Autor: Ing. Ivo Hrdlička
Transkript
Autor: Ing. Ivo Hrdlička
BEZKARDANOVÝ SYSTÉM ORIENTACE PRO BEZPILOTNÍ LETOUN Autor: Ing. Ivo Hrdlička Obsah Obsah 1. Úvod 2. Bezpilotní prostředky 2.1. Používané bezpilotní prostředky 2.1.1.Sojka 2.1.2.Predator 2.2. Autonomní mobilní retranslátor (AMR) 2.2.1.Struktura AMR 2.2.2.Vlastnosti letounu 3. Snímače 3.1. Snímače úhlové rychlosti 3.1.1.Piezoelektrický jev 3.1.2.Corilisova síla 3.1.3.Princip činnosti piezoelektrického měřiče úhlové rychlosti 3.1.4.Murara ENC-03J 3.2. Akcelerometry 3.2.1.Princip činnosti 3.2.1.1. Kapacitní akcelerometry 3.2.2.Mikroelektromechanické systémy (MEMS) 3.2.3.ADXL202 4. Soustavy souřadnic 4.1. Zemská souřadnicová soustava (ZSS) 4.2. Letadlová souřadnicová soustava (LSS) 5. Praktická realizace 5.1. Kalibrace snímačů 5.1.1.Akcelerometry 5.1.1.1. Princip kalibrace 5.1.1.2. Simulace 5.1.1.3. Praktické použití 5.1.2.Měřiče úhlových rychlostí 5.2. Kvaternionový filtr s magnetometry 5.3. Kvaternionový filtr bez magnetometrů 6. Závěr 7. Literatura 1 Úvod Nezbytnou součástí každého bezpilotního létajícího prostředeku (UAV) je senzorický podsystémem pro měření navigačních parametrů a orientace. Jeho nedílnou součástí je bezkardanový systém orientace. 2 Bezpilotní prostředky Rozvoj technologií v oblasti aerodynamiky, mikroelektroniky, optiky a navigace na konci 20. století umožnil realizaci bezpilotních prostředků. Jsou relativně mladým druhem techniky, kde došlo v posledních dvaceti letech k bouřlivému rozvoji. Bezpilotní prostředky nalézají využití v operacích, kde je riskantní vystavovat pilotované prostředky a jejich obsluhu nebezpečí. Malé rozměry a nízká hlučnost umožňují bezpilotním prostředkům nepozorovaně proniknout do střežených a rizikových oblastí. Vzhledem k nižším pořizovacím a provozním nákladům a především díky absenci lidské posádky nepředstavuje jeho ztráta zásadní materiální nebo morální problém. Značná vytrvalost předurčuje k nasazení na dlouhodobé úkoly, přičemž odpadá nezbytný čas pro regeneraci sil posádky. Dosavadní aplikace bezpilotních prostředků: přeprava, pozorování, zajištění komunikačních kanálů, kalibrace a kontrola navigačních a kontrolních systémů. 2.1 Používané bezpilotní prostředky Bezpilotní prostředky jsou mladou za to však dynamicky se rozvíjející oblastí letecké techniky. Rozsah jejich použití je již v současnosti značně široký, přičemž dosavadní zkušenosti naznačují jejich slibnou budoucnost, rozsah oblastí a možností jejich využití se neustále rozšiřuje. 2.1.1 Sojka Obr. 2-1 Rozdělení systémů pro záznam a vyhodnocení dat Lehký taktický bezpilotní prostředek SOJKA-III, který byl vyvinut a stále je vyráběn v České republice, je určen k vedení vzdušného optoelektronického průzkumu bojiště, nebo omezeně k podpoře elektronického boje. Jde o letoun o hmotnosti 145 kg, délce 3,78 m, s rozpětím křídel 4,12 m. Jeho operační výška je 50 až 2000 m, kde může setrvat po dobu 1 až 3 hodin. Rychlost pohybu je 130 až 180 km/h. Taktický dolet je udáván 60 až 100 km. 2.1.2 Predator Obr. 2-2 Predator Letoun od společnosti General Atomic určený primárně pro průzkumnou činnost. Jeho délka je 14,8 m, rozpětí křídel 14,6 m, výška 2,1 m, taktický dolet 930 km, vytrvalost letu až 24 hodin a praktický dostup 7900 m. Je vybaven inerciálním navigačním systémem s korekcí pomocí systémů NAVSTAR/GPS. Pro svou činnost je opatřen televizní a infračervenou kamerou, laserovým označovačem cílů, a radiolokátorem se syntetizovanou aperturou (SAR – Synthetic Aperture Radar). První let se uskutečnil v roce 1994. V Bosně slouží k průzkumným letům od roku 1995. 2.2 Autonomní mobilní retranslátor (AMR) Pro efektivní vedení bojové činnosti je důležité zajištění průzkumu a získání aktuální informace o stavu bojiště a důsledcích vedené bojové činnosti. Důraz je kladen na včasnost, přesnost a kompletnost informace. V rámci projektu obraného výzkumu ZÁZNAM II je vyvíjen bezpilotní prostředek, s pracovním názvem autonomní mobilní retranslátor (AMR). Pomocí čidel různé fyzikální povahy umístěných v prostoru vedení bojové činnosti bude získávat informace o průběhu a výsledku působení vzdušného úderu. Předpokládá se, že letoun bude osazen prostředky umožňující přímé pozorování. Získané informace bude předávat k dalšímu zpracování na pozemní stanoviště. Po AMR bude vyžadována vysoká míra autonomnosti, aby po dobu své mise byl schopen operovat s minimální potřebou komunikace s řídícím stanovištěm. 