docDoporučení k zajišťování cizinců
download 
Stížnost Transkript
Doporučení k zajišťování cizinců
ŽADATELÉ O AZYL MAJÍ PRÁVO NA OSOBNÍ SVOBODU A BEZPEýNOST A SVOBODU POHYBU ZAJIŠTċNÍ ŽADATELģ MUSÍ BÝT V SOULADU S PěÍSLUŠNÝMI PěEDPISY ZAJIŠTċNÍ CIZINCE NESMÍ MÍT DISKRIMINAýNÍ CHARAKTER ZAJIŠTċNÍ NESMÍ BÝT SVÉVOLNÉ A VEŠKERÁ ROZHODNUTÍ MUSEJÍ VYCHÁZET Z HODNOCENÍ KONKRÉTNÍCH OKOLNOSTÍ ROZHODOVÁNÍ O ZAJIŠTċNÍ ŽADATELE MUSÍ BÝT PěEDMċTEM URýITÝCH MINIMÁLNÍCH PROCEDURÁLNÍCH ZÁRUK JE NUTNÉ ZOHLEDĕOVAT KONKRÉTNÍ OKOLNOSTI A POTěEBY ŽADATELE O AZYL PODMÍNKY V ZAěÍZENÍCH PRO ZAJIŠTċNÍ CIZINCģ MUSEJÍ BÝT LIDSKÉ A DģSTOJNÉ ZAJIŠġOVÁNÍ ŽADATELģ MUSÍ BÝT PěEDMċTEM NEZÁVISLÉHO MONITOROVÁNÍ A KONTROLY Doporuþení k zajišĢování cizincĤ Doporuþení ohlednČ používání kritérií a standardĤ souvisejících se zajištČním žadatelĤ o azyl a alternativ k zajištČní ZAJIŠTċNÍ NA DOBU NEURýITOU JE SVÉVOLNÉ, PěEDPISEM MUSÍ BÝT STANOVENA MAXIMÁLNÍ LHģTA JE NUTNÉ RESPEKTOVAT PRÁVO POŽÁDAT O AZYL UNHCR vydává tato Doporuþení ohlednČ používání kritérií a standardĤ souvisejících se zajištČním žadatelĤ o azyl a alternativ k zajištČní v souladu se svým mandátem tak, jak je uveden ve Statutu ÚĜadu Vysokého komisaĜe OSN pro uprchlíky, ve spojení s þlánkem 35 Úmluvy OSN z roku 1951 o právním postavení uprchlíkĤ a þlánku II jejího Protokolu z roku 1967.Tento dokument nahrazuje Doporuþení UNHCR ohlednČ používání kritérií a standardĤ souvisejících se zajištČním žadatelĤ o azyl z února 1999. Cílem tČchto doporuþení je poskytnout vodítko pro vlády, zákonodárce, právníky, osoby s rozhodovací pravomocí, napĜ. v justiþním systému, a pro mezinárodní i národní orgány pĤsobící v oblasti zajištČní cizincĤ a azylového práva, vþetnČ nevládních organizací, národních institucí lidských práv a personálu UNHCR. Tato doporuþení jsou k dispozici na Internetu: http://www.unhcr.org/refworld/docid/503489533b8.html © UNHCR 2012 Layout & Design: BakOS DESIGN Obsah Úvod......................................................................................................................... 6 Rozsah ..................................................................................................................... 8 Terminologie ........................................................................................................... 9 Doporuþení.............................................................................................................. 11 DOPORUýENÍ 1: Je nutné respektovat právo požádat o azyl ................................... 12 DOPORUýENÍ 2: Žadatelé o azyl mají právo na osobní svobodu a bezpeþnost a svobodu pohybu ......................................................................... 13 DOPORUýENÍ 3: ZajištČní žadatelĤ musí být v souladu s pĜíslušnými pĜedpisy ...... 14 DOPORUýENÍ 4: ZajištČní nesmí být svévolné a veškerá rozhodnutí musí vycházet z hodnocení konkrétních okolností následovnČ: ............ 15 Doporuþení 4.1: ZajištČní je výjimeþným opatĜením, které je zdĤvodnČno pouze legitimním úþelem ....................................................... 16 4.1.1 Ochrana veĜejného poĜádku ........................................................ 16 4.1.2 Ochrana veĜejného zdraví ........................................................... 18 4.1.3 Ochrana národní bezpeþnosti ...................................................... 18 4.1.4 Úþely, kterými nelze zdĤvodnit zajištČní ...................................... 19 Doporuþení 4.2: K zajištČní cizince lze pĜistoupit jen v pĜípadech, kdy je to nezbytnČ nutné, za všech okolností odĤvodnČné a pĜimČĜené vzhledem k legitimnímu úþelu .................................................................... 20 Doporuþení 4.3: Je nutné zvážit alternativy k zajištČní ............................... 21 DOPORUýENÍ 5: ZajištČní cizince nesmí mít diskriminaþní charakter .................. 24 DOPORUýENÍ 6: ZajištČní na dobu neurþitou je svévolné, pĜedpisem musí být stanovena maximální lhĤta ........................................................ 25 DOPORUýENÍ 7: Rozhodování o zajištČní žadatele musí být pĜedmČtem urþitých minimálních procedurálních záruk ............................... 26 DOPORUýENÍ 8: Podmínky v zaĜízeních pro zajištČní cizincĤ musí být lidské a dĤstojné ........................................................................ 28 DOPORUýENÍ 9: Je nutné zohledĖovat konkrétní okolnosti a potĜeby žadatele o azyl ......................................................................................... 31 Doporuþení 9.1: ObČti traumat nebo muþení ......................................... 31 Doporuþení 9.2: DČti .............................................................................. 32 Doporuþení 9.3: Ženy ............................................................................ 35 Doporuþení 9.4: ObČti nebo potenciální obČti obchodování s lidmi ........ 36 Doporuþení 9.5: Žadatelé o azyl s postižením ....................................... 36 Doporuþení 9.6: Starší žadatelé o azyl .................................................. 37 Doporuþení 9.7: Žadatelé o azyl – lesbiþky, gayové, bisexuálové, transsexuálové ....................................................................................... 37 DOPORUýENÍ 10: ZajišĢování žadatelĤ musí být pĜedmČtem nezávislého monitorování a kontroly ........................................................... 38 PĜíloha A: Alternativy k zajištČní ....................................................................... 39 Poznámky ............................................................................................................ 44 Užiteþné odkazy .................................................................................................. 60 Úvod 1. Právo na svobodu a osobní bezpeþnost patĜí mezi základní lidská práva, což se odráží i v mezinárodním zákazu svévolného zadržování a nachází podporu i v právu na svobodu pohybu. S vČdomím širokého spektra aktuálních problémĤ, kterým þelí národní azylové systémy v dĤsledku neregulérní migrace, s pĜihlédnutím k právu státĤ kontrolovat vstup cizích státních pĜíslušníkĤ na svoje území a jejich pobyt zde a k 1 pĜedpisĤm upravujícím postavení uprchlíkĤ a lidská práva, tato doporuþení reflektují aktuální stav mezinárodního práva v souvislosti se zajišĢováním žadatelĤ o azyl a jsou urþena pro: (a) vlády, které pĜipravují a realizují azylové a migraþní politiky zahrnující prvek zajištČní, a (b) osoby s rozhodovacími pravomocemi, vþetnČ soudcĤ, jež vyhodnocují nezbytnost zajištČní osob v konkrétních pĜípadech. 2. Vzhledem k tomu, jak tíživé je zajištČní pro dotyþné osoby, a v souladu s mezinárodními pĜedpisy a normami v oblasti uprchlických a lidských práv, by se opatĜení zajištČní cizincĤ nemČlo za normálních okolností používat a mČlo by být až poslední možností. Žádost o azyl není nezákonným þinem, a tak veškerá omezení svobody osob, které toto právo uplatní, musejí být upravena zákonem, podrobnČ vymezena a peþlivČ sledována. ZajištČní je možné jen tehdy, pokud slouží legitimnímu úþelu a bylo shledáno nezbytným a pĜimČĜeným v konkrétním pĜípadČ. Respektování práva požádat o azyl obnáší také otevĜené a humánní pĜijímání žadatelĤ o azyl, vþetnČ bezpeþného, 2 dĤstojného a lidská práva zohledĖujícího zacházení. 3. Existují rĤzné zpĤsoby, kterými vlády mohou Ĝešit problém neregulérní migrace – jiné než zajištČní cizincĤ – které zohledĖují obavy vlád i konkrétní okolnosti dotyþné 3 osoby. Ve skuteþnosti neexistují dĤkazy, že by zajišĢování cizincĤ mČlo jakýkoli 4 odrazující úþinek, pokud jde o nelegální migraci. Bez ohledu na úþinky, je zajišĢování osob s cílem odradit migranty obecnČ v rozporu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, protože pĜi stanovení nezbytnosti zajištČní nevychází z hodnocení konkrétních okolností. Vedle zaruþení dodržování norem lidských práv se vlády vyzývají, aby pĜezkoumaly svoje politiky a postupy zajišĢování cizincĤ ve svČtle nejnovČjších poznatkĤ souvisejících s alternativami k tomuto opatĜení (nČkteré z nich jsou uvedeny v tČchto doporuþeních). UNHCR je pĜipraven asistovat vládám pĜi zavádČní alternativ k zajištČní do praxe. Rozsah 4. Tato doporuþení odrážejí stav mezinárodního práva ve vztahu k zajišĢování – na základČ dĤvodĤ souvisejících s migrací – tedy žadatelĤ o azyl a dalších osob, které žádají o mezinárodní ochranu. StejnČ tak se vztahují i na uprchlíky a další osoby, u kterých je zjištČna potĜeba mezinárodní ochrany a které jsou za výjimeþných okolností zajištČny z dĤvodĤ souvisejících s migrací. Vztahují se i na osoby bez státní pĜíslušnosti, které 5 žádají o azyl, ale netýkají se konkrétnČ situace tČchto osob, pokud nežádají o azyl , 6 osob, u kterých nebyla zjištČna potĜeba mezinárodní ochrany , a dalších migrantĤ, jakkoli mnoho zde uvedených standardĤ mĤže být aplikováno i na tyto osoby mutatis mutandis. To platí zejména pro osoby bez státní pĜíslušnosti v kontextu migraþní problematiky, kterým hrozí zvýšené riziko svévolného zadržení. Tato doporuþení se netýkají žadatelĤ o azyl a uprchlíkĤ, kteĜí jsou zajištČni z dĤvodu spáchání trestného þinu. Terminologie ZAJIŠTċNÍ 5. Pro úþely tČchto doporuþení pojem „zajištČní“ oznaþuje zbavení svobody nebo zadržení na uzavĜeném místČ, které žadatel o azyl nesmí volnČ opustit, vþetnČ napĜ. vČznic, úþelových vazebních zaĜízení, pĜijímacích a uprchlických stĜedisek s uzavĜeným režimem apod. 6. Místo zajištČní mĤže být ve spravováno veĜejnými institucemi nebo soukromými smluvními partnery; zajištČní mĤže být naĜízeno v rámci správního nebo soudního postupu, nebo mĤže být dotyþná osoba zajištČna na základČ „zákonných“ dĤvodĤ þi bez nich. ZajištČní nebo zbavení svobody pohybu je krajním opatĜením na škále možných forem omezení svobody (viz obrázek1). I další omezení svobody pohybu 7 v kontextu migrace jsou pĜedmČtem mezinárodních norem. Rozdíly mezi zbavením svobody (zajištČním) a menším omezením svobody pohybu spoþívají ve 8 „stupni nebo intenzitČ a nikoli v povaze nebo podstatČ“. Tato doporuþení se sice zamČĜují více na zajištČní (nebo zbavení svobody pohybu), ale þásteþnČ se vČnují i opatĜením ménČ represivním. 7. Osoby mohou být zajištČny na celé ĜadČ míst, vþetnČ suchozemských a moĜských 9 10 11 hranic, „mezinárodních zón“ letišĢ , ostrovĤ , þlunĤ , a uzavĜených uprchlických táborĤ, ve vlastním domovČ (domácí vČzení) a dokonce i mimo pĜedmČtné území 12 (extrateritorialita). Bez ohledu na název konkrétního místa zajištČní, dĤležitou otázkou je, zda žadatel o azyl byl zbaven osobní svobody de facto, a zda tento akt je v souladu s mezinárodním právem. SVOBODA OMEZENÍ SVOBODY ZAJIŠTċNÍ 13 Obrázek 1 ALTERNATIVY K ZAJIŠTċNÍ 8. „Alternativa k zajištČní“ není právní termín, ale v tČchto doporuþeních se používá jako zkratka oznaþující jakýkoli pĜedpis, politiku nebo praxi, které umožĖují žadatelĤm o azyl pobyt v komunitČ pĜi dodržení urþitých podmínek nebo omezení jejich svobody pohybu. NČkteré alternativy k zajištČní sice zahrnují i rĤzná omezení pohybu nebo svobody (a nČkteré lze klasifikovat jako formu zajištČní), zároveĖ ale odpovídají standardĤm lidských práv (viz obrázek 2). ŽADATEL O AZYL 9. Pojem „žadatel o azyl“ používaný v tČchto doporuþeních se vztahuje k osobám, které žádají o udČlení statusu uprchlíka v souladu s definicí „uprchlíka“ podle Úmluvy z roku 1951, jeho Protokolu z roku 1967 o právním 14 postavení uprchlíkĤ („Úmluva z roku 1951“) nebo jakékoliv regionální 15 úmluvy upravující problematiku uprchlíkĤ, a dále k osobám, které žádají o 16 doplĖkovou nebo doþasnou ochranu. Tato doporuþení se týkají osob, jejichž žádosti jsou posuzovány v rámci postupĤ urþování právního postavení uprchlíka, pĜípustnosti, pĜedbČžného hodnocení apod. Týká se i osob, které uplatĖují právo požádat o soudní pĜezkoumání své žádosti o udČlení mezinárodní ochrany. OSOBY BEZ STÁTNÍ PěÍSLUŠNOSTI 10. 10 „Osoba bez státní pĜíslušnosti“ je definována podle mezinárodního práva jako „osoba, kterou žádný stát podle svých právních pĜedpisĤ nepovažuje za 17 svého obþana“. Pojem osoba bez státní pĜíslušnosti žádající o azyl oznaþuje osobu bez státní pĜíslušnosti, která žádá o udČlení statusu uprchlíka 18 podle Úmluvy z roku 1951, pĜípadnČ o jinou formu mezinárodní ochrany. Doporuþení UNHCR k zajišĢování cizincĤ DOPORUýENÍ 1 Je nutné respektovat právo požádat o azyl. DOPORUýENÍ 2 Žadatelé o azyl mají právo na osobní svobodu a bezpeþnost a svobodu pohybu. DOPORUýENÍ 3 ZajištČní musí být v souladu s pĜíslušnými pĜedpisy. DOPORUýENÍ 4 ZajištČní nesmí být svévolné a veškerá rozhodnutí musí vycházet z hodnocení konkrétních okolností následovnČ: DOPORUýENÍ 4.1 ZajištČní je výjimeþným opatĜením, které je zdĤvodnČno pouze legitimním úþelem. DOPORUýENÍ 4.2 K zajištČní cizince lze pĜistoupit jen v pĜípadech, kdy je to nezbytnČ nutné, za všech okolností odĤvodnČné a pĜimČĜené vzhledem k legitimnímu úþelu. DOPORUýENÍ 4.3 Je nutné zvážit alternativy k zajištČní. DOPORUýENÍ 5 ZajištČní cizince nesmí mít diskriminaþní charakter. DOPORUýENÍ 6 ZajištČní na dobu neurþitou je svévolné, pĜedpisem musí být stanovena maximální lhĤta. DOPORUýENÍ 7 Rozhodování o zajištČní musí být pĜedmČtem urþitých minimálních procedurálních záruk. DOPORUýENÍ 8 Podmínky v zaĜízeních pro zajištČní cizincĤ musí být lidské a dĤstojné. DOPORUýENÍ 9 Je nutné zohledĖovat konkrétní okolnosti a potĜeby žadatele o azyl. DOPORUýENÍ 10 ZajišĢování osob musí být pĜedmČtem nezávislého monitorování a kontroly. 