Číslo: 3/2002
Transkript
Vážení čtenáři, jistě jste si povšimli zvýšené frekvence novinových článků, ve kterých se do sebe vzájemně pouštějí, nebo spíše jsou dovednými novináři pouštěni čelní představitelé ODS. Začal totiž horký podzim. ODS čeká rozhodování, koho si na všech úrovních řízení na příští dva roky postaví do čela. Šarvátky na stránkách celostátních deníků svědčí o boji o křesla místopředsedů strany. Kolorit dotvářejí články s osobní prezentací některých zájemců o čelné pozice, o nichž věří, že jim přinesou cenné body. Vždyť „……, když už to psali i v novinách….“, tak na tom něco musí být. Dalším křeslem, o které bude jistě sveden lítý boj, je křeslo předsedy pražské ODS. V prvních měsících příštího roku na nás, stejně jako ostatní politické strany čekají primárky. Tedy sestavování kandidátek do poslanecké sněmovny, výběr senátních kandidátů a konečně i těch, kteří by měli zaujmout místa v pražském Zastupitelstvu a Zastupitelstvu Prahy 1. A právě na „primárky“ se těším ze všeho nejvíce. Výběr kandidátů je OMLUVA Jako bych to při psaní minulého úvodníku tušil. Zmiňoval jsem se o dětských nemocech, které JEDNIČKU provázejí. A ke své lítosti jsem se trefil do černého. Musím se proto na tomto místě omluvit všem malostranským a hradčanským čtenářům, protože premiérové číslo neobdrželi a ani obdržet nemohli. Způsobila to nejednoznačnost objednávky roznášky v ODS vždy procesem, z kterého až mrazí, ale pro který si této strany vždy budu vážit. Tajné volbě, ve které je vždy každý z kandidátů přísně vážen, vždy předchází podrobný „křížový výslech“. Nikdy nezapomenu, jak jsem před několika lety musil téměř hodinu odpovídat volebnímu shromáždění na bezbřehou škálu dotazů. Proto mě vždy dovedou zvednout ze židle odsudky tvrdící, že v ODS vše diktují nějaké mocné stranické sekretariáty. Není to pravda. Primární volby v ODS jsou volbami se vším všudy, s předvolebním namlouváním voličů, volební kampaní, při které se kandidáti zviditelňují a poukazují na své kvality a ve finále s napjatým čekáním na výsledek tajných voleb. Již se těším na všechna ta předvolební klání. Divili byste se, jak vědomí lítého konkurenčního boje dovede kandidáty vybičovat. Věřím, že výsledkem bude moudré vedení a kandidáti, kteří Vás nezklamou. Postupně Vám je budeme představovat na stránkách JEDNIČKY. Filip Dvořák předseda ODS Praha 1 u České pošty, kterou jsme si my i Česká pošta, každý vysvětlili každý jinak. Proto prosím přijměte omluvu, vina rozhodně nebyla na straně doručovatelek České pošty, o čemž jste se jistě mohli přesvědčit při četbě čísla druhého. Věřím, že tento počáteční zádrhel je již jednou provždy odstraněn a všechna další čísla dorazí do Vašich schránek v pořádku. Kultura ulic Filip Dvořák Pokračování na str. 2 V minulém čísle Jedničky jsem se zabýval kulturou v ulicích /sochy, kašny/, dnes bych se rád věnoval kultuře ulic - tj. jak vypadají, jak se v nich žije a co se s nimi v rámci mých dalších kompetencí /územní rozvoj, investice/ dá dělat. 2 Kultura ulic Pokračování ze str. 1 Městská část Praha 1 je jako jediná pražská městská část členem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, které sdružuje na 200 měst a obcí, které na svém území mají památkovou rezervaci nebo zónu. Já zastupuji Městskou část Praha 1 v tomto sdružení a jsem i členem předsednictva. Toto sdružení se zabývá péčí o historické dědictví, ale zároveň se snaží najít způsob, jak udržet v památkových centrech život a jak je rozvíjet. Městská část Praha 1 pod mým vedením nechala v minulém volebním období zpracovat Program