2.2.1 Struktura AMR Strukturu letounu lze rozdělit do následujících podsystémů: motorický – nosič mobilního retranslátoru, zajišťuje pohyb prostředku; senzorický – zajišťuje monitorování vlastního stavu systému, obsahuje čidla pro podporu své činnosti; komunikační – umožňuje oboustrannou komunikaci s řídícím stanovištěm; řídící – zajišťuje řízení činnosti AMR, jeho součástí je autopilot; funkční – realizuje vlastní činnost AMR. 2.2.2 Vlastnosti letounu Nosičem mobilního retranslátoru bude model letadla v hornoplošním uspořádání o hmotnosti 12 kg, délce 2,18 m a rozpětí 2,8 m. Poháněn bude benzinovým spalovacím motorem s čerpadlem. Užitečná zátěž je 1-2 kg. Napájení elektrických systémů bude zajišťováno z akumulátorů. 3 Snímače V inerciálních navigačních systémech se využívá tzv. inerciálních senzorů. Zde budou popsány základní principy funkce inerciálních senzorů. Nejběžnějším typem jsou snímače úhlové rychlosti a akcelerometry. Akcelerometry měří zrychlení vzhledem k inerciální soustavě. Zahrnuje to mimo lineárního i gravitační a otáčivé zrychlení. Měřiče úhlové rychlosti měří rychlost otáčivého pohybu. Do nedávné doby bylo možné používat inerciální senzory pouze v omezené míře a to v aplikacích leteckého, kosmického a vojenského průmyslu. Dnes se díky lepší cenové dostupnosti používají i v méně obvyklých oblastech jako např. sportovní, automobilový a herní průmysl. 3.1 Modulární systém pro záznam fyziologických signálů a jejich vyhodnocení v reálnem čase Měřiče úhlových rychlostí jsou zařízení jejichž výstup je ovlivněn úhlovou rychlostí rotace. Existují různé druhy založené na různých fyzikálních principech. Značný rozdíl je také v kvalitě a ceně těchto zařízení. Následující část prezentuje některé z běžných typů měřičů úhlových rychlostí používaných v praxi: Mechanické gyroskopy Optické Vibrační piezoelektrické Přibližně kolem roku 1800 byl vynalezen první gyroskop. Mechanický gyroskop byl založený na inerciálních vlastnostech rychle se točícího rotoru. Využíval vlastnosti úhlové hybnosti rotoru, díky které odolával změně orientace. Princip optických měřičů úhlových rychlostí spočívá na rozdílné době oběhu dvou paprsků putujících uzavřenou smyčkou v opačných směrech, kde smyčka tvoří rovinu kolmou na osu rotace. Jelikož je rychlost světla konstantní pak je doba oběhu smyčky těchto paprsků různá. Tento jev se nazývá Sagnacův efekt. Poprvé byly použity v inerciálních navigačních systémech Boeingu 757 a 767 v letech 1980. Systémy se vyznačují velkou přesností a vysokou cenou. Piezoelektrický gyroskop funguje na principu detekce Coriolisovi síly a bude blíže popsán dále. 3.1.1 Piezoelektrický jev Úkaz, který se nazývá přímý piezoelektrický jev, se projevuje u středově nesymetrických krystalů závislostí vzniku elektrického náboje na plochách krystalu v důsledku mechanického namáhání. Tato vlastnost umožňuje materiál použít jako senzor. Obrácený piezoelektrický jev (elektrostrikce) spočívá v mechanické deformaci materiálu způsobené přiloženým elektrickým polem. Umožňuje to například využití přesného a stálého kmitu krystalu křemene k řízení elektrických kmitů v elektrických obvodech [22]. Piezoelektrický bimorf je plátek (disk či jiný tvar) složený z více piezokeramických vrstev (většinou dvou), případně kombinovaný s dalšími materiály. Paralelní bimorf má shodně orientované piezoelektrické plátky ve všech vrstvách. Seriový (antiparalelní) bimorf má naopak různý směr polarizace piezoelektrických keramických plátů. Po přivedení elektrického napětí se jedna vrstva začne smršťovat v rovinách kolmých na směr elektrického pole a roztahovat ve směru elektrického pole. Druhá vrstva se naopak roztahuje v rovinách kolmých na elektrické pole a smršťuje ve směru pole. Dojde k ohnutí bimorfu na jednu stranu. Při otočení napětí se bimorf ohýbá na opačnou stranu. Přivedením střídavého napětí lze bimorf rozkmitat. 