11 DOPORUýENÍ 1: Je nutné respektovat právo požádat o azyl 11. Každý þlovČk má právo požádat o azyl v cizí zemi a nalézt zde ochranu pĜed pronásledováním, závažným porušováním svých lidských práv a jinou závažnou újmou. 19 Žádost o azyl tedy není nezákonným þinem. Úmluva z roku 1951 navíc uvádí, že žadatelé o azyl nesmČjí být postihováni za nelegální vstup na území nebo pobyt pod podmínkou, že se bez prodlení ohlásí na pĜíslušných úĜadech a ĜádnČ zdĤvodní svĤj 20 nelegální vstup nebo pobyt. PĜi uplatĖování svého práva požádat o azyl jsou žadatelé þasto nuceni vstoupit na cizí území bez pĜedchozího oprávnČní. Situace žadatelĤ o azyl mĤže být diametrálnČ odlišná od postavení bČžných migrantĤ v tom, že žadatelé ne vždy mohou splnit formální náležitosti vstupu na území. NapĜíklad pro nČ mĤže být nemožné získat pĜedem veškeré potĜebné doklady, protože se obávají pronásledování a/nebo jejich odjezd je velmi naléhavý. Tyto faktory a skuteþnost, že žadatelé o azyl mají za sebou þasto traumatické zážitky, musejí být zohlednČny pĜi rozhodování o jakýchkoli formách omezení svobody pohybu v souvislosti s nelegálním vstupem þi pobytem. 12 DOPORUýENÍ 2: Žadatelé o azyl mají právo na osobní svobodu a bezpeþnost a svobodu pohybu 21 22 12. Základní práva na svobodu a osobní bezpeþnost a svobodu pohybu jsou uvedena ve všech mezinárodních i regionálních pĜedpisech upravujících lidská práva a jsou zásadními souþástmi legislativních systémĤ právních státĤ. Výkonný výbor Programu Vysokého komisaĜe (ExCom) se pĜi mnoha pĜíležitostech zabýval zajišĢováním žadatelĤ 23 o azyl. Tato práva patĜí ze zásady všem lidským bytostem bez ohledu na jejich status 24 imigranta, uprchlíka, žadatele o azyl þi jiného postavení. 13. ýlánek 31 Úmluvy z roku 1951 výslovnČ Ĝíká, že smluvní státy nebudou stíhat takové uprchlíky, kteĜí vstoupili a pobývají na jejich území bez povolení, za pĜedpokladu, že se sami pĜihlásí bez prodlení úĜadĤm a prokážou dobrý dĤvod pro svĤj nezákonný vstup nebo pobyt. V þlánku dále stojí, že na pohyb takových uprchlíkĤ (nebo žadatelĤ o azyl) nebudou uplatĖována jiná omezení, než jaká jsou nezbytná, a taková omezení budou uplatnČna pouze do té doby, než jejich postavení v zemi bude upraveno nebo než 25 obdrží povolení vstupu do jiné zemČ. ýlánek 26 Úmluvy z roku 1951 také stanoví svobodu pohybu a volný výbČr místa pobytu pro uprchlíky zákonnČ se nacházející na 26 27 území. Toto ustanovení se vztahuje na žadatele o azyl. 14. Kombinace tČchto práv – práva požádat o azyl, netrestání za nelegální vstup nebo pobyt a právo na svobodu a osobní bezpeþnost – znamená, že zajištČní žadatele o azyl musí být pouze krajním Ĝešením, protože základním kritériem je svoboda. 13 DOPORUýENÍ 3: ZajištČní musí být v souladu s pĜíslušnými pĜedpisy 15. Všechny pĜípady zajištČní nebo zbavení svobody musejí být v souladu s pĜíslušnými 28 národními pĜedpisy. Jakékoli zbavení svobody, které není v souladu s národními zákony, je z definice nezákonné, a to z hlediska národního i mezinárodního práva. ZároveĖ platí, že jakkoli je národní legislativa prvotním zdrojem pĜi urþování zákonnosti zajištČní, „ne vždy je rozhodující pĜi posuzování oprávnČnosti omezení 29 svobody“. Zejména je nutné posoudit jeden specifický faktor: potĜebu zabránit 30 svévolnému zbavování svobody osob. 16. PĜedpisy upravující zajištČní musejí dodržovat princip právní jistoty. Toto vyžaduje, 31 mimo jiné, aby takový pĜedpis a jeho právní dĤsledky byly pĜedvídatelné. Zákon 32 umožĖující zajištČní tak napĜíklad nesmí mít retroaktivní úþinky. Jasné stanovení 33 dĤvodĤ pro zajištČní v národní legislativČ bude splĖovat požadavek na právní jistotu. 17. Nedostateþné zákonné pojistky proti svévolnému zajišĢování, napĜ. chybČjící vymezení maximální doby zajištČní nebo neexistence úþinných opravných prostĜedkĤ, by mohly 34 zpochybnit zákonnost kteréhokoli pĜípadu zajištČní. 14 DOPORUýENÍ 4: ZajištČní nesmí být svévolné a veškerá rozhodnutí musí vycházet z hodnocení konkrétních okolností 18. ZajištČní osob v kontextu migrace není v mezinárodním právu zakázáno jako takové a 35 právo na osobní svobodu není absolutní. Na druhé stranČ mezinárodní právo stanoví dĤležité pojistky proti nezákonnému (viz doporuþení 3) a svévolnému zajištČní. „Svévolnost“ je nutné vykládat široce, zahrnuje tedy nejen nezákonnost, ale i prvky 36 nepĜimČĜenosti, nespravedlnosti a nepĜedvídatelnosti. Aby se pĜedešlo svévolnosti, pro každý konkrétní pĜípad zajištČní musí být shledána nezbytnost, odĤvodnČnost za všech okolností a pĜimČĜenost z hlediska legitimního úþelu (viz doporuþení 4.1 a 37 4.2). Opomenutí zvážit jiná, ménČ donucovací nebo obtČžující opatĜení, þiní rozhodnutí o zajištČní svévolné (doporuþení 4.3). 19. Jelikož se dotýkají základního práva, rozhodnutí o zajištČní musejí vycházet z podrobného a individuálního posouzení nezbytnosti zadržet danou osobu v souladu s legitimním úþelem. V tomto ohledu mohou osobám s rozhodovacími pravomocemi pomoci vhodné nástroje posuzování a hodnocení, které zohledĖují konkrétní okolnosti nebo potĜeby pĜíslušných kategorií žadatelĤ o azyl (viz doporuþení 9). Mezi faktory, které by mČly hrát roli pĜi takovém rozhodování, patĜí daná fáze azylového Ĝízení, uvažované cílové místo pobytu, vazby na rodinu a/nebo komunitu, chování v minulosti a charakter, riziko útČku nebo vyjádĜení ochoty a vČdomí nutnosti dodržovat pĜedpisy. 20. V souvislosti s alternativami k zajištČní (doporuþení 4.3 a pĜíloha A) je nutné vyvážit zpĤsob a vhodnost umístČní do komunity v návaznosti na konkrétní okolnosti dotyþné osoby s pĜípadnými riziky pro komunitu. Vyhledání vhodné komunity pro jednotlivce a/nebo jeho rodinu by mČlo být souþástí hodnocení, vþetnČ úrovnČ potĜebných a dostupných podpĤrných služeb. Rutinní nebo automatické zajišĢování je svévolné, 38 protože nevychází z posouzení nezbytnosti zajištČní konkrétní osoby. 15 DOPORUýENÍ 4.1: ZajištČní je výjimeþným opatĜením, které je zdĤvodnČno pouze legitimním úþelem 21. ZajištČní osoby je výjimeþné opatĜení, ke kterému se lze uchýlit jen za legitimním úþelem. Bez takového úþelu bude zajištČní považováno za svévolné i v pĜípadČ, že 39 zajištČná osoba vstoupila na území nelegálnČ. Úþel zajištČní musí být jasnČ 40 definovaný v zákonech a/nebo pĜedpisech (viz doporuþení 3). V kontextu zajišĢování žadatelĤ o azyl existují tĜi hlediska – úþely, kdy jejich zajištČní mĤže být v konkrétním pĜípadČ nezbytné a která jsou obecnČ v souladu s mezinárodním právem, a to veĜejný poĜádek, veĜejné zdraví a národní bezpeþnost. 4.1.1 Ochrana veĜejného poĜádku S cílem prevence útČku a/nebo v pĜípadech, kdy je pravdČpodobné, že dotyþná osoba nebude spolupracovat 22. Pokud existují vážné dĤvody domnívat se, že konkrétní žadatel o azyl se pokusí o útČk nebo jiným zpĤsobem odmítne ĜádnČ spolupracovat s pĜíslušnými úĜady, mĤže být 41 zajištČní v daném pĜípadČ nezbytné. Faktory, které je v obecném posuzování nutné zohlednit, mohou napĜ. zahrnovat minulou ochotu þi neochotu spolupracovat, dodržování þi nedodržování podmínek propuštČní nebo kauce, vazby na rodinu nebo komunitu, pĜípadnČ na jiné podpĤrné sítČ v zemi azylu, ochotu nebo neochotu poskytnout údaje o základních bodech jejich žádosti nebo skuteþnost, že žádost je 42 shledána zjevnČ nedĤvodnou nebo podvodnou. Je nutné mít zavedené vhodné metody ovČĜování a posuzování, aby bylo zaruþeno, že osoby, které jsou bona fide 43 žadatelé o azyl, nebyly takto nesprávnČ zajištČny. 16 V souvislosti s urychleným Ĝízením v pĜípadech zjevnČ nedĤvodných nebo jasnČ podvodných žádostí 23. ZajištČní v souvislosti s urychleným Ĝízením v pĜípadech zjevnČ nedĤvodných nebo jasnČ podvodných žádostí musí být upraveno zákonem a v souladu s požadavkem na 44 vyvážené posuzování musí zohlednit rĤzné, leckdy protichĤdné zájmy. Jakékoli zajištČní související s urychleným Ĝízením je možné použít jen v pĜípadech, které jsou 45 posouzeny jako „zjevnČ nedĤvodné“ nebo „jasnČ podvodné“, a zajištČné osoby mají právo na ochranu uvedenou v tČchto doporuþeních. Za úþelem prvotního ovČĜení totožnosti a/nebo bezpeþnosti Je pĜípustné zajistit osobu na urþitou minimální dobu nutnou k ovČĜení totožnosti a 24. bezpeþnosti v pĜípadech, kde totožnost je neurþená nebo sporná, nebo kde existují 46 náznaky bezpeþnostního rizika. ZároveĖ ovšem zajištČní nesmí trvat déle než pĜíslušné kroky zamČĜené na zjištČní totožnosti nebo posouzení bezpeþnostních hledisek, v rámci zákonem jasnČ stanovených lhĤt (viz dále). o azyl mají þasto ospravedlnitelné dĤvody k 25. S pĜihlédnutím ke skuteþnosti, že žadatelé 47 nelegálnímu vstupu nebo pohybu, vþetnČ cestování bez pĜedepsaných dokladĤ totožnosti, je dĤležité zajistit, aby zákonné požadavky neobsahovaly nerealistické povinnosti ohlednČ poþtu a kvality dokladĤ totožnosti, které lze od žadatelĤ o azyl požadovat. V pĜípadČ neexistence dokladĤ totožnosti jsou i jiné zpĤsoby, jak identitu zjistit. Neschopnost pĜedložit požadované doklady nesmí být automaticky vykládána jako nedostatek ochoty spolupracovat nebo mít za následek nepĜíznivý výsledek bezpeþnostního šetĜení. Žadatelé o azyl, kteĜí pĜijdou na území bez dokladĤ, protože ve své zemi pĤvodu nemohou žádné získat, by nemČli být zajišĢováni pouze na základČ tohoto dĤvodu. Namísto toho je nutné posoudit, zdali žadatel o azyl má nebo nemá dĤvČryhodné vysvČtlení neexistujících nebo zniþených dokladĤ totožnosti anebo pĜedložení falešných dokladĤ, zdali mČl v úmyslu podvést úĜady, nebo zdali odmítá spolupracovat v rámci procesu ovČĜování totožnosti. 26. Je nutné stanovit pĜesné þasové omezení zajištČní osob za úþelem ovČĜení totožnosti, protože neexistence dokladĤ mĤže vést, a je také jednou z hlavních pĜíþin, k prodlužovanému zajištČní nebo zajištČní na dobu neurþitou. 27. Státní pĜíslušnost je obvykle souþástí totožnosti, ale její zjišĢování mĤže být komplikované a v pĜípadech žadatelĤ o azyl bez státní pĜíslušnosti je tak nutné þinit 48 v Ĝádném Ĝízení. 17 V souvislosti s pĜedbČžným pohovorem za úþelem zjištČní skuteþností, na kterých je založena žádost o mezinárodní ochranu a které bez zajištČní osoby nelze zjistit 28. Je pĜípustné zajistit žadatele o azyl na urþitou omezenou dobu v souvislosti s pĜedbČžným pohovorem za úþelem zjištČní skuteþností, na kterých je založena žádost o 49 mezinárodní ochranu. Ovšem takové opatĜení je dĤvodné pouze v pĜípadech, kdy pĜedmČtné informace nelze bez zajištČní osoby zjistit. Sem patĜí zjišĢování zásadních skuteþností od žadatele o azyl, jako napĜ. dĤvody žádosti o azyl, které ovšem nezahrnuje komplexní posouzení všech hledisek. Tato výjimka z obecného pravidla – že zajištČní žadatele o azyl je krajním opatĜením – nemĤže být použita ke zdĤvodnČní zajištČní na celou dobu posuzování žádosti nebo na dobu neurþitou. 4.1.2 Ochrana veĜejného zdraví 29. ProvádČní zdravotních prohlídek konkrétních žadatelĤ o azyl mĤže být legitimním dĤvodem pro þasovČ omezené zajištČní pod podmínkou, že je v daném pĜípadČ dĤvodné nebo jde o preventivní opatĜení v pĜípadČ urþitých pĜenosných nemocí nebo epidemie. V imigraþní souvislosti mohou být tyto zdravotní prohlídky provádČny pĜi vstupu do zemČ, nebo co nejdĜíve poté. Jakékoli prodlužování zajištČní nebo omezení svobody pohybu na tomto základČ je možné pouze v pĜípadČ, že je lze zdĤvodnit úþelem léþby, je schváleno kvalifikovaným personálem a jen do okamžiku, kdy léþba skonþí. ZajištČní se musí odehrávat ve vhodném zaĜízení, napĜ. na klinice, v nemocnici nebo ve speciálním zdravotním stĜedisku na letišti/hranici. Další zajištČní nad rámec prvotní zdravotní prohlídky mĤže povolit jen kvalifikovaný zdravotnický personál umožĖující dohled soudu. 4.1.3 Ochrana národní bezpeþnosti 30. MĤže vzniknout potĜeba zajistit konkrétní osobu, která pĜedstavuje hrozbu pro národní 50 bezpeþnost. Jakkoli pravomoc rozhodnout o tom, co je a co není hrozbou z hlediska národní bezpeþnosti, mají pĜedevším státní orgány, musí být pĜijatá opatĜení (napĜ. zajištČní osoby) v souladu se standardy uvedenými v tČchto doporuþeních, hlavnČ s 51 podmínkami nezbytnosti, pĜimČĜenosti k hrozbČ, nediskriminace a soudního dohledu. 18 4.1.4 Úþely, kterými nelze zdĤvodnit zajištČní 31. 