regenerace „Městské části Praha 1“, který byl Zastupitelstvem městské části Praha 1 schválen. V letošním roce dochází k aktualizaci tohoto programu, která spočívá v návrhu na úpravy vytipovaných ulic naší městské části. Touto úpravou se snažíme zrovnoprávnit chodce s automobilisty, tedy více přizpůsobit ulice životu chodců. Konkrétně to znamená rozšíření chodníků na úkor vozovky, úpravy přechodů, zpomalovací prahy, dle možnosti vysázení stromů, umístění laviček. Příkladem a vzorem této snahy je ulice Dlouhá, která byla již dokončena. V návaznosti na tuto ulici se v letošním roce dokončí ostrů- vek mezi ulicemi Vězeňská, Široká, Dušní, V Kolkovně, kde bude na podzim vysazen strom a umístěny lavičky, koše a sloupové hodiny. Další letos dokončená úprava prostranství je rozšíření chodníků v křížení ulic Pštrossova, Vojtěšská, Na Struze. V současnosti se rekonstruuje ulice Zlatá mezi Husovou a Liliovou, zahájena v letošním roce bude ještě ulice Karlova mezi Liliovou a Seminářskou, Seminářská k Mariánskému náměstí a část Havelské za spořitelnou směrem k Melantrichově. Konečně je schválen projekt na úpravu prostoru v Konviktu - vzhledem k několika vlastníkům pozemku byla jednání velmi složitá. Do rozpočtu na příští rok navrhuji prostor mezi Haštalem a Kozím pláckem, v rámci rekonstrukce Karmelitské část Hellichovy mezi Újezdem a Petřínem. V rámci Programu regenerace budeme pokračovat dalšími vytipovanými ulicemi /např. Krakovská, Ve Smečkách, Truhlářská, Soukenická, Petrské nám., Pštrossova, atd./. Naší snahou je i úprava povrchu chodníků. Vyhodnotili jsme stav všech chodníků v naší městské části a postupně dle možností našeho rozpočtu dochází k obnově celých ulic nikoliv částečným opravám. Letos už podruhé městská část uvolnila prostředky na úpravu a předláž-dění ve výši cca 12 mil. Kč. V návrhu na příští rok navrhuji 15 mil. Kč a podle odhadu by do 5 let měly být všechny chodníky naší městské části ve stavu, jaký si všichni přejeme. Vladimír Vihan zástupce starosty Městské části Praha 1 3 Slovanský dům pro toto století Město Slovanský dům získalo od státu v roce 1992 ve stavu, který snad nemusím mnohým z Vás připomínat. Ta tam byla sláva mnohých podniků zde sídlících, včetně slavné Arcadie umístěné v posledním podlaží, kde jsem mimo jiné poprvé před mnoha lety ochutnal Campari. V městské radě tehdy vládly nejasnosti o dalším využití tohoto komplexu historických budov. Jistým východiskem se zdála být smlouva s renomovanou společností Ritz Carlton, která zde zamýšlela umístit hotel. Bohužel se na začátku roku 1995 ukázalo, že přípravu projektu hrubě podcenil a vá-zací smlouva mezi městem a Ritz Carltonem bezvýsledně skončila. Městská rada, pracující po volbách již v novém složení, stála před značně komplikovaným problémem. Budovy byly v havarijním stavu, kotelna již několik let topila spíše silou vůle, o získání Slovanského domu v soudním sporu usiloval provozovatel „jakéhosi“ Casina, který v bouřlivých porevolučních dobách uzavřel velmi šikovnou smlouvu s tehdejším ředitelem státního podniku Pražské restaurace. Tato nepřehledná situace samozřejmě přála existenci aktivit, které by se jinak na jedné z nejprestižnějších pražských ulic nemohly objevit. Postupně se Slovanský dům začal pravidelně objevovat i v přehledu míst zasažených drogovou nákazou. Dnes jsem rád, že Rada tehdy nepro-padla panice a rozvážně přistoupila k řešení problému. V roce 1996 byla zhotovena variantní studie budoucího využití Slovanského domu. Po zvážení všech výhod a nevýhod jsme se rozhodli pro variantu polyfunkčního komplexu