3.1.2 Coriolisova síla Coriolisova síla je zdánlivá síla působící na pohybující se hmotný bod (těleso) v rotující soustavě. Uplatňuje se je-li směr pohybu hmotného bodu jiný, než je směr osy rotace. Fc = –2mω×v (0.1) m hmotnost tělesa ω vektor úhlové rychlosti otáčení soustavy v vektor pohybu tělesa Je-li těleso v otáčejíce soustavě v klidu, nebo pohybuje-li se ve směru rovnoběžném s osou rotace, je vektorový součin (0.1) nulový a Coriolisova síla nepůsobí. Síla je orientovaná kolmo k rovině tvořené osou rotace a směru pohybu hmotného bodu. 3.1.3 Princip činnosti piezoelektrického měřiče úhlové rychlosti Sériový piezoelektrický bimorf je rozkmitán ve vertikálním směru. Přítomnost otáčivého pohybu vyvolá Coriolisovu sílu. Bimorf je horizontálně vychylován. Senzory, které na povrchu hranolu snímají analogovou hodnotu napětí, podle fázového rozdílu a amplitud napětí vyhodnocují velikost úhlové rychlosti otáčivého pohybu. 3.1.4 Murata ENC-03J Murata ENC-03J nabízí rozsah měřených úhlových rychlostí ±300°/s. Má malé rozměry (15,5 x 8 x 4,3 mm). Výstup je ve formě analogového napětí přímo-úměrný měřené úhlové rychlosti. Lineární násobící činitel je 0,67 mV/°/s. Je zaručována 5% linearita na celém rozsahu. Některá technická data použitého modelu piezoelektrického gyrostaru. Napájecí napětí 2,7 – 5,5 V Maximální úhlová rychlost ±300 °/s Rozměry 15,55 x 8,0 x 4,3 mm Váha 1,0 g 3.2 Akcelerometry Akcelerometry jsou senzory citlivé na zrychlení tělesa. Zrychlení je výsledkem působení sil na těleso, včetně síly gravitační a sil zdánlivých. Z Newtonova druhého zákona vyplívá, že zrychlení je přímoúměrné součtu sil působících na těleso. F = ma Využití nalézají ve velkém množství aplikací v sportovních zařízeních, herních pomůckách, nebo automobilní technice. Nejběžnější je použití akcelerometru jako aktivátoru airbagu v automobilu. Při akceleraci převyšující 30 g až 50 g se předpokládá nehoda a vystřelí se airbag. Pro tuto aplikaci není zapotřebí veliká přesnost, a levný akcelerometr s odchylkou ± 2 g je přijatelný. V blízkosti zemského povrchu na všechny hmotné částice působí gravitační síla. Pomocí soustavy akcelerometrů, které jsou citlivé na tuto sílu, je možné analýzou směru působení gravitační síly, částečně určit orientaci objektu v prostoru. Využívá se v inerciálních navigačních systémech. 3.2.1 Princip činnosti Obr. 3-1 Základní typ akcelerometru Klasický akcelerometr je tvořen závažím (hmotným tělesem), uchyceným dvěmi pružinami v ose citlivosti akcelerometru. Při působení vnější síly je závaží vychýleno z rovnovážné polohy přímoúměrně velikosti působící síly. Pro nulovou akceleraci se závaží nehýbe a je umístěno ve střední poloze. Natažení pružiny je parametr, který je nutné převést na elektrický signál. Existují tři základní druhy křemíchových akcelerometrů: piezoelektrické, piezorezistivní a kapacitní. Piezoelektrické nelze využít pro inerciální navigaci, protože nejsou citlivé na statickou akceleraci (neměnnou akceleraci – gravitace). U piezorezistivních akceleroemtrů se pohybem závaží vytváří tlak na piezorezistor, který mění svůj odpor. Kapacitní senzory jsou založeny na kapacitě tvořené vzájemnou polohou desek kondenzátoru při působení akcelerace. Existují dvě varianty, akcelerometry se zpětnou vazbou a bez zpětné vazby. Se zpětnou vazbou používají sílu, která vrací snímací elementy do rovnovážné polohy. Tím se dosahuje lepší odezvy a zlepšuje se linearita. Křemíkový akcelerometr používá křemíkovou pružinu a křemíkové závaží. V uspořádání bez zpětné vazby je akcelerace měřena jako posun závaží. Klasické nedostatky jsou: nelinearita, vliv akcelerace kolmé na osu citlivosti, hysterezní charakter, větší šum. Pro větší přesnost se používá uspořádání se zpětnou vazbou. Pro vycentrování závaží do rovnovážné polohy se používá vnitřní síla, která je rovna velikosti vnější působící síly. Typicky se používá síla magnetická, piezoelektrická nebo elektrostatická. Zmenší se na minimum nelineární charakter měřené křivky. Zvětší se dynamický rozsah a šířka pásma. Hysterezní efekt je minimalizován a je dosahováno vyšší přesnosti. 