ZaPOmeNuTý ŽIŽKOV - MSA production, sro

Transkript

sP
I
ec
1
zdarma
Společenský měsíčník pro občany Žižkova a Královských Vinohrad | 05 - 06 2013
Fotograf
Karel cudlín
ZaPOmeNuTý ŽIŽKOV
Padesát odstínů zelené
|
nečistá hra s miliony
|
www.zizkovskelisty.cz
Velká fotografická soutěž
Ál
RUBRIKA
© Filip Singer
KONTO POVODNĚ 2013
ÚsTecKý Kraj
ÚčeT číslO 22229922/0800
e
ostejní
DĚKujem
že nejsou lh
,
to
a
z
3
y
h
ra
obyvatelům
P
edITORIAl
3
V SUCHU?
ZdAleKA ne!
TexT Jeroným Janíček
OBSAH
08
Karel Cudlín:
Zapomenutý Žižkov
16
Téma:
Padesát odstínů zelené
22
Reportáž:
Žižkov vaří speciál
37
Z historie Prahy 3:
Křížek, Kapslovna,
Bezovka nebo Parukářka?
42
Lukáš Pavlásek:
Důležité je, se nesnažit
45
Událost:
ČEZko Forever
Pár dnů poté, co se řeky, říčky a potoky tak trochu rozvodnily a rozlily po naší domovině,
probral se z virózy pan prezident. Jeden z mých známých jeho projev glosoval slovy:
„Prezidentovo rozhodnutí nasadit proti vodním masám Hradní stráž bylo moudrý
a promyšlený. Pan prezident totiž ví, že zejména členové Hudby hradní stráže tu Vltavu
prostě uměj.“ Pan prezident nám také popřál, abychom se neutopili. Tedy kromě nás,
novinářů. A odebral se znovu stonat. Hezké, milé a také vtipné. Aby spontánních projevů
lítosti politiků nad rozbouřenými vodními toky nebylo málo, skrz na skrz viry prolezlý
ministr financí také veřejně promluvil k věci. Tedy pokusil se o to, i když mu nebylo téměř
rozumět. Snaha se ovšem také počítá, zvláště je-li vyhlášen stav nouze.
Zaměřme na chvíli pozornost na Prahu. Když se na ni začala valit velká voda, řešili velcí
chlapci z velkého krizového štábu údajnou neexistenci kontaktů na menší chlapce i děvčata
z menších krizových štábů. Chvíli to vypadalo tak, že si klíčové kontakty odnesl v krabici
další velký chlapec, když se evakuoval z magistrátu před jinou povodní. Přitom kontakty
měli velcí kluci téměř za dveřmi, na Operačním středisku krizového štábu, které funguje
nepřetržitě. U nás v Praze je legrace prostě pořád! Tak například podle oficiálních informací
od velkých kluků byla protipovodňová opatření „naddimenzovaná“. Přeloženo z olomoucké
pražštiny do místní řeči: hasiči stavěli (nejen) na Kampě část zábran „po hmatu“ přímo
ve vodě, jiné metropolitní zábrany netěsnily a nejeden dům tak navštívila voda. Nu což,
oproti roku 2002 zůstala Praha v podstatě suchá, s výjimkou zoologické zahrady.
A Praha 3? V pohodě, přeci jen jsme nahoře i na hoře, že… K čemu proto mrhat lidskými
zdroji a pracně zveřejňovat na oficiálních webových stránkách městské části takové
podružnosti, jakými jsou kontakty na krizové linky, aktuální informace o dění v Pražské
integrované dopravě nebo čísla povodňových účtů, když nám tu jen pršelo. Jestliže by se
chtěl někdo z podobného zdroje například dozvědět, že se do parku na Vítkově v době
očekávané kulminace Vltavy nesmí, protože by jej mohl zabít třeba padající strom (voda
totiž umí dělat „divy“ i na kopci), dočetl by se o tom v nejhorším případě až po smrti. Tedy
pokud na druhém břehu běží internet. Zpráva byla totiž publikována na facebookovém
profilu Prahy 3 až den po vydání zákazu.
Ale buďme optimisté! Jsme vděční společnosti .A.S.A., že se rozhodla věnovat svou inzertní
stranu (vlevo) na podporu pomoci lidem z Ústeckého kraje, kterým voda skutečně vzala
leckde celé majetky. A iluze. Tamní obyvatelé mají právem pocit, že se na ně všichni
vykašlali. Pražské starosti a handrkování se v kontextu s jejich problémy jeví jako nevýslovně
malicherné, ba dokonce směšné! Že bychom na rok 2002 opravdu všichni zapomněli?
Kontaktuje nás!
Společenský měsíčník pro občany Žižkova
a Královských Vinohrad
SMS vzkazy a soutěže: 775 448 967 MMS vzkazy a soutěže: 775 448 309
E-mail redakce: [email protected]
Vychází měsíčně | ročník IV | Praha, 6. června 2013 | Registrační číslo: MK ČR E 19344 | ZDARMA
šéfredaktor Petr Hamšík gsm 734 858 883 e-mail [email protected]
inzerce e-mail [email protected] redaktor Tomáš Stejskal fotografie Filip Singer, Filip Jandourek design a sazba M.S.A. production, s.r.o.
vydavatel SilverTree, a. s., Ječná 243/39a, 120 00 Praha 2-Nové Město gsm 775 587 313 e-mail [email protected]
distribuční společnost Lavande event agency, www.lavande-event.cz
Vydavatel neodpovídá za věcný obsah uveřejněných inzerátů.
Přetisk a jakékoli šíření obsahu je povoleno pouze se souhlasem vydavatele.
© 2013 SilverTree, a. s. | www.silver-tree.cz
facebook.com/zizkovske.listy
4
RUBRIKA
Žižkovské listy | společenský měsíčník | 05 - 06 2013
KRÁTCe Z PRAHY 3
KRÁTCe Z PraHY 3
5
Žižkovská soutěž
Filmové prázdniny
Kino Aero zažívá narozeniny. Pojďte je oslavit návštěvou některého
z představení! Máme připraveny 3 páry vstupenek
na Ozvěny MFF Karlovy
Vary, 2 vstupenky na záznam přímého
přenosu opery Marie Stuartovna z MET
a 2 vouchery na projekci jednoho ze tří filmů s Marilyn Monroe! Odpovědi posílejte
v tomto případě do 19. 6.!
Otázka: Od kterého roku se píše novodobá
historie kina Aero?
Procházka akropolí
araBsKO-IZraelsKÁ VÁlKa
V armÁDNím muZeu
U příležitosti 65. výročí bitvy u mostu Gešer ad Halom, která se konala 29. května
1948, začala v Armádním muzeu Žižkov
výstava upomínající na tuto událost. Tuto
arabsko-izraelskou válku vyhrál Izrael
i díky pomoci v podobě československých
letounů Avia S-199, které zastavily postupující egyptskou armádu. Vůbec poprvé
tu lze vidět originální dobové zbraně z výzbroje izraelské armády – od pěchotních
zbraní až po palubní desku letounu Avia
S-199. Raritou pak jsou vojenská blůza
a čepice plukovníka Noriho Harela, jehož
památce je výstava věnována.
ŽIŽKOV sOBĚ
V průběhu celého června se na mnoha místech Prahy 3 odehrává šestý ročník městského festivalu Žižkov nejen sobě. Po celou
dobu konání akce, tedy od 3. do 28. června,
bude v Paláci Akropolis ke zhlédnutí fotografická výstava Jeden den na Žižkově,
která portrétuje jediný dubnový den očima mnoha fotografů. V Paláci Akropolis
už proběhla třeba rodinná groteska o hasičích Bomberos v podání divadelní skupiny Squadra Sua, která se tam přesunula
pro nepřízeň počasí. Šestého června se zase
na Pražačce děti mohly na jeden den stát
indiány a užít si tanec, ohně i běh zdatnosti. A divadla, tance či zpěvu bude ještě dost
a dost.
Play v Besedě!
Řada českých umělců, kteří mají
žižkovské kořeny, se podílela
i na úspěšné výstavě Play v Malostranské besedě, která stále
probíhá. Vraťte se do dětství, ať
už sami nebo s dětmi, a překračujte svobodně vnitřní hranice,
k nimž byste se jindy ani nepřiblížili! Pro 10 z vás máme připravené rodinné vstupenky!
Otázka: Který z umělců, kteří
se přímo podílel na výstavě PLAY, je spojen se Žižkovem a Palácem Akropolis?
Vikýře PLAY
Přes sto občanů se 28. května zúčastnilo debaty o osudu Nákladového nádraží Žižkov,
kterou pořádalo občanské sdružení Tady
není developerovo. V kině Aero se nejprve hodnotila především situace posledních dvou let, tedy co se změnilo od doby,
kdy sdružení vzniklo, aby podnítilo snahy
o záchranu unikátních prostor nádraží.
Ve druhém panelu se hovořilo o tom, zda
definitivní prohlášení budovy kulturní
památkou představuje záchranu či zkázu.
Vedle smělých plánů na sdružení různých
kulturních institucí pod jeho střechou se
dostalo i na nemilé téma: na záměr developera Discovery Group vybudovat v severozápadním rohu obří nákupní centrum.
KONcePce cYKlODOPraVY
Radnice Prahy 3 představila novou koncepci cyklodopravy, tzv. cyklogenerel, který
vypracoval Ing. Arch. Tomáš Cach. Ostatně
na s. 49 si můžete přečíst článek, v němž
se dozvíte, jak těžké to má cyklista v naší
čtvrti. Podle radnice má v dlouhodobém
výhledu dojít k plnohodnotné koexistenci
jízdního kola s ostatními druhy dopravy.
Cyklogenerel tak navrhuje dvě cesty rozvoje – v rámci rekreace, kdy je potřeba
vytvořit cyklostezky nezávislé na trasách
automobilové dopravy, a zároveň i v rámci
existujících komunikací, kde cyklista jede
podél jiné dopravy. V divadle Ponec se
pak 19. června od 18.00 h odehraje debata
k podobě cyklogenerelu, z níž přineseme
tradiční přímý přenos.
v Malostranské besedě
DeBaTa O NÁKlaDOVÉm
NÁDraŽí
V Paláci Akropolis si můžete zajít nejen
na koncert, vynikající kávu nebo dobré
jídlo. V rohovém prvorepublikovém paláci
máte především možnost objevit jedinečný
rukopis předního výtvarníka Františka Skály. Mezi úspěšné soutěžící rozdělíme poukaz
na 1000 Kč na konzumaci do tamní restaurace, dále pak podepsané monografie a knihy rozhovorů o Paláci Akropolis a taktéž DVD s Koncertem
na počest Václava Havla.
Otázka: Který známý architekt se spolu
s Františkem Skálou podílel na současné
podobě restaurace v Paláci Akropolis?
Odpovědi posílejte do 10. července elektronicky na e-mailovou adresu soutez@
zizkovskelisty.cz nebo prostřednictvím SMS
na telefonní číslo 775 448 967. Po správném zodpovězení otázky stačí mít štěstí
v náhodném výběru výherce!
6
GlOSA Žl
ŽIŽKOVSKÉ NeHOrÁZNÉ „cHucPe“
TexT redakce
IlUSTRACe Karel Jerie
hrálo na žižkovské radnici vedené jeho straSlovo chucpe, původem z hebrejštiny, oznanickou kolegyní Vladislavou Hujovou. Ta
čuje podle slovníku drzost, troufalost, cynistotiž 15. května společně se svými radními
mus, aroganci, a to v nebývalé míře. Tento
rozhodla o odkoupení stadionu Viktorie Žižvýraz použil 20. května ministr financí Mikov do majetku městské části Praha 3. Poté,
roslav Kalousek, když se ostře opřel do koco na podzim loňského roku městská část
munálních politiků z Ostravy za to, že město
od fotbalového bosse Luďka Vinše získala
přistoupilo k odkupu stadionu na Bazalech
koaličními hlasy za bezmála 30 milionů kood zadluženého fotbalového prvoligového
run kotelnu s trubkami na vyhřívání fotbaloBaníku. Přitom o pár stovek kilometrů dál,
na Žižkově, jeho straničtí kolegové v čele se
starostkou Vladislavou Hujovou (TOP 09)
dělají jako „přes kopírák“ totéž, co severomoravská metropole. Tentokrát však v případě fotbalové Viktorky Žižkov.
Podle Kalouska by vedení města za peníze
daňových poplatníků mělo opravovat chodníky, a ne pomáhat zadluženým soukromým
firmám. „Veřejné prostředky jsou určené
k financování veřejných služeb. Jestli zastupivé plochy, tak mají na účet fotbalového klubu
telstvo města Ostravy upozadilo financování
z peněz daňových poplatníků žijících v Praze 3
veřejných služeb ve prospěch komerčního
plout další desítky milionů. A kvůli řešení
projektu Baník Ostrava, tak nepochopilo, že
problémů soukromého fotbalového klubu
má sloužit veřejnosti,“ prohlásil doslova mitak radnice, Kalouskovými slovy, „upozaďunistr financí.
je financování veřejných služeb“, jak ostatně
Místopředseda TOP 09 asi v tu chvíli nebyl
- ATRIUM FLORA
16:48 Stránka
dokládá2.11.12
letošní rozpočet
Prahy 3. 1
informován
o tom, coInzerat
se pět 170x58
dní dříve1.11.12
ode- 1 TISK_af
Buďto ministr financí vůbec netuší, co jeho
stranická kolegyně Vladislava Hujová, stojící
v čele žižkovské radnice, provádí, nebo má
TOP 09 pro „rozpočtovou odpovědnost“
obcí jiný metr v případě svých vlastních starostů. Ať tak či tak, je diagnóza v tomto případě jednoznačná – politická schizofrenie.
Principiálně se s Kalouskem asi všichni shodneme na tom, že veřejné peníze nejsou určené k financování neúspěšných soukromých
podnikatelských záměrů různých fotbalových
bossů. Smutné však je, že si to neuvědomuje
současná koalice na žižkovské radnici. A především místní TOP 09, která již téměř rok nedělá skoro nic jiného, než že schvaluje na účty
majitele Viktorky, který je úzce personálně napojen na současnou koalici, jeden penězovod
z kapes daňových poplatníků za druhým.
Zdá se totiž, že současné koaliční vedení
Městské části Praha 3 dodnes nepochopilo
to, co český správce státní pokladny vyčítá
ostravským zastupitelům. Že „má sloužit veřejnosti“.
Místo toho je veřejnost svědkem drzosti,
troufalosti, cynismu a arogance. A to podle
slovníku cizích slov v nebývalé míře.
www.atrium-flora.cz
InZeRCe
Potěšte své blízké dárkovým
poukazem, který mužete zakoupit
na infostánku Atria Flora v hodnotách
100 Kč, 200 Kč, 500 Kč a 1000 Kč!
na počkání nebo do druhého
dne bez příplatků.
A BRAŠNÁŘSTVÍ
Půjčovna čisticího stroje
na koberce a interiér
od značky
Rokycanova 30 Žižkov Praha 3, Praha 3, otevírací doba: Po–Pá 9.00–18.00 h, tel.: 608 338 863, www.opravnaobuvipraha.cz
VELKÁ FOTOGRAFICKÁ
SOUTĚŽ
RUBRIKA
Žižkovských listů
TÉMATA:
ŽIŽKOV NEPOZNANÝ
NEOBYČEJNÁ UDÁLOST NA P3
ŽIŽKOVÁCI MIMO ČTVRŤ
7
Vytvořte originální fotografie v rámci jednoho z uvedených
témat a získejte řadu hodnotných cen! Snímky bude vybírat
porota složená výhradně z profesionálů.
Vyražte do místních ulic, parků i hospůdek, a foťte
neobvyklé události či zákoutí tak, jak je vidíte jen vy!
Máte čas do 31. srpna 2013. Porota poté vybere
třicet nejlepších snímků, které zveřejníme, a z nichž vzejde
absolutní vítěz, ale také výherce Ceny čtenářů.
Své fotografie posílejte v originálním rozlišení
na e-mail: [email protected].
Více informací a pravidla soutěže najdete na adrese
Bavte se, fotografujte a ukažte svou originalitu
ostatním obyvatelům Prahy 3!
POROTA:
fotograf Karel Cudlín (Respekt), fotograf Filip Singer (EPA, ŽL),
grafik David Kyncl (M.S.A.) a novinář Petr Hamšík (ŽL)
HlaVNí ceNY:
Vynikající (nejen) fotograﬁcký mobil samsuNG GalaXY s4,
vlajková loď mezi chytrými telefony, špičkový smartphone
BlacKBerrY Q10, signované fotograﬁe Karla cudlína
a Filipa singera.
Další ceNY:
Signované monografie Karla Cudlína, zápisníky a rollery
Moleskine, knihy 50 slavných fotografií, Czech Press Photo,
monografie Jana Sudka a mnoho dalších hodnotných cen.
s-o-s
povodně 2013
Pomozte s námi lidem zasaženým povodněmi!
zašlete dar na: 72027202/0300
nebo zašlete dms ve tvaru:
„dms sospovodne“ na číslo 87 777
Cena DMS je 30 Kč, příjemce vaší pomoci
obdrží 27 Kč.
www.clovekvtisni.cz
8
Fotograf Karel cudlín
je širší veřejnosti
známý jako jeden
z osobních fotografů
prezidenta Václava
Havla. Chvílemi
mile roztržitý
chlapík je přitom
nesmírně skromným
a soustředěným
profesionálem. Jeden
z nejlepších českých
dokumentárních
fotografů, který
prožil téměř celý
svůj dosavadní život
na Žižkově, má ke své
domovské čtvrti
dodnes velmi blízko.
ROZHOVOR
KARel CUdlín
9
ZaPOmeNuTý
ŽIŽKOV
TexT Jeroným Janíček a Filip Singer
FOTO Filip Singer, Ronald Hilmar a archiv Karla Cudlína
Než jste v polovině sedmdesátých let začal
„vykreslovat“ život Žižkova v černobílých obrazech, co z Prahy 3 definitivně zmizelo?
Z krajiny mého dětství zmizela zahrada
s třešněmi. A dům, k němuž zahrada patřila,
kde jsem vyrůstal s rodiči. Hlídala mě paní,
vdova, která měla tu vilku se zahradou
po manželovi, prvorepublikovém policajtovi.
Čas odnesl i plácek, kde jsem hrál s klukama
fotbal, protože tam dnes stojí sídliště Jarov.
Zaniklo i hodně divoké zákoutí na horním
Žižkově, plné křovin a stromů. Zmizely i neupravované parky, které byly nesmírně
romantické pro nás děti, protože jsme tam
mohli blbnout, schovávat se a chodit kouřit
za buk. Když jsem byl dítě, ale i později, v sedmdesátých letech, tak byl Žižkov celý šedivý
a měl zvláštní atmosféru, jako celá Praha
a řada dalších komunistických měst. Ale
Praha byla výjimečná tím, že nebyla za války
tolik poničená, rozbombardovaná a poté
znovu postavená. Nevyrostlo tu tolik sídlišť,
o nichž víme, co si máme myslet. Zmizela
kafkovsky smutná atmosféra. Z Prahy 3 „odešly“ i rázovité figury, které vlastně přetrvávaly
z první republiky, kdy byl Žižkov, jak se říkalo, samostatnou republikou. A zanikl i fenomén opravdových dělnických hospod. Nikde
nebyly téměř reklamy, zato na obchodech
bylo často vidět zatažené rolety, občas někde
stálo auto, ulicemi se proháněl vítr a všude
létalo listí. To je část atmosféry Žižkova mého
dětství a dospívání, kterou jsem v „obrazech“
logicky úplně nezachytil.
Ze Žižkova zmizela
„kafkovsky“ smutná
atmosféra a omšelost.
Část výrazně nostalgické atmosféry.
Ano, ale pozor, nejde o nostalgii po minulém
režimu. Tep života byl tehdy samozřejmě pomalejší, což bylo dané politickým systémem.
Lidé se více stýkali mezi sebou, protože tu
byly nejméně dvě tváře společnosti. A víc
se mezi sebou znali, protože nebyla taková
frekvence stěhování, takže si ze Žižkova
svého dětství pamatuji třeba pána, který dělal
výtaháře. Když přišel z práce, tak si koupil
pivo a sedl si před dům. A seděl tam každý
den od čtyř do osmi do večera. Stejné to bylo
se štamgasty v hospodě. Takže když jsem šel
kolem hospody U Študáka, kromě studentů jsem tam viděl stále tytéž lidi, kteří tam
seděli snad třicet let. I ta hospoda vypadala
třicet let stejně. Možná jsme měli všichni více
času. Dnes se všechno zhušťuje, zrychluje
a zkracuje. Ale zpátky k nostalgii. Nezapomeňte, že ještě v šedesátých letech fungovaly
pavlačové domy, které sloužily pro sociální
bydlení. Na fotografiích vypadají třeba pěkně,
nostalgicky, ale bydlet v jedné místnosti žádná sranda nebyla. Pavlačové domy se stavěly
koncem devatenáctého století na sto let, takže
vydržely vlastně dlouho, protože si je lidé
sami různě upravovali, ale za jakou cenu?
Takže v mém případě se jedná o nostalgii,
která se váže k určitým osobním momentům a obrazům, v nichž je ukryta omšelost
a tajemno. Třeba k obrazu ulice, na níž bylo
patrné, kdo je dělník nebo naopak úředník,
který chodil s taštičkou a v kravatě. Dnes to
nepoznáte skoro nikde, jsme euroturisti, jak
říká jeden můj kamarád. Na první pohled
neodhadnete nejen profesi, ale ani to, jestli
je dotyčný z Polska, Německa nebo Anglie.
Možná podle nápisu na tričku, ale to už taky
neplatí.
Netrápí vás občas právě ta stejnost, nebo
přesněji uniformita?
V něčem ano, ale takhle zjednodušeně se
to říci nedá. Když jsem například zmiňoval
zaniklé dělnické hospody, tak na Žižkově
byla v éře komunismu kromě nich možná
ještě jedna kavárna a později i nějaký bar.
Dnes naopak můžeme pozorovat různost
a pestrost, tedy různé typy hospod, hospůdek,
restaurací, barů a kaváren. Totéž platí o nové
10
výstavbě a řadě dalších viditelných i skrytých
částí Prahy 3.
Bývala v době vašeho dětství, tedy v šedesátých letech, Praha 3 ještě městskou periferií?
Už ne celá. Bydlel jsem u Pražačky a za námi
vyrůstalo sídliště Jarov, což tehdy byla ještě
periferie, okraj Prahy, kde stála vilková kolonie. Dnešní Praha 3 se stala vlastně centrem
metropole. Nejen geograficky, ale i kulturně.
Je tu Palác Akropolis a řada dalších výrazných míst.
(Ne)ZNÁmÉ umĚNí
FOTOGraFIe
Když jste s fotografií začínal, samotný fotoaparát nebyl ani vzdáleně něčím běžným.
Poutal pozornost…
Fotografie obecně měla úplně jinou hodnotu,
což je ale známý fakt, takže když jste někomu
fotky přinesl, mělo to jistou váhu. Bylo v ní
obsaženo řemeslo. Musel jste znát elementární postupy, třeba jak exponovat, ostřit nebo
vyvolávat fotografie v temné komoře.
Jenomže dnes stačí řadě „multimediálních“
umělců zmáčknout spoušť a následně prohlásit svou fotografii za umění.
Tak to je otázka, jak se na umění díváte,
protože je doba postmoderní, jak se říká.
Od začátku devatenáctého století umění neznamená vždy něco umět. Znamená to také
mnoho jiných věcí.
V tomto kontextu je podstatná cesta umělce
k experimentu. Narážím na fakt, že někteří
umělci prohlašují za umění něco, co vůbec
nestojí na základech zvládnutého řemesla…
Řemeslo byste měl mít zvládnuté, protože
pak je můžete popírat. Když řemeslo neumíte,
tak vlastně tápete a zakládáte své umění
na neumětelství. Někdy to může fungovat, ale
většina těch, kteří v umění vynikli a někam je
posunuli, perfektně ovládali základy. Když se
podíváte na kresby Vincenta Van Gogha, zjistíte, že měl skvěle zvládnuté řemeslo. Až poté
se dostal k věcem expresivním, u nichž můžeme říci, že řemeslo nebylo tak důležité. Když
řemeslo vůbec neumíte, vaše práce může
fungovat jenom do určité míry. Samozřejmě
doba, kdy fotografie
měnily svět, je pryč.
můžete vystavit záchod jako fontánku, což
je bezvadné, a tím popřít dějiny sochařství –
a funguje to. Ale nemůžete takhle postupovat
donekonečna.
Což platí pro všechny oblasti umění.
Ale pozor, nic neplatí stoprocentně! Může se
narodit geniální dítě, které začne spontánně
skládat vynikající hudbu. Objeví se někdo,
kdo umí v šestnácti psát silně emociální
poezii. Nebo někdo dělá „angažované umění“,
kde hrají podstatnou roli jiné věci než dobře
zvládnuté řemeslo. Navíc i dobře zvládnuté
řemeslo a s tím související studium může být
pro umělce limitující. Člověk se může začít
opakovat a vytvářet klišé, což neplatí jen pro
fotografii. V konečném důsledku jsou někdy
po absolvování školy výsledky u mnoha
umělců horší než předtím. Spekulace, touha
se uživit a vyniknout, přizpůsobit se módním
trendům – to vše může budoucího fotografa
ovlivnit. Ale vystoupit z toho musí každý sám.
Co předurčuje člověka k tomu, aby se z něj
mohl stát kvalitní fotograf?
Jednou z primárních věcí je schopnost vidění.