s dominantní funkcí multikino. Tehdy také vznikla myšlenka připojit ke Slovanskému domu i dům orientovaný do Senovážného náměstí a vytvořit tak možnost nového průchodu. Komplikací celého projektu byly bohulibé aktivity užívající a mnohdy zneužívající rozsáhlé vnitřní prostory. Mateřskou školku se díky výborné spolupráci s radnicí Prahy 1 podařilo přemístit a jí užívané prostory mohly být vráceny své původní bytové funkci. Divadlo Minor hrající dříve v prostorách bývalého německého kabaretu má již před dokončením své nové loutkové divadlo ve Vodičkově ulici, premiérové představení je připraveno na 6. 12. 2001. Nebojím se tvrdit, že děti budou navštěvovat nejmodernější loutkové divadlo na celém světě. V roce 1997 proběhla velmi kontroverzní soutěž, jejíž výsledek vzbudil mnoho vášní a obvinění. Dnes, po uvedení rekonstruovaného Slovanského domu do provozu, jsem rád, že jsem stál na straně těch, kteří hájili vítěznou nabídku. Vše co bylo v soutěži slíbeno bylo od prvého okamžiku plněno a je na chlup dodrženo, včetně všech termínů. Ze srdce bych si přál, kdyby se takto seriozně chovali všichni smluvní partneři města. Navíc, všechny, tedy i nově přistavěné budovy patří městu. Výsledek můžete posoudit všichni sami. Mě největší radost udělalo otevření zahrady, kterou si v takovéto podobě nikdo nemůže pamatovat, a která připomíná podobu historické zahrady za tehdejším Vernierovským palácem a samozřejmě obnova velkého sálu v 1. patře dvorního objektu. Po rekonstrukci považuji tento sál za jeden z nejlepších v Praze. Je neuvěřitelně přehledný, obroubený balkonem ze všech 4 stran, přímo osvětlen obrovskými okny směřujícími do zahrady. Bonbónkem jsou nová vnitřní točitá schodiště umožňující rychlé mísení davů mezi sálem a balkony. Vlastní multikino se svými 10 sály a 1850 sedadly se již za krátkou dobu své existence stalo pojmem. Průměrně jej týdně navštíví až 18 tisíc diváků. Pokud Váš film hrají v podzemních sálech, ocitnete se nevědomky ve stavebním zázraku. Podzemní prostory původně samozřejmě neskýtaly tolik prostoru. Proto bylo nezbytné ubrat ještě několik metrů zeminy pod dvorním objektem. V jednom okamžiku tak obrovský dům stál na lesu kovových trubiček jako kdyby nějaký obr na chvíli tu neuvěřitelnou hmotu přidržel ve vzduchu a stavaři rychle odtěžili zeminu a do takto vzniklého otvoru postavili lešení. Tím zázrakem byla samozřejmě šikovná práce s mikropiloty, díky níž se podařil tento stavařský zázrak. Věřím, že se Vám v zrekonstruovaném Slovanském domě líbí, doufám, že se zde budeme potkávat ve frontách na lístky do kina, které snad svědčí o tom, že rozhodnutí městské rady bylo před několika lety správné. Filip Dvořák 4 O zdravotnictví nejenom v růžových barvách Článek pana ing. Němce v minulé „JEDNIČCE“ otevřel problém zdravotnictví. Pokládám za důležité se k tomuto tématu vrátit. Jak vypadá rozmístění lékařů na území Prahy 1 a jaký je rozsah služeb, které poskytují čtyři roky po privatizaci všech zařízení bývalého OÚNZ? Celkem vykonává svoji praxi na území Prahy 1 čtyři sta privátních lékařů, z toho 52 v oboru všeobecného lékařství, 16 pediatrů, 78 zubařů a 254 odborných lékařů. Z tohoto počtu působí 16 registrací lékařů v bývalé poliklinice v Revoluční ulici, 33 v Hybernské a 42 v poliklinice v Palackého ulici, kterou vlastní městská část Praha 1. Ve světle těchto čísel by se zdálo, že v centru města je doktorů až příliš. Myslím, že to není pravda. Musíme si uvědomit, že kromě 35 tisíc stálých obyvatel dojíždí denně do centra minimálně 200 tisíc lidí do zaměstnání a tito Pražané pak