52 ZajištČní cizincĤ, které není provedené za legitimním úþelem, je svévolné. Níže je uvedeno nČkolik pĜíkladĤ. ZajištČní jako trest za nelegální vstup a/nebo zpĤsob, jak odradit od podání žádosti o azyl 32. Jak již bylo uvedeno v doporuþeních 1 a 2, zajištČní osoby založené pouze na tom, že 53 dotyþná osoba žádá o azyl, je podle mezinárodního práva nezákonné. Nelegální vstup ani pobyt žadatele o azyl na území nedává státu automatickou pravomoc ho zajistit nebo jinak omezit jeho svobodu pohybu. ZajištČní provedené s cílem odradit potenciální žadatele o azyl nebo ty, kteĜí již podali žádost o azyl, od usilování o azyl, je v rozporu s mezinárodními normami. Navíc zajištČní nesmí mít charakter represivního nebo 54 disciplinárního opatĜení za nelegální vstup nebo pobyt na území. Vedle toho, že by takové zajištČní pĜedstavovalo trest podle þlánku 31 Úmluvy z roku 1951, mohlo by navíc dosáhnout úrovnČ kolektivního trestu v rozporu s mezinárodním právem v oblasti lidských 55 práv. ZajištČní žadatele o azyl na základČ rozhodnutí o vyhoštČní 33. Platí obecné pravidlo, že je nezákonné zajistit žadatele o azyl v rámci probíhajícího azylového Ĝízení na základČ rozhodnutí o vyhoštČní, protože taková osoba nesmí být vyhoštČna, dokud není pravomocnČ rozhodnuto ve vČci její žádosti o azyl. ZajištČní pro úþely vyhoštČní je pĜípustné pouze poté, co byla žádost o azyl pravomocnČ posouzena 56 a zamítnuta. Ovšem pokud existují dĤvody se domnívat, že konkrétní žadatel o azyl se odvolal nebo podal další žádost vyloženČ s cílem oddálit nebo bránit rozhodnutí o vyhoštČní þi deportaci, které by vedlo k jeho odchodu ze zemČ, úĜady mohou zvážit možnost zajištČní této osoby – pokud to bude nezbytné a pĜimČĜené v konkrétním pĜípadČ – s cílem zabránit útČku po dobu, kdy bude žádost o azyl posuzována. 19 DOPORUýENÍ 4.2: K zajištČní lze pĜistoupit jen v pĜípadech, kdy je to nezbytnČ nutné, za všech okolností odĤvodnČné a pĜimČĜené vzhledem k legitimnímu úþelu 34. Nezbytnost, odĤvodnČnost a pĜimČĜenost zajištČní je nutné posuzovat pro každý individuální pĜípad, a to po celou dobu Ĝízení (viz doporuþení 6). PotĜeba nČkoho zajistit musí být posuzována ve svČtle úþelu zajištČní (viz doporuþení 4.1) a obecné dĤvodnosti tohoto zajištČní za všech okolností, pĜiþemž je nutné zohlednit veškeré zvláštnosti konkrétního pĜípadu (viz doporuþení 9). Obecný princip pĜimČĜenosti vyžaduje, aby byla nalezena rovnováha mezi dĤležitostí respektování práva na svobodu a osobní bezpeþnost a svobody pohybu jednotlivce a cíli veĜejné politiky, na jejímž základČ k 57 omezování tČchto práv dochází. ÚĜady nesmČjí podniknout nic, co by bylo nad rámec opatĜení nezbytných pro dosažení daného úþelu v konkrétním pĜípadČ. Test nezbytnosti a pĜimČĜenosti dále obnáší posouzení toho, zda nebyla k dispozici jiná, ménČ restriktivní þi donucovací opatĜení (tzn. alternativy k zajištČní), která mohla být v daném pĜípadČ použita a která by byla úþinná (viz doporuþení 4.3 a pĜíloha A). 20 DOPORUýENÍ 4.3: Je nutné zvážit alternativy k zajištČní 35. Zvážení alternativ k zajištČní – od povinnosti hlásit se na urþitém místČ pĜes Ĝízený dohled v rámci komunity až po programy individuálního Ĝízení (viz pĜíloha A) – je souþástí obecného hodnocení nezbytnosti, odĤvodnČnosti a pĜimČĜenosti zajištČní (viz doporuþení 4.2). Tímto zvážením bude zaruþeno, že zajištČní žadatelĤ o azyl je krajním, nikoli bČžným opatĜením. Musí být prokázáno, že ve svČtle konkrétních okolností pĜípadu žadatele o azyl nebyly k dispozici žádné ménČ restriktivní nebo donucovací 58 prostĜedky k dosažení stejného úþelu. Proto je nutné provést posouzení dostupnosti, 59 úþinnosti a vhodnosti alternativ k zajištČní v každém konkrétním pĜípadČ. 36. StejnČ jako u zajištČní, i u jeho alternativ platí, že musí být upraveny zákony a 60 pĜedpisy, tak aby bylo zamezeno svévolnému omezení osobní svobodu nebo pohyb. Princip právní jistoty vyžaduje odpovídající úpravu tČchto alternativ (viz doporuþení 3). Právní pĜedpisy musí konkretizovat a objasnit rĤzné dostupné alternativy, kritéria jejich 61 užívání a subjekty odpovČdné za jejich realizaci a prosazování. 37. Alternativy k zajištČní, které omezují svobodu žadatelĤ o azyl, mají dopad na jejich lidská práva a podléhají standardĤm lidských práv vþetnČ pravidelného pĜezkoumání 62 konkrétních pĜípadĤ nezávislým orgánem. Osoby, na kterých jsou uplatĖovány tyto alternativy, musí mít vþas k dispozici úþinné mechanismy podávání stížností a 63 opravných opatĜení. Alternativy k zajištČní musí být k dispozici nejen na papíĜe, ale i v praxi. Alternativy k zajištČní zejména nesmČjí mít charakter jiné (alternativní) formy 38. zajištČní; alternativy k zajištČní také nesmČjí být alternativami k propuštČní. Dále by se nemČly stát náhražkou za bČžné otevĜené pĜijímací zaĜízení, která neomezují svobodu 64 pohybu žadatelĤ o azyl. 21 39. PĜi navrhování alternativ k zajištČní je dĤležité, aby státy dodržovaly princip minimální intervence a vČnovaly zvýšenou pozornost specifické situaci zranitelných skupin, jako jsou dČti, tČhotné ženy, senioĜi a osoby s postižením nebo traumatickou zkušeností (viz 65 doporuþení 9). SVOBODA STANOVENÉ MÍSTO POBYTU REGISTRACE A/NEBO DOHLED ÚSCHOVA DOKLADģ V RÁMCI ELEKTRONICKÉ NÁRAMKY DOMÁCÍ VċZENÍ KOMUNITY ZÁRUKA/KAUCE 66 Obrázek 2 22 OHLAŠOVACÍ POVINNOST ZAJIŠTċNÍ 40. Alternativy k zajištČní mohou mít rĤzné formy v závislosti na konkrétních okolnostech: registrace a/nebo uložení dokladĤ, záruka/jistina/kauce, ohlašovací povinnost, propuštČní a dohled v rámci komunity, stanovené místo pobytu, elektronické monitorování nebo domácí vČzení (bližší informace k nČkterým z tČchto alternativ viz pĜíloha A). Jednotlivá Ĝešení mohou zahrnovat vČtší þi menší omezení svobody a pohybu a z tohoto hlediska nejsou rovnocenné (viz obrázek 2). Zatímco ohlašovací povinnost po telefonu a využití dalších moderních technologií mĤže být vnímáno jako 67 jiné formy dobrá praxe, zejména u osob, které mají problémy s mobilitou, elektronického sledování – napĜ. náramky na zápČstí nebo kotník – jsou považovány za výraznČ pĜísnČjší, v neposlední ĜadČ proto, že jsou spojeny s odsouzením za trestný 68 þin, a proto by se jejich využívání mČlo omezovat. 41. OsvČdþená praxe dokazuje, že alternativy jsou nejúþinnČjší, pokud platí, že žadatelé o azyl: • jsou vystaveni dĤstojnému a lidskému zacházení a respektu po celou dobu azylového Ĝízení; • jsou jasnČ a struþnČ hned v první fázi informováni o svých právech a povinnostech souvisejících s alternativou k zajištČní a o dĤsledcích pĜípadného porušení; • mají pĜístup k právní pomoci po celou dobu azylového Ĝízení; • mají dostateþnou materiální podporou, ubytování a další podmínky, pĜípadnČ prostĜedky umožĖující jejich sobČstaþnost (vþetnČ práva na práci) a • mohou využívat individuálních služeb v souvislosti s žádostí o azyl (další 69 komentáĜ viz pĜíloha A). Doklady jsou nezbytnou souþástí alternativních programĤ k zajištČní, jimiž žadatelé o 42. azyl (a jejich rodiny) mohou prokázat své právo na pobyt v dané komunitČ. Doklady také slouží jako pojistka proti (opakovanému) zajištČní a mohou usnadnit možnost najmout si 70 byt, získat zamČstnání, zdravotní péþi, vzdČlání a/nebo další služby. Další informace k rĤzným typĤm alternativ k zajištČní a doplĖkových opatĜení najdete v pĜíloze A. 23 DOPORUýENÍ 5 ZajištČní nesmí mít diskriminaþní charakter 43. Mezinárodní právo zakazuje zajištČní nebo omezení svobody pohybu osob na základČ rasové pĜíslušnosti, barvy pleti, pohlaví, jazyka, vyznání, politických nebo jiných názorĤ, pĜíslušnosti k národnostní nebo sociální skupinČ, majetku, spoleþenského a jiného 71 stavu, tedy i postavení žadatele o azyl nebo uprchlíka. Toto platí i v pĜípadech 72 vyhlášení výjimeþného stavu. Státy mohou být obvinČny z rasové diskriminace v 73 pĜípadČ, že zajišĢují osoby „urþité národnosti“. Každý má minimálnČ právo odvolat se proti svému zajištČní z podobných dĤvodĤ a stát musí prokázat, že pro rozlišování mezi vlastními obþany a neobþany, pĜípadnČ mezi rĤznými skupinami cizincĤ mČl dobrý a 74 objektivní dĤvod. 24 DOPORUýENÍ 6: ZajištČní na dobu neurþitou je svévolné, pĜedpisem musí být stanovena maximální lhĤta 44. Jak uvádí doporuþení 4.2, test pĜimČĜenosti se vztahuje jak na prvotní pĜíkaz k zajištČní, tak na pĜípadná prodloužení zajištČní. Délka zajištČní mĤže jinak zákonné rozhodnutí o zajištČní uþinit rozhodnutí svévolným. ZajištČní osoby na dobu neurþitou z imigraþních 75 dĤvodĤ je z pohledu mezinárodního práva a lidských práv zajištČním svévolným. 45. Žadatelé o azyl nesmČjí být zajišĢováni na delší dobu, než je nezbytnČ nutné; pokud již pĤvodní dĤvod zajištČní neplatí, má být žadatel o azyl neprodlenČ propuštČn 76 (doporuþení 4.1). 46. Jako záruku proti svévolnosti je tĜeba do národní legislativy zavést maximální dobu zajištČní. Bez tČchto ustanovení by zajištČní vedlo k prodlužování, v nČkterých 77 pĜípadech i na dobu neurþitou, zejména pak žadatelĤ o azyl bez státní pĜíslušnosti. Maximální doba zajištČní nesmí být obcházena pĜíkazem k propuštČní žadatele o azyl, po kterém okamžitČ následuje opČtovné zajištČní ze stejných dĤvodĤ. 25 DOPORUýENÍ 7 Rozhodování o zajištČní musí být pĜedmČtem urþitých minimálních procedurálních záruk 47. Pokud žadatelĤm o azyl hrozí zajištČní nebo již zajištČni jsou, mají právo na níže uvedené minimální procesní záruky: (i) V okamžiku zajištČní být informováni o dĤvodech zajištČní a svých právech v souvislosti s pĜíkazem k zajištČní, vþetnČ postupĤ pĜezkoumání, a to v jazyce a 79 terminologii, kterým rozumČjí. (ii) Být informováni o právu na právní pomoc. V situacích, kdy obþané dané zemČ mají nárok na bezplatnou právní pomoc, mČla by tato být poskytnuta i žadatelĤm 80 o azyl, a to co nejdĜíve po zajištČní, aby zajištČná osoba konzultovala svá práva. Na komunikaci mezi právníkem a žadatelem o azyl se vztahuje zásada zachování dĤvČrnosti mezi právníkem a klientem. Právním zástupcĤm musí být umožnČn pĜístup k jejich klientĤm, ke spisĤm vedeným v jejich Ĝízení a musejí mít možnost setkávat se s klienty v bezpeþném a soukromém prostĜedí. (iii) Být pĜedvedeni neprodlenČ pĜed soudní nebo jiný nezávislý orgán za úþelem pĜezkoumání rozhodnutí o zajištČní. Toto pĜezkoumání je v ideálním pĜípadČ automatické a probíhá v první instanci do 24–48 hodin od poþáteþního rozhodnutí o zajištČní žadatele o azyl. Orgán pĜezkoumávající pĜípad musí být nezávislý na orgánu, který na poþátku rozhodl o zajištČní, a mít pravomoc naĜídit propuštČní 81 nebo zmČnit podmínky propuštČní. 78 (iv) Po prvním pĜezkoumání zajištČní musí být provádČno pravidelné provČĜování nezbytnosti pokraþování zajištČní u soudu nebo jiného nezávislého orgánu, kterého má právo se úþastnit žadatel o azyl a/nebo jeho zástupce. Dobrou praxí je po potvrzení správnosti poþáteþního rozhodnutí o zajištČní provádČt pĜezkoumání okolností každých sedm dnĤ až do uplynutí jednoho mČsíce a pak každý mČsíc až do dosažení maximální doby zajištČní podle zákona. 26 (v) Bez ohledu na pĜezkoumávání podle bodĤ (iii) a (iv) provádČné osobnČ nebo prostĜednictvím zástupce je nutné respektovat právo kdykoli se odvolat proti 82 zajištČní k soudu. DĤkazní bĜemeno s ohledem na prokázání zákonnosti zajištČní nesou pĜíslušné úĜady. Jak uvádí doporuþení 4, úĜady musejí prokázat, že existuje zákonný dĤvod pro konkrétní zajištČní, které je zdĤvodnČno v souladu s principy nezbytnosti, odĤvodnČnosti a pĜimČĜenosti, a že byly v konkrétním pĜípadČ zváženy jiné, ménČ represivní prostĜedky k dosažení téhož cíle. (vi) ZajištČné osoby musí mít pĜístup k azylovému Ĝízení a zajištČní by nemČlo tvoĜit 83 pĜekážkou pro žadatele o azyl v pokraþování Ĝízení o žádosti o azyl. PĜístup k azylovému Ĝízení musí být reálný a úþinný, vþetnČ toho, že þasové lhĤty pro pĜedkládání podpĤrných materiálĤ odpovídají tomu, že dotyþná osoba je 84 zajištČna, a je tĜeba poskytnout pĜístup k právní a jazykové pomoci. Je také dĤležité, aby zajištČní žadatelé o azyl mČli k dispozici pĜesné právní informace o azylovém Ĝízení a svých právech. (vii) Kontaktovat a být kontaktováni UNHCR. Je tĜeba pĜimČĜenČ zajistit pĜístup k dalším orgánĤm, napĜ. pĜíslušným institucím vČnujícím se uprchlíkĤm nebo dalším agenturám, vþetnČ úĜadu ombudsmana, komisím pro lidská práva nebo nevládním organizacím. Je tĜeba zajistit nejen právo na kontakt v soukromí s pracovníky výše uvedených institucí, ale také zajistit prostĜedky sloužící k navázání tohoto kontaktu. (viii) Pokud jde o údaje o žadateli o azyl vþetnČ zdravotních údajĤ, je nutné dodržovat zásady zachování dĤvČrnosti. (ix) Je tĜeba co nejdĜíve identifikovat pĜípadnou negramotnost zajištČné osoby a zavést mechanismus, který negramotným žadatelĤm o azyl umožní pĜedkládat „podání“, napĜ. žádosti o schĤzku s právníkem, lékaĜem nebo jiným kontaktem, 86 nebo podat stížnosti. 