Není tak důležité, co je na samotné fotografii
zachyceno, ale to, co se děje s člověkem v jeho
hlavě, když si fotografii prohlíží. Samozřejmě,
pokud jde o fotografa dokumentaristu, měl
by mít jistě schopnost vcítit se do druhých
a porozumět i přizpůsobit se fotografovanému prostředí.
Zůstaňme ještě u specifické schopnosti
vidění.
Jde o výtvarné vidění, aby byl člověk schopen
vůbec tvořit. Je to jistá představa toho, jak
bude vypadat samotná fotografie nebo obraz.
Když malíř tvoří akt, tak přece vůbec není
důležité, jak vypadá modelka, ale jak na vás
bude působit obraz. U fotografie je to ještě
složitější. Jestliže se bavíme o fotografování
lidí v různých situacích, pak hraje důležitou
roli umění být na správném místě ve správnou dobu. Při sestavování zátiší můžete
ovlivnit světlo a jednotlivé předměty si hezky
sestavíte podle svých představ. Když pracujete
na ulici, velmi těžko ovlivníte světlo nebo jednotlivé situace. A právě proto je důležité mít
předem zmiňovanou představu o fotografii,
kterou chcete vytvořit. Transformace reality
do určitého obrazu, který si dokážu předem
promyslet a představit, je nejen otázkou talentu, ale i studia a zkušeností. A času…
11
Čím je vlastně umělecká fotografie?
Těžko definovat něco, co se tak zásadně dotýká našeho osobního vnímání světa. V člověku by umělecká fotografie rozhodně měla
probudit emoce. Jenomže to zdaleka nestačí.
Fotografie umírající stařenky nebo topícího
se dítěte v nás probouzí také silné emoce.
Když vyfotíte růži, v řadě lidí také pozitivně
rezonuje. Umělecká fotografie je možná ta,
která vás zaujme, osloví, vyvolá nějakou
spíše pozitivní reakci, aniž by zachycovala
univerzálně silné momenty. I s tou pozitivní
reakcí je potíž, protože spousta perfektních
dokumentárních fotek působí tak, že byste
si je na zeď nepověsili. Jejich hodnota je
v jejich samotném sdělení a společenském
přínosu. Ty nejlepší ovlivňovaly a ovlivňují
veřejné mínění, ale to už se posouváme spíše
ke zpravodajské, válečné fotografii, která
může například formovat obecný pohled
na válku. Doba, kdy fotografie měnily svět, je
sice pryč, i když ne úplně.
Jak probíhá seminář pod vaším vedením?
Sejdu se s pěti šesti studenty, podle toho,
kolik jich je zrovna v ročníku. Vyberu pro
ně relativně široké téma, z něhož si každý
vybere pro sebe něco specifického, aby během
semináře vytvořil malý cyklus deseti dokumentárních fotografií. Studenti na začátku
napíší krátkou explikaci neboli malý souhrn
důvodů, které je vedly ke konkrétnímu
výběru, jak téma zpracují a co by mělo být výsledkem jejich práce. Ještě předtím diskutujeme o tom, jestli je možné vybrané téma vůbec
technicky zvládnout. Někdo chce fotit vězně,
ale než by k tomu získal povolení, uběhly
by dva tři měsíce, což není v rámci jednoho
semináře možné. A také společně probíráme,
mIsTr a jeHO ŽÁcI
jestli bude vybrané téma studenta opravdu
bavit, což je nesmírně důležité. Nemá smysl,
aby student dělal věci jen pro školu. Musí je
dělat hlavně pro sebe, aby si ve fotografii našel
něco, k čemu bude mít blízký vztah a kde se
bude cítit dobře.
Na katedře fotografie FAMU působíte jako
externí pedagog. Jakou atmosféru má akademické prostředí, v němž dnes vyrůstá část
nové generace fotografů?
Obecně je plné velké otevřenosti k okolnímu světu. Studenti si dokáží stát za svými
názory a bez zábran je umějí zdůvodnit.
Rozhodně se nebojí verbálně vyargumentovat
své práce, což je velký posun oproti minulosti. Dokáží mě překvapit dobrými nápady
a z nich vzešlými fotografiemi, kde je patrná
opravdovost. Žádný náznak spekulace, ale
naopak upřímnost.
dnes se vše daleko
více prolíná a míchá
dohromady.
Coby jedno z modelových studentských
témat jste zmínil život vězňů. Čím je společně
s lidmi bez domova zdaleka nejen pro studenty stále tak přitažlivé?
Možná jde o atraktivní téma na první pohled.
Nezapomeňte, že máme vybudovaný systém
určitých klišé. Bezdomovci na řadu věcí
rezignovali a mají toho spoustu napsaného
ve tváři. Navíc se pohybují mimo spektrum
„normálních“ lidí, takže i to, jak žijí nebo jak
jsou oblečení, je vizuálně přitažlivé a člověk
má pocit, že to nevidí každý den. Fotit úředníka je naopak daleko složitější a těžší. Chce
to více práce, energie a představivosti.
Poté, co cyklus vznikne, prezentují a obhajují studenti svou práci před vámi a dalšími
spolužáky?
To je ideální stav, protože pak nikdo z nich
nemá zábrany ukazovat své fotografie jiným
lidem, což se někdy stává. Fotograf neustále
nosí kůži na trh, takže na úrovni vysoké
školy by měl student být schopen komunikovat s ostatními spolužáky, kteří se vlastně
učí tím, že o konkrétní práci mohou mluvit
a kritizovat ji. Kritika není nic špatného.
Když si budeme všichni říkat, jak jsou
výsledné práce bezvadné, studenti se nikam
neposunou. Pokaždé musím ovšem hledat
i to pozitivní…
FOTOGraFem HlaVY sTÁTu
V současné době fotografujete pro týdeník
Respekt. Nakolik je pro dokumentaristu
těžké „přepínat na vyžádání“ do zpravodajského modu?
Snadné to není, protože reportáže se dělají
výjimečně. Pracuji hlavně na portrétech, což
je sice pěkné, ale je tu i řada fotografování
spojená s politikou. A tak jsem šťastný, že mi
v Respektu vyhověli s částečným úvazkem
a mám čas na svou vlastní tvorbu.
Funguje na FAMU systém mistra a jeho
žáků?
Pokud máte na mysli systém, v němž se žáci
snaží v dobrém překonat svého mistra, tak
ano. A funguje nejen na FAMU. Neklade se
ovšem takový důraz na řemeslné zpracování
fotografie. Dokument a fotografování lidí
není moc ve fóru. Na rozdíl od konceptuálního umění, do něhož těžko mohu zasahovat,
protože narušuje hranici mezi tradičním
uměním a tím, co za umění považováno
nikdy nebylo.
Nakolik výuku fotografie ovlivňují multimédia?
Zásadně, protože přestal existovat čistý pohled na fotografii a určité škatulkování, které
bylo v minulém století zřetelnější. Dnes se
vše daleko více prolíná a míchá dohromady,
nejen technologicky, ale také ideově.
12
ROZHOVOR
Většina médií, což se samozřejmě týká i týdeníků, se kvůli svým on-line verzím výrazně
změnila. V čem se tato změna dotkla práce
fotografů?
Všechno se tím akcentem na „tady a teď“
zrychlilo. Fotíte akci, a namísto toho, abyste
ji dofotil do konce, tak někde sedíte, editujete a posíláte fotografie do redakce, zatímco
akce ještě běží. Ale to je problém spíš kolegů
z deníků a velkých tiskových agentur. Kromě
nemožnosti plného soustředění je výsledkem
celé té rychlosti a tlaku strašná inflace fotografií, protože jich je na internetu mnoho. Nejsem
si úplně jistý tím, že hodně fotografií znamená
zvýšenou kvalitu vizuálního vnímání.
Kromě inflace fotografií můžeme v mediálním světě pozorovat další negativní
fenomén, kterým je jejich manipulativní
používání.
Ano, proto je tak důležitý kontext, který by
měl být jasný a přiznaný, pokud jde o zpravodajskou fotografii. Jinak můžete úplně změnit
vyznění fotografie a tím leckoho snadno
poškodit nebo u lidí vyvolat celou škálu emocí,
které deformují jejich nahlížení na danou
událost. Další otázkou, související s širším kontextem, je manipulativní řazení zpráv. Ukážete
něco univerzálně negativního, nebo naopak
pozitivního, a za tím ukážete určitého politika.
Lidé si obě zprávy podvědomě okamžitě spojí.
A pak je tu ještě ta nejnižší forma manipulace
ve zpravodajské fotografii, která začíná u retuší
a končí někde u „natahování“ obličejů.
Oproti tomu jsou portréty, které vytváříte
právě pro Respekt, hluboké a v našem mediálním kontextu nepřehlédnutelné.
Práce na nich je fajn, když máte k portrétovaným alespoň nějaký vztah a trošku času.
Nejhorší je to s politiky, kteří neustále podléhají stylizaci. A navíc většinou sedí nebo
stojí za stolem a nemají na vás čas, protože
je čekají pořád nějaké schůzky, což chápu
z hlediska jejich profese, ale pro mě je to
limitující. V obecné rovině se jinak fotí pán
v ateliéru, který na vás čas má, je příjemné
světlo, dobrá atmosféra a fotografování si dotyčný váží, než vystrašený politik. Protože ten
si říká: „Co o mně zase napíšou! Co na mě
vytáhnou? Co ze mě tahají?“ A už se hlídá,
Václav Havel neměl
manýry klasických
politiků.
protože má pocit, že ho chcete nějakým
způsobem znemožnit, což vůbec není pravda.
Každý politik má nějakou obrannou masku,
což tedy chápu.
Logicky, vždyť jste byl léta fotografem prezidenta Václava Havla.
Jenomže Václav Havel neměl manýry klasických politiků, tedy papalášů, ale byl člověkem
velmi vnímavým vůči svému okolí. Šla z něj
lidskost, která je zřejmá i z mnoha fotografií.
Hlídal se ovšem také. Musel, protože v jeho
pozici stačilo od určité doby jedno „nevhodné“ gesto nebo špatně zapnuté sako a taková
fotografie by okamžitě obletěla svět.
Bylo složité fotografovat prvního českého
prezidenta?
Z vizuálního hlediska to bylo trošku těžší,
protože byl svým způsobem plachý. Neměl
nacvičená žádná gesta a nejen na veřejnosti
vystupoval skromně, což je pro fotografa samozřejmě komplikované. Vizuálně zajímavé
situace vznikaly například při jeho neformálních setkáních s nejrůznějšími osobnostmi,
kde všichni už dávali najevo více své emoce.
I tak se to strašně komplikovaně fotilo,
protože když jsem začal pro Václava Havla
pracovat, což bylo v roce devadesát sedm, tak
už to na Hradě fungovalo zcela profesionálně.
Na rozdíl od počátku devadesátých let, kdy se
všichni učili svou práci za pochodu, a atmosféra byla tudíž uvolněnější. Když mluvíme
konkrétně o Václavu Havlovi, je důležité
zmínit, že jsem ho začal fotografovat v době,
kdy byl už nemocný, což mělo na mou práci
také vliv.
Z řady rozhovorů s Václavem Havlem bylo
patrné, že si je sám vlastně režíruje. Bylo to
u vzniku fotografií podobné?
Samozřejmě se nedá popřít fakt, že Havel
pracoval dlouhou dobu v divadle a bohaté
zkušenosti s režií a dramaturgií, v dobrém
slova smyslu, někdy využíval. Smysl pro režii
se u Václava Havla projevoval právě ve vztahu
k vizuálnímu, byl detailistou, který se aktivně
zajímal například o to, jak bude vyzdoben sál
k určité příležitosti, což je o něm ale známé.
Jaký byl mezi vámi vztah?
Velmi korektní, založený na důvěře. Pro
Václava Havla byla typická slušnost a citlivost.
Vždycky tak fungoval, a to už dávno nebyl
prezidentem. Dám vám konkrétní příklad.
Dva roky jsme se prakticky nesetkali, už jsem
pro něj nepracoval a čekala mě závažná operace. A do nemocnice mi přišel ručně psaný
dopis, v němž stálo: „Vážený pane Cudlíne,
slyšel jsem, že Vás budou operovat. Přeji Vám
mnoho úspěchů a hodně let života a zdraví.
Václav Havel“
cesTa DO sVaTÉ ZemĚ
Kde se dnes cítíte nejsvobodněji a přitom
máte nejvíce impulzů k tomu, abyste vzal
do rukou fotoaparát?
Na východ od nás je stále co objevovat a fotit
stejně jako v Izraeli, kde se navíc cítím dobře,
jako na Žižkově. (úsměv) Akorát bych se
potřeboval naučit hebrejsky, mám tam totiž
hodně přátel. Vždycky jsem o cestě do Izraele
snil, ale v éře komunismu se mi vycestovat nepodařilo a poprvé jsem tam odjel až
v devadesátém čtvrtém. Izrael je krásná země,
má v sobě skoro všechno. Jsou v ní koncent-
ROZHOVOR
13
rované zásadní náboženské směry, má hory,
poušť, tři moře… A v symbolické rovině
mám v Izraeli své kořeny.
Což má většina z nás, aniž si to třeba uvědomuje. Ale čím je pro vás Izrael tak „fotogenický“?
Nejčastějším tématem mých fotografií
z Izraele je samozřejmě tamní obyčejný život.
Zpočátku mě zajímaly především náboženské
komunity, tedy nejprve ta židovská a křesťanská. V současnosti se víc zajímám o „normální“ život v rámci stále probíhajícího konfliktu,
od kterého se samozřejmě není možné
odstřihnout. Na Izraeli mě zajímá stejně tak
příroda jako lidi a jeho celková pestrost. Jde
o zemi kontrastů, kde je na velmi malém
území vedle sebe koncentrovaná kultivovaná
zemědělská výroba, poušť a města v ní, kde
se pracuje na high-tech technologiích. Je
to navíc přistěhovalecká země, v níž vedle
sebe existuje množství kultur. Jen v židovské
komunitě je množství míchajících se kultur,
ať už jde o lidi z Ameriky, Ruska, z arabských
zemí a vlastně z celého světa, kteří tam přinášejí nějaký svůj specifický prvek a vytvářejí
vlastně tu rozmanitost.
Na říjen plánujete uspořádat v Izraeli
fotografický workshop. Je možné se na něj
přihlásit, aniž by byl člověk profesionálním
fotografem?
Rozhodně. Dílna je koncipována pro lidi,
kteří fandí fotografii a chtějí přitom Izrael
poznat, ale jinak než s cestovní kanceláří.
Program je postaven na prohlídkách a fotografování Jeruzaléma, přesněji jeho Starého
Města a okolí, Olivetské hory, kam nás bude
doprovázet místní archeolog. Podíváme se
i do Tel Avivu a Betléma, následovat bude
setkání s místními umělci. Ideální by bylo,
kdyby si předem každý promyslel nějaké
téma, které bude chtít fotit, přičemž samotné
fotografování zabere asi čtyři hodiny denně.
Téma se bez znalosti Izraele vymýšlí předem
dost těžko. Navíc bych se obával jazykové
bariéry i ceny za workshop.
Máme dost času na to, abych s každým účastníkem týdenního „fotografického výletu“
téma předem prodiskutoval. Skupina výletníků bude maximálně osmičlenná, takže v tom
není problém, stejně jako v jazykové bariéře.
I když hebrejsky nemluvím, anglicky to jde
na místě snadno. A cena za celý workshop se
pohybuje okolo deseti tisíc, což jsou vlastně
minimální náklady. Ostatní věci, jako jsou
letenky nebo ubytování, si bude řešit každý
sám, protože požadavky jednotlivých lidí, třeba na bydlení, jsou různé. Se všemi technickými záležitostmi všem rádi poradíme. Ale
ještě se chci vrátit k samotnému programu
workshopu, na který se můžete do konce července přihlásit skrze adresu [email protected].
Každý večer se budeme setkávat nad fotografiemi, které během dne pořídíme, a budeme
o nich společně diskutovat a hodnotit je.
A pak se půjde na večeři…(úsměv)
cO NeZacHYTíTe
Co nelze na fotografii zachytit?
Vztahy. Vztahy se zachycují velmi komplikovaně, snad v symbolech, na rozdíl od emocí.
Nedají se samozřejmě zachytit i verbalizované
záležitosti. Můžete vyfotografovat gesta u řečníka, ale nikoli to, co říká.
A co se nepodařilo zachytit na fotografiích
vám?
Pokud jsem něco nezachytil, pak to bylo
dané mou leností. Nebo tím, že jsem měl
být pokornější, sloužit fotografii a nemyslet
si, že dělám umění. Když téma odlehčím,
tak si vzpomínám, jak se boural Krejcárek.
Místní jsem znal, byla to zajímavá a rázovitá
část Prahy 3, kudy chodil můj otec skoro
každý den do práce a z práce, kde jsme
jezdili v zimě na sáňkách a část místních
vrstevníků se mnou chodila do školy. Takže
když se začalo s bouráním, tak jsem to vůbec
nefotil! Naopak jsem do těch ruin vodil holky
a dělal jsem tam „umělecké“ portréty. Bylo
mi sedmnáct, hledal jsem umění a vůbec mi
nedocvakl ten sociální rozměr dění okolo.
Nedocvaklo mi, že mám před očima něco,
co už nikdy nebude. To jsou věci, které vám
dojdou tak o dvacet let později.
Karel cuDlíN
narodil se na Žižkově (*1960). V roce 1987 absolvoval katedru umělecké fotografie na FAMU.
Po listopadu 1989 se ve své dokumentární
tvorbě zabýval otázkou utečenců, Romů či ukrajinských dělníků. V období 1996 až 2003 patřil
do skupiny fotografů prezidenta Václava Havla.
Od roku 1996 sleduje běžný život na pozadí politického konfliktu v Izraeli. Autorsky se podílel
na celé řadě publikací, mimo jiné také o Praze 3.
Za své fotografie byl šestnáctkrát oceněn ve fotografické soutěži Czech Press Photo. V současné době dlouhodobě spolupracuje s týdeníkem
Respekt a Revolver Revue. Jeho fotografie se
nacházejí v řadě soukromých sbírek v evropě,
USA a Izraeli.
14
ROZHOVOR / FOTORePORT
ŽIŽKOV
mINulOsTI
| Bourání Žižkova, konec 70. let || Romové, konec 70. let
 Dělník na ulici, 70. léta  Krejcárek, konec 70. let  Svatba, 80. léta



Objektivem
Karla Cudlína
TÉMA / RePORTÁŽ
15





16
PaDesÁT ODsTíNŮ
ZeleNÉ
Kde stával na Žižkově
dřevěný pavilon pro
jízdu na kolečkových
bruslích? Kde najdeme
jediný památný cedr
v celém hlavním městě?
A kudy projít od Flóry až
na Vítkov „po zelené“? Je
čas vyrazit…
„R
ovná chvíle, za domem les,
ozývá se hlas.“ Slova básně
Petra Borkovce mi rezonují hlavou jako mantra, když vystupuji
na stanici metra příznačně nazvané Flóra.
A není to jméno jen tak pro nic za nic,
Žižkov si na nedostatek zeleně nemůže
stěžovat. Vlastně jej skoro celý můžete
projít „zelenou“ nohou – od Olšanských
hřbitovů až po Vítkov.
Nořím se tedy za Olšanskou branou mezi
kaštany a břečťanem porostlé náhrobky
TexT Tomáš Stejskal FOTO Filip Singer
a po krátké procházce míjím pomník
z červených cihel u hrobu Karla Havlíčka
Borovského, vycházím ven a mířím kolem
kostela sv. Rocha k další jírovcové aleji
v Prokopově ulici a pak rovnou na vrch sv.
Kříže, tedy na Parukářku. Když stoupám
kolem betonového bunkru, přemítám,
jak se jednotlivé parky a sady Žižkova
a Vinohrad liší.
DIVOKÁ ParuKÁřKa
Riegrovy sady stále dýchají svou lázeňskou a divadelní minulostí a stále je tu
cítit historie okrasné zahrady plné trvalek,
ušlechtilých trav a keřů. Jen pivoněk tu prý
bývalo na dvě stě variet a kultivarů. Vítkov
je zase pomníkem stojícím na pozůstatcích
původního lesa, kopec s holým vrchem,
na jehož strmých svazích se tísní porosty
javorů, akátů, pajasanů, mahalebek či jeřábů. Naproti tomu z Parukářky na člověka
sedne zvláštní atmosféra – legendy o bývalém popravišti, betonový kryt, který se noří
ze zelené plochy, holý vršek s ojedinělými
porosty stromů. I samotné informační cedule pokrývají sprejerské nápisy; oproti romantickému „riegráku“ to tu působí drsně,
skoro až punkově. Nikoli však nehostinně.
K třaskavé minulosti vrchu patří ostatně
i existence Kapslovny, továrny na zápalky
ze střelného prachu. Přitom jde o tradiční
místo setkávání a odpočinku, kde „matky
ze Žižkova spravují prádlo nebo suší houby,
mladí tátové zdola vynášejí na loktech haranty, staří strejcové si sem vylezou se svou
fajfkou a sedí nehnutě nad široce rozlezlou
čadící Prahou“. Tak alespoň praví úryvek
z Lidových novin léta páně 1926, který dále
hovoří o tom, že tu „vyčouhlý hoch hraje
na harmoniku tak koncertně, že by se mohl
ukazovat“. A podobná atmosféra panuje
i v legendární hospůdce na vršku parku
a v undergroundovém bunkru pod ním.
Obě hospody příznačně nemají adresu,
na vršek totiž žádná ulice nevede – ideální
azyl pro všechny, co se chtějí bavit či tančit
až do roztrhání těla. Na vše dohlížejí keřové
porosty rybízu, pustorylu či zlatice či netvařec křovitý, který pochází z Ameriky.
ParK rOKu
Sbíhám pískovou cestou kolem akátového
lesíka – míjím přitom lavičky, pítko a dětské hřišťátko – do Malešické ulice a přes
Jana Želivského mířím na Židovské pece.
Přecházím po hřebeni tohoto parku, dalšího, na němž prý stávalo popraviště, také
se mu říkalo Šibeniční vrch. Na poslední
RUBRIKA
popravu se sem údajně přišlo roku 1866
podívat na třicet tisíc lidí. Je fajn, že už jsou
prakticky všude dětská hřiště vybavená
zdrojem pitné vody, říkám si cestou.
Nutno říci, že Praha 3 se o zeleň stará
celkem dobře. Potvrzuje mi to jak zastupitel Jan Freidinger, tak Vratislav Vozník,
tiskový mluvčí sdružení Arnika, neziskové
organizace sdružující lidi, kterým není
lhostejné životní prostředí. „Vnímáme,
že na Praze 3 probíhají aktivity vedoucí
ke zlepšení stavu zeleně, možná více než
v jiných částech Prahy,“ říká Vratislav
Vozník, byť vzápětí podotýká, že vždycky
se dá udělat ještě víc. Podle Jana Freidingera vynakládá městská část na údržbu
veřejné zeleně zhruba 30 milionů korun
ročně a o kvalitě odvedené práce vypovídá
i to, že Praha 3 získala cenu za park roku
2012, který vznikl ve vnitrobloku Za Žižkovskou vozovnou.
sOuseDsKÁ ZaHrÁDKa
Zatímco dorážím parkovou cestou do ulice Za Vackovem a nořím se do okolních
dubových a dalších listnatých lesíků
Vackova a Jarova, které místy střídají
modříny, přemítám dále nad tím, co mi
řekl Jan Freidinger. Právě tematika obnovy
vnitrobloků je podle něj jednou z nejpalčivějších a jde o oblast, v níž by měli občané
spolupracovat s městskou částí. Dvorky
jsou charakteristickou součástí Žižkova
a k tomu, aby fungovaly jako za starých
časů – jako místo sousedského setkávání, není nutně třeba velkých městských
investic. Vratislav Vozník zmiňuje jeden
17
Park ve vnitrobloku za Žižkovskou vozovnou získal v roce 2012 cenu za park roku.
z populárních zahraničních trendů, který
se pomalu dostává i k nám, komunitní
kompostování. „Většina odpadů z kuchyní
jde totiž kompostovat, tedy zužitkovat
jako hnojivo, a nemusí končit ve spalovně,“ osvětluje mluvčí Arniky: „Kompostér je elegantní řešení, které nejen sníží
Komunitní
zahrádkářství
existuje i na Žižkově.
množství odpadu v popelnici, ale navíc
zadarmo vyrobí hnojivo pro domácí kytky
nebo třeba rajčata, která si lidé pěstují
na balkonech.“ Projekt komunitního kompostéru chce na Praze 3 Arnika pomoci
zrealizovat.
Památný cedr atlantský na Balkáně je vysoký 15 metrů, přičemž obvod jeho kmene přesahuje dva metry.
Když přejdu Českobrodskou ulici a mířím
parkovou cestou k zahrádkářské kolonii, přijde mi pod ovocnými stromy
na mysl další fenomén dneška: komunitní
zahrádkaření. Za zahrádkami a místní
třešňovkou se totiž nachází nejen lesopark
Krejcárek tvořený především duby, modříny, lipami, javory a borovicemi, ale v jeho
blízkosti i první komunitní zahrádka
na Žižkově, která vznikla docela nedávno.
Jmenuje se Ulitej záhon. Jakmile se proderu keřovými porosty lísek, kalin a tavolníků, vydám se do ulice Na Balkáně, abych
zahradu navštívil.
