Sociální opora u žžen se zkuššeností perinatální ztráty

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta
Psychologický ústav
Studijní rok 2015/2016
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Sociální opora u žen se zkušeností perinatální ztráty
Bc. et Bc. Iva Klímová
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Katarína Millová, Ph.D.
Brno 2016
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatnì a uvedla
v ní veškerou literaturu a jiné prameny, které jsem použila.
V Brnì dne 28.4.2016
…………………………
Podpis
Podìkování
Ráda bych podìkovala PhDr. Katarínì Millové, Ph.D., za její vlídné vedení,
vstøícnost, peèlivost a podnìtné pøipomínky po celou dobu práce. Dále dìkuji své
krásné dceøi Žofii, která pøestože tu s námi byla jen krátkou dobu, mì mnohému
nauèila. Svému synovi Františkovi dìkuji za tu ohromnou radost, kterou do mého
života vnesl. Velké díky patøí mému manželovi, za jeho neutuchající oporu
a vytvoøení podmínek pro psaní této práce. Za podporu a cenné pøipomínky
v prùbìhu psaní dìkuji své kamarádce Kláøe. V neposlední øadì patøí mé
podìkování také všem ženám, které se se mnou podìlily o svùj nelehký pøíbìh.
Obsah
I.
ÚVOD ........................................................................................................................ 7
II.
TEORETICKÁ ÈÁST ............................................................................................. 8
1
2
Perinatální ztráta ........................................................................................................ 8
1.1
Vymezení základních pojmù ............................................................................... 8
1.2
Perinatální úmrtnost v ÈR ................................................................................... 9
1.3
Prožitek perinatální ztráty.................................................................................... 9
Truchlení .................................................................................................................. 11
2.1
Fáze truchlení dle Elisabeth Kübler-Rossové.................................................... 14
2.2
Fáze truchlení dle Vereny Kastové.................................................................... 14
2.3
Specifika truchlení v pøípadì perinatální ztráty................................................. 16
2.3.1 Faktory komplikující truchlení ......................................................................... 17
2.3.2 Ochranné faktory .............................................................................................. 18
2.4
3
Rozdíly v truchlení matek a otcù ....................................................................... 19
Intervence napomáhající vyrovnání se s perinatální ztrátou .................................... 21
3.1
Pøístup zdravotnického personálu...................................................................... 21
3.2
Rituály rozlouèení ............................................................................................. 23
3.2.1 Pohøeb ............................................................................................................... 24
3.2.2 Hrob .................................................................................................................. 24
3.2.3 Památka ............................................................................................................. 24
3.3
Poradenství a pomoc pozùstalým rodièùm ........................................................ 25
3.3.1 Krizová intervence ............................................................................................ 26
3.3.2 Psychologická a psychoterapeutická péèe ........................................................ 27
3.3.3 Lékaøi-zdravotnický personál ........................................................................... 27
3.3.4 Laická pomoc .................................................................................................... 28
3.3.5 Svépomocné skupiny ........................................................................................ 28
3.3.6 Organizace zabývající se perinatální ztrátou .................................................... 29
4
Sociální opora .......................................................................................................... 30
4.1
Vymezení sociální opory ................................................................................... 30
4.2
Klasifikace sociální opory ................................................................................. 33
4.3
Pùsobení sociální opory ..................................................................................... 35
4.3.1 Negativní vliv sociální opory ............................................................................ 37
4.4
Sociální opora u pozùstalých ............................................................................. 38
4.5
Sociální opora v pøípadì perinatální ztráty ........................................................ 40
5
Shrnutí teoretické èásti............................................................................................. 42
III.
EMPIRICKÁ ÈÁST .............................................................................................. 43
6
Metodologie výzkumu ............................................................................................. 43
6.1
Výzkumný problém a cíl ................................................................................... 43
6.2
Výzkumný postup (design studie) ..................................................................... 43
6.3
Vlastní reflexe tématu........................................................................................ 43
6.4
Použité výzkumné metody ................................................................................ 44
6.4.1 Polostrukturovaný rozhovor.............................................................................. 44
6.4.2 Dotazník sociální opory .................................................................................... 46
7
6.5
Postup a organizace sbìru dat............................................................................ 46
6.6
Charakteristika výzkumného souboru ............................................................... 48
6.7
Etika výzkumu ................................................................................................... 49
6.8
Zpùsob zpracování dat ....................................................................................... 49
Výsledky výzkumu a jejich analýza ........................................................................ 51
7.1
Rozhovory ......................................................................................................... 51
7.1.1 Výzkumná otázka è. 1: Jaká je zkušenost žen s rozlouèením s dítìtem po
perinatální ztrátì?.......................................................................................................... 51
7.1.2 Výzkumná otázka è. 2: Dostalo se ženám potøebné pomoci a od koho? .......... 61
7.1.3 Výzkumná otázka è. 3: Co ženy od svého okolí nejvíce potøebovaly? ............ 80
7.1.4 Výzkumná otázka è. 4: Co dalšího ženám pomáhalo jejich situaci zvládat?.... 84
7.1.5 Výzkumná otázka è. 5: Co adaptaci na ztrátu dítìte zhoršuje?......................... 92
7.2
8
Dotazník sociální opory ................................................................................... 100
Diskuze .................................................................................................................. 107
8.1
Limity .............................................................................................................. 114
IV.
ZÁVÌR .................................................................................................................. 116
V.
LITERATURA ..................................................................................................... 117
VI.
PØÍLOHY ............................................................................................................. 124
I.
ÚVOD
Smrt patøí v naší spoleènosti stále ještì k hluboce tabuizovaným tématùm.
Je odsouvána na okraj zájmu, nemluví se o ní, chybí s ní spojené rituály. Když
zemøe ještì nenarozené dítì, je situace o to nároènìjší. Mnohými lidmi není
docenìna hloubka této ztráty, jiní nevìdí, jak k rodièùm v takové situaci
pøistupovat. Pøestože perinatální ztráta potká v Èeské republice roènì okolo
400 rodièù, jedná se o téma, o kterém se stále moc nemluví. A v mnohých
porodnicích dosud chybí postupy, jak se v takové situaci k rodièùm zemøelého
dítìte chovat a jak je podpoøit v možnosti rozlouèení. Vzhledem k tomu, jak
pokroèila medicína a péèe o nenarozené dìti, žije mnoho lidí v iluzi, že dnes již dìti
v pozdìjší fázi tìhotenství témìø neumírají. O to vìtší je to šok, o to víc zmatenì,
podvedenì a pøekvapenì se žena, potažmo oba rodièe, mohou cítit, když k takové
situaci dojde. Hloubka této bolesti je nesmírná, a pro toho, kdo nezažil, mùže být
obtížnì pochopitelná. Aèkoliv se jedná o ještì nenarozené dítì, v myslích rodièù je
to již èlen jejich rodiny, se kterým poèítají a plánují spoleènou budoucnost. Kromì
bolesti, kterou tato nesmírná ztráta rodièùm zpùsobí, se mnohdy musí vyrovnávat
také s necitlivým pøístupem okolí. A to bohužel nejen laikù ze strany jejich pøátel
a rodiny, ale mnohdy i odborníkù z øad zdravotníkù a psychologù.
Tato práce by ráda pøispìla k vìtšímu povìdomí o perinatální ztrátì. Klade
si za cíl, zmapovat jaké jsou zkušenosti žen v této obtížné situaci. Zda se jim
dostalo potøebné opory a kde ji hledaly. Co v dané situaci od svého okolí nejvíce
potøebovaly, co jim pomáhalo a co naopak. Rádi bychom poskytli informace
a možnou inspiraci, jak se k ženám po perinatální ztrátì chovat. Zamìøili jsme se
pøedevším na to, jak k ženám mùže pøistoupit jejich nejbližší okolí, jejich rodiny,
pøátelé. Ale zmíníme se i o pøístupu ze strany odborníkù, a to jak zdravotníkù, tak
psychologù. I pøes nejmodernìjší techniku a obrovský posun medicíny nejsme
schopni zabránit tomu, aby dìti umíraly. Ale mùžeme svým pøístupem, zájmem
a podporou pøispìt k tomu, aby ženy, a celé jejich rodiny, prošly tímto nároèným
obdobím co možná nejlépe a mohly z této zkušenosti vyjít posílené.
7
II. TEORETICKÁ ÈÁST
1 Perinatální ztráta
1.1 Vymezení základních pojmù
V této èásti práce vymezíme základní teoretické pojmy a souvislosti týkající
se perinatální ztráty.
Perinatální období je období vztahující se k dobì okolo porodu. Dle
Svìtové
zdravotnické
organizace
zaèíná
perinatální
období
dokonèeným
22. týdnem tìhotenství a konèí 7. den po porodu („Maternal and perinatal health“).
Perinatální úmrtnost je mezinárodnì uznávaný ukazatel perinatální péèe.
Pro její vyjádøení se užívá souètu mrtvorozenosti a èasné novorozenecké úmrtnosti
(„Perinatální mortalita v Èeské republice“, 2015).
Èasná novorozenecká úmrtnost je úmrtí v prùbìhu prvních 7 dnù po
narození. Za dolní hranici je pro statistické úèely považována hmotnost
novorozence 500 gramù. Èasná novorozenecká úmrtnost (ÈNU) se vypoèítá jako
poèet dìtí zemøelých do 7 dní po porodu k poètu dìtí živì narozených. Hodnota
ÈNU je uvádìna v promile.
Mrtvorozenost je podíl mrtvì narozených dìtí ze všech narozených.
Vypoèítá se jako poèet mrtvì narozených dìtí bìhem kalendáøního roku na 1000
všech narozených bìhem téhož roku (Vokurka & Hugo, 2005).
Syndrom mrtvého plodu zahrnuje dle novely Zákona o zdravotních
službách z roku 2011 (Zákon è. 372/2011) všechna úmrtí v tìhotenství a bìhem
porodu, pøi nichž se narodí plod o hmotnosti vyšší než 500 g bez známek života
(srdeèní akce, pohyb, dech a køik). V pøípadì, že není možné urèit porodní
hmotnost, plod narozený po dokonèeném 22. týdnu tìhotenství. Než vstoupila
v platnost tato novela, byly jako mrtvorozené vykazovány plody s hmotností nad
1000g (Binder, 2007; Hájek, 2004).
Plodem po potratu je plod, který po úplném vypuzení nebo vynìtí
z matèina tìla neprojevuje ani jednu ze známek života a souèasnì jeho porodní
hmotnost je nižší než 500 g, pøípadnì je tìhotenství kratší než 22 týdny (Zákon è.
372/2011, paragraf 82, odstavec 2).
8
Index perinatální úmrtnosti je souèet poètu mrtvì narozených dìtí a poètu
dìtí zemøelých do 7 dnù života z 1000 celkem narozených v témže kalendáøním
roce (Vokurka & Hugo, 2005).
Perinatální ztráta je tedy úmrtí dítìte v perinatálním období. Pro úèely této
práce je perinatální ztráta dítìte chápána jako spontánní úmrtí plodu mezi
20. gestaèním týdnem a porodem.
1.2 Perinatální úmrtnost v ÈR
Èeská republika patøí mezi zemì s nejnižší perinatální úmrtností na svìtì
(Štembera & Velebil, 2003). Poèet úmrtí bìhem porodu se díky monitorování
a prenatální diagnostice snížil na 0,1‰. Mrtvorozenost stagnuje a již nìkolik let
kolísá mezi 2-3 ‰ (Berman, 2009; Hájek, 2004). Což vzhledem k poètu
narozených dìtí znamená, že roènì zemøe cca 300 dìtí.
Dle informací ústavu zdravotnických informací (ÚZIS) z roku 2013 klesla
perinatální úmrtnost a to jak poklesem mrtvorozenosti, tak èasné novorozenecké
úmrtnosti. Mrtvorozenost se však snížila pouze zdánlivì, vlivem chybìjících dat
o poètu mrtvorozených. Dle údajù ÚZIS byla hodnota mrtvorozenosti pro rok 2013
2,15 ‰, ale Èeský statistický úøad (ÈSÚ) uvádí výraznì vyšší hodnotu – 3,42 ‰,
což odpovídá poètu 360 zemøelých dìtí (ÚZIS, 2013).
1.3 Prožitek perinatální ztráty
Smrt dítìte je pro rodièe vždy tìžkou ztrátou a pøijmout ji je velmi obtížné.
Jedná se o naprosto nepøirozenou, nepochopitelnou a neèekanou událost
(Kubíèková, 2001). Smrt dítìte ještì pøed jeho narozením je vnímána jako porušení
pøirozeného øádu vìci (Davis, 1996). Pøestože smrt ke zrození odjakživa patøí,
nikdo na ni není pøipraven. Narození dítìte je vnímáno jako naplnìní velkého
oèekávání. Toto je ještì umocnìno tím, že rodièovství je v dnešní dobì odkládané
a velmi plánované. Narození mrtvého dítìte má tak pro rodièe velmi bolestný
dopad (Køemenová, 2009). Rodièe zahrnují své dítì do budoucích plánù, do svého
souèasného života, žije v jejich pøedstavách. Jeho smrt pro nì pøedstavuje konec
snù, nadìjí, plánù, ztrátu potenciální budoucnosti. Rodièe, u nichž se jednalo
o první dítì, ztrácí i svou rodièovskou identitu (Callister, 2006; Kohnerová &
Henleyová, 2013). Ztráta mateøské role je mimoøádná. U žen se objevují pocity
9
selhání v jejich základním poslání, dochází ke ztrátì sebevìdomí, objevuje se
naštvání na tìlo, které je zradilo (Køemenová, 2009). Výše uvedené potvrzuje
i studie provedená na Tchaj-wanu, kde byla u žen po prožitku perinatální ztráty
identifikována tato ètyøi hlavní témata (1.) ztráta kontroly, (2.) znièené sny, (3.)
otøesené já, (4.) pocit, že je se mnou nìco špatnì (Hsu, Tseng, Banks, & Kuo,
2004). Perinatální ztráta je spojena s celou øadou kognitivních, emocionálních,
spirituálních a fyzických projevù (Cacciatore, 2013).
Bezprostøednì po úmrtí dítìte se u rodièù vyskytují velmi bouølivé emoce:
smutek, hnìv, obavy, pocity viny i naprostého zoufalství. Èasto trpí dojmem
vylouèení, vyøazení, velkého osamocení nebo dokonce potrestání. Nìkdy mají
dojem, že pøed sebou již nemají žádnou budoucnost (Brierley-Jones, Crawley, &
Lomax, 2015; Kohnerová & Henleyová, 2013).Èastý bývá hnìv, který rodièe
poci•ují vùèi sobì, partnerovi èi osudu. Nìkdy obviòují také zdravotnický personál,
že smrti dítìte nezabránil (Špatenková, 2006). Hnìv bývá projevem zmatku
a ohromení, nebo• rodièe považují smrt dítìte za nepochopitelnou a jde o naprostý
opak toho, co oèekávali (Kohnerová & Henleyová, 2013).
Bìžné je v této situaci hledání viníka. Rodièe se èasto cítí zodpovìdní za to,
co se stalo. Silné pocity viny se objevují pøedevším u žen, které mohou mít pocit,
že o dítì dostateènì nepeèovaly. Stává se, že si vybavují konkrétní událost, o které
jsou pøesvìdèeny, že mùže za smrt jejich dítìte. Nìkdy se ženy obviòují
v pøípadech, kdy bylo tìhotenství neplánované. Mohou tak mít pocit, že smrt dítìte
je následek jejich negativního postoje (Davis, 1996; Kohnerová & Henleyová,
2013). Pocity viny se objevují o to intenzivnìji, jestliže nedošlo k objasnìní pøíèiny
smrti dítìte (Èepický, 1999).
Èepický (1999) uvádí fáze, jakými rodièi na skuteènost perinatálního úmrtí
reagují. (1.) Jako první se dostavuje šok, období kdy èlovìk nemùže uvìøit tomu, co
se stalo. (2.) Poté pøichází období akutního zármutku, kdy se dostavují bolestné
emoce. V této fázi mùže být pøítomný pláè, zoufalství a témìø až halucinatorní
myšlenky na dítì. (3.) Postupnì dochází k návratu k obvyklým aktivitám, ale
bìžné fungování života je narušené. (4.) V posledním období dochází k akceptaci
smrti dítìte. Objevuje se plánování budoucnosti, stabilizují se rodinné vztahy.
Smutek se již dostavuje pøevážnì ve spojitosti s urèitými událostmi (vzpomínky na
porod, rùzná výroèí). Dle Davisové (1996) je však podstatné vìdìt, že délka
10
procesu vyrovnávání se s perinatální ztrátou je rùzná a nemá žádné èasové
omezení. Více o procesu truchlení uvedeme v následující kapitole.
2 Truchlení
Truchlení je reakcí na smrt blízkého èlovìka. K truchlení však mùže
docházet i u jiných významných ztrát, napøíklad ztráta zamìstnání, rozchod
s partnerem (Baštecká, 2005). Kastová (2000) mluví o truchlení, jako o procesu,
pomocí kterého se odpoutáváme od èlovìka, kterého jsme milovali a ztratili a díky
nìmuž, se znovu dostáváme k tomu, abychom žili svùj vlastní život. Dle
Kohnerové a Henleyové (2013) je truchlení potøebné a má hojivý úèinek. Je také
možné vnímat truchlení jako šanci. Pokud se totiž podaøí tento proces zvládnout,
posílí to sebevìdomí, èlovìk získá intenzivnìjší kontakt se svými emocemi a také
se to mùže pozitivnì odrazit v oblasti vztahù (Kast, 2000). U truchlícího dochází
k promìnì postojù, chování, cílù (Baštecká, 2013).
Truchlení je významný psychologický proces, potøebný k tomu, aby se
èlovìk se ztrátou vyrovnal, aby mohlo dojít k vytvoøení jeho nové identity a nového
vztahu ke svìtu (Kast, 2015; Kupka, 2014; Vymìtal, 2003). Projít tuto cestu však
není jednoduché. Úspìšný výsledek truchlení je závislý na osobnosti daného
pozùstalého, na jeho životních zkušenostech, na úèinnosti podpory, které se mu
dostává (Ratislavová, 2008).
Randová (1994, cit. dle Cacciatore 2013) popisuje prùbìh truchlení složený
ze šesti vzájemnì se ovlivòujících procesù:
1. Rozpoznání ztráty: potvrdit smrt a porozumìt jejím následkùm.
2. Reagování na ztrátu, a to jak na primární, tak na následné sekundární ztráty.
Prožití bolesti, identifikace, pøijetí a vyjádøení emocí týkajících se žalu.
3. Vzpomínání na zemøelého a vztah s ním. Zahrnutí všech (i negativních)
aspektù vztahu.
4. Vzdání se pøedstav o svìtì, jaký býval døíve.
5. Pøizpùsobení se novému svìtu bez zemøelého.
6. Investování energie do nové identity èi života.
Zármutek bývá promìnlivý a mùže mít mnoho podob. Nìkdy dokonce
nemusí být vùbec projevován. „Prùbìh truchlení není jednobarevný, spíš jde
11
o drama, na jehož konci mùže, ale nemusí být pøijetí ztráty èi smíøení se s ní“
(Gjurièová & Kubièka, 2009, str. 216). Baštecká (2005) mluví o tom, že je dùležité
poskytnout truchlícímu dostatek èasu. Délka truchlení se odvíjí i od vztahu
k zemøelému. Dle Pera a Weinerta (1996) záleží intenzita zármutku více na
osobnosti jedince, který ztrátu prožívá, než na druhu ztráty.
Bìhem truchlení na èlovìka doléhá mnoho intenzivních a èasto
protichùdných pocitù (zmatek, neklid, strach, radost, šok, hnìv, vina, vdìènost,
zoufalství osamìlost, zmatenost). Truchlení se projevuje také na tìlesné úrovni
(únava, poruchy spánku, bušení srdce, nechutenství, poruchy koncentrace atd.)
(Davis, 1996). Jak uvádí Špatenková (2013), u pozùstalých kromì silné emoèní
reakce dochází také k nabourání pocitu vlastní identity, pocitu vlastní integrity,
vztahù s jinými lidmi a bortí se také jejich pøesvìdèení o stabilitì a bezpeènosti
svìta.
Základním prožitkem charakterizujícím truchlení je osamìlost. A to
i v pøípadì, kdy truchlí více osob spoleènì. Vzhledem k jedineènosti prožívání si
totiž každý nese svùj smutek i svou bolest sám (Pera & Weinert, 1996). Baštecká
(2013) zmiòuje, že každý potøebuje v daném èase øešit, èi vyjadøovat nìco jiného.
Z tohoto dùvodu mùže nìkdy proces truchlení danou rodinu (èi skupinu, které se
týká) rozdìlovat. V rodinách mùže nastat situace, kdy jsou všichni ponoøeni do
svého truchlení, takže nemají kapacitu podporovat druhé. Také struktura
a fungování celé rodiny mùže být smrtí narušena tak, že se stává dysfunkèní.
Kromì nových problémù mùže úmrtí èlena rodiny vést k otevøení dosud
nevyøešených problémù nebo vyostøení tìch souèasných. Rodina v takovém pøípadì
není zdrojem úèinné pomoci, nebo• sama potøebuje pomoc (Špatenková, 2013).
V tu chvíli nabývají na významu vzdálenìjší zdroje opory napøíklad kamarádi,
kolegové, sousedi, ale také duchovní èi psychologové (Baštecká, 2013).
Mezi faktory, podporující normální smutek a truchlení jsou považovány
pøedevším rituály (pohøeb a vzpomínkové obøady), možnost pozùstalých hovoøit
o jejich ztrátì a jejím významu, sociální opora a také kulturní vlivy umožòující
vyjádøení smutku. Mùže však také docházet ke komplikovanému truchlení.
Reakce, které se objevují, se od nekomplikovaného truchlení liší svou intenzitou
a délkou trvání (Kupka, 2014).
12
Komplikované truchlení lze oèekávat pøi výskytu následujících faktorù:
1. Okolnosti úmrtí: Smrt, která je náhlá, pøedèasná, neoèekávaná èi strašlivá.
U pozùstalého se objevují pocity viny èi výèitky svìdomí, nebo• mùže mít
dojem, že mohl smrti zabránit.
2. Charakteristika vztahu mezi zemøelým a pozùstalým: Svou roli hraje to,
nakolik byl zemøelý èlovìk pro pozùstalého dùležitý. Komplikované mohou
být vztahy, které mají ambivalentní základ. Problematické truchlení se èasto
objevuje po smrti dítìte.
3. Charakteristiky pozùstalého: Truchlení komplikují døívìjší nezpracované
ztráty, závislosti, psychopatologie èi zdravotní problémy. Obtíže se mohou
vyskytovat u lidí, kteøí mají problém s vyjadøováním emocí, nízkou míru
frustraèní tolerance.
4. Sociální okolnosti: Nedostateèná èi dokonce chybìjící sociální opora,
nedostatek èi redukce sociálních rolí (Kupka, 2014; Špatenková, 2013).
Tang (2006, cit. dle Baštecká, 2013), uvádí následujících šest faktorù, které
pozùstalým
ztìžují
vyrovnávání
se
se
smrtí
blízkého:
(1.)
náhlost
a nepøedvídatelnost; (2.) násilí, zohavení a znièení; (3.) smrti šlo pøedejít nebo je
její zpùsob málo bìžný; (4.) ztráta dítìte; (5.) vícenásobná smrt; (6.) setkání
pøeživšího se smrtí.
Øada autorù mluví o tom, že truchlení, je individuální proces, u kterého není
možné nijak hodnotit, posuzovat èi urèovat jeho správný prùbìh. Napøíklad Pera
a Weinert (1996) øíkají, že neexistuje „normální“ prùbìh smutku, ani žádné
objektivní kritérium pro jeho ukonèení. Gjurièová a Kubièka (2009) upozoròují na
to, že vnímání truchlení jako procesu s jasnì danými stádii, mùže vytváøet
normativní pøesvìdèení, že to takto bývá èi dokonce musí být. Baštecká (2013) dále
dokládá, že od modelù truchlení, které jsou platné pro všechny, se v poslední dobì
upouští a do popøedí se dostává individuální provázení daného pozùstalého,
podpora jeho cesty a jeho zpùsobu truchlení.
Stadiální modely truchlení nejsou považovány za vhodné, i proto že
pozùstalým „pøedepisují“ jak dlouho by mìly truchlit a jak by jejich truchlení mìlo
vypadat. Pøesto však mohou pøinést do problematiky truchlení urèitý vhled a být
pomocníkem pøi práci s pozùstalými. Proto zde pro úplnost popíšeme
13
pravdìpodobnì nejznámìjší stadiální model truchlení od Kübler-Rossové a dále
fáze truchlení, jak je popsala Verena Kastová (Kast, 2000; Kübler-Rossová, 1992).
2.1 Fáze truchlení dle Elisabeth Kübler-Rossové
Asi nejznámìjším stadiálním modelem ztráty je pìt stádií smutku, jak je
popisuje Elisabeth Kübler-Rossová. Tento model byl vytvoøen na základì mnoha
rozhovorù s umírajícími pacienty. Poprvé ho Kübler-Rossová publikovala v roce
1969 ve své knize On death and dying (O smrti a umírání), jako model, jak se lidé
vyrovnávají s diagnózou smrtelné nemoci. Postupnì zaèal být používán i pro
proces, kterým prochází pozùstalí.
1. stádium: Popøení a izolace. Jedná se o stádium, kdy se dostavuje šok. Lidé
odmítají uvìøit skuteènosti, popírají, že by se mohla týkat jich. Vnímají ji jako
nìjaký omyl èi nedorozumìní. Popírání reality je zde možné vnímat jako jakýsi
nárazník, tlumící neèekanou zprávu a umožòující èlovìku nabrat síly a postupnì
zmobilizovat jiné obranné strategie.
2. stádium: Zlost. Poté, co si èlovìk situaci pøipustí, objevují se u nìho intenzivní
pocity jako zlost, vztek, závist. Objevuje se otázka: „Proè zrovna já?“. Bìžná
je agrese, èlovìk mùže být naštvaný na celý svìt, nìkdy také na Boha. Tyto
pocity mohou být obtížnì pøijatelné pro jedincovo okolí.
3. stádium: Smlouvání. Jedná se o pomìrnì krátké období, kdy èlovìk smlouvá
o èas, o prodloužení života. Objevuje se hledání zpùsobù, jak smrti magicky
nebo rituálnì zabránit.
4. stádium: Deprese. Dostavuje se hluboký pocit smutku, èlovìk si uvìdomuje
blížící se smrt.
5. stádium: Akceptace. U nemocného, který mìl dostatek èasu, a podaøilo se mu
projít pøedchozí stádia, nastává smíøení se s osudem. Èlovìk, který prožil ztrátu,
hledá novou podobu svého života (Gjurièová & Kubièka, 2009; KüblerRossová, 1992).
2.2 Fáze truchlení dle Vereny Kastové
Zde pøedstavíme fáze truchlení, jak je popsala Verena Kastová, švýcarská
psychoanalytièka. Tyto fáze se mohou pøekrývat a opakovat. Kastová (2000)
14
upozoròuje také na problémy, které se v jednotlivých fázích truchlení mohou
objevovat.
1. Fáze popøení
V prvním období, které mùže trvat hodiny, dny èi týdny, se u èlovìka objevuje
pocit nereálnosti ztráty. Dochází ke strnulosti, ztrátì schopnosti vnímat, cítit.
Jedinec musí žít dál, jako by smrt nenastala.
Problémy, které mohou v této fázi nastat, popisuje Kastová (2000) takto:
a) Život jde dál, jako by se nic nestalo.
b) Ztráta se odštìpí, nastává prázdnota.
c) Potøeba vyhnout se zármutku.
2. Fáze propukajících emocí
Jedná se o období, kdy jedinec prožívá øadu emocí. Objevuje se hnìv, pocit
opuštìnosti, úzkost, bolest ze ztráty, pocity viny, strach, nìkdy však také radost.
Kromì toho se mohou vyskytovat také poruchy spánku, neklid, patrná je vyšší
náchylnost k infekcím. Zvládnout tento emoèní chaos mùže být velmi nároèné.
Problémem mùže být, že emoèní bouøe bývají akceptovány jen na zaèátku
truchlení. Nepøijaté pocity mohou být potlaèovány, následnì se objevuje hnìv
a pocity viny.
3. Fáze hledání, nalézání a odpoutávání
V této fázi dochází k tomu, že pozùstalí intenzivnì myslí na zemøelého. Hledají
ho ve snech, fantazii, na fotografiích èi ve vyprávìní. Znovu prožívají život se
zesnulým ve vzpomínkách, radují se z pìkných chvil. Dle Kastové je však dùležité
nezapomínat ani na problémy a obtížné situace. Dùležité je hledat, co jim zesnulý
do života pøinesl, co v nich zanechal.
Problémy v této fázi popisuje Kastová (2000) takto:
a) Hledání sebe samého se stává tak intenzivním, aby se èlovìk vyhnul
nutnosti odpoutat se.
b) Ztráta není akceptována.
c) Na místo zemøelého nastupuje bolest.
4. Fáze nového vztahu k sobì a ke svìtu
V této fázi dochází k akceptaci ztráty. Èlovìk se zbavuje bolesti ze ztráty a opìt
se pøibližuje k druhým lidem, i okolnímu svìtu. Problémem mùže být, že se málo
15
bere v úvahu „komplex opouštìní“ a zapomíná se na to, že truchlení je proces, který
je možné opìtovnì vyvolat (Kast, 2000).
2.3 Specifika truchlení v pøípadì perinatální ztráty
Pøijmout realitu smrti je obtížné vždy, obzvláštì pak, jedná-li se o smrt dítìte.
Ta bývá prožívána jako nejvíce nespravedlivá ze všech ztrát a smutek po ní bývá
traumatiètìjší, hlubší a trvá déle než jakýkoli jiný zármutek (McLarenová, 2007).
Pøijetí této reality je první etapou truchlení. Pro mnoho rodièù zaèíná otázkami:
Proè se to stalo? Co se pokazilo? Podíleli jsme se na tom nìjak? Dalo se tomu
zabránit? (Kohnerová & Henleyová, 2013).
Smrt dítìte pøed narozením znamená konec nadìjí a snù, které rodièe mìli.
Rodièe zažívají velmi intenzivní emoce, které se mohou rychle mìnit. Kromì
bìžných symptomù truchlení se u rodièù po perinatální ztrátì objevuje pocit
prázdné náruèe. Nìkteøí rodièe také prožívají iluze, že své dítì vidìli èi slyšeli
(Davis, 1996).
Jak uvádí Worden (2013), v pøípadì perinatální ztráty truchlí rodièe více nad
tím co mohli mít, než nad tím co ztratili. Truchlení v pøípadì mrtvì narozeného
dítìte je obtížné a odlišné tím, že vlastnì neexistuje skuteèný objekt truchlení.
Jelikož dítì nežilo mimo dìlohu, chybí rodièùm vzpomínky, které by jim pomohly
lépe pøijmout realitu ztráty. Celá situace je ještì komplikovanìjší, pokud rodièe po
porodu nemají možnost své dítì vidìt a rozlouèit se s ním. Pomoci postavit se
bolestné realitì ztráty a zahájit truchlení pomáhá naopak co nejvìtší kontakt s jejich
dítìtem (Enkin, 1998). Podrobnìji je o tomto tématu pojednáno ve 3. kapitole Intervence napomáhající vyrovnání se s perinatální ztrátou. Pøijetí reality
a koneènosti toho, co se událo, je první etapou truchlení.
Kohnerová a Henleyová (2013) upozoròují na to, že pro rodièe, kteøí ztratili
dítì, neexistuje žádný modelový zármutek èi èasový plán truchlení a že projít
procesem truchlení trvá jednotlivým rodièùm rùznou dobu. Truchlení bývá pro
rodièe èasto delší a obtížnìjší než pøedpokládali. Badenhorst a Hughesová (2007)
uvádí, že rodièe prožívají žal až po dobu dvou let, avšak u vìtšiny z nich nastává
zlepšení nálady již šest mìsícù po ztrátì.
16
2.3.1 Faktory komplikující truchlení
Proces truchlení v pøípadì perinatální ztráty mùže komplikovat øada faktorù.
Jedním z nich bývá nìkdy se objevující tendence „na vše zapomenout“, vytìsnit
vzpomínky vážící se k porodu mrtvého dítìte. Ale nezpracovaný, potlaèovaný èi
skrývaný žal rodièùm neuleví a mùže se pozdìji rozvinout do podoby
patologického zármutku (Kubíèková, 2001).
Truchlení mùže stìžovat také fakt, že ostatní lidé nepøikládají ztrátì dítìte
takový význam. Oèekávání smutku spojené s perinatální ztrátou ve spoleènosti
znatelnì chybí (Callister, 2006). To mùže vést k tomu, že se rodièe snaží své pocity
potlaèovat, protože je pro nì tìžké truchlit pro dítì, které ostatní neberou na vìdomí
(Kohnerová & Henleyová, 2013). Cacciatorová (2009) upozoròuje na to, že existuje
diskrepance mezi tím, jak je pøijímán smutek následující po narození mrtvého dítìte
ve srovnání s tím, když zemøe dítì, které nìjakou dobu žilo. Matky, které porodily
mrtvé dítì, bývají opomíjenou skupinou truchlících (Kubíèková, 2001). Uznání
významu ztráty a svobodný prostor pro truchlení je pro matky velmi významné
(Jones, 1997).
Obtížné mùže být najít vhodného komunikaèního partnera, protože mnohým
lidem je toto téma nepøíjemné (Kubíèková, 2001) a rodièe nechtìjí ostatní svými
prožitky zatìžovat a rozrušovat (Kohnerová & Henleyová, 2013). Kubíèková
(2001) uvádí, že v takových pøípadech by vhodným partnerem mohl být poradce
nebo terapeut. Dle Wordena (2013) si lidé mnohdy myslí, že rodièe o zemøelém
dítìti mluvit nechtìjí, ale vìtšinou je tomu pøesnì naopak. Pro rodièe je dùležité
o své ztrátì mluvit a dávat svým zpùsobem a ve vhodný èas své pocity najevo.
Nìkdy mohou rodièe volit jiný zpùsob, jak svùj žal vyjádøit. Mùže se jednat
napøíklad o psaní deníkù, básní, vypsání se ze svého pøíbìhu (Kohnerová &
Henleyová, 2013). Možnost otevøenì o zemøelém dítìti mluvit má pozitivní vliv na
psychické zdraví žen (Surkan, Radestad, Cnattingius, Steineck, & Dickman, 2009).
Špaòhelová (2015) mezi faktory komplikující truchlení øadí problematický
partnerský vztah nebo problematický vztah k blízké rodinì, nebo• pozùstalému
rodièi tak mùže chybìt nìkdo, s kým by mohl s dùvìrou probrat své pocity.
Ztìžovat truchlení mùže také to, pokud se jednalo o tìhotenství po umìlém
oplodnìní nebo mu pøedcházely opakující se potraty èi pøedèasný porod.
17
Kerstingová a Wagnerová (2012) identifikovaly následující prediktory
komplikovaného truchlení: nedostatek sociální opory, pøedchozí problémy ve
vztahu, nepøítomnost žijícího dítìte a ambivalentní postoj k tìhotenství.
Obzvláštì vysoké riziko komplikovaného truchlení je patrné po ukonèení
tìhotenství z dùvodu vývojových abnormalit plodu.
Truchlení mohou komplikovat také nìkteré velmi zakoøenìné mýty, jak je uvádí
Špatenková (2006).
a) „Poh!eb jen znovu p!ipomíná a oživuje tragédii.“ Pohøeb je významným
mezníkem v procesu truchlení, je oficiálním rozlouèením s nìkým, koho
jsme milovali a koho jsme ztratili.
b) „Poh!bívat mrtv• narozené dít• nebo novorozence je nesmysl.“ Rituál
pohøbu má svùj význam i u takto malých dìtí. Pokud pohøeb neprobìhne,
klade si mnohdy matka otázky: „Co se stalo s mým dítìtem? Kde je moje
dítì?"
c) „Kondolence je zbyte•ná, truchlící matka stejn• nic nevnímá.“
Kondolence je významnou souèástí procesu truchlení. Truchlící ji nejlépe
pøijímají v dobì okolo pohøbu.
d) „Sdílení tragédie s jinými lidmi napomáhá zotavení.“ I pøesto, že je matka
obklopena lidmi, mùže se cítit sama èi v izolaci.
e) „Není vhodné mluvit s matkou o jejím mrtvém dít•ti.“ S matkou je o jejím
dítìti vhodné mluvit, avšak mìla by to být ona, kdo rozhoduje o tom, kdy,
s kým a nakolik chce o dítìti hovoøit.
2.3.2 Ochranné faktory
Nìkteré faktory mohou mít v procesu truchlení a vyrovnávání se s krizí
podpùrný efekt. Znalost tìchto faktorù je podstatná proto, aby zdravotnický
personál mohl rodièùm poskytnout úèinnou a adekvátní pomoc a podporu. Jedná se
o následující vlivy:
a) Sociální opora: od partnera a blízkého okolí, významná je také možnost
sdílení pocitù se ženami s obdobnou zkušeností.
b) Informaèní podpora: kontakty na odborníky, informace o úøedních
postupech atd.
18
c) Podpora od ošetøujícího personálu: dùležitý je respekt zdravotníkù
k prožívání ztráty, pøimìøená komunikace, podpora procesu truchlení.
d) Odborná psychologická pomoc.
e) Spiritualita a víra (Borùvková, Hoskovcová, & Hrušková, 2015).
2.4 Rozdíly v truchlení matek a otcù
Smrt dítìte otøese rodièi v nejzákladnìjších stránkách jejich identity. To, jak
ženy a muži projevují zármutek, bývá èásteènì ovlivnìno genderovými vzorci
chování a prožívání. Na muže bývá již od útlého dìtství vyvíjen tlak, aby smutek
neprojevovali. Naopak u žen jsou tyto projevy oèekávány a tolerovány (Gjurièová
& Kubièka, 2009). Proto se mùže zdát, že ztrátou dítìte jsou více ranìny matky. Je
to však dáno spíše tím, že projevy zármutku u žen jsou více viditelné. Ženy mají
potøebu plakat, svùj zármutek vyjadøovat a sdílet. Truchlení mužù bývá spíše
skryté. Muži se rozhovorùm o svých pocitech vyhýbají, èasto unikají do pracovních
povinností (Gjurièová & Kubièka, 2009; Kubíèková, 2001). Také Worden (2013)
mluví o tom, že otcové mají potøebu truchlit a truchlí. Èasto se však jejich truchlení
odehrává mlèky, v soukromí. Na muže je stále vyvíjen tlak, aby byli v dobì krize
silní. Ratislavová (2008) mluví o tzv. dvojitém bøemeni, které muži nesou. Kromì
svého zármutku trpí také tím, že trpí jejich partnerka. Mohou také mít pocit, že by
mìli být ochránci své ženy a starat se o praktické záležitosti. Jsou na nì kladeny
požadavky doma i v zamìstnání. Jim samotným se vìtšinou dostává jen malé
sociální opory (Worden, 2013). To mùže u nìkterých mužù vést k tomu, že se
stáhnou do sebe nebo se zahrnou øadou úkolù, které se smrtí dítìte nesouvisí.