85 27 DOPORUýENÍ 8: Podmínky v zaĜízeních pro zajištČní cizincĤ musí být lidské a dĤstojné 48. V pĜípadČ zajištČní mají žadatelé o azyl právo na dodržení níže uvedených minimálních podmínek: 28 (i) ZajištČní osob mĤže ze zákona probíhat jen na místech, která jsou oficiálnČ 87 vedená zajišĢovací zaĜízení. ZajištČní osob v policejních celách není pĜimČĜené. (ii) S žadateli o azyl je nutné zacházet dĤstojnČ a v souladu s mezinárodními 88 standardy. (iii) ZajišĢování žadatelĤ o azyl z imigraþních dĤvodĤ nesmí být svojí povahou 89 represivním opatĜením. Je tĜeba se vyvarovat používání vČznic a zaĜízení navržených a provozovaných jako vČznice pro tento úþel. Pokud jsou žadatelé o azyl zadržováni v takových zaĜízeních, je nutné je oddČlit od bČžné vČzeĖské 90 populace. Standardy platné pro vČznČ, jako je napĜ. nošení vČzeĖských úborĤ nebo pout, jsou nepĜimČĜené. (iv) Jméno zajištČné osoby, místo zajištČní a jména osob odpovČdných za zajištČní musí být uvedené v evidenci, která je neprodlenČ k dispozici a pĜístupná dotþeným osobám vþetnČ pĜíbuzných a právního zástupce. Ovšem pĜístup k tČmto údajĤm musí respektovat zásady ochrany osobních údajĤ. (v) V zaĜízeních, kde jsou zajištČny ženy s muži, je nutné obČ pohlaví oddČlit, s výjimkou rodin. Také dČti je tĜeba oddČlit od dospČlých, pokud nejde o 91 pĜíbuzné. Kde je to možné, mČlo by být zajištČno ubytování pro rodiny. Ubytování pro rodiny mĤže zabránit situaci, kdy se þlenové rodiny (zejména otcové cestující sami s dČtmi) ocitnou na samotce v pĜípadČ neexistence jiné alternativy. (vi) Tam, kde je jí zapotĜebí, je nutné poskytnout Ĝádnou lékaĜskou péþi, vþetnČ psychologického poradenství. ZajištČné osoby vyžadující lékaĜskou pomoc by mČly být umístČny do pĜíslušného zaĜízení, pĜípadnČ léþeny na místČ, pokud zde takové zaĜízení je k dispozici. Co nejdĜíve po zajištČní je tĜeba zajištČným osobám poskytnout prohlídku zdravotního a duševního stavu, kterou musejí provést kompetentní odborníci. ZajištČné osoby by mČly být pravidelnČ hodnoceny z hlediska fyzického a duševního stavu. Mnoho zajištČných osob v dĤsledku zajištČní trpí psychickými a fyzickými problémy, a proto je nutné uvedené pravidelné prohlídky provádČt i v pĜípadČ, že na zaþátku se u nich žádné pĜíznaky neprojevovaly. Tam, kde se v zajištČní projeví nebo rozvinou pĜíznaky fyzických nebo duševních problémĤ, postiženým osobám musí být poskytnuta Ĝádná péþe a léþba, vþetnČ zvážení možnosti propuštČní. (vii) ZajištČní žadatelé o azyl by mČli mít možnost pravidelného kontaktu (vþetnČ telefonického, nebo pokud je to možné pĜes internet) a pĜijímat návštČvy pĜíbuzných, pĜátel a pracovníkĤ náboženských, mezinárodních a/nebo nevládních organizací, pokud o nČ mají zájem. Je nutné zajistit možnost kontaktovat a být kontaktováni UNHCR. Pro úþely tČchto návštČv je nutné vyþlenit vhodná zaĜízení. Za normálních okolností by návštČvy mČly probíhat v soukromí, pokud ovšem neexistují vážné dĤvody související s bezpeþností, které by toto znemožnily. (viii) Je tĜeba umožnit urþitou formu fyzického cviþení, tedy každodenních rekreaþních aktivit uvnitĜ nebo venku, a zajistit pĜístup do vhodných vnČjších prostor, vþetnČ þerstvého vzduchu a pĜirozeného svČtla. Je také potĜeba umožnit 92 aktivity pĜizpĤsobené ženám a dČtem, které zohledĖují kulturní prvky. (ix) Je nutné respektovat právo vyznávat víru. (x) ZajištČným žadatelĤm o azyl je nutné poskytnout základní potĜeby jako je postel, ložní prádlo odpovídající sezónČ, sprchy, hygienické potĜeby a þisté obleþení. ZajištČní by mČli mít právo nosit vlastní obleþení a mít zaruþené soukromí ve sprchách a na toaletách v souladu s požadavky na bezpeþnostní opatĜení v zaĜízení. 29 (xi) Je tĜeba poskytnout stravu o nutriþní hodnotČ odpovídající vČku, zdravotnímu stavu a kulturnímu/náboženskému pĤvodu zajištČné osoby. Je tĜeba zajistit 93 speciální stravu pro tČhotné nebo kojící ženy. V zaĜízeních, kde se jídlo pĜipravuje a konzumuje, je nutné dodržovat základní pravidla hygieny a þistoty. (xii) Tam, kde je to možné, by žadatelé o azyl mČli mít pĜístup ke þtivu a aktuálním informacím (napĜ. novinám, internetu a televizi). (xiii) V závislosti na délce zajištČní by žadatelé o azyl mČli mít pĜístup ke vzdČlání a/nebo odbornému výcviku. Bez ohledu na délku zajištČní a status mají dČti 94 právo na alespoĖ základní vzdČlání. Pokud je to možné, dČti by se mČly úþastnit základní školní docházky mimo zajištČní v místních školách. (xiv) Je tĜeba vyhýbat se þastým pĜevozĤm žadatelĤ o azyl z jednoho zajišĢovacího zaĜízení do druhého, pĜinejmenším proto, že by to mohlo komplikovat kontakt s právními zástupci. (xv) Je tĜeba zavést nediskriminaþní mechanismus podávání stížností, který umožĖuje pĜímo nebo dĤvČrnČ podávat stížnosti pĜíslušným zajišĢovacím orgánĤm a nezávislým/dozorujícím orgánĤm. Postupy podávání stížností, vþetnČ þasových lhĤt a možností odvolání, je nutné zpĜístupnit v pĜíslušných jazykových verzích na viditelném místČ. (xvi) Veškerý personál pracující se zajišĢovanými musí být ĜádnČ proškolen, a to i v 96 tématech sexuálního a genderového násilí, zjišĢování pĜíznakĤ traumat a/nebo stresu nebo standardĤ lidských práv a uprchlíkĤ v oblasti zajištČní. PomČr 97 personálu na poþet zajištČných musí odpovídat mezinárodním standardĤm a pracovníci musí podepsat a dodržovat kodex chování. (xvii) Pokud jde o soukromé provozovatele zajišĢovacího zaĜízení, osvČdþil se postup, kdy mají uloženou smluvní povinnost ĜádnČ se starat o zajištČné. Je ovšem zĜejmé, že pĜíslušné národní orgány se nemohou zbavit svých povinností tím, že pĜevedou své závazky vyplývající z mezinárodního uprchlického práva a lidských práv na soukromé subjekty. Proto státy mají povinnost zajistit, že jsou schopné úþinnČ dohlížet na þinnost soukromých smluvních partnerĤ, vþetnČ zavedení odpovídajících nezávislých mechanismĤ monitorování a odpovČdnosti, vþetnČ 98 odstoupení od smlouvy v pĜípadech, kde je Ĝádná péþe zanedbána. 95 (xviii) DČti, které se narodí v zaĜízení pro zajištČní osob, musí být neprodlenČ po porodu zaregistrovány v souladu s mezinárodními standardy a musí dostat rodný 99 list. 30 DOPORUýENÍ 9: Je nutné zohledĖovat konkrétní okolnosti a potĜeby žadatele o azyl DOPORUýENÍ 9.1 ObČti traumat nebo muþení 49. V dĤsledku zkušeností souvisejících s hledáním azylu a s þasto traumatickými zážitky pĜedcházejícími útČku mohou žadatelé o azyl trpČt psychickými poruchami, traumaty, depresemi, úzkostmi, zvýšenou agresivitou a dalšími fyzickými, psychickými a emoþními problémy. PĜi hodnocení nezbytnosti zajištČní je nutné k tČmto faktorĤm pĜihlížet (viz doporuþení 4). Zvláštní péþi je tĜeba vČnovat i obČtem muþení a dalšího vážného fyzického, psychického nebo sexuálního násilí a tyto osoby by obecnČ nemČly být zajišĢovány. Bylo prokázáno, že zajišĢování osob mĤže zhoršit a nČkdy dokonce zpĤsobit výše 50. uvedené poruchy a pĜíznaky.100 To mĤže být i pĜípad osob, které v okamžiku zajištČní 101 Z dĤvodu vážných následkĤ zajištČní je nutné, aby neprojevují žádné symptomy. kvalifikovaní lékaĜi provádČli pravidelné prohlídky fyzického a duševního stavu zajištČných. ZajišĢovaným je nutné poskytnout Ĝádnou léþbu a pĜi pravidelných prohlídkách musejí být k dispozici pĜíslušné lékaĜské zprávy. 31 DOPORUýENÍ 9.2 DČti 51. Obecné principy zajišĢování osob uvedené v tČchto doporuþeních platí tím spíše pro 102 které by ze zásady nemČly být zajišĢovány vĤbec. Úmluva Organizace dČti, spojených národĤ o právech dítČte (CRC) stanoví konkrétní mezinárodní závazky v souvislosti s dČtmi a definuje nČkolik zásad, kterými se má Ĝádná péþe o dČti Ĝídit. 32 • Zájem dítČte musí být pĜedním hlediskem pĜi jakékoli þinnosti týkající se dČtí, což platí i pro dČti žadatelĤ o azyl a uprchlíkĤ (þlánek 3 a þlánek 22 CRC). • Nesmí docházet k diskriminaci podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního pĤvodu, majetku, tČlesné nebo duševní nezpĤsobilosti, rodu a jiného postavení dítČte nebo na základČ postavení, þinnosti, názorĤ þi pĜesvČdþení jeho rodiþĤ, zákonných zástupcĤ nebo pĜíbuzných (þlánek 2 CRC). • Každé dítČ má pĜirozené právo na život, pĜežití a vývoj v co nejvyšší možné míĜe (þlánek 6 CRC). • DČti mají mít právo svoje názory svobodnČ vyjadĜovat a názorĤm dítČte se musí vČnovat patĜiþná pozornost odpovídající jeho vČku a úrovni (þlánek 12 103 CRC). • DČti mají právo na jednotu rodiny (mj. þlánky 5, 8 a 16 CRC) a právo nebýt oddČleny od svých rodiþĤ proti své vĤli (þlánek 9 CRC). ýlánek 20 odst. 1 CRC stanoví, že dítČ doþasnČ nebo trvale zbavené svého rodinného prostĜedí nebo dítČ, které ve svém vlastním zájmu nemĤže být ponecháno v tomto prostĜedí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem. • ýlánky 20 odst. 2 a 3 CRC požadují, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeþily v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím náhradní péþi o tyto dČti. Tato péþe by mČla mj. zahrnovat pĜedání do výchovy a v nutných pĜípadech umístČní do vhodného zaĜízení péþe o dČti. PĜi posuzování možností je nutné vČnovat Ĝádnou pozornost vhodnosti pokraþování v dosavadní výchovČ a etnickým, kulturním a jazykovým okolnostem. • ýlánek 22 CRC stanoví povinnost pro státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby þinily opatĜení potĜebná k zabezpeþení toho, aby dítČ žádající o pĜiznání postavení uprchlíka nebo které je považováno za uprchlíka, aĢ už je v doprovodu anebo bez doprovodu, obdrželo potĜebnou ochranu a humanitární pomoc. • ýlánek 37 CRC stanoví, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeþí, aby se zatþení, zadržení nebo uvČznČní dítČte používalo pouze jako krajní opatĜení a na co nejkratší možnou dobu. • Jestliže oddČlení dítČte od rodiþĤ je nevyhnutelné v souvislosti se zajištČním osob, dČti i rodiþe mají nárok získat základní informace o místČ pobytu ostatních od státu, ledaže by poskytnutí takových informací odporovalo zájmu dítČte (þlánek 9 odst. 4 CRC). 52. ObecnČ se zacházení s dČtmi žadatelĤ o azyl musí Ĝídit etickými zásadami péþe a nikoli vynucováním dodržování zákonĤ, což se týká i dČtí v rodinách, pĜiþemž základním hlediskem je zájem dítČte. Extrémní zranitelnost dítČte je hledisko, které má pĜednost 104 Státy by mČly „v rámci svých systémĤ pĜed postavením „nelegálního cizince“. ochrany dČtí využívat odpovídající postupy pro zjištČní nejlepších zájmĤ dítČte, s odpovídající úþastí dítČte a bez diskriminace, kde jsou názory dítČte ĜádnČ zohlednČny tak, aby to odpovídalo jeho vČku a úrovni, se zapojením odborníkĤ v pĜíslušných oborech a pĜi vyváženém posouzení všech faktorĤ s cílem stanovit nejlepší možnou 105 variantu.“ 53. V pĜípadech, kdy dČti doprovázejí svoje rodiþe, by mČly být posouzeny všechny vhodné alternativní varianty péþe, v neposlední ĜadČ proto, že byl dobĜe zdokumentován neblahý vliv zajištČní dČtí na jejich fyzický a duševní vývoj. PĜi zajištČní dČtí spolu s rodiþi nebo osobami peþujícími je nutné hledat mj. rovnováhu mezi právem na rodinu a soukromý život rodiny jako celku, vhodností zajišĢovacího zaĜízení pro 106 pobyt dČtí a zájmy dítČte. Podle obecného pravidla by dČti bez doprovodu nemČly být zajišĢovány. ZajištČní 54. nelze zdĤvodnit jen na základČ skuteþnosti, že dítČ je bez doprovodu nebo oddČlené, 107 nebo na základČ imigraþního nebo pobytového statusu. Tam, kde je to možné, by dČti mČly být propuštČny do péþe pĜíbuzných, kteĜí již mají právo pobytu v cílové zemi. Tam, kde toto možné není, by pĜíslušné orgány péþe o dČti mČly posoudit alternativní možnosti, napĜ. pĜedání do výchovy nebo umístČní do vhodného zaĜízení tak, aby byl dítČti zajištČn odpovídající dohled. PĜedání do výchovy nebo umístČní do vhodného zaĜízení musí zajistit Ĝádný vývoj dítČte (fyzický i duševní), zatímco se budou zkoumat 108 dlouhodobČjší Ĝešení. Hlavním cílem musí být ochrana zájmĤ dítČte. 33 V mnoha pĜípadech je zjišĢování pĜesného vČku dČtí žádajících o azyl složité a je nutné 109 použít vhodné metody hodnocení, které respektují standardy lidských práv. 110 Dalším Nevhodné stanovení vČku dítČte mĤže vést k jeho svévolnému zajištČní. dĤsledkem mĤže být zajištČní dČtí spoleþnČ s dospČlými. PĜi rozhodování o ubytování je nutné zohlednit vČk a pohlaví dČtí. 55. 56. Na zajištČné dČti se musejí vztahovat stejné minimální procedurální záruky jako na dospČlé, ale navíc je nutné je pĜizpĤsobit zvláštním potĜebám dČtí (doporuþení 9). Je tĜeba jmenovat nezávislého a kvalifikovaného opatrovníka a právního zástupce pro 111 dČti bez doprovodu. BČhem zajištČní mají dČti právo na vzdČlání, které by mČlo být poskytováno mimo zajišĢovací zaĜízení tak, aby bylo usnadnČno pokraþování ve vzdČlávání po jejich propuštČní. MČlo by se dbát na jejich volný þas a hry, a to i s ostatními dČtmi, což je dĤležité z hlediska jejich duševního vývoje a umožní snížit trauma a stres (viz také doporuþení 8). 57. Je nutné vynaložit veškerou snahu s cílem neprodleného propuštČní dČtí ze zajišĢovacího zaĜízení a jejich umístČní do jiného, vhodného zaĜízení, vþetnČ možnosti 112 urychlit azylové Ĝízení. 