„Ulitej záhon je součástí většího projektu, který připravuje My. Aktivity, o. p. s.,
společně s DDM Ulita. Projekt je zaměřen
na environmentální vzdělávání a osvětu
napříč generacemi a současně podporuje
rozvoj komunitního života na Praze 3,“
představuje celý projekt jeho zakladatelka
Monika Rohlenová. Jde na první pohled
vlastně jen o betonovou plochu, na které
si můžete za pětistovku najmout místo
o velikosti jedné palety a na něm už si
vysázet, co uznáte za vhodné. V ceně je
paleta, substrát, voda a možnost zapůjčení
základního zahradnického nářadí. Pěstuje
se tu převážně v pytlích, ale leckdo vyhledává staré nepotřebné nádoby různého
charakteru a vytváří z nich netradiční
květináče. „Na zahrádce máme osázené
dokonce i boty, plechovky, staré skříňky,
věšák, rezavý hrnec a podobně,“ směje se
vrchní zahradnice Monika Rohlenová.
V současnosti existuje na Ulitým záhonu
dvaatřicet pěstebních místeček, která
obhospodařuje zhruba dvojnásobný
počet pěstitelů. „Většinou jsou to partneři,
kamarádi, spolubydlící, převážně přímo
ze Žižkova, na záhonku také hospodaří
18
TÉMA
Tušíte, kde se na Žižkově nachází tato bytostné přírodní scenérie?
klienti Rodinného klubu Ulitka a Nízkoprahového klubu Beztíže,“ přibližuje
fungování zahrádky Monika a dodává, že
Ulitej záhon je kromě zahrady i místo, kde
blíže poznáte své sousedy. K dispozici je tu
gril a kromě občasných zahradních „parties“ se tu pořádají i přednášky či promítání filmů. A 20. června proběhne v místní
garáži přednáška O včelí bytosti, určená
nevčelařům i začínajícím včelařům.
Stačí se podívat na facebookové stránky
Ulitýho záhonu, aby člověk pochopil,
jak živým místem vzájemného setkávání
a poznávání tato zahrádka je. Lidé si tu
domlouvají výměny semínek či sazenic,
plánují společné akce, sdílejí pěstitelské
zkušenosti. Monika Rohlenová prozrazuje,
že do budoucna by v přilehlých prostorách měla vzniknout i zahrada s prvky
permakultury a prostory by měly sloužit
jako místo pro odpočinek, vzdělávání
i setkávání. Na zvelebování prostor už se
ostatně pracuje, Ulitej záhon spolupracuje
s Paletkami, sdružením, které se zabývá
recyklací starých palet, a v plánu je společný workshop, při němž se bude vyrábět
zahradní nábytek.
zelené trase směr Vítkov. Ještě se však
v parku na Krejcárku na chvíli zastavím
a pozoruji hráče místní atrakce jménem
discgolf. V prostorách mezi stromy a keři
Kdo se v parku rád baví,
může na Krejcárku zkusit
discgolf.
se ukrývají nenápadné plácky, které představují po vzoru golfu jednotlivé jamky.
Jen místo holí a míčků mají discgolfisté
k dispozici frisbee, které musí na co nejmenší počet hodů umístit do speciálních
košů. Disky frisbee a kartičky k zapisování
GOlF
PrO VOlNOmYšleNKÁře
Když Ulitej záhon opouštím, těší mě, že
podobné projekty, které si už v Americe,
Německu, ale i jinde v Evropě získaly
spoustu příznivců, pozvolna razí cestu
i do Česka. A pak pokračuji dále po své
Oblíbený rozhled z Parukářky
skóre si můžete vypůjčit na recepci DDM
Ulita. Brzy si budu muset zajít zahrát.
Létající talíře jsem totiž vždycky uměl
lépe házet než chytat – tuhle hru museli
vymyslet přímo pro mě.
Přes Pražačku dorážím po lávce na Vítkov, procházím kolem fotbalového hřiště
a stromořadí topolů a už mám na dohled
monument husitského vojevůdce, který
představuje třetí největší jezdeckou sochu
v Evropě. Cestou k ní míjím další z pěkných moderních dětských hřišť, nechybí tu
pítko ani rozměrná pavučinovitá prolézačka. O kus dál se pro změnu mezi stromy
nachází řada posilovacích konstrukcí,
na nichž se mohou vydovádět dospělí.
Některá „cvičítka“ jsou vtipně ukrytá mezi
křovinami. Hustě zarostlé a strmé stráně
Vítkova byly původně kompletně zalesněné, pak se na nich jako na většině pražských vrchů nacházely vinice. Celá jeho
severní strana přitom byla až do třicátých
let devatenáctého století úplně holá. Opětovné snahy o zalesnění Vítkova na konci
předminulého století nebyly úplně úspěšné,
vegetaci se tu nicméně celkem daří, byť
tvoří spíše dekor pro monumentální, žulou
obloženou stavbu památníku. Kromě pásů
vegetace a majestátního kusu architektury
je však ve vítkovských stráních vryt i kus
historie. Roku 1420 tu proběhla vítězná
husitská bitva, která dala jméno celé obci.
Když po příjemné, zhruba desetikilometrové procházce žižkovskou zelení scházím
dolů na hlučnou a prašnou Husitskou
ulici, je to trošku šoková terapie. I místní
zastupitel Jan Freidinger poznamenává,
že ozelenění těchto uličních kaňonů
protkaných nepřehlednou infrastrukturou
19
Vrch svatého Kříže aneb Parukářka může nabídnout i pohledy, které byste v naší čtvrti nečekali.
inženýrských sítí bude do budoucna jeden
z nejtvrdších oříšků.
Zatímco s alejemi to je složité, záhonkům
věnuje městská část docela dost pozornosti. V březnu pod záštitou radnice
proběhl seminář Význam a postavení
záhonků ve veřejném prostoru, na který se
sjeli zahradní architekti a krajináři z celé
republiky. Je dobře, že alespoň v tomto
ohledu sleduje vedení žižkovské radnice
současné trendy.
Vratislav Vozník z Arniky k problematice
záhonků poznamenává, že by bylo dobré
hledat inspiraci v tzv. nízkoúdržbových
záhonech. Místo toho, aby se po odkvetení vyměnily jedny rostlinky za jiné, se
květinový ostrůvek uprostřed silnice či
záhonek navrhne tak, aby se tu jednotlivé
rostliny doplňovaly a celoročně podporovaly. „Na záhonu budou chytře rozmístěny
jednotlivé druhy tak, aby si nekonkurovaly
a záhon vypadal stále hezky bez neustálého nakupování a vyhazování sazenic,“
přibližuje Vratislav Vozník celou metodu
a dodává, že jeden takový záhonek pro
Žižkov Arnika chystá.
ZaHraDNIčeNí
PO ParTYZÁNsKu
A když nestačí aktivity města či neziskovek, je zapotřebí jít na to po partyzánsku.
Fenomén „guerilla gardening“, tedy
„partyzánského“ osazování betonových
a asfaltových prostor zelení, má základy
v Americe sedmdesátých let minulého
století. Zatímco v takovém Seattlu roste
nějaká ta bylinka z každé díry po dlažební
kostce, u nás jsou podobná hnutí teprve
u zrodu. Jedna z „guerillových“ bylinkových zahrádek se nicméně nachází hned
vedle hospody U vystřelenýho oka, kde si
mohou Žižkováci natrhat čerstvou rukolu,
mátu, oregano a spoustu dalších bylinek.
Tak se neváhejte inspirovat, vezměte
lopatku do ruky a založte si vlastní.
Když se druhý den po zeleném výletu povaluji s knížkou v Riegrových sadech, nepřemýšlím jen nad tím, jak to tu vypadalo,
když o kousek dál stála klasicistní zahrada
Fenomén „guerilla
gardeningu“
se dostal i k nám
- k Vystřelenýmu oku.
s četnými cizokrajnými dřevinami nebo
zahrada v čínském stylu s jezírky, miniaturními pavilonky, můstky a čínskými
plastikami. Představuji si, jaké to mohlo
být někdy koncem osmnáctého století,
když se tu člověk procházel mezi ptačími voliérami, kráčel bludištěm a mohl
navštívit i malou zoologickou zahradu.
A když se dívám na dětské hřiště, dumám,
jak asi vypadal dřevěný pavilon pro jízdu
na kolečkových bruslích, který stál kdysi
na jeho místě. Při tom všem mi ale leží
v hlavě hlavně to, co dělat, aby nápaditě
řešených zelených ploch přibývalo, a jak
k tomu přispět.
Před pěti lety s přičiněním Prahy 3 právě
pod Riegrovými sady jedna nová zahrada
vznikla. Není zoologická, ale Rajská. Tedy
první zmínky o Rajské zahradě se objevují
už roku 1863, ale do současné podoby byla
zmodernizována mezi lety 2006 a 2008.
Promenáda s výhledem na Prahu, jezírko
s bambusy a okrasnými travinami, barevné
stromové patro s duby červenými, jinany,
okrasnými jabloněmi a třešněmi, ale i s výraznými lyrovníky tulipánokvětými či cedry… Je to opravdu uklidňující místo, kde
se vedle záhonů a stromů nachází jak hřiště
pro nejmenší, tak i prostory pro ping-pong,
pétanque a míčové hry.
Při pohledu na zmiňované cedry si vzpomenu, že jsem se chtěl ještě před návratem
domů podívat na jediný památný cedr
na území Prahy, a vyrážím tedy na Chmelnici, kde se tento stařík nachází, přímo
v areálu nedalekých tenisových kurtů.
Díky tomuto stromisku, jehož semenáček
zhruba před 105 lety připutoval z Holandska, se nyní podobné cedry nacházejí
na různých místech Prahy.
Sedím v přilehlé restauraci, hledím otevřenými francouzskými okny do jeho koruny,
popíjím lahodnou kácovskou dvanáctku
a přemýšlím, jak proměnit alespoň náš
domácí metrový balkonek v miniaturní
oázu zeleně. Domů se vracím vybaven
truhlíky a substrátem, vyrábím závěsné
systémy květináčků z PET lahví a začínám
se těšit na převislé žluté květy a specificky kořenitou chuť lichořeřišnice a taky
na vůni máty, bazalky a koriandru.
20
TÉMA / SeRVIS
PO ZeleNÉ
TexT redakce
KrejcÁreK
cesta zelení podle Žl
VíTKOV
ŽIDOVsKÉ
Pece
ParuKÁřKa
rajsKÁ
ZaHraDa
OlšaNsKÉ
HřBITOVY
rIeGerOVY
saDY
rajsKÁ ZaHraDa
• provozní doba parku: 7.30–20 h, provozní doba kavárny: 10–12, 14–19 h
• park rozdělen na čtyři terasy
• hřiště pro děti do 8 let ve spodní části,
vedle víceúčelové sportovní hřiště
s možností osvětlení, vedle hřiště krátká
tartanová dráha / druhá terasa – hřiště
na pétanque / největší terasa – venkovní
posilovna pro mládež a dospělé + 2
pingpongové stoly / střední terasa – přírodní jezírko, funguje jako samostatný
ekosystém
• WC v kavárně / cyklistika zakázána /
zákaz vstupu se psy / nevhodné pro běh
rIeGerOVY saDY
• dětské hřiště (skluzavky, pískoviště,
pružinové i závěsné houpačky, šlapací
i odrážecí kolotoč, hrazdy, kladina,
dráha pro odrážedla, lana na výstup
do kopce… cyklostezky, bruslení, běh)
• pitná voda (pítko), oplocení, lavičky /
psi na vodítku / WC: ano – v restauraci
a mobilní na dětském hřišti
VíTKOV
• dětská hřiště (hřiště v zadní části vybaveno velkou pavučinovitou prolézačkou, dále závěsné houpačky, odrážecí
kolotoč)
• sportoviště, venkovní posilovna
• mobilní WC / místa na piknik / občerstvení / pítko / psi v části volně, jinak
na vodítku
• běh, cyklistika
VrcH sV. KříŽe
(ParuKÁřKa)
• 3 dětská hřiště / ve spodní části oplocené pro nejmenší děti do 5 let (skluzavka, houpačky, pískoviště) / druhé hřiště
pod vrchem pro starší (velká tubusová
skluzavka, 4 herní sestavy s lanovými
průlezkami) / třetí hřiště na vrchu –
velké, oplocené, s originálními prvky
(dřevěná loď, vláček, skluzavky, lanová
pyramida, lanovka)
• pingpongové stoly / pitná voda, WC,
občerstvení
KrejcÁreK
• dětské hřiště
• mobilní WC / bez pitné vody a občerstvení
• cyklistika, běh, asfaltové cesty / povoleno volné pobíhání psů / discgolf
ŽIDOVsKÉ Pece
• dětské hřiště (neobvyklá moderní
lanová prolézačka, houpačky, skluzavka,
pískoviště)
• WC na dopravním hřišti a mobilní
v parku / pitná voda (pítko v dopravním
hřišti)
• cyklistika, běh
OlšaNsKÉ HřBITOVY
• rozloha 50 hektarů
• parková výsadba pokrývá téměř celou
plochu hřbitovů
• dominuje jasan, javor, bříza, akát
a na židovském hřbitově břečťan
TÉMA / SeRVIS
cO Tu TaKÉ rOsTe:
Pajasan žláznatý – opadavý listnatý
okrasný strom z čeledi simarubovitých,
pochází z Asie. Má vejčitou korunu, často
převislé větve a šedou podélně pruhovanou kůru.
Netvařec křovitý – dekorativní keř, často
olistěný jen v horní části, s lichozpeřenými
listy, poměrně řídkými. O to zajímavější
jsou ale trsy květů, které vytváří „motýlovité“ modrofialové koruny. Z těch nakvetlých vyčnívají zlatavé tyčinky.
Mahalebka obecná neboli třešeň turecká
– patří do čeledi růžovitých, má menší
podlouhlé listy a kvete drobnými bílými
kvítky, které působí velmi dekorativně.
Plody jsou tmavé, lehce natrpklé a příjemně sladkokyselé.
Kalina obecná – středně bujný opadavý
keř s velkými bílými květy. Listy se
na podzim zbarvují do vínově červené.
Pustoryl obecný – keř s aromatickými
velkými bílými květy, které rostou
v hroznech. Říká se mu český jasmín.
Zlatice převislá neboli zlatý déšť – známý
ozdobný keř z čeledi olivovníkovitých.
Tavolník – rod keřovitých rostlin z čeledi
růžovitých, existuje spousta druhů a hybridů (např. tavolník bílý, tavolník japonský, tavolník nízký). Často se vysazují jako
živé ploty.
Lyrovník tulipánokvětý – strom pocházející ze Severní Ameriky, má listy ve tvaru
lyry a zvonkovité žluté květy, které připomínají tulipány. Listy jsou na podzim
zářivě žluté.
21
cIZINcem
Na ŽIŽKOVĚ
TexT Joe Montalvo
Ač je příroda v parcích spoutaná, přesto
může nabídnout zatraceně zajímavé zážitky. Jen se na to podívejme: Když jsem poprvé šel jako dítě do Central Parku v New
Yorku, bylo to necelých 24 hodin od smrti
Johna Lennona. Tehdy jsem poprvé objevil
The Beatles – lidé zpívali, plakali a truchlili nad ztrátou svého padlého anděla. Když
jsem pak ve dvaceti žil v Tokiu, drobounká Francouzka mě po propité noci odvedla
do parku Harajuku, kde si chtěla zadovádět. Ovšem v tom nejlepším jsme si všimli
bandičky perverzních japonských voyerů,
jak na nás pod příkrovem temnoty brejlí
do dalekohledů. Ačkoli se to třeba nezdá,
nejen žižkovské parky vám mohou nabídnout podobně pamětihodné zážitky. Když
se člověk jde jednoho slunečného dne projít
do Riegerových sadů, vidí trávu pokrytou
spoře oděnými slunícími se lidmi všech
generací. Je pak samozřejmě dost náročné
udržet pohled na rozkvetlých stromech,
když se ňadra smaží pod zářící oblohou.
Naštěstí jsem tehdy potkal svého australského známého, který nad pivem zrovna
rozprávěl s knížetem Schwarzenbergem.
Australan dokolečka žvanil o Novém Světovém Řádu, o konspiračních teoriích
a blížící se světové nadvládě, a co s tím
sakra Schwarzenberg hodlá dělat, jestli se
stane prezidentem. Pan kníže se jen zdvořile usmíval na mého bezzubého kamaráda a nenápadně poklimbával, nevěda, že
tento vysoce pseudointelektuální chlápek
jen před pár hodinami úplně namol tančil u tyče v žižkovském stripklubu, odkud
ho trpící striptérky nakonec musely samy
vypoklonkovat. Abychom se ukryli před
davy hlučných násosků, přesunuli jsme se
s mou milou na Olšanské hřbitovy, jejichž
důstojnost připomíná viktoriánský parčík.
Jakmile jsem vešel, obklopila mě velkolepá
atmosféra českých dějin. Hřbitovy mám rád
od doby, kdy jsem v sousedství jednoho bydlíval jako kluk, ale pro Ameriku je i pouhé
století předlouhá doba. Když se však díváte na náhrobky z dob dávno minulých,
vyvolá to pocit, že život je třeba vychutnat
až do dna. Být vděčný za ty, kteří nás milují. Ocenit každou chvilku, ať jste kdekoliv.
A Žižkov je právě tím místem, které vám
vždy připomene ty malé radosti života.
22
RePORTÁŽ
cHmelOVÉ ZlaTO
V exOTICKÉM HÁVU
Pivo jako předmět
degustace? Pivo jako
luxusní dárek? Zdá
se nám to nemožné,
vždyť pivo se přece pije
po litrech a je leckde
levnější než voda. Ale
minipivovary rostou
jako houby po dešti
a do slovníku se pomalu
vkrádá vedle vinotéky
i pojem pivotéka.
„P
iju pivo i tvrdý alkohol. S pivem jsem začal. To byla v těch
dobách jediná možnost. Piju
ho teď mnohem míň zčásti i proto, že si ho
mohu dovolit nepít, zčásti proto, že v Británii se pití piva koná hlavně v hospodách,
a hospodský život poslední dobou strašně
zdegeneroval.“ Tak praví Kingsley Amis
v souboru textů Manuál každodenního pijáka. Přední britský romanopisec a znalec
všemožných druhů alkoholu se v bezmála
třísetstránkové knize věnuje pivu pohříchu málo. A pravda je, že v sedmdesátých
a osmdesátých letech, kdy články vznikaly,
nebylo pivo v Británii ani ve světě bráno
o moc lépe než jako levný navozovatel stavů příjemných večer a nepříjemných ráno.
Sám Amis ovšem přiznává, že se pivo v poslední době „stalo oborem nejenom vědomostí, ale i agresivní zběhlosti“. Zkrátka už
tehdy začínalo být v Británii v kurzu vyznat
se nejen ve whisky a brandy, ale i v tom, co
je to chmelovar či jak se liší kvasnicové
a pasterizované pivo.
Právě v té době začínal především v Americe velký boom malých pivovarů, došlo
ke znovuoživení tradičních britských pivních stylů, ale i mnoha dalších. A pivní
revoluce v posledních letech bere útokem
i naši kotlinu, domovinu ležáku, kde donedávna o svrchně kvašených pivech, saisonech, porterech, IPA či stoutech nebylo
ani památky, a slovo ale (čti: ejl) existovalo
pouze coby spojka, nikoli jako označení
pivního stylu.
PrVNí ŽIŽKOVsKý PIVOVar
Dnes se čím dál více pije pivo i na chuť.
Jen v Praze vyrostly za posledních několik měsíců čtyři minipivovary a mezi nimi
i historicky první žižkovský. Jako milovník
zlatavého, ale i červeného, tmavého či bílého moku jsem musel vyrazit ochutnat, jaké
se na Žižkově vaří pivo. Že ho tu lidé umějí
pít, o tom jsem nikdy neměl pochyby.
Hotel a pivovar Victor sídlí v Husitské ulici
a jeho interiér zdobí nejen tradiční pivní
symbolika na zdech – od chmelových šištic po nápisy typu: „Do půlnoci u pěny,
od půlnoci u ženy.“ Především místnosti
Pivo si pivovar Falkon
nechává vařit
vždy jinde.
vévodí dvě měděné varny, v nichž se pivo
přímo vaří. A taky číšník, který vyvolává
vzpomínky na doby dávno minulé, na které však člověk nevzpomíná vůbec v dobrém. Žižkovská světlá dvanáctka, tmavá
čtrnáctka a polotmavé nakuřované pivo
jsou sice výborné, ale ve společnosti pána,
jehož nejčastější větou je otráveně povýšené „Cože?!“ nekloužou do krku zdaleka tak
snadno, jak by jejich chuť vybízela. Pivo
tam určitě ochutnat zajděte, za sebe doporučuji obzvlášť jemně nakuřovanou třináctku, ale mějte na paměti, že ten podnik
je tak trochu „atrakce pro turisty“. Ostatně
to nepřímo potvrdil i místní vrchní, když
jsem se ho ptal, proč se prezentují i jako
muzeum. Jen místo slůvka atrakce použil
podstatně horší, mazlavější substantivum.
PIVNí eXOTIKa
Ve dnech, kdy začínají zahrádky lákat
k uhašení žízně, smutně zjišťuji, že na Žižkově stále není mnoho míst pod širým
nebem, kde by si člověk mohl dát pořádné
pivo. Všude se točí dvě či tři značky pivních
gigantů, jejichž kvalita podle mého mínění rok od roku klesá. Pivovary se slučují,
skupují je nadnárodní koncerny a s tím
přicházejí problémy. Pivo se pak mnohdy
vaří jinde, tudíž z jiné vody, ve větším objemu a modernějšími technologiemi, které
šetří čas, ale občas taky chuť. V době, kdy
na světě existuje přes dvě stě odrůd chmele
a nespočet pivních stylů, by byla škoda se
omezovat na to, že pivo je buď desítka, nebo
dvanáctka, buď světlé, nebo tmavé. Pokud
si chcete rozšířit obzory, rozhodně neváhejte navštívit nově otevřenou pivotéku
BeerGeek ve Slavíkově ulici. Specializuje se
na zahraniční piva z těch nejproslulejších
malých pivovarů, mezi něž patří například
holandský De Molen či dánský Mikkeller.
A vedle nich je v nabídce reprezentativní
výběr z produkce českých minipivovarů.
K dispozici jsou tu dvě pípy, na jedné pivo
zahraniční, na druhé domácí.
lÉTající PIVOVarY
A hlavně je vám tu k službám prodavač
nad jiné povolaný. Jakub Veselý možná
vypadá mladě, ale má za sebou studium
na „Podskalské“, vyhlášené střední škole
pro sládky. A jako sládek se Jakub oprav-
RePORTÁŽ
du činí, loni založil pivovar Falkon, který
funguje na principu tzv. contract brewingu, podobně jako zmiňované zahraniční
podniky De Molen a Mikkeller. Jde o „putovní“ či „létající“ pivovary, jejichž sládci
vaří pivo pokaždé jinde.
V BeerGeeku můžete ochutnat příležitostně
i něco od Falkonu, naposledy měli na čepu
Stalkera, reprezentanta stylu IPA (Indian
Pale Ale), tedy svrchně kvašených, výrazně
hořkých a výrazně aromatických piv (nutno zdůraznit, že veškeré aroma pochází
z chmele a ostatních přirozených surovin).
Právě při ochutnávání piv typu ale, jež kvasí
při vyšších teplotách za použití specifických
kvasinek i chmelů, lze pochopit, jak rozmanitý pivní svět je, že pivo není jen „tekutý
chleba“ a že jeho požívání má velmi blízko
k degustaci kvalitních vín. Z kombinace různých odrůd chmelů a různých druhů sladů
může vzniknout neuvěřitelná rozmanitost
chutí a vůní. Citrusy, pryskyřice či tropické
ovoce možná českým pivařům nevoní, ale
věřte, že je lze cítit v jednom jediném pivu
a že se báječně spojují s drsnou chmelovou
hořkostí. A drsné je opravdu správné slovo,
leckterá IPA je až třikrát hořčí než sebevíce
chmelená česká dvanáctka.
„Český ležák je jedno z nejlepších piv, co
se týče pitelnosti,“ komentuje naše národní
zlato Jakub Veselý, „dále to dotáhli snad už
jen Němci, především v Mnichově, jejichž
piva se opravdu dají pít po tuplácích.“ Zároveň však poznamenává, že čeští a němečtí pivaři jsou nejspíš ti nejkonzervativnější
na světě. „Já se snažím prokousat celým tím
pivním světem, mám hodně rád americké ale, stouty, portery, rád bych se dokopal
k uvaření anglických piv, ta jsou však hodně náročná na suroviny, především na slad,
který u nás není moc dostupný.“
česKÉ PIVO PO amerIcKu
Když jsme u té konzervativnosti, tak jen pro
představu, dánský Mikkeller vyvíjí ročně
kolem osmdesáti nových druhů piva. Zajímalo mě, jak se mu daří v celkem výsostně
české kategorii, jaký umí udělat Premium
nalezneme zde
i bavorskou pivnici
s typickým weisswurstem.
Ležák. A to i proto, že na prestižním serveru
ratebeer.com, kde mohou uživatelé recenzovat jednotlivá piva, okupují první desítku ve stylu Premium Lager hned čtyři piva
od Mikkelleru. Okusil jsem tedy „jedničku“
a „pětku“, piva The American Dream a Summer Pilsner. Nejde sice o nejlevnější požitek,
ale je to jako s vínem. Připlatit si stojí za to.
Americké chmely provádějí s chutí ležáku
plzeňského typu opravdu divy.