Pomoci mùže, pokud si mohou muži o tom, co prožívají, promluvit s jinými otci,
kteøí prožili podobnou situaci (Ratislavová, 2008).
Ratislavová (2008) uvádí, že u mužù mùže docházet ke konfliktu rolí:
a) role silného muže: je tøeba být stateèný, vydržet to, nejsem slaboch, chlapi
pøeci nepláèou
b) role muže ochránce: muž má pocit, že neochránil dítì pøed smrtí a nyní
není schopen ochránit rodinu pøed žalem
c) role sobìstaèného muže: nemožnost pøipustit si své pocity a zabývat se
jimi
19
d) role živitele: potøeba zajistit rodinu, navrátit se do práce, tam však mùže
docházet k pocitùm selhání a tím další emoèní zátìži
U žen se èasto objevuje silná potøeba o tom, co se stalo mluvit, vyjadøovat
své pocity. Nìkdy se také mohou objevovat pocity viny, výèitky nebo bezdùvodné
obviòování partnera ze ztráty dítìte (Kubíèková, 2001). V pøípadì, kdy každý
z partnerù potøebuje truchlit odlišným zpùsobem, mùže docházet ke vzájemnému
nedorozumìní a pro druhého mùže být obtížné to pøijmout a pochopit (Kohnerová
& Henleyová, 2013). Rozdílné projevy zármutku mohou mezi rodièi vyvolávat
napìtí, bývá obtížné se do druhého vcítit a pøijmout jeho pocity. Toto
neporozumìní mùže vést až k rozpadu vztahu. Dùležité je uznání a respekt ke
vzájemným odlišnostem. Proto Gjurièová a Kubièka (2009) upozoròují, že je
potøeba se partnerství vìnovat, protože dobrý vzájemný vztah je v této nároèné
situaci velmi významný pro hledání nadìje. Davisová (1996) doporuèuje zajímat se
o svého partnera, o to co cítí a potøebuje.
Smrt dítìte je jedineèná neèekaná situace a jako taková mùže vyvolat
závažnou partnerskou a rodinnou krizi èasto s katastrofálními dùsledky ve všech
stránkách rodinného soužití - ve struktuøe rodiny, jejích hranicích, rolích,
pravidlech, zpùsobech komunikace, ve vztazích s okolím (Špatenková, 2004). To
jak pár tuto nároènou situaci zvládne je velmi individuální. U nìkterých rodièù
mùže zármutek vést ke vzájemnému sblížení, protože jsou schopni vzájemnì mu
porozumìt lépe než kdokoli zvenèí a prožívat ho spoleènì (Kohnerová &
Henleyová, 2013). Jiné páry mùže tato zkušenost naopak rozdìlit, dochází
k nepochopení, objevuje se u nich vzájemné obviòování a neadekvátní hnìv.
U nìkterých párù to mùže vést k definitivnímu ukonèení vztahu (Davis, 1996).
Rodièe se se svou ztrátou vyrovnávají lépe, když je zpùsob jejich komunikace
otevøenìjší a mají podobné styly zvládání (Worden, 2013).
20
3 Intervence napomáhající vyrovnání se s perinatální ztrátou
3.1 Pøístup zdravotnického personálu
Jak uvádí Kohnerová a Henleyová (2013), velká èást rodièù má na smrt svého
dítìte, a s ní související okolnosti, velmi živé vzpomínky, a podrobnosti tìchto
událostí si pøesnì vybavují. Tyto vzpomínky jim mohou pomoci bezprostøednì po
smrti dítìte opakovanì tuto zkušenost prožívat. I pøesto, že to pro nì bývá bolestné,
napomáhá to procesu truchlení. Tyto vzpomínky bývají èasto vzpomínkami na to,
co se stalo v nemocnici. Jsou tedy velmi ovlivnìny tím, jak na rodièe nemocnice
a pøedevším nemocnièní personál pùsobil. Pokud mají dobré vzpomínky, cítili, že je
o nì dobøe peèováno, mùže to do jejich vzpomínání vnést nìco pozitivního.
Naopak, pokud s nimi nebylo dobøe zacházeno, tyto vzpomínky zkomplikují jejich
proces truchlení. Z tohoto hlediska je tedy patrné, že pøístup nemocnièního
personálu hraje velkou roli a má významný vliv na to, jak rodièe zvládnou proces
truchlení a jak se se svou ztrátou vyrovnají. To potvrzuje i Enkin (1998), který
uvádí, že nemocnièní personál má v péèi o pozùstalé hlavní úlohu. Citlivá péèe
a podpora mùže proces truchlení uèinit snesitelnìjší.
Kasparková a Bužgová (2013) upozoròují na to, že porod mrtvého dítìte je
znaèným stresem pro všechny zúèastnìné a že zdravotníkùm èasto chybí dostateèné
informace o podpoøe a procesu truchlení. U zdravotnického personálu se také
mohou objevovat pocity viny a vlastního selhání. Proto mnohdy pøistupují ke
strategiím, které mohou být pro rodièe zraòující. Èastý je emoèní odstup, vyhýbavé
chování, zamìøení se na somatickou stránku vìci, omezení kontaktu s rodièkou,
bagatelizace závažnosti situace. Tento pøístup pomáhá zdravotníkùm chránit se pøed
emocionální zátìží (Èepický, 1999; Dohnalová & Pavlíková, 2011). Personál se
také nìkdy mylnì domnívá, že nejlepším pøístupem je na celou záležitost co
nejrychleji zapomenout, o dítìti a jeho pohlaví nemluvit, neukazovat ho. Tímto
pøístupem je však blokován normální proces truchlení (Berman, 2009). Rovnìž není
žádoucí snažit se tuto ztrátu minimalizovat mluvením o dalších budoucích
tìhotenstvích a dìtech (Worden, 2013). Za vhodné je považováno další vzdìlávání
zdravotníkù v oblasti perinatálního úmrtí a práce se zármutkem a také dostateèná
psychohygiena (Nuzum, Meaney, & O’Donoghue, 2014).
21
Leon (2008) považuje pøi péèi o rodièe, kteøí èelí perinatální ztrátì, za
klíèové následující:
a) Informovat rodièe o zdravotním stavu dítìte.
b) Poté, co dítì zemøe, podpoøit rodièe v kontaktu s dítìtem, jeho pojmenování,
vyfotografování a vytvoøení vzpomínek na dítì, které potvrdí ztrátu
a usnadní truchlení (napø. otisk nohy, pramínek vlasù).
c) Vyhnout se medikaci matky.
d) Naslouchat rodièùm a povzbudit je pøi vyjádøení jejich žalu.
e) Edukovat rodièe o normálním prùbìhu truchlení.
f) Odradit rodièe od snahy okamžitì otìhotnìt.
Pøi sdìlení toho, že dítì v dìloze zemøelo, je tøeba dodržovat etická pravidla.
Informace by mìla být sdìlována nìkterým z vedoucích pracovníkù a mìl by být
pøítomen i partner ženy, pokud ji do nemocnice doprovází (Binder, 2007).
Zdravotníci by mìli èas mezi stanovením diagnózy a samotným porodem využít
k tomu, aby ženu pøipravili na to, co ji èeká, pøedevším na setkání s jejím dítìtem
(Trulsson & Radestad, 2004). Nezbytné je, aby personál nemocnice jednal s rodièi
zdvoøile, poskytoval jim všechny informace a dostatek èasu. Je tøeba, aby
k rodièùm a jejich dìtem pøistupoval s úctou a uznal závažnost smrti dítìte a ztráty,
která rodièe postihla. Pro rodièe je nesmírnì cenné, když se s dítìtem zachází stejnì
jako by bylo živé, je oslovováno jménem a zdravotníci dávají najevo, že toto dítì je
dùležité a cenné. Velký význam pro rodièe má také vyjádøení lítosti, tento zájem je
pro nì vìtšinou významnìjší než odborná lékaøská péèe. Rodièe potøebují cítit, že
na nich záleží a mìli by dostat pøíležitost k vyjádøení svých pøání (Kohnerová &
Henleyová, 2013).
Zcela zásadní je, aby byli rodièe informováni a aby s nimi byla
konzultována veškerá rozhodnutí ohlednì jejich dítìte. Mìli by se na nich podílet,
pøièemž je tøeba v co nejvìtší možné míøe respektovat jejich požadavky
(Kohnerová & Henleyová, 2013). Binder (2007) zdùrazòuje, že informace, které
jsou personálem podávané, by mìly být shodné a dostateènì srozumitelné. Dùležité
jsou také informace pomáhající pochopit, co se stalo a tím pomoci rodièùm snížit
pocit viny (Èepický, 1999). Znalost pøíèiny smrti dítìte vede ke snížení psychické
zátìže, a to pøedevším pøi dalším tìhotenství (Allahdadian, Irajpour, Kazemi, &
Kheirabadi, 2015). Lékaøi by se s rodièi mìli podìlit o všechny informace, které
22
mají a to i v pøípadì, že se nepodaøilo najít pøíèinu úmrtí dítìte (Kohnerová &
Henleyová, 2013). Velmi významné jsou pro rodièe také kontakty na odborníky
a instituce, které se tímto tématem zabývají, informace o úøedních postupech
a formách zaøizování (Borùvková et al., 2015; Cacciatore, 2013).
3.2 Rituály rozlouèení
Rituál je sled urèitých symbolických èinù, opakujících se stálým zpùsobem,
jehož úèelem je sdílení tohoto pøedem pøipraveného schématu, jak jednat. Tím, že
èlovìk ví, co a kdy má dìlat jsou pro nìho rituály uklidòující. Zároveò ho také
spojují s ostatními lidmi (Baštecká, 2011).
Rituály rozlouèení následující po perinatální ztrátì hrají velkou roli v tom,
jak se rodièe s danou situací vyrovnají. K dobrému prùbìhu truchlení pomáhá
možnost dítì po porodu vidìt, pochovat si ho, pojmenovat ho a rozlouèit se
s ním (Dohnalová & Pavlíková, 2011; Enkin, 1998). Kontakt s mrtvì narozeným
dítìtem je pro matky a ostatní èleny rodiny dùležitý a je jimi vìtšinou vnímán
pozitivnì, i když mu mnohdy pøedchází strach. Obavy se vìtšinou týkají toho, jak
bude mrtvé tìlo vypadat. Z toho dùvodu je podstatné, aby rodièe byli na toto
setkání dobøe pøipraveni, obzvláštì v pøípadech, kdy by tìlo mohlo být poškozeno,
a byli pøi kontaktu podpoøeni (Ryninks, Roberts-Collins, McKenzie-McHarg, &
Horsch, 2014). Bylo zjištìno, že pokud je setkání a louèení s dítìtem personálem
vnímáno jako bìžná souèást porodu a je tak i matkám pøedkládáno, vnímají tyto
matky louèení pozitivnìji, pøirozenìji a mají menší obavy, než když jsou matky
dotazovány na to, zda chtìjí své dítì vidìt (Erlandsson, Warland, & Cacciatore,
2013).
Dle Ratislavové a Berana (2010) by rituály pøi podpoøe rodièù po perinatální
ztrátì mìly plnit ochrannou a podpùrnou funkci a rodièùm dodávat pocit kontroly
nad situací. Tyto rituály rodièùm pomáhají o dítìti získat reálnou pøedstavu, mìly
by usnadnit „zdravý“ proces truchlení. Zdravotnický personál hraje velkou roli
v tom, aby rodièe podpoøil a dodal jim odvahu k tomu, aby své dítì vidìli,
pochovali, pojmenovali a uspoøádali pro nìj pohøeb (Enkin, 1998; Worden, 2013).
Spiritualita, rituály a vzpomínky pomáhají najít v této obtížné situaci smysl.
Neexistuje žádná možnost, jak milované dítì vrátit rodièùm zpìt, ale adekvátní
forma podpory pomáhá hojení této bolestivé ztráty (Capitulo, 2005).
23
3.2.1 Poh•eb
Pohøeb je významný rituál, který napomáhá akceptaci ztráty a hraje
dùležitou roli v pøirozeném procesu zármutku (Haškovcová, 2007; Rando, 1984,
cit. dle Malacrida, 1999). Jedná se o oficiální rozlouèení s tím, koho jsme milovali
a ztratili (Špatenková, 2013) a má svùj význam i u takto malých dìtí (Špatenková,
2006). Pohøeb èi jiný typ obøadu mùže být pro rodièe zpùsob, jak pøiznat význam
jejich zemøelému dítìti. Pomáhá jim pøijmout definitivnost jejich ztráty, lépe se se
smrtí svého dítìte vyrovnat. Pomáhá rodièùm vyjádøit jejich emoce a aktivuje
sociální oporu (Rando, 1984, cit. dle Malacrida, 1999). Špatenková (2013) mluví
také o tom, že pøíprava pohøbu pomáhá pozùstalým tlumit reakce, které by je mohly
zahltit a následnì ohrozit.
Pohøební obøad by mìl odpovídat pøáním rodièù. Není tak dùležitý jeho
konkrétní prùbìh, ale to, aby tento akt byl za pohøební obøad považován
(Kohnerová & Henleyová, 2013; Nešporová, 2013). Rodièe, kteøí neuspoøádali
žádný obøad a péèi o tìlo dítìte pøenechali nemocnici, mají i mnoho let po události
pocit, že nedokonèili úkol a je pro nì obtížné se s tím vyrovnat (Kohnerová &
Henleyová, 2013). V pøípadì, kdy neprobìhl pohøeb, doporuèuje Špatenková
(2013) hledat dodateènì vhodný rituál rozlouèení.
3.2.2 Hrob
Hrob nebo pietní místo pomáhá pøipomínat zemøelého, pro rodièe je to
místo, kam se mohou vracet, kde se mohou cítit dítìti blíž (Špaòhelová, 2015;
Thorová, 2015). Zde mohou na dítì vzpomínat, rozmlouvat s ním. Rodièe, kteøí
nemají hrob nebo nìjaký druh památníku, postrádají místo, na které by mohli
soustøedit svùj žal (Kohnerová & Henleyová, 2013). Davisová (1996) uvádí, že
vytváøení pomníèkù rodièùm pomáhá uctít památku dítìte v jejich životì.
3.2.3 Památka
K lepšímu pøijetí reality a vyrovnání se se ztrátou dítìte pomáhá možnost
mít na nì nìjakou památku (Davis, 1996). Vhodné mohou být tzv. vzpomínkové
balíèky, které mohou obsahovat fotografii dítìte, otisk jeho ruèièky/nožièky,
pramínek vlasù, certifikát o narození, náramek s jeho jménem. Nìkdy jsou rodièe
po prožité události v šoku, nejsou schopni se s dítìtem rozlouèit, podívat se na nì
24
a nenapadne je ani poøídit si na dítì nìjakou památku. V dalších dnech však mohou
zmìnit názor a rádi by své dítì vidìli. Proto se doporuèuje, aby zdravotnický
personál poøídil fotografii (pøípadnì i jiné památky) a ty zaøadil do zdravotnické
dokumentace (Enkin, 1998; Ratislavová & Beran, 2010). Riches a Dawson (1998)
mluví o tom, že fotografie a jiné hmatatelné dùkazy existence dítìte pomáhají
rodièùm integrovat dítì do jejich životní historie a potvrdit jejich rodièovskou roli.
Vytváøení památek na dítì si matky velmi cení a nejvíce si pøejí, aby jich
mìly více. Vzpomínky na dítì matky sdílí v rozhovorech s ostatními, nejèastìji se
svými partnery, rodinou a pøáteli (Crawley, Lomax, & Ayers, 2013). Byla nalezena
souvislost mezi sdílením vzpomínek a lepším duševním zdravím a nižším výskytem
posttraumatické stresové poruchy.
3.3 Poradenství a pomoc pozùstalým rodièùm
Smrt je v souèasné spoleènosti tabuizovaná, popíraná, zdá se, jakoby do
života pøirozenì nepatøila. Je vnímána jako nìco, co je tøeba ukrýt. Z toho dùvodu
mùže být pro pozùstalé obtížné dát svému žalu prùchod. Snaží se svùj zármutek
potlaèit nebo skrývat, nevìdí, jak s ním zacházet. Èasto také dochází k tomu, že
selhávají obvyklé zdroje sociální opory a truchlící pak vyhledávají pomoc jinde,
u pracovníkù pomáhajících profesí (Špatenková, 2013).
Jak uvádí Špatenková (2013), pomoc pozùstalým zahrnuje široké spektrum
od laické pomoci až po profesionální aktivity. Její podoba je rùzná, mùže jít
o empatickou komunikaci, krizovou intervenci, poradenství až po psychiatrickou
péèi. Tuto pomoc mohou poskytnout napøíklad duchovní, zdravotnický personál,
pøátelé, pøíbuzní a známí, zamìstnanci pohøební služby, èlenové svépomocné
skupiny, jiní pozùstalí.
Dohnalová a Musil (2008) uvádí, že pozùstalí potøebují pomoc a podporu
pøedevším v tìchto ètyøech oblastech:
1. psychické (napø. naslouchat jejich opakovanému vyprávìní o úmrtí, pomoci
jim zvládat vlastní reakce i reakce okolí)
2. pragmatické (napø. pomáhat s vyøizováním úøedních záležitostí, zajištìním
pohøbu)
25
3. informaèní (napø. pomáhat se zjiš•ováním informací o tom, kde je tìlo
dítìte a co se s ním bude dít dál, zda si mohou urnu s popelem nechat doma
nebo popel rozprášit na oblíbeném místì)
4. ekonomické (napø. když rodina nemá dostateèné prostøedky na uspoøádání
pohøbu).
U rodièù se rùznì dlouhou dobu po ztrátì mùže objevit potøeba vyhledání
profesionální pomoci. Vìtšinou k tomu dochází tehdy, když selhávají nebo nejsou
dostateènì úèinné ostatní zdroje (pøátelé, pøíbuzní, svépomoc). Vyhledání odborné
pomoci mùže nìkdy bránit obava pozùstalých ze stigmatizace èi pocit selhání
(Dohnalová & Pavlíková, 2011; Špatenková, 2013). Naopak bývá toto rozhodnutí
usnadnìno, pokud rodièe mají informace o dostupných možnostech podpory. Díky
èemuž jsou schopni zvolit takovou formu pomoci, kterou potøebují (Kohnerová &
Henleyová, 2013). Tyto informace by rodièe ideálnì mìli obdržet již v porodnici.
Vhodné je také, aby intervence po perinatální ztrátì byly zamìøeny nejen na matku,
ale na celou rodinu (Cacciatore, Schnebly, & Froen, 2009).
Byly identifikovány tøi kategorie intervencí, poskytnutých odborníky po
smrti dítìte, které se pro rodièe jeví jako smysluplné. Jednalo se o (1.)
instrumentální pomoc, (2.) poskytování informací a (3.) projevování soucitu
a empatie (Janzen, Cadell, & Westhues, 2004).
3.3.1 Krizová intervence
„Krizová intervence je odborná metoda práce s klientem v situaci, kterou
osobnì prožívá jako zátìžovou, nepøíznivou, ohrožující“ (Vodáèková & kol., 2007,
str. 60). Je možné ji považovat za terapeutický pøístup na pomezí krátkodobé
psychoterapie, emergentní psychiatrie a sociálního poradenství. Vychází z technik
krátkodobých psychoterapií, z teorie krize a ze znalosti poruch zpùsobených
stresem (Klimpl, 2009). Krizová intervence se snaží zpøehlednit a strukturovat
prožívání daného èlovìka a zastavit ohrožující tendence v jeho chování. Èlovìk je
podporován v tom, aby pomocí svých schopností, síly a pøirozené sítì vztahù
problém aktivnì øešil (Vodáèková & kol., 2007).
Dohnalová a Pavlíková (2011) doporuèují rodièùm již v porodnici pomoc
aktivnì nabízet, nebo• ve fázi akutní krize je motivace a pøipravenost pøijmout
pomoc nejvìtší. Krizová intervence by se v tuto chvíli mìla zamìøit na podporu
26
vyjadøování emocí, usnadnìní komunikace o pocitech, mobilizaci individuálních
zvládacích strategií a na doporuèení možností další odborné péèe, pokud by byla
v budoucnu potøeba.
3.3.2 Psychologická a psychoterapeutická pé•e
V situaci perinatální ztráty mùže být pro rodièe vhodnou oporou
psychologická pomoc (Ratislavová, 2008). Jak však uvádí Špatenková (2013), ne
každý profesionál v pomáhající profesi umí s tématem smrti a truchlení pracovat.
K tomu, aby mohl terapeut truchlícímu pomoci projít zármutkem, musí znát
aspekty truchlení (Kupka, 2014).
Požádat o podporu lidi, kteøí mají poskytování podpory v popisu práce,
mùže být pro rodièe v nìkterých pøípadech snazší. Rodiè si uvìdomuje, že
naslouchající je odborník a zároveò cizí èlovìk, a proto je pro nìho lehèí svìøit se
mu s problémy, o nichž by jinak mluvil jen s obtížemi (Kohnerová & Henleyová,
2013). Psycholog èi vyškolený specialista by mìl umìt naslouchat, aniž by hodnotil
a posuzoval názory rodièù, dále poskytovat podporu a poradenství, jak symptomy
žalu zvládat a podporovat psychologický pøístup namísto medikace (Ratislavová,
2008). Mìl by pomáhat rodièùm vyjádøit jejich obavy, pochybnosti a pocity
(Dohnalová & Pavlíková, 2011). Rodiè tak dostává pøíležitost soustøedit se na svoje
vlastní pocity, vnímat je, mnohem lépe jim rozumìt a nalézt svou vlastní cestu, jak
se vypoøádat se zármutkem (Kohnerová & Henleyová, 2013).
3.3.3 Léka•i-zdravotnický personál
Lékaøi, a to jak ošetøující, tak i odborní (napø. psychiatøi), hrají v péèi
o pozùstalé dùležitou roli. Truchlící vyhledávají lékaøe èasto z dùvodu zmìn svého
zdravotního stavu (psychosomatické reakce, projevy zármutku na psychické
i fyzické úrovni). Od lékaøù vìtšinou oèekávají i nìco jiného než jen vyšetøení
a pøedpis léku. To ale bývá èasto to, s èím od lékaøe odchází. Tento zpùsob vede
k medicinalizaci a medikaci truchlení, která však není pøi nekomplikovaném
prùbìhu truchlení považována za vhodnou. Naopak, zásah lékaøe bývá dùležitý
v pøípadì, kdy zármutek spustí nìjaké onemocnìní (Špatenková, 2013). Pøi tìžkých
depresivních stavech mùže být podávání antidepresiv a dlouhodobý psychiatrický
dohled nezbytný (Ratislavová, 2008).
27
V pøípadì perinatální ztráty mají lékaøi a další zdravotnický personál
(pøedevším porodní asistentky) velmi dùležité postavení. Na jejich pøístupu záleží,
jak zapoène proces truchlení. Jak uvádí Dohnalová a Pavlíková (2011), v Èeské
republice chybí metodicky propracovaný podpùrný systém pomoci pro rodièe
mrtvì narozených dìtí, který by se dal v porodnicích využívat. Zdravotníci tak
èasto nevìdí, jak se k rodièùm v takovéto situaci chovat a jak jim emocionálnì èi
prakticky pomoci.
Porozumìní tomu, co rodièe prožívají je prvním krokem k tomu, aby
nabídnutá pomoc byla adekvátní. Zdravotníci by mìli poskytovat krizovou
intervenci a psychosociální podporu. A mìli by také vìdìt o existenci návazné
psychologické a psychoterapeutické péèe (Dohnalová & Pavlíková, 2011).
3.3.4 Laická pomoc
Laické poradenství je založené na pomoci jedincem, který získal postavení
poradce neformální cestou, kvùli svým psychickým vlastnostem, zkušenostem,
referencím druhých atd. (Špatenková, 2013). Špatenková (2013) upozoròuje na
nìkteré problémy, které v sobì mùže laické poradenství skrývat. Jsou jimi:
nedodržování èi pøekraèování hranic poradenského vztahu a neschopnost rozpoznat
komplikované reakce na ztrátu (napø. depresi, závislosti) a vhodnì s nimi pracovat.
Pøíkladem laického poradenství je projekt Nejste sami obèanského sdružení
Dlouhá cesta. Jeho cílem je vybudovat z rodièù, kteøí prožili ztrátu dítìte, sí•
dobrovolných poradcù, pomáhajících ostatním, kteøí se dostali do stejné situace.
Nejvìtším
pøínosem
poradcù
je
v tomto
pøípadì
vlastní
zkušenost
(www.dlouhacesta.cz).
3.3.5 Svépomocné skupiny
Prožitek ztráty dítìte je pro každého rodièe velmi individuální. Èasto mohou
mít pocit, že se to ještì nikdy nikomu nestalo. Pøesto mají tito rodièe spoleèné
mnohé (Kohnerová & Henleyová, 2013) a sdílení této zkušenosti jim mùže prospìt
(Enkin, 1998). Svépomocná setkávání mohou být tedy velmi užiteèná, nebo• rodièe
si uvìdomí, že i jiní prožili obdobnou ztrátu (Kasparková & Bužgová, 2010).
Podpora obdržená od nìkoho, kdo prožil a úspìšnì zvládl podobnou krizi, bývá
vnímána jako nejdùvìryhodnìjší (Dakof & Taylor, 1990, cit. dle Hutti, 2005).
28
Spojujícími faktory v rámci svépomocných skupin bývá podobnost potøeb a snaha
vzájemnì si pomáhat (Køivohlavý, 1999). Dle Cacciatorové (2007) se u žen, které
po smrti svého dítìte navštìvovaly podpùrné skupiny, ménì èasto rozvinuly
posttraumatické stresové reakce, než už žen, které tyto skupiny nenavštìvovaly.
Tato forma pomoci však nemusí vyhovovat všem, nebo• nìkteøí truchlící preferují
individuální pøístup (Špatenková, 2013). Svépomocné skupiny po perinatální ztrátì
vznikají ve svìtì již od 70. let 20. století (Ratislavová, 2013).
3.3.6 Organizace zabývající se perinatální ztrátou
V Èeské republice vznikl v roce 2007 pod obèanským sdružením Dlouhá
cesta, které se zamìøuje na pomoc pozùstalým rodièùm, projekt Prázdná kolébka.
Jeho cílem je pomoci rodièùm, kterým zemøelo dítì pøed porodem nebo krátce po
nìm. Rodièe se zde mohou dozvìdìt øadu dùležitých informací, které jim mohou
pomoci. A• už napøíklad o svých právech èi o možnostech rozlouèení s dítìtem.
Ženy mají také možnost na stránky umístit vzpomínku na své dítì a svùj pøíbìh.
Mohou zde najít i pøíbìhy jiných žen. Což jim, jak uvádí Kohnerová a Henleyová
(2013), mùže pomoci lépe pochopit, co se stalo, najít v tom, èím prochází smysl,
získat útìchu tím, že i jiní lidé mají podobné zkušenosti. V neposlední øadì mají
ženy také možnost kontaktovat tzv. laického poradce, tedy ženu, která sama pøišla
o dítì a se kterou se mohou setkat, èi jí jen napsat a podìlit se s ní o své pocity. Pro
ženy mùže být úlevné a pøínosné mluvit s nìkým, kdo podobnou ztrátu zažil
a rozumí jejich pocitùm. Na internetových stránkách mohou potøebné informace
a doporuèení, jak se v této obtížné situaci chovat, najít také rodinní pøíslušníci,
pøátelé èi zamìstnavatelé (www.prazdnakolebka.cz).
29
4 Sociální opora
4.1
Vymezení sociální opory
Sociální opora je složitý fenomén, který je obtížnì definovatelný a mìøitelný. První
studie, zabývající se sociální oporou, pochází ze 70. let 20. století (Hupcey, 1998). Od té
doby vznikla øada definic, které odráží rùzné úhly pohledu na danou problematiku. Stále
trvá snaha o jejich sjednocení a koncept sociální opory zùstává nejasný (Hupcey, 1998;
Madarasová Gecková, Šimonová, & Van Dijk, 2003; Uchino, 2006). Všechny definice
sociální opory v sobì zahrnují nìjaký typ pozitivní interakce nebo pomáhajícího chování,
poskytovaného osobì, která ji potøebuje (Hupcey, 1998). Jak uvádí Uchino (2006), nìkdy
se sociální opora vztahuje více k aspektùm sociální sítì (skupiny, rodinné vazby), nìkdy
k urèitému chování (emoèní, informaèní podpora) a nìkdy na vnímání dostupnosti
podpory, která mùže být formována již v poèátku života.
Hupceyová (1998) analyzovala studie, které byly zamìøené na definování sociální
opory. Na základì toho navrhla rozdìlení definic sociální opory do pìti kategorií.
1. První kategorie je druh poskytované opory - sem øadí definice
rozpracovávající jednotlivé typy sociální opory.
2. Druhá kategorie se týká percepce recipienta (pøíjemce) – sociální opora je
definována jako míra, do které jedinec vìøí, že je naplòována jeho potøeba
podpory druhými.
3. Tøetí kategorie se týká úmyslu a jednání poskytovatele opory – jako
pøíklad této kategorie mùže být uvedena definice, která zdùrazòuje
smìøování sociální opory ke zlepšení pohody recipienta.
4. Ètvrtá kategorie se vztahuje k reciprocitì pomoci – sociální opora je
popisována jako výmìna zdrojù mezi jejím pøíjemcem a poskytovatelem.
5. Pátá kategorie zahrnuje sociální sí• – definice hovoøí o sociální opoøe jako
o opoøe, která je èlovìku dostupná skrze sociální vazby.
30
Nyní uvedeme nìkteré z definic sociální opory, jak ji chápou rùzní zahranièní
i èeští autoøi.
Cobb (1976) nahlíží na sociální oporu jako na informace vedoucí èlovìka k víøe, že
je o nìj peèováno, že je milován, že si ho druzí cení a váží, a že náleží k sociální síti, která
se vyznaèuje vzájemnými povinnostmi, závazky a komunikací. Ve svém pohledu tak
zdùrazòuje, že na sociální oporu není možné nahlížet pouze jako na pøítomnost dùležitých
osob, ale že podstatná je informaèní výmìna, která mezi poskytovateli a pøíjemci pomoci
probíhá.
Thoitsová (1985) považuje sociální oporu za zpùsob zvládání (copingu). Ve své
definici zdùrazòuje zámìry a jednání poskytovatele opory. Sociální oporu pojímá jako
míru, do které jsou základní sociální potøeby (napø. bezpeèí, pocit sounáležitosti)
uspokojovány pomocí interakce s druhými. Pod sociální oporu øadí pomocné funkce (napø.
instrumentální a informaèní pomoc) vykonávané pro druhého, a to jedinci pro nìj sociálnì
významnými (èleny rodiny, pøáteli, sousedy, spolupracovníky, atd.).
Cohen a Syme (1985) vymezují sociální oporu jako multidimenzionální konstrukt,
který odráží strukturální a funkèní kvalitu sociální sítì jedince. Strukturální sociální oporou
je myšlena existence a vzájemné propojení prvkù sociální sítì. Oporou funkèní pak
zpùsob, kterým tato sí• poskytuje rùzné druhy opory, respektive, jaké funkce tyto sociální
vztahy jedinci nabízí (napø. pocit sounáležitosti, materiální zdroje). O sociální opoøe mluví
také jako o prostøedcích poskytnutých druhými osobami.
Šolcová a Kebza (1999) mluví o tom, že skrze vazby mezi jednotlivými èleny
sociální sítì (a• už v menších skupinách èi širším spoleèenství) je jedinci dostupná sociální
opora. Tu vnímají jako jakýsi sociální fond, ze kterého je možné èerpat v pøípadì potøeby.
Díky sociálním vztahùm se danému jedinci dostává pomoc pøi vyrovnávání se s nároènými
situacemi a pøi snaze dosáhnout cílù. Jak dále uvádí, zaèlenìní èlovìka do sociální
struktury je významnou determinantou jeho psychické pohody a zdraví.
Ponìkud širší pojetí sociální opory nabízí Køivohlavý (2001), dle kterého je možné
sociální oporu chápat jako pomoc a podporu od druhých lidí, která je poskytována
èlovìku nacházejícímu se v nároèné životní situaci.
31
Baštecká (2005) pak shrnuje, že sociální opora bývá nejèastìji definována jako:
a) vztahová opora v prostøedí, ve kterém jedinec žije
b) èinnost ulehèující èlovìku v tísni jeho zátìžovou situaci, pomoc druhých
lidí, která je v zátìžové situaci poskytována a pomáhá jedinci dospìt k jeho
cílùm
c) vzájemné mezilidské pùsobení, které naplòuje základní lidské potøeby,
jako je bezpeèí, láska, pøijetí, úcta, sounáležitost apod.
d) kognitivní zhodnocení, do jaké míry jsou sociální vztahy jedince èi jejich
vzorce pomáhající
e) proces zahrnující v èase probíhající transakce mezi jedincem a prostøedím,
který zahrnuje i minulé zkušenosti daného èlovìka
f) teoretický konstrukt, který zahrnuje psychosociální zdroje, chování
a èinnosti pomáhajícího a vnímání této pomoci jejím pøíjemcem.
Je možné rozlišit dva základní pøístupy k výzkumu sociální opory. První pøístup je
spíše sociologický a zabývá se pøedevším sociální interakcí. Sociální opora mùže být
z tohoto pohledu definována jako probíhající výmìna zdrojù mezi èleny sociální sítì,
která má za cíl posílit a podpoøit pocit osobní pohody. Druhý pøístup vysvìtluje
sociální oporu v souvislostech psychologicko-medicínských modelù zvládání stresu
nebo tlumení jeho negativních dopadù na zdraví. Sociální opora je zde vnímána jako
jakýsi nárazník (buffer), který chrání jedince pøed pøípadným vlivem nároèných
událostí. Lidé, kteøí mají k dispozici silný systém sociální opory, jsou tak schopni lépe
zvládat nejen životní krize, ale i bìžné každodenní starosti (Kebza, 2005).
Bakal (1992, cit. dle Kebza, 2005) navrhuje rozlišovat dva základní modely úèinku
sociální opory: 1. nárazníkový (buffering) model (nìkdy oznaèovaný také jako model
zamìøený na stres, stress–centered) a 2. model pøímého èi hlavního úèinku (main
effect model). V pojetí nárazníkového modelu pøedpokládá, že sociální opora pùsobí na
zdraví èlovìka pøedevším, když je èlovìk vystaven pùsobení stresu, obzvláštì pak
chronického. Model pøímého úèinku naopak vychází z toho, že sociální opora funguje
jako faktor protektivní, nezávisle na vlivu stresorù.
Nárazníkový model tedy pøedpokládá, že sociální opora chrání èlovìka pøed
negativním dùsledkem stresu. Protektivní vliv sociální opory ve vztahu mezi stresem a
nemocí se mùže uplatnit:
32
1. V prùbìhu kognitivního hodnocení stresogenních nárokù – jedinec si
napøíklad uvìdomí, o jaké konkrétní stresory jde, uvìdomí si, jaké jsou jeho
možnosti a strategie k jejich zvládnutí, dostane se mu potøebných informací.
2. Výbìrem a zmìnou strategií, které jedinec používá – lidé, kterým se
dostává vyšší sociální opory, volí èastìji aktivní øešení stresové situace než
vyhýbavé strategie.
3. Posílením pocitù sebeúcty a sociální kompetence – sociální opora pomáhá
zvýšit subjektivní vnímání schopnosti zvládnout danou situaci.
4. Tlumení zdraví poškozujících fyziologických procesù (Kebza, 2005;
Køivohlavý, 2001).
4.2
Klasifikace sociální opory
Stejnì jako zatím není sjednocena definice sociální opory, neexistuje ani její
jednotné dìlení. Pravdìpodobnì nejznámìjší je klasifikace dle House (1981, cit. dle
Kebza, 2005), který rozlišil ètyøi složky obsahu sociální opory:
a) Emocionální opora – èlovìku v nouzi jsou poskytovány dùležité emoce
(láska, víra, nadìje, soucit).
b) Hodnotící opora – sdìlování úcty postiženému èlovìku, posilování jeho
sebehodnocení a sebevìdomí, povzbuzování ve víøe a nadìji. Je sem øazeno
také spoleèné nesení a sdílení tìžkostí.
c) Informaèní opora – poskytnutí rad èi informací, které mohou èlovìku
pomoci vyrovnat se se situací, do které se dostal.
d) Instrumentální opora – jedná se o praktickou, konkrétní formu pomoci.
Mùže to být napøíklad poskytnutí finanèní pùjèky, materiální pomoc.
Velmi podobné kategorie navrhl také Cobb (1976). Schwarzer a Leppinová
(1991, cit. dle Šolcová & Kebza, 1999) rozšíøili Househo koncepci o oporu
hmotnou a oporu sebevìdomí. Laireiter se spolupracovníky (1997, cit. dle
Šolcová & Kebza, 1999) doplòuje dále subkategorie vyjadøující primární kvalitu
vztahu (napø. zájem, loajalita) a oporu pøi øešení problému.
Laireiter et al. (1997, cit. dle Kebza, 2005) kromì toho navrhují následující
možné dìlení: sociální opora poskytující zpìtnou vazbu (feedback support),
poskytující
vedení
(guidance
support)
a
spoleèenským zvyklostem (socializing support).
33
napomáhající
pøizpùsobení
Kategorie, které vymezil House (1981), tedy emocionální, informaèní,
instrumentální a hodnotící, se vyskytují ve vìtšinì klasifikací sociální opory. Wills
a Shinar (2000) uvádí podrobný pøehled funkcí sociální opory. Ve své práci rozlišili
pìt typù pomocných aktivit. K emocionální, instrumentální a informaèní opoøe
pøidali ještì oporu spoleènosti (neboli zaèlenìní do sociálního spoleèenství –
companionship support), která pøináší pocit sounáležitosti a oporu potvrzením
platnosti (validation), která dává pocit akceptace a pomáhá snižovat pocit, že je
jedinec mimo normu. Podrobnìjší popis je uveden v tabulce è. 1.
Tab. 1 Popis podpùrných funkcí (Wills & Shinar, 2000)
Typ sociální
opory
Další termíny
Pøíklady
Teoretický pøínos
Emocionální
opora
(Emotional
support)
- podpora sebevìdomí
- podpora úcty
- ujištìní o hodnotì
- intimita
- náklonnost
- umožòuje vyjádøit vlastní
pocity, starosti, trápení,
sympatie, péèi, pøijetí
- dodávání odvahy
- mìní subjektivní hodnocení
míry ohrožení jedince
životními událostmi
- posiluje sebeúctu
- snižuje úzkost a depresi
- motivuje zvládat zátìž
Instrumentální
opora
(Instrumental
support)
- hmotné zdroje
- praktická pomoc,
služby, asistence
- materiální pomoc
- poskytnutí praktických,
materiálních prostøedkù,
napøíklad financí, vìcí,
dopravy, hlídání dìtí,
pomoc pøi zajištìní
provozu domácnosti
(nákup, úklid, vaøení
apod.)