logicky v centru vyhledávají různé služby včetně zdravotnických. Proto nám není lhostejné, že se Všeobecná fakultní nemocnice rozhodla zrušit zdravotnické zařízení v Klimentské ulici, kde je v současné době registrováno 23 privátních ordinací, včetně pěti ordinací praktických lékařů. Proto se také nechceme smířit s tím, že v bývalé poliklinice v Revoluční ulici nový majitel nedodržuje věcné břemeno povinného počtu ordinací, což bylo základní podmínkou soutěže při prodeji tohoto zařízení. V současné době jsme zde kontrolou zjistili 12 chybějících ordinací a budeme prostřednictvím FNM naléhat na dodržení všech závazků. Jaké jsou naše bezprostřední cíle ve světle výše uvedených čísel? V prvé řadě chceme nabídnout ordinace pěti praktickým lékařům, kteří musí opustit své dosavadní působiště v Klimentské ulici. Jejich ordinace se stanou součástí naší polikliniky, která je společně s nemocnicí Na Františku středem našeho zájmu. O tom ale byla řeč již minule. Za druhé hledáme formy spolupráce s řádem sv. Karla Boromejského, který vlastní a provozuje nemocnici Pod Petřínem. Sám jsem zvědav, zdali se najde prostor pro spolupráci, která by byla výhodná pro obě strany. Podle mého názoru není nutné přitahovat do centra města další lékaře. Myslím, že sto sedm ordinací v obecních domech stačí. Považuji za prvořadé soustředit se na zlepšování kvality ordinací v našem majetku, udržet a nadále zvyšovat kvalitu lékařských služeb v nemocnici Na Františku, stabilizovat její postavení na pražském „trhu s nemocničními lůžky“. Jinak řečeno docílit, aby toto zařízení bylo vyhledávaným ve vybraných oborech nejen pro obyvatele Prahy 1. Ing. Jan Bürgermeister starosta Městské části Praha 1 5 Laissez faire - Nechte konat! Šedý autobus zastavuje před velkolepou železnou bránou londýnského hřbitova Highgate. Skupina návštěvníků z Čínské lidové republiky se nedočkavě tlačí ven uctít památku svého mistra. „Vstupné jedna libra prosím“ - zastavuje je žena u brány. Hřbitov je v bezvadném stavu. O Marxův hrob je vzorně pečováno, dvě ženy denně leští jeho bustu. Karel Marx, slavný německý filosof a politický ekonom prorokující konec kapitalismu a jeho vystřídání komunismem, muž, který za svého života napsal, že soukromému vlastnictví zvoní hrana, měl po své smrti štěstí. Hřbitov, na kterém odpočívá, je totiž v soukromém vlastnictví. Vydělá několik desítek tisíc liber zisku ročně. Neviditelná ruka trhu na něm vysbírá i poslední smítko odpadků. Jiný muž, skotský filosof a politický ekonom Adam Smith, leží na hřbitově v Edinburghu. Hřbitov je zanedbán, jeho zdi a některé pomníky připomínají rozvaliny. Na cestičkách se válí pohozené plechovky a igelitové sáčky. Hrob samotného velkého myslitele je zarostlý břečťanem. Obhájce kapitalismu a průkopník ekonomického liberalismu, muž, jenž považoval soukromé vlastnictví za základ ekonomické prosperity, nemá po své smrti to štěstí jako Marx. Odpočívá totiž na hřbitově, který je v obecním vlastnictví. (R. C. Morrais: Tale of Two Tombs - Forbes - 12. 11. 1990) Diskuse o politickém - ideovém či ideologickém směřování politiky není ani zbytečná ani „mrtvá“. A nejde jen o takzvanou velkou politiku - politiku směřující ke státu a tvorbě zákonů. Není ani tak nepochopitelné, že je největší tlačenice u středu, který mnohdy představuje populisticky různě kombinovanou politiku levicovou. Velmi často slyšíme, že ona komunální politika - tedy zastupování občanů v jejich obcích není politikou v obecném slova smyslu a že jde o společné zájmy nás všech. To prostě není pravda. Obce, právě jako