Když si s Jakubem Veselým povídám o tom,
co nejlépe svlaží hrdlo v parném dni, říká,
že sám si rád dá americký ale, bavorskou
pšenici či nějaký lehčí saison. Posledně
zmiňovaný styl u nás prakticky nikdo nevaří, ale jeho květnaté chutě k létu rozhodně patří. Stejně tak v české produkci chybí
23
piva slabší, než je desítka, která by během
léta přišla rozhodně vhod. V BeerGeeku si
lze koupit hned několik devítistupňových
ale od De Molen a zakusit, kolik chuti se
může skrývat v tak slabém pivu. V podobném duchu lze doporučit i jihlavské pivo
Jiskra, svrchně kvašenou desítku, jejíž citrusové tóny byste v českém ležáku těžko
hledali. Spolu s mnohem širším repertoárem českých piv na ni lze narazit o kus dále
v Pivní rozmanitosti na Korunní.
BaVOrsKÁ PIVNIce
A pokud si chcete pošmáknout na pravé bavorské pšenici, máte od podzimu
jedinečnou příležitost. Od té doby totiž
na Sladkovského náměstí funguje jediná
česko-bavorská pivnice v Praze Lokál Ostrý. Sympatický nápad mít na čepu piva
z obou stran hranice rozhodně zabírá,
stabilně tu mají ležák a pšeničné pivo z německého pivovaru Aldersbacher a k tomu
stále populárnější dvanáctku Kout na Šumavě a polotmavý ležák Klostermann.
A na dalších dvou pípách se piva střídají.
V kombinaci s jemným vařeným weisswurstem či grilovaným bratwurstem ideální místo k posezení.
Když tak sedím na Parukářce na lavičce se
třetinkou lehkého holandského ale Engels,
těší mě, jak se tuzemské pivní obzory rozšiřují. Jen bych si rád na kvalitním pivu,
které neumučily procesy filtrování a pasterizace do trvanlivé, leč chuti i zdraví méně
prospěšné podoby, pochutnal i na čerstvém vzduchu a v čepované podobě.
24
PIVní SeRVIS
KAM nA jeDNO
OVaNsKÉ l í
u sl V údajně P Y
N
nejstarší žižkovské hospodě
došlo ke změnám – kromě pestřejší pivní
nabídky na devíti pípách, kde se střídají piva
z minipivovarů, si tu můžete dát limonádu z kvalitního
sirupu různých příchutí nebo pivo v poněkud
koncentrovanější podobě – pivovici sládka
Jana Mikše z pivovaru Rychnov nad
Kněžnou.
BeNeJeden
a
T
O
z mála podniků, kde si lze
t i na příjemné
ta nejlepší piva vychutna
e,
trobloku. Vedle restaurac
zahrádce schované ve vni
ic
on
řeb
z T
či
šky
atu
od M
kde se střídají piva – třeba
odniku i sklepní pivnice
k p
ří
pat
,
ách
píp
ti
šes
– na ozhodně nezůstávejte
s dalšími pěti kohouty. A r
ěle, maso
jen u piva, vaří tu fakt skv
přímo z farmy.
rGeeK
e
V nové
e
B
lze ochutnat
ce
té
vo
pi
PI
rOZ
í
N
V
m a NI T O s T
í skvosty.
hraniční pivn a zahraničí,
především za
es
ší z Č ka
ách to nejlep
ším z ciziny.
Na dvou píp
eciálů předev
sp
ěr
b
vý
ch
ntace našich
v regále
icích i repreze
n
d
le
u
ale přímo
vo
d
e A v
cete jen pít,
h
ec
n
d
u
ok
P
ů.
vás i slady,
minipivovar
tní, čekají na si uvařit vlas
ky
asin .
chmely či kv
Tato
pivotéka sice utekla
z Husitské do Korunní, malinký kousek
za naše hranice, ale i tak se vyplatí zavítat.
Čekají tu čtyři pípy, regál se zahraničními pivy
a především několik lednic piv ze všech koutů
země. Od Hastrmana z Velkého Rybníka
po Qásek z Ostravy.
cHmelOVý slOVNíčeK:
ale – v Británii takřka synonymum pro pivo, na rozdíl od spodně kvašeného ležáku kvašené svrchně, tedy při vyšších teplotách
za použití jiných kvasinek a často i jiných sladů. Existuje spousta
druhů – belgické, anglické, irské či americké ale chutná pokaždé
zcela jinak.
sTOuT – tmavé svrchně kvašené pivo, k jehož výrobě se využívá
mimo jiné pražený slad. Typickým
představitelem je Guinness. Též existuje
spousta druhů, např. oatmeal stout či milk stout.
IPa – silnější, více chmelené ale
POrTer – tmavé pivo, které se historicky prolíná se stoutem.
Většinou je to silnější pivo a bývá i spodně kvašené.
KVasNIcOVÉ PIVO – pivo se zvýšeným obsahem aktivních
kvasinek. Na rozdíl od piva nefiltrovaného, u jehož výroby se vynechá filtrace kvasnic, se do kvasnicového kvasnice ještě přidávají.
PasTerIZOVaNÉ PIVO – většina piv, která koupíte běžně
v supermarketu, projde kromě filtrace i pasterizací, tedy tepelnou
úpravou, která jej připraví o spoustu prospěšných i chutných látek,
přičemž zvýší trvanlivost.
saIsON – svrchně kvašené pivo s nízkým podílem pšeničného
sladu, méně hořké než ale, více dominují ovocné chuti a vůně.
PšeNIčNÉ PIVO – velmi světlé, ovocité, svrchně kvašené pivo.
Pšeničný slad přináší na rozdíl od běžného ječmenného větší sladkost, ale i osvěžující kyselost. Ideální letní osvěžení.
Soutěžte s pivovarem Falkon na www.zizkovskelisty.cz
Otázka: Kolik stupňů má nejsilnější pivo, které dosud pivovar Falkon uvařil?
PRAHA 3 OČIMA
25
VÁleč KOulIVý
Nejde jen o latinský název prvoka, ale také o jedno z předních českých nakladatelství. Volvox Globator se shodou
okolností před deseti lety dokoulel až na Žižkov a v jeho
knihkupectví si můžete koupit jak skvělé knihy, tak si i počíst u sklenky lahodného moku.
J
ako rodák z Havlíčkova Brodu rád vzpomínám na místní knižní veletrh, který
hned po tom pražském představuje největší setkání nakladatelů v republice. A už
z oněch gymnaziálních dob si vybavuji, že
jsem se každoročně těšil především na nabídku produkce několika málo vydavatelství. Jedním z nich byl pokaždé Volvox Globator. Kvalitní beletrie, hudební monografie,
knížky o šamanismu a dalších duchovních
záležitostech, ale též o neznámých zákoutích etnobotaniky; to vše přesně kopírovalo
spektrum mých adolescentních zálib. A většinu jejich produkce si rád přečtu i dnes.
Už deset let sídlí na Žižkově ve Štítného ulici knihkupectví Volvox Globator. Je trochu
schované, podobně jako knižní produkce
Volvoxu nekřičí do světa nic o své výjimečnosti. Ale jak si čtenáři minulého čísla
mohli všimnout, dají se tu zažít zajímavé
věci. Zhruba před půl rokem se z místní kavárny stala ochutnávková hospůdka, a tak
vedle pravidelných koncertů „se skvělou
akustikou, byť na minimálním prostoru“ lze
okusit, co nového se děje ve světě malých
pivovarů. Zašel jsem si tedy popovídat s Vítem Houškou, který stál u zrodu Volvoxu,
o knížkách, Žižkově a pivu.
„Stavily se tu nedávno třeba dvě Filipínky,
už bylo oficiálně po zavíračce, a že si dají
Zlatou raketu od Matušky,“ popisuje svéráz svého podniku Vít Houška, „když tuhle
sedmnáctku dopily, nestačily se divit. Druhou už si nedaly, že by jim uletělo letadlo,
ale říkaly, že v knihkupectví si teda ještě
pivo nedaly.“
Ptám se, jak se člověk vlastně dostane od studia „hnojárny“, jak svou alma mater sám
nakladatel nazývá, ke knížkám. „Přepisoval
jsem knížky už v samizdatu a přitom pozo-
roval, jak se snaží čtyřicet let dělat ze sedláků
jezeďáky a že teď se z nich zase budou snažit dělat čtyřicet let sedláky. No, a když jsem
přepisoval ty knížky, kolikrát jsem si říkal,
to by byla tak krásná řada, to by bylo hezký,
kdyby to vyšlo normálně, vázaný. Tak jsme
se do toho po revoluci pustili.“
cifikum, s nímž se mu Žižkov pojí: „Vždycky
když jsem jezdil dolů do Karlína, koukal jsem
se na sochu Žižky a říkal si, že je zvláštní mít
tu sochu masovýho vraha. On se s tím tenkrát nemazlil. Ale to jsou ty národní ideály,
jak se to dějinama všechno popletlo.“
Volvox Globator sice začínal hlavně se zaměřením na beletrii, ale dnes je asi nejúspěšnější jeho hudební edice. „Budeme vydávat
knížku 444 českých desek, na tu se těším,
půjde o průřez různými žánry,“ vypichuje Vít
Houška jednu perlu za všechny z edičního
plánu. Určitě neváhejte navštívit prodejnu
Volvoxu, nějaká malá, zastrčená, nenápadná,
a přesto skvělá knížka tam čeká nejspíš právě
na vás. A když si nebudete moci vybrat, dejte
Vít Houška, zakladatel žižkovského vydavatelství Volvox Globator
NaKlaDaTelsTVí, cO mÁ ZVuK
Nedá mi to, chci vědět, jak vznikl název vypůjčený z biologické říše. „Jak už to bývá, seděli jsme takhle ve čtyři ráno s kamarádem,
který se mnou do toho podniku šel, měli
něco vypito a vykouříno. Líbilo se nám, jak
v tom rezonuje to ‚vox‘, tedy hlas či zvuk.“
Vít Houška se se svým knihkupectvím sice
dostal na Žižkov náhodou, ale atmosféru
čtvrti má rád. „My jsme tu měli babičku,“ poznamenává a dodává poněkud pikantní spe-
si jedno ze skvělých piv, co tam mají na čepu.
Já se naposledy u sklenky patnáctistupňového Raptora začetl do už poměrně staré novely Křížové sestry Alexeje Remizova. Stejně
jako o pivu mohu i o knize říci: Je to síla!
„Glotov (hlavní postava románu Křížové sestry – pozn. autora) asi před třemi lety vyhodil
svou zákonitou manželku z druhého patra
na dlažbu, až si chudinka roztříštila hlavu
vejpůl, a možná, že se to stalo ne před třemi,
ale před čtyřmi lety, na tom nezáleží…“
26
PR
ŽIVOT
V Pralese
TexT Tomáš Stejskal FOTO redakce
Dům, který si sám
vyrábí teplo i elektřinu?
Dům bez napojení
na inženýrské sítě?
Obydlí, které připomíná
stará sci-fi a v němž se
cítíte jako v bavlnce
a přitom zároveň jako
v pralese? Pokud rádi
rybaříte v obýváku,
vítejte ve světě radikální
architektury Mika
Reynoldse. Ten svět je
velmi komfortní, a přitom
celý z odpadků.
podnikl, ale při vzpomínce na debaty
o energetické soběstačnosti skládky
a celého přilehlého areálu, v němž centrála
.A.S.A. sídlí, jsem si vybavil koncept zemělodí, soběstačných, ekologických staveb
amerického architekta Mika Reynoldse,
které vypadají, jako kdyby v krajině přistály coby vyslanci jiných světů a vesmírných
dálav. Jde vlastně též o odpadky, které
svébytným způsobem „obývají“ krajinu,
pokud možno tak, aby se to „matičce
přírodě“ co nejvíce zamlouvalo.
raDIKÁlNí arcHITeKTura
Je fajn, že se společnost .A.S.A. pomocí
nejmodernějších technologických postupů
dostává k podobné filozofii, jakou vyznávají zapálení ekologové a „alternativci“.
Na rozdíl od skládky však radikální architektura Mika Reynoldse a týmů nadšenců
vyrůstá z krajiny poněkud nápadněji,
K
dyž jsem se jednou v neděli vracel
z víkendové oslavy narozenin
a přijížděl od Mělníka k Praze,
hleděl jsem napůl blaženě, napůl vyčerpaně ven z okénka spolujezdce. Před očima
se míhala krajina, v žaludku mimo jiné
sestava půllitrů černého domácího piva,
která by vydala bezmála na fotbalový
mančaft, a taky roastbeef, co chutnal
jako dort, a tři porce guláše ze skotského
náhorního skotu. Při pohledu na ďáblickou skládku firmy .A.S.A., kterou jsme
míjeli, mi chvíli trvalo, než mi došlo, že to
není jen další z travnatých kopečků, co se
vynořují z přírodní scenérie. Vybavil jsem
si nejen exkurzi, kterou jsem tu onehdy
s vizáží kosmických stanic, v nichž se
futuristická vize pojí s archaickou prací
s materiálem.
Stavby, které na první pohled připomínají
kulisy postapokalyptického béčkového
filmu, však v sobě skrývají mnohem víc
než jen tuny pneumatik, plechovek a lahví
pospojovaných blátem. Už na ten druhý
pohled uvidíte spíše oblé dekorativní tvary
evokující architekturu Antonia Gaudího
a objekty z francouzských sci-fi komiksů,
zkrátka lehce mimozemskou krásu, jejíž
základy však leží v přirozených tvarech
inspirovaných říší flóry. Mike Reynolds,
který v jednom z takových domů sám žije,
se svojí metodou experimentuje od sedmdesátých let. Začal s myšlenkou, že je třeba
místo kácení stromů zužitkovat nepotřebné materiály. A postupně přicházel na to,
jak si vystačit zcela bez energií. Vytvořil
například systém, jak načtyřikrát využít
vodu – od sprchování přes zalévání až
po splachování a tvarování krajiny; přišel
na způsob, jak docílit toho, že dům nepotřebuje vytápění. Elektřinu si navíc bere
z fotovoltaických panelů. Jediným vnějším
zdrojem v důsledku zůstává propan-butan
na vaření. Účet prý vyjde asi na sto dolarů
ročně.
„Když jsem přišel s nápadem stavět domy
z plechovek a lahví, říkali, že jsem ostuda
architektů,“ komentuje začátky Reynolds.
Tehdy měl se zákazníky potíže a neústupnost v přístupu k bydlení jej několikrát
stála i manželství.
Nyní jsou však jeho domy komfortní a interiér spíš než provizorní sluj připomíná
27
luxusní designové bydlení. Uvnitř i venku
rostou plodiny, které fungují mimo jiné
jako přírodní čistička vody. A také produkují potravu. Některé Reynoldsovy domy
jsou navržené tak, že uživí čtyřčlennou
rodinu. Na počátku byla snaha inspirovat
se přírodou, která je velmi přizpůsobivá:
„Stačí pozorovat, jak si ve městě ptáci
staví hnízda, využijí brčka, drátky, cokoli.
Myslím, že lidé by to měli dělat stejně.“
Prales V OBýVÁKu
V době, kdy Reynolds začínal, se o ekologii moc nehovořilo, dnes už je celý svět
v zajetí recyklace a šetrného přístupu
k Zemi. Dříve pro něj měli pochopení
hlavně v rozvojových zemích, protože jeho
technologie umožňuje stavět levně a zůstat
nezávislý na vnějších energiích. Třeba pro
obyvatele oblastí postižených tsunami je
tato architektura požehnáním.
Představte si komunitu domů uprostřed
pouště Nového Mexika. Její obyvatelé pěstují v obýváku banánovníky, uvnitř domu
si chytají vlastní ryby, na pozemcích, které
nikdo nechtěl, žijí bez hypoték a bez útrat
za elektřinu či vodu. Modré lahve od vodky fungují ve zdech jako nádherná vitráž,
jinde se zase využijí vepřovice… V těchto
soběstačných, útulných, trochu extravagantních, ale oku lahodících obydlích už
nějaký ten pátek docela pohodlně bydlí
malá komunita.
„Nejlepším doporučením těchto domů je
to, že se o vás postarají,“ říká Mike Reynolds. A já mu těch stabilních 21 °C,
které u sebe doma má v létě v zimě,
závidím i teď na konci května, kdy se naše
středoevropské počasí zbláznilo a bylo
by potřeba opět zatopit v kotlích. A to
nemluvím o všem ostatním, co tyto zemělodě poskytují.
dům z odpadu může být
velmi luxusní.
Dnes se i největší korporace inspirují
podobnými alternativními postupy a třeba
společnosti jako .A.S.A. si zakládají
na šetrnosti a energetické soběstačnosti.
Skládka v jejich podání sama produkuje
plyn, který lze využít jako palivo či topivo.
A taky architektura Mika Reynoldse se
pomalu přesunuje z pouští a odlehlých
oblastí třetího světa blíž civilizaci. Jedná se
o projektu na Manhattanu, od Reynoldse
si nechávají stavět obydlí hollywoodští
herci a možná už nastal čas, kdy Reynoldsova vize celé soběstačné vesnice či města
přestává být utopií jednoho snílka.
uFO PřIsTÁlO Na sÁZaVĚ
Loni byly zahájeny stavby první české
zemělodě v Sázavě. Celý projekt od počátku podporuje Jaroslav Dušek, který pro
podobné aktivity má odjakživa pochopení. Navíc má slabost pro indiány a Mike
Reynolds je poloviční Čerokéz, možná
i odtud pramení jeho citlivost k principům, jež fungují v přírodě. „Pochopil
jsem, že všechno se dá zužitkovat. Podívejte se na strom, listy opadají a promění
se v půdu. Vše má své využití,“ komentuje
svou filozofii „architekt odpadu“, jak se
Reynoldsovi přezdívá a jak se jmenuje
i dokument, který o něm vznikl.
V současné době probíhají další práce,
aby zeměloď v Sázavě mohla být po první
zimě dokončena. Na projektu spolupracovali lidé z patnácti zemí světa a to je další
aspekt celé Reynoldsovy tvorby. Předává
know-how, podle něhož si mohou lidé stavět vlastní zemělodě. Musíte si určitě dát
trochu práce a být vynalézaví při shánění
materiálu. Ten se ale na druhou stranu
leckde válí zadarmo. Když tomu věnujete čas, můžete si postavit vlastní dům
s minimálními náklady. Technologicky je
to totiž natolik jednoduché, že to zvládne
i amatér. Stačí sehnat dost nadšenců, pár
tisíc plechovek a lahví a nějaké ty ojeté
pneumatiky.
Pokud vás zajímá, jak podobný projekt
vypadá, můžete se sami přidat jako dobrovolníci a přiložit ruku k dílu. Ale poučné
je už samotné sledování dokumentů,
které o Reynoldsově tvorbě vznikají. Vede
to člověka přinejmenším k zamyšlení,
k čemu všemu lze využít tu plechovku
od piva či lahev od limonády, kterou právě
vyhazuje do koše. A pokud nemáme dost
odvahy a nadšení, abychom vlastní odpad
sami zpracovali – ať už do podoby futuristického obydlí či do nějakých menších
„projektů“ – nezbývá nám než si alespoň
vybrat tu správnou popelnici a doufat, že
se o něj co nejšetrněji postará firma jako
.A.S.A., která si na efektivním zpracování odpadu zakládá a která ví, že byznys
a ekologie mohou jít ruku v ruce.
28
POlITIKA / PRAHA 3
POTKAlI Se
Na OlšaNce
TexT Tomáš Stejskal FOTO Filip Singer a Petr Hamšík
Mimořádné jednání
zastupitelstva skončilo
dříve, než začalo. Jisté
je, že to tu ještě nebylo.
Je cosi prohnilého
v království žižkovském?
Těžko říci, ale najít
aktéry této frašky je spíše
detektivní než divadelní
práce.
„Pojďte, pane, budeme si povídat.“
„Ale já mám ještě noc.“
Moment, to jsou přece dvě úplně jiné
pohádky. Přesto jde asi o nejvýstižnější
popis mimořádného zasedání žižkovského
zastupitelstva, které se konalo 24. května
v hotelu Olšanka. Vyrazili jsme tam v silné
redakční sestavě. Měli jsme v pohotovosti
kamery, foťáky i diktafony a chystali se
na přímý přenos i vyčerpávající reportáž.
Zatímco šéfredaktor instaloval techniku a fotograf si ladil objektivy, já jsem
sondoval terén. Hned z kraje jsem si
všiml kamer a mikrofonů České televize,
pro kterou však byla zajímavější situace
na pražském magistrátu, a dotazy jejích
reportérů se tudíž točily kolem rozpadu
pražské koalice.
Sotva jsem se trochu rozkoukal, došlo mi,
že zasedání končí dříve, než vlastně stihlo
začít. Opozice, která jej svolala, protože
chtěla prodiskutovat některá zásadní
témata, jimž se nová koalice v průběhu
uplynulého roku věnovala, si vyslechla, že
program zastupitelstva je shledán zmatečným. Následně bylo odhlasováno, že není
o čem jednat.
Zatímco poslouchám z řad odcházejících
občanů výkřiky „fuj“ a v uších mi přitom
ještě zní poslední příspěvek zastupitelky
za ODS Martiny Šandové, že by ráda
poděkovala nové koalici za lekci z demo-
Opoziční politik Jiří Matušek (ODS) po ukončení zastupitelstva, které vlastně ani nezačalo. Jeho výraz je všeříkající.
POlITIKA / PRAHA 3
29
kracie, přemýšlím, co se vlastně stalo. Že
se tu odehrála prapodivná fraška, je až
hmatatelně jasné. Jen mě trochu mate, kdo
je tu režisérem a jaké je obsazení.
Místostarosta Bohuslav Nigrin má jasno:
„Paní starostka to řekla stručně a jasně,
opozice předkládá zprávy rady, to je přece
nonsens, nemá žádný vlastní materiál. Nemohou předkládat materiál za jiný orgán.“
jaK HrÁlI KlIčKOVaNOu
Z tábora opozice však zaznívá zcela opačný hlas: „To tu ještě nebylo, nepamatujeme, že by se neschválily ani interpelace,
aby se občané či opozice mohli ptát. My
jsme nechtěli nic jiného než vidět zprávy
o tom, jak koalice pracuje,“ říká zastupitel
za ODS Jiří Matušek.
Takže suma sumárum, koalice vytýká
opozici, že chce o něčem jednat a nepředložila k tomu materiál, opozice se zlobí, že
předložila „standardně zpracovaný materiál s důvodovými zprávami“ a ony zprávy
rady MČ naopak požadovala od radnice.
„Co já pamatuju, tak nám byla vytýkána
arogance, ale za posledních dvanáct let
nepamatuju, že bychom nenechali lid ani
promluvit,“ říká zastupitel ODS Jiří Jungwirth a dále poznamenává: „Pokud o těch
bodech nechce koalice mluvit, je to její
právo, ale nenechat opozici s odpuštěním
ani otevřít hubu, to je nestydatost.“
Místostarosta Nigrin k tomu říká: „Pokud
by opozice chtěla vést diskusi, musela by
předložit nějaký materiál, takhle zastupitelstvo funguje odjakživa. Tohle zasedání
bylo jen takové plácnutí do vody od opozice, protože klasické zastupitelstvo je
za tři neděle, tam budou materiály, důvo-
Jak zastupitelstvo začalo, tak záhy skončilo...
dové zprávy, tam bude možnost diskuse.
Opozice má samozřejmě na tohle právo,
ale pak musí počítat s tím, že to dopadne,
jak to dopadlo, že se zastupitelstvo hned
zase rozejde. Akorát to vyžene městské
části nějakou tu tisícovku z kapsy, díky
bohu ne moc.“
Den nato se pročítám důvodovými
zprávami opozice a tiskovou zprávou
radnice, ale moudrý z toho nejsem. Asi si
všichni budeme muset počkat, až se sejde
18. června zastupitelstvo za standardních
podmínek. Tam se uvidí, zda budou
všechny podle opozice problematické
body opravdu předmětem jednání, tam se
snad ukáže, jestli je nová koalice schopna
či ochotna vést diskusi.
Já jsem zatím asi na logiku těchto politických prken, která znamenají svět, krátký,
a tak si jdu prozatím pustit večerníček.
Tam se vytahují z klobouku mnohem
příjemnější věci.
cO se V KVĚTNu nePrOjeDNalO?
PrOGram ZasTuPITelsTVa
1. Zpráva rady MČ Praha 3 o výsledcích
tzv. auditu některých staveb realizovaných MČ Praha 3 v minulém období
ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva MČ Praha 3
2. Zpráva rady MČ Praha 3 o příčinách
a důvodech fúze sloučením společností
holdingu Městské části Praha 3 ke dni
zasedání mimořádného zastupitelstva
MČ Prahy 3
3. Zpráva rady MČ Praha 3 o podpoře FK
Viktoria Žižkov, a. s. ke dni zasedání
mimořádného Zastupitelstva MČ Prahy 3
4. Zpráva rady MČ Praha 3 o průběhu
privatizace bytového fondu Městské části
Prahy 3 s důrazem na privatizaci bytů
v domech č. p. / č. o. 812/12, 815/14,
849/16, 864/18 a 865/20 v ulici Lupáčova
v Praze 3 ke dni zasedání mimořádného
zastupitelstva Městské části Prahy 3
5. Zpráva rady MČ Praha 3 o pronajímání
bytových jednotek ve vlastnictví Městské
části Prahy 3 ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva MČ Praha 3
6. Zpráva rady MČ Praha 3 o přípravě prominutí poplatků z prodlení za nájemné
a plnění poskytovaná v souvislosti s uží-
váním bytových jednotek ve vlastnictví
MČ Prahy 3 ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva MČ Prahy 3
7. Dotazy, připomínky, podněty, interpelace
ŽIVĚ
18. 6. 2013 od 15.00
V úterý 18. června se bude od 15.00
v hotelu Olšanka konat řádné zasedání zastupitelstva Prahy 3 a my vám
na stránkách Žl již podruhé přineseme
přímý přenos! Online se tak můžete podívat na práci našich volených zástupců.