3.2.1.1 Kapacitní akcelerometry V kapacitních akcelerometrech posun závaží mění geometrii ploch kondenzátoru. A výstupní signál je odvozen od měnící se kapacity. Obr. 3-2 Princip funkce kapacitního akcelerometru Vodivé závaží je uchyceno na obou stranách pružinami a trčí z něj vodivé (středové) desky v pravém úhlu. Jsou pevně umístěny symetricky po obou stranách hranolu tvořícího závaží. Středové desky jsou umístěny mezi párem vodivých elektrod symetricky po obou stranách, dohromady tvoří kapacitní dělič. Elektrody jsou připojeny na harmonický signál stejné amplitudy ale opačné polarity s typickou frekvencí 1 MHZ. Pokud není přítomna vnější síla, obě kapacity jsou přibližně stejné a na středové desce bude 0 V. Při působení zrychlení se středová deska vychýlí spolu s hranolem blíže k jedné z elektrod, tím se posílí kapacitní vazba. Na středové desce je možné detekovat napětí. U akcelerometru se zpětnou vazbou je vzniklý signál použit k dosažení nové rovnováhy v kapacitním děliči. 3.2.2 Mikroelektromechanické systémy (MEMS) Mikroelektromechanické systémy (MEMS – Micro-electromechanical systems) je výrobní technologie používaná pro výrobu malých integrovaných zařízení nebo systémů, které kombinují mechanické a elektrické součásti. Vyrábějí se stejnými metodami litografie, jako se vyrábějí polovodiče nebo jiné mikročipy a mohou měřit od několika mikrometrů do několika milimetrů. Zkratka MEMS je původem z USA, v Evropě se technologie pojmenovává MST (Microsystems Technology) a v Japonsku Micromachines. Mikromechanické části jsou tvořeny důmyslnou manipulací křemíku a jiných substrátů. Použitím různých metod zpracování se provádí selektivní odstranění křemíku nebo naopak přidání dodatečných strukturních vrstev pro vytvoření mechanických a elektrických částí. Obr. 3-3 Schématické rozdělení komponent MEMS MEMS se mohou skládat ze základních částí: mikrosenzory, mikroaktuátory1, mikroelektronika a mikrostruktury. Všechny mohou být integrovány na jediný čip. Aktuátor je zařízení převádějící elektrický signál na mechanickou práci. Může působit silou a manipulovat se sebou samým nebo jinými mechanickými zařízeními. 3.2.3 ADXL202 Obr. 3-4 ADXL202 Levný, příkonově nenáročný, dvouosý akcelerometr od společnosti Analog Devices. Je realizován jako kapacitní akcelerometr bez zpětné vazby vyrobený technologií MEMS. Měří v rozsahu ±2 G, ve dvou osách svírajících úhel 90°. Je citlivý na dynamickou (např. vibrace) i statickou akceleraci (např. gravitace). Hodnoty jsou kódovány pomocí šířkové pulsní modulace, střída je přímoúměrná velikosti gravitace. Umožňuje jednoduché zpracování pomocí mikroprocesoru bez potřeby A/D převodníku. Perioda je nastavitelná pomocí rezistoru v rozsahu 0,5 ms až 10 ms. Je možné také využít analogový výstup veličin. Napájecí napětí 3 V – 5,25 V Maximální měřitelná akcelerace ±2 G Rozměry 10 x 7,4 x 3,0 mm Váha 5,0 g Pracovní teplota -55 °C – 125 °C Nelinearita 0,2 % z plného rozsahu Váha 1,0 g 4 Soustavy souřadnic K číselnému vyjádření polohy a orientace tělesa vzhledem ke vztažné soustavě se používají soustavy souřadnic. Všechny zde uváděné souřadnicové soustavy budou pravotočivé s ortonormální bází. Jejich bázové vektory budou i, j, k a osy ve směru bázových vektorů budou pojmenovány X, Y, Z. Souřadnicová soustava je definována pomocí počátku a alespoň dvou svých os. Třetí osa je určena pravotočivostí systému. V této práci se budou používat především dvě základní souřadnicové soustavy. V žádném případě se nejedná o kompletní přehled. Úkolem je pouze uvést a popsat používané soustavy, aby nedocházelo k omylům. 4.1 Zemská souřadnicová soustava (ZSS) Osy X a Y tvoří rovinu, která je kolmá na místní vertikálu a může byt okolo ní libovolně pootočena (či v určitých zvlášť zjednodušujících případech směřuje osa X k severu). Osa Z je totožná s vertikálou a směřuje do středu země. Zeměpisná poloha a orientace soustavy se nemění. V dalším textu se, pro zjednodušení, bude soustava považovat za inerciální, pokud nebude uvedeno jinak. 