stát, hospodaří s cizím majetkem - s našimi penězi. Komunální - obecní politika je obdobou tzv. politiky velké, tedy velmi složité vyvažování zájmů veřejných, skupinových a zájmů jedinců. Dost často jsou tyto zájmy v rozporu a ono příslovečné hledání spravedlnosti není vůbec jednoduché. Navíc a hovořím obecně - nikoli o Praze 1, jsou zde také zájmy politiků, kteří mají své zájmy vlastní a tyto vůbec nemusí být zájmy obecními. Na tento druh komunální politiky se dost hodí označení: obecní či komunální socialismus. Před 200 lety, 29. června se narodil velký francouzský politický ekonom zastánce „laissez faire“ Frédérik Bastiat. Dovolím si citovat jeho tezi, která neplatí jen na stát, ale také v plné šíři i na obce - tedy na komunální politiku: „Laissez faire - nechte konat! - Aby nedošlo k nedorozumění, uvádím hned na začátku, že zde hovořím o konání věcí poctivých; stát je totiž zřízen právě proto, aby bránil v konání věcí nepoctivých. Jestliže si toto uvědomíme a vezmeme v úvahu nevinné činnosti samy o sobě, jako je práce, směna, vzdělání, sdružování, bankovnictví atd., vidíme, že existují jen dvě možnosti. Buď stát nechá konat, nebo bude bránit v konání. Pokud nechá konat, budeme svobodní a ekonomicky zajištění, neboť nic nepřijde laciněji. Pokud v tom bude bránit, běda naší svobodě i našim peněženkám. Svobodě proto, že bránit znamená svazovat ruce; peněženkám proto, že k bránění je zapotřebí úředníků, a úředníci stojí peníze. A socialisté říkají: Nechat konat, to by byla hrůza! A proč prosím Vás? Protože necháte-li lidi konat, budou konat zlo a jednat proti svým zájmům. Je správné, když je stát řídí. To je přece k smíchu. Jakže! Máte takovou důvěru v lidskou soudnost, že prosazujete všeobecné volební právo a vládu všech pro všechny; a zároveň tvrdíte, že ti, kteří jsou podle vás způsobilí vládnout ostatním, nejsou schopni vládnout sobě!“ (Frédérick Bastiat - Mélanges - roku 1850) pokračování na str. 6 6 Pokračování ze str. 5 Pokud Bastiat hovoří o státu, nahraďme toto slovo slovem obec či obce. Jde to a jsme obloukem u diskuse o komunálním směřování politiky. Obce - jinak také veřejné korporace - byly zřízeny pro určité konkrétní cíle. Podle mého názoru je to především péče o členy obce, jako například o jejich zdraví (proto velmi podporujeme Nemocnici na Františku), pomoc ve stáří (například Domy s pečovatelskou službou) a přiměřená bytová politika (umožnit především mladým rodinám získat na určitou dobu tzv. startovací bydlení). Dále je to nepochybně péče o bezpečnost a pořádek na ulicích, úklid obce, péče o veřejnou a společnou zeleň a projekty, které jsou prospěšné či užitečné většině nebo části občanů Prahy 1. Je správné, že velmi razantně podporujeme masivní privatizaci obecních bytů a to formou, že po jejím ukončení zůstane navíc dost prostředků pro všechny občany Prahy 1 a tedy ti, kteří v obecních bytech nebydlí, v budoucnu na tomto finančním efektu budou moci také participovat. Není nejmenší pochyby, že tímto krokem necháváme konat. Každý konkrétní vlastník bytu a tedy podílník domu bude vždy lepším a odpovědnějším hospodářem než obec reprezentovaná námi komunálními politiky, ale de fakto spravovaná úředníky. Podle mého názoru po komunálních volbách to bude Občanská demokratická strana, pokud získá dostatek Vaší důvěry, která zahájí velmi vážnou a odpovědnou diskusi o dalším nezbytném privatizačním kroku a to o nebytových prostorech - obchody, kanceláře a další. Opět nechme konat. Uvážlivou privatizací nebytových prostor Praha 1 získá další vysoké finanční zdroje, ušetří mnoho