- øeší problémy na praktické
úrovni
- umožòuje úsporu èasu,
který pak mùže být využit
napøíklad k odpoèinku
Informaèní
opora
(Informational
support)
- poskytnutí informací,
rad
- poradenství a vedení
- øešení problémù
Opora
spoleènosti
(Companionship
support)
- sounáležitost,
socializace, integrace
- poskytnutí informací
pomáhajících vyznat se
v problému
- doporuèení alternativních
zpùsobù jednání
- poskytnutí rad o úèinnosti
postupu
- poskytuje spoleènost pro
rùzné aktivity (sport,
návštìvy kulturních akcí,
nakupování atd.)
Opora
potvrzením
platnosti
(Validation)
- zpìtná vazba
- sociální porovnávání
- zvyšuje množství
užiteèných informací, které
jsou jedinci dostupné
- pomoc pøi získávání
potøebných služeb
- podporuje efektivnìjší
zvládání
- poskytuje pozitivní vliv
skrze možnost uvolnìní
a zotavení se od
požadavkù, nabízí
rozptýlení od neustálého
zabývání se problémy
- snižuje pocit jedince, že je
mimo normu
- umožòuje akceptovat
vlastní prožívání
- pøíznivé srovnání
s druhými
- poskytuje ustanovení
shody ve vidìní míry
vhodnosti jednání,
prožívání, jedincova
statusu v konkrétní
sociální skupinì
a v populaci
34
Velmi dùležité je rozlišovat oporu anticipovanou (oèekávanou) a získanou,
které se liší jak svou psychologickou povahou, východisky a charakteristikami, tak
také svým vlivem na zdraví a pohodu èlovìka (Šolcová & Kebza, 1999).
Anticipovanou sociální oporu je možné charakterizovat jako pøesvìdèení
daného jedince, že blízké osoby jsou mu pøipraveny v pøípadì potøeby pomoci
(Krause, 1997b). Jedná se o míru pøesvìdèení jedince o tom, že je druhými lidmi
pøijímán, že si ho váží a mají ho rádi a pomohou mu, bude-li to tøeba (Køivohlavý,
2001). Vìdomí toho, že druzí jsou pøipraveni pomoci, napomáhá jedinci podstoupit
riziko a povzbuzuje ho k samostatnému øešení problému (Krause, 1997a).
Anticipovanou sociální oporu je možné øadit mezi zdroje zvládání stresu,
pøedpokládá se u ní kladný vliv na zdraví i osobní pohodu jedince (Kebza, 2005).
Získaná sociální opora je naproti tomu chápána jako pomoc, které se
jedinci opravdu dostalo. Jde tedy o konkrétní zkušenost v dané situaci (Šolcová &
Kebza, 2003). Kebza (2005) mluví o tom, že získaná sociální opora se od
anticipované mùže lišit, a to jak smìrem k jejímu nadhodnocení, tak
k podhodnocení. Aby byla poskytnutá pomoc úèinná, musí pøedevším vyhovovat
potøebám jejího pøíjemce. Získaná sociální opora mùže mít úèinek jak pozitivní, tak
negativní. Její nepøíznivý dopad vzniká, pokud je poskytnutá pomoc nevyhovující
èi nepøijatelná (Hupcey, 1998; Thoits, 1995; Šolcová & Kebza, 1999). Podrobnìji
je toto téma rozebráno v podkapitole, která se vìnuje možným negativním dopadùm
sociální opory.
4.3 Pùsobení sociální opory
Sociální opora pùsobí na èlovìka prostøednictvím jeho zaèlenìní do
spoleènosti, do systému sociálních vztahù (social network). Sociální sí• umožòuje
vzájemné interakce. Na tuto sí• mùže být tedy nahlíženo jako na strukturu, jejímž
prostøednictvím je sociální opora poskytována (Kožený & Tišanská, 2003). Sociální
sí• mùže být posuzována z hlediska (1) velikosti – jde o poèet lidí, se kterými je
jedinec v pøímém kontaktu, (2) hustoty, která vyjadøuje èetnost a rozsah kontaktù,
(3) obsahu - jedná se o to, jak kontakt probíhá, co se v nìm dìje, (4) intenzity,
neboli blízkosti vztahu a (5) smìru a urèení – jde o stupeò vzájemnosti mezi
jednotlivými èleny sociální sítì (Uphold, 1991 cit. dle Baštecká, 2005). Ve vztahu
35
k sociální opoøe hraje zásadní roli kvalita struktury vztahù, jejich reciprocita,
intenzita a bohatost (Kebza, 2005).
Struktura, intenzita i povaha tìchto vazeb ovlivòuje druh dostupné opory.
Osobní sociální sí• jedince je ovlivòována jeho pohlavím, vìkem, rodinným
stavem, rodièovstvím a také tím, je-li zamìstnán. Silné podpùrné sítì napomáhají
zvládání psychických i zdravotních obtíží. K dobrému porozumìní tomu, co vede
k vývoji a udržování takové silné sítì, je dle Uchina (2006) potøeba podrobné
analýzy, která by se zamìøila na sociální okolnosti dìtství, osobnost a blízké vztahy
v prùbìhu celého života (Uchino, 2006). Charakter vztahu, který má èlovìk se svou
sociální skupinou, má vliv na to, zda se lidé rozhodnou o podporu požádat a zda ji
následnì obdrží. Normy, které upravují povahu vztahù, se velmi liší v jednotlivých
kulturách (Taylor, Sherman, Jarcho, Takagi, & Dunagan, 2004).
Vnímání sociálního zaèlenìní se mùže odrážet od poètu sociálních vztahù,
kterými je jedinec s okolím provázán. Významnìjší se však v rámci prožívání
sociálního zaèlenìní zdá být povaha tìchto vztahù a jejich adekvátnost. Víra
v dostupnost sociální opory koreluje s nìkterými osobnostními charakteristikami
(napø. pozitivnì s extroverzí, negativnì s neuroticismem) (Šolcová & Kebza, 2003).
Na množství opory, která se èlovìku dostává, mají vliv takové promìnné jako je
vìk, výše vzdìlání a s ním neodmyslitelnì spojená míra socioekonomického
statusu. Platí, že èím vyšší vzdìlání a socioekonomický status, tím bohatší sociální
sí•. S rostoucím vìkem opory ubývá (Kebza, 2005). Ženy získávají sociální oporu
snadnìji než muži. Je to dáno pravdìpodobnì i jejich tendencí ji v pøípadì stresu
aktivnì vyhledávat (Lu, 1997).
Sociální opora je jedním z nejvíce úèinných prostøedkù, který pomáhá
èlovìku vyrovnávat se se stresem a zvládat nepøíznivé životní události. Pozitivnì
pùsobí na psychické i fyzické zdraví, na osobní pohodu a kvalitu života
(Køivohlavý, 2001; Taylor et al., 2004; Thoits, 1995) a je spojena s nižší mírou
úmrtnosti a nemocnosti (Uchino, 2006). Byla provedena celá øada studií, které
prokázaly její pozitivní vliv jak v oblasti fyzického zdraví (napø. na
kardiovaskulární èi imunitní systém), tak v oblasti psychického zdraví (napø.
úzkost, deprese, adaptace) (Cacciatore et al., 2009; Collins, Dunkel-Schetter, Lobel,
& Scrimshav, 1993; Ježorská, Hrtùsová, Èerná, & Chrastina, 2013; Šolcová &
Kebza, 2003; Uchino, 2006). Sociální opora byla zkoumána u rùzných skupin lidí,
a• už dle typu nemoci, vìku èi v rozdílných kulturách (Krause, 1997b; Wellisch, et
36
al., 1999). Za zajímavé v kontextu naší práce považujeme napøíklad studie, které se
vìnovaly tìhotným matkám a matkám prvorodièkám. Bylo zjištìno, že sociální
opora v tìhotenství má pozitivní vliv na zdraví matky i dítìte a na psychickou
pohodu žen (Collins et al., 1993). Pozitivní vliv sociální opory byl prokázán také
u žen, kterým se narodilo první dítì. Bylo zjištìno, že funkèní a informaèní opora,
poskytovaná rodinou a pøáteli, je spojena s nižším výskytem depresivních
symptomù šest týdnù po porodu. Dále byl nalezen vztah mezi sociální oporou
a snazší adaptací na novou mateøskou roli (Leahy-Warren, McCarthy, & Corcoran,
2012).
4.3.1 Negativní vliv sociální opory
Z hlediska prospìšnosti sociální opory je dùležité to, jaký význam má
sociální opora pro jejího pøíjemce a jaká je jeho míra spokojenosti se sociální
oporou (Køivohlavý, 2001). Pokud není pomoc správnì naèasovaná, kvalitní
a poskytovaná vhodným zpùsobem s ohledem na potøeby dané osoby, nepøinese
oèekávaný pøínos (Baštecká, 2005). Jak bylo již uvedeno, sociální opora mùže
pozitivnì pùsobit v øadì situací. Kromì toho však mùže mít i negativní vliv. Ten se
objevuje jak na stranì poskytovatelù pomoci, pro které mùže být nìkdy obrovskou
zátìží, tak u jejích pøíjemcù (Køivohlavý, 2001). Kebza (2005) mluví o tom, že
rizikové faktory mohou pocházet jak ze zápornì ladìných mezilidských vztahù
(sem patøí napøíklad nedostatek zájmu o druhého, jeho podceòování) tak
z negativních dùsledkù primárnì pozitivních sociálních vztahù (napø. konflikty,
nesouhlas, odmítnutí, pøehnané nároky). O selhávání sociální opory mluvíme
v pøípadì, že ji èlovìk oèekává a dává její potøebu najevo, ale opora nepøichází
(Kohoutek & Èermák, 2009).
Sociální opora pùsobí negativnì napøíklad v situacích, kdy danému èlovìku
znemožòuje, aby se se zátìžovou situací vyrovnal sám. Krause (1997b) mluví
o tom, že øada lidí se pøi setkání s problémy snaží celou situaci nejdøíve zvládnout
vlastními silami. Ve chvíli, kdy zjistí, že na to sami nestaèí, mohou se obrátit na
ostatní. Pokud tedy obdrží nevyžádanou pomoc brzy, pùsobí získaná sociální opora
jako ukazatel neefektivní a neúspìšné snahy o zvládnutí situace, a mùže tak mít na
zdraví a pohodu daného èlovìka negativní vliv. Vyvolává v nìm pocity bezmoci,
závislosti, ztráty sobìstaènosti a kontroly nad událostmi, snížené sebehodnocení
37
(Kebza, 2005; Krause, 1997a). Stejnì tak neúèinná je pomoc, která neodpovídá
potøebám daného èlovìka (Kebza, 2005) èi nátlak s jakým je tato pomoc nabízena
(Køivohlavý, 2001).
Negativní reakce a možné odmítání pomoci mùže zpùsobovat pøedevším to,
když je poskytovaná pomoc (a) v rozporu s pøedstavou èlovìka o jeho vlastní
autonomii, (b) když ohrožuje jeho sebeúctu a sebedùvìru, (c) když neodpovídá
pøedstavám o tom, jak se má „správná“ žena èi muž chovat, (d) když navozuje
pocity bezmoci, (e) když znamená riziko sebe-znevážení a (f) pokud neodpovídá
potøebám daného èlovìka (Kebza, 2005).
4.4 Sociální opora u pozùstalých
V procesu truchlení hraje sociální opora významnou roli. Napomáhá zvládat
zármutek, snižuje pocity samoty a izolace (Kubíèková, 2001). Jejím hlavním
zdrojem by mìli být nejbližší lidé (rodina, pøíbuzní, pøátelé a známí). Èlenové
rodiny však mohou být zármutkem také zasaženi a nejsou pak schopni poskytovat
úèinnou pomoc. Pro pøátele a známé mùže být tato situace obtížná v tom, že nevìdí,
jak se k pozùstalým chovat, co jim øíci nebo co udìlat, proto mohou mít tendenci
vyhýbat se setkání s nimi (Špatenková, 2013). Jednou z obtíží mùže být i to, že
zvýšená potøeba sociální opory po takto nároèné situaci trvá vìtšinou déle, než si
okolí myslí (Baštecká, 2005).
Pozùstalým se také èasto dostává neadekvátní podpory ve formì plané útìchy:
1. „Netrap se s tím.“ Jde o absurdní radu, nebo• pozùstalý navždy pøišel
o milovaného èlovìka.
2. „Nesmíš na to myslet, život jde dál.“ Pozùstalí však èasto mívají pocit, že jejich
život právì ztratil smysl.
3. „Všichni tam musíme.“ Pøesto, že je toto tvrzení pravdivé, nepøináší
pozùstalým žádnou útìchu.
4. „Co se stalo, to se stalo.“ Pro pozùstalého je to ale nìco, co se stát nemìlo.
5. „Te! se nem"žeš zhroutit.“ Kdy jindy se èlovìk mùže zhroutit, když ne po
smrti nìkoho blízkého?
6. „Vzmuž se trochu.“ Obzvláštì pro ženy se jedná o nepøíliš smysluplnou radu.
7. „Všechno musí jednou skon#it.“ Jenomže proè právì teï a právì takto?
38
8. „Už o tom nemluv, stejn$ to nikomu nepom"že.“ Naopak, pozùstalým mùže
velmi pomoci, mohou-li o tom, co se jim stalo a co prožívají s nìkým hovoøit
(Špatenková, 2013).
U truchlících, kterým se nedostane dostateèné podpory, se mohou ve zvýšené
míøe vyskytovat maladaptivní reakce, které zahrnují chronické deprese,
sebevražedné myšlenky, zneužívání drog èi alkoholu a posttraumatickou
stresovou poruchu (PTSD). PTSD je dále spojena s horším sociálním fungováním,
pracovní nestabilitou, manželskými problémy a obtížemi v rodièovství (Prigerson et
al., 1997).
Riches a Dawson (2000) se vìnovali potøebám pozùstalých rodièù. Uvádí,
že lidé, kteøí poskytují truchlícím rodièùm sociální oporu, by je mìli podporovat
pøedevším v následujících smìrech:
a) Pomoci truchlícím rodièùm pøijmout to, že se vìci již nikdy nevrátí do
„normálu".
b) Pomoci jim uvìdomit si pocity, které prožívají (smutek, derealizace,
dezorientace). Tyto pocity mohou truchlící rodièe prožívat po rùznì dlouhou
dobu.
c) Být pro truchlící rodièe laskavým posluchaèem, který neposuzuje,
nehodnotí
d) Pomáhat rodièùm vyjadøovat jejich zármutek, mluvit s nimi o jejich
zemøelém dítìti.
e) Být pøipraven stále dokola poslouchat vyprávìní o událostech, které vedly
ke smrti dítìte.
f)
Je dùležité projevovat zájem o zemøelé dítì (prohlédnout si fotky, nechat si
vyprávìt pøíbìhy ze života dítìte).
g) Zprostøedkovat truchlícím praktické rady jak udržet chod domácnosti
v dobì, kdy musí vyøizovat øadu formálních záležitostí v souvislosti
s úmrtím dítìte.
h) Podpoøit pozùstalé rodièe v tom, aby si i po smrti dítìte pøipomínali dùležitá
výroèí (napø. narozeniny dítìte, den úmrtí dítìte a další významné události).
i) Podporující je tím, kdo by mìl udìlat první krok (tedy aktivnì nabídnout
pomoc, i když se rodièe tváøí, že ji nepotøebují).
39
j) Pomoci truchlícím rodièùm dùkladnì zmapovat možnosti pomoci:
svépomocné skupiny, literatura o truchlení, poradenská centra, poradny
(Riches & Dawson, 2000).
4.5 Sociální opora v pøípadì perinatální ztráty
Sociální oporou v souvislosti s perinatální ztrátou se zabývala øada autorù
(napø. Cacciatore, 2007; Cacciatore et al., 2009; Jones, 1997; Surkan et al., 2009;
Allahdadian et al., 2015).
Sociální opora je pro ženy po prožitku perinatální ztráty velmi významná. Jak
uvádí Jonesová (1997), její rozsah a kvalita pøímo ovlivòuje vypoøádání se se
ztrátou. Aktivaci sociální opory však mùže komplikovat fakt, že narození mrtvého
dítìte èasto není spoleèností vnímáno jako skuteèná ztráta (Cacciatore, DeFrain, &
Jones, 2011). Randová (1984, cit. dle Malacrida, 1999) mluví o tom, že sociální
opora, které se truchlícímu dostane, souvisí s tím, jaký význam pro danou
spoleènost pozùstalý a zemøelý má. Pokud tedy zemøelému není pøiznána
dostateèná hodnota, jako v pøípadì perinatální ztráty, chybí tradièní gesta, která
provází skuteènou, sociálnì uznanou, smrt. Sociální opora, kterou rodièe oèekávají
v souvislosti s tím, jaký význam má ztráta pro nì, je v kontrastu s podporou, která
se jim skuteènì dostane. Tato inkongruence mùže vést k patologickému smutku.
Narození mrtvého dítìte bývá pro matky èasto zkušenost marginalizující,
vedoucí k jejich izolaci. Èasté bývá, že podpùrný systém slábne (Cacciatore et al.,
2009). Pokud se však ženám podpory dostává, má to pozitivní vliv. Velmi úèinná je
podpora partnera, jako nejbližší osoby (Allahdadian et al., 2015). Byl nalezen
vztah mezi jeho ochotou mluvit se ženou o ztrátì dítìte a rozvojem depresivní
symptomatologie. U žen, se kterými muži odmítali o mrtvì narozeném dítìti
mluvit,
bylo
zjištìno
mnohonásobnì
vyšší
riziko
rozvoje
depresivní
symptomatologie. Naopak samotné pøesvìdèení žen, že by o tom s mužem mohly
mluvit, toto riziko snižovalo (Surkan et al., 2009).
Studie provedená na souboru 769 amerických žen se zkušeností perinatální
ztráty, došla k závìru, že ženy, kterým se dostávalo dostateèné podpory od rodiny,
mìly ve srovnání s kontrolní skupinou nižší hladinu deprese a úzkosti. Podpora
rodiny se zde ukázala jako nejvýznamnìjší. Ostatní zdroje opory (zdravotnický
personál, podpùrné skupiny) byly také významné, ale nedosahovaly takového vlivu
40
(Cacciatore et al., 2009). V jiné studii byl naopak vliv podpory odborníkù na
duševní zdraví matky vnímán jako velmi významný (Crawley et al., 2013). Ve
studii provedené na íránských ženách byla podpora rodiny a pøátel spojena se
snížením stresu a možností psychického odpoèinku. Byla vnímána jako únik pøed
samotou. Návštìvy po návratu z nemocnice pomáhaly snižovat pocity viny. Jako
pozitivní vnímaly ženy pomoc pøi každodenních aktivitách a pøi návratu k bìžnému
životu. Emocionální podpora od pøíbuzných pomohla k akceptaci a adaptaci na
ztrátu (Allahdadian et al., 2015). Podpora komunity by se mìla zamìøit na celý
rodinný systém, tedy i na partnery žen a žijící dìti (Cacciatore et al., 2009).
Malacridová (1999) se ve svém výzkumu zamìøila na materiální podporu.
Uvádí, že gesta, která jsou spojená s narozením živého dítìte (jako je zasílání
blahopøání, kvìtin, darù, telefonáty a návštìvy) v pøípadì, kdy dítì zemøelo,
chybìly. Rodièe to považovali za zprávu o tom, že se nejedná o dùležitou událost
v jejich životì, aèkoliv oni sami to vnímali pøesnì naopak. Stejnì tak rodièùm
chybìla podpora ve formì návštìv v nemocnici, které bývají v souvislosti
s narozením dítìte èasté.
Sociální opora je velmi významným aspektem v procesu truchlení
a vyrovnání se se ztrátou blízkého èlovìka. Zaujímá tak nenahraditelnou úlohu
i v pøípadì perinatální ztráty. V empirické èásti této práce se na toto téma podíváme
podrobnìji a naše zjištìní porovnáme i s výše uvedenými výzkumy.
41
5 Shrnutí teoretické èásti
V teoretické èásti jsme se zamìøili na vymezení perinatální ztráty, dále na
proces truchlení, který je pøirozenou reakcí na ztrátu blízké osoby. Vìnovali jsme se
také intervencím, které jsou v pøípadì perinatální ztráty prospìšné. Závìreèná
kapitola se týká sociální opory.
V první kapitole jsme se zabývali perinatální ztrátou. Nejprve jsme vymezili
základní pojmy a také perinatální ztrátu, jak ji chápeme pro úèely této práce. Uvedli
jsme také statistické údaje o poètu mrtvì narozených dìtí v Èeské republice. Dále
jsme se podrobnì zamìøili na to, jak je tato ztráta rodièi prožívána.
Druhá kapitola je vìnována truchlení. Nejprve jsme truchlení teoreticky
vymezili a uvedli také nìkteré modely, pøedstavující fáze procesu truchlení. Popsali
jsme specifika, která má truchlení v pøípadì perinatální ztráty. Dùraz byl kladen
i na faktory, které mohou proces truchlení v tomto pøípadì komplikovat, zmínìny
byly též možné ochranné faktory. Dále jsou popsány odlišnosti v truchlení mužù
a žen a dopad, který toto rozdílné prožívání mùže mít na jejich partnerský vztah.
Tøetí kapitola se zabývá intervencemi, které mohou být v pøípadì perinatální
ztráty prospìšné. Jako zásadní se jeví vliv pøístupu zdravotnického personálu.
V další èásti práce jsme se zamìøili na rituály rozlouèení, zmínili jsme význam
pohøbu a možnosti uchování hmatatelných vzpomínek. Navázali jsme podkapitolou
o možnostech poradenství pro pozùstalé a neopomnìli jsme zmínit organizaci, která
se vìnuje pomoci ženám a jejich rodinám, které prožily perinatální ztrátu.
Závìreèná kapitola teoretické èásti je vìnována sociální opoøe. Nejprve jsme
nastínili teoretické vymezení sociální opory a její možné dìlení. Dále jsme se
zamìøili na vliv sociální opory a zaøazena je také èást vìnovaná potøebám
pozùstalých v kontextu sociální opory. V závìru kapitoly jsme pøedstavili nìkteré
výzkumy, které se zabývaly souvislostí sociální opory a perinatální ztráty.
42
III. EMPIRICKÁ ÈÁST
6 Metodologie výzkumu
6.1 Výzkumný problém a cíl
Cílem empirické èásti je zmapovat jakou roli hraje u žen se zkušeností
perinatální ztráty sociální opora. Jde nám o zachycení jedineèné zkušenosti tìchto
žen.
S ohledem na výzkumné cíle a teoretická východiska byly položeny tyto otázky:
1. Jaká je zkušenost žen s rozlouèením s dítìtem po perinatální ztrátì?
2. Dostalo se ženám potøebné pomoci a od koho?
3. Co ženy od svého okolí nejvíce potøebovaly?
4. Co dalšího ženám pomáhalo jejich situaci zvládat?
5. Co naopak adaptaci na ztrátu dítìte komplikovalo?
6.2 Výzkumný postup (design studie)
Pro naše úèely byl z nìkolika dùvodù zvolen kvalitativní pøístup. Jak uvádí
Ferjenèík (2000), kvalitativní pøístup je holistický a umožòuje nám lepší vhled,
porozumìní i orientaci v dané oblasti. Výhodou kvalitativního výzkumu je, že je
velmi otevøený, není pøedem pøesnì strukturován a neomezuje se na vybrané
promìnné (Miovský, 2006). Téma perinatální ztráty v našich podmínkách není
dostateènì zmapované a svou citlivostí zaslouží specifický pøístup. Jsme
pøesvìdèeni, že pomocí hloubkových rozhovorù s menším poètem respondentek je
možné získat více informací a lépe a v širších souvislostech danou problematiku
zmapovat. Nevýhodou kvalitativního výzkumu je, že bývá provádìn na menším
poètu dat, tudíž jsou závìry získané touto cestou obtížnìji zhodnotitelné (Hendl,
2005).
6.3 Vlastní reflexe tématu
Téma bylo zvoleno na základì osobní zkušenosti autorky výzkumu.
Vzhledem k tomu, že ona sama považovala oporu okolí a možnost mluvit o své
zkušenosti za velmi významnou, zajímalo ji, jaké jsou potøeby ostatních žen
43
s prožitkem perinatální ztráty a zda se jim dostalo dostateèné opory. Jelikož
v Èeské republice patøí perinatální ztráta k tématùm, o kterých se pøíliš nemluví
a není mu vìnována ani dostateèná výzkumná pozornost, pøišlo autorce zajímavé
tuto oblast více zmapovat. Osobní zkušenost výzkumnice s sebou jistì mohla nést
riziko pøílišné zainteresovanosti do tématu a s tím spojené neobjektivity. Autorka si
toho byla vìdoma a snažila se o udržení neutrálního postoje. Zároveò je však tuto
skuteènost možno vnímat pozitivnì, nebo• tak bylo možné lépe se na respondentky
naladit. Nìkteré z respondentek o této skuteènosti vìdìly a bylo pro nì o to snazší
se otevøít.
6.4 Použité výzkumné metody
6.4.1 Polostrukturovaný rozhovor
Jako metoda sbìru dat byl zvolen hloubkový polostrukturovaný
rozhovor. Ten pomáhá získat detailní a komplexní informace o studované
problematice (Švaøíèek & Šeïová, 2007). Polostrukturovaný rozhovor vychází
z pøedem pøipravených témat a otázek, jejich poøadí je možné upravovat dle
prùbìhu rozhovoru a díky tomu tak vytìžit maximum informací (Miovský, 2006).
Otevøené otázky umožòují porozumìt pohledu jiných lidí, aniž by tento jejich
pohled byl omezen nutností výbìru položek v dotazníku (Švaøíèek & Šeïová,
2007). Vzhledem ke zvolenému tématu se polostrukturovaný hloubkový rozhovor
jevil jako nejlepší varianta. Pøísnì strukturovaný rozhovor by mohl být pro øadu žen
limitující a nepøíjemný svou striktností. V nestrukturovaném rozhovoru by zase
hrozilo, že budou opomenuty nìkteré významné okruhy.
Témata rozhovoru byla vytvoøena na základì studia teoretických zdrojù
s ohledem na výzkumné otázky. Výsledná struktura rozhovoru je uvedena
v pøílohách této práce (Pøíloha è. 1). Za velkou výhodu polostrukturovaného
interview považujeme možnost doptávat se žen, na téma, které se vynoøilo jako
zajímavé. Zpìtnì si potvrzovat, zda jsme danému výroku dobøe porozumìli.
Respondentky mají také vìtší volnost hovoru, nejsou svázané pøesnou strukturou,
dostanou se tedy snáze k pro nì dùležitým tématùm, která by pøi jasnì dané
struktuøe otázek mohla zùstat ukryta. Toto je však možné považovat i za nevýhodu,
nebo• nìkdy se jevilo obtížné vrátit ženy k tématu otázky. Nìkteré z žen mìly
44
tendenci zabíhat do širších souvislostí a podrobných detailù, které s tématem tolik
nesouvisely.
Rozhovory byly zaznamenávány pomocí diktafonu. Jak uvádí Miovský
(2006), pøi audiozáznamu máme kromì obsahu rozhovoru zaznamenány i kvality
mluveného slova (síla hlasu, délka pomlk, doprovodné zvuky atd.). Výhodou
audiozáznamu je, že je nestranný a autentický. Umožòuje zachytit rozhovor tak, jak
se skuteènì odehrál. Všechny respondentky byly na užití diktafonu na zaèátku
rozhovoru upozornìny a s jeho použitím souhlasily. Osobní údaje byly
zaznamenány na diktafon a papír a následnì vyplnìny do záznamového archu.
V prùbìhu rozhovorù nebylo tøeba dìlat si další poznámky, což velmi usnadnilo
celou situaci a pomohlo navození intimnìjší atmosféry a bezpeènìjšího prostøedí,
ve kterém mohly respondentky o svém citlivém tématu hovoøit.
Na zaèátku každého rozhovoru byl respondentkám pøedstaven výzkumný
zámìr diplomové práce a byly zodpovìzeny jejich pøípadné dotazy. Dále byly
respondentky ubezpeèeny o své anonymitì i o možnosti kdykoliv pøerušit svou
úèast na výzkumu. Dostaly také informace o tom, kdo bude mít pøístup k získaným
datùm. Respondentky podepsaly informovaný souhlas, jehož znìní je souèástí
pøíloh této diplomové práce (Pøíloha è. 2)
Všechny rozhovory zaèínaly narativní otázkou. Ženy byly požádány
o vyprávìní svého pøíbìhu ztráty dítìte. Úvodní narativní otázka nám pomohla lépe
porozumìt tomu, co respondentky považují za dùležité. Již v této èásti nìkteré
z nich zmiòovaly své potøeby ohlednì sociální opory. Od tohoto zaèátku se dále
odvíjel smìr hovoru. Ženy èasto samy mluvily o tématech, která byla souèástí
pøedem pøipraveného schématu. Proto byly otázky zadávány v rùzném poøadí
v závislosti na tom, kterým smìrem hovor ubíhal. U nìkterých žen bylo kladeno
více doplòujících otázek, u jiných to nebylo tøeba. Na konec byla zaøazena otázka,
týkající se toho, co by ženy vzkázaly lidem, kteøí ve svém okolí mají ženu
procházející perinatální ztrátou. Tato otázka pomohla ještì lépe zmapovat, co je dle
žen v pøístupu okolí dùležité. Poté se tazatelka doptala na základní demografické
údaje, jejichž shrnutí je podrobnì popsáno v èásti týkající se výzkumného souboru.
Po rozhovoru byly respondentky ještì požádány o vyplnìní krátkého dotazníku
týkajícího se sociální opory. U nìkterých z nich vyvolaly otázky potøebu doplnit
nìjaké informace, proto byl po tuto dobu ponechán zapnutý diktafon.
45
6.4.2 Dotazník sociální opory
Ke zvýšení validity kvalitativního výzkumu je výhodné využít triangulaci.
Pod pojmem triangulace se rozumí kombinace rùzných metod, rùzných
výzkumníkù, rùzných zkoumaných skupin nebo osob, které se uplatòují pøi
zkoumání daného jevu (Hendl, 2005). Triangulace metod získávání dat má za cíl
použít rùzné postupy, kterými je možné minimalizovat zkreslení vznikající pøi
procesu získávání kvalitativních údajù (Miovský, 2006). K triangulaci dat v našem
výzkumu byl využit dotazník sociální opory: The MOS Social Support Survey
(Sherbourne & Stewart, 1991), který sloužil k dokreslení informací získaných
rozhovorem a validizaci získaných dat. Jedná se o nástroj zamìøený na odhad
anticipované sociální opory, který odráží subjektivní vnímání sociálního zaèlenìní
daného jedince (Kožený & Tišanská, 2003).
Pro tuto práci jsme využili vlastního pøekladu uvedené škály (Pøíloha è. 3).
Dotazník obsahuje 19 položek, o kterých se pøedpokládá, že pokrývají pìt dimenzí
sociální opory: 1. emocionální, 2. informaèní, 3. hmotnou, 4. sociální interakci,
5. afektivní (Kožený & Tišanská, 2003). V první otázce mají respondenti uvést
poèet blízkých pøátel a poèet blízkých pøíbuzných. Tato otázka zahrnuje
strukturální aspekt opory. Následují tvrzení, která se zamìøují na to, zda ženy mìly
nìkoho, kdo by jim poskytl potøebné informace, potøebnou pomoc atd.
Respondentky svou odpovìï vyznaèovaly na pìtibodové Likertovì stupnici:
(1) nikdy – (2) málokdy – (3) nìkdy – (4) vìtšinou – (5) vždy. Z tìchto položek
byly odvozeny ètyøi subškály: 1. skuteèná, hmotná opora, 2. láska, 3. pozitivní
sociální interakce, 4. emocionální/informaèní opora.
6.5 Postup a organizace sbìru dat
Výzkumná èást této práce vznikala od øíjna 2014, kdy zaèaly být získávány
respondentky do výzkumného souboru. První rozhovor probìhl v listopadu 2014,
poslední pak v dubnu 2015. Ženy byly oslovovány nìkolika zpùsoby. Nejprve
oslovila autorka této práce ženy ve svém okolí a v okolí svých známých, o nichž
vìdìla, že mají s perinatální ztrátou zkušenost. Touto cestou byly získány 3 ženy do
výzkumného souboru. Dále byla na dvou webových stránkách, které se zabývají
tématem perinatální ztráty (www.prazdnakolebka.cz
a www.ztratamiminka.cz)
vyvìšena výzva o úèast na diplomové práci. Takto bylo získáno 6 žen do
46
výzkumného souboru. Nìkolik žen bylo také osloveno pomocí internetového
diskuzního
fóra
s
tématem
perinatální
ztráty
(http://www.emimino.cz/denicky/prazdna-naruc/). Tímto zpùsobem byla získána
jedna žena. Tyto ženy dostaly prùvodní dopis, ve kterém získaly informace o úèelu
a prùbìhu výzkumu. Znìní prùvodního dopisu je souèástí pøíloh této práce (Pøíloha
è. 4). S každou z žen probìhl pøed osobním setkáním ještì emailový èi telefonický
rozhovor, kde byly zodpovìzeny pøípadné otázky a domluven termín setkání.
Tab. 2 Získání respondentù
Odkud byly respondentky získány
Poèet žen
Okruh známých
3
Výzva na webu
6
Internetové diskuzní fórum
1
Pro vìtší homogenitu výzkumného souboru jsme se rozhodli stanovit
nìkolik kritérií. Vzhledem k citlivosti tématu nebylo jisté, zda se nám podaøí získat
dostatek respondentek. Proto jsme pøesná kritéria pro zaøazení do výzkumného
souboru na webových výzvách neuvádìli. Do souboru jsme zaøadili ženy, které
o dítì pøišly ve 20. týdnu tìhotenství a pozdìji. Ztráta dítìte v ranìjší fázi
tìhotenství s sebou totiž pøináší urèitá specifika a sociální opora, na kterou se
v rámci této práce zamìøujeme, zde èasto nehraje takovou roli, nebo•
o oèekávaném miminku okolí mnohdy ani neví. Dále nebyly zaøazeny ženy,
jejichž dítì zemøelo po porodu, protože se jedná o ponìkud odlišnou situaci než
u žen, kterým dítì zemøelo pøed porodem. Tyto ženy prožívají jinou situaci bìhem
porodu, své dítì po porodu vidí, také je bìžné, že dítìti zemøelému po porodu je
uspoøádán pohøeb. Stejnì tak nebyly zaøazeny ženy, které o dítì pøišly na základì
umìlého pøerušení tìhotenství v dùsledku zjištìné genetické vady. Vnímáme
zde øadu aspektù, které mají vliv na jejich prožívání a i pøístup okolí a jeho reakce
mohou být odlišné. Tyto podmínky jsme zámìrnì neuvádìli ve výzvì, pro pøípad,
že by se neozval dostateèný poèet respondentek. Pokud by tato situace nastala, byli
jsme pøipraveni zvolená kritéria rozšíøit.
Získat dostateèný poèet respondentek, které by splòovaly podmínky pro
zaøazení, nebylo jednoduché. Nìkteré z žen, které se ozvaly, nemìly chu• se
úèastnit osobního rozhovoru, na kterém byla výzkumná èást práce postavena, proto
47
posléze nebyly do výzkumu zahrnuty. Nakonec bylo tedy do souboru zaøazeno
deset žen, které splòovaly kritéria výbìru a byly ochotné zúèastnit se osobního
setkání. Jejich charakteristika je uvedena v následující kapitole.
Sbìr dat probíhal od øíjna 2014 do dubna 2015. Rozhovory probíhaly na
nìkolika místech republiky, v rùzných prostøedích. S vìtšinou žen (7) probìhlo
setkání ve veøejném prostoru (kavárnì èi restauraci), s jednou ženou probìhlo
setkání v prostorách její práce a se dvìma ženami u nich doma. Místo setkání bylo
vždy ponecháno na volbì ženy, tak aby se cítila bezpeènì a mohla otevøenì hovoøit
o svých zkušenostech. Jednoho rozhovoru se úèastnil také manžel respondentky.
6.6 Charakteristika výzkumného souboru
Výzkumný soubor této studie je tvoøen 10 ženami se zkušeností perinatální
ztráty. Jedná se o ženy pocházející z rùzných míst Èeské republiky
s vysokoškolským (8) a støedoškolským vzdìláním (2). U tìchto žen bylo dále
sledováno nìkolik charakteristik, které budou blíže popsány.
Vìk v dobì perinatální ztráty se pohyboval mezi 20 a 41 lety. Prùmìrný vìk
respondentek v dobì zažívání ztráty je 30,6 let, medián je 31,5 let.
Dále nás zajímal týden tìhotenství (t.t.), ve kterém k úmrtí dítìte došlo.
Jednalo se o rozmezí 20. a 41. týdne tìhotenství. Prùmìrná hodnota je necelých
29 týdnù, medián 28,5 týdne.
Byla zjiš•ována doba, která od perinatální ztráty uplynula. Nejèerstvìjší
zkušenost byla stará 2 mìsíce, nejstarší pak 17 let. Polovina žen zažila ztrátu dítìte
pøed ménì než rokem. Prùmìrné stáøí zkušenosti je 4,7 let, medián 2 roky.
Zajímal nás také rodinný stav respondentek a poèet dìtí, které mìly v dobì
pøed prožitou ztrátou a po ní. Vìtšina žen (8) žije v manželství s otcem zemøelého
dítìte. U dvou žen se jejich partnerský vztah (nejednalo se o manželství) nìjakou
dobu po ztrátì dítìte rozpadl. U více než poloviny žen (6) se jednalo o ztrátu
prvního dítìte. Pouze jedna žena mìla již doma vice dìtí, konkrétnì 3. Zbylé ženy
(3) mìly doma dítì jedno. Po prožité ztrátì se tøem ženám narodilo po jednom
dítìti, jedné z žen dìti tøi. V dobì, kdy probíhal rozhovor, byly 3 ženy opìt tìhotné.
Výše uvedené charakteristiky jsou pro pøehlednost shrnuty v následující tabulce.
48
Tab. 3 Charakteristika výzkumného souboru
PZ
Doba od
PZ
Adéla
Vzdìlání Vìk
v dobì
PZ
SŠ
20
Dìti po
PZ
10 mìsícù
Dìti
pøed
PZ
0
29 t.t.
Alena
VŠ
32
30 t.t.
3 roky
1
1
Eva
VŠ
34
41 t.t.
9 let
0
1
Jitka
VŠ
34
20 t.t.
6 let
3
1
Johana
VŠ
25
28 t.t.
1 rok
0
0
Katka
VŠ
23
33 t.t.
17 let
0
3
Klára
SŠ
31
28 t.t.
3 mìsíce
0
0
Lucie
VŠ
29
38 t.t.
2 mìsíce
1
0
Marcela
VŠ
41
21 t.t.
9 let
1
0
Martina
VŠ
37
20 t.t.