4.2 Letadlová souřadnicová soustava (LSS) Soustava má počátek v těžišti letadla. Jednotlivé osy splývají s osami symetrie letadla. Osa X splývá s podélnou osou a směřuje vpřed. Osa Y splývá s bočnou osou a směřuje vpravo. Osa Z splývá s kolmou osou a směřuje dolů, kolmo na osy X a Y. Obr. 4-1 Osy letadlové souřadnicové soustavy 5 Praktická realizace Byl použit přípravek (KIT), který obsahuje tři měřiče úhlových rychlostí a dvě pouzdra s akcelerometry. Na obrázku zjednodušeně zobrazující přípravek jsou na měřičích úhlových rychlostí zvýrazněny osy, v kterých měří úhlovou rychlost. Obr. 5-1 Přípravek Každé pouzdro akcelerometru tvoří dva akcelerometry s navzájem kolmými osami citlivosti. Akcelerometry v pouzdru uloženém horizontálně je použit k snímání zrychlení v osách X a Y. Druhé pouzdro s akcelerometry je postaveno vzhledem k prvnímu kolmo a je používána jeho citlivost ve směru osy Z. Osy citlivosti obou typů senzorů tvoří ortogonální soustavy se směry os tak jak je vyznačeno na obrázku. Přípravek je pomocí kabelu napojen do vývojové desky s mikroprocesorem C8051F020 od společnosti CYGNAL. Signál z měřičů úhlových rychlostí v podobě napětí převádí A/D převodník desky na numerickou hodnotu. Mikroprocesor dekóduje šířkově pulzní modulací kódovanou hodnotu z akcelerometrů. Trojice úhlových rychlostí a trojice hodnot zrychlení tvoří datový blok, který je každých 100 ms posílán po sériové lince do stolního počítače k dalšímu zpracování. Obr. 5-2 Náznak zapojení Mikroprocesor hodnoty získané z akcelerometru předzpracovává pomocí filtru. Používá se medián z 15 vzorků. Marandola v *29+ vyzkoušel na tento typ akcelerometru tři druhy filtrů: klouzavý průměr, dolní propust a mediánový filtr. Z jeho výsledků vyplívá, že 15 vzorkový medián je nejlepší z navržených možností. Mediánový filtr je charakteristický schopností odstranit tzv. špičky, používá se například v aplikacích pro zpracování obrazu. 5.1 Kalibrace snímačů Kalibrace je soubor úkonů s cílem minimalizovat složku systematických chyb. Hledá se vztah mezi hodnotami udávanými přístroji (měřící sestavy) a mezi příslušnými známými hodnotami měřené veličiny. 5.1.1 Akcelerometry Ačkoliv se výrobce zaručuje, že závislost výstupu na akceleraci působící na senzory je lineární, hodnoty z výstupu nelze použít bez upravení. Hodnota A získaná z akcelerometru je posunuta o hodnotu o (offset) a je zkrácena o parametr k (lineární koeficient). Pro přepočítání na poměrnou akceleraci se použije vztah: Hodnota je v jednotkách g, násobku gravitačního zrychlení. Ve směru gravitace je hodnota B jedna, při nepůsobení žádné akcelerace je nula. Tyto parametry je nutné zjistit. Mohou se pro každý akcelerometr lišit. V některé literatuře (např. *4], [ 29+) bylo uváděno, že hodnoty získávaly vystavením akcelerometru ve směru gravitace (největší akcelerace bez působení jiných sil) a ve směru opačném. Pomocí těchto hodnot lze parametry k vypočítat: Z toho se získá: Offset se získá dvěmi měřeními, s otočením o 180° pro druhé měření: Ať už se to řešilo nakláněním citlivé osy akcelerometru ve směru vzrůstající akcelerace nebo snímáním vzorků při několika otočeních a vybráním krajních extrémů, nelze jasně potvrdit, zda bylo opravdu nalezeno maximum. Další problém je, že výrobce sice zaručuje, že dvě citlivé osy v pouzdře akcelerometru jsou na sebe více méně kolmé, nebylo však možné určit, zda tzv. kolmá osa (osa Z), která se řešila pomocí druhého akcelerometru je opravdu kolmá. 5.1.1.1 Princip kalibrace Byl stanoven model, který vyjadřuje vztah skutečných hodnot akcelerace k hodnotám vystupujícím z trojice akcelerometrů. Využily se k tomu znalosti matice směrových kosinů: Indexy udávají příslušnost parametrů a hodnot k jednotlivým osám. Protože jsou osy X a Y uložené v jednom pouzdře považovány za kolmé vztah se zjednoduší na: (0.2) Citlivá osa Az má jednotkovou velikost: (0.3) Pro počítání skutečných hodnot pak bude využíváno inverzního vztahu: (0.4) Pro naměřené hodnoty v klidu by mělo platit, že velikost akcelerace způsobené gravitací je konstantní: (0.5) Vztah lze transformovat pro měřené hodnoty: Pro všechny hodnoty získané měřením by měl vždy platit, pokud na senzory nepůsobí další síly a opomene-li se šum. Z tohoto se bude dále vycházet. Levá část rovnice se použije jako funkce. Parametry funkce je možné získat regresí, jelikož je funkce nelineární v parametrech použije se regrese nelineární. Pro funkci by mělo platit: Počet naměřených hodnot je n. Pro regresi