30
POlITIKA / GlOSA
NečIsTÁ Hra s mIlIONY
TexT redakce
Vedení žižkovské radnice nyní masivně medializuje
téma rušení majetkového holdingu Prahy 3. Sloučení
čtyř vlastních akciových společností do jediné
odůvodňuje především silným nárůstem mandátních
odměn vyplácených holdingovým společnostem.
A tak jsme nahlédli do rozpočtů Prahy 3…
S
hrňme si nejprve situaci okolo majetkového holdingu Prahy 3. V podstatě
veškerý nemovitý majetek třetí městské části spravovala do roku 2009 jediná
akciová společnost – Správa komunálního
majetku Praha 3 neboli SKM. V rámci majetkového holdingu vznikly odštěpením tehdy jediné obecní akciové společnosti SKM
dvě dceřiné, a to Investiční a rozvojová Praha 3 a Správa majetkového portfolia Praha
3. V roce 2010 přibyla do holdingu již dříve
založená Pražská parkovací a. s. (podrobně
viz struktura na následující straně). Vládnoucí koalice TOP 09 a ODS se v Praze 3
rozpadla v roce 2012, tedy v době, kdy se již
pracovalo na finalizaci holdingové struktury. Nová koalice TOP 09, ČSSD a Ž(N)S
začala prakticky okamžitě po svém nástupu
na radnici s rušením majetkového holdingu. Výsledkem jejího několikaměsíčního
snažení je sloučení všech čtyř holdingových
společností do jedné – Správy majetkového
portfolia, a. s.
sKuTečNÁ Výše maNDÁTNícH ODmĚN VYPlaceNýcH
majeTKOVÉmu HOlDINGu PraHY 3
2010–2013 (v milionech korun)
70
Zdroj: MČ Praha 3
70,2
mil.
60
67,6
mil.
65,1
mil.
62,9
mil.
50
vpravo), neboť jsme zjistili, že od roku 2010 man40
dátní odměna naopak klesala, a to výrazně. S jejím
nárůstem paradoxně po- 30
čítá jen současná koalice,
vehementně prosazující
úspory. Vysvětlení se na- 20
bízí v zásadě dvojí. Buď
vládnoucí koalice neříká 10
občanům pravdu, nebo je
v několika po sobě jdoucích rozpočtech chyba 0
2010
2011
2012
2013 (plán)
a jsou tím pádem chybné
je podle vedení radnice neakceptovatelný),
celé. Těžko říci, co by bylo pro občany lepší,
že holdingem protékala v minulých letech
ale odpověď na tuto zásadní „nesrovnalost“
zhruba polovina rozpočtu. Pokud tedy
budeme bezpochyby vyžadovat. Otázkou je,
do holdingu od Prahy 3 „tekly“ nějaké penínakolik kvalifikovaně rozhodují
ti,
kdo
tak
Á
YPAD
„Hraju podle
JAK V STREET13. července
ÁCE ER
R
A
P
pak šlo o mandátní odměny v řádech devýrazně chybují.
A ještě
přitom
tvrdí
(RN
Husité na Vítkově
svého ze,
srdce“
WORKKOVĚ
str. 16
NA ŽIŽ
sítek
milionů, a nikoli půl miliardy ročně.
6/2013, Systém více akciových
společností
Rozhovor s houslistou
STR. 13
ročník 22 | číslo 6/2013 | ZDArMA
6
ČERVEN 2013
Pavlem Šporclem str. 9
ročník 22 | číslo 6/2013 | ZDArMA
13. července
Husité na Vítkově
KDe se sTala cHYBa?
Mandátní odměna, kterou městská část platí
holdingovým společnostem za správu svého
majetku, prý v čase prudce stoupala. Podle
vyjádření místostarosty Ing. Bohuslava
Nigrina (ČSSD) vyplatila Praha 3 za služby holdingu v roce 2011 celých 74 milionů.
Podívali jsme se proto do rozpočtu městské
části, který je veřejně přístupný na webových stránkách Prahy 3. V části věnované
oblasti správy nemovitostí za období 2011,
konkrétně v řádku, kde stojí ostatní služby
– mandátní odměna, jsme objevili naprosto
odlišné číslo, a to 67,6 milionu. Místostarosta Nigrin se možná přehlédl nebo si popletl
roky, a tak jsme se rozhodli ověřit, zda tedy
platí tvrzení, že mandátní odměna v čase
opravdu stoupala. Rozpočty Městské části
Praha 3 nám poskytly zajímavá čísla (viz graf
80
str. 16
Á
YPAD
JAK V STREETE
PRÁC RKERA
O
W
KOVĚ
NA ŽIŽ
STR. 13
6
„Hraju podle
svého srdce“
Rozhovor s houslistou
Pavlem Šporclem str. 9
ČERVEN 2013
Pojďme ušetřit
za energie
na e-aukci!
Když se v březnu letošního roku
v médiích objevily informace
o první e-aukci energií pro domácnosti ve středočeských Říčanech, ne každý si uměl přesně
představit, co toto slovní spojení
znamená.
E-mail neboli elektronickou
poštu znají téměř všichni, ale
e-aukci, a ještě k tomu energií
a pro domácnosti? Analogicky a správně se nabízí význam
elektronická aukce, která se od
Když se v březnu letošního roku
klasické aukce s vyvoláváním
v jemédiích objevily informace
cen v aukční síni liší vlastně
nom tím, že se odehrává veovirprvní e-aukci energií pro dotuálním prostoru – na aukčním
mácnosti ve středočeských Říserveru. K čemu však můžečanech,
být
ne každý si uměl přesně
podobná aukce energií dobrá
představit, co toto slovní spojení
domácnostem?
znamená.
U aukcí energií obecně plaE-mail neboli elektronickou
tí, že organizátor aukce nejdřípoštu znají téměř všichni, ale
ve shromáždí zájemce o dodávku
e-aukci, a ještě k tomu energií
například elektrického proudu,
a pro domácnosti? Analogictedy budoucí zákazníky dodavaky a správně se nabízí význam
Studie usnadní rozvoj telů elektřiny. Poté osloví elektráelektronická aukce, která se od
renské společnosti.
klasické aukce s vyvoláváním
cyklodopravy
Pro tyto firmy je vždyckycen
za-v aukční síni liší vlastně jejímavé, když mohou prodávat
Žižkovská radnice si nechala
nom tím, že se odehrává ve virelektřinu většímu počtu zákazzpracovat studii rozvoje cyklistic
tuálním prostoru – na aukčním
níků než jednotlivcům. Za serveru.
této
ké dopravy na území třetí měst
K čemu však může být
podmínky jim mohou nabídské části. Generel cyklistické do
podobná aukce energií dobrá
nout množstevní slevy a proud
pravy, jak se dokument jmenuje,
domácnostem?
jim prodávat levněji. Dá se tedy
navrhuje systém cyklotras, které
U aukcí energií obecně plaříci, že čím více shromážděných
by měly do budoucna nabídnout
tí, že organizátor aukce nejdřízájemců, tím nižší cena elektřipříznivcům cyklistiky bezpečný
ve shromáždí zájemce o dodávku
ny. Samozřejmostí je, že e-aukce
průjezd územím Prahy 3. Na
například elektrického proudu,
se zúčastní jen takoví dodavatepředstavení tzv. cyklogenerelu
tedy budoucí zákazníky dodavalé, kteří jsou schopni splnit požaveřejnosti naváže debata s oby
Studie usnadní
rozvoj telů elektřiny. Poté osloví elektrádované podmínky, tedy dodávat
vateli třetí městské části, které
renské společnosti.
cyklodopravy
proud v příslušné kvalitě, v určese kromě představitelů Prahy
3
Pro tyto firmy je vždycky zaném množství a termínech.
zúčastní také autor dokumentu
Žižkovská radnice si nechala
jímavé, když mohou prodávat
V době, kdy ekonomická krize
Ing. arch. Tomáš Cach. n
zpracovat studii rozvoje cyklistic
elektřinu většímu počtu zákazještě nekončí, může být tato možvíce naké
str.
5
dopravy
na území třetí měst
níků než jednotlivcům. Za této
nost, jak ulehčit rodinným rozpocyklistické do
podmínky jim mohou nabídčtům, určitě příjemná. Radnice
Letošní Prague ské části. Generel
pravy, jak se
dokument
nout množstevní slevy a proud
Prahy
3 chcejmenuje,
proto nabídnout
Biennale se blíží navrhuje systém
cyklotras,možnost
které nákupu
jim prodávat levněji. Dá se tedy
svým občanům
by měly do energií
budoucna
nabídnoutv e-aukci.
říci, že čím více shromážděných
pro domácnosti
V areálu Nákladového nádraží
příznivcům
cyklistiky
bezpečný
zájemců, tím nižší cena elektřiPřesné informace o této aukŽižkov se od 6. června do po
průjezd
územím
Prahy
3.
Na
ny. Samozřejmostí je, že e-aukce
ci ve třetí městské části obdržíloviny září bude konat prestižní
Pojďme ušetřit
za energie
na e-aukci!
Domovní správy Prahy 3 se od 1. července sestěhují do budovy v ulici Olšanská 7
Městská část slučuje své
akciové společnosti
Čtyři z pěti akciovek čeká fúze, jejímž výsledkem bude jedna
společnost – Správa majetkového portfolia Praha 3. Dalším
krokem k zefektivnění
služeb
bude
sestěhování
Domovní správyposkytovaných
Prahy 3 se od 1. července sestěhují
do budovy
v ulicii Olšanská
7
domovních správ současného SKM ze tří adres na jedno místo.
Městská část slučuje své
akciové společnosti
K 1. červenci 2013 dojde ke sloučení akciových společností vlastněných městskou částí. Proces,
jehož výsledkem bude spojení
čtyř společností do jedné jediné
s názvem Správa majetkového
portfolia Praha 3, odstartovala rada městské části v červenci
2012 a dnes se tak chýlí k závěru.
Podle představitelů žižkovské
v roce 2009. Konglomerát společností, který zajišťoval správu
bytových domů městské části,
tvoří Správa majetkového portfolia a její dceřiné společnosti
Správa komunálního majetku
(SKM), Investiční a rozvojová
a Pražská parkovací. Samostatně
pak stojí ještě Správa zbytkového majetku, do níž bylo za minu-
městské části by si totiž vyžádalo
další peníze a fúzi by časově hodně
zpozdilo,“ vysvětlil zástupce starostky pro financování vedlejší
hospodářské činnosti Bohuslav
Nigrin s tím, že radnice proto od
tohoto záměru zatím ustoupila
a v první fázi spojí pouze majetkový holding tvořený čtyřmi
výše zmíněnými akciovkami.
Čtyři z pěti akciovek čeká fúze, jejímž výsledkem bude jedna
společnost – Správa majetkového portfolia Praha 3. Dalším
POlITIKA / TÉMA
31
majeTKOVý HOlDING PraHY 3
PrVNí eTaPa VZNIKu HOlDINGu 2008-2009
sPrÁVa
sPrÁVa
KOmuNÁlNíHO
KOmuNÁlNíHO
majeTKu
PraHa
3, a. s.
majeTKu
a.s.
sPrÁVa
sPrÁVa
majeTKOVÉHO
majeTKOVÉHO
POrTFOlIa,
s.
POrTFOlIa a.
a.s.
Majetkový holding Prahy 3 má kořeny v rozdělení odštěpením Správy
komunálního majetku Praha 3, a. s., se vznikem dvou následnických akciových společností – Správy majetkového portfolia a Investiční a rozvojové, která měla v roli hlavního investora na Praze 3 ve své gesci např.
přípravu a realizaci komplexních rekonstrukcí panelových domů před
jejich privatizací.
INVesTIčNí
INVesTIčNí
aa rOZVOjOVÁ
s.
rOZVOjOVÁ a.
a.s.
PraŽsKÁ
PraŽsKÁ
ParKOVací
s.
ParKOVací a.
a.s.
Pražskou parkovací a. s. založila Praha 3 již v roce 2004. Specializovala se
na oblast dopravy v klidu, stavěla a spravovala nová parkovací místa, ale
plánovala i stavbu nadzemních garážových domů.
sPrÁVa
sPrÁVa ZBYTKOVÉHO
ZBYTKOVÉHO
majeTKu,
s.
majeTKu a.
a.s.
Správu zbytkového majetku, a. s., založila Praha 3 v roce 2009. Její hlavní
činností byla správa bytových jednotek, které nebyly odprodány v privatizačním procesu.
DruHÁ eTaPa VZNIKu HOlDINGu 2009-2012
sPrÁVa
sPrÁVa
majeTKOVÉHO
majeTKOVÉHO
POrTFOlIa
s.
POrTFOlIa a.
a.s.
sPrÁVa
sPrÁVa
KOmuNÁlNíHO
KOmuNÁlNíHO
majeTKu
PraHa
3, a. s.
majeTKu
a.s.
Mateřskou společností majetkového holdingu Prahy 3 se stala Správa majetkového portfolia zajišťující komplexní hospodářský servis pro vlastní dceřiné společnosti. K jeho dokončení kvůli změnám ve vedení MČ Praha 3 již nedošlo. Měly do něj být ještě začleněny
akciové společnosti Správa zbytkového majetku a Viktoria Žižkov, a. s.
INVesTIčNí
INVesTIčNí
aa rOZVOjOVÁ
s.
rOZVOjOVÁ a.
a.s.
PraŽsKÁ
PraŽsKÁ
ParKOVací
s.
ParKOVací a.
a.s.
sPrÁVa ZBYTKOVÉHO
majeTKu, a. s.
VIKTOrIa
ŽIŽKOV, a. s.
PlÁNOVaNÁ FÚZe 2013- ?
sPrÁVa
sPrÁVa
KOmuNÁlNíHO
KOmuNÁlNíHO
majeTKu
PraHa
3, a. s.
majeTKu
a.s.
INVesTIčNí
INVesTIčNí
aa rOZVOjOVÁ
s.
rOZVOjOVÁ a.
a.s.
sPrÁVa
sPrÁVa
majeTKOVÉHO
majeTKOVÉHO
POrTFOlIa,
s.
POrTFOlIa a.
a.s.
sPrÁVa
sPrÁVa ZBYTKOVÉHO
ZBYTKOVÉHO
majeTKu,
s.
majeTKu a.
a.s.
PraŽsKÁ
PraŽsKÁ
ParKOVací
s.
ParKOVací a.
a.s.
Současné vedení Prahy 3 se rozhodlo pro racionalizaci městského holdingu fúzí formou sloučení akciových společností Správa komunálního
majetku Praha 3, Investiční a rozvojová a Pražská parkovací do jedné
nástupnické společnosti, kterou je Správa majetkového portfolia, a. s.
Oproti tomu Správa zbytkového majetku zůstává samostatnou obchodní
společností ve vlastnictví Prahy 3 i nadále.
32
POlITIKA / ROZHOVOR
BOHUSlAV nIGRIn
FÚZe, ÚsPOrY
A VIKTORKA ŽIŽKOV
TexT Jeroným Janíček FOTO Filip Singer
Nejen o probíhající fúzi
majetkového holdingu
Prahy 3, kvůli níž bylo
mimo jiné svoláno
i mimořádné květnové
zastupitelstvo, jsme
hovořili s jedním z jejích
hlavních iniciátorů,
Ing. Bohuslavem
Nigrinem (čssD),
zástupcem starostky pro
investice.
TraNsPareNTNOsT
mĚsTsKÉHO HOlDINGu
Co vás vedlo k tomu, že jste se už v rámci programových cílů koaliční smlouvy zavázali
racionalizovat městský holding, respektive
sloučit většinu akciových společností Prahy 3
do jedné?
Prvním impulzem nebyly programové cíle
naší nové koaliční smlouvy (TOP 09, ČSSD
a ŽnS z roku 2012 – pozn. red.). Hlavním impulzem byl fakt, že došlo k silnému nárůstu
mandátní odměny v rámci holdingu. A také se
nám zdály zbytečně vysoké počty zaměstnanců v jeho jednotlivých společnostech, které
dosáhly sto jedenácti osob. Přitom se rozsah
činností, prací a služeb, které akciové společnosti poskytují městské části, nezměnil oproti
době, kdy existovala jedna společnost, kterou
byla Správa komunálního majetku. Také nám
šlo o větší transparentnost, protože rozděle-
ním jedné společnosti a vytvořením majetkového holdingu vznikl poměrně dlouhý řetěz
v rozhodování (rada městské části, dozorčí
rada a následně představenstvo Správy majetkového portfolia, představenstva a dozorčích
rad dceřiných a. s.), který nemá žádné opodstatnění, pokud by v tom člověk nechtěl hledat
nějaké předem připravené úhybné manévry.
Není holdingové uspořádání spíše naopak
zárukou větší transparentnosti, protože každá společnost má svou úzkou specializaci,
předem jasně daný rozpočet, vlastní účetnictví, tudíž i dobře kontrolovatelné hospodářské výsledky?
Nejste jediný, kdo to takhle formuluje. Ale
v tom není problém, protože účetnictví společností, kterých se bude týkat fúze, bude samostatně vedeno v jedné společnosti po střediscích, takže budeme vědět, jak vychází
každé z nich. Na to nepotřebujeme samostatné společnosti. A vzhledem k tomu, že se při
vzniku holdingu tvrdilo, že se budou jednotlivé akciové společnosti moci uplatnit na daleko širším trhu, což se nestalo, je jejich fúze
logický krok. Ani jedna z těch společností
nezískala žádnou zakázku pro nikoho jiného
než pro město.
Pokud tedy opozice tvrdí, že některá z těch
společností byla životaschopná, není to pravda?
Nebyla ani jedna. Správa majetkového portfolia je v podstatě ekonomický úsek, který
zabezpečuje účetnictví pro své dceřiné společnosti. Investiční a rozvojová zabezpečuje
investiční akce, to znamená od zajištění projektů a výběrových řízení po dozory na stavbě,
a tuto službu vykonávala jenom pro stavební
akce městské části. Pro žádného soukromého
investora nikdy nic neudělala, čili její existence ztrácí opodstatnění.
Není zárukou transparentnosti v rámci holdingového uspořádání ani to, že jsou všechny společnosti pod větší veřejnou kontrolou?
Každá společnost má logicky vlastní představenstvo a dozorčí radu, kde zasedají námi
volení zástupci, tudíž je samotná kontrola
zvýšená.
Samozřejmě, že jsou v nich i volení zástupci. Ale kontrola je podle vás díky tomu větší než u jedné společnosti? Vnímám to jako
naprosto lichý argument, protože v dozorčí
radě jedné sloučené společnosti budou samozřejmě také volení zástupci. Důležité je,
že ta společnost nesmí mít účetnictví zabalené do jedné „koule“, z níž nepoznám,
která činnost je plusová nebo minusová,
a takové nastavení samozřejmě připravené
máme. V tu chvíli je mně úplně jedno, jestli
se dívám na hospodaření například Pražské
Holdingové společnosti
nebyly životaschopné.
parkovací jako takové anebo jestli se dívám
na hospodaření garáží a parkování jakožto
jednoho nákladového střediska jedné společnosti. Účetnictví tam prostě uvidím průzračně a dostanu se k němu stejně. Navíc pozor! Oddálení dceřiných společností od rady
městské části a od akcionáře samozřejmě je
i oddálení od občanů, protože občan si těžko
vynutí nějakou odpověď od obchodní společnosti.
Domníval jsem se, že právě od toho jsou v jejích orgánech volení zástupci. Navíc každá
ze společností musí podle zákona pravidelně
vytvářet výroční zprávu, která by měla být
občanům běžně dostupná v obchodním rejstříku.
RUBRIKA
33
Jak jsem vám říkal, ta cesta je dlouhá. A volený zástupce, který je v dozorčí radě městské
společnosti, se musí chovat jako v obchodní
společnosti, podle obchodního zákoníku, čili
nemůže vynášet informace ven. Obchodní
zákoník vám umožňuje celkem minimum,
protože ten chrání obchodní společnost, a zákon o svobodném přístupu k informacím se
u společností, které nejsou v přímém vlastnictví městské části, chová jinak. Stačí se zeptat
občanů, kteří se ptali dejme tomu na hospodaření Investiční a rozvojové, jestli jim společnost odpověděla. Podle mě nikdy.
Občan se na hospodaření ptát nemusí, pokud
konkrétní společnost plní svou zákonnou povinnost a vytváří výroční zprávy.
Ano, ale z účetní závěrky toho tolik nevyčtete,
tam jsou hotová čísla. Když občana odkážu
na výroční zprávu, tak tam bude, že například
Investiční a rozvojová hospodařila ve výsledku tak či onak, maximálně tam bude vyjmenované, které akce dělala, ale víc tam nedají.
Nemusejí tam dávat, kolik je určitá akce stála.
To ve výročních zprávách nenajdete.
Jde o to, jakým způsobem je výroční zpráva zpracována, což v nemalé míře závisí
i na tom, jaké má daná společnost vedení.
Ano, to je pravda.
PODmíNečNý sOuHlas
Proč jste tedy jako dlouholetý člen dozorčí
rady klíčové akciové společnosti Správa komunálního majetku dopustil, aby se nejprve
společnost rozdělila a tím se začalo pracovat
na vzniku městského holdingu, který dnes
naopak slučujete zpět do jedné společnosti?
Byl jsem tam hodně dlouho, to je pravda.
V dozorčí radě jsem byl i v tu dobu, kdy se
to štěpilo a vznikal holding, ale za opozici.
Společně s KSČM jsme tam byli dva ze šesti,
takže jsme byli v menšině. Přehlasovat jsme
nic nemohli.
Přehlasovat nikoli, ale mohl jste kdykoli
vznést do zápisu protest. Navíc jste měl jako
člen dozorčí rady povinnost upozornit na jakékoli pochybnosti ohledně hospodaření společnosti, o nichž se v souvislosti s holdingem
spekuluje…
Námitky proti nezákonnému jednání jsem
nevznesl, protože tam žádné takové nebylo.
Co se týče samotného fungování, tak to jsme
si vyříkávali na dozorčích radách. Diskuse se
tam k tomu vedly a na zasedáních zastupitelstva jsem vznášel průběžně řadu námitek,
ale to jsme byli také v opozici. Pravda je, že
jsem tedy neuplatnil námitky takhle striktně,
jak o nich mluvíte, protože záměr byl stavěný
na tom, že se nové společnosti uplatní na trhu
a něco získají. A budou se přitom úzce specializovat na ten svůj segment činnosti, který
jim přinese větší objem práce. Za ty čtyři roky
se to nestalo. Řekl bych, že z mé strany to byl
takový podmínečný souhlas: „Dobře, pojďme
to zkusit.“ Z mého pohledu se jasně ukázalo,
že to byl krok špatným směrem. A tak ten
krok zase vracíme nazpět. Opravdu jediné,
co nové společnosti přinesly, byl nárůst počtu
zaměstnanců a mandátní odměny.
Opozice musí ukázat,
že to předtím dělala lépe.
Co pozitivního tedy přinese občanům Prahy 3
už zmiňované sloučení společností majetkového holdingu do jedné samostatné nástupnické akciové společnosti?
Kromě zpřehlednění činností a větší transparentnosti především úspory. Domovní správy
v rámci akciové společnosti Správa komunálního majetku projdou reorganizací. Budou celkem dvě. První se bude specializovat
na městské byty a druhá na společenství vlastníků bytových jednotek. Budou to nákladová
střediska, takže bude vidět do toho, kolik stojí
jejich provoz nebo kolik se dá vydělat a jaký
je přínos té správy pro město. Nová úspora je
samozřejmě i za odměny vyplácené členům
dozorčích rad a představenstev rušených
společností. I když je to v tisícikorunách, tak
to udělá asi čtyři miliony za rok. Představenstvo nástupnické společnosti bude pětičlenné
a dozorčí rada devítičlenná.
S ohledem na rozpočet to není příliš vysoká
úspora.
No, když vezmete dnešní čtyři společnosti
a každá má po třech členech v představenstvu
a dozorčí radě, navíc Správa komunálního
majetku Prahy 3 má dozorčí radu šestičlennou, takže to jsou odměny pro dvacet sedm
lidí. My se po sloučení dostaneme na čtrnáct,
čili téměř na polovičku.
Hospodaří v současnosti všechny akciové
společnosti, ať už v přímém či nepřímém
vlastnictví Prahy 3, vyrovnaně?
Hospodaří vyrovnaně a bez ztráty. A s fúzí,
na což máme i rozbor, je nedostaneme do minusového hospodaření.
reKONsTruKce
a VIKTOrKa ŽIŽKOV
Na rozdíl od opoziční ODS jste společně
s TOP 09 a Ž(n)S proti komplexním rekon-
34
POlITIKA / ROZHOVOR
strukcím panelových domů, které se chystají
do privatizace. Proč?
Není to úplně pravda. My říkáme, že nemůžeme nechat rekonstrukce pláště budovy, zateplení, nová okna a střechy na tom společenství
vlastníků bytových jednotek. Ale jestli si někdo udělá bytové jádro makové nebo takové,
to ať už si udělá v tom bytě sám. Třeba Lupáčovky fungují jako odstrašující příklad, kdy ta
komplexnost opravdu přesáhla všechny meze
a náklady přerostly podle občanů do astronomických peněz. Takže touto cestou ne. Ale
ani cestou jako: „Prodáme vám to, jak to leží
a běží, budete to mít laciňoučký, budete spokojení.“ Pak tady na Žižkově budeme všichni
chodit dalších deset dvacet let okolo baráků,
které se rozpadají, protože ti lidé na to nebudou schopni zareagovat. To by bylo špatně
i z hlediska celospolečenského.