6 mìsícù
0
0
Jméno
0
Legenda: PZ = perinatální ztráta, t.t. = týden tìhotenství
6.7 Etika výzkumu
Vzhledem k citlivosti daného tématu byl po celou dobu kladen dùraz na
etické hledisko výzkumné èinnosti. Ženy se výzkumu úèastnily dobrovolnì a svùj
souhlas vyjádøily písemnì. Jelikož se jedná o citlivé, osobní téma, byl kladen dùraz
na anonymitu respondentek. Nejsou tedy uvádìna jejich skuteèná jména, ani
geografická místa, o kterých mluvily. Ženy mìly možnost od výzkumu kdykoli
odstoupit.
6.8 Zpùsob zpracování dat
Vzhledem k tomu, že cílem této práce bylo zmapovat a popsat prožitky
specifické skupiny lidí, využili jsme pro analýzu získaných dat interpretativní
fenomenologickou analýzu (IPA). Jde o kvalitativní postup, zjiš•ující, jaký
význam pøikládá jedinec specifické životní události èi zkušenosti (Smith & Osborn,
2008). Jak uvádí Hendl (2005) fenomenologický pøístup je vhodné volit pokud: (1.)
chceme prozkoumat význam prožité zkušenosti jedince a porozumìt mu;
(2.) studovaný fenomén se nejvhodnìji zachytí pokusem porozumìt zkušenostem
úèastníka; (3.) fenomén není dostateènì prozkoumán.
49
K tomu, aby bylo možno se získanými daty dále pracovat, byla nutná jejich
úprava. Nejprve byla provedena transkripce, došlo tak k prvotní redukci dat. Jak
uvádí Miovský (2006), nejedná se o zcela mechanickou operaci. Na transkripci se
již odráží systematické a nesystematické vlivy výzkumníka. Tyto vlivy je dobré
minimalizovat. K tomu bylo užito kontroly transkripce opakovaným poslechem,
kdy byl celý záznam po dokonèení pøepisu znovu proèten a porovnán s pùvodním
záznamem. To se dìlo vìtšinou jednak hned po dokonèení pøepisu, tak i následnì
s odstupem nìkolika dní. Kompletní pøepisy rozhovorù jsou k diplomové pøiloženy
na CD.
Jednotlivé rozhovory byly poté podrobnì proèítány. Nejprve bylo na okraje
papíru zaznamenáváno vše, co se jevilo zajímavé. Pøi opìtovném ètení docházelo
k zaznamenávání tematických celkù. Mezi tìmito tématy byly poté hledány vztahy
a docházelo tak k vytváøení jednotlivých kategorií. Tento proces byl opakovanì
kontrolován s pùvodní výpovìdí respondentek. Po analýze všech rozhovorù byly
definitivnì pojmenovány získané kategorie. Ty byly poté rozpracovány a doplnìny
pøiléhavými citacemi získanými z rozhovorù.
50
7 Výsledky výzkumu a jejich analýza
7.1 Rozhovory
7.1.1 Výzkumná otázka •. 1: Jaká je zkušenost žen s rozlou•ením s dít!tem po
perinatální ztrát!?
V rámci této otázky nás zajímalo nìkolik aspektù. Zamìøili jsme se na to, zda
ženy mìly možnost vidìt své dítì po porodu, a jestli následnì probìhl nìjaký rituál
louèení s dítìtem (pohøeb èi jiná forma rozlouèení). Zjiš•ovali jsme také, zda mají
ženy na své dítì nìjaké konkrétní památky.
Možnost vidìt dítì po porodu
Jak vyplývá z teoretických poznatkù, možnost dítì po porodu vidìt a pochovat
si ho, pomáhá rodièùm toto dítì poznat a rozlouèit se s ním. V našem souboru mìlo
5 respondentek možnost své dítì po porodu vidìt a rozlouèit se s ním. Ženy, které
tuto možnost mìly, jsou za ní vdìèné a považovaly ji za velmi významnou
v procesu louèení se a vyrovnávání se s danou situací.
„Mìlo to naprosto zásadní význam, zrovna tak jako, že jsem si jí pochovala,
rozbalila dokonce. Že jsem našla odvahu se na ní podívat. Ale já vìdìla, že mùžu,
že je mrtvá èerstvì. A bylo to naprosto dokonalý miminko. Pro mì to bylo strašnì
dùležitý ji vidìt a pochovat si jí. Vùbec si nedovedu pøedstavit, že jsou ženy, které to
dítì porodily a nevidìly ho, bez toho já bych to nedala nikdy, já bych to nepøežila,
já bych se s tím nikdy nesrovnala.“(Martina)
„Ale bylo to strašnì hezký moc jí mít, aspoò na chvíli.“ (Klára)
„Já jsem se chtìla podívat. Protože jsem si øíkala, že bych ho chtìla vidìt.
A ještì jsem si øíkala, že je miminko vlastnì èerstvì umøelý, že to nebude nìjakej
strašnej pohled. Jo, kdybych asi mìla v sobì tøi týdny mrtvý miminko, tak nevím,
jestli bych to snesla, ale takhle jsem si øíkala, že to bude ještì hezký miminko.
A bylo.“ (Johana)
Pro jednu z respondentek byla možnost rozlouèení se s dítìtem tak
podstatná, že cílenì zvolila porodnici, kde vìdìla, že jí to bude umožnìno.
51
„Každopádnì jsem vìdìla, že i když je mrtvá, tak to pro mì bylo dítì, i když
se ještì nestihlo narodit a bylo pro mì nesmírnì dùležitý všechny ty rituály toho
rozlouèení, takže já jsem jí chtìla vidìt. Šla jsem do nemocnice cílenì s tím, že jsem
vìdìla, že mi to ta nemocnice umožní. Naštìstí, ale to nebylo štìstí, to tak mìlo být,
jsem mìla kamarádku, které jsem v okamžiku, kdy mi to doktor øekl, že to miminko
je mrtvý, zavolala a ona zaèala obvolávat ty nemocnice a zavolala mi a domluvila
mi to a zeptala se jich, jestli mi to umožní, abych si ten plod pochovala, a• bude
vypadat, jak chce. A• mi to nechají, protože nikdo nevìdìl, co bude. Nebo ta
nemocnice rozhodnì, ne. Já jo, já jsem vìdìla, že je mrtvá chvilinku. Ale oni si
mohli myslet bùh ví co. Oni jí to i øíkali, že to nemusí být dobrý pohled. A ona øekla,
a• to nechají na mì. A ten doktor jí slíbil, že mi v tom nechají maximální volnost, že
mi umožní, co budu potøebovat. Tak já jsem vìdìla, do které porodnice mám jít.“
(Martina)
Zbývající respondentky (5) své dítì po porodu nevidìly. Dvì z nich tuto
možnost odmítly, i když u jedné je patrné, že si svým rozhodnutím není úplnì jistá.
Dalším z nich to nebylo nabídnuto èi umožnìno. Dvì respondentky, kterým nebylo
umožnìno své dítì vidìt, vyjadøují nad nemožností rozlouèit se lítost.
„Manžel se pøitom díval, já jsem se nedívala. Já si pamatuju jenom, jak ze
mì vypadlo a pamatuju si tu hlavièku, pamatuju si, že jsem porodila dítì.
Samozøejmì jsem zavøela oèi, nechtìla jsem to vidìt, prostì vùbec. To ne, to by bylo
v tu chvíli asi pøíliš tìžký.“ (Eva)
„Potom, já jsem jí teda vidìt nechtìla. Oni se mì na to ani neptali, ale
neptali se mì na to z toho dùvodu, že já jsem to hlásila hned jako první. Že jenom
proboha, a• jí nevidím. Toho jsem se hroznì bála, strašnì jsem se toho pohledu
bála. Možná, že s odstupem èasu mì to párkrát zamrzelo, že jsem tu sílu nenašla.“
(Adéla)
„Vùbec mi to neøekli. Ani že bych tu možnost mìla… Hm, urèitì bych jí
chtìla vidìt… Já v tý možnosti pochovat si to miminko a rozlouèit se s ním cítím
nìco, že èlovìk ještì tomu miminku dá, to co všechno mùže. Já jsem mìla asi pocit,
jak právì bloudila ta dušièka nìkde v mý hlavì…jsem øíkala, vždy• já jsem jí
opustila. Kdo se teï o ni postará, kde je teï vùbec. Takovej nevysvìtlitelnej strach
jsem mìla. A vìøím, že tohle mùže pøinést klid a takový to vyrovnání prostì.“
(Marcela)
52
Pro jednu z žen, která toužila své dítì vidìt, byl velmi zraòující pøístup
zdravotníkù, kteøí jí to i pøes její prosbu neumožnili. Nutno podotknout, že této
ženì zemøelo dítì pøed 17 lety. Od té doby se pøístup zdravotníkù k ženám v této
situaci v mnohém zlepšil.
„A pak teda to je jeden z mých nejhorších životních zážitkù. Protože já jsem
se chtìla na miminko podívat. Oni mì fakt znásilnili. Oni se na mì vrhli, seøvali mì,
že se na to nesmím dívat, nekoukejte se na to. Pak mì uspali a vyèistili, takže já už
pak nic nevím. A pak mi všechny dotazy, co jsem mìla na to téma, jsem se ptala, co
se s tím tìlíèkem stalo…
No o to se nezajímejte, buïte ráda, že nic nevíte,
absolutnì zákaz.“ (Katka).
Rituál rozlouèení
Rituál rozlouèení je také dùležitý pro pøijetí reality ztráty, mnohdy
pomáhá uzavírat jednu bolestnou etapu. Pohøeb dítìte probìhl u poloviny
respondentek. Další 3 respondentky si pak udìlaly náhradní rituál a pouze u dvou
neprobìhl žádný. Pohøeb respondentky vnímaly jako možnost rozlouèit se,
dùležité pro nì také bylo, že vìdìly, kde dítì je.
„Ale ani já sama jsem nevìdìla, dokud jsem ten pohøeb nevykonala, jak
moc mi pomùže to uzavøít.“ (Martina)
„Jo, urèitì je to lepší než..já bych nedokázala tøeba ji nìkde nechat a tak
jako co, tak ji nìkde spálej nebo zahrabou. To ne, urèitì je to lepší v tom, že se ten
èlovìk mùže rozlouèit. Že jsme se s ní mohli rozlouèit, že jsme jí mohli tohleto
udìlat. A vlastnì máme jí doma v urnì, takže je v podstatì poøád s náma.“ (Klára)
„Nechala jsem si ji zpopelnit a dali jsme si ji sami do hrobeèku na zahradì.
Nechali jsme udìlat bílej hrob a je teda tam na zahradì. Já jsem ji nechtìla dávat
nikam na høbitov. Mám jí prostì blízko, takže je tam.“ (Adéla)
„Že jsme mìli asi po mìsíci takovej se mší svatou pohøeb s pøíbuznejma,
s hostinou.“(Johana)
Dvì respondentky, které pøišly o dítì v ranìjší fázi tìhotenství, se nesmíøily
s myšlenkou, že by s jejich dítìtem mìlo být naloženo jako s biologickým
materiálem, bylo pro nì velmi dùležité, aby mìly možnost dítì pohøbít.
53
„No, to pro mì bylo hodnì dùležitý, protože jsem se nemohla smíøit s tím, že
by naše dítì skonèilo jako biologický odpad. Obrátila jsem se na známou lékaøku
a zjiš•ovala jsem a ještì pøes internet nìjaký rady a zkušenosti a zjiš•ovala jsem,
jestli je možnost ten plod získat a pohøbít ho. Tak nakonec díky manželovi a paní
doktorce, která se znala s tìmi na gynekologii, se to podaøilo zaøídit. Že pohøební
službì vydali z patologie to tìlíèko. Mùj manžel obstaral truhlièku, ta pohøební
služba ho dostala do té truhlièky a pak jsme ho jen s manželem a knìzem pohøbili
do rodinného hrobu a tam ho máme a chodíme tam za ním.“ (Jitka)
„A pak jsme té paní doktorce øekli, co bude potom, co bude po pitvì s tím
tìlem. A ona se nìjak zatváøila, jako co je to za otázku. A my no, ale my jí chceme.
A ona se jen na chvilinku zastavila a pak øekla dobøe. A opravdu jsme ji dostali,
takže já jsem dokonce mìla urnu.“ (Martina)
Jako významné nìkteré respondentky zmínily, že tak mají místo, kam za
dítìtem mohou chodit. Mají možnost se k prožité události vracet, dítì si
pøipomínat.
„Jako, nevím no…to bylo hezký to rozlouèení prožít a i to, že teï je na tom
místì, tak tam mùžeme chodit. Jsem ráda.“ (Johana)
„Tak ten pohøeb jsem neèekala, jakou hloubku má. Každý ten pohyb. To, že
já jsem vymyslela, jak to bude. Že popel bude na veøejném místì v lese. Jak musí
vypadat to místo, co od nìho oèekávám. Že musí být sice blízko nìjaké trasy, kde se
mùžeme pohybovat. Že to nesmí být daleko, aby, když dostanu chu•, abych tam
došla, ale pøitom to musí být mimo to hlavní, abych tam mohla v klidu sedìt. Že to
má být vyhlídka. A že na zahradì bude kámen, jako pomníèek, kterej když se budem
stìhovat, tak se dá odvízt s sebou. A že ten kámen jí našel manžel a donesl ho z lesa.
A že to místo jsem mu popsala a zase ho našel on. Že se to tam tak dokonale spojilo
to ženský, že já jsem si to vymyslela a on mi to zrealizoval.“ (Martina)
„No, urèitì hroznì dùležitý. Ale i to, že máme místo, kam za ním mùžeme
chodit. Bylo to rozlouèení s ním. Sice byl s náma krátce, ale prostì byl no a takhle
jsme se s ním rozlouèili s tím, že ho budeme chodit navštìvovat a budeme na nìj
myslet.“ (Jitka)
Z výpovìdí respondentek je zøejmé, že rituál rozlouèení mùže mít velký
význam i po delší dobì. Jedna z žen pohøbila své dítì až nìkolik mìsícù po porodu,
54
protože dlouho vše komplikoval fakt, že v nemocnici spletli pohlaví. Dospìt
k pohøbu pro ni byl urèitý proces, na jehož cestì se jí podaøilo øadu vìcí pochopit.
Velkou roli hrála pøíprava pohøbu a s ním spojené rituály a také možnost sdílet
tuto èinnost s partnerem.
„Do toho, že jeden den jsem mu to øekla, že už je to ono. Druhý den jsme šli,
on šel a øekl tady, to je to místo a vykopal tu díru, nasypali jsme tam ten popel,
udìlali tu mohylku, zapálili svíèku. Pak jsme vypustili balonky dva, jako takový to,
že ji pouštíme. Pak jsme jeli do kostela, pøesto, že my nejsme standardnì vìøící, ale
to místo je dost silný. Navíc je to mariánský poutní místo, takže to mìlo tu
symboliku toho mateøství. Takže jsme jeli tam, pak jsme si šli na obìd. A na druhý
den až v klidu on jí vytesal ten kámen. Takže jsme to rozdìlili do celýho víkendu.“
(Martina)
„A potom to najednou udìlalo cvak a stala se z toho minulost. Já nevím, jak.
Ale najednou a já jsem mìla pocit, že je to strašnì dávno. Úplnì neuvìøitelnì silnì.
Úplnì to ve mnì jako zapadlo a tak se to rozložilo do té duše a najednou jsem
mohla jít dál.“ (Martina)
Tato respondentka považuje pohøbívání nenarozených dìtí a možnost
rozlouèit se s nimi za tak zásadní, že by se ráda angažovala v tom, aby tato situace
byla pro ženy jednodušší, aby byly ženy podpoøeny a dostalo se jim potøebných
informací.
„A vím, že ty ženy vlastnì si o to neøeknou, protože mají pocit, že kdyby to
šlo, tak by jim to nabídli. A ty zdravotníci to neudìlaj, protože mají pocit, že kdyby
to ty ženy chtìly, tak si o to øeknou. Je tam tak obrovská komunikaèní mezera, ale tu
odnesou ty ženy. A ony jsou tam v pozici tìch slabších a my bychom, jako ta
spoleènost, jim mìli jít naproti. A toto se nedìje.“ (Martina)
U jedné respondentky byla po deseti letech odsloužena mše za její zemøelé
dítì. Teprve tato zkušenost jí umožnila její ztrátu pøijmout a zároveò dítì
odevzdat.
„A ten knìz mi øíkal a ty jsi nemìla žádnej obøad? A já jsem øíkala, no nic
nebylo. A on mi sám nabídl, jestli se nesloužila mše, tak já ti normálnì odsloužím
mši, jenom pro tebe, zavøeme kostel a ty se s tím miminkem rozlouèíš, tomu Pánu
Bohu ho tady odevzdáš, to prostì musíš, to nemùžeš nechat takhle. Já jsem tam
pozvala, asi 4 lidi tam byli. Manžel tam byl. Dvì takový moje blízký kamarádky,
55
který mi hodnì pomohly… Takže to bylo po 10 letech koneènì takový rozlouèení,
kdy jsem to vypustila.“ (Katka)
„A touhle mší se mi podaøilo to miminko… já jsem ho pohøbila najednou
v tu chvíli, odevzdala jsem ho nìkam do nebe.“ (Katka)
U nìkterých respondentek rituál louèení neprobìhl. Dvì z respondentek o
pohøeb svého dítìte nestály.
„V žádným pøípadì nemám pocit, že bych mìla mít jeho hrobeèek. Oni nám
nabídli… Dostanete rodný list, zároveò to je úmrtní list, má pøidìlený normálnì
rodný èíslo, je zaevidovaný v matrice, normálnì existuje.“ (Eva)
„Pojmenování jsme nechtìli, pohøeb jsme nechtìli. Nic z takovejchhle
dalších. Ještì tím, že ona mìla pod jeden kilogram, takže z nìjaké jejich klasifikace
to bylo do skupinky potrat. Takže nebylo potøeba vystavovat nìjaký rodný listy,
úmrtní…nic.“ (Alena)
Jedna respondentka uvedla, že nevìdìla, jak se v dané situaci zachovat
a také chtìla mít vše rychle za sebou. Svého rozhodnutí pozdìji litovala, a kdyby
mohla, zachovala by se jinak.
„Neprobìhl. My jsme vùbec nevìdìli, jak se máme chovat. Nebo jak se
èlovìk v takových situacích chová. Jestli má to miminko pochovat nebo ne. Protože
je to miminko, který vlastnì v životì nemìl, když to takhle øeknu. A v tý nemocnici
nám akorát sestøièka øíkala, že vìtšina maminek to dìlá tak, že to nechává na tý
nemocnici, že ona naloží s tìma ostatkama. Kdybych si to prožila ještì jednou, tak
urèitì se zachovám jinak. Že bysme si to miminko urèitì nechali pohøbít sami. Ale
v tu chvíli jsem nevìdìla. S manželem jsme øíkali, že to necháme být, že se budeme
soustøedit na to, co je pøed náma, že to chceme mít rychle za sebou všechno a že se
k tomu nechceme takhle vracet, i když to asi není od vìci se k tomu vrátit a mít ten
rituál. Takže teï bych to udìlala jinak.“ (Lucie)
Tato respondentka dále uvedla, že si na základì doporuèení od psycholožky
udìlali náhradní rituál.
„Udìlali jsme si. My jsme byli u psycholožky na jednom sezení. A ona nám
doporuèila, že si máme udìlat nìjaký místeèko. Takže jsme si vystavili fotky
z ultrazvuku a zapálíme si svíèku.“ (Lucie)
56
Také další z respondentek, u které neprobìhl pohøeb, pomohlo vytvoøení
pietního místa, kde mùže na své dítì vzpomínat a rozmlouvat s ním.
„Ale tøeba ten andìlíèek s tou svíèièkou, co mám prostì tam na tý polièce,
tak to je pro mì takovej symbol, tam jakoby ta dušièka nìjak sedí nebo prostì nìco
tam je. A mluvím s ní tøeba.“ (Marcela)
Památka na dítì
Jak uvádí Enkin (1998), fotografie dítìte èi jiná památka na nì je velmi
dùležitá, protože pro rodièe znamená hmatatelný dùkaz existence jejich dítìte. Také
pro ženy v našem souboru bylo velmi dùležité mít na dítì nìjakou památku. Pøi
vytváøení památek na dítì hrají velkou roli zdravotníci, kteøí by mìli tuto možnost
rodièùm nabídnout, pøípadnì poøídit fotografii, kterou by si mohli rodièe následnì
vyzvednout.
Jak vyplývá z výpovìdí našich respondentek, tato možnost byla nabídnuta
pouze dvìma ženám. Obìma z nich se dostalo informací o významu rituálù louèení.
Tyto dvì respondentky jako jediné z našeho souboru mají své dítì po porodu
vyfocené. Nìkteré (4) respondentky naopak vyjádøily lítost nad tím, že fotografii èi
jinou konkrétní památku na dítì nemají. Z toho je patrné, jak je podpora
zdravotníkù v této otázce významná.
„Oni mìli celkem vypracovaný papíry na tyhle situace. Co si pøejeme, jestli
budeme chtít pojmenovat, vyfotit…mìli asi 2-3 stránky nìjakých dokumentù. Na
jednu stranu mi to pøišlo takový strašidelný, že mají na to dokumenty, to znamená
dìje se to, stojí jim to za to vypracovat ty dokumenty. Ale na druhou stranu ty
informace, není to k nalezení, hodnì jsem to uvítala. Protože èlovìka nenapadne, co
by tøeba mohl.“ (Alena)
„Ale mohli jsme s ní být na tom sále, mohli jsme si jí vyfotit. Bylo to divný,
ale chtìla jsem, pøece jenom je to moje dítì. Pak i oni dìlali nìjaký fotografie
a mohlo se o nì požádat, ale to my jsme nechtìli, protože jsme si jí vyfotili sami.“
(Alena)
„Že na nás byli opravdu milí, byli hodný, byli vstøícný. I nám sami nabízeli,
jestli jí chceme vidìt, že ji tam mùžeme mít, že si ji mùžeme vyfotit.“ (Klára)
V ostatních pøípadech nebyly ženy podpoøeny v tom, aby se s dítìtem
rozlouèili a poøídili si nìjakou památku.
57
„V tomhle smìru nebyl personál zcela dobøe vyškolen, nechápali, že ta
bolestná fáze rozlouèení je pro rodièe moc dùležitá, ani to, že by si mohli udìlat
památku. Stavìli se k tomu, jak kdyby nás ho chtìli se co nejrychleji "zbavit".
Zpìtnì už s tím nic neudìláme. Škoda. I pro nì to bylo jistì šokující a nevìdìli, jak
se k nám zachovat.“ (Lucie)
Jak je patrné z výpovìdí nìkterých žen, pozdìji toho litovaly a nìjakou
památku na dítì by uvítaly.
„A jediná vìc, které lituju na tom celém. Všecko to probìhlo naprosto
úžasnì. Nevím jak to øíct, ono je blbý øíct, že jsem na to hrdá ale v podstatì jo, že
jsme to prošli takhle vìdomì. A jediný co, že jsem si jí nevyfotila... Mì to napadlo,
ale pøišlo mi to blbý. A velice brzo potom jsem vìdìla, že jsem to mìla udìlat. Že to
je jediná chyba, kterou jsem udìlala v celým tom procesu od toho, kdy zemøela. Do
té doby než zemøela jsem tìch nìjakých krokù, rozhodnutí udìlala pár, a udìlala
bych je dneska jinak. Ale z tìch rozhodnutí, co byly po její smrti, bych udìlala
jenom jedno. Že bych si jí vyfotila bez ohledu na to, co by si o tom nìkdo myslel.“
(Martina)
„Jediný co mì v tu dobu vùbec nedošlo a teï, kdybych to vìdìla, tak bych se
rozhodla jinak. To bylo, já jsem vùbec netušila v tu dobu, že je možný otisk nožièky
nebo tøeba pramínek vlasù. To já jsem vùbec netušila. Kdybych to vìdìla, tak bych
si to udìlat rozhodnì, stoprocentnì nechala. Ale v tu dobu asi, jak ty doktoøi øešej
ten zpùsob toho porodu a tak dále, tak se nezmínìj. Možná, že se zmínili, možná
o tom jenom já nevím. Je to možný. Ale tak tohle.“ (Adéla)
„A i za fotku bych byla moc ráda, ale v tu dobu jsem vùbec netušila, že by
to bylo možné.“ (Johana)
Respondentky by uvítaly, kdyby tuto možnost v nemocnici aktivnì
nabízeli, protože i když samy mohly mít zprvu potøebu mít vše rychle za sebou,
pozdìji toho litovaly. Je zøejmé, že potøeba mít na dítì památku se mùže objevit až
pozdìji.
„A i v tý porodnici taky by mohli navrhnout…asi to nìkde dìlaj.. jsem se
pak dozvìdìla, že si nìkdo nechává nìjakou fotku, že si vyfotí miminko, to by mì
nenapadlo v tu chvíli. Nebo vlasy. A pak mi to pøijde hezký, že má èlovìk tu
vzpomínku. Ale vùbec to ten porodní personál nenavrhnul.“ (Lucie)
58
„Ale to je jediný. Jenom teda ten otisk nohou a toho. A to si myslím, že
i když ty rodièe… V tu chvíli si myslím totiž, že každýmu je ten moment takovej, že
se snažej rychle pryè. A• už je to rychle za nima. Rychle na to zapomenout. Myslím
si, že vìtšina lidí má takovej ten vytìsòovací ten. Že rychle pryè, ježiši už to dejte
rychle pryè, jako že se to nestalo a já pùjdu dál. Ale to je dycky jenom první tejden,
první dva. Pak to zaène mrzet. Jako tøeba teïka mì, že nemám vlastnì nic. Aspoò
teda mám ty 3D fotky. Nìkteøí rodièe nemají vùbec nic, že maj jenom ty klasický
fotky z ultrazvuku a jinak nic jinýho. Ale tohle to, to si myslím, že i když se to tìm
rodièùm zdá ze zaèátku takový: Ne, to nechceme, to nic, tak to by si poøídit mìli.
Protože, vždy• nemusej se na to koukat potom, tøeba poøád budou mít ten názor, že
to nechtìj. Ale pro ten moment, kdy pøijde takový to, jsem hloupá, mìla jsem to…
Tak si myslím, že pro ten moment je to dobrý, protože to je jediný, co jim po tom
dìcku zbyde. Nic jinýho.“ (Adéla)
I když ženám nebylo umožnìno poøídit si památku na dítì pøímo
v porodnici, nebo je to v tu chvíli nenapadlo, je pro nì nìjaká hmatatelná
památka na dítì velmi dùležitá. Jako památku uvedly respondentky napøíklad
pøívìsek s popelem dítìte, nìkolik respondentek zmiòovalo také fotky z ultrazvuku
nebo tìhotenské fotky. Pro jednu z respondentek je památkou trièko, které mìlo její
dceøi patøit.
„A pak mi teda hodnì pomohlo tohle, v tom je zalitej její popel. To jsem si
nechala udìlat pøi tom zpopìlnìní. Nechávala jsem si zalít do skla trochu toho
popelu, symbolický množství. A to taky bych øekla, že hodnì pomohlo.“ (Adéla)
„Ale mám fotku, protože já jsem byla rozhodnutá, že se nechám vyfotit
v pùlce tìhotenství, takže tøi dny pøedtím než umøela tak mám tìhotenský fotky.
Spoustu. Já jsem mìla fakt malý bøíško, nikde na mì nic nebylo, mìla jsem poøád tu
váhu, co mám. Ale mám to vyfocený, mám krásnou vzpomínku.“ (Martina)
„Jediný co jsem, to není vyloženì taková památka. Byly dvì takový malý
bodýèka, který jsem dostala, když jsem ji èekala, mnì se strašnì líbily a byly takový
neutrální. A vím, že jsem na nì radostnì pokukovala a jak jsem se zbavovala témìø
všeho, tak tìch jsem se nezbavila… A do dneška je mám uložený a nevydala bych je.
Mìly jí patøit a nemohly jí patøit.“ (Katka)
Pro vìtší pøehlednost a shrnutí uvádíme v následující tabulce pøehled rituálù,
jak u kterých respondentek probìhly a také jejich postoj k danému tématu.
59
Tab. 4 Rituály rozlouèení s dítìtem
Jméno Kontakt s dítìtem
Postoj
Adéla
Alena
Eva
Nevidìla, nechtìla
Vidìla
Nevidìla, nechtìla
Je spíše ráda.
Je ráda.
Nelituje.
Jitka
Johana
Nevidìla
Vidìla
Nelituje.
Je ráda.
Katka
Nevidìla, nebylo umožnìno
Lituje.
Klára
Vidìla
Lucie
Vidìla
Marcela Nevidìla, nebylo nabídnuto
Je ráda.
Je ráda.
Lituje.
Martina Vidìla
Je ráda.
Jméno Rituál louèení
Postoj
Adéla
Alena
Eva
Jitka
Pohøeb
Pohøeb neprobìhl, nechtìla.
Pohøeb neprobìhl, nechtìla.
Pohøeb
Je ráda.
Nelituje.
Nelituje.
Je ráda.
Johana
Pohøeb
Je ráda.
Katka
Mše po 10 letech
Je ráda.
Klára
Pohøeb
Je ráda.
Lucie
Neprobìhl (poté vytvoøeno pietní místo)
Marcela Neprobìhl (poté vytvoøeno pietní místo)
Lituje.
Lituje.
Martina Pohøeb
Je ráda.
Jméno Památka
Postoj
Katka
Lituje, že nebylo nabídnuto a
Má fotku z ultrazvuku, pøívìsek s popelem vytvoøeno napø. otisk nožièky,
pramínek vlasù atd.
Fotka dítìte
Je ráda
Nezjištìno
Nezjištìno
Fotka z ultrazvuku, látkový andìl.
Za tyto památky je ráda.
Po porodu nemá nic, jen fotku
Lituje, ráda by mìla fotku dcery.
z ultrazvuku.
Pouze bodýèko, které v tìhotenství dostala. Za to je ráda, mìlo patøit dceøi.
Klára
Fotka, pøívìsek s popelem.
Je ráda.
Lucie
Nemá nic po porodu, jen fotku
z ultrazvuku a tìhotenský test.
Lituje, ráda by mìla konkrétnìjší
památku (fotku, otisk nohy atp.)
Adéla
Alena
Eva
Jitka
Johana
Marcela Nezjištìno
Nezjištìno
Lituje, že si dceru nevyfotila po
porodu.
Martina Tìhotenská fotka
60
7.1.2 Výzkumná otázka •. 2: Dostalo se ženám pot•ebné pomoci a od koho?
V rámci této výzkumné otázky jsme zjiš•ovali, zda se ženám od jejich okolí
dostalo opory. Kdo jim tuto oporu poskytoval a zda pro nì byla dostateèná.
Všechny respondentky mìly nìjakou podpùrnou osobu, tyto osoby se však
u jednotlivých respondentek lišily. Za hlavní pøedstavitele sociální opory je možné
oznaèit rodinu, zde pøedevším partnery žen. Dalším významným zdrojem opory
jsou pøátelé. Zajímalo nás také, jakou roli hráli zdravotníci a jaká je zkušenost žen
s odbornou pomocí.
„Ale je fakt, že když si to vezmu zpìtnì, tak jsem podporu mìla velkou.
Paradoxnì, jak málo si myslím, že mám pøátel. Tak zase ty lidi, který kolem mì
jsou, tak ti byli úplnì pøesnì takoví, jaký já jsem tehdy potøebovala. Ti duchovní
vùdci nebo ti terapeuti, já nevím, jak jim budeme øíkat. Mùj manžel, moje matka,
mùj bratr, moje kamarádka, mùj kamarád… To je jako spousta lidí, kterým jsem
mohla øíct pravdu.“ (Martina)
Partner
Pro polovinu našich respondentek byl partner nejbližší a nejdùležitìjší
osobou, se kterou mohly svou ztrátu sdílet. Dùležitá pro nì byla možnost
naslouchání, vzájemného vypovídání se, sdílení spoleèného zážitku.
„Že jsem si s ním mohla povídat o všem, že jsme to prožívali spolu. To
prožití té stejné události. Že mi øíkal i své pocity, co se mu zrovna honí hlavou. To
bylo taky pro mì dobrý. Mohla jsem mu prostì øíct úplnì všechno. Že jsme to
prožívali spolu. To byla opora pro mì.“ (Lucie)
„To že jsme spolu breèeli, že jsme se spolu modlili.“ (Johana)
„Mùj manžel tu byl pro mì poøád a je do dneška. Plnì a vìdomì. A všechno,
co jsem potøebovala, mi dopøál. Ale naprosto, bezvýhradnì. V okamžiku, kdy jsem
potøebovala, aby to vydržel, tak to vydržel. V okamžiku, kdy jsem potøebovala, aby
mì nechal na pokoji, tak mì nechal. Ale on to vìdìl. My jsme to nemuseli øíkat. To
pøirozenì plynulo, bez nìjakých velkých kecù.“ (Martina)
„Tak jsme o tom poøád mluvili a hroznì mi to pomáhalo, že to bylo jako by
byla poøád s náma. Takže jsme o tom poøád mluvili, mluvili jsme o ní, jak já jsem to
vnímala, jak on to vnímal, jak to chápeme, jak se u toho cejtíme. A první tejden
jsme takhle spolu mluvili v podstatì poøád. I teï spolu o tom mluvíme, už ne tak
61
èasto, ale i tak to spolu vše probíráme. A já jsem hroznì ráda, protože mi manžel
byl strašnì velkou oporou. Že byl celou dobu se mnou, že se snažil kvùli mnì být
stateènej. Když by se sesypal ještì on k tomu, tak nevím, jak bysme to ustáli oba
dva. Takže se snažil být ten silnìjší a že mi v tomhletom hroznì pomohl. A díky
tomu jsem si celou dobu nepøipadala sama na to. (Klára)
Dvì respondentky velmi ocenily praktickou pomoc manžela pøi zaøizování
pohøbu.
„Nejvíc urèitì s manželem, který mi byl velkou oporou. Hroznì jsem mu
vdìèná za to, že tenkrát pomohl zaøídit všechny ty vìci kolem toho pohøbu. Protože
já jsem ležela v tom šestinedìlí, urèitì 14 dní jsem ležela a moc jsem nefungovala.
A on to všechno krásnì zaøídil a nechal mì vybreèet. Tohle bylo pro mì urèitì
nejdùležitìjší, že mì fakt nechal.“ (Jitka)
„A bylo to hroznì zvláštní ten pocit, kdy já jsem v kuchyni a dìlám jídlo
a slyším to tesání do toho kamene. A taková ta vdìènost, že to ten chlap vlastnì
umí. Já nevím, jestli každej chlap umí tesat do kamene. Já ani nevím, jak to že ten
mùj to umí, ale prostì tesal do kamene. A pøitom já jsem to vnímala jako krásu
a pro nìho to byla hrùza, já to chápu…prostì tesat kámen na hrob vlastního
dítìte.“ (Martina)
Partner je vìtšinou žen vnímán jako dùležitá, blízká osoba. Pokud se jim
tedy od nìho nedostalo náležité opory, jednalo se o nároènou situaci. K tomu
docházelo, když se muži uzavírali a nebyli schopni o spoleèné ztrátì mluvit.
Nedostateènou oporu od partnera vnímaly 4 respondentky.
„Já jsem pak fakt byla psychicky na dnì, protože nemìla jsem tu oporu,
nemìla, prostì nemìla jsem ji od toho manžela, prostì nemìla. Ale to je otázka,
tøeba jsem si o ní ani neøíkala, to je tìžký, nevím, prostì nevím…“ (Eva)
„On teda o tom vùbec mluvit nechtìl. Kolikrát se i rozèiloval, køièel, že už
o tom nemám mluvit, že už to nevrátím, že proè o tom mluvím. Je prostì asi jinak
nastavenej. Je tady v tom takovej, že to v sobì zavøe a víc nic.“ (Adéla)
„Tøeba ze zaèátku byl takovej hodnì plaètivej. On je takovej hodnì citlivej
èlovìk, takovej trošku umìlecky ladìnej, možná až pøecitlivìlej. A možná to chtìl
vytìsnit, možná prostì jak nechtìl poøád breèet, tak radši o tom nemluvil už potom.
Takže jsem o tom mluvila vlastnì poøád jenom já. Já jsem se tøeba vrátila z tý
62
nemocnice a poøád jsem mìla potøebu o tom hovoøit. Nebo i o tom, co jsem tam
zažila. A on mì vždycky tak jako poslechl a šel od toho. A zaèal øešit normální
vìci.“ (Marcela)
Jedna z respondentek popsala, že její manžel øešil celou situaci tím, že z ní
„zmizel“. Po letech se tento muž své ženì omluvil a zúèastnil se rozluèkové mše,
která se konala.
„Vymizel, vycouval pryè, snažil se nechodit domu. Já jsem vìdìla, že je
citlivej a že by potøeboval pomoct, ale že já jí teï potøebuju víc, takže když nemám
odkud èerpat, že nejsem schopná mu dávat a jediná od nìj pomoc se naskytla
jednou. Kdy teda asi mu došlo, že je nìjakej velkej problém a že bych byla schopná
nìkde skoèit pod metro èi co, tak mi jenom øekl, já tì odvedu do kostela a fakt mì
odvedl do kostela. Vìdìl èasy, tak vìdìl, že tam knìz je. Strèil mì tam, øekl: nìjak to
øeš, a odešel. Takže takhle se to snažil øešit. Ale asi taková ta podpora, kterou by
èlovìk èekal, tak to nefungovalo. Já po tìch letech už vím, že on by ani nemohl, on
tam nemá ty radary na to.“ (Katka)
Tøi respondentky popisovaly neshody pøi plánování dalšího tìhotenství.
Jednalo se o situaci, kdy ženy po dalším tìhotenství toužily a usilovaly o nì, ale
jejich partneøi na to v té dobì ještì nebyli pøipraveni.
„Pak bylo strašný to dìlání toho dítìte, u nás to byla køeè. Tak teï jsou ty
plodný dny, teï musím do toho jít. Tak manžel byl z toho takovej dost … tak já jsem
breèela, protože jsem mìla pocit, že mi v tom nechce pomoct. To musím øíct, že
jsem se v tom cítila hodnì sama, manžel mi v tom vùbec nepomohl. V takových tìch
pocitech, v tom povídání… nechal to prostì na mì.“ (Eva)
„A já jsem tøeba šla z tý nemocnice s tím, že opravdu to ještì zkusím. To
byla taková jediná nadìje, která mì držela nad vodou. A on o tom nechtìl ani
slyšet, on prostì už nechtìl žádný dítì. Tak vlastnì možná i kvùli tomu se o tom
nechtìl bavit.“ (Marcela)
„Já dítì chtìla strašnì, on už ho nechtìl. To byl dùvod, jednoznaènej dùvod
rozchodu.“(Adéla)
Dvì z respondentek z našeho souboru se s partnerem po ztrátì dítìte
rozešly. Ani v jednom pøípadì se nejednalo o manželství. U obou byly patrné
obtíže v komunikaci a neshody ohlednì plánování dalšího tìhotenství. Pro jednu
63
z tìchto respondentek byla touha po dítìti tak velká, že vzápìtí po rozchodu
s partnerem otìhotnìla s jiným mužem.