34 DOPORUýENÍ 9.3 Ženy 58. Platí obecné pravidlo, že tČhotné ženy a kojící matky, které mají zvláštní potĜeby, by 113 nemČly být zajištČny. PĜi posuzování alternativních Ĝešení je nutné zohlednit speciální 114 potĜeby žen, vþetnČ záruk proti sexuálnímu a genderovému násilí a vykoĜisĢování. Zejména v pĜípadech, kdy nejsou k dispozici oddČlená zaĜízení pro muže a ženy, je nutné hledat alternativy k zajištČní. 59. V pĜípadech, kdy se nelze vyhnout zajištČní žadatelek o azyl, je nutné zajistit, aby 115 zaĜízení a materiály vyhovovaly jejich specifickým hygienickým potĜebám. Doporuþuje 116 Veškerý personál vyþlenČný k práci se se využívání žen mezi pĜíslušníky ostrahy. zajištČnými ženami by mČl být ĜádnČ proškolen v tématech jejich zvláštních potĜeb a 117 lidských práv. 60. ZajištČným žadatelkám o azyl, které nahlásí zneužití, musí být poskytnuta okamžitá ochrana, podpora a poradenská pomoc a jejich stížnost musí být vyšetĜena kompetentním a nezávislým orgánem pĜi plném respektování principu dĤvČrnosti informací, a to vþetnČ pĜípadĤ, kde jsou ženy zajišĢovány spoleþnČ s jejich manžely/ partnery/dalšími pĜíbuznými. Ochranná opatĜení musí pĜedevším brát v potaz riziko 118 pomsty. 61. ZajištČným žadatelkám o azyl, které byly vystaveny sexuálnímu zneužití, musí být poskytnuta odpovídající poradenská a zdravotní péþe, což se týká i pĜípadného tČhotenství, a mají nárok na nezbytnou péþi o fyzické a duševní zdraví, podporu a 119 právní pomoc. 35 DOPORUýENÍ 9.4 ObČti nebo potenciální obČti obchodování s lidmi 62. Prevence obchodování s lidmi nemĤže být použita jako argument pro plošné zajišĢování osob, pokud ovšem není odĤvodnČná v konkrétním pĜípadČ (viz doporuþení 4.1). Alternativy k zajištČní vþetnČ bezpeþných domĤ a dalších opatĜení jsou nČkdy nezbytné 120 u obČtí nebo potenciálních obČtí, a to hlavnČ u dČtí. DOPORUýENÍ 9.5 Žadatelé o azyl s postižením 63. ZdravotnČ postižení žadatelé o azyl mají stejná práva podle tČchto doporuþení, bez diskriminace. To mĤže vyžadovat od státĤ pĜijetí „pĜimČĜených úprav“ nebo zmČn svých pravidel zajišĢování cizincĤ tak, aby odpovídala jejich specifickým požadavkĤm a 121 Rychlá a systematická identifikace a registrace tČchto osob je nutná, potĜebám. 122 pokud se má zabránit svévolnému zajišĢování a je možné, že vznikne nutnost hledat rĤzná alternativní Ĝešení odpovídající zvláštním potĜebám tČchto osob, napĜ. Povinnost hlásit se po telefonu pro lidi s fyzickým postižením. Platí obecné pravidlo, že žadatelé o 123 azyl s dlouhodobým fyzickým, duševním nebo smyslovým postižením by nemČli být zajišĢováni. Navíc osoby s postižením musí mít pĜístup k Ĝízení podle imigraþních 124 pĜedpisĤ, vþetnČ pĜípadĤ souvisejících s jejich právem na svobodu pohybu. 36 DOPORUýENÍ 9.6 Starší žadatelé o azyl 64. Starší žadatelé o azyl mohou vyžadovat zvláštní péþi a pomoc v souvislosti se svým vČkem, zranitelností, zhoršenou pohyblivostí, psychickým a duševním zdravotním stavem a dalšími okolnostmi. Bez takové péþe a pomoci mĤže být jejich zajištČní svévolné. Alternativní Ĝešení by mČla zohledĖovat jejich konkrétní potĜeby vþetnČ 125 fyzické a duševní pohody. DOPORUýENÍ 9.7 Žadatelé o azyl – lesbiþky, gayové, bisexuálové, transsexuálové 65. Je tĜeba pĜijmout urþitá opatĜení s cílem zabránit riziku násilí, špatného zacházení nebo fyzického, duševního þi sexuálního týrání u zajištČných žadatelĤ o azyl – lesbiþek, gayĤ, bisexuálĤ a transsexuálĤ; zároveĖ je potĜeba pro nČ zajistit pĜístup k odpovídající zdravotní péþi a poradenství; veškerý personál pracující v zaĜízení a další osoby ve veĜejném i soukromém sektoru zapojené do provozu zajišĢovacích zaĜízení musí mít Ĝádné školení a kvalifikaci v oblasti mezinárodních lidských práv, standardĤ a principĤ rovnosti a nediskriminace, vþetnČ odkazĤ na sexuální orientaci nebo genderovou 126 Tam, kde jejich bezpeþnost v zajištČní nelze zaruþit, bude nutné zvážit identitu. možnost propuštČní nebo alternativního Ĝešení. V tomto ohledu není zajištČní v izolaci vhodným zpĤsobem, jak zaruþit ochranu tČchto osob. 37 DOPORUýENÍ 10: ZajišĢování osob musí být pĜedmČtem nezávislého monitorování a kontroly 66. V zájmu dodržování principĤ mezinárodního práva je dĤležité, aby zajišĢovací zaĜízení byla otevĜená pro kontroly a monitorování ze strany nezávislých národních a 127 mezinárodních institucí a orgánĤ. Mezi nČ patĜí pravidelné návštČvy zadržených, respektování zásad dĤvČrnosti informací a ochrany soukromí nebo neohlášené inspekþní návštČvy. V souladu se smluvními povinnostmi a pĜíslušnými standardy 128 a dalších mezinárodní ochrany musí být umožnČn pĜístup pracovníkĤ UNHCR relevantních mezinárodních a regionálních orgánĤ, které vykonávají mandát související 129 se zajišĢováním a lidským zacházením . Je také potĜeba zaĜídit pĜístup pro zástupce obþanské spoleþnosti a nevládní organizace za úþelem monitorování. I pro všechny alternativní programy platí, že dĤležitou charakteristikou je nezávislý a transparentní 130 monitoring. Pokud jde o sledování podmínek a zacházení se zajištČnými ženami, všechny 67. monitorovací orgány by mezi svými pracovníky mČly mít ženy.131 38 PĜíloha A Alternativy k zajištČní Existuje nČkolik alternativ k zajištČní, jejichž pĜíklady jsou popsány dále. NČkteré se používají kombinovanČ, a jak bylo uvedeno v hlavním textu, nČkteré obnášejí vyšší míru omezení svobody pohybu než jiné. PĜehled není vyþerpávající. (i) Úschova nebo odevzdání dokladĤ: Žadatelé o azyl mohou být vyzváni, aby svoje cestovní doklady (cestovní pasy) a/nebo doklady totožnosti dali do úschovy nebo odevzdali. V tČchto pĜípadech je nutné dotyþným osobám vydat náhradní doklady, které povolují jejich pobyt na území a/nebo propuštČní do 132 komunity. (ii) Ohlašovací povinnost: Povinnost pravidelnČ se hlásit na imigraþním þi jiném úĜadu (napĜ. na policii) mĤže být nČkterým žadatelĤm o azyl uloženo jako podmínka po dobu Ĝízení o jejich žádosti o azyl. Hlášení mĤže být pravidelné nebo plánované na data pohovorĤ a/nebo jiných úĜedních schĤzek. Hlášení mĤže probíhat také u nevládní organizace nebo u soukromého smluvního partnera v rámci komunitního dohledu (viz vii). PĜíliš pĜísné podmínky hlášení ovšem mohou vést k neochotČ spolupracovat a k tomu, že i osoby, které by jinak dodržovaly pĜedpisy, tak pĜestanou þinit. NapĜ. ohlašovací povinnost, která nutí jednotlivce a/nebo jeho rodinu cestovat na dlouhé vzdálenosti a/nebo na vlastní náklady mĤže vést k nesouþinnosti zpĤsobená nemožností podmínku splnit a mĤže se dokonce jednat o 133 diskriminaci související s ekonomickou situací. 39 Frekvence povinných hlášení se þasem snižuje – buć automaticky, nebo na požádání – aby bylo zajištČno, že stanovené podmínky nadále splĖují kritéria nezbytnosti, odĤvodnČnosti a pĜimČĜenosti. Jakékoli zpĜísnČní ohlašovací povinnosti nebo další omezení musí být pĜimČĜené vzhledem k danému úþelu a musí vycházet z objektivního a individuálního posouzení, napĜ. zvýšeného rizika útČku. 40 (iii) NaĜízený pobyt: Žadatelé o azyl mohou být propuštČni s podmínkou, že budou pobývat na konkrétní adrese nebo v konkrétním správním obvodu až do rozhodnutí o jejich statusu. Pro žadatele o azyl také mĤže být stanovena podmínka pĜedchozího povolení v pĜípadČ, že si budou pĜát vystČhovat se ze stanoveného správního obvodu, pĜípadnČ informovat úĜady v pĜípadČ, že budou chtít zmČnit adresu v rámci stejného správního obvodu. Je vhodné se pokusit najít adresu, která umožní sjednocení rodiny nebo která je v blízkosti 134 a/nebo dalších podpĤrných sítí. Podmínka ohlednČ pobytu se pĜíbuzných mĤže týkat vyhrazeného pĜijímacího nebo azylového zaĜízení s otevĜeným režimem pĜi dodržení pravidel pĜíslušného zaĜízení (viz iv). (iv) Pobyt v otevĜeném nebo polootevĜeném pĜijímacím nebo azylovém stĜedisku: PropuštČní do pĜijímacího nebo azylového zaĜízení s otevĜeným nebo polootevĜeným režimem provozu pod podmínkou zdržování se na této adrese je další formou naĜízeného pobytu. PolootevĜená stĜediska mohou mít zavedena urþitá pravidla a pĜedpisy s cílem zajistit Ĝádný chod zaĜízení, napĜ. zavírací dobu nebo evidenci pĜíchodĤ a odchodĤ. Je ovšem nutné respektovat obecnou svobodu pohybu uvnitĜ zaĜízení i mimo nČj, aby se z této formy opatĜení nestalo zajištČní. (v) Poskytnutí ruþitele/záruky: Dalším alternativním Ĝešením pro žadatele o azyl je poskytnutí ruþitele/záruky, který se zaruþí, že se žadatel o azyl vždy dostaví k úĜedním schĤzkám a pohovorĤm nebo že bude plnit jiné podmínky propuštČní. Nedostavení se k plánované schĤzce má za následek pokutu – vČtšinou propadnutí penČžní þástky na vrub ruþitele/záruky. Ruþitelem mĤže být napĜ. þlen rodiny, nevládní organizace nebo komunita. (vi) PropuštČní na kauci/záruku: Tato alternativa umožĖuje již zajištČným žadatelĤm o azyl požádat o propuštČní na kauci. Lze stanovit kteroukoli z výše zmínČných (ii–v) povinností. Aby byla tato varianta skuteþnČ dostupná pro všechny žadatele o azyl, Ĝízení o propuštČní na kauci/záruku by mČlo být automatické. AlternativnČ platí povinnost informovat žadatele o azyl o této možnosti, která musí být dostupná a úþinná. DĤležitou podmínkou dostupné kauce je pĜístup k právní pomoci. Stanovená výše záruky musí být pĜimČĜená vzhledem ke konkrétní situaci žadatele o azyl, tzn. nemČla by být tak vysoká, že se ze systému kaucí stane ryze teoretická záležitost. Systémy založené na ruþiteli, kauci nebo záruce obvykle diskriminují ty, kteĜí mají omezené prostĜedky nebo nemají kontakty v komunitČ. V dĤsledku toho jsou vlády vyzývány, aby tam, kde jsou zavedeny systémy ruþitelĤ, kaucí a záruk, hledaly možnosti Ĝešení, kde není nutné, aby žadatelé o azyl odevzdávali penČžní þástky. Existuje napĜíklad varianta kauce na vrub nevládní organizace – kde tato organizace vystupuje buć jako ruþitel (viz výše), nebo má uzavĜenou 135 V tČchto systémech je také nutné zavést pojistky jinou smlouvu se státem. proti zneužívání a vykoĜisĢování ve formČ kontroly a dohledu. Ve všech pĜípadech je nutné posuzovat, zda složení kauce nebo stanovení ruþitele je nezbytné k tomu, aby bylo zaruþeno, že dotyþná osoba bude dodržovat pĜedpisy. Systematické vyžadování kaucí po žadatelích o azyl a/nebo hledání ruþitelĤ, kde nesplnČní má za následek zajištČní (nebo jeho pokraþování), naznaþuje, že se jedná o svévolnČ nastavený systém, který nezkoumá konkrétní situaci žadatele. (vii) Dohledu v rámci komunity: Komunitní dohled zahrnuje celou škálu možných postupĤ, kde jednotlivci a rodiny jsou propuštČni do komunity pĜi urþité míĜe podpory a vedení (tedy „dohledu“). Podpora mĤže spoþívat v pomoci s hledáním ubytování v místČ, školy nebo práce, nebo v jiných pĜípadech v pĜímém poskytování materiálních potĜeb, úhradách sociálního pojištČní a dalších službách. „Dohled“ mĤže být vykonáván v prostorách otevĜeného nebo polootevĜeného zaĜízení nebo v kanceláĜi pĜíslušeného poskytovatele služby, pĜiþemž žadatel žije volnČ v komunitČ. Dohled mĤže být podmínkou propuštČní žadatele o azyl, a tak mĤže zahrnovat i hlášení se u poskytovatele služby, pĜípadnČ na imigraþním nebo jiném úĜadČ (viz ii). Dohled mĤže být i dobrovolný, tzn. že žadatelé jsou informováni o dostupných službách, do kterých se nemusejí zapojovat. Do komunitního dohledu mĤže patĜit i tzv. case management (viz dále). 41 DoplĖková opatĜení a další hlediska Case management Case management byl identifikován jako dĤležitá souþást nČkolika úspČšných alternativních Ĝešení k zajišĢování a jako rys kvalitních azylových systémĤ. Case management je strategie podpory a Ĝízení jednotlivcĤ a jejich žádostí o azyl v dobČ, kdy se jedná o jejich statusu, se zamČĜením na informované rozhodování, vþasné a 136 Tyto spravedlivé posouzení a zlepšení mechanismĤ asistence a péþe o cizince. politiky konstruktivnČ zapojují žadatele do azylového Ĝízení a zlepšují úroveĖ jejich souþinnosti/dodržování pĜedpisĤ. Case management je souþástí integrovaného procesu, zaþíná již v poþáteþní fázi azylového Ĝízení a pokraþuje až do chvíle, kdy je pĜiznán status uprchlíka nebo udČleno jiné povolení k pobytu, pĜípadnČ do provedení vyhoštČní. Koncepce spoþívá v tom, že každý žadatel o azyl má pĜidČleného „case manažera“, který má na starosti celý pĜípad, vþetnČ poskytování jasných a ucelených informací a rad ohlednČ azylového Ĝízení (a dalších migraþních procesĤ), všech podmínek možného propuštČní a dĤsledkĤ pĜípadné nesouþinnosti. Jde o samostatný proces, který byl ovšem ovČĜen jako prvek úspČšné alternativy programu zajištČní cizincĤ. Transparentnost, aktivní výmČna informací a dobrá spolupráce mezi všemi zúþastnČnými stranami se ukázaly jako 137 faktory pĜispívající k posilování dĤvČry a zlepšování úrovnČ dodržování pĜedpisĤ. 