Když vás tak poslouchám, tak se v podstatě
s opozicí shodujete, protože také prosazujete
komplexní rekonstrukce.
To není komplexní rekonstrukce.
Ne?
Základní rozdíl je v tom, že opozice musí
ukázat, že to dělala předtím lépe. Ona tu
komplexnost spatřuje v tom, že v podstatě ten
dům opraví od sklepa za stamiliony. My říkáme, že to takhle dělat nejde, protože obec ty
stamiliony prostě nemá.
stupitelstvu vystoupil a řekl: „Já bych Viktorku
vždycky podporoval,“ a má pravdu, protože to
navazuje na to, co bylo dohodnuto. V současnosti se ale shoda hledá těžko, a přitom jde
o to, že v té oblasti, tedy toho stadionu, už nám
patří skoro všechno. Už jde opravdu jen o to,
abychom dokoupili ten zbytek, aby v areálu byl jeden vlastník, který ten stadion tím pádem pronajme.
Jenomže ho pronajme, respektive už pronajímá, akciové společnosti Luďka Vinše, nejen
ekonomicky značně nestabilnímu partnerovi.
Až budeme mít ten stadion úplně celý, tak
vlastník stadionu – naše městská část – ho
za určitý finanční obnos pronajme k provozování prvoligového fotbalu a tím to
končí. My v akciové společnosti pana Vinše nemáme podíly. Tam se trochu míchá
to, že kromě stadionu je na Viktorce ještě
park, který patří odborům, a plochy, původně tréninková hřiště, kde jsou pozemky
městské části, které jsme vložili do akciové
společnosti Viktoria, která s panem Vinšem nesouvisí. A účelem je něco rozumného na těch pozemcích postavit, na čemž
se pořád pracuje. Pokud pan Vinš nebude
schopen provozovat Viktorku, tak my budeme mít prvoligový stadion, který můžeme pronajmout jinému prvoligovému klu-
Ovšem na Viktorku evidentně peníze jsou.
Potřebuje Praha, 3 respektive její občané,
stadion Viktorie Žižkov?
Že by městská část potřebovala stadion ke svému žití, to samozřejmě ne. Ve fotbale jde
hlavně o mládežnické kluby. A Viktorka, to je
pro všechny v podstatě fotbalový boss Vinš,
akciová společnost, jedenáct nebo patnáct
profesionálů s platy bůhvíjakými. Má-li mít
Viktorka prvoligové mužstvo, tak z povinnosti
musí držet mládežnická a juniorská mužstva.
Na to jsou navázány desítky dětí plus nějací
trenéři a „bafuňáři“. Někdo se o ty děti musí
trochu postarat, někam je odvézt a přivézt. No
a na tohle by ty peníze prostě městské části
nebo stát obecně nacházet měly. A v tom je
ta podpora. Jednoduše my potřebujeme ten
stadion proto, aby fotbalový klub s celým tím
mládežnickým zázemím prostě žil. A bez toho
stadionu to nejde. K záměru koupit fotbalový
stadion došlo navíc už v roce 2002.
Na čem tedy vázne dohoda s opozicí?
Na tom, že to údajně takhle nikdy nechtěli.
I když všechna čest, pan Hurda (ODS) na za-
bu. O tom uvažovala v minulosti například
Bohemka.
Ale to by mohlo znamenat zánik fotbalové
Viktorie Žižkov.
To my nejsme schopni ovlivnit. Viktorii Žižkov
jako klub, jako značku, Praha 3 koupit nechce.
Ale v okamžiku, kdy stadion vlastní město,
může na něm pořádat i jiné akce než jen prvoligový fotbal. Takovou možnost máme. Praha 3
je sevřená vnitřní městská část, která nemá
moc takových ploch ani pěkných velkých náměstí jako jiné městské části. Na stadionu proto také už probíhaly nějaké dětské dny a končil
na něm letošní masopust. Prostě je to prostor,
kde se může sejít tisíc lidí. A s tím se počítá.
Co pozitivního se vám podařilo prosadit
za ten rok v koaliční vládě s TOP 09 a Žižkovem nejen sobě?
Změna ve smyslu otevřenosti radnice. Na to
jsme tlačili už kdysi, už v koalici ČSSD – ODS,
a nedařilo se prosadit, až teď. A změna Radničních novin Prahy 3. Nově v nich máme
dopisy čtenářů a prostor pro vyjádření opozice i koalice, což nikdy předtím nebylo. Stejně jako zveřejňování zpráv a zápisů z výborů
a jednání rady nebo ze zastupitelstva včetně
příloh na webových stránkách, což tu také
v této šíři nikdy nebylo.
POlITIKA / ROZHOVOR
35
PAVel HURdA
FÚZe je PrODuKTem
dIleTAnTSTVí KOAlICe
TexT Jeroným Janíček FOTO Filip Singer
Pražský a místní
opoziční zastupitel
Pavel Hurda (ODs)
byl jedním z iniciátorů
vzniku majetkového
holdingu Prahy 3.
Téměř dvacet let působí
v představenstvech
a dozorčích radách řady
významných akciových
společností, přičemž
oblast jejich řízení,
včetně krizového,
je jednou z jeho
nejsilnějších profesních
stránek.
Správa komunálního majetku, tedy SKM. Ta
vznikla v roce 1996 transformací státního
Bytového podniku v Praze 3. Samotná SKM
spravovala byty a bytový i nebytový majetek
Prahy 3 a poskytovala s tím související služby.
V první polovině devadesátých let se rozbíhala privatizace a později bylo nutné investovat
do generálních oprav panelových domů vyčleněných pro privatizaci, tudíž předmět činností
SKM se neustále rozšiřoval. Pro občany Prahy 3
nakonec zajišťovala plynofikaci, komplexní
rekonstrukce a řadu dalších činností. Proto
v SKM vznikly specializované útvary, které
jsme v průběhu času vyhodnotili jako nepříliš
transparentní, protože kumulací nesourodých
činností docházelo ke zkreslování hospodaření, které bylo třeba zprůhlednit. Podotýkám,
že o vzniku holdingu jsme přemýšleli v období, kdy jsme byli ve vedení Prahy 3 ODS společně s ČSSD. A co je v tomto kontextu nejdůležitější, byla to ČSSD, která s námi na realizaci
holdingu průběžně spolupracovala a měla ji
po celou dobu pod kontrolou. Členkou představenstva společnosti SKM byla v té době
sociální demokratka RNDr. Eva Kaprasová,
CSc. A v dozorčí radě působil po celou dobu
OD BYTOVÉHO PODNIKu
K mĚsTsKÉmu HOlDINGu
Majetkový holding Prahy 3 bude od počátku
července minulostí. Dosud jej tvořily čtyři akciové společnosti, které podle tvrzení
místostarosty Bohuslava Nigrina (ČSSD)
neposkytovaly třetí městské části více činností a služeb než původně jediná Správa
komunálního majetku Praha 3. Jaké důvody
vedly v roce 2009 vládnoucí ODS k založení
holdingu?
O vzniku holdingu jsme začali uvažovat už
v době, kdy byla založena akciová společnost
36
transformace a ještě mnohem déle další člen
ČSSD, dnešní zástupce starostky Ing. Bohuslav Nigrin.
Ovšem místostarosta Bohuslav Nigrin v rozhovoru s námi uvedl, že se vznikem holdingu
souhlasil jen podmínečně. Zjednodušeně řečeno, jeho strana dala ODS šanci, aby fungování holdingu vyzkoušela v praxi.
Kdyby pan Nigrin v té době řekl, že s holdingem souhlasí „na zkoušku“, bez váhání bych
podal návrh na jeho okamžité odvolání z dozorčí rady SKM. Je naprosto nepřípustné, aby
někdo spoluzodpovědný za celý projekt vynakládal miliony z městské pokladny „na zkoušku“. Miliony za obrovské pracovní nasazení
desítek lidí a přímé i transformační náklady… Absence odborných podkladů pro fúzi
ve mně ovšem vyvolává čím dál tím silnější
dojem, že ji pan Nigrin se svými kolegy z koalice připravuje také jen „na zkoušku“. Totéž lze
vztáhnout i na jeho funkci zástupce starostky,
který má ve své gesci investice a financování
vedlejší hospodářské činnosti. Jakási podmínečná forma souhlasu není kromě toho při
výkonu funkce člena dozorčí rady akciové
společnosti vůbec přípustná. Pan Nigrin měl
v případě pochybností povinnost svůj nesouhlas jasně formulovat a dát jej do zápisu při
jednání dozorčí rady. Nic takového se nikdy
nestalo. Bohužel pan Nigrin je podle mých
osobních zkušeností velmi nepracovitým
člověkem, který jako jediný člen dozorčí rady
nebyl například schopen odevzdat v termínu
několik měsíců zadanou kontrolní zprávu.
Každopádně jsme majetkový holding Prahy 3
stavěli na základě pečlivě zpracovaného ekonomického záměru, který průběžně procházel kontrolou představenstva a dozorčí rady
SKM. Na základě nashromážděných údajů,
analýz a kalkulací v letech 2007–2009 byla
vytvořena samostatná studie proveditelnosti.
Studie, jejíž obsah pan Nigrin zná nebo by
Vznik holdingu byl pro
obec nesporným přínosem.
znát měl, protože jejímu vzniku předcházely
roky společného posuzování a vyhodnocování. Stejně jako musí vědět, že jsme majetkový
holding budovali kvůli ekonomickým a organizačním výhodám pro Prahu 3. Proč by
s ním jinak jako dlouholetý člen dozorčí rady
SKM souhlasil?
Údajně se ale nenaplnilo nic z toho, oč jste
vznik majetkového holdingu opírali.
Nezlobte se, ale to je neuvěřitelné tvrzení,
které může vypustit z úst jen ignorant nebo
člověk, který nechápe dopady své činnosti
a rozsah vlastní odpovědnosti. Ponechme
nyní stranou fakt, že po těchto volbách, kdy se
vedení Prahy 3 ujala současná politická sesta-
va TOP 09, ČSSD a Ž(N)S, nebyl majetkový
holding ani dokončen, a už se pracuje na jeho
fúzi. To odporuje jakékoli logice, neboť každý
takový ekonomický proces musí být nejprve dokončen, aby mohl být podroben řádné
analýze, a teprve poté je možné přijmout konkrétní rozhodnutí. Vznik holdingu byl pro
obec nesporným přínosem. Jeho dokončení
a standardní fungování by znamenalo celkové zvýšení efektivity správy majetku Prahy 3,
a to při možném snižování fixních nákladů na jeho provoz. Podívejme se konkrétně
na jednu z akciových společností holdingu,
Investiční a rozvojovou, která měla na starosti
přípravu a supervizi nad komplexními opravami panelových domů nabízených následně
občanům v privatizaci. Dokázala kromě toho
zpracovávat velmi kvalitní a fundované podklady pro potřeby Prahy 3, když městská část
žádala bankovní domy o úvěry na komplexní
rekonstrukce. V tomto ohledu byla Praze 3
profesionálním partnerem a poradcem. Jedná
se o zásadní oblast, neboť sdružením vlastníků bytových jednotek, tedy lidem různé
finanční síly, banka nikdy neposkytne tak výhodné úvěrové podmínky jako městské části
s vlastním holdingem. Kdyby ODS na současné i budoucí podobě Prahy 3 nezáleželo, nikdy by nepřišla s nápadem vytvořit majetkový
holding a panelové domy by byly už dávno
bez oprav prodané. Dnes bychom tu měli tím
pádem velký problém, protože neopravené
domy jsou základem pro vznik ghett.
Současné vedení Prahy 3 vám vytýká také to,
že holdingové společnosti nejsou schopné generovat zisk.
To je zásadní omyl a účelové tvrzení, které
má opodstatnění holdingu zpochybnit. Opak
je pravdou, což dokládají i výroční zprávy
jednotlivých společností. Vrátím se ale ještě
na moment k akciové společnosti Investiční
a rozvojová, která vznikla za účelem administrace komplexních rekonstrukcí. Díky plánování oprav získávala řadu cenných zkušeností,
které mohla zúročit i jinde než v rámci privatizačního procesu. Nebo se podívejte na SKM
současnosti. Jejím významným klientem je
sice stále Praha 3, ale své zkušenosti dokázala
zúročit a získala výraznou část dalších, privátních klientů z řad společenství vlastníků
bytových jednotek. Stává se tudíž čím dál tím
více samostatnou a životaschopnou. A totéž by
podle mého názoru časem nastalo také u dynamicky se rozvíjející Pražské parkovací, která
má bohaté zkušenosti s přípravou a realizací
řady parkovacích míst na území Prahy 3, počínaje garážemi v Biskupcově až po podzemní
POlITIKA / ROZHOVOR
parking v Lupáčově ulici. Parkování je přitom
oblastí, která není a nebude ještě dlouho vyřešena. Zisky z nově vybudovaných parkovacích míst bylo možné použít třeba na stavbu
garážových domů. Každá ze společností začleněných do holdingu je v podstatě velmi
úzce specializovaná. A proto bylo zapotřebí,
aby se o jejich hospodaření starala mateřská
společnost, která na základě ekonomických
ukazatelů vyhodnocovala efektivitu dceřiných
společností.
Podle kritiků z řad koalice je majetkový holding Prahy 3 na rozdíl od jedné obchodní
společnosti také hůře kontrolovatelný, tudíž
i netransparentní.
Opak je pravdou. Už jsem říkal, že holding
v sobě sdružuje několik úzce specializovaných obchodních společností, které ze své
podstaty může veřejnost kontrolovat lépe
než jednu velkou a nepřehlednou společnost.
Vznikl právě proto, aby nakládání s veřejnými prostředky bylo celkově transparentnější,
lépe sledovatelné a vyhodnotitelné a také aby
se zjednodušil provoz. Činnosti dceřiných
společností jsou od sebe jasně a zřetelně odděleny stejně jako organizace práce a ekonomická činnost. Nehledě na to, že členové
představenstev a dozorčích rady ručí v plné
výši, i svým majetkem, za škody způsobené
jednotlivým společnostem.
NÁVraT DO mINulOsTI
Je podle vás chystaná fúze holdingových společností proveditelná?
Proveditelná bezpochyby je, ale otázkou zůstává, do jaké míry poškodí občany Prahy 3,
kterým její vedení podává rozporuplné informace a samo vlastně neví, co přesně chce.
Ještě v létě minulého roku Radniční noviny
informovaly o tom, že dojde ke sloučení všech
pěti obchodních společností v přímém i nepřímém vlastnictví městské části do jediné
akciové společnosti. Na podzim pro změnu
rada schválila závazný záměr zrušit akciovou společnost Správa zbytkového majetku.
A dnes chce sloučit fúzí do jedné společnosti
čtyři z nich a Správu zbytkového majetku si
ponechá. V takovém postupu lze jen těžko
objevit něco standardního. Problém spatřuji
také v absenci odborného zdůvodnění fúze.
Dlouhou dobu jsem k ní připravoval profesionální oponenturu stejně jako řadu otázek,
na něž nikdo neumí erudovaně odpovědět.
Koalice TOP 09, ČSSD a Ž(N)S fúzi holdingu
veřejně prezentuje ve frázích jako cosi nesmírně pozitivního, skoro nezbytného, přitom proces slučování obchodních společností zůstává
„neveřejný“. Jsem přesvědčen o tom, že fúze
těžce poškodí Prahu 3. Každopádně nás rušení
holdingu vrací o několik let zpět.
Městská část Praha 3 tímto krokem ovšem
ušetří nemalé prostředky za mandátní odměnu holdingovým společnostem, která prý
v průběhu posledních let silně rostla.
Jak jste k něčemu takovému dospěl?
Méně společností bude logicky znamenat
i menší náklady vynakládané na mandátní odměnu. Mandátní odměna je odměnou za činnosti, které jednotlivé společnosti vykonávají
pro své obchodní partnery, mezi nimiž je také
obec. Jsou v ní započítány jak platy zaměstnanců, tak i čistě provozní náklady stejně jako
odměny za audity či právní a jiné poradenství. Pokud sloučíte čtyři akciové společnosti
do jedné, třeba fúzí, jako v případě majetkového holdingu Prahy 3, neznamená to, že se
tím jakkoli umenší rozsah jejich činností. Ty
Praha 3 na chystané
fúzi neuspoří
ani jediný haléř!
zůstávají v tomto konkrétním případě zachovány, tudíž zůstává zachována i mandátní odměna. Takže na ní neušetří Praha 3, respektive
občané, vůbec nic. Jistě, můžete zrušit všechny
akciové společnosti Prahy 3, ale tím ze světa nezmizí povinnosti obce, které obchodní
společnosti vykonávají. Máte ještě možnost
převést činnosti společností přímo pod jednotlivé odbory úřadu městské části. Ale tím
vám mandátní odměna také nezmizí, jen se
„přetransformuje“ do jinak pojmenované nákladové položky. Najednou totiž musíte zaplatit desítky nových úřednických míst, nové
prostory, nové vybavení… Situace se stane
nepřehlednou a úřad se přitom dál rozpíná
a bobtná. A kvůli nepřehlednosti a nárůstu
počtu úředníků se otvírá také větší prostor pro
korupci. Byla to právě snaha o „štíhlejší“ úřad,
snazší kontrolu hospodaření, minimalizaci
korupce a celkově větší transparentnost, která
nás vedla ke vzniku holdingu.
Neodpověděl jste mi ale na to, zda kritizovaná mandátní odměna v průběhu posledních
let silně rostla.
Fakta hovoří jasně. Od roku 2010 celková výše
mandátní odměny pro majetkový holding
Prahy 3 naopak postupně klesala. V uvedeném roce se pohybovala na 70 milionech korun. V roce 2011 jsme zaznamenali její sníže-
37
ní na 67 milionů a v minulém roce dokonce
na 62 milionů. S nástupem nové koalice TOP
09, ČSSD a Ž(N)S, kladoucí tak velký důraz
na úspory, je naopak počítáno s jejím nárůstem o tři miliony, tedy na 65 milionů korun.
Místostarosta Bohuslav Nigrin nicméně tvrdí, že sloučením městských akciových společností Praha 3 ušetří na odměnách pro členy
představenstev a dozorčích rad okolo dvou
milionů ročně. Nástupnická Správa majetkového portfolia má mít v představenstvu pět
a v dozorčí radě devět členů.
Odměna je standardní nákladovou položkou
společnosti a tyto peníze v ní zůstávají bez
ohledu na deklarované snižování odměn. Praha 3 nemůže v roli jediného akcionáře o tuto
částku ponížit mandátní odměnu, takže uvedené kalkulaci vůbec nerozumím. Viděno vaší
optikou, i kdyby se snížil počet členů představenstva a dozorčí rady v nástupnické akciové
společnosti oproti jejich počtu v rámci celého
holdingu, vůbec to nemusí znamenat úspory.
Všimněte si, že dodnes nezaznělo, jak vysoké
budou odměny členů pro údajných čtrnáct
členů představenstva a dozorčí rady v nástupnické Správě majetkového portfolia. Stejně tak
nevíme a ani nemůžeme vědět, jestli je zmiňovaných čtrnáct funkcionářů konečným číslem.
Navíc v akciových společnostech typu nástupnické Správy majetkového portfolia by měli
být v představenstvu maximálně tři členové
a v dozorčí radě šest. A pokud by to koalice
myslela s úsporami vážně, bude mít představenstvo i dozorčí rada dohromady šest, ne čtrnáct členů. Je tedy téměř jisté, že Praha 3, respektive její občané, na chystané fúzi neuspoří
ani jeden jediný haléř. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že zmiňovaná „racionalizace“ je jen
zástěrkou k ryze politicky motivovanému prosazení likvidace holdingu. A to bez jakéhokoli
ekonomického opodstatnění.
Jste ochoten připustit, že chystaná fúze bude
pro Městskou část Praha 3 alespoň v něčem
přínosná?
Rozhodně ne. Přínos v ní nespatřuji naprosto
žádný. Zkuste si představit, že nám příprava
majetkového holdingu Prahy 3 trvala několik
let. A současná koalice jej zničí bez řádného
zdůvodnění, jen s pomocí politických proklamací a manipulace, během několika málo měsíců. Lidé, kteří jednají tímto způsobem, tak
vytvářejí především škody. Boří, aniž by byli
schopni sami něco trvalejšího a významnějšího vytvořit. A co je podle mě nejhorší, boří
ze zášti a závisti vůči těm, kteří něco dokázali
a prokázali tak své schopnosti.
38
RePORTÁŽ
sTaND-uP
PO česKu
TexT Petr Hamšík FOTO Filip Singer
Na vcelku jednoduchém pódiu
stojí osamocený mikrofon,
a zatímco se klub plní lidmi
dychtícími po zábavě,
v zákulisí nervózně přechází
kohorta komiků. Zpočátku
jsou plné především bary,
z nichž si skupinky odnášejí
lahvinky vína či koktejly
s ostřejší náplní. Mírně opilé
publikum může bavičům
rozhodně usnadnit vykřesání
prvního smíchu. Postavit
se před diváky a pobavit je
originálním projevem je však
velká dřina, která má v zámoří
už dlouholetou tradici.
v pořadu Na stojáka stal hvězdou a diváci
mohutným potleskem ocení už pouze jeho
objevení na jevišti. Mnozí z kolegů, kteří
se stand-upem teprve začínají, však ještě
vyčkávají a chtějí se nechat překvapit.
Stand-up comedy, která v české podobě
existuje prostřednictvím pořadu Na stojáka od roku 2004, má velkou tradici
především na západ od našich hranic,
kde se první komici, jimž stačil mikrofon,
malé pódium a bar plný lidí, vyloupli již
na konci devatenáctého století z prostředí
cirkusů, vaudevillů a hudebních klubů.
Mezi první komiky nového mikrofonového stylu se počítal především Frank Fay,
který vystupoval ve vaudevillech před
oponou, čímž do jisté míry může připomínat slavné forbíny Voskovce a Wericha.
Kromě vaudevillu lze kořeny stand-upu
vysledovat i v luxusních salonech pravých
gentlemanských klubů, které při slavnostních příležitostech daly možnost ducha-
J
akmile se Lukáš Pavlásek objeví na pódiu a začne publikum přesvědčovat,
že adoptování černoušků je už dávno
passé a dnes frčí mnohem populárnější
model: akce adoptuj si svého gaye, buznu
z Aljašky. V jemném tanci na hraně
humoru pokračuje Pavlásek krásnou
konstrukcí nového televizního kanálu
Prima Gay, kde si člověk může pustit Rady
ptáka loskutáka, Kluky v akci či hodně
populární pořad Léto s Italem. „V humoru nemám tabu, jen nedělám nenávistné
výstupy,“ říká posléze Pavlásek, „vyhýbám
se proto xenofobii a rasismu. Baví mě však
dělat humor na hraně, který si z předsudků dělá legraci.“ Publikum se nadšeně
směje, Pavlásek se za osm let vystupování
plně pohovořit svým výrazným členům.
V tomto ohledu prý vynikal i spisovatel
Mark Twain, jenž ve svých monolozích
neopomenul ani výroky, jež hraničily
s urážkou přítomných. Krásně důkladná
je pak jeho návštěva vídeňského tiskového
klubu Concordia v roce 1897, kterou vyšperkoval řečí s názvem Hrůzy německého jazyka. Žánr stand-up comedy získával
v padesátých letech minulého století
Stand-up
Marka Twaina
na síle a komici si v jeho rámci testovali
sexuální, politická či rasová tabu (mnozí
pak putovali i do vězení). Druhou vlnou
vzestupu se pak stala osmdesátá léta především prostřednictvím televizního pořadu Saturday Night Live, v němž se objevila
celosvětově známá jména, jako je Robbie
Williams, Eddie Murphy či Jerry Seinfield.
Jestliže jsme ještě před dvaceti lety mohli
hovořit o tabu, tak dnes jsou už všechna
pošlapaná. A je to dobře, protože komici,
jako je Ricky Gervais, Dylan Moran, který
nedávno úspěšně navštívil i Prahu, Jimmy
Carro či Scott Capurro jsou kontroverzní,
a právě proto neobyčejně zábavní.
ZačÁTKY Na sTOjÁKa
„Trvalo nám přibližně rok, než jsme se
přiblížili ke správnému žánru,“ přiznává
režisér pořadu Zdeněk Týc, „teprve jsme
se to učili a nikdo před námi to tady
nedělal.“ Počátky pořadu Na stojáka byly
RUBRIKA
pevně svázány především se skupinou lidí
kolem divadla Sklep a Týc k tomu dodává:
„Nejprve jsem se obrátil na Tomáše Hanáka a jeho kolegy, ale časem se ukázalo,
že ve stand-upu nejsou mnozí z nich příliš
šťastní. Tehdy se ukázalo, že je nutné hledat nové tváře.“ V rámci nového angažmá
pořadu na ČT a jeho týdenní periodicity
je jasné, že noví komici jsou na pořadu
dne. „Je potřeba intenzivně hledat nové
talenty, aby se osvědčení vystupující neobrousili a nezačali vykrádat sami sebe,“
dodává producent pořadu Ondřej Trojan.