„Partner o tom mluvit nechtìl a øekla bych, že to byl možná ten dùvod toho,
proè už jsme k sobì nikdy nenašli cestu potom. Ze zaèátku to vypadalo, že ba
naopak, že nás to dá ještì víc dohromady. Ale to tak vypadalo první dva, tøi týdny,
kdy je èlovìk v tom nejhorším šoku.“ (Adéla)
„Ale v tu chvíli je èlovìk v takovým stavu, že si øekne mnì je úplnì jedno,
s kým to bude. Hlavnì, že to dítì mít budu. Protože teï to dítì nemám. A teï to je
strašný, hroznì chybí.“ (Adéla)
„Nevím, jestli to bylo, my jsme se pak scházeli a rozcházeli ještì asi dva
roky.“(Marcela)
Velmi významný je porod, jako spoleèný zážitek. Pìt respondentek mìlo
svého partnera u porodu. Pokud muž u porodu nebyl, nebo nemohl být, zpùsobilo
to mezi nìkterými partnery komunikaèní bariéru.
„Ale protože mìl domluvenej nìjakej odvoz nìjakýho èlovìka, já nevím
nìjakýho øemeslníka, tak prostì z toho sálu v podstatì utekl. Takže mì tam nechal.
A vedle teda zrovna ležela, zrovna rodila, ta maminka, co byla vedle mì na tý
posteli. A ta tam teda mìla partnera, tak jsem si øíkala, že je to takový smutný, že
já jsem tam na to sama.“ (Marcela)
„Já bych øekla, že tím, že se mnou byla ta mamka u toho porodu a ten
brácha, tak já jsem se upla na ty lidi, co tam se mnou byli, co to se mnou prošli.
A tím, že on tam nebyl, ne vlastní vinou, ale prostì byl v práci, tak tím bych øekla,
že byl trošku odtrženej, trochu mimo to.“ (Adéla)
Zajímalo nás také, zda ženy vnímaly, že by se jejich a partnerovo prožívání
nìjak lišilo. Nejèastìji ženy zmiòovaly to, že partner byl ochuzen o prožitky
spojené s dítìtem.
„Tak mì pøišlo spíš to, že to vnímá jinak než já, protože ne že by ho to míò
bolelo, ale že to vnímá jinak než já, protože jí tolik neznal. Protože pøišel o to
všechno, co já jsem cítila, co má vlastnì jenom maminka. Že to v tomhle je úplnì
jiný.“ (Klára)
64
„To urèitì jo. Protože tam je i ten aspekt toho, že já jsem s tím miminkem
byla úplnì spojená, takže já jsem pøišla o kus sebe, což ten muž takhle nemá. On to
vzal jako vìc, která se stala, je to smutný, ale jdeme dál. Myslím, že ten okamžik,
kdy on se tím trápil, byl u nìj mnohem kratší než u mì. Protože on to vzal
racionálnì. Zatímco já jsem musela zpracovat všechny svoje pocity, kterých bylo
tisíc.“ (Jitka)
„Já myslím, že ne. On je hodnì citlivý. I když asi chlapi jsou citliví, tak on
my pøijde dost podobnej jak ženská nebo možná víc citlivìjší než já. Nìkdy jsem si
øíkala, že to prožívá víc než já. Ale myslím, že to prožívání je podobný. A on ještì
on to byl syn, takže možná je ještì víc smutnej, že se tøeba tìšil na to, že bude mít
kluka. Takže asi on tam má takovýhle nìjaký, že to byl syn. Ale nepøijde mi, že by to
prožíval jinak než já.“ (Lucie)
„Já jsem to prožívala navenek a on možná dovnitø. Já to tøeba už
s odstupem èasu víc chápu. Tenkrát jsem ho vùbec nemohla pochopit.“ (Marcela)
„Myslím, že v tu chvíli úplnì ne. V tom prvním období ne, jako až pak
pozdìji. Já už jsem spíš chtìla jít dál a nebála jsem se tolik, že bysme mìli další
miminko. A on se asi podvìdomì bál mnohem víc. Takže potom trošku jo.“
(Johana)
Rodina
Kromì partnerù nalézaly ženy oporu i v dalších èlenech rodiny. Vìtšina žen
(7) cítila v rodinì oporu. I když ne vždy od všech jejích èlenù. To, co ženy
potøebovaly, byla pøítomnost druhých, naslouchání, v nìkterých pøípadech také
praktická pomoc.
„Od rodiny urèitì. Øíkám, já jsem v tu dobu kolem sebe vnímala maximálnì
ètyøi lidi, víc jsem nebyla schopná asi v tu dobu pojmout. Oni se hodnì snažili mi
ten èas zaplnit a ten prostor, kterej jsem mìla tak hodnì zaplnit.“(Adéla)
„Tak rodina ti pøijeli do porodnice a objali nás. Ti byli smutní z toho taky,
protože tìch se to taky hodnì týká.“ (Lucie)
„Nechat nás vymluvit, vlastnì jsme jim ukázali fotky. Bylo teplo, tak jsme
sedìli venku pod støechou, øíkali jsme jim, co se stalo, nijak se nás nevyptávali,
poslechli si to, podívali se na fotky. Všichni byli milý, bylo vidìt, že nevìdí, co mají
65
øíct, tak jsme jim øíkali, že nemá cenu nic øíkat, že není poøádnì co øíct.
A i abychom pøedešli nìjakým nevhodným reakcím nebo dotazùm, tak jsme jim
hned z kraje øekli, že když o tom budeme chtít mluvit, tak jim øekneme. A že nám
nevadí o ní mluvit, že o ní chceme mluvit. A i jako, že jsme jim chtìli ukázat ty
obrázky. Tak jsme tam sedìli, povídali si a pak nìjak nám nabídli pomoc, jak
podporu, tak finanèní.“(Klára)
Nìkolik respondentek ocenilo také praktickou pomoc, které se jim dostalo.
A• už šlo o vaøení èi péèi o dìti, které v rodinì již byly.
„Tak rodina, tøeba manžela maminka tady s námi byla asi týden od toho
porodu, starala se o dceru a snažila se ji co nejvíc zamìstnat, vaøila nám, abychom
my s manželem mìli èas jenom na sebe.“(Lucie)
„No, rodièe nám vaøili.“(Johana)
„Hodnì i v tìch praktických vìcech, pohlídat dìti nebo pomoct
v domácnosti. To urèitì jo. Na druhou stranu tohle je vìc, kterou si stejnì každej
musí odžít sám.“ (Jitka)
Nìkterým respondentkám se pomoci v rodinì pøíliš nedostalo. Jedna
z respondentek napøíklad mluvila o tom, že nalézala pomoc a oporu hlavnì mezi
známými a odborníky. Z rodiny jí byla blízko maminka a sestra, naopak od rodiny
z manželovy strany se jí opory nedostalo.
„Moje maminka, ta je úplnì úžasná, takže ta to se mnou.. chudinka
a myslím, že ji to pak strašilo, doteïka to slyší. Myslím, že pro ni to bylo strašnì
tìžký. Jela jsem za ní, byly jsme spolu, snažila se se mnou být. Takže ta byla
v pohodì. Moje sestra ta je taková tvrdší, ale taky byla v pohodì, byla milá,
nesnažila se to nijak zvelièovat... Ostatní pøíbuzný jsem k sobì vùbec nepustila,
nemám s nima dobrý vztahy. A tchýnì s tchánem úplnì…to jsou strašnì zlí lidi
a necitelný a necitlivý. A pak spíš øíkám, v mym životì to je tak, že mám spíš ty
pøátele.“ (Eva)
Rodinná situace jedné z respondentek byla v dobì úmrtí dítìte tak složitá, že
nejen, že se jí zde nedostalo potøebné pomoci, ale ještì to celou situaci
komplikovalo.
66
„Nejhorší byl ten vztah s tím mým otcem. To bylo ještì podmínìno tím jeho
tìžkým chováním ke mnì od dìtství. Že èlovìk øíká, to už zabalím všechno, ještì
tohle se nepovedlo. Takže to bylo asi to, co bylo úplnì nejhùø. Pak ta maminka, ty
rodièe prostì. Tam, kde by èlovìk hledal tu oporu. Zas ta máma, jak na mì byla
upnutá. Ona mì mìla jako jedináèka, i když mìla bráchu, ale brácha byl u táty
a jsme o 8 let od sebe. Že se upla k tomu, že ona má pravdu o tom, jak to já mám
prožívat. A teï se mi snažila vnutit tyhle svoje pøedstavy a odmítala to
naslouchání.“(Katka)
V jednom pøípadì vše stìžoval fakt, že maminka respondentky nevìdìla
o tìhotenství své dcery a tedy ani o její bolestné ztrátì nevìdìla.
„No, já myslím, že ona by mi to spíš stìžovala. Protože ona byla hodnì
citlivá a myslím si, že by jí to bylo strašnì líto. A že kdyby vidìla, jak trpím, že by to
pro mì bylo ještì horší. A zároveò urèitì by mi to byla rozmlouvala, že jsem na to
stará a jako proè. Už to tìhotenství jsem si øíkala, to jí øeknu radši až v tý pùlce, až
budu mít už jenom za pár. Tak to už nìjak vydrží. Nechtìla jsem, aby hned od
zaèátku na mì promítala ty svoje obavy a tak.“ (Marcela)
V našem výzkumném souboru mìly 4 respondentky v dobì ztráty již další
dítì. Dítì, které již bylo doma, se v situaci perinatální ztráty zdá být velmi
podpùrné. Potøeba starat se o nì pomáhá odvést myšlenky jinam, nutí èlovìka
fungovat. Pro jednu respondentku byla dcera nejvìtší pomocí v adaptaci na prožitou
ztrátu, i když popisuje, že z poèátku byla péèe o ni nároèná.
„Manžel s náma byl týden doma po porodu. Pak když šel do práce, tak jsem
ani nemìla chu• se o ní starat. Ale to bylo pár dní. Protože èlovìk musí, nìjak se
zapojit. Takže nejdøív to bylo tìžký s dcerou. Ale to byly asi 3 dny. A pak mi to
pomáhalo, že èlovìk se dostane ven s ní. Myslí na …ona pak byla nemocná asi
týden potom, tak jsem myslela na to, že ona je protivná, nemocná, že jsem øešila
jiný starosti, že jsem øešila jí. Tak to pak taky pomùže, že èlovìk myslí na nìco
jinýho. A ona je taková, že když jsem tøeba breèela tìch pár dní potom, co manžel
zaèal chodit do práce, tak ke mnì pøišla a øíkala, maminka pláèe. A to se mi taky
líbilo od ní.“ (Lucie)
67
„Nebo kdybych ještì žádný dítì doma nemìla, tak to taky hraje roli. Takhle
èlovìk pokraèoval v nìjakým tom každodenním kolotoèi, nebo jak se to dá nazvat.“
(Alena)
„No a pak syn hlavnì. Syn je hodnì citlivej a hodnì je na mì vázanej. Takže
ten mi asi pomohl nejvíc. Vlastnì úplnì nejvíc ze všech lidí.“ (Marcela)
Pøátelé
Významným zdrojem opory pro naše respondentky byli také jejich pøátelé.
Ženy u nich hledaly pøedevším možnost vypovídat se. Podpora pøátel byla obzvláš•
dùležitá u žen, které nemìly dostateènou oporu v rodinì.
„Já jsem se tøeba takhle svìøila kamarádce ze cvièení, mnì to pøišlo, že
zrovna ona je èlovìk, se kterým si o tom mùžu povídat. A reagovala hroznì fajn.
Øekla, že se mi snaží rozumìt, ona má dva velký kluky, ale že prostì si to neumí
pøedstavit a že mi nebude namlouvat, že si to umí pøedstavit, že neví, jaký to pro mì
je. Že jestli o tom nechci mluvit, že nemusím, že se mì nebude vyptávat. Ale jestli
chci, že jí to nevadí, že si ráda se mnou popovídá.“ (Klára)
„Takže nejlepší byly takový ty kamarádky, co si sedly a prostì se zeptaly,
co se stalo, jak se to stalo a takhle si zaèaly povídat a ptát se.“ (Lucie)
„A pak tam byly dvì kamarádky, které jsou dneska kmotrama mých
holèièek, které mi byly na blízku. Který ani nevìdìly, byly to svobodný holky,
nemìly ještì žádnou takovou zkušenost, ale umìly naslouchat.“ (Katka)
„To byly právì jenom ty kamarádky. Manžel vùbec ne, ten se úplnì uzavøel.
Ten vùbec nebyl schopen. On to má z rodiny, oni vùbec nejsou schopni o vìcech
mluvit.“ (Eva)
„No, co mnì tøeba ještì pomáhalo, jsem si vzpomnìla… Bylo, že jsem
vìdìla, že ty lidi na mì myslej. Že mi tøeba napsali jen mail nebo smsku, kde bylo,
je nám to líto, moc na vás myslíme. Tohle bych právì tøeba doporuèila tìm lidem
z okolí žen, který se to stane. Aby ty ženy vìdìli, že na nì nìkdo myslí. Nebo jsem tu
pro tebe, kdybys nìco potøebovala, napiš. Že jsem vìdìla, že mám pøátele, na který
se mùžu obrátit.“(Jitka)
Dùležitá byla pro ženy možnost odreagování se, ocenily, když kamarádi
navrhli nìjakou aktivitu, vzali ženy do jiného prostøedí.
68
„My že máme na cvièení tu svojí partu, holky jsou hroznì fajn. Vùbec na nic
se mì neptaly, nic neøíkaly. Já jsem byla celej mìsíc doma, nikam jsem nechodila.
Jenom obèas k pøítelovi na dílnu, ale ani tam moc ne. A vlastnì jsem se vrátila,
zaèala jsem znova pøedcvièovat, protože holky øíkaly, jestli bych nechtìla pøijít, že
by byly rády, že už jim to chybí. Takhle se mì snažily pøimìt, abych taky vylezla
ven. A tak jsem zaèala znova chodit pøedcvièovat…“ (Klára)
„A kamarádky ty navrhly, že jestli si chci nìkam jít popovídat nebo sednout,
že se na nì mùžu obrátit.“ (Lucie)
„A mnì se ozývaly hroznì spolužaèky, se hroznì bály, že tam budu doma
sama. Takže poøád jsem mìla hroznejch návštìv ten týden, když jsem pøijela.
Protože všichni se báli, abych náhodou nevyskoèila z okna nebo tak. Tak se všichni
snažili, abych nebyla doma sama, tak jezdili, no.“ (Johana)
„A asi to byli pøevážnì ty lidi z toho spolèa, což byli moji vrstevníci nebo
o nìco mladší lidi. Kteøí prostì øekli, pojï, pùjdeme na výlet nebo pojï s náma,
tamhle si sedneme.“(Katka)
Pøátelství nemusí být vždy jen podpùrné, ale mohou se také pod vlivem
traumatizující
události,
jakou
perinatální
ztráta
je,
rozpadnout.
Jedna
z respondentek popsala, jak si na základì této prožité zkušenosti pøestala se
spoustou kamarádek rozumìt.
„Najednou je úplnì nìkým jiným. Já jsem si tøeba se strašnou spoustou lidí
pøestala rozumìt. Vùbec si s nima nemám co øíct, od tý doby. Byli to lidi, se
kterejma já jsem i trávila hodnì èasu. Nevím, tøeba kamarádky, se kterýma jsem
trávila víkendy. Já si s nima najednou v tuhle chvíli nemám co øíct. Øešíme
najednou každá úplnì jiný vìci. Ony jsou tak jako jsem byla døív já, protože se mi
nic takovýho nikdy nestalo.“ (Adéla)
Kromì rodiny a pøátel byli pro ženy významným zdrojem opory i jiní lidé.
Dvì z respondentek jako podpùrnou osobu uvedly knìze.
„Urèitì bych nemìla zapomenout na tu duchovní oporu, kterou jsem mìla
od knìze.“(Jitka)
„Až zhruba po tìch 10 letech, kdy sem do farnosti pøišel èerstvì vysvìcený
knìz, který je pùvodním povoláním psychiatr, pracoval v psychiatrické léèebnì.
69
A díky té jeho profesi, tak já jsem to nìjak otevøela, nemìla jsem takové zábrany,
jako kdyby to byl jen knìz. Takže jsem s ním tu situaci rozebrala.“ (Katka)
Jako podpùrné uvádìly ženy setkání s nìkým, kdo také prožil podobnou
ztrátu.
„A pak tam byl ještì jeden moment…øešilo se nìjaký téma ve skupince
matek, nebo žen, pro mì to byly úplnì cizí pani, bylo nás tam asi 10. Matky rùznì
starejch dìtí, od èerstvých matek až po ty, který už mìly dospìlý dìti. A to téma,
nìjakou shodou okolností, se hodnì dotýkalo tìch dìtí a tìch bolestí, které jsou
s tìma dìtma nìjakým zpùsobem spojený. A tenkrát v tý situaci, ve který jsem byla,
mì tam spoustu vìcí oslovilo, fakt to bylo takový zvláštní. Že tam hodnì žen mluvilo
tøeba o ztrátì miminka nebo o jiných bolestech spojených s dìtma a tohle vzájemný
sdílení tìch ztrát a bolestí pro mì bylo taky hroznì dobrý. Takový, že vím, že to není
vìc, která by se stala jen mnì, že každý má nìjaké starosti a trápení a že už se to
nìkomu stalo a že se s tím dá pracovat a že život jde dál. A že když ona to zvládla,
tak já to taky zvládnu. A i ty zkušenosti potom z toho, jak se z toho tøeba ty ženský
dostaly a ty dobrý konce, to bylo povzbuzující pro mì.“ (Jitka)
Dvì respondentky ležely v nemocnici s dalšími ženami se stejným osudem,
byly si v nároèných chvílích vzájemnou oporou. Jedna z žen mluvila o tom, že
s nimi v nemocnici byla žena, která také prodìlala perinatální ztrátu a nyní po
rizikovém tìhotenství porodila zdravou holèièku. Toto bylo v tu chvíli taky velmi
posilující.
„To jsme si teda vzájemnì právì hodnì pomáhaly. Protože jsme cítili
všechny, že ten pøístup tìch zdravotníkù je katastrofální. A že si to musíme
vynahradit navzájem. Takže tøeba ta paní co ležela vedle mì, to byla ještì navíc
dcera jednoho vìhlasnýho ortopeda a sama dìlala fyzioterapeutku. Takže ta mi tam
øíkala, jak mám cvièit a co mám dìlat. A tak jsme se zaèaly zamìøovat samy na
sebe. Protože my jsme tam ležely ještì 4 nebo 5 dní po tom porodu. Tak jsme se
uèily, jak dát to tìlo zpátky do poøádku. A bavily jsme se o tom, jak si poøídíme to
další miminko… Ale hodnì jsme si povídaly. Ne že by byly nìjaký informovaný,
protože vlastnì na tom byly asi stejnì jako já. Ale navzájem jsme si byly urèitì
oporou.“ (Marcela)
70
„Vím, že tam byla jedna maminka, která byla na rizikovce a byla nervozní,
protože porodila mrtvý miminko v pøedchozím tìhotenství. A ono ještì kra•ouèce
žilo, takže ona za sebou mìla i pohøeb a všechno nám to vykládala. Do dneška na
ni vzpomínám. A teï si uvìdomuju, že v tý dobì to byla taky pomoc. Protože se tam
ocitla tahle maminka, která už to zvládla, mìla to za sebou a byla tìsnì pøed
porodem dalšího miminka.“ (Katka)
Zdravotníci
O roli zdravotnického personálu jsme se zmínili již v otázce týkající se
rituálù rozlouèení. Pøístup zdravotníkù a jejich chování k ženám hrálo velkou roli
v tom, jak se ženy s celou situací vypoøádaly. Ženy oceòovaly jejich lidskost
a dostatek informací. Naopak, pokud byl pøístup necitlivý, bylo to pro ženy velmi
zraòující.
„No vypadlo to, že je to hodnì vzalo, i osobnì. Že to nebylo jen, že jsem pro
nì pacientka. Mìli pìknej pøístup, takovej lidskej, že to nebyli jen doktoøi, kteøí mají
nìjakou další pacientku.“(Lucie)
„To samý sestøièky, já si nemùžu stìžovat na jedinou sestøièku. Výborný,
super chování, vìdìly, o co jde, hroznì citlivý byly. Když vidìly, že nemám zájem
komunikovat, že jsem ráda, že tøeba pøišly, jenom mi nìco píchly a už jsem se k nim
toèila zády, hned šly pryè, nechaly mì být. Tøeba když se napichoval ten epidurál,
tak ta sestra vìdìla, že mám šílenej strach a hledám nìkde nìjaký ruce, který bych
mohla držet, tak hned pøišla a držela mì za ty ruce.“ (Adéla)
„A je pravda, že na nás byli hroznì hodný, že ten pøístup tam byl skvìlej.
Chodili za náma, ptali se, jestli nìco potøebujeme. I øíkali, a• nám zavíraj dveøe,
abychom neslyšeli ty ostatní miminka. A nechávali nám pomìrnì i prostor,
abychom mohli být spolu. Vlastnì ani po nás nic nechtìli, žádný peníze nic, že byl
pøítel celou dobu se mnou.“ (Klára)
„A potom, když se jim uvolnil nadstandard, tak ty sestry pøišly s tím, že mì
dají na ten nadstandard, aniž bych ho musela platit. Protože vìdìly, že potøebuju
být sama. A musím øíct, že jsem to hroznì ocenila. A že celou dobu se ke mnì
chovali strašnì citlivì a ohleduplnì. Jedna sestra, taková jenom ošetøovatelka to
byla, ta furt chodila a hladila mì po ruce a øíkala, že to bude dobrý.“ (Jitka)
71
Ženy oceòovaly, pokud se jim dostalo potøebných informací jak o tom, co
se dìje a co je èeká, tak i o zemøelém dítìti a pøíèinách jeho smrti.
„A vlastnì nejen pøístup sester, ale i lékaøù. Vlastnì ta lékaøka, která mì
mìla na starosti, že jsem ocenila to, že mì informovala. Že mi øekla všechno, co se
bude dít, jak to bude probíhat, každý krok mi vysvìtlila. To bylo pro mì taky hroznì
dùležitý. Celkovì, já jsem ty informace chtìla mít, všechny.“ (Jitka)
„Tak já jsem s ním chtìla mluvit, chtìla jsem vìdìt, jestli to teda byla holka
nebo ne. Pøišel, všechno mi øekl, všechno co jsem chtìla vìdìt tak øekl, úplnì bez
problémù.“(Adéla)
„A vždycky nám øekli, co budou dìlat, co se dìje, jak to probíhá.“ (Klára)
Dvì respondentky naopak mluvily o tom, že se jim potøebných informací
nedostalo.
„Pak mì uspali a vyèistili, takže já už pak nic nevím. A pak mi všechny
dotazy, co jsem mìla na to téma, jsem se ptala, co se s tím tìlíèkem stalo… No o to
se nezajímejte, buïte ráda, že nic nevíte, absolutnì zákaz.“ (Katka)
„To jsem se musela na všechno ptát. Jako, že by tam byl nìjakej ošetøující
lékaø, kterej by to s èlovìkem probral. To jsem ani nevìdìla, kdo je mùj ošetøující
lékaø. Prostì vždycky mi tam nìjakej gynekolog nìco udìlal, ale jako že by tøeba
pøišel, pøedstavil se a øekl já jsem ten a ten a budu vás teï mít na starosti. Vùbec.
Takže z toho mám úplnì nejhorší celkovì pocit. Že to všechno si øeknete, hold to tak
mìlo bejt. Ale tohle to takhle nemusí bejt, rozhodnì. A hlavnì ne na takovýhle
klinice.“ (Marcela)
Tyto dvì respondentky se v nemocnici celkovì setkaly s necitlivým
pøístupem personálu. U jedné z nich došlo k potlaèení emocí výrokem lékaøe. Obì
respondentky vnímaly tento pøístup jako více zraòující, než samotnou událost.
Jedna z nich pøemýšlela i o podání stížnosti, ale již nikdy na to nenašla èas a sílu.
„Mnì pøišlo pomalu horší než to, co se stalo, to, jak se s èlovìkem
zacházelo. Já jsem si tam pøipadala jako kus masa. Prostì musíme to odbýt.“
(Katka)
„Ono to bylo i takový to, že jsem se hroznì dlouho vyrovnávala s tím, jak se
tam ke mnì chovali. Ty první chvíle, jaký byly… To bylo trauma, jak blázen. To je
72
jako když, já nevím, nìkdo zažije nìjakej teroristickej útok nebo nìco, tak to je
v podstatì asi srovnatelný.“ (Marcela)
Odborná pomoc
Sledovali jsme také, zda ženy mìly potøebu vyhledat odbornou
psychologickou pomoc a jaký pøínos pro nì tato pomoc mìla. Pouze dvì
z respondentek uvedly, že nemìly potøebu vyhledat odbornou pomoc. Jedna
z respondentek uvažovala, že se zkontaktuje s psychiatrièkou, se kterou již døíve
spolupracovala, ale dosud tak neuèinila. Zbylé respondentky (7) odbornou pomoc
vyhledaly èi obdržely. Vìtšinou se jednalo o psychologa nebo psychiatra.
U nìkterých žen to byla kombinace více odborníkù v prùbìhu let. Pro nìkteré z žen
bylo pøínosné setkání s Prázdnou kolébkou, organizací, která se pomocí ženám
s perinatální ztrátou zabývá.
„Já jsem chodila až potom, asi 2 roky potom, jsem chodila na psychoterapii
na gestalt, kterej mi pomohl opravdu. Teprve jsem si to nìjak odžila, jak jste teï
vlastnì øekla.“ (Marcela)
„Tak já jsem po tom špatným porodu na tom byla fakt špatnì a skonèila
jsem na psychiatrii na lékách. Ale krátkodobì. Já jsem tam docházela asi ètvrt rok
ambulantnì. Já jsem spíš mìla problém, jak jsem to v sobì zazdila, pak i to další
tìhotenství. Já jsem zaèala plakat v tý porodnici, tam mì okøikl nìjakej ten doktor,
já jsem tam zazdila to truchlení. A ona ta paní psychiatrièka, která byla výborná,
dodneška jsem jí vdìèná, ona mi dávala léky, abych breèela, abych to ze sebe
dostala. Ona mi øíkala, musíš to ze sebe dostat. Je jedno, jestli budeš plakat nebo o
tom mluvit, ale nìjakým zpùsobem to prostì musí jít ven.“ (Katka)
Jedna respondentka navštívila pøímo psycholožku, která se zabývá tématem
perinatální ztráty. Setkání s ní probìhlo jedno a bylo pro ženu v tu chvíli pøínosné.
„No nejdøív mùj gynekolog øíkal, že je asi dobrý si o tom s nìkým promluvit,
tak mi dal kontakty na dva psychology. A já jsem si až na tìch stránkách Prázdná
kolébka (já koukala na dvoje, ale myslím, že to byla ta Prázdná kolébka), tak tam
vlastnì jsou kontakty na psychology, tak tam jsem si našla jednu paní.“(Lucie)
Dvì z respondentek volily také alternativní cestu pomoci. U jedné z nich se
jednalo o reflexní terapii a rùzné další terapie pracující s energiemi. Druhá
73
respondentka vyhledávala pomoc od lidí, kteøí se specializují na komunikaci
s dušemi.
„Každopádnì já mám kamarádku, takovou starší paní šedesátiletou, která je
hodnì pøes psychické vìci všeho druhu a ta mìla kamarádku, doktorku, která dìlala
reflexní terapii. A ta si mì vzala pod sebe, ta se mnou zaèala dìlat, že jsme si
povídali a zaèala mi uvolòovat tìlo. Protože já jsem zaèala mít problémy zdravotní,
psychický, strašný sny, strachy… A to mi strašnì pomohlo, jednoznaènì mi to
hroznì pomohlo.“ (Eva)
„Protože já jsem teda neustále hledala podporu ne v blízkých, já jsem ji
hledala v tìch terapeutech a tìch spirituálních lidech. Tzn. v lidech, kteøí
komunikují s dušema, zeptejte se jich, zeptejte se Boha, andìlù, zeptejte se tìch dìtí,
který u mì byly, proè.“ (Martina)
„A ta terapie. Ta terapie mnì samozøejmì pomohla. Takže ono to bylo
hodnì, co mi jako pomohlo. Ale samozøejmì Ten duchovní smysl a to vedení toho
terapeuta. Nedala bych to sama, nedala. Vytáhli mì z toho, pomohli mnì velice.“
(Martina)
Pro ženy byla v kontaktu s odborníky dùležitá jejich empatie, naslouchání,
možnost ventilovat své emoce. Prospìšné bylo, pokud došlo k normalizaci pocitù,
které ženy prožívaly. Ženy ocenily také informace, kterých se jim dostalo (a• už
o procesu truchlení nebo o možnosti rozlouèení).
„Úplnì cílenì ne, ale naskytla se mi jedna pøíležitost v rámci jedné akce, to
byla nìjaká sobota pro manželky a byla tam psycholožka a byla možnost za ní pøijít
na rozhovor. Tak jsem za ní šla a mluvila s ní o tom. A musím øíct, že mi to hodnì
pomohlo. Protože ona pøesnì byla ten typ, který vyslechne, moc do toho
nezasahuje, neradí. Ale zároveò, bylo to asi 2 mìsíce poté, co se to stalo…øekla mi,
že moje pocity jsou normální, že to takhle je a že rok bude trvat, než se z toho
vybreèím a že pak to bude možná lepší. A mì to hroznì uklidnilo v tom, že moje
pocity jsou obvyklý a že to tak jak to prožívám asi holt je.“ (Jitka)
„Dokázala jsem si tam uvìdomit takový svoje vnitøní pocity, který normálnì
jsem se asi snažila vždycky potlaèovat.“ (Marcela)
„No, že jsme si s ní popovídali. Ona se nás ptala. Mìli jsme i nìjaké otázky.
Tak ona nám øekla, doporuèila, jak bysme se mohli zachovat. A i nás tøeba ujistila,
74
že i když jsme se s tím miminkem nerozlouèili, že jsme ho nepochovali, tak že i to, že
si vytvoøíme nìjaký místeèko, že je pro nás dobrý.“(Lucie)
Nìkterým respondentkám se však nedostalo oèekávané pomoci, setkaly se
s nedostatkem pochopení, narazily na lidi, kteøí s tímto tématem neumí pracovat.
Jedna z respondentek popsala, že ji psycholog, kterého vyhledala, rychle odbyl.
Tato respondentka to vnímala jako nakopnutí k tomu, že se s celou situací stejnì
musí vypoøádat sama.
„A on si mì vyslechl a on øíkal, víte (to bylo úžasný, já jsem to pak všude
vypravovala), to jste vy lidi, kteøí maj sebevìdomí, poøád vám všechno vychází, je
to všechno úžasný, všechno je dokonalý a pak se vám nìco stane a vy se hroutíte.“
(Eva)
Tøi z respondentek mluvily o tom, že jim byla nabídnuta psychologická
pomoc ještì v nemocnici. Dvì z nich ji nevyužily, k jedné z respondentek byla
psycholožka poslána, ale pravdìpodobnì to nebylo to, co žena v danou chvíli
potøebovala. Od této psycholožky se ženì nedostalo žádných informací o prùbìhu
truchlení, o tom, co má oèekávat.
„Nabídli nám psychologickou pomoc, že oni na to mají pøímo pracovníka,
který zajištuje i vìci s úøady, co se má dìlat.“ (Klára)
„Nabízeli služby psychologa, že je možno využít. To jsem nechtìla.“(Alena)
„Hned jsem dostala k ruce psycholožku z dìtskýho. Jediná, která byla
k dispozici. Doufám, že už se s tou paní v životì neuvidím. Myslím, že zrovna
nevychytaly paní, která by se tomuhle tématu mìla nìjak vìnovat. Nevím, my jsme
si nìjak nepøišly do noty.“ (Adéla)
Dvì respondentky naopak psychologickou pomoc v nemocnici postrádaly.
„Nikdo nám neposkytnul žádnou pomoc. Tøeba, já nevím, že by nás tam
nechali aspoò chvíli sedìt tam v nìjaký tý ambulanci. Že by tam tøeba zavedli
nìjakýho psychologa nebo sestøièku nebo nìkoho. Ne prostì.“(Marcela)
„Zpìtnì jsem si øíkala, ale až fakt po velkém odstupu, že nechápu, proè
nenabídli tøeba psychologa. Že si myslím, že takováhle základní vìc by mohla být
celkem samozøejmá.“(Katka)
75
Nìkterým respondentkám byla také nabídnuta èi naordinována medikace.
Dvì z respondentek dostaly antidepresiva hned v porodnici, doma je ale vysadily,
protože jim bylo nepøíjemné, v jak utlumeném stavu se nacházejí.
„A pak jsem byla v takovém stavu, že jsem normálnì spala a pøišlo mi, že je
všechno v pohodì, že se nic nestalo. A to jsem zase nechtìla, abych je pak za pùl
roku vysadila a byla úplnì v koncích. Takže jsem je pøestala brát... Protože stejnì si
to èlovìk musí celý odžít. A jestli to bude teï nebo za 14 dní nebo za pùl roku… Že
to nic neøeší, že to jen odsune. Že ta bolest se jen odsune, ale stejnì tam zùstane
a bude tam poøád.“ (Klára)
„. Brala jsem to ètyøi dny. Bála jsem se toho, že když to vysadím okamžitì
naráz, tím, že v tý nemocnici jsem dostávala velký dávky, bála jsem se, když to
vysadím naráz, že ty deprese pøijdou ještì horší. Takže jsem to chtìla postupnì
odbourat. A asi za ètyøi dny po návratu jsem to vysadila úplnì.“ (Adéla)
„Brala jsem myslím potom i nìjaká lehèí antidepresiva, abych byla
schopná fungovat v tý práci. A ono mi to stejnì moc nepomáhalo.“ (Marcela)
Laické poradenství
V Èeské republice se perinatální ztrátou zabývá organizace Dlouhá cesta ve
svém projektu Prázdná kolébka. Vìtšina žen tuto organizaci znala, na jejich
stránkách èetla pøíbìhy jiných žen a rady a informace ohlednì perinatální ztráty.
Zajímali jsme se, zda ženy využili pomoc laického poradce, tedy ženy, která má za
sebou také ztrátu dítìte v tìhotenství. Nìkteré respondentky tuto možnost
zvažovaly, ale zatím tak neuèinily. Dvì respondentky se vypsaly ze svého pøíbìhu.
Jedna z respondentek se zajímala o možnost stát se laickým poradcem.
„Jako jsou tøeba ty stránky, že tam mají i telefonní èísla, nebo že se s nima
dá psát online nebo emaily. Takže je i tato možnost pøímo s lidma, kteøí to
prožili.“(Klára)
„Jak jsme pøijeli domù v sobotu, tak jsme koukali na ty stránky a èetli rùzný
ty rady, jak tam jsou. A tam bylo, že by ty lidi, manželé nebo rodièe spolu o tom
mìli mluvit. Že by se mìli snažit spolu mluvit o tom, jak to vnímaj, jak to cejtìj, jak
jim to pøipadá.“ (Klára)
76
…já když jsem zjistila, že je Dlouhá cesta, tak já jsem se z toho vypsala,
i když jsem to neuveøejnila, asi dneska už bych nemìla problém, já jsem to tenkrát
napsala Martinì Hráský a tý Lucce. A ony mne tak podpoøily po tìch letech.“
(Katka)
„Dokonce jsem napsala i do té prázdné náruèe. Oni mají tu Prázdnou
kolébku pro tady ty pøípady. A mají tam ty laické poradce a já jsem jim napsala, že
bych chtìla být tím laickým poradcem. A oni mi napsali, že to nejde, že mùžu být až
rok po té události.“ (Martina)
77
Tab. 5 Vnímání a zdroje sociální opory
Jméno
Celkovì
Partner
Rodina
Další
podpùrné
osoby
Adéla
Vnímala dostatek
opory (hlavnì od
rodiny).
Nepotøebovala
a nevyhledávala
oporu, nemìla
potøebu to sdílet.
Opora hlavnì od
kamarádù
a odborníkù, od
rodiny moc ne.
Nejvýznamnìjší zdroj
opory (hl. máma a bratr
s pøítelkyní), pøítomnost
u porodu,
vyslechnutí, zaplnìní
èasu a odreagování.
Nepotøebovala od
rodiny nic speciálního.
Rodinná známá
(nebyla tak
emoènì
vtažená, to
pomáhalo).
Alena
Nebyl oporou,
nemluvil o tom,
v dobì porodu a po
nìm byl pracovnì
v zahranièí, došlo k
rozpadu vztahu.
Byl oporou, když
potøebovala.
Nebyl oporou
(hledal viníka,
nemluvil o tom).
Oporu vnímala od své
sestry a maminky,
zbytek rodiny a rodina
manžela nebyla oporou,
spíš naopak.
Byla zdrojem opory
(i praktická pomoc).
Kamarádky
Eva
Jitka
Vnímala dostatek
opory.
Byl velkou oporou
(vyslechnutí,
pomoc s pohøbem).
Johana
Vnímala dostatek
opory.
Vnímán jako opora
(spoleèná modlitba,
povídání o ztrátì).
Katka
Opory se jí
dostalo od pøátel,
rodina selhala.
Nebyl oporou,
„vymizel“ z celé
situace.
Klára
Vnímala dostatek
opory.
Lucie
Vnímala dostatek
opory.
Vnímán jako
nejbližší,
nejvýznamnìjší
zdroj opory
(spoluprožívání,
sdílení).
Byl oporou.
Marcela Chybìjící opora
Martina Oporu mìla, i
když v urèitém
období ji moc
nepotøebovala a
nevyužívala.
Nedostateèná
opora, nechtìl o
tom mluvit, nechtìl
další dítì, došlo k
rozpadu vztahu.
Vnímán jako
nejbližší,
nejvýznamnìjší
zdroj opory.
78
Byla zdrojem opory
(spoleènost,
naslouchání, praktická
pomoc).
Nedostateèná opora,
naopak celou situaci
svým pøístupem ještì
zhoršovali.
Rodina ženy i manžela
byla zdrojem opory
(naslouchání, blízkost,
nabídka finanèní
pomoci) .
Starší dcera
Kamarádi,
knìz, ženy
s podobnou
zkušeností
Kamarádky,
spolužaèky
Knìz, ženy na
pokoji se
stejným
osudem,
kamarádi
Kamarádky
Byla zdrojem opory
(pomoc v domácnosti,
péèe o dceru).
Maminka o tom
nevìdìla, èásteènou
oporou byla sestra
a hlavnì syn.
Kamarádi,
starší dcera
V urèitém období byla
zdrojem opory.
