho vyplnění velmi slastným
obratem , připom ínaje císaři na Turky se chystajícímu p ro ­
roctví, že ten panovník dobude C ařihrad u, k terý obnoví
5I) Bohemia docta
f,s) Dobner.
Nákladem knihtiskárny J. Otty v Praze vyšly .mimo jiné též
tyto historické spisy:
JA N
O sepsání
Ž IŽ K A .
životopisu
j e Ke
W ácslaw W lad iw o j
pokusil
se
ornek,
(Se světlotiskovým vyobrazením.) C e.:t 2 zh Též v sešitech 1.
po 40 kr.
*
5.
JO H A N N Ž IŽ K A .
Versuch einer Biographie desseiben von W . W . Tome,:<
Ů bersetzt von Dr. V. P rochaska
Preis 2 ti. 50 kr.
Příběhy kláštera a města Police nad Medhyj!,,
Sepsal W. W. Tomek.
S litogr. mapkou. — Cena 3 zl.
Místopisné paměti města Hradce Krábwé.
Sepsal
T c m e k ,
Prof. Dr.
če stn ý m ěšťan H rad eck ý .
— « S m a p k o u . — Cena 60 kr., poštou 65 kr. —
Zvolení a korunování Ferdinanda I. za krále Českého
(1526— 1527.)
Sepsal prof. dr. A n t o n í n R e z e k .
Cena 1 zl. 20 kr.
Geschichte der Regierung Ferdinands I, in Bohmen.
Von Prof. Dr. Ant. Rezek.
I. Band. F e rd in a n d s 1. W a h l u n d R egierungsantritt.
Preis 2 ti.
Objednávky na tyto spisy přijím á každé knihkupectví, zejména
nakladatelství J. O tty v P raze, na Karlově náměstí ě. 34.