Natáčecí večer v klubu Retro lze přirovnat
spíše k festivalu, kdy se ve dvou čtyřhodinových maratonech na jevišti střídá jeden
účinkující za druhým, přičemž je patrné,
že mnohdy se vystoupení až nebezpečně
blíží k hranici lepkavé trapnosti. Humor
Ester Kočičkové není pro každého, avšak
ve chvíli, kdy navrhuje stejnokroje pro
jednotlivé politiky, se zdá být jen neskonale přepjatá. Odkojená „sklepačka“
Lenka Vychodilová ve výstupu s včeličkou,
zdá se, neměla svůj den, a mé kroky se
v tu chvíli raději obrátily k nedalekému
baru. Pozornost si opět vydobyl až Miloš
Knor se svou exkurzí do historie stand-upu a jeho zásadních proher. „Takovému
Ježíši to příliš nešlo, reakce diváků na jeho
stand-up byla jasně negativní,“ vypočítává
Knor, „zatímco Jan Hus při svém výstupu
šel až na samotnou hranici… možného,
ale pak bohužel dokonale shořel.“
Při natáčení se tak pohybujeme na horské
dráze humoru, a přestože scénky procházejí předvýběrem, je občas překvapivé, co
všechno se dostane až na pódium. Druhou
stranu subjektivní humorné barikády však
rozvíří Josef Polášek a jeho pantomima
či dvojice Petr Cerha a Ondřej Havlík
s dokonale sehranou scénkou Výměna
pneumatik na závodech, kterou přehrávají
v několika rychlostech. „Dnešní výstup byl
z naší strany hodně připravený, na improvizaci si troufneme, ale ne v pořadu Na stojáka,“ vysvětluje Petr Cerha, „ve dvou jde
natáčení pořadu
se podobá festivalu
komiků.
navíc improvizace hůř.“ Míra přípravy je
u každého účinkujícího evidentně rozdílná;
zatímco Iva Pazderková absolutně netuší,
s čím přijde, ostatní mají vše vyzkoušené
do nejjemnějšího detailu. Například Petr
Vydra se na pódiu objevil se skvělým výstupem adorujícím zářijový přestup pořadu
na ČT, v němž krásně parodoval tamní moderátory v čele s Jakubem „premiantským
výrazem“ Železným. „Své výstupy si hodně
připravuji,“ vysvětlil záhy Vydra, „především si pro sebe popíšu nějaký pocit, který
chci vyjádřit. Kdybych náhodou na jevišti zapomněl text, tak se k tomu pocitu
mohu vrátit a sdělit ho jinak, ale aktuálně
pro ten den.“ Na rozdíl od svého kolegy
se například Lukáš Pavlásek připravuje
mnohem svérázněji a prvním krokem je
podivný rituál: „Když odcházím z domova,
tak vypnu plyn,“ vypráví s vážnou tváří,
„obvykle mám strach, že jsem jej nevypnul,
a tak se takhle vracím asi šestkrát. Vypnout
vodu a každý kohoutek dotáhnout rukou,
zkontrolovat elektriku, jestli je vypnutá.
Zamknout, a když zamknout, tak na dva
39
západy! Jeden pootočit zpátky, pak zase
na dva, dotknout se toho zámku, pak se
dotknout pusy, lusknout okolo hlavy a zase
se dotknout zámku. To je můj rituál. Někdo
má plyšáka, já mám tohle.“
Čtyři hodiny ve společnosti komiků je
zábavná kratochvíle, avšak v mnohém
překvapivě vyčerpávající. Předně se při
nejlepší vůli nedokážete smát úplně celý
večer, za druhé sklenek vína postupně přibývá a za třetí si dobrá polovina výstupů
odnese jen pozdvižené obočí. Co je však
při srovnání se zahraničními stand-up
komiky na první pohled patrné, je česká
nekonfliktnost. Zatímco Ricky Gervais při
předávání Zlatých glóbů vtipně pozuráží
nejvyšší hollywoodskou smetánku, v místním podání se spíše hladíme po srsti.
40
ROZHOVOR
důleŽITÉ Je
se NesNaŽIT
Komik a herec
lukáš Pavlásek, známý ze
skečového pořadu Na stojáka či především z reklamy
nejmenovaného mobilního
operátora, má s Žižkovem
společného víc, než se zdá.
Občas jej můžete zahlédnout v Paláci Akropolis při
moderování Megaton Fashion Show a kořeny jeho
vystupování vedou až k žižkovským výčepům.
Pořad Na stojáka se z televize HBO v září
minulého roku přesunul na ČT – změnilo
se pro vás něco?
Každé stěhování je náročné – jak se říká:
„Lepší vyhořet než se stěhovat.“ (Pokračuje s vážným výrazem.) Když jsem se o tom
dozvěděl, tak jsem si zabalil všechny knihy
a že jich mám doma hodně! Věci jsem
vynosil v krabicích ven, zavolal stěhováky
a všechno odvezl před Českou televizi.
Tam jsme to vyskládali a oni mi řekli, že
nemají místo. Jsem to blbě pochopil – stěhovali jsme jen vysílání, ne úplně všechno.
Díky tomu to pro mě bylo hodně náročné
– i nábytek jsem stěhoval. Velký stěhování!
Zanechalo to na vás nějaké šrámy?
Dva dny balení, zařizování, odhlašování
energie, pak jsem to musel zase přihlašovat – to není samo sebou! Týden jsem
byl bez proudu. Týden bez vody. Odpojili
všechno!
Stalo se vám někdy, že by vás diváci
opravdu vyvedli z míry?
Například divačka s ohromným výstřihem v první řadě. Takový čtyřky, možná
pětky. To jste pak trochu vyveden z míry
– přestanete sledovat okolí, zakoktáte se
a na chvíli zapomenete, co jste chtěl říct.
Nebo trochu opilejší divák, může sedět
třeba vedle téhle obdařené dámy a snaží
se ukázat, že umí být také vtipný. Prohlásit
něco legračního a říct pointu dopředu. Ale
ten mě z míry nevyvede – toho je třeba
ztlumit hned ze začátku hláškou: „Mistr
tady je vtipný, tak si to nech na potom,
jo?“ Je samozřejmě skvělé, když se lidé
baví a reagují! Blbý ale je, když „vtipálek“
začne celému stolu vysvětlovat, jak je to
myšlené a jak on by to on vylepšil. To pak
ruší i ostatní.
do pořadu
nepustíme věci pod
hranicí vkusu.
Před natáčením pořadu máte „přehrávky“ v divadle Na Dobešce – upravuje nějak režisér pořadu Zdeněk Týc jednotlivé
výstupy?
Spíše dohlíží na tematickou skladbu
večera – aby se objevilo od každého typu
humoru něco a bylo to pestré. S Ondřejem
Trojanem hlídám hlavně úroveň pořadu,
aby se neobjevovaly věci pod hranicí
vkusu, například vyloženě rasistické
či úplně primitivní scénky postavené
jen na sprostých slovech. Sprostá slova
do stand-upu patří, ale záleží na míře.
Něco navíc funguje na samostatných
představeních, ale v televizi je to přes čáru.
Já jsem například zjistil, že mám v pěti
scénkách z deseti sprosté slovo, což už je
docela hodně. Na druhou stranu legraci si
lze dělat i z kontroverzních témat.
Odešel některý z diváků v průběhu vašeho vystoupení?
V Chrudimi jsem měl výstup o masturbaci vycházející ze skutečné zprávy
z Maďarska, kde nějaký muž protestoval
proti ženské televizi tak, že jim na dveře
vylil dva litry svého semene. Začal jsem
tu myšlenku rozvíjet, četl z bible a vedl
úvahu o tom, že je celá o masturbaci.
Přečetl jsem ukázku, že na počátku začal
Bůh vlastně onanovat, jeden divák to
nevydržel, vykřikl „HNUS!“ a odešel. Je
samozřejmě rozdíl v tom, pro koho je
scénka určená – když budu dělat scénku
do silvestrovského pořadu, tak asi nebude
o masturbaci. (usmívá se) Humor stand-upu ale může být drsnější a to u nás
trochu chybělo.
Je pro vás nějaké téma opravdu tabu?
Dokážu si dělat legraci takřka z čehokoli,
ale nesmí to být nenávistné. Nemám ale
rád xenofobii či rasismus. Mám jeden
výstup, kde si střílím z gayů, ale to je
jen první pohled – nakonec zjistíte, že
si převráceně dělám legraci z předsudků
diváků. Zpočátku to může vyznít jako
legrace z gayů, ale pak se to přehoupne
a lidé najednou vidí, že se smějí sami sobě.
Tímto způsobem mě baví i kontroverzní
témata.
Setkáváte se s tím, že od vás lidé automaticky očekávají, že budete stále vtipný?
Jsem vtipný, když se mi chce, a když se
mi nechce, tak takhle třeba koukám a nic
neříkám. (Pavlásek se zahledí mimo mě
RUBRIKA
41
a chvíli zarytě mlčí.) Někdo pak řekne, že
jsem zakřiknutý nebo nafoukaný, ale třeba
jenom nevím, co na otázku odpovědět.
Natáčení pořadu Na stojáka trvá čtyři
hodiny – je těžké se snažit neustále dobývat publikum?
Nesmíte se snažit a tlačit na pilu – pak to
jde samo.
Kritizujete si s kolegy vzájemně výstupy?
Když jsme spolu na zájezdu, tak se o tom
bavíme – to jsou takový ty rady: „To jsi
přehnal, támhle jsi měl tohle, tady bych
tamto.“ Každý má však trochu jiný styl
a věci, které zafungují u něj, u vás najednou vyšumí. Nakonec je správný názor
stejně ten váš.
Začínal jsem
v hospodě
nad Viktorkou.
Kdy jste začal se stand-upem?
Poprvé právě na Žižkově v hospodě Nad
Viktorkou nebo U vystřelenýho oka,
kde jsme vystupovali s kapelou. Tehdy
jsem chodil do hospod na Žižkově skoro
pořád. No a kapela hrála a v pauzách
jsem si vždycky něco zkusil. Publikum ale
nečekalo, že dojde k humoru, a tak to bylo
mnohem těžší. Přišli na muziku, ne aby je
někdo bavil.
V souvislosti s hospodami – posilňujete se
před vystoupením alkoholem?
Ne, to ne – pod vlivem nejde moc vystupovat. Já se raději opiju potom.
Co by si měl každý začínající komik vzít
k srdci?
Hlavně si o sobě moc nemyslet! Takže
v první řadě pokora. Zároveň nemyslet jen
na peníze – lidé si představují, že budou
v televizi a vydělají spoustu peněz. To se
pak může stát, ale na prvním místě musí
být pořád fakt, že děláte to, co vás baví,
a jste přesvědčen, že to děláte správně. Zpočátku se vám publikum ani nemusí smát,
kamarádi začnou radit a budou chytrý, ale
jste to vy, kdo musí vědět, jak to má být.
Co když ale řeknete něco, co je vtipné,
a v sále je ticho?
Buď to opravdu není vtipné a to většinou
poznám hned. Nebo se to stane špatným
Letošní květen byl takřka aprílový - z šatníku se vytáhly i bundy!
načasováním, kdy jsem scénku hodně
promýšlel, ale ve výsledku záleží na tónu
řeči, místě ve výstupu, což se dá vypilovat.
Zkoušíte to před různým publikem, pětkrát se to nepovede a pošesté to zafunguje.
Testujete si výstupy třeba na kamarádech?
Jedině na představení, protože vaše nejbližší okolí je dost specifické publikum,
které vás zná a to je velký rozdíl. Scénky
se musí testovat na divácích, kteří přišli
cíleně na představení.
Máte mezi zahraničními stand-up komiky nějaké vzory?
Komiky mám rád odmala, ať Louis de
Funèse nebo Mr. Beana – Rowan Atkinson totiž dělal také stand-upové výstupy.
Z čistých „stand-upistů“ mám nejvíc rád
Rickieho Gervaise.
Způsob, jakým Ricky Gervais moderoval
například Zlaté glóby, byl tak překrásně drzý! Přecházejí místní komici také
do pozice moderátorů?
Určitě a děje se to už delší dobu. Iva
Pazderková například uváděla Českého
lva…
Co se po letech vrátit „na místo činu“
a v hospodě Nad Viktorkou zahlásit
nějaké scénky?
Vlastně proč ne? Občas děláme menší
akce pro fajnšmekry, kupříkladu s Lumírem Tučkem představení s názvem Festival udavačské písně. S Ester Kočičkovou
jsme pak dali dohromady akci s názvem
Hubený hrob, která se odehrála v jedný
žižkovský hospodě s názvem Blaze. Malinkaté představení pro čtyřicet padesát lidí
včetně stand-upových scének. Jednou
za čas, proč ne!
42
POlITIKA / ROZHOVOR
RUBRIKA
VĚrO,
HONZa NeNí sVINĚ!
V posledních měsících
láká Palác Akropolis
nejen na progresivní
muziku, ale též na hořce
aktuální divadelní
představení. V minulém
roce měl premiéru pop-punkový retro muzikál
Mafiánská opera v režii
Jana Jirků, v únoru
pak „odposlechové“
drama ČEZko Forever
pod taktovkou režiséra
a dramaturga Petra
Boháče.
Odposlechové divadlo není v našich končinách neznámé, ať už to byl projekt Petr
Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? podle záznamů telefonních hovorů bývalého manažera Viktorky Žižkov Ivana Horníka či představení
Blonďatá bestie, které si vzalo na paškál záznam schůzek Kristýny Kočí. V obou případech však šlo spíše o divadelní kabaret,
kdy odposlech sloužil k vytváření komických situací a v důsledku lidové „řachandy“. Aktuální představení ČEZko Forever
vychází z kontextu kauzy přestavby uhelné
elektrárny Prunéřov II. a otázky, zda jsou
v okolních dolech dostatečné zásoby uhlí
pro levnou produkci elektřiny. Přesněji řečeno, ČEZko Forever zpracovává tříapůlhodinovou nahrávku pořízenou při schůzce báňské inženýrky a dlouhodobé kritičky
rekonstrukce elektrárny Věry Ježkové a lobbisty Miloslava Kožnara. Ze schůzky, jejímž cílem bylo Ježkovou přesvědčit, aby
do nesrovnalostí okolo zásob uhlí přestala
šťourat.
TOmu rOZumIm!
Uprostřed sálu stojí stůl se dvěma židlemi
a vzhledem k uspořádání hlediště se nabízí
srovnání s boxerským ringem. Přirovnání
není daleko od pravdy, neboť záhy se před
zraky diváků odehraje souboj sebevědomého lovce, lovené zvěře, prezentace síly,
hraní na city a snaha umlčet ženu, jež by
mohla způsobit největší energetické firmě
u nás zbytečné problémy. Protože domluvené kšeftíky přece musí frčet.
ČEZko Forever je hrou dvou herců – Jindřišky Křivánkové v kůži Věry Ježkové a Jiřího Štrébla, který ztvárnil až děsivě bodrého
a žoviálního lobbistu K., jenž se ke své oběti
postupně s pomocí nejrůznějších záminek
přibližuje a využívá její slabiny. Režisér i autor textu inscenace Petr Boháč byl pochopitelně nucen původní nahrávku významně
zkrátit do podoby mírně gradujícího rozhovoru, v němž pracuje s až havlovským
opakováním banalit a situací. Lobbista K.
přichází jako představitel „naší věci“, stále
se Věry řečnicky ptá „Co my vlastně chce-
dIVAdlO
me!“, ona jej zprvu usazuje výroky „Já bych
si dala skleničku k nealku!“, zatímco K. se
k ní zpočátku chová zdánlivě uctivě. Jakoby mezi řečí vyplouvají hrozby typu ztráty
zaměstnání, pohrávání na city zdůrazňováním, co by se s Honzou stalo (tehdejší ředitel Severočeských dolů Jan Demjanovič),
kdyby Ježková vystoupila na valné hromadě. Pokud by Petr Boháč inscenoval čistě zachycený, byť zkrácený rozhovor, představení
by v mnohém ztratilo na působivosti. Režisér ale inscenaci rozdělil na dvanáct částí
s mezihrami, v nichž sebevědomý K. předčítá z knihy o lovu jelenů, přičemž tematika
lovu se tak symbolicky i prostřednictvím rekvizit přenáší do schůzky. Věra se postupně
přetváří v laň, již si K. značkuje – od polití
koktejlem Bloody Mary přes vytvoření terče na hrudi až po dehonestující paroží. Neustálým opakováním věty „Tomu rozumim!“, uvolňováním situace a mícháním
stále silnějších drinků Věru nakonec podivnou argumentací udolává.
Co je na představení elektrizující, je právě vědomí autenticity, přestože Petr Boháč
podle svých slov musel s nahrávkou notně
manipulovat. Hraje se s ostrým střetem s již
zveřejněnými Kožnarovými výroky, všeobecně tušenými pravdami, že tuto republiku řídí ČEZ, kdy rozhodnutí jeho manažerů, slovy lobbisty K. sviní, je nezvratitelné.
ČEZko Forever ale nestojí na bulvárních výrocích – naopak dokáže navodit dramatické
situace, v nichž mrazí právě z běžných vět,
z manipulace, s níž jsme se možná všichni
setkali. Jen v tomto případě se hraje o dvacet pět miliard korun.
pětimiliardové rekonstrukce elektrárny
Prunéřov II., kdy má ČEZ vyměnit kotle,
turbíny a další části elektrárny. Už samotná
rekonstrukce byla kritizována kvůli vysoké
ceně, kdy se podobné projekty v Německu
a Polsku pohybují na třetinové ceně.
Místo toho, aby ČEZ přistoupil k jednomu
kotli s vyšší výkonností, který by však musel
pořídit v zahraničí, zvolil cestu tří menších
kotlů, které dodají české firmy – Vítkovi-
elektrizující vědomí
autenticity
ce a plzeňská Škoda Power. Ta byla navíc
ve chvíli, kdy bylo jasné, že získá zakázku
Prunéřov, prodána korejské firmě Doosan
za 11,5 miliardy korun. Před prodejem patřila Škoda Power do Škody Holding, jejímž
majitelem by podle řady spekulací měl být
bývalý ředitel ČEZ Martin Roman. Na zakázce tak mají nejspíše zájem bývalí manažeři ČEZ – a tehdy přichází Věra Ježková
s tím, že v přilehlém dole nebude dostatek
uhlí pro návratnost investice do rekonstrukce elektrárny. Pokud by se rekonstrukce ukázala jako nerentabilní a v krajním případě se
zastavila, Škoda Power by přišla o zakázku.
Jedna z hypotéz tedy vede k tomu, že by se
43
mohla objevit i hrozba „korejskou“ arbitráží.
Ti, kteří stojí za prodejem Škody Power, tak
musí co nejdelší dobu udržet dojem, že je
vše v nejlepším pořádku a uhlí je dost. Druhou možností, proč se situace stále zametá
po kobereček, by pak mohla podle zjištění
Ježkové být ilegální těžba uhlí v lomu Libouš-západ od roku 1998 a v lomu Libouš-východ od roku 2007. Karel Randák, který
s Nadačním fondem proti korupci také spolupracuje, k tomu říká: „Kdybych byl policista, tak jdu přesně po této skutečnosti. Jak
to, že tam těžili nezákonně? A kde to uhlí je?
Komu ho prodali?“ ptá se a dodává, že v případě černé těžby a následného prodeje jde
zároveň o černé peníze. Proč se však ČEZ
nesoudí s Ježkovou kvůli porušení dobrého
jména? „V okamžiku, kdy ji pustíte k soudu,
předloží nezvratné a logické důkazy o tom,
že k porušení zákona skutečně došlo,“ doplňuje Randák. „ČEZ vůbec nechce, aby to šlo
k soudu nebo bylo medializované.“
ČEZko Forever je výborným představením, které ukazuje, že divadlo má v Akropoli opravdu své místo. Poslední představení před létem proběhlo na začátku
května, avšak podle slov režiséra Petra
Boháče se diváci mohou těšit na začátek
podzimu, kdy opět zažijí lov Věry Ježkové
lobbistou K.
OPíT jsem se NeNecHala
Představením ale nekončí momentem, kdy
za lovcem a kořistí zapadnou dveře sálu.
Vcelku překvapivě se v první řadě zvedá
reálná Věra Ježková a inscenace tím dostává další rozměr. Divák získá možnost
porovnat, jak může divadlo pracovat s realitou a jak ji pro funkčnější vyznění dokonce musí ohýbat. „Opít jsem se nenechala,“
uvádí Věra Ježková ihned na pravou míru
divadelní fikci, „a na valné hromadě jsem
pak vystoupila. Na schůzku jsem šla především proto, abych si pana Kožnara nahrála.“ Věra Ježková s rázností a neomylným
přesvědčením případ s nedostatkem uhlí
divákům vyloží.
DOBrý PrODej
Kauza Prunéřov je pozoruhodná z více
úhlů pohledu. Začíná u plánu dvaceti-
44
UdÁlOST
smlOuVa
s ĎÁBlem?
V souvislosti
s kontroverzním
divadelním představením
ČEZko Forever se
nehovořilo pouze o kauze
Prunéřov, nahrávce
rozhovoru s lobbistou či
postavení všemocné ČEZ.
Tématem se také stala
pomyslná spojnice mezi
Palácem Akropolis, který
vlastní vlivný pražský
zastupitel Pavel Hurda,
a Nadačním fondem
proti korupci, jenž byl
iniciátorem projektu
a zároveň zaštiťující
organizací představení.
korupci a společností Art Frame, s. r. o.,
která zajišťuje podstatnou část uměleckých aktivit v Paláci Akropolis. Bez ohledu
na omleté, ale stále dobře živené spekulace, týkající se právě Pavla Hurdy, se díky
němu a skupině opravdu šikovných dramaturgů v rámci žižkovské čtvrti po léta
udržuje progresivní instituce mající ohlas
daleko za hranicemi naší země. A právě
jejich práce se většinou devalvuje pouhým
povzdechem, že (nejen) za nitky grantů
tahají Hurdovy prstíky. Jenomže pravda
bývá nezřídka skryta mimo mediální prostor. Faktem je, že granty pro Akropoli jsou
dlouhou dobu trnem v oku řadě představitelů pražské kulturní fronty, přičemž Hurda bývá vykreslován jako nenasytný démon
a zlojed, ujídající z jednoho grantového koláče. Co na tom, že právě fanoušci nezávislé
kultury, mající předem jasno v tom, kdo je
v celé hře tím špatným, často a rádi navštěvují Palác Akropolis. Režisér představení
Petr Boháč je v tomto ohledu velmi ostrý,
když komentuje výtky, že soubor Spitfire
Company dostal magistrátní grant, a to jen
proto, že hraje v Akropoli. „Osm let tento
soubor buduji a začínali jsme v podmínkách, kdy jsem si vše dotoval ze svého,“
kontruje Boháč. „Ve chvíli, kdy jsme ceněni
jako jeden vývozních artiklů a dostaneme
naprosto transparentní dotaci, jsme kritizováni. Člověk, který to napsal, je s prominutím idiot.“
PalÁc aKrOPOlIs Na scÉNĚ
„Myslím si, že to nelze takto hrotit,“ říká
Karel Janeček, člen správní rady fondu.
„To byste se nesměl ani vyspat v hotelu,
jít do támhleté restaurace, protože je za ní
ukrytý nějaký akcionář. Je to vždy o míře.“
Sám přiznává, že se o zdánlivě kontroverzním propojení Akropole a Pavla Hurdy dozvěděl až pět minut před divadelní premiérou. V případě Janečkovy záštity jde podle
jeho slov pořád o podporu pozitivní a dobré věci, ostatně Nadační fond proti korupci
Věru Ježkovou, jež je hlavní aktérkou stále
živé kauzy ČEZ, ocenil v minulém roce
za odvahu. „To jsou lidé, kteří mají energii
a hýbou společností,“ dodává Janeček.
Propojení bojovníka proti korupci s Palácem Akropolis opět vrátilo do hry spekulace o převodu nádherného rohového domu
z vlastnictví Prahy 3 na Pavla Hurdu. „Léta
se píše o tom, že jsem Akropoli získal
za podivných okolností,“ vysvětluje Hurda, „přitom původní provozovatelé neměli
na provoz klubu peníze, hrozil jeho reálný
zánik, tak jsem se rozhodl – na naléhání
přátel, konkrétně režiséra Tomáše Vorla,
„N
a tomto divadelním projektu
je dráždivé nejen jeho téma,
ale i spojení producenta
a iniciátora. Fakt, že bojovník proti korupci
Karel Janeček burcuje proti nekalým praktikám firmy ČEZu právě v žižkovském Paláci
Akropolis (...) je nádherně absurdní,“ píše
Marie Reslová v glose pro Českou pozici.
Mediální prostředí však potřebuje nadsázku a zkratku, která jednoduše propojí Janečka s Akropolí a Hurdou, byť jde v důsledku o vztah mezi Nadačním fondem proti
„Osobně odsuzuji pořizování odposlechů a manipulaci s nimi,“ říká Pavel Hurda, majitel Paláce Akropolis.
UdÁlOST
producenta Tomáše Klímy a dalších – pro
jeho záchranu, ale to už je na jiný samostatný příběh. V mediální zkratce to bylo
tehdy podáváno tak, že jsem měl rychlým
prodejem paláce vydělat těžké peníze.