Kamarádi,
spirituální lidé
Ženy na pokoji
se stejným
osudem
Tab. 6. Odborná pomoc
Jméno
Odborná
psychologická
pomoc
Pøínos
Pøístup zdravotníkù
Adéla
Medikace u porodu, i
poté
Psycholožka
v nemocnici
Psychiatr
Nepomohlo - medikaci
vysadila, psycholožka
nepodala žádné informace
o truchlení, ženì její
pøístup nesedl. Poté
vyhledaný psychiatr nabídl
jen medikaci, jeho byl
pøístup vnímán jako
necitlivý.
Lidský pøístup, dostatek
informací, chybìla podpora
ve vytvoøení památek na
dítì.
Alena
V nemocnici nabídnut
psycholog, nevyužila.
Poté žádného odborníka
nevyhledala, nemìla
potøebu.
Psycholog
Reflexní terapie a další
alternativní zdroje
pomoci
Eva
Jitka
Johana
Náhodné setkání
s psycholožkou v rámci
víkendové akce.
Nevyhledala, nemìla
potøebu.
Katka
Psychiatrièkamedikace i terapie.
Klára
Psychologická pomoc
nabídnuta v porodnici,
nevyužila.
Po porodu nasazena
medikace-vysadila.
Lucie
Psycholožka
specializující se na
perinatální ztrátu.
Psychiatrièka
(medikace),
Psychoterapie.
Marcela
Martina Spirituální lidé
komunikující s dušemi.
U psychologa se setkala
s nepochopením,
nevhodným pøístupem.
Reflexní terapie pomohla
k uvolnìní.
Prospìšné, došlo k
normalizaci pocitù,
možnost vypovídat se.
Informace formou letáku,
nevìdìli, jak k tomu
pøistoupit, nabídli
psychologa, pøístup celkovì
hodnocen jako dobrý.
Dle ženy vìdìli, že udìlali
chybu a proto se k nim
chovali velmi mile.
Citlivý, ohleduplný pøístup
personálu, podávání
informací.
Chybìla podpora v rituálech
louèení
Pøínosná, pomohla uvolnit
emoce.
Necitlivé, hrubé jednání,
zákaz vidìt dítì, chybìní
informací – traumatická
zkušenost.
Vstøícný, lidský pøístup,
dostatek informací, podpora
v rituálech louèení
a vytvoøení památky.
Pozitivní – doporuèen
rituál, zodpovìzení dotazù.
Lidský pøístup, chybìla
podpora k rozlouèení.
Psychoterapie pomohla k
odžití emocí, uvolnìní.
Traumatická zkušenost chybìly informace, necitlivý
pøístup, chybìla podpora
v rozlouèení se s dítìtem.
Cílený výbìr porodnice, kde
bylo umožnìno rozlouèení
s dítìtem.
Nejvýznamnìjší zdroj
pomoci (nalezení
spirituálního smyslu).
79
7.1.3 Výzkumná otázka •. 3: Co ženy od svého okolí nejvíce pot!ebovaly?
V pøedchozí otázce jsme se zabývali tím, od koho se ženám opory dostalo.
Nyní se zamìøíme na to, co ženy od svého okolí nejvíce potøebovaly. Jak je z jejich
výpovìdí patrné, respondentky mìly o své ztrátì potøebu s nìkým mluvit, vyprávìt
svùj pøíbìh. Za hlavní pøínos sociální opory je tedy možné považovat pøedevším
sdílení.
Pouze jedna z našich respondentek uvedla, že pro ni potøeba sdílení nemìla
význam, nepotøebovala ho. O své ztrátì mluvila jen s manželem a sestrou, jinak
moc ne.
„…nemìla jsem potøebu jako s nìkým o tom mluvit, opakovat, nìjak se
v tom prostì pátrat a takhle.“(Alena)
Pro ostatní respondentky byla možnost o své ztrátì mluvit velmi významná.
„Já jsem to asi potøebovala vyprávìt. Naopak, když nìkdo pøijel a spíš jsme
se bavili o nìèem jiném, tak mnì to pøišlo hroznì divný. No, jsem o tom asi jako
chtìla mluvit.“(Johana)
„Mám potøebu o tom mluvit. Ale paradoxnì mi to jde líp s lidma, který tak
dobøe neznám. Pak mám teda tìch pár, kterým vím, že to mùžu øíct a tam mi to asi
pomáhá, no.“ (Martina)
Protože co jinýho mùžu dìlat, než o tom mluvit. Takže mít s kým o tom
mluvit, ale zároveò aby ty lidi nevyzvídali, neš•ourali v tom, nevyjadøovali svoje
názory úplnì k tomu, protože nìkdy stojej za to. Asi nejvíc mít s kým o tom mluvit
a vìdìt, že je nìkdo na koho se mùžu obrátit.“(Klára)
„A to že se z toho èlovìk mùže vymluvit, s nìkým kdo… Asi i to setkání s tou
psycholožkou. Všechno vlastnì smìøuje k tomu vypovídání se z toho.“ (Jitka)
Možnost mluvit o tom, co ženy prožívaly, jim pøinášelo úlevu.
„No, že to èlovìk v sobì nedrží, ale podìlí se o to své trápení s tím druhým,
že si uleví tím povídáním.“ (Lucie)
„Mnì teda hodnì ulevilo o tom mluvit.“ (Adéla)
„Já jsem dokonce od nìkoho slyšela takovou radu, že døíve v rùznejch tìch
primitivních civilizacích se to stávalo pomìrnì dost èasto, že nìjaký miminko
zemøelo nebo že žena zemøela pøi porodu bìžnì, protože nebyla péèe dokonalá.
80
A že tøeba u indiánù to bylo, že když zemøelo miminko, že se musely seøadit ženy
z toho kmene, že jich bylo tøeba ètyøicet. A ta maminka všem vyprávìla celý to
kolem toho, jak to bylo. A s každou tou další ženou se u ní snižovalo to napìtí,
protože se toho vlastnì zbavovala a možná i to sdílení… To jsem øíkala, to je
strašnì moudrý. A vlastnì na mì to taky takhle fungovalo, že jsem to mohla nìkomu
øíct a vidìla jsem, že on to akceptuje, minimálnì, tak se mi vlastnì ulevilo.“
(Marcela)
Jedna z respondentek vnímala možnost mluvit o tom, co prožila jako šíøení
osvìty, inspiraci pro další lidi.
„No v podstatì super bylo, že mì vyslechli. Bylo to úžasný. Já jsem cítila, já
vím, že to je divný, ale já jsem tam cítila celou dobu, že o tom mám mluvit, že to
mám øíkat, že vlastnì mi to Bùh dal i proto, abych o tom mluvila, aby se to
šíøilo.“(Martina)
„Já jsem nepotøebovala mlet svùj pøíbìh, ale to duchovno zatím. A to že to
je dùležitý a tak si to jako prožít.“(Martina)
Ženy nebyly ochotné o této své intimní zkušenosti mluvit s každým, své
posluchaèe si vybíraly. Velkou roli hrál pro ženy zájem posluchaèù a dùvìra v nì.
„A co bylo pro mì hodnì dùležitý, že jsem si vybírala lidi, se kterýma jsem
chtìla o tom mluvit a se kterýma ne. A byly lidi, se kterýma jsem nebyla schopná
a nechtìla jsem øíct ani slovo, protože mi nìjak z duše pøirozenì nesedí.
A nepøipustila jsem si je, vùbec jsem si je k sobì nepustila. A pak byli lidi, se
kterýma jsem vìdìla, že o tom chci mluvit a pomáhalo mi to.“ (Eva)
„Protože já o tom mluvím jen s nìkým, protože už èlovìk odhadne, s kým
o tom mùže mluvit. A taky se mi stalo, že už jsem se spletla.“ (Klára)
„Ti, kteøí žijí, to co žiju já a vìøí tomu, co já. Ti mi byli tou oporou. Já jsem
v tìch obyèejných lidech nemohla…takový to: to je hrozný a mnì je to tak líto…a já
jsem jim furt vysvìtlovala, to je v poøádku, já vím, proè se to stalo…a oni i tak je to
hrozný. Mnì toto prostì nestaèí.“(Martina)
„Já jsem u sebe chtìla jenom tu mamku, toho bráchu. Ty co tam byli prostì
se mnou, tak ty jsem u sebe chtìla. Ty jsem dokázala pøijmout tak, že tím, že v tu
dobu se èlovìk dozvídá nový informace o tom, proè se to stalo, já nevím, jaký tam
81
byly problémy, jestli tam byly nìjaký vady nebo nebyly. Tady tìm lidem já jsem
mìla potøebu je jakoby sdìlit, ty informace. Ale tomu širšímu okolí už ne. Tam jsem
nestála o to, aby to vìdìli nebo nìco takovýho.“ (Adéla)
Ženy potøebovaly posluchaèe, kteøí je vyslechnou a vyvarují se
zbyteèných rad.
„Nejvíc jenom vyslechnout. Bez tìch rad chytrejch. Nebo to bude dobrý,
poøídíte si další. To vùbec jsem nemohla takhle uvažovat tenkrát.“(Jitka)
„To co jsem potøebovala, bylo, aby mì jenom vyslechli a aby mì nelitovali.
Jenom, aby si to vyslechli, jak to vidím já a nesoudili to, neøíkali mnì, jak to vidí
oni. To fakt ne.“ (Martina)
„Nic, jenom aby mì ten èlovìk poslouchal. Nic. Nechtìla jsem slyšet
takový: to bude dobrý. To vùbec ne, to mì úplnì rozèilovalo.“ (Adéla)
Pro ženy bylo dùležité, aby mohly být pøed svými posluchaèi samy sebou.
„Mít o tom s kým mluvit, mít nìjakýho chápavýho posluchaèe, se kterým to
èlovìk mùže rozebrat do nejmenších detailù, pøed kterým mùže breèet a být
neš•astný, ale mùže se pøed ním i zasmát, aniž by mìl výèitky svìdomí. Protože jsme
jenom lidi a ten první úsmìv nebo to zasmání pøijde, i když se za to èlovìk hroznì
stydí a vyèítá si to, tak se to stane. Tak mít nìkoho, s kým to èlovìk mùže tak brát.“
(Klára)
„Jo, a že se nemusím bát. Protože v každým asi hraje roli, jak budu vypadat
pøed nìkým. A pøed tìmahle holkama jsem vìdìla, že není problém. Že se o tom
nebudou s nikým bavit nebo nanejvýš mezi sebou a to mi fakt nevadilo. Že z toho
rozhodnì nedìlají tu senzaci.“ (Katka)
Respondentky také zmiòovaly, že potøebovaly o celé vìci mluvit
opakovanì, stále dokola.
„Nìkdy teda o tom nechtìli mluvit. Což já bych o tom mohla mluvit poøád
v tu chvíli. Myslím si, že oni taky asi nevìdìli, jestli to mají zaèínat nebo ne. Tak se
spíš stavìli k tomu tak, že o tom nemluvili.“ (Johana)
„Mít nìkoho, komu vìøím, s kým o tom mùžu mluvit a je úplnì jedno, jestli
je to partner, maminka, sourozenec nebo kamarádka, prostì kohokoliv s kým to
mùžu probrat. A poøád dokola, že to s tím èlovìkem mùžu probírat.“ (Klára)
82
„Ty dvì kamarádky fakt ty naslouchající. Že mìly trpìlivost, že jsem tøeba
i vìci opakovala, že je musely poslouchat nìkolikrát a jim to fakt nevadilo.“(Katka)
Ženy oceòovaly, pokud jejich posluchaèi projevili o téma zájem, dali jim
urèité svolení k možnosti o všem mluvit, nebáli se ptát.
„Protože èlovìk pak sedí s tím èlovìkem. Mnì se to honí hlavou – a zeptá
se mì a jako chtìla by mi nìco øíct? A je to blbý zaèít, že jo. A budu mu to øíkat
a tøeba ho to nezajímá. Kdyby èlovìk tøeba jenom •ukl, tak øekne pár vìt…“(Lucie)
„Protože lidi se bojí o tom mluvit, je to pro nì nepøíjemný. I ty detaily jsou
nepøíjemný, ale pøitom každý z tìch detailù, když sdìlíte nìkomu, tak se vám trošku
uleví.“ (Marcela)
„Což bylo hroznì fajn, protože èlovìk zase nechce, aby si pøipadal, že tím ty
ostatní otravuje, že jim to vnucuje, že je to vlastnì vùbec nezajímá. Vyjádøit zájem
o toho èlovìka a nechat ho se rozhodnout, aby to zas nevypadalo, že je to všem
úplnì jedno a nikoho to nezajímá, všichni chodìj kolem po špièkách a nikdo nic
neøekne, to je taky blbý.“ (Klára)
„Mnì pøišlo dobrý, mojí sestøe, když jsem to volala, tak hnedka se zeptala,
co se stalo, ptala se na nìjaký detaily, což bylo strašnì dobrý, že se zajímala o to.
To jako mi pøišlo fajn.“ (Alena)
„Teï se mì tøeba ptala kamarádka, jestli už víme, co se stalo, protože
pøedtím jsme to nevìdìli, tak jsme øíkali, že èekáme mìsíc, až budou vìdìt víc. Tak
teï je dobrý, když se zeptaj tøeba kamarádky, jestli už nìco víme, co se stalo.
Pøedtím to byly hlavnì ty pocity z toho porodu a teï to je, že se kamarádky zajímají
o to, co se skuteènì stalo.“ (Lucie)
Další vìc, kterou respondentky hodnotily pozitivnì, byly pøirozené reakce.
„Asi pøirozenost. Ne nìjaký velký litanie ve smyslu hrùza a tohle a tamto
a já nevím co. Spíš taková ta pøirozenost. Hele pojï, jdeme, dáme si kafe, pojï
cvièit.“ (Eva)
„A potom to byli lidi jako brácha, který se ke mnì chovali normálnì. Když
do tý nemocnice pøijel, tak se ke mnì choval normálnì. Mluvil se mnou
o normálních vìcech, snažil se tu pozornost trochu odvést.“(Adéla)
83
„A i staèí tøeba, když nìkdo pøijde a obejme nás. To vlastnì udìlali známí,
co mají stejnì starou dceru, tak pøišli asi týden potom na návštìvu. A pøinesli nám
nìjaký ovoce, co doma mìli, nebo nìco co uvaøili, to bylo hezký od nich. A oba dva
nás obejmuli a zaèali breèet. To byla asi nejhezèí reakce.“ (Lucie)
„A když možná samy, ony i když ty dìti nemìly, ještì nemìla ani jedna v tu
dobu partnera, tak o tom dokázaly mluvit tak pøirozenì. I to, že mluvily otevøenì, mi
dìlalo naopak dobøe. Než ty lidi, kteøí prostì to zahalovali do nìèeho a snažili se
být dìsnì chytøí a tváøit se já všechno vím, všechno znám. Naopak, že se dokázaly
i zeptat, jaký to je, jakej byl ten porod, i na tohle bolestný dokázaly
pøirozenì.“(Katka)
7.1.4 Výzkumná otázka •. 4: Co dalšího ženám pomáhalo jejich situaci zvládat?
Pro možnost vyrovnání se s perinatální ztrátou jsou velmi podstatné rituály
louèení s dítìtem a také dostateèná sociální opora, o kterých jsme mluvili
v analýze vìnované pøedchozím otázkám. Zajímalo nás, co dalšího pomáhalo
ženám celou situaci zvládnout. Respondentky èasto zmiòovaly další tìhotenství
a návrat k povinnostem. Velmi podpùrné pro nì byly také pøíbìhy jiných žen.
Další tìhotenství
Pro mnoho žen byla vidina dalšího tìhotenství motivací k tomu „dát se
dohromady“.
„A øíkali jsme si s manželem, že bysme chtìli zapracovat na miminku
dalším. Tak to mi pomáhá, že tøeba jestli se to povede. Taková vidina, že znovu
otìhotním.“ (Lucie)
„A hlavnì tím dalším tìhotenstvím se ta pozornost hodnì odpoutá. Urèitì
èlovìk nikdy nezapomene a nikdy ho to nepøestane bolet, to ne. Ale ta pozornost se
jakoby trochu odvede jinam.“ (Adéla)
„Takže hned po šestinedìlí za dva cykly jsem otìhotnìla znovu a po ani ne
roce, po 11 mìsících jsem mìla další holèièku. I tohle pomohlo.“ (Alena)
„Takže jsem zaèala zase ty vitaminy a žít zdravì a tak. A to mì vlastnì
možná trošku postavilo na nohy, že jsem jako musela. Že jsem mìla ten cíl. Jenomže
právì ten partner, jak vlastnì nechtìl to dítì a nechtìl o tom mluvit, tak já jsem od
nìj hroznì dlouho neslyšela, že vlastnì žádný dítì nechce.“ (Marcela)
84
„Já si myslím, co bylo úplnì nejsilnìjší, byla touha po tom druhém dítìti. Ta
síla, ta potøeba, to uvìdomìní si, že chci to další dítì a že pro to udìlám všechno.“
(Eva)
Tìhotenství bylo pro nìkteré z respondentek hnacím motorem. Zároveò je
u nìkterých z nich patrné, že touha po dalším dítìti se u nich objevila mnohem
døíve, než byly smíøené s pøedchozí ztrátou. Nìkteré respondentky se k dalšímu
tìhotenství pøíliš upnuly.
„To v tý chvíli mi pomohlo asi úplnì nejvíc, ale to byla asi špatná cesta.
Protože to byla taková berlièka, ke který jsem se upnula. Ještì navíc jsem vùbec
netušila, že v tom jedu sama.“ (Marcela)
„To si po tìch letech øíkám, že to mohlo být i že jsem otìhotnìla rychle, že
ten pùl rok, možná z fyziologického hlediska to to tìlo zvládne, ale psychicky teda
ne.“ (Katka)
„Ale když se nìco takovýho stane, tak najednou má èlovìk pocit, že nemá
èas vùbec žádnej. Že musí prostì teï hned, protože, co když mu to uteèe, co když už
potom nebude ty dìti moct mít. Tam je strašnì toho co když a mùže sto lidí
pøesvìdèovat. Vùbec to nefunguje, je to úplnì k nièemu. A já jsem se dostala do tý
chvíle, kdy jsem si øekla, tak a já to dítì potøebuju mít teï hned, protože co když už
ho potom mít nebudu.“ (Adéla)
Pøíbìhy jiných žen
Jako velmi podpùrné uvádìly respondentky pøíbìhy jiných žen, které zažily
ztrátu dítìte v tìhotenství. Dùležité pro nì bylo vìdomí, že nejsou jediné, kterým se
to stalo. Protože tak si v momentì, kdy se o smrti dítìte dozvìdìly, èasto pøipadaly.
V pøíbìzích hledaly informace, inspiraci, jak situaci zvládnout, povzbuzení.
„To, že jsem vìdìla, že se to stává i dalším lidem. Mám i v okolí nìjaké lidi,
kteøí si tím prošli. Myslím si, že i kolikrát jako horšíma, nebo že nìkteré ty jejich
pøíbìhy si myslím, že bych já nevydržela. Že mì to pøijde, že mnì to bylo ušitý na
míru. Že poøád bylo všechno v poøádku a pak už s tím nešlo nic udìlat.“ (Johana)
„I když jsem našla ty stránky, tam jsou napsaný nìjaký pøíbìhy. Tak urèitì
to je dobrý, to pomáhá hodnì. Protože nejdøív si èlovìk myslí, že je jediný na svìtì,
komu se to stalo a pak vlastnì zjistí, že se to stává dost, nebo ne dost èasto, ale
85
stává se to lidem. Protože mì do tý doby nenapadlo, že se vùbec nìco takovýho
mùže stát… A i v tý porodnici jsem si myslela, že jsme asi jediný, komu se to mùže
stát. Takže pak je urèitì dobrý, když èlovìk zjistí, že takový vìci se dìjou i ostatním
lidem.“ (Lucie)
„A i díky tìm stránkám, že si tam èlovìk pøeète… ví, že se to nestalo jenom
jemu, že jsou další lidi, kterejm se to stalo.“(Klára)
„Nebo takhle, nejvíc mi vlastnì pomohlo, že jsem si našla ty stránky, to
Anjeliky.sk. Protože jsem si tam našla podobný pøíbìhy nebo podobný osudy.
Protože já myslím, že v takovýhle situaci èlovìku i pomùže, že v tom není sám, že se
to stává i jiným lidem… Pak když jsem èetla tam ty osudy a i jak se s tím ty lidi
vyrovnávali, tak jsem možná i tam dostala nìjaký návod, co já tøeba udìlám, nìjak
jsem si to víc odtrpìla.“ (Marcela)
Pro nìkteré respondentky byly dùležité emoce, které ženy v pøíbìzích
popisovaly. Pomáhalo jim to k znovuprožití situace, uvolnìní emocí.
„No urèitì v tom, že nìkterý tøeba popisovaly pøesnì ten mùj pocit. Nebo že
to, co bylo psáno, tak by mohly být moje slova. Tøeba takhle. Nebo právì i v tom, že
èlovìk vidí, že se mùžou stát mnohem horší vìci a pak tady to svoje nebere, že to…
No, jako právì mi to pomohlo, jakože na každé špatné situaci dá se najít i nìco
dobrého.“(Alena)
„…ty pøíbìhy tìch žen mnì neuvìøitelným zpùsobem pomohly, protože to byl
tak oèistnej proces. Já už jsem byla v nìjaké lepèejší fázi, ne úplnì dobré, ale
lepèejší a když jsem si èetla nìkterý ty pøíbìhy, tak mi tam docházely souvislosti
v mých a otvíralo mi to ty emoce a znovu mi to dovolovalo je pouštìt. A bylo to
úžasný, úžasný, naprosto osvobozující.“ (Martina)
V pøíbìzích hledaly respondentky také dobré konce. Vìdomí, že jiné ženy,
které zažily perinatální ztrátu, se s celou situací dokázaly vypoøádat a mìly poté
dìti, pro nì bylo velmi posilující.
„Ale spíš, hodnì mi pomáhalo, to je pravda, když nìkdo pøišel s tím, hele
tamhle paní, stalo se jí nìco podobnýho, teï má zdravý miminko. Takový to, že jsem
slyšela, že za prvý v tom nejsem sama ale, že ty lidi mìli i dál dìti, Že to není úplný
konec. Že èlovìk mùže mít dítì dál. Že to neznamená, že když se to stane jednou, že
se to stane i po druhý.“ (Adéla)
86
„A co pro nás bylo radostný, musím øíct, že jsme jí to vùbec nezávidìly, ona
bìhem toho, co my jsme tam ležely, porodila a pøivezla nám tu holèièku ukázat.
A musím øíct, že to v èlovìku zùstalo, takový ten vjem, že ona prošla tímhle a teï si
odnášela zdravou krásnou holèièku.“ (Katka)
Spiritualita
Spiritualita bývá v zátìžové situaci èasto sama o sobì oporou. I ve
výpovìdích našich respondentek se objevoval spirituální aspekt jejich prožitku. Pro
5 respondentek byla víra jedním z hlavních zdrojù pomoci.
„Ta víra, jo. Oni všichni ty lidi z kostela mì podpoøili. Takže èlovìk si
uvìdomil, že ten Pán Bùh mu posílá ty lidi. Že to není jen tak, že je to dar, že se
s tìma lidma potkal. Takže myslím, že hodnì.“ (Katka)
„Myslím si, že urèitì víra mi hodnì pomáhala.“ (Johana)
„Pak mi hodnì, ale hodnì pomohla ta spirituální cesta. To byla nejvìtší
pomoc ze všech. Že jsem to spirituálnì pochopila.“ (Martina)
„A pak jsem nìjak dospìla k závìru, že s tím tøeba Pán Bùh nemá nic
spoleènýho, že prostì jsou to vìci, který se dìjou, protože ve svìtì to zlo nìjakým
zpùsobem je a nìkde se to takhle promítá.“ (Jitka)
„Nìjaký spojení tady je. A minimálnì vím, že se jednou setkáme. Takže to
mì naplòuje takovou nadìjí.“ (Marcela)
Ženám také pomohlo, pokud se jim v celé vìci podaøilo najít nìjaký hlubší
smysl, vysvìtlení èi poselství. Nìkteré zmiòovaly, že je tato zkušenost posunula
dál.
„Všechno vlastnì smìøuje k tomu vypovídání se z toho. Ale nejen jako v tom
povídání, ale v tom, že èlovìk, nebo že já teda, jsem v sobì musela najít nìjakou
cestu, jak k týhle situaci budu nahlížet, jak to zpracuju sama v sobì a vyvodím si
z toho nìjaký závìr, s kterým pùjdu dál a budu s ním žít dál. Což nakonec jsem si
øekla, že to naše miminko je teï ten náš andìl a takhle to mám. A naše dìti s ním
taky poèítaj a vìdí, že maj ještì sourozence a že na nì èeká v nebi.“ (Jitka)
„Já za tím mám hluboký duchovní poselství. Já vím, proè pøišla, vím, proè
umøela, vím, co se tam stalo. Je tam toho významu spoustu. Prostì mi tam pøišla
ukázat spoustu vìcí, který si mám já vyèistit ve svým životì, v mým vztahu k sobì,
87
k manželovi, k tìm dìtem, který bych mìla mít a v celým tom ženským rodì. Takže
pro mì je to velký poselství.“ (Martina)
„Takže já už na to ani nevzpomínám ve zlým. Naopak si øíkám, že to byla
zkušenost, kterou by èlovìk jinak nezískal.“ (Katka)
„Mì to v tomhletom hodnì zmìnilo, øekla bych, že mì to udìlalo i jako
lepším èlovìkem. Dost vìcí mì to nauèilo. Je smutný, že to muselo být až takhle
tvrdý, ten náraz na zem, co mì probralo teda. Ale døív jsem byla taková
lehkomyslná.“ (Adéla)
Podstatné bylo, aby toto vysvìtlení smyslu vzešlo od samotných žen.
Pokud ho nabízeli jiní lidé, mohlo být pro ženy naopak zatìžující anebo pro nì
nemìlo význam.
„Pak zase mi tøeba øíkala kamarádka jedna nebo teda kolegynì
z rodinných konstalací, že to je tím, že se nám nechtìlo narodit to dítì, že se
dobrovolnì vzdalo toho života. Já jsem si to pak pøeložila jako taková sebevražda.
Že vlastnì my jsme nebyli pro nìj dobøí rodièe… To mì dìsilo, dìsí mì to do
dneška trošku. Si øíkám, co když je to pravda. Nebo takhle, ona to øíkala i tak, že
tøeba by se jí v tom životì, kdyby se narodila, stalo nìco horšího. Takže se radši
rozhodla to vzdát. A pak teda i to, že jsme tøeba nebyli ti správní rodièe.“
(Marcela)
„A já jsem svou podstatou èlovìk hodnì zemitej, pragmatickej, hned tak si
nìco nevezmu. Kolega, šéf on je takový, že hodnì mluví o Bohu ve smyslu pøírodì,
která nìco øídí. A on se mi vždy snaží nìco radit a já to neumím pøijmout, neumím
s tím pracovat.“ (Eva)
Další pomocné aspekty
Tøi respondentky uvedly, že zvládnout celou situaci jim pomohlo zvíøe,
konkrétnì pes. Mohly tak odvést svou pozornost jinam, byl pro nì motivací žít,
dobíjel je energií. Mohly mu vìnovat péèi, kterou by jinak daly svému dítìti.
„No, život mi zachránil ten náš pes, protože ona je opravdu specifický štìnì.
A je, ne protože je moje, ale opravdu jako neuvìøitelná. A je to takovej gejzír
energie a radosti. A byla celý dny se mnou a do toho lesa jsme museli. A ona prostì
je, to se nedá… Ona má tolik lásky…„Ale jako ta mi moc pomohla. Protože tam
88
jsem zažívala tu èistou lásku, kterou bych pravdìpodobnì zažívala s tím dítìtem…
Protože já jsem takovou tu péèi, kterou bych asi dala tomu novorozenìti, dala tomu
psovi.“ (Martina)
„Zvíøe. On mi hroznì pomohl. Protože ten má èlovìka rád, a• je takovej
nebo takovej, a• vypadá tak nebo tak. Furt ho má rád úplnì stejnì. Tam ta zmìna
není. Takže to mi teda hodnì pomáhalo.“ (Adéla)
„Tak musím øíct, že to že v tu chvíli byl doma pejsek, tak to dìlalo hodnì.
Já do dneška øíkám lidem, a• neodsuzují, když maj pocit, že nìkdo s tím pejskem
zachází jak s dítìtem. I když já jsem to nedìlala, já jsem výcvikáø, takže nemám
tendence je nìjak extrémnì rozmazlovat. Øíkala jsem, já tady trénuju s tím psem,
bìhám ty závody, já jsem si øíkala, kdo by toho pejska pøevzal, to prostì
nejde…takže musím øíct, že hodnì ten pejsek.“ (Katka)
Dvì respondentky uvedly jako zdroj pomoci pøírodu.
„Nebo hodnì mnì pomáhala pøíroda. Já jsem na to nikdy nevìøila na
tohleto. Ale tøeba mnì strašnì pomáhalo, když jsem mohla jít do lesa. Se projít
jenom tak. Nebo vlastnì v tu dobu potom se zaèalo chodit na houby, bylo záøí. Tak
jsme se sebraly, šly jsme na houby a prostì vyloženì obyèejná procházka, kdy jsem
šla s mamkou.“ (Adéla)
„No, pøíroda, chodila jsem hodnì do lesa.“ (Martina)
Jako významná se u 2 respondentek jevila také možnost zmìnit prostøedí,
„být od všeho daleko“.
Nebo jsme i pak vyjeli do Tater jako skupinka. Tak to bylo nejlepší, vlastnì
z toho vypadnout, jiný prostøedí…“ (Katka)
„Jako mnì se ta dovolená líbila, já jsem byla daleko od všech lidí, který
o tom vìdìli. Protože pak má èlovìk pocit, že to ví každej. Každej, kdo jen pøejede
oèima, tak už máš pocit, že to ví a že na tebe kouká proto, že on to ví. Tak jsem byla
ráda, že jsem vypadla úplnì nìkam jinam, kde na mì nikdo nekoukal soucitnì,
nikdo se mì na to neptal, nikdo na mì neukazoval prstem. Byla jsem úplnì pryè od
známých lidí, kde vlastnì to nikdo nevìdìl a chovali se ke mnì jako k normálnímu,
jakýmukoli jinýmu èlovìku. Tam se mi líbilo.“ (Adéla)
89
Dùležitým aspektem byla potøeba odvést pozornost, zamìstnat hlavu
jinými myšlenkami. Nìkteré z respondentek (3) se snažily rychle vrátit do práce
a ke svým povinnostem. Jedna z respondentek ráda utíkala k fyzické práci. Pro
další respondentky to byla možnost vìnovat se koníèkùm.
„A já jsem se pak docela brzy snažila vrátit ke všemu, do školy a tak, takže
nìjak jsem se dlouho doma neuzavírala.“ (Johana)
„V podstatì v práci jsem hnedka zaèala fungovat, protože to bylo zaèátkem
mìsíce, takže to mám vždycky frmol… hnedka jsem zaèla fungovat a myslím, že
snad i po týdnu jsem osobnì pøišla do té práce. V tomhle mi to jakoby pomáhalo,
nìjak se v tom neutápìt.“ (Alena)
„Mnì hroznì v tu dobu pomáhala fyzická práce, strašnì… Já jsem vzala
sekaèku a zaèala jsem sekat celou zahradu. Protože ta fyzická práce úplnì
zamìstná ty myšlenky. A najednou si èlovìk, najednou si na to nepøijde tak sám
nebo… Prostì zamìstná ho to. Úplnì ho to odvede úplnì nìkam jinam. Takže tohle
to to mi strašnì pomáhalo. Že jsem nevím, sázela jsem na zahradì, støíhala jsem
stromky, starala se o králíky, o slepice." (Adéla)
„Já jsem právì zaèala dìlat všechny vìci, které s tìhotenstvím nejdou
dohromady. Na lyže jsme jeli asi dvakrát. Pak jsem se zapsala do posilovny. Že
jsem se snažila víc od toho odpoutat a dìlat nìjaké takové aktivity, který s tím
nejdou dohromady.“ (Alena)
„Pak mi pomohla ještì jedna vìc, taková obyèejná, každodenní. Zmìna
stravy. Já jsem se zaèala hodnì zabývat tím, co jíst. Což jako bylo úplnì mimo
duchovno zase. Tak jsem poøád èetla o raw food a pøešla… já jsem vegan, ale ne
absolutnì ortodoxní. Takže jsem se hodnì vìnovala tady tomu novýmu koníèku. Teï
jsem to hodnì èetla, poøád byla v nìjakejch raw food skupinách a øešila úplnì jiný
vìci. Úplnì se na tom vypínala.“ (Martina)
Dvì z respondentek jako pozitivní vnímaly, že doma nemìly pro dítì
pøipravené vìci.
„A i to, že doma ty všechny vìci co jsme mìly, tak já jsem nic extra
nepøipravovala, protože to bylo po té první dceøi, nepøipomíná to èlovìku, že tohle
bylo pro miminko, tohle všechno, hraèky co jsme mìly, bylo v používání.“(Alena)
90
„Myslím si, že mi pomohlo to, že jsme doma nemìli nic moc pøipravenýho.“
(Johana)
Ženy nacházely bezpeèí ve vìcech, které znají. Dvì respondentky mluvily
o potøebì rutiny, která jim umožòovala mít nad situací vìtší kontrolu. Naopak
neoèekávané zmìny se pro jednu z respondentek staly dalším zdrojem stresu.
„Mnì pomáhalo tøeba to, že, jakoby…Zapojení do normálního, bìžnýho
chodu života. Do toho, že jsem vaøila, dìlala jsem na zahradì, jezdila jsem na
nákupy. Takový ty… v ten moment, pro mì bylo dobrý zajet si stereotyp. Jak
normálnì to nesnáším, tak zajet si urèitej harmonogram nebo urèitej program,
kterej jsem pøes ten den mìla, kdy jsem vìdìla, že v tolik a v tolik hodin dìlám
tohle, potom tohle, potom tohle… a jakoby èlovìk si ten den zaplní tak, že vychytá si
ty èinnosti, který jsou schopný ho zabavit a který schopný nejsou. Prostì vychytá
momenty, který mu odvádìj tu pozornost aspoò trošku. A ten stereotyp a takový to
zapojení do bìžnýho, do tìch obyèejných vìcí. Do takovýho toho vyloženì jenom
obyèejnýho, já nevím, sekání trávy no.“ (Adéla)
„Jo. Tak nìjak se èlovìk prostì pøinutí ráno vstát a fungovat, protože ví, co
ho èeká. Nemám ráda, strašnì tìžce nesu teïka, když nìco nevychází nebo nìjaký
zmìny. Nejsem zatím schopná je pojmout a strašnì kvùli tomu vyvádím. Hroznì mi
to vadí. Protože mi pak pøijde, že zase nemám ty vìci pod kontrolou a je to pro mì
tìžký. Takže zatím to potøebuju takhle.“ (Klára)
Pro dvì respondentky byla v urèitém období významná urna s popelem
dítìte, kterou mìly doma.
„No, pomáhalo mi… Pomáhala mi ta urna. To bylo velice dùležitý. Takže
urna a že jsem u ní furt zapalovala svíèky a že je tady a… Tak ta urna, ta mi
pomáhala hodnì.“ (Martina)
Nebo takhle, já když jsem si tu urnu pøivezla domù tak ten èas pro mì poøád
nebyl tak hroznej. Já jsem furt tady tak nìjak vìdìla, že jí tady nìkde mám. Aè v tý
urnì, tak jsem ale vìdìla, že tam poøád je. Dost jsem si s ní povídala, dost jsem na
ní mluvila, když jsem jí pøivezla, tak jsem jí ukázala celej barák. Potom s odstupem
èasu jsem si øíkala, dy• já jsem se chovala jako blázen.“ (Adéla)
Pro dvì z respondentek bylo velmi dùležité znát pøíèinu úmrtí, vìdìt, že se
situace nebude v budoucnu opakovat.
91
„A celkovì i ty okolnosti, že se to stalo a nemá to žádný vliv na to, že by se
to do budoucna mohlo opakovat.“ (Alena)
„Taky mi pomáhalo, že doktoøi øekli, že to je náhoda, že by se to už nemìlo
opakovat. Že to nebylo genetický, nebo že bych to zavinila nìjakou infekcí, to by mì
hroznì mrzelo.“ (Johana)
7.1.5 Výzkumná otázka •. 5: Co adaptaci na ztrátu dít!te zhoršuje?
Je možné urèit nìkolik oblastí, které znesnadòují ženám truchlení
a vyrovnávání se s prožitou ztrátou. Jednou z nich je absence sociální opory,
pøípadnì její selhávání. Adaptaci na ztrátu dítìte komplikují také chybìjící rituály
rozlouèení. Respondentky zmínily ještì další znesnadòující aspekty (napø.
neznalost pøíèiny úmrtí, malou informovanost). O nìkterých tìchto oblastech jsme
se zmínili v pøedchozích kapitolách, protože nám to tematicky pøipadalo
pøehlednìjší. Nyní je tedy už jen ve struènosti zmíníme a shrneme.
Absence a selhávání sociální opory
Vìtšina respondentek oznaèila rodinu jako významný zdroj sociální opory.
Zároveò však od nìkterých èlenù èi v konkrétních situacích tuto podporu
postrádaly.
Nìkteré
z respondentek
zmiòovaly
obèasné
selhání
–
napø.
nedostateènou kapacitu pro truchlení („už o tom nechtìli mluvit“). Jedna
z respondentek napøíklad uvedla, že zpoèátku o tom se svou matkou nemohla
mluvit, protože by v tu chvíli ještì musela utìšovat ji. Tøi z respondentek
postrádaly v rodinì oporu obecnì, i když každá z nich nalezla aspoò jednoho
èlena, který byl oporou. Pro jednu z respondentek to byl její dospìlý syn. Druhá
respondentka uvedla jako podpùrnou maminku a sestru. Naopak rodina ze strany
manžela úplnì selhala, nedovolily ženì prùchod emocí a ještì mìli tendenci
svalovat na ni vinu, hledat, kde udìlala chybu. Další respondentka zmínila svého
bratrance, který byl jako jediný z rodiny citlivý. Rodièe této ženy i ostatní èlenové
rodiny svým pøístupem celou situaci zhoršovali.
„Ale prostì to nejbližší okolí, ta rodina tam, kromì toho syna, myslím si, že
nezafungovala vùbec.“ (Marcela)
„Všichni zavøeli oèi. Fakt, to bylo hnusný. První co bylo, manžel, on je
takový typ, že potøebuje házet zodpovìdnost na nìkoho dalšího, hledat viníka. Takže
92
první reakce byla, že hledali dùvody, proè to dítì zemøelo. A mìli pocit, že tam musí
být nìco, co jsem udìlala špatnì já.“ (Eva)
„Tak asi nejlepší byl bratranec, se kterým máme od dìtství hezkej vztah.
Kterej za mnou pøišel do tý porodnice, tak se na mì jen hezky usmál a øekl, jo to
zvládneš, to bude dobrý…a párkrát jsem se s ním sešla. Ale asi to byl z tý rodiny
jedinej.“ (Katka)
Nìkteré respondentky (4) postrádaly podporu partnera. Chybìla jim
pøedevším možnost komunikace o spoleènì prožité ztrátì. Dvìma z tìchto
respondentek se následnì vztah rozpadl.
