Čtrnácté číslo

Na přípravě spolupracovali: Nikola Ivanová, Jaroslav Sogel,
Vlaďka Junková, Milan Boháček, Jan Müksch, Hana Tmejová,
Ondřej Herčík, Roman Skřehot, Vanda Mračková
Sazba:Michal Blažek
EDITORIAL
TESTÍK
Milé čtenářky, milí čtenáři.
Otázka 01 / 15
Klokan a klokanice
holčičky. Každá z nich
Kolik členů má klokaní
5
7
8
11
Otázka 02 / 15
Který z následujících
hodnotu??
10x0,001x100
0,01/100
100/0,01
mají 3 klokanní
má 2 klokaní bratry.
rodina??
výrazů má největší
1B 2D
Tak tu máme po delší době opět další vydání Gymplovin. Doufám, že
podzimní prázdniny jste si všichni užili a že jste načerpali nové síly do
probíhajícího školního roku. Pro mnohé se působení na této škole krátí.
Myslím tím třídy oktávu a čtvrtou es. Již 14. listopadu by se mělo uskutečnit
stužkování těchto dvou tříd. Čeká nás také projektový den. Tak se včas
zapište, abyste pak nebyli zklamaní, že na Vás nezbude to, co jste chtěli.
V tomto vydání Gymplovin se dozvíte o návštěvě Vídně, která byla součástí
projektového dne. Z oblasti kultury se dočtete něco o hudební skupině AC/
DC, o divadelním představení, které někteří studenti zhlédli a o tanečních,
které v Hostinném probíhají a účastní se jich pár žáků naší školy. Věnujeme
se i vědě, tentokrát je to krátké seznámení s fotoaparáty. Dále se seznámíme
s paní učitelkou Zahrádkovou, která se stala novou posilou učitelského
sboru.
Během října se na škole konal turnaj v piškvorkách a domnívám se, že
soutěžící byli velice úspěšní, jelikož postoupili do krajského kola v Hradci
Králové. Budeme držet pěsti, aby se i v krajském kole umístili co nejlépe.
Jsem velice ráda, že na tomto čísle spolupracovali další studenti naší školy,
doufám, že jejich spolupráce bude i nadále pokračovat. Pokud by měl zájem
někdo z Vás psát, určitě se ozvěte, budeme jen rádi.
Přeji příjemné čtení a úspěšné dny strávené při studiu na naší škole.
Nikola Ivanová
Šéfredaktorka, [email protected]
TVÁRE TÝDNE
2
15
ROZHOVOR
POZNEJ OSOBU
Další, jež posílila řady našich kantorů je Tereza Zahrádková a my Vám nyní
přinášíme rozhovor, který Vám pomůže nahlédnout do jejího soukromí.
Kde jste se narodila?
Narodila jsem se v Kadani, okres Chomutov, ale od roku 1991 vyrůstala v Klášterci
nad Ohří.
Kde právě teď bydlíte?
Právě teď bydlí na Green Meadow v
Trutnově.
Co jste studovala za školu a
jaká jste byla studentka?
Studovala a studuji! Absolvovala jsem
Gymnázium v Trutnově a teď si užívám studium na Masarykově univerzitě v Brně. A
opravdu si to užívám, takže by se dalo říci, že jsem pilná a více méně nadšená studentka.
Pracovala jste už i na jiné škole jako učitelka, nebo
dokonce v jiném oboru?
Pracovala jsem vlastně na dvou místech. V továrně, kde jsem po maturitě dělala uzlíky
a celé dny a noci přemýšlela, jak se z toho hrozného snu vzbudit…dvanáct hodin denně,
jeden uzlík za druhým…a pak se můj život změnil, když mi bývalý zaměstnavatel (ředitel
ZŠ Komenského v Trutnově) dal šanci a jako mladou, nezkušenou, ale natěšenou přijal na
pozici učitelky Aj. A tím se mi změnil a naplnil život.
Jaký máte pocit z této školy a jak na Vás působí místní studenti?
První slovo, které mě pro ohodnocení školy napadne je „komorní.“ A to se mi moc líbí.
Po dvou měsících znám jména a snad i trochu charaktery lidí, s nimiž se každý den
potkávám. Působí to tu na mě rodinným a příjemným dojmem. Užívám si malé skupiny
studentů (byla jsem zvyklá běžně učit i 20 dětí), studenti jsou milí, ale někdy jim bohužel
chybí motivace a pocit, že tu nejsou za trest, ale mělo by pro mě být spíše výsadou studovat na gymnáziu. Tak to je mi trochu líto. Ale zároveň mě inspiruje a těší, že jsou tu i
mladí lidé, kteří vědí, proč tu jsou a co chtějí v životě dosáhnout.