42 Dovednosti a osobní charakteristiky personálu Dovednosti a osobní charakteristiky personálu se mohou projevit na úspČchu nebo neúspČchu alternativních Ĝešení. Nábor a zaškolení personálu je nutné dobĜe vést, 138 napĜ. prostĜednictvím tematických semináĜĤ, kurzĤ a certifikace. DĤležitými aspekty v rámci zajištČní a alternativ k zajištČní mohou být etické kodexy a další pĜedpisy upravující chování personálu. Alternativy provozované nevládními organizacemi a soukromými partnery Tam, kde alternativy k zajištČní provozují nevládní þi soukromé subjekty, je nutné mezi nimi a pĜíslušným státním orgánem uzavĜít závaznou smlouvu; jejich þinnost musí být pĜedmČtem pravidelných kontrol ze strany státu, nezávislých inspektorátĤ a/nebo mezinárodních organizací a orgánĤ (napĜ. UNHCR). Tato smlouva by mČla upravovat role a zodpovČdnosti každého subjektu, možnosti podávání stížností a kontroly a odstoupení od smlouvy v pĜípadČ, že její podmínky nebudou plnČny. Je dĤležité, aby tyto smlouvy nemotivovaly provozovatele k používání restriktivnČjších opatĜení, než jsou nezbytnČ nutná. NehledČ na roli, kterou mohou v oblasti Ĝízení a realizace alternativ k zajištČní cizincĤ hrát nevládní a soukromé subjekty, a na to, že je možné a vhodné smluvnČ jim uložit povinnost Ĝádné péþe o zadržované osoby, podle mezinárodního práva za dodržování lidských práv a standardĤ upravujících postavení uprchlíkĤ odpovídá vždy stát. Je dĤležité mít na pamČti, že rozhodnutí o omezení osobní svobody 139 a svobody pohybu nesmí nikdy uþinit nestátní subjekt. Role nevládních a soukromých subjektĤ v procesu vymáhání opatĜení v pĜípadČ porušení (napĜ. ohlášení absence nebo útČku úĜadĤm k dalšímu rozhodnutí) mĤže být rĤzná. Není ovšem nutné, aby byly tyto subjekty zapojeny do procesu vymáhání dodržování zákonĤ. 43 Poznámky 44 1 Výbor OSN pro lidská práva (HRC), CCPR obecný komentáĜ þ. 15: Postavení cizincĤ podle úmluvy, 11. dubna 1986, odst. 5, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/45139acfc.html. Viz také Moustaquim v. Belgie, (1991), Rada Evropy: Evropský soud pro lidská práva (ECtHR), þ. j. 26/1989/186/246, odst. 43, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b7018.htmla Vilvarádža a další v. Spojené království, (1991), ECtHR, þ. j. 45/1990/236/302-306, odst. 103, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b7008.html. 2 Viz pĜedevším ÚĜad Vysokého komisaĜe OSN pro uprchlíky (UNHCR), Výkonný výbor Programu Vysokého komisaĜe (ExCom), PĜijímání žadatelĤ o azyl v kontextu jednotlivých azylových systémĤ – závČry, þ. 93 (LIII) – 2002, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3dafdd344.html. Veškeré závČry ExCom jsou také k dispozici v tematickém þlenČní na UNHCR, Tematická kompilace závČrĤ výkonného výboru, 6. vydání, þerven 2011, http://www.unhcr.org/refworld/docid/3dafdd344.html. 3 UNHCR, Ochrana uprchlíkĤ a smíšená migrace: Desetibodový plán v praxi, únor 2011, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4d9430ea2.html. 4 A. Edwards, Návrat k základĤm: Právo na svobodu a osobní bezpeþnost a „alternativy k zajištČní“ uprchlíkĤ, žadatelĤ o azyl a osob bez státní pĜíslušnosti, edice UNHCR problematika práva a politiky ochrany. PPLA/2011/01. Rev. 1, duben 2011, strana 1 („Neexistují empirické dĤkazy o tom, že by hrozba zadržení odrazovala od nelegální migrace nebo podávání žádostí o azyl.“)(Edwards, Návrat k základĤm: Právo na svobodu a osobní bezpeþnost a „alternativy k zajištČní“), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4dc935fd2.htmla citace ve zprávČ zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantĤ, François Crépeau, A/HRC/20/24, 2. dubna 2012, odst. 8, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502e0bb62.html. 5 Je nutné jasnČ rozlišovat mezi osobami bez stání pĜíslušnosti, které žádají o azyl v jiné zemi, a osobami bez státní pĜíslušnosti, které pobývají ve „vlastní“ zemi ve smyslu þlánku 12(4) Mezinárodního paktu o obþanských a politických právech, 1966 (ICCPR). Ve druhém pĜípadČ se jedná i o osoby, které dlouhodobČ pobývají ve státČ, který je þasto jejich rodnou zemí. To, že jsou ve „vlastní“ zemi, znamená, že mají právo vstupovat na její území a pobývat zde, což má velký význam z hlediska jejich postavení. Pravidla upravující pĜijatelné dĤvody zajištČní se budou u tČchto dvou skupin lišit (doporuþení 4.1). Pokud jde o první skupinu, platí dĤvody uvedené v tČchto doporuþeních; tato zdĤvodnČní zadržení osoby bez státní pĜíslušnosti, která pobývá ve „vlastní“ zemi, ovšem v mnoha pĜípadech povede ke svévolnému a nezákonnému vČznČní (nČkdy na dobu neurþitou). Další informace ohlednČ zajišĢování cizincĤ a osob bez státní pĜíslušnosti viz UNHCR, Doporuþení týkající se problematiky chybČjící státní pĜíslušnosti þ. 2: Postupy urþování, zda se jedná o osobu bez státní pĜíslušnosti, 5. dubna 2012, HCR/GS/12/02, odst. 59–62, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f7dafb52.html. 6 Pojem „‚osoby, u kterých nebyla zjištČna potĜeba mezinárodní ochrany‘, oznaþuje osoby, které požádaly o udČlení mezinárodní ochrany a po Ĝádném posouzení jejich žádosti v rámci spravedlivého postupu bylo rozhodnuto, že je nelze kvalifikovat pro status uprchlíka na základČ kritérií uvedených v ÚmluvČ z roku 1951, ani nemají potĜebu mezinárodní ochrany v souladu s dalšími mezinárodními povinnostmi nebo národním právem,“ viz UNHCR, ExCom, ZávČr ohlednČ vracení osob, u kterých nebyla zjištČna potĜeba mezinárodní ochrany, þ. 96 (LIV) – 2003, úvod, odst. 6, k dispozici na: http://www.unhcr.org/3f93b1ca4.html. 7 Viz níže, pozn. 22. 8 Guzzardi v. Itálie, (1980), ECtHR, þ. j. 7367/76, odst. 93, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502d42952.html. 9 Amuur v. Francie, (1996), ECtHR, þ. j. 19776/92, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b76710.html. 10 Viz napĜ. Guzzardi v. Itálie, pozn. 8 výše. 11 Viz napĜ. MedvedČv v. Francie, (2010), ECtHR, þ. j. 3394/03, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502d45dc2.html a J. H. A. v. ŠpanČlsko, Výbor OSN proti muþení (CAT), CAT/C/41/D/323/2007, 21. listopadu 2008, k dispozici na http://www.unhcr.org/refworld/docid/4a939d542.html. 12 „Extrateritoriální“ zajištČní znamená mj. transfer a zajištČní žadatele o azyl na území jiného státu, vþetnČ pĜípadĤ, kdy se tak dČje na základČ pĜíslušné smlouvy. OdpovČdnost vysílajícího státu za dodržování standardĤ lidských práv na místČ zajištČní bude záviset na mnoha faktorech, viz napĜ. UNHCR, Poradní stanovisko k extrateritoriální aplikaci závazkĤ nonrefoulement podle Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíkĤ a jejího Protokolu z roku 1967, 26. ledna 2007, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/pdfid/45f17a1a4.pdf. 45 46 13 Edwards, Návrat k základĤm: Právo na svobodu a osobní bezpeþnost a „alternativy zajištČní“, viz pozn. 4 výše, obrázek 1. 14 ýlánek 1(A)(2), Úmluva OSN o právním postavení uprchlíkĤ z roku 1951 (Úmluva z roku 1951), novelizovaná Protokolem z roku 1967. 15 Viz pĜedevším þlánek I(2), Úmluva o specifických aspektech problémĤ uprchlíkĤ v Africe z roku 1969 (Úmluva OAU); závČr þ. 3, Kartagenská deklarace o uprchlících, kolokvium na téma mezinárodní ochrany uprchlíkĤ ve StĜední Americe, Mexiku a PanamČ, 1984 (Kartagenská deklarace 1984). 16 Viz pĜedevším Evropská unie, smČrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musejí splĖovat státní pĜíslušníci tĜetích zemí nebo osoby bez státní pĜíslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplĖkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, 20. prosince 2011, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f197df02.html. Evropská unie, smČrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. þervence 2001 o minimálních normách pro poskytování doþasné ochrany v pĜípadČ hromadného pĜílivu vysídlených osob a o opatĜeních k zajištČní rovnováhy mezi þlenskými státy pĜi vynakládání úsilí v souvislosti s pĜijetím tČchto osob a následky z toho plynoucími, 7. srpna 2001, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ddcee2e4.html. 17 ýlánek 1 Úmluvy o právním postavení osob bez státní pĜíslušnosti z roku 1954 (Úmluva z roku 1954). Dále viz UNHCR, Doporuþení týkající se problematiky chybČjící státní pĜíslušnosti þ. 1: Definice „osoby bez státní pĜíslušnosti“ v þlánku 1(1) Úmluvy z roku 1954 v souvislost s postavením osob bez státní pĜíslušnosti, 20. února 2012, HCR/GS/12/01, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f4371b82.html. 18 ýlánek 1(A)(2), druhý odstavec, Úmluva z roku 1951. 19 ýlánek 14, Všeobecná deklarace lidských práv, 1948 (UDHR); þlánek 22(7) ACHR; þlánek 12(3), ACHPR; þlánek 27, Americká deklarace práv a povinností þlovČka, 1948 (ADRDM); þlánek 18, Listina základních práv Evropské unie, 2000, (CFREU). 20 ýlánek 31, Úmluva z roku 1951. 21 Viz napĜ. þlánky 3 a 9, UDHR; þlánek 9, ICCPR; þlánek 1 a 25, ADRDM; þlánek 6, ACHPR; þlánek 7 ACHR; þlánek 5, ECHR; þlánek 6, CFREU. 22 Viz napĜ. þlánek 12, ICCPR, zabývající se právem na svobodný pohyb a volbu místa pobytu u osob legálnČ pobývajících na území a právo na vycestování ze zemČ, vþetnČ vlastní. Viz také þlánek 12, Africká charta lidských práv a práv národĤ, 1981 (ACHPR); þlánek 22, Americká úmluva o lidských právech, 1969 (ACHR); þlánek 2, Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod (ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ), 1950 (ECHR); þlánek 2, Protokol þ. 4 ECHR, k ÚmluvČ o ochranČ lidských práv a základních svobod pĜiznávající nČkterá práva a svobody jiné než ty, které jsou již uvedeny v úmluvČ a v prvním dodatkovém protokolu k úmluvČ, 1963; þlánek 45, CFREU. 23 Viz UNHCR ExCom, závČr þ. 44 (XXXVII), ZajišĢování uprchlíkĤ a žadatelĤ o azyl – 1986, odst. (b), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae68c43c0.html. Viz také zejména UNHCR ExCom, þ. 55 (XL) – 1989, odst. (g); 85 (XLIX) – 1998, odst. (cc), (dd) a (ee) a 89 (LI) – 2000, tĜetí odstavec, vše k dispozici na: http://www.unhcr.org/41b041534.html 24 Výbor OSN pro lidská práva (HRC), obecný komentáĜ þ. 18: Nediskriminace, 10. listopadu 1989, odst. 1, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/453883fa8.html. HRC, obecný komentáĜ þ. 15: Postavení cizincĤ podle úmluvy, viz pozn. þ. 1 výše. 25 ýlánek 31(2) Úmluvy z roku 1951 Ĝíká: „Smluvní státy nebudou na pohyb takových uprchlíkĤ uplatĖovat jiná omezení, než jaká jsou nezbytná, a taková omezení budou uplatnČna pouze do té doby, než jejich postavení v zemi bude upraveno nebo než obdrží povolení vstupu do jiné zemČ. Smluvní státy povolí takovým uprchlíkĤm rozumnou lhĤtu a poskytnou všechny potĜebné prostĜedky k získání povolení vstupu do jiné zemČ.“ Viz UNHCR, Globální konzultace na téma mezinárodní ochrany: Souhrnné závČry k þlánku 31 Úmluvy z roku 1951 – Revize, Ženevský kulatý stĤl, 8.–9. listopadu 2001 (UNHCR Souhrnné závČry globálních konzultací: þlánek 31 Úmluvy z roku 1951), odst. 3, k dispozici na: http://www.unhcr.org/419c783f4.pdf. Viz také UNHCR, Globální konzultace na téma mezinárodní ochrany / tĜetí panel: PĜijímání žadatelĤ o azyl, vþetnČ standardĤ zacházení, v kontextu jednotlivých azylových systémĤ, 4. záĜí 2001, EC/GC/01/17 (UNHCR Globální konzultace: pĜijímání žadatelĤ o azyl), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3bfa81864.html. 26 ýlánek 26 Úmluvy z roku 1951 Ĝíká: „Každý smluvní stát umožní uprchlíkĤm zákonnČ se nacházejícím na jeho území vybrat si místo bydlení a volnČ se pohybovat na jeho území, s urþitými výjimkami stanovenými naĜízeními, která se týkají za stejných okolností cizincĤ obecnČ.“ ýlánek 26 Úmluvy z roku 1954 upravující postavení osob bez státní pĜíslušnosti obsahuje podobné ustanovení. 47 48 27 UNHCR, „ZákonnČ se nacházející“ – Poznámka k výkladu, 1988, http://www.unhcr.org/refworld/pdfid/42ad93304.pdf.UNHCR Globální konzultace: PĜijímání žadatelĤ o azyl, viz pozn. 25 výše, odst. 3, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3bfa81864.html. 28 NapĜ. þlánek 9(1) ICCPR výslovnČ Ĝíká, že: „Nikdo nesmí být zbaven této svobody s výjimkou pĜípadĤ, kdy je toto zdĤvodnČno a v souladu s pĜíslušnými zákonnými postupy.“ 29 Lokpo a Touré v. Maćarsko, (2011), ECtHR, þ. j. 10816/10, odst. 21 (koneþné rozhodnutí), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4e8ac6652.html. 30 Tamtéž. ECtHR konstatoval: „Dále musí být zaruþeno, že zadržení v posuzovaném období bylo v souladu s úþelem pĜíslušného ustanovení, to je zabránit tomu, aby lidé nebyli svévolnČ zbavováni svobody.“ 31 Bozano v. Francie, (1986), ECtHR, þ. j. 9990/82, odst. 54, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4029fa4f4.html.H. L. v. Spojené království, (2004), ECtHR, þ. j. 45508/99, odst. 114, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502d48822.html. Viz také Dougoz v. ěecko, (2001), ECtHR, þ. j. 40907/98, odst. 55: Zákon musí být „dostateþnČ dostupný a pĜesný, aby se pĜedešlo všem rizikĤm svévolnosti,“ k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3deb8d884.html. 32 Všeobecný princip, že zákony nesmČjí mít retroaktivní úþinek, je zavedený ve vČtšinČ jurisdikcí, a to zejména, pokud jde o trestní stíhání, zatýkání a vazební vČznČní: Viz napĜ. þlánek 25 ADRDM, který Ĝíká, že „nikdo nesmí být zbaven svobody s výjimkou pĜípadĤ a v souladu s postupy stanovenými v již existujících zákonech.