„Já jsem mìla zájem o tom mluvit, když pøijel. Já jsem o tom dost èasto
mluvila. Ale jestli jemu vadilo to, že u toho breèím. Je to možný. On byl takovej, že
nerad mì vidìl breèet. Celkovì nìkoho jinýho nerad vidìl breèet a radši se
takovejm situacím vyhnul. Takže on mìl potøebu, když už náhodou se na to ta øeè
stoèila, z 99 % z mojí strany, tak rychle od toho tématu pryè. Ale to nejde. Já
prostì, já jsem o tom potøebovala mluvit. Protože já øíkám, když o tom mluvit
nebudu, tak se z toho za chvíli zblázním, když to budu držet v sobì.“ (Adéla)
„No a manžel ten je prostì introvert, totální flegmatik. Takže proto i ten
pøístup k tomu úmrtí. Jeho vypoøádání se s tím bylo, že o tom nemluví.“ (Eva)
Dvì z respondentek oznaèily jako velmi zraòující pøístup zdravotnického
personálu, který pro nì byl ještì nároènìjší než samotná událost a dodnes v nich
zanechal hoøkou pachu•. Místo lidskosti a dùstojného zacházení se ženám dostalo
pravého opaku. Nìkteré respondentky (2) zažily také negativní zkušenost
s odborníky z øad psychologù a psychiatrù, kteøí neumìli s tématem pracovat
a odbyli je nebo reagovali necitlivì.
„A prostì pøístup tìch zdravotníkù byl naprosto tragickej. Tam opravdu
jsem si pøišla, že jsem takovej pøípad jenom. Jakože bez dùstojnosti, bez nìjakýho
takovýho lidskýho oslovení, to tam prostì neexistovalo.“ (Marcela)
„No a to vùbec, on vùbec nebyl schopen tady s tím pracovat, ale vùbec. No
to mi tady ani neøíkejte, kdyžtak až na pøíštì, to vùbec o tom nechci mluvit. Fakt byl
jako „úžasnej“, tak to byla teda ta státní pomoc v té krizi.“ (Eva)
93
Jako konkrétní pøíklad chybìjící sociální opory je možné uvést vyhýbavé
chování. Nìkolik respondentek mluvilo o tom, že se komunikaèní partneøi tématu
vyhýbali. I když ženy rozumìly tomu, že ostatní lidé nevìdìli, jak se k nim chovat,
prožívaly toto vyhýbavé chování negativnì, protože ony samy mìly o zemøelém
dítìti potøebu hovoøit.
„Aby pøed tím nezavírali oèi. Aby se klidnì zeptali, i když se bojí. Já chápu,
že ty lidi taky neví asi, jak se mají chovat. Jestli o tom mluvit a jestli mì to bude
zraòovat, když o tom se mnou budou mluvit. Takže urèitì pøijít a zeptat se nebo
jenom obejmout. A ne jak jsem øíkala, mnì asi nejvíc vadilo to, když to pøehlíželi,
jak kdyby se nic nestalo. Nebát se a zeptat se, co se stalo a øíct, že jim to je líto.
Projevit ten zájem.“ (Lucie)
„V podstatì dìlají jako že nic. Anebo se bojí na to téma nìjak narazit.“
(Alena)
„První to byla taková, vùbec tì neznám, vùbec tì nevidím. Asi to bylo
z toho dùvodu, ne že by asi nechtìli se mnou komunikovat, spíš se báli, nevìdìli,
jak.“ (Adéla)
Za obtížný považovaly ženy také první kontakt s lidmi, kteøí ještì o smrti
dítìte nevìdìli. Ženám bylo nepøíjemné, že o tom tak musely mluvit i s lidmi, se
kterými o tom mluvit nechtìly. Bály se jejich reakcí, toho, že je budou posuzovat
(napø. zda netruchlí moc èi málo). Jedna z respondentek mluvila o tom, že to v ní
vždy znovu vyvolalo vzpomínky a celý den pak probreèela.
„… že to bylo to nejhorší, co jsem si v tý porodnici øíkala. Jak to teï budem
každýmu øíkat a každej se mì bude ptát.“ (Lucie)
„Protože pak má èlovìk pocit, že to ví každej. Každej, kdo jen pøejede oèima,
tak už máš pocit, že to ví a že na tebe kouká proto, že on to ví.“ (Adéla)
„No prostì jediný co bylo taky nepøíjemný, jakýmu širokýmu okruhu lidí to
èlovìk musí sdìlovat.“ (Alena)
„Vím, že co bylo asi taky tìžký…já sem patøím do toho spoleèenství, je to velká
farnost, hodnì lidí, teï jsem vìdìla, že do toho kostela pøijdu bez toho miminka,
když všichni vìdìli, že jsem tìhotná a že budou ty pohledy... Toho jsem se urèitou
dobu bála.“ (Katka)
94
„Mnì i pøišlo chvílema, že se mi nechtìlo ven mezi lidi, protože jsem nevìdìla,
jak se mám tváøit. Aby si nemysleli, že jsem nìjaká praštìná, že to strašnì prožívám
nebo že je mi to jedno, že se smìju. Èlovìk neví, jak to okolí na nìj bude koukat
a jestli nepøijde nìkdo a nezeptá se, nebo nìco nevhodnýho neøekne.“ (Klára)
Nìkteré z respondentek mluvily o tom, že podpora, kterou jim lidé
poskytovali, nebyla taková, jakou potøebovaly, nepomáhala jim.
„Protože když jsem o tom chtìla mluvit s nìjakýma kamarádkama, tak
nìkterý mìly tendence, jak nevìdìly, jak na to maj reagovat nebo co mi maj na to
øíct, mìly takový ty øeèi typu, on urèitì Pán Bùh ví, proè se to stalo a urèitì to má
nìjaký smysl. A mnì to hroznì vadilo. Tohle nebylo to, co jsem chtìla slyšet.“
(Jitka)
„Za druhé, už i lidi, kteøí by mi i vyjadøovali podporu, tak ji vyjadøovali
zpùsobem, který…jak to øíct, ne že nebyl mùj, oni si to mùžou vyjadøovat, jak chtìjí,
ale oni mì silnì litovali jako ve smyslu ježiš, to je tak nespravedlivý… A já jsem
øíkala, ale není, protože já nevìøím na nespravedlnost. Protože já vìøím, na to, že
jsem si to vybrala anebo teda možná zpùsobila já, svým chováním v minulých
životech, v souèasném životì.“ (Martina)
Za nejhorší považovaly ženy fráze, které znevažovaly ztrátu dítìte.
Nejvíce citlivé byly na fráze typu: jste mladí a poøídíte si jiné. Pro ženy byla v tu
chvíli myšlenka na další dítì nepøedstavitelná, a jak uvedla jedna z respondentek,
èlovìk v tu chvíli touží právì po tomto dítìti a ne po žádném jiném.
„Až jsou lidi tak hloupý, že je vùbec nenapadne, jak by se asi cítili oni.
I jsou schopný øíct, že to ještì ani nebylo dítì a že by bylo horší, kdyby mu byly
2 roky. Co je to za nesmysl! Vždy• je to moje dítì, tak je jedno, jestli mu jsou dva
roky nebo 8 mìsícù. Je to poøád naše dítì.“ (Klára)
„Tak jí øíkám, co se stalo. A ona povídá, no tak jste mladý, budete mít brzy
další miminko. Tak to mi asi vadí, taková ta reakce jste mladí, poøídíte si další. Jak
kdybychom byli nìjaká fabrika na dìti.“ (Lucie)
„A pak tam byli takový ty lidi, ty tetièky a takoví, který ještì èlovìka týrali
tím, no jo, jseš mladá, budeš mít další dìti, vùbec nechápali, že ta maminka chce
tohle miminko, žádný jiný v tu chvíli nechce, nic jinýho ji nezajímá.“ (Katka)
95
„Hodnì lidí…naprosto nejhorší jsou takový ty vìty. To bude dobrý. Budeš
mít další dítì, z toho si nic nedìlej. Vždy• jseš mladá, budeš mít další. To je strašný.
To si ten èlovìk, kterej to øíká, vùbec nedokáže pøedstavit, jaký to pro toho druhýho
je.“ (Adéla)
Respondentky mluvily také o tom, že nepomáhají plané øeèi, falešné
utìšování. Že když èlovìk neví, co øíct, je lepší mlèet, protože toho není moc, co
by se v této situaci dalo øíct.
„Ale není potøeba øíkat nìco ve stylu: že si dokážou pøedstavit, jaké to asi
je. Takový jako nìjaký ty obecný fráze. To stejnì nemá význam. Jakože nemyslím si,
že by nìco extra uklidòovacího v tomhle pomohlo.“ (Alena)
„A jako když ona pøijde s nìèím, tak opravdu neustále si opakovat: jsou to
jen rétorické otázky, ona jako nepokládá opravdový otázky, ona nechce na to slyšet
žádnou odpovìï. Všecko, co øeknete, bude blbì. Takže neøíkejte nic. Jenom mlète
a poslouchejte ji. Ani nemusíte jako pøikyvovat. Jenom ji vyslechnìte a buïte tam.“
(Martina)
„Rozhodnì do toho nerýpat, pokud to nevyplyne spontánnì. Nedìlat to, že
se budu tváøit, že se nic nestalo. To zas taky myslím, že ne. Ale øekla bych,
normálnì se bavit. Když tøeba nastane situace, že se ty lidi potkají a pokud ten
èlovìk sám trošku na to •ukne, tak je to jiná situace, kdy se na to dá zavést øeè
a vyjádøit podporu. Ale opravdu jen tu podporu, ono staèí, když èlovìk øekne,
myslíme na tebe a teèka. Nevytahovat takový to: bude to lepší. Já myslím, že každý
má tu zkušenost, že nìkdo se snaží pomoci tímhle tím jako slon v porcelánu.“
(Katka)
Jedna z respondentek také negativnì hodnotila situace, kdy se lidé snažili
odvést pozornost humorem.
„Jako nemìla jsem ráda takový ty rozveselovací pokusy, pokusy o vtipy
a tak. V ten moment, aè jsem hroznì chtìla se tomu smát, tak v ten moment teda..ten
èlovìk si pak pøišel možná navíc ještì trapnì, já jsem se tomu vlastnì nesmála
a bylo to takový, že to vyznìlo dost na prázdno. V ten moment pokusy o vtipy jsem
nemìla ráda. To mì úplnì zabíjelo.“ (Adéla)
96
Dvì z respondentek se setkaly s tím, že nìkteøí lidé vnímali to, co se stalo,
jako senzaci.
„Druhá reakce, byla taková, že, to bylo nejvíc nepøíjemný. A to byli lidi
který, já nevím, jestli si vùbec neuvìdomovali to, co se stalo, ale byli to lidi, který
pøišli a tak co, jak teda ten porod probíhal, jako fakt se narodila mrtvá, jo? Úplnì
na férovku to vypálili. Nikdo z úplnì blízkých tohle neudìlal. Právì, že vždycky to
byli lidi, se kterejma já jsem se znala jen od vidìní.“ (Adéla)
„Byli lidi, kteøí to chtìli slyšet jenom jako senzaci a chtìli slyšet detaily
a chtìli o tom mluvit. A já jsem v urèitých situacích mi nevadilo o tom mluvit a byla
jsem s tím v pohodì a byly situace, kdy jsem øekla a ne, neøeknu.“ (Eva)
Chybìjící rituály
Otázka rituálù rozlouèení je podrobnì rozpracována v samostatné kapitole
(Výzkumná otázka è. 1). Pro úplnost zde shrneme hlavní poznatky.
Pokud ženy mìly možnost své dítì vidìt, uspoøádat mu pohøeb a mají na nì
nìjakou památku, vnímají toto pozitivnì a jako podpùrné v celém procesu. Jedna
z respondentek výstižnì vyjádøila, že oba významy slova pochovat mají
neuvìøitelný význam. Naopak nemožnost rozlouèení s dítìtem komplikovala ženám
integraci této zkušenosti.
Možnost své dítì po porodu vidìt, ocenily všechny respondentky (5), které
tuto možnost mìly. Dvì respondentky dítì vidìt nechtìly a nelitují, u jedné
z respondentek neumožnoval stav v jakém dítì bylo, aby ho vidìla. Dvìma
respondentkám tato možnost umožnìna nebyla a obì toho litují. Tato situace pro nì
byla velmi zraòující a komplikovala jejich proces truchlení.
Nìkteré respondentky také vyjádøily lítost nad tím, že nebyly personálem
více podpoøeny a informovány o možnostech a významech rituálù. Jedna z žen
mluvila o tom, že nyní, když má více informací, by se jistì zachovala jinak a chtìla
by své dítì pohøbít, nenechala by to již na nemocnici. Význam pohøbu je
z výpovìdí našich respondentek evidentní. Tøi
respondentky, které nemìly
možnost své dítì pohøbít, uèinily v budoucnu náhradní rituál.
Nìkolik respondentek (4) také lituje, že nemají na dítì konkrétní památku.
Zde je velmi jasnì vidìt, že chybìla dostateèná podpora zdravotníkù, která by tyto
rituály umožnila. Té se dostalo pouze dvìma respondentkám v našem souboru.
97
Pouze jedna respondentka nestála o možnost s dítìtem se jakkoli rozlouèit
(v porodnici èi pøi pohøbu).
Další aspekty, které situaci znesnadòovaly
Objevovaly se další vìci, které znesnadòovaly proces truchlení a adaptaci na
tuto nároènou situaci. Nìkteré respondentky hovoøily o tom, že je dle nich malá
informovanost o perinatální ztrátì, že se o tomto tématu dostateènì nemluví. Vyšší
informovanost by dle nich byla pøínosná. Prospìšné by také bylo, kdyby se ženám
vèas dostaly potøebné informace o prùbìhu truchlení, které by jim pomohly
normalizovat jejich pocity.
„Možná, že o tom je strašnì malá informovanost maminek, že se nìco
takovýho vùbec dìje. Že když by o tom èlovìk víc vìdìl, že se to dìje, mìl o tom
ponìtí, že se to mùže stát a že se to opravdu stává…Tak by to bylo asi i, nejde øíct,
že by to mohlo nìkomu zachránit život, ale tøeba jo, když by to èlovìk vìdìl, že by
mohl reagovat nìjak jinak.“ (Klára)
„Asi to, že mi vadí, že není vùbec žádná osvìta. Že najednou to pøijde jako
blesk z èistého nebe a v životì jsem o tom neslyšela, že by se mohlo nìco takovýho
stát. Takže i doktoøi by se mohli zmínit, mohlo by se o tom víc mluvit ve spoleènosti.
Já si tøeba ètu èasopisy pro maminky, ale stejnì jsem se to nikde nedoèetla, nikdo
mi nic neøekl. Myslím si, že ta osvìta by mìla být vìtší v tomhle smìru, že se dìlá,
že to neexistuje.“ (Lucie)
„No, ale já myslím, že asi úplnì nejvíc mi pomohlo získávání tìch informací
o tom, že je to normální, že to prožívají i jiný lidi. A i si tak jako o tom tøeba èíst.“
(Marcela)
„Mnì by v tu dobu, já bych tøeba v tu dobu ocenila, když už mi teda nìkdo
opravdu chtìl pomoct, tak když by se na to nìkde na internetu podíval, protože v ten
moment já na to tu sílu nemìla. Tak když by se v ten moment nìkde tøeba na tom
internetu podíval a doèetl by se tam nìjaký zkušenosti, ale nìjaký pozitivní.“
(Adéla)
Jedna z respondentek zmínila jako negativní pøíliš rychlý návrat do práce.
Potøebovala by více èasu na možnost se se vším smíøit, projít si procesem truchlení,
98
ale nemìla v tu chvíli dostateènou oporu v partnerovi. Následnì ji z práce
propustili.
„A ještì jsem udìlala chybu, že jsem nastoupila do práce pomìrnì dost
rychle… A protože dìlám reprezentanta u farmaceutický firmy, tak si dovedete
pøedstavit, jak to tam vypadá takhle v lednu. Školení, mýtink, tvrdej dril… a já jsem
tam sedìla jako pecka, vùbec jsem nebyla schopná se nadšenì zapojit, takový to
zapálení pro vìc. Takže mì pùl roku na to ještì vyhodili z firmy. Takže takhle.“
(Marcela)
Pro jednu z respondentek bylo obtížné, že nebyla jednoznaènì urèená
pøíèina úmrtí dítìte a že tedy neví, zda se situace nebude u dalšího tìhotenství
opakovat.
„Asi tøeba to, že bych chtìla znát víc, proè se to doopravdy stalo. Ale to mi
nikdo neøekne, protože jsou rùzný faktory. Že se bojím toho, že mám nìjakou
poruchu a že i to další tìhotenství bude probíhat takhle. Takže spíš to, že se bojím,
že je nìco, co není zjištìný ze zdravotní stránky. A že se bojím, že nìco takového
existuje. Že tøeba mám nìjakou genetickou poruchu, na kterou se nepøijde. Že
kdyby mi nìkdo stoprocentnì øekl je to to tohle a tohle a pøíští tìhotenství se
vyvarujte tomuhle, tak mi to asi pomùže víc. Ale když je tam taková nejistota, nìjaký
otazníky, tak asi to nejvíc znesnadòuje to vyrovnávání se s tím.“(Lucie)
Jako obtížné vnímaly ženy rùzná výroèí a období, která se smrtí dítìte
souvisela. Jedna z respondentek popisovala, jak na ni negativnì pùsobily Vánoce,
které byly v období, kdy jí dítì zemøelo.
„Ještì navíc to bylo pøed Vánocema, ono se to stalo 22. listopadu. A teïka
já jsem se vždycky hodnì pøipravovala na Vánoce, hroznì jsem se tìšila. Teïka mi
ty Vánoce pøišly úplnì strašný. Já jsem ještì takovej vìøící èlovìk, ale já jsem mìla
pocit, jako že mì ten Bùh odvrhl, že jsem nìjaká špatná, že jsem nìco provedla. On
taky, protože on se vlastnì kvùli mnì rozvedl. Takže já jsem øíkala, to je nìjakej
trest nebo nìco takovýho. A teïka všechny ty koledy a furt Ježíšek a Jezulátko. Já
jsem mìla takovej vztek úplnì. Jsem øíkala, to nemùžu poslouchat, furt nìjaký
Jezulátko. Mìla jsem v sobì až takovou agresivitu.“ (Marcela)
„A zase já jsem to pak tak zazdila, že to datum se smazalo. Jako by ho
èlovìk pøeskakoval. A to samý i s tìmi Velikonocemi. Že to má èlovìk propojený
99
s dvìma, jednak s datem a jednak s tím, že se Velikonoce posouvají, tak s tím
Zeleným ètvrtkem.“ (Katka)
„Jako, že èím dál je od té události, tak tím to hùø snáším ve stylu jakoby
nìjakých výroèí v úvozovkách. Což je jakoby v prùbìhu celýho roku. Tøeba teïka
se mìla narodit, teïka jsem otìhotnìla, teïka jsem jí porodila, Jo, jakože takhle
v prùbìhu celýho roku jsou nìjaký vždycky takovýhle jakoby milníky.“ (Alena)
U nìkterých žen došlo k potlaèení truchlení. U jedné z nich to bylo na
základì necitlivého pøístupu v nemocnici, druhá z respondentek zmiòovala, že ji její
okolí odrazovalo od toho, aby breèela. Jak je následnì patrné z jejich dalších
výpovìdí, toto jim velmi zkomplikovalo možnost smíøení se se ztrátou dítìte.
„No a tam to bylo tak, že já jsem první týden byla v urèitém deliriu. A mì
strašnì vytáèelo, že všichni øíkali: Nebreè. Nebreè. A mì to strašnì vytáèelo.
Pøijela jsem k tchýni a to bylo první, prostì jsme se setkali a Nebreè, nebreè,
nebreè. Všichni øikali nebreè. Nikdo mì…“ (Eva)
„A v prùbìhu toho podzimu jsem psychicky totálnì zkolabovala Protože, jak
mi bylo potom vysvìtleno, že jsem si nedovolila takový ten mourning jak oni øíkají.
Právì vybreèet se z toho, dostat to ze sebe, ventilovat to natolik, abych byla èistá,
abych dokázala normálnì pøemýšlet. A já jsem to neudìlala.“ (Eva)
„Ale myslím, že i tenkrát mohli být trošku šetrnìjší. Já jsem tam pak
breèela, ten doktor prosím vás, co øvete, budete mít další dìti. Fakt takovýhle
zacházení.“(Katka)
„Protože já jsem skrývala, takovým tím já king, všechno zvládnu, nikdo na
mì nic neuvidí. Pak jsem na to zaèala reagovat tím, že jsem pøestala jíst, takový
rùzný klepání. Ale podle mì i zpìtnì to byla kombinace víc vìcí, kdyby tam šlo jen
o tu ztrátu, ale tam prostì otec alkoholik, s mámou problémy, to se všechno
zkumulovalo a já jsem to všechno tlaèila v sobì vevnitø a nechtìla jsem to
vypustit.“ (Katka)
7.2 Dotazník sociální opory
V této kapitole popíšeme výsledky dotazníku sociální opory. Tento dotazník,
který byl podrobnìji popsán výše (viz kapitola 6.4.2), byl použit jako doplòující
metoda k interpretaci samotných rozhovorù. Vzhledem k velikosti souboru není
100
možné výsledky nijak zobecòovat a dotazník slouží pouze pro dokreslení získaných
dat.
Dotazník se skládá z 19 otázek, které sytí 4 subškály: (1.) skuteèná, hmotná
opora, (2.) láska, (3.) pozitivní sociální interakce a (4.) emocionální/informaèní
opora. V následující èásti budou popsány výsledky u jednotlivých otázek, na které
ženy odpovídaly.
1. Kolik máte blízkých pøátel èi pøíbuzných (lidé, se kterými se cítíte dobøe
a mùžete s nimi mluvit o všem, co máte na srdci)?
První otázka se zamìøuje na strukturální aspekt opory. V této otázce mìly
respondentky oznaèit poèet jejich blízkých pøátel a blízkých pøíbuzných. Prùmìrný
poèet blízkých osob, které ženy uvádìly, je 6.
2. Mohla jste se na nìkoho spolehnout, že vás vyslechl, pokud jste potøebovala?
Tato otázka se zamìøuje na emocionální oporu. Vìtšina respondentek (6)
odpovìdìla, že byl vždy nìkdo, kdo je v pøípadì potøeby vyslechl. Další 4
respondentky uvedly, že takovou osobu mìly témìø vždy.
Tab. 7 Mohla jste se na nìkoho spolehnout, že Vás vyslechl, pokud jste
potøebovala?
nikdy
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
Poèet
respondentek
4
6
3. Dostalo se Vám dobré rady v pøípadì krize?
Tato otázka se týká informaèní opory. Nejvíce respondentek (5) oznaèilo
støedovou hodnotu, tedy, že se jim dobré rady dostalo obèas. 1 z respondentek
uvedla, že tuto radu nedostala nikdy. Slovnì to komentovala tím, že v té chvíli
neexistovala žádná dobrá rada. 1 respondentce se dobré rady nedostalo témìø nikdy.
2 respondentky uvedly, že dobrou radu obdržely témìø vždy a 1 respondentka
uvedla, že se jí dobré rady dostalo vždy. Konkretizovala však, že tím, kdo jí dobré
rady poskytoval, byl její terapeut.
101
Tab. 8 Dostalo se Vám dobré rady v pøípadì krize?
nikdy
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
1
1
5
2
1
Poèet
respondentek
4. Doprovodil Vás nìkdo k lékaøi, pokud jste to potøebovala?
Otázka è. 4 se týká hmotné opory. Vìtšina žen (6) mìla nìkoho, kdo je
v pøípadì potøeby doprovodil k lékaøi. 2 respondentky mìly takovou osobu témìø
vždy. 1 respondentka oznaèila støedovou hodnotu, 1 pak uvedla, že takovou osobu
nemìla témìø nikdy.
Tab. 9 Doprovodil Vás nìkdo k lékaøi, pokud jste to potøebovala?
nikdy
Poèet
respondentek
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
1
1
2
6
5. Byla Vám projevena láska a náklonnost?
Tato otázka se týká afektivní sociální opory, sytí subškálu láska.
5 respondentek uvedlo, že jim láska a náklonost byla projevena vždy,
3 respondentkám témìø vždy. 2 respondentkám pak obèas.
Tab. 10 Byla Vám projevena láska a náklonnost?
nikdy
témìø nikdy
Poèet
respondentek
obèas
témìø vždy
vždy
2
3
5
6. Byl Vám na blízku nìkdo, s kým jste se cítila dobøe?
U této otázky, zamìøené na pozitivní sociální interakci, zvolily
4 respondentky støedovou hodnotu. 2 respondentky uvedly, že mìly témìø vždy
nìkoho, s kým se cítily dobøe, 4 respondentky mìly takovou osobu vždy.
Tab. 11 Byl Vám na blízku nìkdo, s kým jste se cítila dobøe?
nikdy
témìø nikdy
Poèet
respondentek
102
obèas
témìø vždy
vždy
4
2
4
7. Mìla jste nìkoho, kdo Vám poskytl informace, které pomohly pochopit danou
situaci?
Tato otázka se zamìøuje na poskytnuté informace, sytí tedy subškálu
informaèní
podpory.
Vìtšina
respondentek
(6)
volila
variantu
obèas.
3 respondentky uvedly, že mìly témìø vždy nìkoho, kdo jim potøebné informace
poskytl. 1 respondentka mìla takovou osobu vždy.
Tab. 12 Mìla jste nìkoho, kdo Vám poskytl informace, které pomohly pochopit
danou situaci?
nikdy
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
Poèet
respondentek
6
3
1
8. Mohla jste se nìkomu svìøit nebo s ním mluvit o sobì a svých problémech?
Otázka è. 8 se zamìøuje na emocionální oporu. Je patrné, že vìtšina
respondentek mìla nìkoho, s kým mohla témìø vždy (4) nebo vždy (3) o své situaci
mluvit. Zbývající respondentky (3) mìly takovou osobu obèas.
Tab. 13 Mohla jste se nìkomu svìøit nebo s ním mluvit o sobì a svých problémech?
nikdy
témìø nikdy
Poèet
respondentek
obèas
témìø vždy
vždy
3
4
3
9. Mìla jste nìkoho, kdo Vás objal?
Tato otázka se týká afektivní sociální opory (láska). Polovina respondentek
mìla vždy nìkoho, kdo je objal. 1 respondentka uvedla, že takovou osobu mìla
témìø vždy, 3 respondentky pak obèas. Zbývající respondentka nemìla nìkoho
takového témìø nikdy.
Tab. 14 Mìla jste nìkoho, kdo Vás objal?
nikdy
Poèet
respondentek
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
1
3
1
5
10. Mohla jste spoleènì s nìkým relaxovat?
Tato otázka se zamìøuje na pozitivní sociální interakci, zabývá se tím, zda
v okolí žen byl nìkdo, s kým mohly ženy relaxovat a odpoutat se tak od nastalé
103
situace. Vìtšina žen (6) uvedla, že nìkoho takového mìly obèas. 2 respondentky
mìly takového èlovìka vždy, 1 pak témìø vždy. 1 z respondentek nemìla nìkoho,
s kým by mohla relaxovat, témìø nikdy.
Tab. 15Mohla jste spoleènì s nìkým relaxovat?
nikdy
Poèet
respondentek
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
1
6
1
2
11. Pøipravil Vám nìkdo jídlo, pokud jste to nemohla udìlat sama?
Tato otázka se týká praktické opory. Vìtšina respondentek uvedla, že mìla
témìø vždy (5) nebo vždy (2) nìkoho, kdo jim v pøípadì potøeby pøipravil jídlo.
2 respondentky oznaèily variantu obèas a 1 z respondentek témìø nikdy.
Tab. 16 Pøipravil Vám nìkdo jídlo, pokud jste to nemohla udìlat sama?
nikdy
Poèet
respondentek
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
1
2
5
2
12. Mìla jste nìkoho, kdo Vám dal radu, o kterou jste skuteènì žádala?
Otázka è. 12 se týká informaèní opory. 5 respondentek uvedlo, že byl obèas
nìkdo, kdo jim poskytl radu, o kterou žádaly. 4 respondentky mìly takovou osobu
témìø vždy a jedna respondentka vždy. U této respondentky se opìt jednalo o jejího
terapeuta.
Tab. 17 Mìla jste nìkoho, kdo Vám dal radu, o kterou jste skuteènì žádala?
nikdy
témìø nikdy
Poèet
respondentek
obèas
témìø vždy
vždy
5
4
1
13. Byl Vám na blízku nìkdo, s kým jste mohla dìlat aktivity, které Vám pomohly
se odreagovat?
Tato otázka zjiš•uje, zda ženy mìly nìkoho, s kým se mohly vìnovat
èinnostem, které by jim pomohly se odreagovat. Týká se tedy pozitivní sociální
interakce. Takovouto osobu mìly 2 respondentky vždy, 4 témìø vždy,
3 respondentky obèas a pouze 1 respondentka témìø nikdy.
104
Tab. 18 Byl Vám na blízku nìkdo, s kým jste mohla dìlat aktivity, které Vám
pomohly se odreagovat?
nikdy
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
Poèet
respondentek
1
3
4
2
14. Pomohl Vám nìkdo s domácími pracemi, pokud jste se necítila dobøe?
Tato otázka sytí subškálu skuteèné pomoci. 3 respondentky uvedly, že jim
v pøípadì potøeby vždy nìkdo pomohl s domácími pracemi. 2 respondentkám témìø
vždy. Nejvíce respondentek (4) uvedlo, že jim s domácími pracemi nìkdo pomohl
obèas. 1 respondentce nebylo pomoženo témìø nikdy.
Tab. 19 Pomohl Vám nìkdo s domácími pracemi, pokud jste se necítila dobøe?
nikdy
Poèet
respondentek
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
1
4
2
3
15. Mohla jste se s nìkým podìlit o své soukromé starosti a obavy?
Tato otázka se týká emocionální opory. Z odpovìdí respondentek vyplývá,
že polovina z nich mìla vždy nìkoho, s kým mohla sdílet své starosti.
1 respondentka mìla takovou osobu témìø vždy, 4 respondentky pak obèas.
Tab. 20 Mohla jste se s nìkým podìlit o své soukromé starosti a obavy?
nikdy
témìø nikdy
Poèet
respondentek
obèas
témìø vždy
vždy
4
1
5
16. Mohla jste se na nìkoho obrátit pro radu jak se vyrovnat s osobním
problémem?
Otázka è. 16 se vìnuje informaèní opoøe. 4 respondentky oznaèily, že mìly
obèas nìkoho, kdo by jim poradil, jak se vyrovnat s nastalou situací.
2 respondentky mìly nìkoho takového témìø vždy, 4 respondentky pak vždy.
Tab. 21 Mohla jste se na nìkoho obrátit pro radu jak se vyrovnat s osobním
problémem?
nikdy
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
Poèet
respondentek
4
105
2
4
17. Mohla jste se s nìkým vìnovat èinnostem, které Vás tìší?
Tato otázka se zamìøuje na pozitivní sociální interakce, zjiš•uje, zda ženy
mìly nìkoho, s kým se mohly vìnovat èinnostem, které je tìší. 4 respondentky
oznaèily støedovou hodnotu, tedy obèas. Stejný poèet respondentek (4) uvedlo, že
mìly témìø vždy nìkoho, s kým se mohly tìmto èinnostem vìnovat. Jedna z nich
však slovnì komentovala, že ji ty èinnosti v danou dobu vùbec netìšily. Zbývající
2 respondentky uvedly, že byl vždy nìkdo, s kým se tìmto aktivitám mohly
vìnovat.
Tab. 22 Mohla jste se s nìkým vìnovat èinnostem, které Vás tìší?
nikdy
témìø nikdy
Poèet
respondentek
obèas
témìø vždy
vždy
4
4
2
18. Mìla jste kolem sebe nìkoho, kdo rozumìl Vašim starostem?
Tato otázka se týká emocionální opory. 2 respondentky uvedly, že mìly
vždy nìkoho, kdo rozumìl jejich starostem. Shodný poèet respondentek (4) pak
uvedlo, že mìlo nìkoho takového témìø vždy èi obèas.
Tab. 23 Mìla jste kolem sebe nìkoho, kdo rozumìl Vašim starostem?
nikdy
témìø nikdy
Poèet
respondentek
obèas
témìø vždy
vždy
4
4
2
19. Mìla jste nìkoho, kdo Vás má rád/ráda a s kým jste se cítila opatrovaná?
Poslední otázka dotazníku se týká subškály láska. Vìtšina respondentek (6)
uvedla, že mìla nìkoho, kdo ji má rád a od koho se cítila opatrovaná.
1 respondentka uvedla, že mìla takovou osobu témìø vždy, 2 respondentky obèas
a 1 pak témìø nikdy.
Tab. 24 Mìla jste nìkoho, kdo Vás má rád(a) a s kým jste se cítila opatrovaná?
nikdy
Poèet
respondentek
témìø nikdy
obèas
témìø vždy
vždy
1
2
1
6
106
8 Diskuze
V této èásti práce shrneme naše zjištìní a porovnáme je s teoretickými
východisky a dalšími výzkumy. Zmíníme také možné nedostatky a limity našeho
výzkumného šetøení.
V první výzkumné otázce jsme se zabývali tím, jaká je zkušenost žen
s rozlouèením s dítìtem po perinatální ztrátì. Jak uvádí Kupka (2014) rituály jsou
jedním z faktorù podporujících normální prùbìh truchlení. Rituály, které poskytují
rodièùm vzpomínky na existenci jejich dítìte, pomáhají potvrdit jak realitu
existence dítìte, tak realitu jeho ztráty. Pro rodièe jsou tyto rituály prospìšné
a pomáhají jim se s nastalou ztrátou vyrovnat (Ratislavová & Beran, 2010). Øada
výzkumù prokázala, že možnost dítì vidìt a držet má dlouhodobý pozitivní vliv
a je spojena s nižší mírou úzkosti a menším výskytem depresivních symptomù
(napø. Erlandsson et. al., 2013; Ryninks et al., 2014). Kontakt se zemøelým dítìtem
poskytuje matkám èas a prostor uvìdomit si, co se stalo, vytvoøit si na dítì
vzpomínky a rozlouèit se s ním (Ryninks et al., 2014). Na rozlouèení s dítìtem je
rodièe vhodné pøipravit, vysvìtlit jim jeho význam, umožnit jim informované
rozhodnutí. Vhodné je také poskytnout jim podporu v prùbìhu kontaktu s jejich
zemøelým dítìtem (Ratislavová, 2015; Ryninks et al., 2014). Ratislavová (2015)
považuje za prospìšné ženy do procesu rozhodování o rituálech rozlouèení aktivnì
zapojit. Tím, že jim je umožnìna svobodná informovaná volba, získávají v této
nároèné situaci pocit, že mají svùj život alespoò èásteènì ve svých rukou. Je tedy
zøejmé, že vhodná podpora zdravotníkù hraje klíèovou roli v tom, zda kontakt
s dítìtem probìhne a jakou vzpomínku v rodièích zanechá.
Jak je patrné z výsledkù výzkumu Borùvkové (2012) i Ratislavové (2015),
v Èeské republice stále ještì do znaèné míry pøetrvává tendence zdravotníkù
v pøístupu „zmizení dítìte“ a potlaèení truchlení. A stále chybí jednotný pøístup,
jak v této situaci postupovat. To potvrzují i naše zjištìní. Pouze 2 ženy v našem
souboru byly personálem aktivnì podpoøeny v možnosti s dítìtem se rozlouèit.
Ostatní ženy, které dítì vidìly, se o tuto možnost samy zajímaly. Ženy, které mìly
možnost své dítì po porodu vidìt a rozlouèit se s ním, jsou za tuto možnost rády
a vnímají ji jako dùležitý aspekt v procesu vyrovnávání se se ztrátou dítìte. Tato
107
zjištìní jsou ve shodì s dalšími výzkumy (Borùvková, 2012; Fenstermacher, 2013;
Ratislavová, 2015; Ryninks, 2014). Polovina našich respondentek nemìla možnost
dítì vidìt, buï jim to nebylo nabídnuto, nebo umožnìno. U jedné z respondentek,
která dítì vidìt nechtìla, je patrná nejistota ohlednì tohoto rozhodnutí. Je možné, že
kdyby byla vhodnì podpoøena, o kontakt s dítìtem by stála. Dvì ženy, které nemìly
možnost se se svým dítìtem rozlouèit, nad tím vyjadøují lítost, jednalo se o pro nì
bolestnou zkušenost. Obì tyto ženy však rodily pøed delší dobou (9 a 17 let), kdy
byla vyhýbavá strategie u zdravotníkù mnohem bìžnìjší. Kasparková a Bužgová
(2010) zmiòují, že u žen, které nemìly možnost své dítì vidìt, se objevuje touha
vìdìt, jak jejich dítì vypadalo.
Dalším dùležitým krokem v procesu truchlení je pohøební rituál. Kromì
toho, že pomáhá rodièùm vyjádøit jejich emoce, také aktivuje sociální oporu
(Rando, 1984, cit. dle Malacrida, 1999). Pohøeb byl pro ženy v našem souboru
možností, jak se s dítìtem rozlouèit, dùležité pro nì bylo, že vìdí, kde jejich dítì je
a mají tak místo, kam za ním mohou chodit. Pokud pohøeb neprobìhl, mìly ženy
tendenci vytvoøit si náhradní rituál. Je zøejmé, že ten mùže mít velký význam i po
delší dobì. U jedné z respondentek probìhla zádušní mše po 10 letech a byl to pro
ni koneènì moment, kdy se dokázala se svým dítìtem rozlouèit. I v této otázce
hraje velmi významnou roli podpora zdravotnického personálu. Jedna z žen
popsala, že mìla po porodu tendenci mít vše rychle za sebou a nechala tak péèi
o tìlo dítìte na nemocnici. Pozdìji toho litovala, a kdyby mohla, pohøeb by
vykonala. Je zøejmé, že ze strany zdravotníkù chybí informace o významu tìchto
rituálù a podpora žen. Ke stejným zjištìním dospìla i Ratislavová (2015), která
kromì nedostatku informací zmiòuje také málo èasu na rozmyšlenou. Pokud ženy
nechají péèi o dítì na nemocnici, je pro nì potom obtížné, že nevìdí, jak bylo
s tìlem dítìte nakládáno.
Památky na dítì jsou velmi významné pro proces truchlení, jsou pro rodièe
hmatatelným dùkazem existence jejich dítìte (Enkin, 1998) a pomáhají integrovat
dítì do jejich rodinné historie (Riches & Dawson, 1998). Vlastnit konkrétní
vzpomínku na dítì je spojeno s pocitem radosti (Ratislavová, 2015). Také pro ženy
v našem souboru bylo velmi dùležité mít na dítì nìjakou památku. Ve chvíli, kdy
dojde ke ztrátì dítìte je øada rodièù v šoku a nenapadne je poøídit si na dítì
památku, tøeba si ho vyfotografovat. Také nìkolik respondentek našeho výzkumu
zmínilo, že je to v danou chvíli nenapadlo nebo jim pøišlo hloupé si napø. dítì
108
vyfotografovat. Zpìtnì toho litují a o konkrétní památku na své dítì by velmi stály.