Léta plynula, Akropoli jsem neprodal, ale
naopak jsem v ní vytvořil podmínky pro
další rozvoj nezávislé kultury. Bez ohledu
na často až fantasmagorické pomluvy těch,
kteří mě nenávidí jen proto, že jsem dosáhl
určitého úspěchu nebo vlivu, je tu v tomto
kontextu jeden velmi silný argument, který za mnou stojí. A tím je samotný Palác
Akropolis a jeho současná podoba.“ Rozdmýchávání dalších vášní kolem financování této kulturní instituce může vyvolat
dojem, zda to majiteli domu vlastně stálo
za to – nebylo by snazší potenciálně polarizující akce z Akropole vykázat? Tím spíš,
když Hurda podle svých slov podobná
představení opravdu „nemusí“? „Osobně
odsuzuji pořizování odposlechů a manipulaci s nimi. Měly by sloužit výhradně orgánům činným v trestním řízení.“ Zároveň
však zdůrazňuje, že do dramaturgie Akropole nijak nezasahuje. „Za ta léta, co Palác
Akropolis vlastním, jsem si na jeho scénu
přes produkci prosadil jen koncert Jarka
Nohavici, Michala Prokopa a mého osobního přítele, rockové legendy Ivana Krále. Do Akropole jsem přivedl také tehdy
ještě neznámou zpěvačku Fen-Yün Song,
manželku mého kamaráda, která na naší
scéně odstartovala svou kariéru. To je celé
mé ,dramaturgické‘ snažení.“ Nepohodlnost ČEZka Forever však se může projevit
i v jiné rovině. „Ve hře je naprosto přesně
vystiženo, jak u nás funguje korupční pro-
45
Karel Randák, který působí v Nadačním fondu proti korupci, je stále odposloucháván.
středí,“ říká Karel Randák, spolupracovník
Nadačního fondu proti korupci a bývalý
rozvědčík. „Obraz lobbisty je přesně takový – to jsou ti Janouškové, Hrdličkové,
Rittigové. Jako by jim K., hlavní postava
představení ČEZka Forever, z oka vypadl.“
Pravda bývá nezřídka
skryta mimo mediální
prostor.
Z hlediska PR by bylo logické, kdyby se
ČEZ medializaci případu Prunéřov skrze
představení pokoušel zabránit. Podnikatel
Janeček k tomu dodává: „Pokud by kdokoli
tlačil na fond, otočilo by se to proti němu.
Podnikatel Karel Janeček se v současné době věnuje především projektu Pozitivní evoluce.
Dali by nám do ruky zbraň a přece jen nejsou úplně blbí.“ Samotná Akropole také
odolala, ačkoli se Pavel Hurda zná z dob
svého působení v představenstvu Pražské
plynárenské osobně s některými vrcholnými představiteli ČEZu. A jestli kauza
ČEZka forever Palác Akropolis poškodila?
„Všechny soukromé dárce už odradili ti,
co léta píší o tom, že jsem Palác Akropolis získal za podivných okolností,“ dodává
Hurda.
Jak uvádí v glose pro Českou pozici o představení Reslová: „Navíc: dobrá nebo špatná
pověst je hodně abstraktní veličina, v níž
se reálná skutečnost může odrážet všelijak.
Pavla Hurdu jsme si zafixovali jako ,kmotra‘, který tahá za politické nitky ve svůj prospěch. Karla Janečka jako rytíře na bílém
koni pozitivní evoluce. (…) Kdo ví, jak by
to bylo, kdybychom začali pořádně zkoumat činy a vazby pana Janečka… Třeba
o všech těch paradoxech Petr Boháč někdy
udělá divadlo, které ti dva zaplatí.“ Představení, o němž jste četli na předchozích
stránkách, se tak najednou vytrácí z centra
pozornosti a jednotliví aktéři tak místo nových plánů odříkávají soustavné obhajoby.
Je to škoda, neboť diskuse o uměleckém
přístupu a nových divadelních cestách,
které ukázalo například vynikající představení Spitfire Company s názvem Krevety à
la Indigo, se devalvuje na otázku „Kde jsi
na to vzal? No přece z mých daní!“
P. S.: Alespoň se nám pootevřely dveře
k bližšímu prozkoumání kauzy Paláce
Akropolis, která za delší výlet do nedávné
minulosti rozhodně stojí. Více se dočtete
v dalším vydání Žižkovských listů.
46
RUBRIKA
6. ročník městského
festivalu žižkov sobě
pořádá art frame Palác akropolis s.r.o.v koprodukci
s Public art o.p.s. za podpory hlavního města Prahy
a městské části Praha 3
FESTIVAL
KTERÝ
NÁS BAVÍ
03. – 28.06. FOYER PALÁC AKROPOLIS
3. 6. ––––––– 28. 6.
JEDEN DEN NA ŽIŽKOVĚ výstava fotografií z 13.04.2013
03.06. CAMP ŽIŽKOV PRAGUE – PRAŽAČKA
13:00 DĚTSKÝ
INDIÁNSKÝ DEN LOVE YOUR PLANET
04.06. RAJSKÁ ZAHRADA
09:15 SQUADRA
10:15 SQUADRA
SUA: BOMBEROS hasičská groteska
SUA: BOMBEROS hasičská groteska
05.06. MŠ JESENIOVA
10:00 SQUADRA SUA:
BOMBEROS hasičská groteska
13.06. PARUKÁŘKA
16:30 Euroconnections DVA CZ + MALALATA SOUNDSYSTEM SK
KUBB švédská outdoorová hra HUDEBNÍ STAN RADIA 1
14.06. INTEGRAČNÍ CENTRUM ZAHRADA
09:15 BRATŘI V TRICKU: MALÍŘI žonglérská groteska
14.06. PARUKÁŘKA
10:30 BRATŘI V TRICKU: MALÍŘI žonglérská groteska
16:00 TRAFFIC DANCE ART: 1,2,3, VPŘED! PREMIÉRA
3 hodinová street artová exhibice
16:30 PARUKÁŘKA SKA FEST 2013
THE SPANKERS CZ + COCOMAN & SOLID VIBES CZ
FUERA FONDO SK HUDEBNÍ STAN RADIA 1
15.06. NÁMĚSTÍ JIŘÍHO Z PODĚBRAD
10:00 TRAFFIC DANCE ART: 1,2,3,
3 hodinová street artová exhibice
VPŘED!
15.06. ŽIDOVSKÉ PECE
13.00 KUBB švédská outdoorová hra, turnaj a volné hry pro veřejnost
18.06. MUSICBAR KUŘE V HODINKÁCH
20.30 OSKAR PETR & SPOLEČENSKÁ
UDÁLOST a hosté
19.06. KINO AERO
20.30 „DĚTI FLAMENKA“ PREMIÉRA FILMU režie: Kateřina Hager
+ hudebně-taneční doprovodný program
se skupinou LA
MAGIA DEL FLAMENCO
20.06. HOSPůDKA NAD VIKTORKOU
20.00 ZTRACENÉ ILUZE
bratři Zatloukalové a Jamajka Koblicová
22.06. PALÁC AKROPOLIS
10.00 ČESKÝ POHÁR VE
o pohár Paláce Akropolis
FOTBÁLKU
MHMP podporuje v roce 2013
projekt Palác Akropolis 2010 – 2013
částkou 17 000 000,-.
P
VSTU
MA
R
A
D
Z
www.zizkovsobe.cz
www.palacakropolis.cz
ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA
sTar TreK:
DO TemNOTY
TexT Petr Hamšík FOTO CinemArt
KUlTURA / FIlM
47
zničili tolik let budovaný vesmír, vztahy
postav a jejich historii psanou seriály, filmy,
ale také komiksy a počítačovými hrami.
Jestliže v předchozím snímku se díky hrátkám s časovými osami nastolil nový začátek, tentokrát se přesouváme až do chvíle,
kdy se posádka může konečně vypravit „až
tam, kam lidská noha dosud nevkročila“.
Oba Abramsovy Star Treky jsou totiž příkladem dokonale funkční hollywoodské
Když před čtyřmi lety
přišel režisér J. J. Abrams
s restartem filmové série Star
Trek, vysloužil si zasloužené
ovace. Pokračování chytrého
blockbusteru, který s lehkostí
odhodil předchozí desetiletí
vytvářený vesmír, slibuje podle
názvu velké ztemnění.
K
lasické žánrovky v posledních letech dostávají realističtější kabáty
– Batman se pod vedením Christophera Nolana propadl až do depresí, Bond si
s režisérem Samem Mendesem vyřešil vztah
k pomyslné matce M. Ztemněl nám i restartovaný Star Trek? Díky bohu ne! Vcelku
stačí konstatování, že Abrams společně se
scenáristy Robertem Orcim, Alexem Kurtzmanem, Damonem Lindelofem plně navazují na předcházející úspěšný model jiskrného vztahu mezi ústřední dvojicí Jamese T.
Kirka (Chris Pine) a jednoho z posledních
Vulkánců Spocka (výtečný Zachary Quinto). Vrací se konflikt mezi přísně logickým
uvažováním s až frackovskou impulzivitou,
jež může posádku lodi Enterprise ohrozit,
ale i v poslední chvíli zachránit. Ikoničtí
hrdinové se tentokrát musí postavit nelítostnému nepříteli, záhadnému teroristovi
jménem John Harrison (Benedict Cumberbatch), který v Londýně nastraží výbušninu,
zaútočí na velitelství flotily v San Franciscu,
aby se následně skryl na nepřátelském území – domovské planetě Klingonů Kronosu.
Kirk se s Enterprise vydává na morálně po-
aerOTIPY
eXHIBITION: munch 150
Kino Aero / 27. června od 20.00
Unikátní výstava ke 150. výročí narození malíře
edvarda Muncha představí dílo tohoto severského
melancholika na filmovém plátně. Tato výstava je
největší soubornou expozicí Munchových děl v his-
chybnou misi, na jejímž konci by Harrison
měl být bez soudu popraven.
Bývá pravidlem, že skvělý film je přímo
úměrný uvěřitelnosti padoucha. John Harrison, jehož identita skrývá další známé
jméno ze Star Trek vesmíru, je v podání
Cumberbatche neobyčejně hypnotickou
postavou se svébytným šarmem, mrazivou
dikcí a obrovskou inteligencí. Harrison je
opravdu důstojným protivníkem a takřka
totální hrozbou, což se o těžaři Nerovi (Eric
Bana) z předchozího dílu nové série nedalo
příliš říct. Benedict Cumberbatch, který je
známý především ze seriálové role aktualizovaného Sherlocka Holmese, dokázal Harrisonovi navíc dodat příjemnou mnohoznačnost, díky níž dokážeme jeho jednání
porozumět, a dokonce s ním i soucítit.
Lze namítat, že nový snímek do jisté míry
kopíruje již jednou použitý příběhový model o mladé posádce, jež se učí spolupracovat. Jednoduchost se však v tomto případě nerovná primitivnosti a je až kouzelné
sledovat, s jakou lehkostí tvůrci přirozeně
torii Munchova muzea a národního muzea v Oslu.
diváci budou též přizváni k ukázkám kurátorské
práce a spatří průřez životem slavného malíře, který žil a tvořil od 19. století až do poloviny 20. století. Výstavou provede moderátor a historik umění
Tim Marlow.
zábavy, která je naprosto (sebe)vědomá
vlastních kořenů, které dokáže s radostí
reflektovat. Hru s divákem předjímá už
trailer, vytvářející v podstatě nepravdivou
podobu výsledného filmu, skládá jednotlivé záběry do kompozic, jež jsou filmem
následně s překvapením vyvráceny. Snímek Star Trek: Do temnoty navíc do příběhu opět vnáší ozvěny předchozích filmů,
ať už v podobě ústřední postavy Harrisona
či příběhových vrcholů, které však s radostí převrací, přičemž pravověrní „trekkies“
musí skřípat zuby.
J. J. Abrams podruhé dokázal, že vesmír
Star Treku lze využít k bombastické a zároveň chytré podívané s dokonalými triky,
promyšlenými kamerovými jízdami a živými postavami. Byť se nedostaví překvapení
jako před čtyřmi lety, stále jde o vynikající
zábavu.
Star Trek: Into Darkness / režie: J. J. Abrams /
hrají: Chris Pine, Zachary Quinto, Benedict
Cumberbatch, Zoe Saldana, Simon Pegg, Anton
Yelchin, Karl Urban, John Cho a další
Ozvěny mFF Karlovy Vary 2013
Kino Aero / 6. - 14. července
Tradiční ozvěny filmového festivalu v Karlových Varech připlují i na Žižkov, kdy uvidíte jak nejžhavější
novinky, pozoruhodné nezávislé snímky, ale také
filmy, které si vysloužily nebývalý divácký ohlas.
Přesný program hledejte v prvním červencovém
týdnu na webu Žl.
48
Z HISTORIe PRAHY 3
KříŽeK, KaPslOVNa, BeZOVKa
neBO ParuKÁřKa?
TexT Pavel Trojan
Byť se to na první
pohled nezdá, zelené
srdce Žižkova leží v jeho
geografickém centru. Park
na kopci dnes ohraničuje
z jihu ulice Olšanská
(kdysi to byl Olšanský
rybník, po němž se říká
zdejší škole), ze západu
Prokopova, ze severu jedna
z nejdelších ulic na Praze 3
– Jeseniova – a konečné
z východu Basilejské
náměstí, které odděluje
Parukářku od jejího
přirozeného pokračování,
Židovských pecí.
P
arukářka bývala v minulosti
viničnou a zemědělskou usedlostí.
Vinice dal v okolí Prahy založit
císař a král Karel IV. ve 14. století. Když
získal usedlost na začátku 19. století známý pražský parukář Jan Hrabánek, dal tím
kopci i název, ale jen částečně. Na starých
mapách se tak označuje pouze jeho severovýchodní část, zatímco západní úpatí
bývá uváděno jako vrch sv. Kříže. Dřevěný
kříž tady sice stál, ale legendární šibenice
ne. Tu byste tehdy našli na nedalekých
Židovských pecích, kde se konala v roce
1866 jedna z posledních veřejných poprav
v Praze. Vzhledem k blízkosti Olšanských
hřbitovů ale není kříž „od věci“.
Třetí název, užívaný především Jihožižkovany, zní Kapslovna. Pochází z první
poloviny 19. století, kdy v severovýchodní části zavedli francouzští podnikatelé
Sellier a Bellot výrobu střelných zápalek.
V roce 1835 se kvůli výstavbě činžáků továrna přestěhovala do Vlašimi, její zbytky
byly citlivě zasazeny do nové výstavby.
Na přelomu 19. a 20. století se tu těžil
a opracovával prvohorní křemenec, jímž
se dláždily ulice rychle se zvětšujícího
města Žižkova.
přebývající „bratrské“ jednotky sovětské
armády. Podzemní komplex byl vybudován jako protiatomový kryt s kapacitou asi
2500 osob a systémem chodeb napojených
na ochranný systém pražského metra.
Jeho pět vstupů je dodnes zřetelných
z různých světových stran kopce. Kryt má
dvě větrací věže sloužící také jako nouzové
východy a několik dalších ochranných
bunkrů, které jsou k vidění na kopci.
Podzemí bylo vybaveno vlastním zdrojem
elektrického proudu a vodní nádrží. Některé prostory dnes slouží jako sklady, jiné
Dobový pohled z Parukářky
A konečně čtvrtý název – Bezovka – se
váže ke kultovnímu hostinci na severozápadním úpatí, jenž dal i přes svou demolici v roce 1935 jméno podzemnímu krytu
vybudovanému mezi „studenými“ lety
1950–1955 v očekávání třetí světové války.
To, že jsme ji očekávali ještě v 80. letech
jako děti, zažil autor těchto řádek, podobně jako dalších pár tisíc žižkovských dětí,
na branných cvičeních v pláštěnkách údajně chránících před radioaktivním zářením
z exploze atomové bomby… Z paměti se
nedá vymazat ani kolem znějící ruština,
kterou se dorozumívali zde provizorně
jako muzeum nebo klub s horolezeckou
stěnou. Zdejší podzemní nouzové vysílací
televizní studio bylo prý použito při okupaci Československa v roce 1968.
Park Parukářka patří k těm nejlepším
v širším centru Prahy. Výhled na město
i některé žižkovské dominanty (TV věž,
sv. Prokop, Vítkov nebo žižkovský mrakodrap) je úchvatný, pro české turisty je
tu navíc připravena krátká naučná stezka.
Místní hospůdka je stejně legendární jako
akce, které se na Parukářce konají – především koncerty, pikniky a shromáždění
nejrůznějších neziskovek.
cYKlO
(ne)cesTOu
Šlápnutí do pedálů, vítr
ve vlasech a stoupající
adrenalin při svištících
sjezdech. Jízda na kole
v sobě skrývá sport,
oddychovou aktivitu,
mnohdy však i pouhou
snahu o ekologickou
přepravu z místa na místo.
Přestože je myšlenka
cyklocesty do práce
sympatická, vypravil jsem
se do ulic Prahy 3 spíše
jako sváteční cyklista.
P
okud do internetového vyhledávače
zadáte heslo „cyklostezky na Praze 3“,
nejsou výsledky slavné. Objeví se již
mediálně známá cyklostezka pod Vítkovem, která vznikla na místě bývalé železniční dráhy. Start je skrytý na začátku ulice
Příběnická hned vedle železničního mostu
nad křižovatkou U Bulhara, avšak jakmile
se na cyklostezku dostanete, můžete s radostí šlápnout do pedálů. Několik kilometrů
si užijete takřka bezstarostné jízdy! Po mostě překonáte Husitskou ulici a po úbočí
Vítkovského kopce budete mírně stoupat
až do tunelu, který vás vyvede na Krejcárek. A to je vše! Opravdu pěkná trasa díky
svému příjemnému sklonu hojně využívaná i bruslaři totiž náhle končí, ocitáme se
na parkovišti hotelu a cyklosměrovka nikde.
Galuskový bůh mi naštěstí seslal pomoc
v podobě dalšího pedálového souputníka,
jenž je lépe připraven, na parkovišti zírá
do mapy a odkazuje mě na pěšinu vedoucí
vzhůru do parku Na Krejcárku. „Tahle cesta
vede prostě odnikud nikam,“ popisuje jinak
příjemnou vítkovskou trasu cyklista.
Jízdu na kole po Praze 3 můžete označit
za opravdové dobrodružství. Buď si pořádně zvednete adrenalin a přidýchnete zplodin na velkých ulicích typu Vinohradská,
Koněvova či Olšanská, kde jsou v prvních
dvou případech i vyznačené cyklopruhy.
Při vjezdu na křižovatky typu Flora či Želivského vám srdce nejspíše vskočí až do krku
a raději se přetvoříte v chodce vedoucího
kolo přes přechod, pokud se ovšem nechcete stát dobrovolným dárcem orgánů.
KOlO jaKO
aDreNalINOVý sPOrT
Druhou možností je odbočit do menších
uliček, kde vám do směru jízdy záhy vstoupí
zákeřné jednosměrky, vedoucí galusku zbytečnými oklikami. A opět sesedáme z kola,
nebo dokonce k jízdě využíváme (proti pravidlům) chodník. Žižkovu a přeneseně celé
Praze se často vytýká, že k cyklistice není
vzhledem k velké kopcovitosti vhodná. Stoupání však cyklistu nezarmoutí, při cestě zpátky naopak může jet z kopce – problém však
je, když nemá kudy. Přebarvení části silnice
na pruh pro kolaře není žádným řešením.
SPORT
49
Je na „trojce“ lepší schovat kolo do sklepa?
Jistěže ne! Musíte si však předem vybrat trasu, kterou se dostanete do kolařsky přívětivého prostředí. Podobná cesta na Žižkově existuje a s její pomocí se můžete dostat dokonce
až na Černý Most, a to v zeleni a jízdou okolo
potůčků a rybníků. Můžete začít například
na Parukářce, z níž sjedete k Basilejskému
náměstí a plynule přejedete až do parku
Židovské pece. Čeká vás největší skok skrz
Jarov, který si však můžete zkrátit přes vilovou čtvrť až na křižovatku se Spojovací.
Zde opustíte hranice Prahy 3 – zároveň však
vstoupíte do cyklisticky mnohem zajímavějších míst. Stačí vyjet na Višňovku, kterou se
dostanete až k menší zahrádkářské osadě,
odkud již projíždíte Hrdlořezy, které vypadají, jako kdybyste byli daleko za Prahou.
Okolo vrchu v Pískovně následně projíždíte
takřka lesem podél potoka Rokytka, jehož
protiproud vás dovede až ke Kyjskému rybníku. Zde je však třeba dávat pozor na cestu
– pěšina mě „vyplivla“ v zanedbaném areálu,
který již delší dobu opanují bezdomovci, jak
ukázalo i surrealistické zátiší v podobě roztrženého lehátka, hlavy panenky a polorozevřeného deštníku. Na webových stránkách
ŽL zveřejníme mé GPS putování včetně videa, abyste také nezabloudili.
Cesta zpět může vést z Višňovky třeba přes
ulici Na Balkáně, kde pojedete po jedné
z mála oficiálních cyklostezek, jež profrčí
zahrádkářskou osadu a záhy zmizí doprava
směrem do Karlína. Zdravý rozum však velí
jet stále vpřed, minout bazén na Pražačce,
vyjet až do parku na Vítkově a sjezdem se
vrátit na začátek naší cesty po cyklostezkách. Milovníci galusek by tak měli být
vytrvalí a snažit se prosadit více tras, kde
nebude nutné zažívat strach a obavy z toho,
nás každou vteřinu srazí auto nebo napadne
řidič, kterému v přehuštěné dopravě povolí
nervy. S rodinou totiž po ulici typu Olšanská asi jen tak jezdit nebudete.
51
inzerce
SEJIDA TRANS RESCUE
NONSTOP LINKA: +420 724 155 000
GSM: +420 603 417 335, dispečink tel./fax: +420 271 770 318
e-mail: [email protected] | www.sejida.com
Privátní zdravotní služba Sejida Trans Rescue se zázemím v Praze 3 disponuje týmem zkušených diplomovaných
zdravotnických záchranářů, řidičů, sester i lékařů, ale také kvalitními sanitními vozy rychlé zdravotnické pomoci.
Od roku 2000 provozuje dopravu raněných a nemocných, ale zajišťuje
také dálkové převozy pacientů v rámci České republiky i Evropy.
Sejida Trans Rescue má rovněž letité zkušenosti se zajišťováním zdravotnického
dozoru v rámci společenských a sportovních akcí.
Jestliže chcete stoprocentní zdravotnický
servis a lékař vám vypíše takzvaný lístek
na sanitku, máte právo se svobodně
rozhodnout. Sejida Trans Rescue je tu
pro vás 24 hodin denně,
7 dní v týdnu, 365 dní v roce.
V případě přímého ohrožení života či
zdraví vždy volejte tísňovou linku 155!
Křížovka
květen (příroda) - autor citátu René Descartes
KŘíŽOVKA
MODLA
4. ČÁST
TAJENKY
PUŠKA
(ZAST.)
OKLESTIT
HRDINA
NÁZEV
HLÁSKY
OKOUT
KURÝROVAT
SYMETRÁLA
MUŽSKÉ
JMÉNO
MESTIC
NÁLEZ
HRŮZA
3. ČÁST
TAJENKY
------------------SPRAŠ
PODLÝ
ČLOVĚK
------------------SPZ VOZ.
KLATOV
RYBÍ
LAHŮDKA
-------------------
ŽELEZNÁ
RUDA
TÉMĚŘ
PŘEDLOŽKA
VELIKÉ
POLE
------------------LID
PODŠÍVK.
TKANINA
------------------KRÁL
ZVÍŘAT
VÝHRA
V ŠACHU
OZVĚNA
------------------EVROPAN
(SLOV.)
2. ČÁST
TAJENKY
JAPONSKÝ
MYS
OVOCNÁ
ŠŤÁVA
OHŘÁTÁ
PLÁŠTĚNKA
------------------PÁDOVÁ
OTÁZKA
POMOC
------------------ČÍSLOVKA
ÚŘAD
(ZAST.)
CIZÍ
ŽENSKÉ
JMÉNO
CITOSL.
ZASMÁNÍ
------------------ČÁST
ROSTLINY
TÁHLO
------------------ZÁMOŘSKÝ
STÁT
RYDLEM
HLOUBIT
KOUPACÍ
NÁDOBAA
AVÍZO
------------------BIŘIC
LUMP
-----------------EXISTOVATI
VÍCEŽILOVÝ
VODIČ
PLYNNÝ
UHLOVODÍK
BIOGRAFY
------------------BEČKA
THAJSKÉ
SÍDLO
------------------NÁHLÉ
SELHÁNÍ
OPĚT
------------------PROSAKOVAT
1. ČÁST
TAJENKY
DOMÁCKY
DANIEL
------------------RANNÍ
NÁPOJ
ZÁŘE
------------------ŽENSKÝ
HLAS
ALKOHOL.
NÁPOJ
SPZ VOZ.
BLANSKA
ÚPĚNÍ
------------------CITOSL.
RADOSTI
ŘECKÉ
PÍSMENO
POMŮCKA:
AKAT,
LÉS, TOI.
číslo 07–08/12
Správné odpovědi z minulého čísla: KDYŽ ČLOVĚK VYHRÁVÁ, VĚTŠINOU HO HRA BAVÍ. (Frederick Forsyth)
Výhercem 500 Kč se stala Marcela Limprechtová (Praha 10). Gratulujeme! Novou tajenku nám se zajímavým komentářem zašlete
nejpozději do 10. 7. 2013 na e-mail [email protected] nebo SMS na číslo 775 448 967. Autor, jehož správnou tajenku
s dovětkem ohodnotí redakce jako nejzajímavější, obdrží výše zmíněný honorář.
Autor citátu: René descartes
31
Vikýře PLAY
v Malostranské besedě
INTERAKTIVNÍ VÝSTAVA
PRO VŠECHNY SMYSLY
Koncepce PETR NIKL
Otevřeno denně kromě pondělí
www.vikyreplay.cz
Hlavní partneři
Partner
Mediální partneři
S podporou
Organizátoři

ZaPOmeNuTý ŽIŽKOV - MSA production, sro

Transkript

Podobné dokumenty

Moji drazí sponzoři, S láskou vás zdraví Vaše milovaná Anu Shilpa

máme drobné zpoždění. jenom si vezmu kabát. jsem rád, že jsem tě

Elsa Aids Trojjediný prst