Co se vám nelíbí ba naopak líbí na této škole?
nelíbí snad jen….krátké přestávky! To je honička ukončit hodinu, připravit si „balíček“ na
druhou, přemístit se, napít a nebo dokonce zajít na toaletu! Taky postrádám nějaké výukové pomůcky (ale to se dá improvizací nahradit). Jinak se mi líbí vše, od studentů, přes
kolegy až po jídelnu a její pokrmy!
Vanda Mračková
14
3
Jan Müksch
ZIMNÍ VÝBAVA
XMAS CAROL
Někteří z Vás studentů jste již řidiči nebo se jimi brzo stanete, dovolte mi proto, abych
Vás dnes ve svém článku upozornil na novou dopravní značku.
V období od prvního listopadu do třicátého dubna bude na vybraných a označených
silnicích platit příkazová značka ,,Zimní výbava”. Značka je modře zbarvena a je na
ní vyobrazeno osobní auto a sněhová vločka .Znamená, že do takto označeného úseku
silnice nesmí
řidič vjet bez zimních pneumatik,
případně
řetězů. Navíc zimní pneumatiky
musí splňovat
daný parametr a to,že hloubka
jejich dezénu
nesmí být menší než 4 mm. Zde
je na místě
otázka, jak řidič pozná, že se jedná
o zimní
pneumatiku? Kromě odborné rady
v pneuservisu
se zimní pneumatika pozná
vyobrazením
sněhové vločky případně písmeny
M S nebo
jejich kombinací na boku pneumatiky. V
případě použití řetězů musí být na
vozovce dostatečná vrstva sněhu nebo ledu a vozidlo může jet nejvíce rychlostí 50km/h.
V případě, že tento příkaz porušíte, hrozí Vám pokuta až 2000 Kč a přidělení trestného
bodu.
Přeji Vám pěkné počasí na cestách a příště opět na shledanou.
Dne 15. října 2008 vyrazila „vybraná“ skupina jedinců z naší školy do Selesiánského
divadla v Praze. Ve 12 hodin začalo divadelní představení podle známého díla anglického
spisovatele Charlese Dickense. Celá hra včetně doprovodních písní byla v anglickém
jazyce.
A Christmas Carol, neboli Vánoční koleda, je příběh o muži jménem Ebenezer Scrooge,
který se živí jako obchodník a peníze, které vydělává, jsou mu milejší než cokoliv jiného.
A o Vánocích se jeho lakota projevuje ještě více. Vánoce mu totiž nepřináší vůbec žádný
užitek. Jednoho dne za Scroogem do kanceláře přichází jeho synovec a zve ho k sobě na
štědrovečerní večeři. Scrooge ho bez žádných ohledů vyhazuje. Večer, když z pracovny
odchází, se mu zjevuje duch jeho již sedm let mrtvého spolupracovníka Jacoba Marleyho.
Duch je celý omotán řetězy. Vysvětluje Scroogemu, že si řetězy na sebe ukoval sám ještě
za svého života, protože se zajímal pouze o svoje obchody a zapomněl na lásku k druhým
lidem. Scrooge toto však pouze považuje za noční můru a klidně usíná dál. Druhý den
v noci, přesně ve chvíli kdy odbije jedna hodina, se Scrooge probouzí a uvidí zářící
postavu představující se jako Duch minulých Vánoc. Duch ho bere do jeho minulosti, kdy
Scrooge ještě radostně slavil Vánoce a do doby, kdy se s ním rozchází jeho snoubenka,
protože si myslí, že nemiluje ji, ale pouze své peníze. Následující noc, opět po úderu
jedné hodiny, se mu zjevuje Duch letošních Vánoc. Vezme ho na tržnici a ukazuje mu, jak
lidé s radostí nakupují dárky. Dále ho přivádí do rodiny Scroogeho věrného služebníka
Boba. I když jsou chudí, Vánoce si naplno užívají. A poslední noc přichází Duch příštích
Vánoc. Je zahalen v černém a nic neříká. Ukazuje Scroogemu jeho vlastní smrt. Umírá
sám, bez přátel a lidé se spíše radují, že už není mezi nimi. Schrooge si uvědomuje svoje
chyby a duchovi slibuje, že se napraví. Když se následující den probudí, stává se jiným
člověkem. Všem lidem kolem sebe přeje krásné Vánoce a rozdává jim různé dárky. Úplně
se změní.