se použije Gaussova-Newtonova iterační metoda. Vztahy pro ni charakteristické pak budou: Prvky vektoru rezidua: Prvky regresní matice (typu n/9): Je nutné dodržet podmínku (0.3), která omezuje prostor parametrů. Byl proto definován parametr Kz = 1. Podmínka se dál nemusí brát v úvahu, pouze hodnoty získané analýzou je nutné transformovat: Korekce výsledných hodnot: Protože funkce není nejvhodnější tak se ve výrazu (0.5) neprojeví znaménko reprezentující směr akcelerace. Není rozdíl zda je záporný parametr cosαz1x2 nebo kx. Stejné je to pro parametry ky a cosαz1y2. Je nutné znát směr kladné akcelerace akcelerometru. Na přípravku byly směry známé, kx i ky byly kladné. Směr působení třetí osy je dán znaménkem parametru cosαz1z2, který může být kladný i záporný. Na přípravku byl kladný. Po získání optimálních parametrů z regrese je nutné korigovat znaménka těchto parametrů. 5.1.1.2 Simulace Byla prováděna simulace bez použití senzorů. Byly stanoveny parametry vektoru x. A byl vytvořen soubor dat, které představovali hodnoty naměřené akcelerometry při různých polohách. Náhodně se generoval vektor gravitace a převedl se transformací (0.4) na hodnoty, které by vracely akcelerometry, kdyby nebyly ovlivněny chybou. Vytvořená data byla použita pro iterativní proces regresní analýzy. Pokud startovní parametry nebyly příliš daleko skutečných (zvolených) parametrům metoda skutečně konvergovala a byly nalezeny zvolené parametry vektoru x. V některých případech se stávalo, že pro startovací hodnoty dále od optimálních, metoda pro některá data konvergovala a pro některá ne. Byla použita tzv. Levenbergova-Marquardtova metoda, která spočívá v modifikaci vztahu na: Koeficient určuje charakter metody. Pokud je malý metoda se blíží Gaussově-Newtonově, a pokud se blíží nekonečnu metoda se blíží metodě nejrychlejšího sestupu. Koeficient musí být na začátku dostatečně velký, aby se metoda co nejrychleji blížila k optimu a v blízkosti optima musí být naopak malý, aby byla zaručena konvergence. Při simulaci se prakticky prokázalo, že se zvětšila oblast v které ještě startovací parametry přivedly metodu ke konvergenci. 5.1.1.3 Praktické použití Přípravek s akcelerometry byl stavěn na do různých poloh. Byla snaha, aby pokaždé směr působící gravitace byl vzhledem k přípravku orientován jiným směrem. Zaznamenaly se hodnoty z trojice akcelerometrů do paměti. Po alespoň dvaceti měřeních se veškeré naměřené hodnoty uložily do souboru. Hodnoty ze souboru obsahující výstupy z jednotlivých akcelerometrů byly použity při regresi. Z měření 28 hodnot kdy byla, po 3104 krocích, zmenšena kvadratická chyba na hodnotu 0,000028 byly získány parametry: Vektor jednotlivých hodnot, reprezentujících offset: Lineární koeficienty: Směrové kosiny: Odchýlení citlivé osy ve směru Z od osy kolmé na rovinu tvořenou osami X a Y bylo odhadováno na 0,918°. Naměřené hodnoty z kterých se vycházelo při analýze jsou uvedeny v příloze. 5.1.2 Měřiče úhlových rychlostí Výstup z měřičů úhlových rychlostí nemá konstantní offset. Výstupní hodnota se pro nulovou úhlovou rychlost v čase mění *2+. Offset se proto počítá před každým použitím snímačů. Ihned po startu se s přípravkem nechá v klidu a z několika prvních hodnot se vypočítají průměrné hodnoty pro každý snímač úhlové rychlosti. Ty budou použity jako offset pro další použití. Během výpočtu je možné používat některou z variant filtrů typu horní propust. Lineární koeficient je možné získat výpočtem na základě výsledné odhadované orientace po provedení otočení o známý úhel. Provádí-li se integrace výstupu ze snímačů úhlové rychlosti s dostatečně malou časovou jednotkou je při otočení přípravku okolo citlivé osy snímače o úhel α, odhadovaný (vypočtený) úhel otočení β. Lineární koeficient se pak vypočítá: 5.2 Kvaternionový filtr s magnetometry Filtr s magnetometry je v této práci představen z důvodu velké pravděpodobnosti budoucího praktického použití v letounu (AMR). Ačkoliv ho nyní nebylo možno prakticky otestovat z důvodu nedostupnosti magnetometrů. Byl naprogramován a byl simulován jeho korekční blok, který provádí vlastní regresi. Filtr byl přizpůsoben pro použití pouze s akcelerometry. Vynecháním části