“ Viz také Amuur v. Francie, pozn. 9 výše, odst. 53. 33 Toto je doporuþení pracovní skupiny OSN pro otázky svévolného vČznČní (WGAD), Zpráva pro 56. schĤzi Komise pro lidská práva, E/CN.4/2000/4, 28. prosince 1999, pĜíloha II, usnesení þ. 5, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/pdfid/3b00f25a6.pdf. 34 Louled Massoud v. Malta, (2010), ECtHR, þ. j. 24340/08, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4c6ba1232.html. 35 ýlánek 9 ICCPR lze derogovat v pĜípadČ výjimeþného stavu pod podmínkou, že „to vyžaduje závažnost situace“ a „takové opatĜení není v rozporu s dalšími povinnostmi podle mezinárodního práva a nemá diskriminaþní charakter…“ (þlánek 4, ICCPR). Také, A. v. Austrálie, HRC, þ. sd. 560/1993, 3. dubna 1997, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b71a0.html, kde bylo konstatováno, že tvrzení o zákazu zadržování žadatelĤ o azyl vyplývajícím ze zvyklostí mezinárodního práva je neopodstatnČné (odst. 9.3). 36 Van Alphen v. Nizozemsko, HRC, sdČlení þ. 305/1988, 23. þervence 1990, odst. 5.8, k dispozici na: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/SDecisionsVol3en.pdf. 37 Tamtéž a A. v. Austrálie, pozn. 35 výše, odst. 9.2–9.4 (ohlednČ pĜimČĜenosti). 38 Viz napĜ. A. v. Austrálie, pozn. 35 výše, C. v. Austrálie, HRC, sdČlení þ. 900/1999, 28. Ĝíjna 2002, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3f588ef00.html. 39 A. v. Austrálie, pozn. 35 výše, odst. 9. 40 WGAD, Zpráva pro 10. schĤzi Rady pro lidská práva, 16. února 2009, A/HRC/10/21, odst. 67, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502e0de72.html. NČkteré regionální pĜedpisy výslovnČ vymezují dĤvody pro zadržování imigrantĤ: napĜ. þlánek 5(f) ECHR: „Nikdo nesmí být zbaven svobody kromČ následujících pĜípadĤ, pokud se tak stane v souladu s Ĝízením stanoveným zákonem: (f) zákonné zatþení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá Ĝízení o vyhoštČní nebo vydání.“ 41 A. v. Austrálie, pozn. 35 výše, odst. 9.4. 42 UNHCR ExCom, ZávČr: ZajišĢování uprchlíkĤ a žadatelĤ o azyl, pozn. 23 výše, odst. (b). 43 Mezinárodní koalice IDC, Alternativy existují, 2011, ZavádČní modelu komunitního hodnocení a umístČní, k dispozici na: http://idcoalition.org/cap/handbook. 44 R. (ohlednČ aplikace Sukradž) v. (1) Azylový a imigraþní tribunál a (2) ministr zahraniþí pro ministerstvo vnitra EWCA Civ 938, Spojené království: odvolací soud (Anglie a Wales), 29. þervence 2011, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4e38024f2.html. 45 UNHCR ExCom, ZávČr: Problém zjevnČ bezdĤvodných nebo svévolných rozhodnutí o statusu uprchlíka nebo azylu, 20. Ĝíjna 1983, þ. 30 (XXXIV) – 1983, odst. (d), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae68c6118.html. 49 50 46 UNHCR ExCom, ZávČr: ZajišĢování uprchlíkĤ a žadatelĤ o azyl, pozn. 23 výše, odst. (b). 47 Viz napĜ. závČry UNHCR ExCom þ. 58 (XL) – 1989, Problém uprchlíkĤ a žadatelĤ o azyl, kteĜí nelegálnČ vycestují ze zemČ, kde jim byla udČlena ochrana, k dispozici na: http://www.unhcr.org/3ae68c4380.html, viz také UNHCR Souhrnné závČry globálních konzultací: ýlánek 31 Úmluvy z roku 1951, pozn. 25 výše. 48 UNHCR a ÚĜad Vysokého komisaĜe OSN pro lidská práva (OHCHR), Globální kulatý stĤl na téma alternativ k zajištČní žadatelĤ o azyl, uprchlíkĤ, migrantĤ a osob bez státní pĜíslušnosti: Souhrnné závČry, kvČten 2011 (Souhrnné závČry globálního kulatého stolu), odst. 6, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4e315b882.html, viz také UNHCR, Doporuþení týkající se problematiky chybČjící státní pĜíslušnosti þ. 2: Postupy urþování, zda se jedná o osobu bez státní pĜíslušnosti, 5. dubna 2012, HCR/GS/12/02, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f7dafb52.html. 49 UNHCR ExCom, ZávČr: ZajišĢování uprchlíkĤ a žadatelĤ o azyl, pozn. 23 výše, odst. (b). 50 OhlednČ významu pojmu „národní bezpeþnost“ viz Komise OSN pro lidská práva, Zásady omezování a rušení ustanovení mezinárodní úmluvy o obþanských a politických právech, 28. záĜí 1984, E/CN.4/1985/4, odst. 29–32, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4672bc122.html. 51 Viz napĜ. A. a další v. Spojené království, (2009), ECtHR, þ. j. 3455/05, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/499d4a1b2.html. 52 Viz Bozano v. Francie, viz pozn. 31 výše; Shamsa v. Polsko, (2003), ECtHR, þ. j. 45355/99 a 45357/99, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/402b584e4.html.Gonzalez v. ŠpanČlsko, (2008), ECtHR, þ. j. 30643/04, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502e31e42.htmlaAmuur v. Francie, viz pozn. 9 výše. 53 ýlánek 31 Úmluvy z roku 1951; þlánek 18(1), smČrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro Ĝízení v þlenských státech o pĜiznávání a odnímání postavení uprchlíka, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4394203c4.html. 54 Zpráva WGAD pro 7. schĤzi Rady pro lidská práva, A/HRC/7/4/, 10. ledna 2008, odst. 53: „Kriminalizace legálního vstupu do zemČ pĜekraþuje legitimní zájem státu o kontrolu a regulaci nelegální migrace a vede ke zbyteþnému (a tedy svévolnému) zadržování osob.“ K dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502e0eb02.html. 55 ýlánek 5 (3), ACHR; þlánek 7(2) ACHPR; þlánek 5(3) CFREU. 56 Viz Lokpo a Touré v. Maćarsko, viz pozn. 29 výše; R. U. v. ěecko, (2011), ECtHR, þ. j. 2237/08, odst. 94, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f2aafc42.html. Viz také S. D. v. ěecko, (2009), ECtHR, þ. j. 53541/07, odst. 62, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4a37735f2.html. ECtHR potvrdil, že zajištČní za úþelem vyhoštČní je možné jen, poté co bylo pravomocnČ rozhodnuto o žádosti o azyl. Viz také UNHCR, PodnČt ÚĜadu Vysokého komisaĜe pro uprchlíky v pĜípadu Alaa Al-Tayyar Abdelhakim v. Maćarsko, 30. bĜezna 2012, þ. j. 13058/11, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f75d5212.html. Vysoký komisaĜ OSN pro uprchlíky, PodnČt ÚĜadu Vysokého komisaĜe pro uprchlíky v pĜípadu Said v. Maćarsko, 30. bĜezna 2012, þ. j. 13457/11, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f75d5e72.html. 57 Vasileva v. Dánsko, (2003), ECtHR, þ. j. 52792/99, odst. 37, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502d4ae62.html a Lokpo a Touré v. Maćarsko, viz pozn. 29 výše. 58 C. v. Austrálie, pozn. 38 výše, odst. 8.2. 59 Viz napĜ. Sahin v. Kanada, (ministr pro otázky obþanství a imigrace) [1995] 1 FC 214, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b6e610.html. Viz také WGAD, stanovisko þ. 45/2006, UN Doc. A/HRC/7/4/Add.1, 16. ledna 2008, odst. 25, k dispozici na: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrcouncil/7session/reports.htm a WGAD, Právní stanovisko k situaci imigrantĤ a žadatelĤ o azyl, UN Doc. E/CN.4/1999/63, odst. 69: „Možnost využívání alternativ správní vazby u cizincĤ“. K dispozici na: http://ap.ohchr.org/documents/alldocs.aspx?doc_id=1520 a Zpráva WGAD pro 7. schĤzi Rady pro lidská práva, A/HRC/13/30, 15. ledna 2010, odst. 65, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502e0fa62.html. 60 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 2. 61 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 20. 51 52 62 Tato další práva mohou zahrnovat: právo na soukromí (þlánek 12, UDHR; þlánek 17(1), ICCPR; þlánek 16(1), CRC; þlánek 11, ACHR; þlánek 5, ADRDM; þlánek 8, ECHR; þlánek 7, CFREU), právo na rodinný život (þlánek 12 a 16(3), UDHR; þlánek 23(1), ICCPR; þlánek 10(1), ICESCR; þlánek 12(2), Úmluva z roku 1951 a doporuþení B z Konference zmocnČncĤ OSN na téma postavení uprchlíkĤ a osob bez státní pĜíslušnosti, ZávČreþný akt Konference OSN zmocnČncĤ o právním postavení uprchlíkĤ a osob bez státní pĜíslušnosti, 25. þervence 1951, A/CONF.2/108/Rev.1), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/40a8a7394.html.ýlánek 18, ACHPR; þlánek 17(1), ACHR; þlánek 6, ADPDM; þlánek 2 a 8, ECHR; þlánek 9, CFREU; zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení (þlánek 7, ICCPR; þlánek 1, CAT; þlánek 3, ECHR. ýlánek 25, ADRDM; þlánek 4, CFREU; þlánek 5, ACHR; þlánek 5, ACHPR. 63 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 31. 64 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 19. 65 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 21. 66 Edwards, Návrat k základĤm: Právo na svobodu a osobní bezpeþnost a „alternativy k zajištČní“, viz pozn. 4 výše, strana 1. 67 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 21. 68 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 21. 69 Edwards, Návrat k základĤm: Právo na svobodu a osobní bezpeþnost a „alternativy k zajištČní“, viz pozn. 4 výše, mezinárodní koalice IDC, „Alternativy existují, pĜíruþka pro prevenci zbyteþného zajišĢování cizincĤ“, 2011, k dispozici na: http://idcoalition.org/cap/handbook/. 70 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 24. 71 ýlánek 3, Úmluva z roku 1951; þlánek 2, UDHR; þlánek 2, ICCPR; þlánek 2(2), ICESCR; þlánek 2, CRC; þlánek 7, CMW a þlánek 5, CRPD a regionální instrumenty, napĜ. þlánek 2, ADRDM; þlánek 24, ACHR; þlánek 14 ECHR; þlánek 21, CFREU a þlánek 2 a 3, ACHPR. 72 Derogace nesmí být založena na diskriminaci: þlánek 4, ICCPR. Podobné ustanovení lze nalézt v þlánku 15, ECHR a v þlánku 27, ACHR. Viz také þlánek 8, Úmluva z roku 1951. 73 CERD, obecné doporuþení þ. 30: Diskriminace neobþanĤ, UN Doc. A/59/18, 10. ledna 2004, odst. 19: Výbor CERD vyzval zejména státy, aby respektovaly bezpeþnost neobþanĤ, pĜedevším v souvislosti se svévolným zadržováním, a aby zajistily, že podmínky ve stĜediscích pro uprchlíky a žadatele o azyl odpovídají mezinárodním standardĤm, k dispozici na: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/e3980a673769e229c1256f8d0057cd3d. 74 NapĜ. u deportaþního Ĝízení mĤže existovat odĤvodnČné rozlišování mezi obþany a neobþany v tom smyslu, že obþan má právo pobývat na území vlastní zemČ a nesmí být vyhoštČn: Moustaquim v. Belgie (1991) 13 EHRR 802, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b7018.html. Viz také Agee v. Spojené království (1976) 7 DR 164 (rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4721af792.html. 75 Viz A. v. Austrálie, pozn. 35 výše, odst. 9.2; Mukong v. Kamerun, HRC sdČlení þ. 458/1991, 21. þervence 1994, odst. 9.8, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4ae9acc1d.html. 76 A. v. Austrálie, pozn. 35 výše, odst. 9.4; Zpráva WGAD pro 7. schĤzi Rady pro lidská práva, viz pozn. 59 výše, odst. 61; Zpráva WGAD pro 56. schĤzi Komise pro lidská práva, E/CN.4/2000/4, 28. prosince 1999, pĜíloha II, usnesení þ. 5, Princip 7, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502e10612.html. Viz také Massoud v. Malta, pozn. 34 výše. 77 Zpráva WGAD pro 7. schĤzi Rady pro lidská práva, pozn. 59 výše, odst. 62. Viz také UNHCR, Doporuþení týkající se problematiky chybČjící státní pĜíslušnosti þ. 3: Postavení osob bez státní pĜíslušnosti na národní úrovni, 17. þervence 2012, HCR/GS/12/03, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/5005520f2.html. 78 ýlánek 9(2), ICCPR; þlánek 7(4), ACHR; þlánek 5(2) ECHR a þlánek 6, ACHPR. 79 Dále viz WGAD, Zpráva pro 56. schĤzi Komise pro lidská práva, E/CN.4/2000/4, 28. prosince 1999, pĜíloha II, usnesení þ. 5, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/pdfid/3b00f25a6.pdf. 80 ýlánek 16(2), Úmluva z roku 1951. 81 A. v. Austrálie, pozn. 35 výše, a C. v. Austrálie, pozn. 38 výše. 82 ýlánek 9(4), ICCPR; þlánek 7(6), ACHR; þlánek 5(4), ECHR; þlánek 25, odst. 3, ADRDM; þlánek 7(6), ACHR; þlánek 6, þíst spolu s þlánkem 7, ACHPR; þlánek 5, ECHR. Viz napĜ. þlánek 2(3), ICCPR; þlánek 25, ACHR; þlánek 13, ECHR. 53 54 83 UNHCR ExCom, konferenþní referát stálého výboru, ZajišĢování žadatelĤ o azyl a uprchlíkĤ: rámec, problém a doporuþené postupy, þerven 1999, EC/49/SC/CRP.13, obrázek 2, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/pdfid/47fdfaf33b5.pdf. 84 UNHCR ExCom, ZávČr: ZajišĢování uprchlíkĤ a žadatelĤ o azyl, pozn. 23 výše, odst. (c). Dále viz UNHCR Globální konzultace: souhrn závČrĤ k þlánku 31 Úmluvy z roku 1951, viz pozn. 25 výše, a I. M. v. Francie, ECtHR, þ. j. 9152/09, 2. února 2012, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f2932442.html. 85 UNHCR ExCom, závČr þ. 85 (XLIX) – 1998, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae68c6e30.html.Viz také WGAD, Zpráva pro 56. schĤzi Komise pro lidská práva, E/CN.4/2000/4, 28. prosince 1999, pĜíloha II, usnesení þ. 5; WGAD, Zpráva pro 55. schĤzi Komise pro lidská práva, E/CN.4/1999/63, 18. prosince 1998, odst. 69 a 70, v souvislosti s principy 3, 6, 7, 8, 9 a 10. 86 Další informace viz UNHCR, Rovnoprávnost bez ohledu na vČk, pohlaví a rozmanitost, 31. kvČtna 2010, EC/61/SC/CRP.14, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4cc96e1d2.html. 87 Abdolkhani a Karimnia v. Turecko (þ. 2), (2010), ECtHR þ. j.50213/08, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4c5149cf2.html, kde bylo zjištČno porušení ustanovení þlánku 3 ECHR v souvislosti se zadržováním uprchlíkĤ po dobu tĜí mČsícĤ ve sklepČ policejní budovy. 