Hercům bych chtěla pochválit nejenom skvělý herecký výkon, ale i dobrou anglickou výslovnost a srozumitelnost. Myslím, že i když většina žáků celé hře perfektně
nerozuměla, z výkonů herců jistě pochopila základní myšlenku celé hry.
Roman Skřehot
Autoškola Jindřišek
Vlaďka Junková
4
13
PIŠQORKY
FOTOGRAFIE
- KOUZLO
OKAMŽIKU
Jak bychom mohli definovat slovo fotografie? Fotografie je obraz. Malíř vyjadřuje své
pocity a zážitky na bílé plátno. Fotograf pouze zmáčkne spoušť a přenese objekt na vrstvu
filmu nebo na paměťovou kartu. I přesto je fotografie obraz a člověk k jejímu vytvoření
potřebuje určitou formu nadání. Tomuto nadání se říká „umění vidět“. Tyto schopnosti jsou člověku vrozeny, ale dají se postupem času získat na základě fotografických
zkušeností. Samozřejmě, že každá fotografie nemusí být uměleckým dílem. Většina lidí
co vezme do ruky foťák nemá v úmyslu vytvořit snímek co uchvátí svět. Chce si jen zachytit daný okamžik, aby se na něj mohli kdykoli zpětně podívat. Tento fotograf – amatér
bere fotografii jen jako záznam určitého objektu. Na druhé straně fotografové – umělci
vkládají do fotografie kus sebe.Mají svůj svět a pomocí těchto obrázků do něj nechávají
nahlédnout i ostatním lidem. Fotograf Hans van Ommeren říká: „Fotit, to je jako snít.“
Snaží se neustále zlepšovat kvalitu a hledat nové krásnější objekty. Pro tyto lidi je fotografování droga a málokdo už si umí svůj život bez něj představit.
Předmět, který nám dává tu možnost vyjádřit se pomocí obrazu je fotografický aparát.
Dnes má téměř každý doma malý digitální aparát, který si jednoduše vše nastaví sám a
vytváří krásné snímky. Vývoj byl však dlouhý, proto nahlédneme trochu do historie.
Předchůdcem byla kamera obscura. Již v roce 1725 byla objevena citlivost stříbra na
světlo. Proto už od počátku je alfou i omegou fotografie světlo. Nejstarší dochovaná
fotografie je „Pohled z okna“, kterou vytvořil v roce 1827 J. Nicephore Niépce na
cínovou desku. První použitelné snímky byly získány procesem daguerrotypie, ve které
se využívá postříbřená měděná deska. V roce 1840 byla vynalezena calotypie, tedy papír
potažený vrstvou chloridu stříbrného, ale první fotografický film byl vytvořen až roku
1884. Sériově se začaly vyrábět filmové fotoaparáty a objevily se i barevné filmy. Převrat
způsobila firma Polaroid. Pomocí emulzí vytvořila barvené snímky, které nepotřebovaly
další zpracování. V roce 1969 byly vynalezeny prvky CCD a o necelých dvacet let později
se objevily první fotoaparáty využívající digitální techniku namísto chemie.
V součastné době digitální záznam vytlačuje klasiku kinofilmu. Stále však existuje skupina fotografů, co mu dává přednost.
S fotografií člověk prožívá život hlouběji. Ať už se specializuje na makro a dává lidem
nahlédnout do jedinečného světa detailu či na portréty a akty nebo si jen tak fotí do rodinného alba. Pokaždé když si obrázky prohlédne už sice neucítí stejnou vůni nebo atmosféru, ale alespoň trochu si může vzpomenout na vzrušení, které cítil, když držel fotoaparát
v ruce a mačkal spoušť. V tom je jedinečnost okamžiku a krása fotografie.
Ve středu, 8.10.2008, se na
škole poprvé pořádalo školní kolo turnaje v piškvorkách. Zastoupeny byly všechny třídy
z vyššího gymplu (mladší se zúčastnit nemohli). Přišlo nás celkem 16 s větší převahou
kluků než holek. Hrálo se od dvou do pěti a byl to skutečně zajímavý turnaj. Pravidla
jsou ovšem poněkud jiná než u klasických piškvorek: Hraje se na poli 15x15 čtverečků.