úředníků, sníží teoretický prostor pro korupci nejrůznějšího druhu a umožní dostatečnou aktivitu těm, kteří vždy budou hospodařit lépe než volení politici nebo placení úředníci. Děkuji Centru pro ekonomiku a politiku za možnost se blíže seznámit s dílem Frédéricka Bastiata na přednášce profesora Roberta Holmana, kterou moderoval profesor Václav Klaus. Michael Gregor Autor je ekonom a vykonává funkci předsedy Finančního výboru Zastupitelstva Prahy 1 a předsedy klubu zastupitelů zvolených za ODS. Chrámy konzumu - co dál? Pokusů o definici konzumerismu je mnoho. Nejjednodušší z nich říká, že konzumní společnost je ta, která zkonzumuje víc, než je nutné. Ještě donedávna byla situace jasná. Ve státních obchodech nebylo nic, nebo přesněji, téměř nic. Prodavač byl mág, který pro své známé, nebo pro pár korun či pytlík kávy všimného, vykouzlil z pod pultu nedostatkové banány či dovozový svetřík. Státy socialistického sektoru a země třetího světa žily z nezbytí velmi skromně a téměř soběstačně. Na rozdíl od vyspělých zemí, které spotřebovávaly stále více energie a surovin. Po pádu železné opony se situace radikálně změnila a zároveň s obnovou kapitalismu nastoupila i povinnost konzumovat. Neboť právě konzum udržuje tuto společnost při životě. Někteří lidé dokonce mění svůj životní styl. Plná parkoviště u supermarketů a mezi regály, přetékajícími zbožím, lidské mraveniště. Rodiny s dětmi na výletě v „obchoďáku“. Ráno přijedou, večer odjedou. Mezi tím tlačí svůj vozík a kochají se tím množstvím věcí ve spotřebním ráji. Ti šťastnější překládají zboží z regálů do svých nákupních košů - ještě tohle, ještě támhleto. Pojedí svačinu z domova, anebo si dopřejí slavnostní „Big Mac“. Elektronické kasy spokojeně předou. 7 Je tedy jenom logické, že se velké nadnárodní společnosti snaží budovat své markety, supermarkety, obří hypermarkety na všech možných i nemožných místech, aby si zajistily co největší podíl koláče. A je úplně jedno, jestli lidé z okolí uvažovaných staveb protestují a chtějí v místech, kde bydlí, spíše park či dětské hřiště. Ne všude jsou hájeny zájmy občanů. Mnohdy se jedná v rozporu se zdravým rozumem a převažují postoje, které hájí zájmy investorů. A tím zároveň připravují odliv kupujících do těchto velkých obchodních zařízení a snížením obratu menších obchodů jejich definitivní likvidaci. Obyvatelé z okolí chodí nakupovat do Tesca. Proč také ne. Tesco je levnější, při velkém objemu prodeje dostává od dodavatelů zboží za ceny, o kterých se malým obchodníkům nikdy ani nesnilo. Některé řetězce supermarketů prý dokonce požadují od svých dodavatelů peníze za to, že jejich zboží a výrobky zařadí do své prodejní sítě, jednoduše řečeno, zaplať, jinak u nás nemáš šanci. Takže spolu s likvidací malých obchodů spláchnou z jedné vody na čisto i menší, začínající výrobce. O tom co nastane, až nebude možnost výběru, lze jenom spekulovat. Až levné hypermarkety ovládnou trh, budou stále ještě levné? Budou se jejich vlastníci - velké a bohaté nadnárodní společnosti chovat proti zákonu trhu? Když si zapomeneme koupit chleba, místo, abychom šli za roh k panu XY, sedneme na metro a autobus a pojedeme do Zličína, kde má hypermarket otevřeno celou noc? A ti, kteří budou nuceni uzavřít své krámky, které jim zajišťovaly obživu, půjdou na úřad práce pro podporu? Ano, žijeme v konzumní společnosti. Chceme hypermarkety místo hřišť, chceme pořádat celodenní rodinné výlety do těchto chrámů konzumu a projezdit s vozíkem, velkým jak kočárek na čtyřčata, třeba dvacet čtyři hodin kolem regálů? Máme je mít. Všechno je