88 Podmínkami ve vČzení se konkrétnČ zabývá nČkolik ustanovení lidských práv, napĜ. þlánek 7 (zákaz muþení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení), 10 (právo na humánní podmínky ve vČzení) a 17 (právo na rodinný život a soukromí) ICCPR. Viz také OSN, Souhrn zásad ochrany všech osob pĜed jakoukoli formou zadržování nebo vČznČní, rezoluce Valného shromáždČní 43/173 ze dne 9. prosince 1988, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3b00f219c.html; OSN Standardní minimální pravidla zacházení s vČzni, 1955, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b36e8.html; OSN Pravidla ochrany nezletilých zbavených svobody, 1990, A/RES/45/113, 14. prosince 1990, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3b00f18628.html. 89 Meziamerická komise pro lidská práva, Lidská práva migrantĤ, mezinárodní standardy a smČrnice EU, rezoluce 03/08, 25. þervence 2008, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/488ed6522.html.Abdolkhani a Karimnia v. Turecko, viz pozn. 87 výše. 90 Zpráva WGAD pro 7. schĤzi Rady pro lidská práva, pozn. 54 výše. 91 Muskhadzhiyeva a další v. Belgie, (2010), ECtHR, þ. j. 41442/07, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4bd55f202.html, kde bylo mj. konstatováno, že zadržování dČtí v tranzitních zaĜízeních zĜízených pro dospČlé je nejen nelidské a ponižující, a tak v rozporu s þlánkem 3 ECHR, ale také nezákonné. 92 OSN, Pravidla pro zacházení s vČzenkynČmi a nevazební opatĜení pro pachatelky (pravidla z Bangkoku), A/C.3/65/L.5, 6. Ĝíjna 2010, pravidlo 42, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4dcbb0ae2.html. 93 Pravidlo 48, pravidla z Bangkoku, tamtéž. 94 ýlánek 22, Úmluva z roku 1951; þl. 26, UDHR; þl. 13 a 14, ICESCR; þl. 28, CRC; þl.10, CEDAW. 95 Viz Valné shromáždČní OSN, Vyhlášení základních principĤ spravedlnosti pro obČti trestných þinĤ a zneužití moci, 29. listopadu 1985, A/RES/40/43, k dispozici na: http://www.un.org/documents/ga/res/40/a40r034.htm 96 UNHCR ExCom, ZávČr o ženských uprchlících a mezinárodní ochranČ, þ. 39 (XXXVI) – 1985, k dispozici na: http://www.unhcr.org/3ae68c43a8.html a UNHCR ExCom, ZávČr o ohrožených ženách a dívkách, þ. 105 (LVII) – 2005, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/45339d922.html. 97 Rada Evropy, Standardy Výboru pro prevenci muþení, prosinec 2010, k dispozici na: http://www.cpt.coe.int/en/documents/eng-standards.pdf. 98 OSN, Základní principy v oblasti podnikání a lidských práv, A/HRC/17/31, 21. bĜezna 2011, odst. 5; Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 14. 99 ýlánek 7(1), CRC a þlánek 24(2), ICCPR. Viz také UNHCR ExCom, ZávČr o dČtech uprchlíkĤ, þ. 47 (XXXVIII) – 1987, odst. (f) a (g), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae68c432c.html; Rada OSN pro lidská práva, Rezoluce o právech dítČte, 20. bĜezna 2012, A/HRC/19/L.31, odst. 16(c) a 29–31, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/502e10f42.html; Rada OSN pro lidská práva, Rezoluce k registraci novorozencĤ a právu každého þlovČka na uznání rovnoprávného postavení pĜed zákonem kdekoli, 15. bĜezna 2012, A/HRC/19/L.24, k dispozici na: http://ap.ohchr.org/documents/dpage_e.aspx?si=A/HRC/19/L.24. 100 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 10. 101 Viz Jezuitská služba pro uprchlíky – Evropa (JRS-E), Zranitelnost ve vazbČ, þerven 2010, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4ec269f62.html. 55 56 102 Pro úþely tČchto doporuþení je dítČ definováno jako „každá lidská bytost mladší osmnácti let“, þlánek 1, Úmluva o právech dítČte (CRC), 1990. Viz také OSN Pravidla ochrany nezletilých zbavených svobody, pozn. 88 výše. 103 UNHCR, ZjišĢování zájmu dítČte – informaþní list: ochrana a péþe, þerven 2008, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/49103ece2.html. UNHCR, Doporuþení ke zjišĢování zájmu dítČte, kvČten 2008, odst. 20, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/48480c342.html. UNHCR, PĜíruþka k realizaci doporuþení UNHCR BID, listopad 2011, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4e4a57d02.html. UNHCR, Doporuþení k mezinárodní ochranČ þ. 8: Žádosti dČtí o azyl podle þlánkĤ 1(A)2 a 1(F) Úmluvy z roku 1951 a/nebo jejího Protokolu v souvislosti s postavením uprchlíkĤ z r. 1967, 22. prosince 2009, HCR/GIP/09/08 (doporuþení UNHCR k mezinárodní ochranČ ohlednČ žádostí dČtí o azyl), odst. 5, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4b2f4f6d2.html. CRC obecný komentáĜ þ. 6: Zacházení s dČtmi bez doprovodu a oddČlenými dČtmi mimo jejich zemi pĤvodu, 1. záĜí 2005, CRC/GC/2005/6, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/42dd174b4.html. 104 Muskhadzhiyeva a další v. Belgie, pozn. 91 výše. 105 UNHCR ExCom, závČr þ. 107 (LVIII) – 2007, o ohrožených dČtech, odst. G (i), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/471897232.html. UNHCR Doporuþení k mezinárodní ochranČ u žádostí dČtí o azyl, pozn. 103 výše. Viz také mezinárodní koalice IDC, DČtství v zajetí: Zavedení nového modelu zajištČní práv a svobod dČtí uprchlíkĤ, žadatelĤ o azyl a nelegálních migrantĤ, kteĜí jsou ve správní vazbČ, 2012, http://idcoalition.org/wpcontent/uploads/2012/03/Captured-Childhood-FINAL-June-2012.pdf.IDC, Model komunitního hodnocení a umístČní zohledĖující práva dítČte, k dispozici na: http://idcoalition.org/ccap5step-model/. 106 Popov v. Francie, (2012), ECtHR, þ. j. 39472/07 a 39474/07, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4f1990b22.html. 107 Tamtéž. 108 OhlednČ podmínek pro dČti v pĜijímacích stĜediscích UNHCR, DČti uprchlíkĤ: Doporuþení k ochranČ a péþi, 1994, odst. 92, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3470.html. Zpráva WGAD pro 13. schĤzi Rady pro lidská práva, pozn. 59 výše, odst. 60.„Vzhledem k dostupnosti alternativ zajištČní je složité si pĜedstavit situaci, kde by uvČznČní nezletilé osoby bez doprovodu bylo v souladu s požadavky þlánku 37(b), bod 2 [CRC], podle kterého zajištČní má být použito jako krajní opatĜení.“ Mitunga v. Belgie, (2006), ECtHR, þ. j.13178/03, odst. 103, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/45d5cef72.html. 109 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 7. UNHCR Doporuþení k politikám a postupĤm Ĝešení pĜípadĤ dČtí bez doprovodu žádajících o azyl, únor 1997, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3360.html. UNHCR Doporuþení k mezinárodní ochranČ u žádostí dČtí o azyl, pozn. 103 výše. 110 UNHCR Doporuþení k politikám a postupĤm Ĝešení pĜípadĤ dČtí bez doprovodu žádajících o azyl, tamtéž. 111 DospČlá osoba, která zná jazyk a kulturu dítČte, mĤže pomoci odstranit stres a trauma vyplývající z pobytu v neznámém prostĜedí. 112 Viz CRC obecný komentáĜ þ. 6: Zacházení s dČtmi bez doprovodu a oddČlenými dČtmi mimo jejich zemi pĤvodu, pozn. 103 výše, odst. 61. 113 Viz také Pravidla z Bangkoku, pozn. 92 výše. 114 Pro potĜeby ochrany práva na dĤstojný život žen, které se staly obČĢmi obchodování s lidmi, bude napĜ. nutné zavést zvláštní opatĜení. 115 Pravidla z Bangkoku þ. 5, pozn. 92 výše. 116 Pravidla z Bangkoku þ. 19, pozn. 92 výše. 117 Pravidla z Bangkoku þ. 33(1), pozn. 92 výše. 118 Pravidla z Bangkoku þ. 25(1), pozn. 92 výše. 119 Pravidla z Bangkoku þ. 25(2), pozn. 92 výše. 120 Viz OHCHR, Doporuþené zásady a postupy v oblasti lidských práv a obchodování s lidmi, E/2002/68/Add. 1, k dispozici na: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/Traffickingen.pdf. 121 ýlánek 14, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, 2008 (ICRPD). 122 UNHCR ExCom, ZávČr k uprchlíkĤm s postižením a dalším osobám s postižením, kteĜí mají ochranu a asistenci UNHCR, þ. 110 (LXI) – 2010, odst. (c), (f), (h), (j), k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4cbeaf8c2.html. 123 Jazyk pĜevzatý ze závČru ExCom, tamtéž, pĜedmluva, odst. 3. 124 ýlánek 18(1)(b), ICRPD. 125 Viz napĜ. þlánek 17(1), Evropská unie: Rada Evropské unie, smČrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro pĜijímání žadatelĤ o azyl, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ddcfda14.html. 57 58 126 Principy z Yogyakarty upravující lidská práva v souvislosti se sexuální orientací a genderovou identitou, 2006, Princip 9: Právo na lidské zacházení ve vazbČ, k dispozici na: http://www.yogyakartaprinciples.org/index.html. 127 OHCHR, kapitola V, (str. 87–93) Školicího manuálu na téma monitorování lidských práv, edice profesionálního školení þ. 7, 2001, k dispozici na: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/training7Introen.pdf.OHCHR, Istanbulský protokol, Manuál na téma úþinného vyšetĜování a dokumentování pĜípadĤ muþení nebo ponižujícího trestání, edice profesionálního školení þ. 8, 2001, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4638aca62.html.Sdružení pro prevenci muþení, Monitorování zaĜízení pro zajištČní cizincĤ: Praktický prĤvodce, 2004, k dispozici na: http://www.apt.ch. 128 Mezi relevantní ustanovení patĜí odstavec 8 statutu UNHCR spolu s povinností státu spolupracovat s UNHCR pĜi výkonu jeho mandátu zajišĢovat mezinárodní ochranu podle þlánkĤ 35 a 36 Úmluvy z roku 1951 a þlánku 2 jejího Protokolu z roku 1967; þlánek 45, ACHPR; Evropská unie, smČrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musejí splĖovat státní pĜíslušníci tĜetích zemí nebo osoby bez státní pĜíslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných dĤvodĤ potĜebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, þlánek 35, k dispozici na: http://www.unhcr.org/refworld/pdfid/4157e75e4.pdf. 129 Existuje celá Ĝada mezinárodních, regionálních a národních orgánĤ, které mají monitorovací nebo kontrolní funkce, napĜ. podvýbor pro prevenci muþení, a národní preventivní mechanismy vytváĜené v souladu s Opþním protokolem k ÚmluvČ proti muþení, 2002 (OPCAT). Národní mechanismy mohou zahrnovat národní preventivní mechanismy, národní instituce pro lidská práva, ombudsmany, a/nebo nevládní organizace. 130 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 25. 131 Pravidla z Bangkoku þ. 25(3), pozn. 92 výše. 132 ýlánek 27, Úmluva z roku 1951. Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 24. 133 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 22. 134 Pokud jde o právo na rodinný a osobní život, viz pozn. 62 výše. 135 Edwards, Návrat k základĤm: Právo na svobodu a osobní bezpeþnost a „alternativy k zajištČní“, viz pozn. 4 výše, strana 1. 136 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 29. 137 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 30. 138 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 31. 139 Souhrnné závČry globálního kulatého stolu, viz pozn. 48 výše, odst. 14. 59 Užiteþné odkazy Tato doporuþení jsou k dispozici na Internetu: http://www.unhcr.org/refworld/docid/503489533b8.html Zvláštní stránky organizace Refworld vČnované problematice správní vazby: http://www.unhcr.org/refworld/detention.html Kompilace závČrĤ odborných schĤzek poĜádaných UNHCR: Tematika úmluv upravujících situaci uprchlíkĤ a osob bez státní pĜíslušnosti, 2010–2011: http://www.unhcr.org/4fe31cff9.html Internetové stránky UNHCR: http://www.unhcr.org 60 61 Division of international protection United Nations High Commissioner for Refugees Case Postale 2500 1211 Ženeva 2, Švýcarsko www.unhcr.org
Podobné dokumenty
Uvolnní ženské síly
Doba práce každý den je individuální dle Vašich možností ĜádovČ od nČkolika minut po cca 1
hodinu dennČ. Je jen na Vás, zda se ten den zúþastníte, þi ne. Témata lze zpracovávat také
zpČtnČ napĜ. v ...
HP03_2004 - 767553 B
vzdČlanostní drahokam již od roku 1348, dĜíve než pĜišly univerzity ve Vídni, KrakovČ, Heidelbergu
apod. a odchovala tudíž bČhem svého pĤsobení tisíce vysokoškolsky vzdČlaných lidí nejen u nás, ale...
Příručka o evropských právních předpisech v oblasti azylu, hranic a
Postupy týkající se podmínek přijímání žadatelů o azyl ...................................................... 103
Řízení o navrácení .................................................................
HISTORIE ATOMU
části existují v prázdnu, nezanikají a nepodléhají
žádným vlivům
tyto části byly označeny jako átomos (ἄτομος) –
nedělitelné, nesmírně malé
indické i řecké představy vychází z filozofické roviny,
j...
Duben 2012 - farnost
Od dubna 2012 zavádíme ještČ jednu novou službu, a tou je PodpĤrná skupina pro rodinné pĜíslušníky, kteĜí dlouhodobČ peþují
o chronicky nemocné klienty, pĜedevším s chronickým onemocnČním Centrální...
Studie o právech dítěte - Česko
úþast na spoleþenském životČ a na vyjádĜení svého názoru ohlednČ všech rozhodnutí, která se
ho týkají.
V obecném komentáĜi þ. 5 k ÚmluvČ, kterou zpracoval Výbor OSN pro práva dítČte,
se uvádí násle...