Nejprve si oba hráči střihnou a ten, jež střižbu vyhrál, udělá tři symboly: první do středu
hracího pole, druhý do čtverce 5x5 okolo středu a třetí kamkoliv do hracího pole. Druhý
udělá dva opačné symboly kamkoliv do hrací plochy. Dále si vítěz střižby určí, za který
symbol hodlá hrát. Začíná hráč s menším počtem symbolů a vyhrává ten, který dříve
spojí řadu 5 svých znaků. Všichni jsme se rozdělili do dvou týmů, ve kterých hrál každý
s každým. Hrálo se na dva vyhrané souboje každou hru a z výsledného skóre postoupili
čtyři nejlepší z každé skupiny do dalšího kola. Zde se hrálo stylem play-off, tedy první z
jednoho týmu se čtvrtým z druhého, druhý z prvního se třetím z druhého a naopak…Nakonec se tak na prvních třech místech umístili bratři Michal Krempaský (oktáva), Tomáš
Krempaský (kvinta) a Vojta Šifta (oktáva). Do následujícího kola (22.10.) postoupili dva
týmy po pěti a dvou náhradnících. Zde byli Vidláci a The Loosers uspěšní, druhý jmenovaný tým přivezl domů pohár a společně oba týmy jedou do krajského kola v Hradci
Králové. Doufejme tedy, že uspějeme i zde a budeme tak třeba základem pro další skvělé
týmy v piškvorkách z této školy.
Jaroslav Sogel
Jestliže fotíte nebo si jen chcete prohlédnout pár snímků od amatérů, ale i profesionálů
doporučuji stránku:
www.photopost.cz
Hanka Tmejová
12
5
TANEČNÍ
EXKURZE DO
Zřejmě již všichni víte, že se blíží projektový den. Nabídka je poměrně pestrá, tak si snad
každý vybere něco, co ho bude zajímat a alespoň trochu se mu bude líbit. Návštěva Vídně
byla jednou z možností této nabídky. Uskutečnila se již 23. října. Zúčastnilo se jí přes
čtyřicet studentů naší školy. Doprovod byl tříčlenný a tvořili ho profesoři Páchnik, Svatoň
a profesorka Hedvičáková. Odjezd od školy byl už ve čtyři hodiny ráno, pro mnohé to
bylo poměrně náročné. Cestu jsme však zvládli bez nějakých větších problémů. Do Vídně
jsme dorazili kolem desáté hodiny, rozloučili jsme se s pány řidiči a pak už následovalo
dlouhé putování po městě. Navštívili jsme několik zajímavých míst tohoto města, jako je
například Hofburg, Stephansdom, Hundertwasserův dům, Státní operu, muzeum Sigmunda Freuda, radnici, budovu Parlamentu a mnoho dalších. Zlatým hřebem dne byla zejména
pro pana profesora Páchnika i pro mnoho dalších návštěva galerie Albertiny, kde se konala
výstava světového malíře Vincenta van Gogha. Procházku Vídní znepříjemňovalo pouze
počasí, které moc příznivé nebylo. Zpět jsme odjížděli kolem osmé hodiny večerní. Myslím, že tato exkurze byla velice zajímavá a každý si z ní něco odnesl.
Po roční pauze opět začaly v Národním domě v Hostinném taneční lekce. První se
uskutečnila 19. září. Počet přihlášených tanečních párů sice není tak veliký jako v
minulých letech, ale to rozhodně není nevýhodou. Taneční mistr Walter Elschek spolu s
manželkou alespoň mají čas se jim pořádně věnovat. Taneční páry mají za sebou tři lekce
a jednu prodlouženou. Již se naučily základní kroky polky, valčíku, waltzu, cha-chy, jivu
a tanga. Začátky tančení jsou jako u všech lidí trochu veselé. Ovšem konce jsou někdy až
překvapivé. Věneček tanečních se uskuteční 12. prosince, tak se nezapomeňte přijít podívat. Z těch, kteří na začátku neuměli vůbec nic, se najednou stávají výborní tanečníci.
Hofburg je hrad ve Vídni, kdysi to byla rezidence rakouského císaře a do roku 1806
byl současně rezidencí králů a císařů Svaté říše římské a rakouského císaře. V dnešní době
je Hofburg sídlem úřadu rakouského prezidenta.