připraveno. Praha může být celá obklíčena prstencem pastí, číhajících na naši peněženku. Nebo nám stačí krámek pana XY, kde dokoupíme, co právě potřebujeme? A na rodinný výlet pojedeme třeba do Koněpruských jeskyní? A na prázdných parcelách budou hřiště pro děti, aby nám neutíkaly za dealery drog? I to můžeme mít. Hypermarketů, kde můžeme pořídit velký základní a prozatím levný nákup je dost. Právě tak to stačí. Každý další je jaksi navíc a ve svých důsledcích kontraproduktivní. Na závěr si dovolím citovat Rogera Scrutona, anglického filozofa a politologa, kromě jiného i bývalého poradce Margarety Thatcherové: „Cizinci, které k historii a identitě české země nic neváže, vlastní a provozují supermarkety, kupící se na okrajích měst, kdysi poklidnými poli se prokousávají silnice, na místech, kde by to nikdo nečekal, vyrůstají podivné stavby a přinášejí s sebou obvyklé projevy městského života - auta a hluk.“, napsal Scruton před dvěma lety v českém tisku. Podle Mladé Fronty Dnes (19. 4. 2001, strana 2 - Praha - anglický… pozn. autora) Roger Scruton také tvrdí, že ohrožení jde až k úpadku městských center, devastaci venkova a kolapsu jeho ekonomiky. R. Scruton je přesvědčen o tom, že dosti Čechům není lhostejný osud životního prostředí, hlavně měst. Tak by se měli důkladně zamyslet nad supermarkety a nad kontrolou, která by nad nimi měla být. „Dostanou-li volné pole působnosti, nemilosrdně zničí vše, co jim stojí v cestě.“, napsal. Vážení čtenáři, Vy, kteří jste dočetli až sem, ať již s mými názory souhlasíte, či si myslíte něco úplně jiného, pište mi, prosím. Ke své práci potřebuji znát názory Vaše, Vaše přání a představy. Jsem zastupitel a zastupuji Vás. Jsem připravena přijmout a zpracovat každý Váš názor nebo podnět. A jsou-li někde problémy, je nutno je řešit. Čekám na Vaše dopisy. Mgr. Zdena Prostějovská členka Zastupitelstva Městské části Praha 1 8 Posezení s MUDr. Ivo Joklem Na začátek Vás chci požádat o stručný životopis. Narodil jsem se v roce 1956 v Praze 1 a bydlím zde celý svůj život. V roce 1981 jsem promoval na Lékařské fakultě. Od r. 1994 jsem svou lékařskou praxi začal provozovat v Nemocnici Na Františku jako zástupce primáře interního oddělení, později jako primář kardiologického oddělení. Ředitelem nemocnice jsem se stal v prosinci roku 1996, současně s tím jsem také primářem interního oddělení. Svou profesi soustřeďuji především na obor kardiologie a intenzivní péče, čili i z těchto důvodů vyplývá má snaha tuto péči v naší nemocnici rozvíjet. Již tradičně pokládám otázku, jak vnímáte změny, kterými Praha za posledních 10 let prošla, co vyzdvihnete, nebo naopak, co považujete za velký problém? Velmi intenzivně vnímám obrovský nárůst turistického ruchu a přiznám se, že jako obyvatele centra Prahy mi je občas nepříjemné proplétat se mezi spoustou turistů. Uvědomuji si však, že příjem z turistického ruchu je Prahu velmi významný a potřebný. Negativněji vnímám dopravu v Praze 1 a dopravní opatření či omezení. Dopravní zácpy jsou jistě velmi nepříjemnou záležitostí především pro naši nemocnici, rozvoz materiálů, převážení pacientů, komunikace s dalšími zdravotnickými zařízeními, převážení krve a krevních derivátů, to vše se nás velmi citelně dotýká. Ale nechci pouze kritizovat, Praha je teď mnohem krásnější, domy se opravují, zvláště ty secesní jsou kouzelné. Skvělou relaxací je pro mne večerní procházka po historické části Prahy, kterou svou atraktivností mohu srovnat například s Paříží. ! ČÍSLO ČÍSLA A nyní k Vaší profesi. Myslíte si, že zdravotnické služby jsou v Praze 1 na dobré