s magnetometry ve vektoru hodnot Y a dodáním minimálně jedné další podmínky jako snahy snížit o jeden stupeň volnosti a zabránění tak případu kdy matice bude pro určité hodnoty singulární. Zároveň se tak mělo předejít změně směru, která není hodnotami akcelerace zjistitelná. C = XT · X (0.6) Stále však docházelo ke změně směru (změna orientace rotací kolem osy Z). Bylo to přičítáno linearizaci funkce reprezentující rotaci (viz příloha Gaussova-Newtonova regrese). Pokud je požadováno zachování odhadu směru je tato metoda bez magnetometrů, nebo jiného způsobu nezávislého získání orientace, nepoužitelná. Není-li nutné znát směr (orientaci kolem osy Z) metoda je funkční. V budoucnu se však předpokládá, že by mohla být metoda využívající signál z magnetometrů použita v AMR. To byl důvod, proč byla i bez praktické možnosti otestování zde popsána a především naprogramována. 5.3 Kvaternionový filtr bez magnetometrů Kvaternionový filtr bez magnetometrů je náhrada za kvaternionový filtr s magnetometry. Ten však vykazoval změny směru odhadovaného kvaternionu. Kterým by se dalo zabránit pouze použitím další referenční směrové informace nebo provádění korekce po každém kroku, což by však velice degradovalo takové řešení. Nevýhodou náhradního řešení je velké použití ne zrovna výkonově nenáročné operace odmocnění. Metoda je velice citlivá na přesnost ukládání čísel. S malou přesností se stávalo, že v důsledku zaokrouhlovací chyby došlo k volání funkce arcus sinus nebo arcus kosinus s parametrem větším než jedna. Tyto případy byly ošetřeny, ale jsou příkladem vlivu přesnosti ukládání čísel na výpočet. Po implementaci se zjistilo, že ani tato metoda není imunní vůči změně orientace kolem osy Z (změně směru). Provede-li se interpolace mezi kvaterniony reprezentující jednotlivé orientace, které mají stejný směr, ale různý náklon a příčný sklon, pak směr výsledného kvaternionu není shodný se směrem reprezentovaným původními kvaterniony. 6 Závěr Úkolem této diplomové práce bylo navrhnout a zrealizovat bezkardanový systém orientace, který by řešil problematiku orientace v nově vyvíjeném bezpilotním prostředku (AMR – automatický mobilní retranslátor) v rámci projektu obranného výzkumu s názvem ZÁZNAM II. Na začátku práce byl popsán matematický aparát potřebný k navržení a zrealizování zadaných úkolů. Byl popsán princip funkce fyzikálních snímačů použitých v přípravku, který se využíval při praktických testech navrženého softwaru. Byl rozebrán matematický model několika typů filtrů, kde slovo filtr je používáno pro označení výpočetní části navrhovaného systému, pro charakter jeho činnosti. Dva z navržených filtrů byly softwarově realizovány a jednotlivé části otestovány simulací. Byl společně s nimi předložen vliv chyb akcelerometrů na výslednou odhadovanou orientaci. Kvaternionový filtr bez magnetometrů byl testován s přípravkem. Byl popsán způsob hledání optimálního korekčního parametru, který však nebylo možné použít, protože v této fázi nejsou známy některé další charakteristiky důležité pro výpočet. Korekční koeficient k byl jednoduše zvolen na základě pozorování při ruční manipulaci s přípravkem. Stav filtru byl označen jako funkční. Vytvořený software řeší problém odhadu aktuální orientace letounu, představovaným v této fázi pouze přípravkem osazeným senzory. S největší pravděpodobností se nepoužije zrealizovaná a prakticky otestovaná varianta v cílovém letounu AMR. Předpokládá se však, že bude využit vytvořený software realizující druhý z navrhovaných filtrů. 7 Literatura [1] Henault, G. A.: A computer simulation study and component evaluation for a quaternion filter for sourceless tracking of human limb segment motion. Master’s Thesis, Naval Postgraduate School, Monterey, California USA, 1997. [2] Duman, I: Design, implementation, and testing of a real-time software system for a quaternionbased attitude estimation filter. Master’s Thesis, Naval Postgraduate School, Monterey, California USA, 1999. *3+ Maďar, Š.: Počítačová grafika – Quaternióny. Doplňkový učební text. Fakulta elektrotechniky a informatiky. Technická univerzita Košice. [4] Bachmann, E. R.: Inertial and magnetic tracking of limb segment