Dóm svatého Štěpána je jednou z nejvýznamnějších rakouských go-ticých
památek. Od roku 1496 je sídlem biskupa. Historické památky kostela sahají k roku 1137,
kdy začala stavba. Kostel byl vysvěcen jako románský o deset let později, tedy roku
1147. Zhruba o sto let později byl kostel rozšířen o dvě Pohanské věže a mezi nimi byla
umístěna Obří brána. Od roku 1304 probíhali další úpravy a rozšiřování kostela, podílelo
se něm mnoho stavitelů. Úpravy probíhaly po několik staletí. Během druhé světové války
nebyl kostel nějak výjimečně poškozen, změna přišla až v posledních válečných dnech,
kdy jiskra z okolních hořících domů zapříčinila požár dómu. Škody byly obrovské. Shořel
celý krov, klenba nad chórem sezřítila, byla zničena císařská empora, varhany a obrovský
zvon, tzv. Pummerin ,se z jižní věže utrhl a spadl hluboko do věžní haly. S obnovováním
se začalo téměř v zápětí a 23.dubna1952 byl celý slavnostně znovuotevřen.
Hundertwasserův dům je dílem rakouského umělce Friedricha Hundertwassera,
který do stavby vložil své životní postoje a osobitý vzkaz dalším generacím. Stavba láká
svou výstředností navštěvníky Vídně již od roku 1985, kdy byla dokončena. Nachází se
v ulici Löwengasse. Dům měl původně sloužit pro sociálně slabší vrstvu, nakonec se stal
především turistickou atrakcí a vrcholným dílem Hundertwassera a architekta Josepha
Krawiny, který se na stavbě spolupodílel. Tvůrce do interiéru i exteriéru stavby vtiskl
všechny prvky svého inovativního umění - pestrobarevné plochy, nerovné linie či chaotické rozmístění prvků. Vedoucím atributem stavby je však život, dům obrůstají stromy a
popínavé rostliny.
Vlaďka Junková
6
11
VÍDNE
STRAIGHT
EDGE
Co je to Straight edge?
Straight edge (dále SE) je v prvé řadě subkultura hardcore (dále HC) scény. Dá se chápat jako ideologie, způsob života nebo dokonce filozofie. Jako většina životních stylů
se i tento šíří hudbou. SE vyznavači odmítají jakékoli drogy – ať se jedná o tvrdé drogy
nebo samozřejmě i o lehké, jako je kouření a alkohol. Dále neuznávají promiskuitní
chování (časté střídání sexuálních partnerů) a násilí v jakékoli podobě. V posledních
letech přibývají i další věci, i když už nejsou prvotním základem, jedny z takových jsou
například vegetariánství, svoboda zvířat nebo DIY (do it yourself – nezávislost na komerci).
Historie
Historie SE má základy v hudební skupině The Teen Idles, která vznikla na konci 70.
let 20. století ve Washingtonu. Zde se stali nerozlučnou dvojkou basák Ian MacKaye a
bubeník Jeff Nelson. Proto se po rozpadu rozhodli založit novou skupinu. Asi nejslavnější
SE skupinu a tou je Minor Threat. V roce 1981 vznikla píseň, která je označována jako
manifest hnutí SE. Samozřejmě nese i ten samý název. Tuto píseň MacKaye uváděl se
slovy „I’m not drinking, I’m not smoking and I’m not fucking“ (často opisováno jako
Don’t smoke! Don’t drink! Don ‘t fuck!). Což vpodstatě nese samu myšlenku celého
hnutí. Tato filozofie se rychle ujala mezi inteligentní částí posluchačů punku, kteří dále
nechtěli podporovat užívání drog a násilí, což samotný punk poškozovalo (Sex Pistols je
zjevný příklad).
Vývoj
Celý vývoj by se dal shrrnout do několika krátkých vět. V polovině 80. let se rozpadla
většina starých kapel a vznikly nové, více radikálnější a postupem času už ztráceli pověst
i myšlenky SE. Než se toto stalo, bylo už těchto skupin nespočetně po celých státech a
do konce 80. let rozšiřovali kulturu úspěšně. Avšak v 90. letech pomalu začínalo hnutí
utichat, což je dle mého názoru velká škoda. Dnes je na Světě nejmíň vyznavačů v celé
historii. V ČR by se dalo mluvit o desítkách, ve větších státech pak o stovkách, ale i to je
málo.