úrovni a jsou dostačující? Praha 1 je ryze specifickou městskou částí. Počet obyvatel není nijak vysoký, zato zaměstnanci a turisté onu klientelu pacientů velmi výrazně navyšují. Je to velmi složité posoudit, ale podle mého názoru je současný počet lékařů a zdravotnických zařízení bohatě dostačující. Statistická čísla dokonce hovoří o příliš velkém počtu lékařů. Naše nemocnice nabízí lékařskou péči na velmi dobré úrovni. Malý problém vznikne s pravděpodobným zánikem poliklinik v Klimentské, Hybernské a Revoluční ulici, ale jsem přesvědčen, že naše nemocnice s poliklinikou nárůst pacientů zvládne. Nemocnice Na Františku prochází stále novými úpravami a nabídkami, je něco, o čem byste chtěl touto cestou občany informovat? Rekonstrukce nemocnice probíhá ve dvou rovinách. Jednak jsou to stavební úpravy (např. nové střechy, čelní fasáda či rekonstrukce východní části areálu), a potom zlepšování přístrojového diagnostického vybavení. V současné době budujeme vyšetřovnu s CT přístrojem (rentgenologický přístroj) a od konce roku tak budeme mít kompletní vyšetřovací spektrum, včetně laboratorního zázemí. S penězi pomáhají všichni. Máme však štěstí, že máme zřizovatele (MČ Praha 1, pozn. red.), který ze svého rozpočtu hradí téměř všechny investice nemocnice. Tam je jednoznačně největší zdroj našich financí. Za rozhovor děkuje Eva Čejková je 122 mil. Kč, které vynaložilo hl. m. Praha spolu s nadací Jana a Medy Mládkových na rekonstrukci Sovových mlýnu při záchraně této kulturní památky. Jejich historie sahá až do roku 1393. Svou funkci a název si získaly až kolem roku 1478, kdy ještě tehdy zbořeniště získal mistr Václav Sova z Liboslavě. Kampa tak zanedlouho byla obohacena o dům s kovárnou, brusírnou a mlýnem na mouku. Od roku 1896 byly Sovovy mlýny využívány jako dílny a kanceláře. Po velmi složitých právních sporech se stalo majitelem zchátralých Sovových mlýnů hlavní město Praha, která 27.4. 2001 předala staveniště dodavateli stavby, PSJ holding a.s. Tomuto tématu a mnohým dalším se budeme věnovat v příštím čísle. Těšíme se na vaše ohlasy, ať písemně, či na webu! Noviny ODS Praha 1 jsou neprodejné a jsou určeny občanům Prahy 1 zdarma. Vychází vlastním nákladem z příspěvků členů ODS Praha 1. Kancelář ODS Praha 1: Navrátilova 9/1559, 110 00 Praha 1, tel./fax.: 02/24231353, e-mail: [email protected]. EČ: MK ČR E 11 785.
Podobné dokumenty
Radniční listy Olomouc 07/2014
Milanem Chovancem, který má řízení
České pošty ve svém resortu. „Od začátku jsem nebyl přesvědčen o záměru tuto
tradiční historickou pobočku zrušit a už
při svém zvolení do funkce jsem si její zach...
ZDE - Klub Za starou Prahu
uvedena alespoň jeho část. Zároveň magistrát
schválil také smlouvy o smlouvách budoucích,
podle nichž firma Akroterion získá do pronájmu za
účelem vybudování tohoto komplexu dva z domů,
které jsou ...
Newsletter PIS - PCT leden 2014 - Cestovní ruch
vteřin roku 2013, druhá část nese název „Rudolfova kunstkomora“ atd. V průběhu dalších
částí show se objeví například témata květin, bílých grošů a stříbrných tolarů nebo
Golema. http://www.praha.e...
kláštery magdalenitek a dominikánů u sv. maří magdalény na malé
stroje (obr. 4). Tento stav trval až do počátku devadesátých let minulého století. Poté byl několik let celý prostor opuštěn, příjezdové cesty i vnitřní dvorky zarostly náletovou vegetací a objekt ...
zde - OPŽP
poslala první návrhy hlavního vizuálu kampaně. Jejím hlavním motivem je holčička,
která touží po čistém vzduchu ve své obci
– a díky kotlíkovým dotacím se jí její přání
vyplnilo. To, že jsme vybral...