orientation for inserting humans into synthetic environments. Dissertation, Naval Postgraduate School, Monterey, California USA, 2000. [5] Bachmann, E. R. – McGhee, R. B. – Yun, X. – Zyda, M. J.: Real-Time Tracking and Display of Human Limb Segment Motions Using Sourceless Sensors and a Quaternion-Based Filtering Algorithm – Part I: Theory. MOVES Academic Group Technical Report NPS-MV-01-001, Naval Postgraduate School, Monterey, California USA, 2000. [6] Stovall, S. H.: Basic inertial navigation. Naval air warfare center weapons division, China Lake, California 1997. [7] Durham, W. C.: Aircraft dynamics & control. Virginia Polytechnic Institute & State University Blackburg, Virginia 2002. [8] Hoffmann, G.: Application of Quaternions = Anleitung zum praktischen Gebrauch von Quaternionen. Technische universita Braunschweig,1978. English translation 2002. [9] Schleppe, J. B.: Development of a Real-Time Attitude System Using a Quaternion Parameterization and Non-Dedicated GPS Receivers. UCGE Reports, University of Calgary, 1996. *10+ Čižmár, J.: Letecké přístroje 2. Nevydaný rukopis. [11] Cooke, M. J. – Zyda, M. J. – Pratt, D. – McGhee, R. B.: Flight simulation dynamic modeling using quaternions. Naval Postgraduate School, Monterey, California USA, 1994. [12] Grassia, F. S.: Practical parameterization of rotations using the exponential map. The Journal of Graphics Tools, vol. 3.3, 1998. [13] Application Guide For Gyrostar. Piezoelectric Vibrating Gyroscope. [14] Borenstein, J. – Everett, H. R. – Feng, L.: System and Methods for Mobile Robot Positioning. University of Michigan 1996. [15] Weisstein, E. W.: Eric URL: http://mathworld.wolfram.com Weisstein's World of Mathematics [online]. [16] Thomas, G. B. – Finney, R. L. – Weir, M. D – Giordano, F. R..: Thosmas’ Calculus. Alternative 10th Edition [online]. 2000. URL: http://occawlonline.pearsoned.com/bookbind/pubbooks/thomas_awl/medialib/indexg.html [17] Gruber, D.: Do we really need quaternions ? [online]. URL: http://www.gamedev.net/reference/articles/article1199.asp GameDev.net, 2000. [18] Mukundan, R.: Quaternions – From Clasical Mechanics to Computer Graphics and Beyond. Department of Computer Science, University of Canterbury, New Zealand. 2002. [19] Shoemake, K.: Quaternions. Department of Computer and Information Science, University of Pennsylvania. Philadelphia. [20] Eberly, D.: Quaternion algebra and calculus. Magic Software, Inc. 2002. *21+ Engström, H.: Quaterion numbers *online+. URL: http://www.gamedev.net/reference/articles/article398.asp GameDev.net, 1994. *22+ Půlpán, P. – Erhart, J.: Parametry piezoelektrických bimorfů. Elektro 2002/3. *23+ Bezpilotní URL: www.army.cz. prostředky *24+ Bojové URL: www.army.cz. (úderné) včera, bezpilotní dnes a zítra prostředky *online+. *online+. 2000. 2002. [25] Glade, D.: Unmanned Aerial Vehicles – Implications for Military Operations. Center for Strategy and Technology Air War College, Air University, 2000. [26] Smyth, G. K.: Nonlinear regression. Encyclopedia of Environmetrics, 2002. [27] Lobo, J.: Inertial sensor data integration in computer vision systems. Master thesis. University of Coimbra, 2002. [28] An Introduction to MEMS. 2001. [29] Marandola, H.:Designing a tri-axial accelerometer interface for the measurement of impact forces caused by athletic collisions. *30+ Sýkora, R.: Letecké přístroje a výšková výstroj letadel (doplněk). Skripta VAAZ, Brno 1979.
Podobné dokumenty
CATEYE MICRO Wireless
Tento snímač přijímá signál v maximálním dosahu 70 cm, aby se omezila
možnost rušení. Poznámky k nastavení bezdrátového snímače:
• Pokud je vzdálenost mezi snímačem a hlavní jednotkou příliš velká...
vliv protektorovaných pneumatik na aktivní bezpečnost
konstantním poloměrem kruhu (R=konst.) [2, 4]. Na vozovce byl označen kruh o poloměru
20 m. Během testu řidič řídil vozidlo podél vyznačeného kruhu, přičemž reguloval dráhu své
jízdy tak, aby vychý...
Diagnostická ústředna automatizovaný systém sběru dat u
umožní upřesnit čas a místo (objekt) palebného působení. Stěžejní informace o průběhu a výsledku
palebného působení bude získávána z čidel různé fyzikální povahy umístěných v prostoru bojové
činnos...