Lidé mající SE a jejich značky
Jak poznáte člověka, který má SE? Ano opravdu jsem napsal má, jelikož se nemluví
o tom, že by jím člověk byl, ale častější výraz je, že má SE. Tak tedy tohoto člověka
poznáte jen ztěží od klasického „punkáče“, „skejťáka“ nebo jen „normálního“ člověka.
Většinou se neliší oblečením ani jinými prvky. Může mít však na zápěstí vytetované
nebo nakreslené písmeno X, kterým se v Americe značejí mladiství, kteří nemohou v
podniku pít alkohol. To je tedy jedna z používaných zkratek. Dále se používá sXe, SxE,
xXx a zmíněné SE. Díky nespecifikaci oblečení je nemožné vytvořit tzv. pozérství. SE
je nejspíše lepší vůbec nepřekládat. Má nespočetně různých významů jako je například
pravítko, čistý štít, přímá cesta, ostrá hrana…a nikdy se neuvádí jeden jasný význam.
Hudba:The Teen Idles, Minor Threat, SOA, SS Decontrol, DYS, Unity, 7Seconds ...
Jistě víte, kam máte jít pro odpovědi na případné otázky. Rád odpovím.
Jan Müksch 10
Muzeum Sigmunda Freuda. Budova na Berggasse 19 ve Vídni, kde je nyní Muzeum
Sigmunda Freuda, byla místem, kde tento slavný muž žil a pracoval od roku 1891 do
1938. V současnosti je tu k vidění výstava o několika dalších lidech, kteří právě na
konci 30. let, kdy Freud se svou rodinou uprchl do Anglie, v tomto domě žili. Řada z
těchto Freudových sousedů byla zavražděna nebo donucena nacisty odejít do exilu.
Návštěvníky tak expozice zavede například do kanceláře psychoanalytičky Dorothy
Burlinghamové nebo do bytu Dorothey a Emila Humburgerových.
Nikola Ivanová
7
ACDC V
PRAZE
EVROPSKÝ DEN
JAZYKU
Australská hardrocková skupina AC/DC vystoupí v Praze v O2 aréně 17. března příštího
roku. Tato legendární skupina totiž 20. října vydala své nové album Black Ice a spolu s
ním uspořádala i
velké turné. Odstartovali ho
28. října v americkém Wilkes-Barre. Turné
v Americe by měl
zakončit koncert v Nashvillu
31. ledna. Dále se
AC/DC podívají do Evropy.
Mimo Českou
republiku zahrají dále v
Oslu, Stockholmu,
Lipsku, Düsseldorfu, Oberhausenu, Brémách
a Dortmundu.
Lístky na pražský
koncert by měli být v
předprodeji od
15. října. Kapela dokonce
připravila pro
posluchače v některých fanklubech možnost objednání lístků v předtermínu.
České republiky se
to ale bohužel netýká.
Formace AC/DC
vznikla v roce 1973 v Sydney.
Za 35 let svého fungování se jim podařilo vydat celkem 24 alb. Nejúspěšnější vyšlo
v roce 1980. Bylo to Back in Black, které se stalo druhým nejprodávanějším albem
historie hned po Thilleru Michaela Jacksona. Po mnoha změnách se sestava ustálila na:
Brian Johnson (zpěv), Angus Young (kytara, sólová kytara), Malcolm Young (kytara,
doprovodný zpěv), Cliff Williams (baskytara, doprovodný zpěv) a Phil Rudd (bicí). A
takto vystoupí i u nás.
Cílem Evropského dne jazyků je upozornit nejširší veřejnost na důležitost jazykového
vzdělávání, zvýšit povědomí o bohatství všech jazyků, kterými se v Evropě mluví a
podpořit celoživotní jazykové vzdělávání. Slaví se 26. září a to od roku 2001.
U nás na škole proběhl již o den dříve a učitelé si připravili pro studenty anglický scrable,
německé pexeso s prezentací o Německu, Rakousku a španělskou scénku s prezentací o
jídle.
Aleš: „Mě se den jazyků líbil. Zkusil jsem si scrable i pexeso. Ano jsem pro, aby proběhl
příští rok znovu.“
David: „Já jsem měl na dni jazyků prezentaci o Německu. Jeho zeměpisné údaje, politické
uspořádání a historické památky. Příště bych uvítal i latinu“
Adam: „Já jsem byl na představení Španělska – prezentace o jídle a scénka. Všechno se mi
líbilo a jsem zvědav na příští rok, aby to nebylo zase to samé.“
Milan Boháček
8
9
Vlaďka Junková