To je ve shodì se závìry Ratislavové (2015), která potvrzuje, že jen malé procento
žen bylo schopno vytvoøit si památku na dítì samo. Zde je opìt dùležitá podpora
zdravotnického personálu. Za vhodné je považováno poøízení fotografie, která
bude uložena ve zdravotnické dokumentaci a pro kterou se mohou rodièe v pøípadì
potøeby vrátit. Jak vyplývá z výpovìdí našich respondentek, možnost vytvoøit si na
dítì památku byla nabídnuta pouze dvìma ženám. Obì tyto ženy byly podpoøeny
v rituálech louèení s dítìtem, byl jim vysvìtlen jejich význam. Tyto respondentky,
jako jediné v našem souboru, mají fotografii svého dítìte. V obou zmínìných
pøípadech probìhl porod v perinatologickém centru, kde se s perinatální ztrátou
setkávají èastìji. Ze zjištìní Ratislavové a Berana z roku 2010 vyplynulo, že vìtšina
perinatologických center umožòuje rodièùm jejich dítì vidìt, pøípadnì držet.
V dobì, kdy jejich výzkum probíhal, pouze 3 perinatologická centra poskytovala na
dítì upomínky. Ostatní respondentky v našem výzkumu nebyly podpoøeny v tom,
aby si na dítì poøídili nìjakou památku. Pozdìji toho litovaly a památku na dítì by
ocenily. Zmiòovaly také, že by uvítaly, kdyby jim tuto možnost v nemocnici
aktivnì nabízeli. V dobì okolo porodu se u rodièù mùže objevit tendence mít vše
rychle za sebou a potøeba mít na dítì konkrétní památku mùže pøijít až pozdìji.
Z výpovìdí našich respondentek je evidentní, že potøeba mít na dítì nìjakou
hmatatelnou památku je velmi významná. Vìtšina respondentek tedy má nìco, co je
s jejich dítìtem spojeno. Jedná se napø. o tìhotenské fotky èi fotky z ultrazvuku,
pøívìšek s popelem dítìte nebo tøeba obleèení, které mìlo dítìti patøit.
Jak je zøejmé z výše uvedeného, pøístup zdravotnického personálu mùže
velmi zásadnì ovlivnit prùbìh procesu truchlení. I pøesto, že vìtšinì žen v našem
souboru se nedostalo podpory v pøípadì rituálù louèení s dítìtem, celkovì vnímaly
pøístup zdravotníkù jako dobrý. Oceòovaly pøedevším lidskost a dostatek informací.
Pouze dvì respondentky se setkaly s necitlivým pøístupem personálu. Ten vnímaly
více zraòující než samotnou ztrátu a vyrovnat se s ním pro nì bylo obtížné a trvalo
to øadu let. Naproti tomu ve výzkumu Borùvkové (2012) ženy mnohem èastìji
postrádaly lidský pøístup zdravotníkù a dostatek informací. Negativnì prožívaly
také jejich necitlivý postoj a emoèní odstup. Vhledem k tomu, že více než polovina
respondentek ve zmiòovaném výzkumu utrpìla perinatální ztrátu více než 5 let pøed
zahájením výzkumu, je možné, tento rozdíl pøipisovat i tomu, že pøístup a postoj
zdravotníkù v Èeské republice se pomalu mìní k lepšímu a umí s touto situací lépe
109
pracovat. Také Ratislavová (2015) vnímala v prùbìhu svého 4 roky trvajícího
výzkumu posun v psychosociálních intervencích porodních asistentek smìrem
k aplikaci rituálù rozlouèení (vidìt a chovat dítì) a naznaèený trend v poøizování
upomínek na novorozence. Náš výzkum nebyl primárnì zamìøen na práci
zdravotníkù a na poskytnutí doporuèení, jak v dané situaci k ženám pøistupovat, to
již velmi dobøe uèinily zmínìné výzkumy Borùvkové (2012) a Ratislavové (2015).
Mùžeme však potvrdit, že situace stále ještì není ideální a zdravotníci potøebují
informace a podporu, aby samy dokázali být oporou rodièùm, kteøí se v této obtížné
situaci ocitnou.
Jedním z hlavních faktorù, který napomáhá vyrovnání se s perinatální
ztrátou, je sociální opora. Bylo zjištìno, že dostateèná opora je u žen spojena
s nižší hladinou úzkosti a deprese (Cacciatore et al., 2009). Všechny respondentky
v tomto výzkumu mìly alespoò jednu osobu, se kterou mohly svou ztrátu sdílet. Za
nejvýznamnìjší zdroj sociální opory mùžeme oznaèit rodinu. Nejbližší osobou, se
kterou mùže žena svou ztrátu sdílet a spoluprožívat, je její partner. Ten byl jako
nejvýznamnìjší opora vnímán polovinou našich respondentek. Pro ženy byla
dùležitá možnost vzájemného naslouchání a vypovídání se. Kladnì oceòovaly také
partnerovu pøítomnost u porodu a jeho praktickou pomoc (napø. se zaøizováním
pohøbu). Allahdadian et al. (2015) dále zjistili, že manželova pøítomnost, jeho
postoje a projevy lásky pomáhá ženám snižovat pocit viny a napomáhá k lepší
adaptaci. Opora od partnera v takto nároèné situaci bývá ženami oèekávána a pokud
se jí nedostává, mùže to pro nì být velmi zraòující. Nìkolik respondentek mluvilo
o selhání podpory ze strany partnera. Jednalo se o jeho nepøítomnost u porodu,
uzavøení se a neschopnost o celé situaci mluvit. U dvou respondentek vzhledem
k tìmto neshodám došlo k rozpadu vztahu.
Kromì partnera nalézaly ženy oporu také v dalších èlenech rodiny,
zmiòováni byli pøedevším sourozenci a matky žen. Kromì emocionální opory
oceòovaly ženy také praktickou pomoc (napø. s úklidem a vaøením èi péèí o starší
dìti). Praktická pomoc ve zvládání každodenních èinností dává ženám prostor a èas
k tolik potøebnému truchlení a pomáhá v prvních chvílích po porodu, kdy ony
mnohdy nejsou schopny tyto povinnosti zvládat (Allahdadian et al., 2015).
Nìkterým ženám se ze strany rodiny nedostalo potøebného pochopení, pøijetí
a povzbuzení. To celou situaci zhoršilo a vedlo k potlaèení truchlení a u jedné
respondentky ke kumulaci problémù. Jako podpùrné je vnímáno také starší dítì.
110
V prvních dnech po porodu mùže být péèe o starší dítì nároèná, nebo• ženy
potøebují truchlit. V tuto chvíli velmi ocení praktickou pomoc rodiny èi pøátel.
Posléze je však starší dítì vnímáno jako podpùrné, protože ženy nutí fungovat
a pomáhá jim soustøedit se i na nìco jiného. Kromì rodiny, hledaly ženy oporu také
u svých pøátel. Zde pro nì byla velmi významná možnost vypovídání se a také
odreagování se. Podpora pøátel se jevila obzvláštì podstatná u tìch žen, kde selhala
opora rodiny. Špatenková (2006) mluví o tom, že by to mìla být žena, která urèuje
kdy a s kým, chce o svém dítìti mluvit. Tendence vybírat si komunikaèní partnery
byla zøejmá i u našich respondentek. Dùležité pro nì bylo, aby k danému èlovìku
mìly dùvìru, aby se nemusely bát odsouzení a mohly být samy sebou.
Nejdùležitìjším aspektem sociální opory se zdá být možnost sdílení. Od
svého okolí ženy nejvíce potøebovaly prostor k vyslechnutí, aby mohly o své ztrátì
opakovanì mluvit. To koresponduje se zjištìními Jonesové (1997), dle které je
svobodný prostor k truchlení pro matky velmi významný. Také Worden (2013)
potvrzuje, že pro rodièe je dùležité o ztrátì svého dítìte mluvit, i když okolí si
mnohdy myslí pravý opak. Možnost o ztrátì mluvit, pøinášela ženám úlevu.
Oceòovaly, pokud se okolí nebálo zeptat a nevyhýbalo se tématu smrti dítìte. Pro
ženy bylo dùležité cítit jakési svolení, prostor pro to, že mohou mluvit, o èem
potøebují. Kladnì hodnotily také pøirozené reakce a zájem. Naopak velmi negativnì
prožívaly ženy fráze typu: „jste mladí a po•ídíte si jiné dít!“. Tyto vìty
znevažovaly ztrátu dítìte, byly pro ženy zraòující, nebo• ony v tu chvíli toužily
právì po tomto svém dítìti a ne jiném. Pro nìkteré z nich byla i pøedstava dalšího
tìhotenství a s ním spojeného rizika v danou chvíli nereálná. Stejnì tak ženy
negativnì hodnotily, pokud nìkdo bral celou situaci jako senzaci a snažil se zjistit
detaily. Nepomáhalo ani falešné utìšování èi zbyteèné rady. Ženy si byly vìdomy
toho, že lidé v jejich okolí jsou celou situací zaskoèeni a neví co øíct, ale bylo by
pro nì lepší, kdyby neøíkali nic, jen byli pøítomni a naslouchali. Stejnì tak
negativnì vnímaly vyhýbavé chování svého okolí. Nìkolik respondentek
zmiòovalo, že pro nì bylo obtížné, když se lidé okolo nich tématu vyhýbali, protože
jak už bylo uvedeno výše, potøeba žen o zemøelém dítìti mluvit je velká a pomáhá
jim projít procesem truchlení a také zaèlenit dítì do rodinné historie. Jako nároèný
byl prožíván první kontakt s lidmi, kteøí ještì o smrti dítìte nevìdìli. Ženám bylo
nepøíjemné, že o tom tak musely mluvit i s lidmi, se kterými o tom mluvit nechtìly
111
(napø. sousedy). Bály se jejich reakcí, toho, že je budou posuzovat (napø. zda
netruchlí moc èi málo).
Vhodnou oporou v situaci perinatální ztráty mùže být psychologická
pomoc. Pro rodièe mùže být nìkdy snazší požádat o podporu odborníky, kteøí mají
poskytování podpory v popisu práce (Kohnerová & Henleyová, 2013). Vìtšina
našich respondentek mìla potøebu vyhledat odbornou psychologickou pomoc.
Nìkterým ženám byla podpora psychologa nabídnuta již v nemocnici, jiným nikoli.
Z analýzy rozhovorù tedy vyplývá, že v této oblasti nepanuje ve zdravotnických
zaøízeních shoda. Do urèité míry to mùže být dáno tím, zda dané pracovištì
disponuje vhodným odborníkem. Ne vždy však nabídnutá pomoc splní úèel. Jedna
z respondentek, ke které byla psycholožka v nemocnici poslána, popsala, že se
nejednalo o pøíjemné setkání, že se jí od dané psycholožky nedostalo opory ani
informací o procesu truchlení. Naopak dvì respondentky postrádaly nabídnutí
psychologické pomoci již v nemocnici. Obecnì byla pro ženy v kontaktu
s odborníky dùležitá jejich empatie, naslouchání, možnost ventilovat své emoce.
Prospìšné bylo, pokud došlo k normalizaci pocitù, které ženy prožívaly. Za cenné
byly považovány informace o procesu truchlení a dalších souvisejících
záležitostech. Naopak nìkde ženy tyto informaci postrádaly. Špatenková (2013)
mluví o tom, že ne každý profesionál v pomáhající profesi umí s tématem smrti
a truchlení pracovat. To je patrné i z výpovìdí našich respondentek. Dvì z nich od
odborníkù neobdržely oèekávanou pomoc, setkaly se s necitlivým pøístupem,
nedostatkem pochopení nebo jim byla nabídnuta pouze medikace. Podávání
medikace však vede k oddálení procesu truchlení (Kasparková & Bužgová, 2010).
Ratislavová (2008) zdùrazòuje, že rodièùm by se mìlo dostat pøedevším podpory
a poradenství, jak žal zvládat a mìl by být podporován psychologický pøístup
namísto medikace. Špatenková (2008) øíká, že truchlení není nemoc, která by se
dala pomocí lékù vyléèit. Kromì chybìjících informací o prùbìhu truchlení si naše
respondentky stìžovaly obecnì na malou informovanost o perinatální ztrátì v naší
spoleènosti. Dle žen se o tomto tématu dostateènì nemluví a to vnímají v dané
situaci jako komplikující faktor.
Zajímalo nás také, které aspekty, kromì již zmínìných rituálù louèení
a sociální opory, pomáhaly ženám celou situaci zvládat. Nìkteré ženy zmiòovaly
další tìhotenství. To mùže být pro ženy motivací k tomu dát se rychle dohromady,
pomáhá jim odpoutat pozornost. Z výzkumu Borùvkové (2012) vyplývá, že další
112
tìhotenství bývá ženami vnímáno jako zlomové v procesu truchlení. Nìkdy však
touha a snaha o další tìhotenství nemusí být vhodnou strategií. Jedna naše
respondentka uvedla, že následné tìhotenství „zazdila“. Tìhotenství, které
následuje po perinatální ztrátì, bývá vnímáno jako nesmírnì emocionálnì nároèné
období (Kaspárková & Bužgová, 2013). Ženy mohou mít obavu navázat se svým
dítìtem vztah, aby se ochránily pøed jeho pøípadnou ztrátou. Bìžná je také potøeba
zvýšené kontroly (Borùvková, 2012). V tom, kdy je vhodné plánovat další
tìhotenství, nepanuje jednoznaèná shoda. Doporuèení ze strany zdravotníkù
vìtšinou vychází pouze z fyzického stavu ženy, nezohledòuje její psychický stav.
Ani z psychologického hlediska není jednoznaènì možné urèit jasnì danou hranici,
která by byla vhodná pro všechny ženy. Napøíklad Davisová (1996) doporuèuje
1 rok, který považuje za dobu dostateènì dlouho k projití procesu truchlení
a integraci prožité ztráty. Ve shodì s dalšími výzkumníky (Allahdadian et al., 2015;
Kasparková & Bužgová, 2013) jsme dospìli k tomu, že s dalším tìhotenstvím také
souvisí potøeba žen vìdìt, co bylo pøíèinou úmrtí. Pokud nebyla jednoznaènì
urèená pøíèina úmrtí dítìte, zvyšovala se obava, že by se situace v dalším
tìhotenství mohla opakovat.
Analýzou rozhovorù bylo také zjištìno, že velmi podpùrné jsou pøíbìhy
jiných žen, které zažily perinatální ztrátu. Když se ženy ocitnou v situaci, kdy se
dozví, že jejich dítì v dìloze zemøelo, èasto mají pocit, že jsou jediné na svìtì, že
se to nikomu jinému nemohlo stát. Proto je pro nì informace, že to potkalo i jiné
ženy, velmi dùležitá. V pøíbìzích hledají ženy informace, inspiraci a povzbuzení,
pomáhá jim to pojmenovat a znovu prožít nìkteré emoce. Obzvláštì posilující byly
dobré konce, tedy zjištìní, že nìjaká žena celou situaci zvládla a mìla další dítì.
Jako významné se jeví také sdílení zkušeností s dalšími ženami se stejnou
zkušeností.
V Èeské
republice
nefungují
pravidelnì
podpùrné
skupinky.
Výzkumnice ví od koordinátorky projektu Prázdná kolébka, že o nì nebyl pøíliš
velký zájem. Èasto však ženy vyhledávají vzájemnou oporu na internetových
fórech. Podpùrné skupiny mohou hrát dùležitou roli v praktické pomoci
v souvislosti se strategiemi adaptace a snižují úzkost a depresivní symptomy u žen
(Cacciatore et al., 2009). Z výzkumu Cacciatorové (2007) také vyplývá, že pokud
ženy po smrti svého dítìte navštìvovaly podpùrné skupiny, docházelo u nich ménì
èasto k rozvoji posttraumatické stresové reakce.
113
Podstatný je také spirituální rozmìr celé situace. Polovina respondentek
v našem výzkumu uvedla jako jeden z hlavních zdrojù pomoci víru. Dùležité také
bylo, pokud se v nastalé události podaøilo najít nìjaký hlubší smysl, vysvìtlení èi
poselství. Jako další aspekty, které pomáhaly vyrovnat se se ztrátou dítìte, uvádìly
ženy èinnosti a aktivity, které jim pomáhaly odvést pozornost, zamìøit se na
nìco jiného. Jednalo se o jejich koníèky, péèi o domácí zvíøe, zmìnu prostøedí.
Nìkolik respondentek se také velmi rychle vrátilo ke svým pracovním
povinnostem. Jedna z nich to však zpìtnì hodnotí jako pøíliš unáhlený návrat, který
skonèil jejím propuštìním z práce. Potøebovala by více èasu na možnost se se vším
smíøit, projít si procesem truchlení. Pokud ženy zažijí neèekanou a neovlivnitelnou
ztrátu dítìte, vnímají ji èasto i jako ztrátu kontroly. Proto je pro nìkteré z nich
velmi bezpeèné dìlat èinnosti, které znají. Rutina jim umožòuje mít nad situací
vìtší kontrolu. Jako další podpùrné aspekty byla zmiòována pøítomnost urny a to,
že pro dítì nebyly doma pøipravené témìø žádné vìci.
8.1 Limity
Tento výzkum je limitován pøedevším malou velikostí výzkumného
souboru, vzhledem ke které není možné zjištìní zobecnit na celou populaci žen
s prožitkem perinatální ztráty. Zobecnìní získaných zjištìní však nebylo cílem této
práce, šlo nám pøedevším o zmapování subjektivních prožitkù a zkušeností žen.
Další úskalí spoèívá v metodì výbìru respondentek. Vzhledem k tomu, že
probíhal prostøednictvím instituce (webové stránky) èi v okruhu známých došlo
k oslovení pouze èásti spektra žen z cílové skupiny. Jelikož vìtšina (6)
respondentek byla získána pøes výzvu na webových stránkách s tématem perinatální
ztráty, dá se pøedpokládat, že se jednalo o ženy, které se o téma zajímají, mají
potøebu hledat informace, èíst pøíbìhy dalších lidí s podobnou zkušeností a hledat
tak pro sebe podporu. U nìkterých žen, kterým zemøe dítì, mùže dojít k potlaèení
tohoto zážitku, zvolí vyhýbavou strategii. Tyto ženy pak o své ztrátì nemluví,
mohou mít snahu ji ze svého života „vymazat“. Takové ženy tedy pravdìpodobnì
nebudou na výzvu k úèasti na diplomové práci reagovat.
Stejnì tak složení respondentek dle vzdìlání není úplnì reprezentativní.
Vìtšina žen v našem souboru mìla vysokoškolské vzdìlání, dvì respondentky mìly
vzdìlání støedoškolské. Jak uvádí napøíklad Kebza (2005), vyšší vzdìlání souvisí
114
s vyšším socioekonomickým statusem a pøináší tak bohatší sociální sí• a tím
i podporu. Tento fakt mùže alespoò èásteènì vyvažovat skuteènost, že jsou
zastoupeny ženy s rùznì starou zkušeností, tedy v rùzných fázích truchlení. Dlouhá
doba, která probìhla od perinatální ztráty, však mùže být zároveò považována za
limitující faktor. Jednalo se také o ženy z rùzných míst republiky, tedy se
zkušenostmi z odlišných zdravotnických pracoviš•. Stejnì tak byly v našem
souboru zastoupeny ženy, u nichž se jednalo o první tìhotenství, ale i ženy, které již
nìjaké dìti mìly.
Je zøejmé, že na zjištìní mají vliv i použité metody. V prùbìhu rozhovoru
hraje svou roli pøítomnost výzkumnice a její schopnost vytvoøit bezpeènou
atmosféru a vhodné prostøedí pro rozhovor. Dùležité je v tomto momentì zmínit, že
sama tazatelka má zkušenost s perinatální ztrátou, což mohlo mít vliv na její
interpretaci a zpùsob vedení rozhovoru. S touto skuteèností se však výzkumnice
snažila vìdomì pracovat. Zároveò je tuto její zkušenost možné považovat i za
výhodu, nebo• se tak lépe dokázala naladit na respondentky a pro ty, které o této
její zkušenosti vìdìly, mohlo být lehèí otevøenì o svém prožitku hovoøit.
Limitem práce mùže být také to, že staví pouze na subjektivních výpovìdích
žen. Vzhledem k rùzné dobì, která uplynula od perinatální ztráty, se mohou i jejich
vzpomínky lišit. U žen mùže docházet k filtrování informací a jejich zkreslení,
které se pak odráží na zjištìných výsledcích.
115
IV. ZÁVÌR
Diplomová práce se zabývá tématem perinatální ztráty. Jejím cílem bylo
zmapovat, jaké jsou zkušenosti žen se sociální oporou a co v této situaci nejvíce
potøebují. V teoretické èásti jsme popsali základní východiska, na která jsme
navázali v praktické èásti této práce. Ta byla založena na hloubkových rozhovorech
s 10 respondentkami, které v minulosti prožily perinatální ztrátu.
Je zøejmé, že perinatální ztráta je velmi nároènou zkušeností. Jedná se
o situaci, která pøevrátí naruby dosavadní život, nabourá plány a nadìje, na dlouhou
dobu otøese sebevìdomím ženy a stabilitou celé rodiny. Jako v každé takto nároèné
situaci hraje velkou roli možnost mít se o koho opøít. Jedním z hlavních faktorù,
který napomáhá vyrovnání se s perinatální ztrátou, je sociální opora. Výsledky
výzkumu ukázaly, že pro ženy je velmi dùležité, pokud mohou svou ztrátu s nìkým
sdílet, vyprávìt o tom, co se stalo. Obzvláštì oèekávaná je opora od partnera,
a pokud se jí nedostává, je to pro ženu velmi nároèné. Prožívání a potøeby každé
ženy se liší, každá z nich má jinou potøebu sdílení, v jiném èasovém horizontu,
s rùzným poètem lidí atd. Evidentní však je, že všechny ženy potøebují pøedevším
vlídné, empatické naslouchání, plnou pøítomnost a pozornost. Dùležité je být ženì
k dispozici a poslouchat, když ona potøebuje mluvit. Neexistují slova, která by
mohla zemøelé dítì vrátit a mnohdy ani nezmenší bolest. Plané utìšování a fráze
bývají èasto vnímány negativnì, jako znevážení ztráty dítìte. Ženy si velmi cení
zájmu svých posluchaèù, toho, že se tématu nebojí a nevyhýbají se mu. Zároveò
však mají potøebu vybírat si, s kým budou o své ztrátì mluvit.
Jako velmi podpùrné se dále jeví rituály louèení s dítìtem (možnost dítì
vidìt a držet, vytvoøit si na nì hmatatelnou památku a uspoøádat pohøební rituál).
V tom, zda kontakt s dítìtem probìhne a jakou vzpomínku v rodièích zanechá,
hraje klíèovou roli vhodná podpora zdravotníkù. Z našich zjištìní je patrné, že
situace v tomto ohledu ještì není úplnì ideální a je tøeba dalšího vzdìlávání
a podpory zdravotníkù, aby dokázali v takto nároèné situaci k ženám vhodnì
pøistupovat a pomohli jim správnì zapoèít proces truchlení. V zahranièí je tomuto
tématu vìnována znaèná výzkumná pozornost. Vìøíme, že tato práce pøispìje
k vìtšímu povìdomí o perinatální ztrátì v našich podmínkách a bude zdrojem
informací pro všechny, kdo se s ženou v této nelehké situaci setkají.
116
V. LITERATURA
Allahdadian, M., Irajpour, A., Kazemi, A., & Kheirabadi, G. (2015). Social support: An
approach to maintaining the health. Iranian Journal of Nursing and Midwifery
Research, 20(4), 465-470.
Badenhorst, W., & Hughes, P. (2007). Psychological aspects of perinatal loss. Clinical
Obstetrics & Gynaecology, 21(2), 249-259.
Baštecká, B. (2005). Terénní krizová práce. Praha: Grada.
Baštecká, B. (2011). Obøady/rituály. Staženo 15. 12. 2015, z
http://www.dlouhacesta.cz/obrady-ritualy-phdr-bohumila-bastecka-a-kol-22650/
Baštecká, B. (2013). Psychosociální krizová spolupráce. Praha: Grada.
Berman, M. R. (2009). Hledání vhodných slov po narození mrtvého dítìte. Gynekologie po
promoci, 9(3), 27-30.
Binder, T. (2007). Psychologické a medicínské aspekty porodu mrtvého plodu. Praktická
gynekologie, 11(2), 61-63.
Borùvková, K. (2012). Psychosociální intervence u žen s perinatální ztrátou. (Diplomová
práce, Filosofická fakulta, Univerzita Karlova, Praha, Èeská republika). Staženo z
http://www.dlouhacesta.cz/psychosocialni-intervence-u-zen-s-perinatalni-ztratou/
Borùvková, K., Hoskovcová, S., & Hrušková, Z. (2015). Psychosociální intervence v
pøípadì úmrtí dítìte (perinatální ztráta, potrat). In L. Takács, D. Sobotková, & L.
Šulová, Psychologie v perinatální péèi (141-151). Praha: Grada.
Breen,
L. J., & O’Connor, M.
(2011). Family and social networks after
bereavement:experiences of support, change and isolation. Journal of Family
Therapy, 33, 98-120.
Brierley-Jones, L., Crawley, R., & Lomax, S. (2015). Stillbirth and stigma: The spoiling
and repair of multiple social identities. Omega, 70(2), 143-168.
Cacciatore, J. (2007). Effects of support groups on posttraumatic stress responses in
women experiencing stillbirth. Omega, 55(1), 71-90.
Cacciatore, J. (2013). Psychological effects of stillbirth. Seminars in Fetal and Neonatal
Medicine, 18, 76-82.
Cacciatore, J., DeFrain, J., & Jones, K. L. (2011). When a baby dies: Ambiquity and
stillbirth. Marriagen and Family review, 44(4), 439-454.
117
Cacciatore, J., Schnebly, S., & Froen, F. J. (2009). The effects of social support on
maternal anxiety and depression after stillbirth. Health and Social Care in the
Community, 17(2), 167-176.
Callister, L. C. (2006). Perinatal Loss: A Family Perspective. Journal of Perinatal &
Neonatal Nursing:, 20(3), 227-234.
Capitulo, K. (2005). Evidence for healing interventions with perinatal bereavement. The
American Journal Of Maternal Child Nursing, 6, 389-396.
Cobb, S. (1976). Social Support as a Moderator of Life Stress. Psychosomatic Medicine,
38(5), 300-314.
Collins, N. L., Dunkel-Schetter, C., Lobel, M., & Scrimshav, S. C. (1993). Social Support
in Pregnancy: Psychosocial Correlates of Birth Outcomes. Journal of Personality
and Social Psychology, 65(6), 1243-1258.
Crawley, R., Lomax, S., & Ayers, S. (2013). Recovering from stillbirth: the effects of
making and sharing memories on maternal mental health. Journal of Reproductive
and Infant Psychology,, 31(2), 195-207.
Èepický, P. (1999). Šestinedìlí po perinatálním úmrtí. Moderní gynekologie a porodnictví,
8(3), 241-242.
Davis, D. L. (1996). Empty cradle, broken heart, surviving the death of your baby. Golden:
Fulcrum Publishing.
Dohnalová, Z., & Musil, L. (2008). Pøínos sdružení Dlouhá cesta pro matky a rodiny
vyrovnávající se se ztrátou dítìte. Sociální práce (2), 106-120.
Dohnalová, Z., & Pavlíková, E. (2011). Psychosociální podpora pøedèasnì porodivších žen
po úmrtí novorozence. Florence: èasopis moderního ošetøovatelství, 7(1), 21-27.
Enkin, M. (1998). Efektivní péèe v perinatologii. Praha: Grada.
Erlandsson, K., Warland, J., & Cacciatore, J. R. (2013). Seeing and holding a stillborn
baby: Mothers' feelings in relation to how their babies were presented to them after
birth—Findings from an online questionnaire. Midwifery, 29(3), 246-250.
Fenstmacher, K., & Hupcey, J. E. (2013). Perinatal Bereavement: A Principle-based
Concept Analysis. Journal of Advanced Nursing, 69(11), 2389-2400.
Ferjenèík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
Gjurièová, Š., & Kubièka, J. (2009). Rodinná terapie-systemické a narativní pøístupy.
Praha: Grada.
Hájek, Z. (2004). Rizikové a patologické tìhotenství. Praha: Grada.
Haškovcová, H. (2007). Thanatologie. Praha: Galén.
118
Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál.
Hsu, M. T., Tseng, Y. F., Banks, J. M., & Kuo, L. L. (2004). Interpretations of stillbirth.
Journal of Advanced Nursing, 47(4), 408-416.
Hupcey, J. E. (1998). Clarifying the social support theoryǦresearch linkage. Journal of
Advanced Nursing, 27(6), 1231-1241.
Hutti, M. H. (2005). Social and Professional Support Needs of. JOGNN, 34(5), stránky
630-638.
Janzen, L., Cadell, S., & Westhues, A. (2004). From Death Notification Through the
Funeral: Bereaved Parents' Experiences and Their Advice to Professionals. Omega,
48(2), 149-164.
Ježorská, Š., Hrtùsová, T., Èerná, M., & Chrastina, J. (2013). Sociální opora jako
protektivní faktor duševního zdraví. Profese, 6(1), 17-22.
Jones, M. (1997). Mothers who need to grieve: the reality of mourning the loss of a baby.
British Journal of Midwifery, 5(8), 478-481.
Kasparková, P., & Bužgová, R. (Duben 2010). Podpora rodièù pøi perinatálním úmrtí.
Kontakt, 12(4), 387-398.
Kaspárková, P., & Bužgová, R. (2013). Prožívání tìhotenství po perinatální ztrátì.
Ošetøovatelství a porodní asistence, 4(4), 643-656.
Kast, V. (2000). Krize a tvoøivý pøístup k ní. Praha: Portál.
Kast, V. (2015). Truchlení. Praha: Portál.
Kebza, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia.
Kersting, A., & Wagner, B. (2012). Complicated grief after perinatal loss. Dialogues in
Clinical Neuroscience, 14(2), 187-194.
Klimpl, P. (2009). Krizová intervence: ohlédnutí po dvaceti letech. Psychiatrie pro praxi,
10(5), stránky 234-238. Staženo 18.12.2015, z
http://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/05/09.pdf
Kohnerová, N., & Henleyová, A. (2013). Když dítì zemøe. Praha: Triton.
Kohoutek, T., & Èermák, I. (2009). Psychologie katastrofické události. Praha: Academia.
Kožený, J., & Tišanská, L. (2003). Dotazník sociální opory - MOS: vnitøní struktura
nástroje. Èeskoslovenská psychologie, 47(2), 135-143.
Krause, N. (1997a). Received support, anticipated support, social class, and mortality.
Research on Aging, 19, stránky 387-422.
Krause, N. (1997b). Anticipated support, received support, and economic stress among
older adults. The Journals of Gerontology, 52(6), 284-293.
119
Køemenová, J., & Fremlová, H. (2009). Jak eticky zvládnout situaci po porodu mrtvého
plodu. In: Binarová, I., Cichá, M.: Etické aspekty ošetøovatelské péèe v teorii a
praxi (97-100). Národní centrum ošetøovatelství a nelékaøských zdravotnických
oborù v Brnì: Zlín.
Køivohlavý, J. (1999). Sociální opora v intervenèních programech. Èeskoslovenská
psychologie, 46(4), 340-346.
Køivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál.
Kubíèková, N. (2001). Zármutek a pomoc pozùstalým. Praha: Nakladatelství ISV.
Kübler-Rossová, E. (1992). O smrti a umírání, . Turnov: Arica.
Kupka, M. (2014). Psychosociální aspekty paliativní péèe. Praha: Grada.
Leahy-Warren, P., McCarthy, G., & Corcoran, P. (2012). First-time mothers: social
support, maternal parental self-efficacy and. Journal of Clinical Nursing, 21(3-4),
388-397.
Lehman, D. R., Ellard, J. H., & Wortman, C. B. (1986). Social support for the bereaved:
Recipients' and providers' perspectives on what is helpful. Journal of Consulting
and Clinical Psychology, 54(4), 438-446.
Leon, I. G. (2008). Helping families cope with perinatal loss. Staženo 10.12.2015 z
http://www.glowm.com/index.html?p=glowm.cml/section_view&articleid=417.
Lu, L. (1997). Social Support, Reciprocity, and Weil-Being. The Journal of Social
Psychology, 137(5), 618-628.
Madarasová Gecková, A., Šimonová, E., & Van Dijk, J. P. (2003). Starí rodièia ako zdroj
sociálnej opory. Èeskoslovenská psychologie, 47(1), 31-41.
Maternal and perinatal health. Získáno 10.11.2015, z
http://www.who.int/maternal_child_adolescent/topics/maternal/maternal_perinatal/en/
McLarenová, J. (2007). Smrt dítìte. In P. Firthová, G. Luffová, & D. Oliviere, Ztráta,
zmìna a zármutek v kontextu paliativní péèe (103-119). Brno: Spoleènost pro
odbornou literaturu.
Miovský, M. (2006). Kvalitativní pøístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha:
Grada.
Nejste sami. Získáno 1.11.2015, z http://www.dlouhacesta.cz/nejste-sami/.
Nešporová, O. (2013). O smrti a pohøbívání. Brno: Centrum pro studium demokracie a
kultury.
120
Nuzum, D., Meaney, S., & O’Donoghue, K. (2014). The impact of stillbirth on consultant
obstetrician gynaecologists: a qualitative study. An International Journal of
Obstetrics & Gynaecology, 121(8), 1020-1028.
Pera, H., & Weinert, B. (1996). Nemocným nablízku. Praha : Vyšehrad.
Perinatální mortalita v Èeské republice. Získáno 1.12.2015 z
http://lekari.porodnice.cz/perinatalni-mortalita-v-ceske-republice
Prázdná kolébka. Získáno 14.11. 2015, z http://prazdnakolebka.cz/
Ratislavová, K. (2008). Aplikovaná psychologie porodnictví. Praha: Reklamní ateliér Area.
Ratislavová, K. (2015). Psycho-socio-spirituální péèe porodní asistentky o ženu po
perinatální ztrátì. (Disertaèní práce, Zdravotnì sociální fakulta, Jihoèeská
univerzita v Èeských Budìjovicích, Èeské Budìjovice, Èeská republika). Staženo z
https://theses.cz/id/d1vwzt/Disertan_prce-Ratislavov.pdf
Ratislavová, K., & Beran, J. (2010). Psychosociální intervence pøi porodu mrtvého plodu v
historii a dnes. Èeská gynekologie, 75(5), 462-466.
Riches, G., & Dawson, P. (1998). Lost children, living memories: The roles of photographs
in processes of grief and adjustment among bereaved parent. Death Studies, 22(2),
121-140.
Riches, G., & Dawson, P. (2000). An intimate loneliness. Supporting bereaved parents and
siblings. Philadelphia: Open university press.
Ryninks, K., Roberts-Collins, C., McKenzie-McHarg, K., & Horsch, A. (2014). Mothers’
experience of their contact with their stillborn infant: An interpretative
phenomenological analysis. BMC Pregnancy and Childbirth, 14(1), 203-213.
Sherbourne, C. D., & Stewart, A. L. (1991). The MOS social support survey. Social
Science & Medicine, 32(6), 705-714.
Smith, J. A., & Osborn, M. (2008). Interpretative Phenomenological Analysis. In J. A.
Smith, Qualitative Psychology: A Practical Guide to Research Methods (53-80).
Los Angeles: Sage Publications.
Surkan, P. J., Radestad, I., Cnattingius, S., Steineck, G., & Dickman, P. W. (2009). Social
support after stillbirth for prevention of maternal depression. Acta Obstetricia et
Gynecologica, 88, 1358-1364.
Šolcová, I., & Kebza, V. (1999). Sociální opora jako významný protektivní faktor.
Èeskoslovenská psychologie, 43(1), 19-38.
Šolcová, I., & Kebza, V. (2003). Prediktory sociální opory u èeské populace.
Èeskoslovenská psychologie, 47(3), 220-229.
121
Šolcová, I., & Kebza, V. (2003). Prediktory sociální opory u èeské populace.
Èeskoslovenská psychologie, 47(3), 220-229.
Špaòhelová, I. (2015). Prázdná kolébka. Praha: Portál.
Špatenková, N. (2004). Krize. Praha: Grada.
Špatenková, N. (2006). Jak øeší krizi moderní žena. Praha: Grada.
Špatenková, N. (2013). Poradenství pro pozùstalé. Praha: Grada.
Štembera, Z., & Velebil, P. (2003). Vývoj perinatální úmertnosti v ÈR. Interní medicína mezioborové pøehledy, 2, 21-25.
Taylor, S. E., Sherman, D. K., Jarcho, J., Takagi, K., & Dunagan, M. S. (2004). Culture
and Social Support: Who Seeks It and Why? Journal of Personality and Social
Psychology, 87(3), 354-362.
Thoits, P. A. (1995). Stress, Coping and Social support processes: Where are we? What
next? Journal of Health and Social Behavior, 35, 53-79.
Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie. Praha: Portál.
Trulsson, O., & Radestad, I. (2004). The Silent Child—Mothers’ Experiences Before,
During, and after Stillbirth. Birth, 31(3), 189-195.
Uchino, B. N. (2006). Social Support and Health: A Review of Physiological Processes
Potentially Underlying Links to Disease Outcomes. Journal of Behavioral
Medicine, 29(4), 377-387.
ÚZIS (2013). Rodièka a novorozenec. Získáno 4.12.2015, z
http://www.uzis.cz/book/export/html/249
Vodáèková, D. & kol. (2007). Krizová intervence. Praha: Portál.
Vokurka, M., & Hugo, J. (2005). Velký lékaøský slovník. Praha: Maxdorf.
Vymìtal, J. (2003). Lékaøská psychologie. Praha: Portál.
Wellisch, D., Kagawa-Singer, M., Reid, S. L., Lin, Y.-J., Nishikawa-Lee, S., & Wellisch,
M. (1999). An exploratory study of social support: A cross-cultural comparison of
Chinese-. Japanese-, and Anglo-american breast cancer patient. Psycho-oncology,
8, 207-219.
Wills, T. A., & Shinar, O. (2000). Measuring percieved and received social support. In S.
Cohen, U. L. G, & B. H. Gottlieb, Social support measuremrnt and intervention: A
guide for health and social scientists (86-135). New York: Oxford University
Press.
Worden, J. W. (2013). Smútkové poradenstvo a smútková terapie - pøíruèka pr odborníkov
z oblasti duševného zdravia. Trenèín: Vydavatelstvo F.
122
Zákon o zdravotních službách. (2011). Získáno 4.12.2015 z
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372
123