cestovatelský deník

CESTOVATELSKÝ
DENÍK
Bulharsko Polsko Slovensko Česko
by Aria Swan
Perfectgirl.blogerka.cz Destinyswan.blog.cz Roztomilemalelharky.blogerka.cz
BULHARSKO 2007
Dobŭr den !
ZÁKLADNÍ INFORMACE O BULHARSKU
Hlavní město: Sofie
Rozloha: 110 993,6 km²
Počet obyvatel: 7 262 675
Oficiální jazyk: bulharština
Státní zřízení: Parlamentní republika
Hlavní náboženství: pravoslaví (85 %), islám (13 %), katolictví (1 %)[1]
Měna: leva
PRVNÍ A DRUHÝ DEN- CESTA
Vyjeli jsme 28.6. 2007 z Prostějova. Po cestě nám vypovědělo auto, takže jsem se musely zastavit v
Srbsku, v servisu v Suboticích.
8:00 a Pořád ještě jedeme. Jsme sice v Bulharsku, ale není tady ještě moře.
9:41 už jsme v Burgasu u moře pojedeme směrem na Sozopol.
Teď se jdeme podívat do vesnice Rezáno. To je konec Bulharska, je odtud vidět až do Turecka.
Konečně jsme našli ubytování- v Lozentzi.
Zvláštností v Bulharsku je, že mají často sprchu spojenou přímo ze záchodem a když se sprchují,
tak voda teče přímo na zem a na záchod.
První večer šel brách na záchod už byl oblečený v
pyžamu a mamka šla vymáchat plavky v umyvadle. Jenže
měla špatně přepnutou páčku a místo vody do umyvadla,
pustila sprchu- rovnou na bráchu.
V apartmánu nemáme kuchyň, takže musíme chodit na do restaurací, kde je ale jídlo docela levné.
Specialitami je tu hlavně velká spousta jídel s balkánským sýrem- například balkánský sýr v
těstíčku nebo slané sýrové omelety. Taky můžete ochutnat mátový- mint koktejl, Tarator- studená
polévka z jogurtu, okurků a kopru podobná řeckým tzatzikům nebo malé smažené rybky, které
prodávají všude po ulicích. Zajímavé v Bulharsku taky je, že ke každému jídlu, které si objednáte v
restauraci, vám přinesou tolik příborů, kolik je u stolu lidí. Prostě aby všichni všechno ochutnali.
Na náměstí mají každý večer atrakci jako bungee jumping. My neskáčeme!
Na pláži v Lozentzi je krásný písek.
TŘETÍ DEN- DUINY
Jedeme na pláž Duiny,která je mezi Sozopolem a Lozentzem. . Je tu krásný jemný písek a strašně
velké vlny.
Na zpáteční cestě se zastavujeme na zmrzlině v Kitenu. Zmrzlina se v Bulharsku neprodává na
kopečky, ale váží se a podle toho, kolik váží, taky stojí peněz. Jeden plný kornout tu vyjde asi na
třicet korun, ale stojí za to. Není to vůbec jen nějaká uměla barvená hmota jako v Česku. Nejlepší je
Tiramissu- na spodu kornoutu byly tak dvě lžičky kávy. Mňam! (V Bulharsku mají leva a stotinky.
Jedna leva je asi 15 korun a kornout zmrzliny stál asi 2 leva)
ČTVRTÝ DEN- ROPOTAMO A SINEMORETZ
Jedeme do přírodní rezervace Ropotamo, která se náchází jižně od
Sozopolu, cestou do Primorska. Ropotámo je řeka, která vtéká do
moře. Jedeme loďkou a cestou vidíme volavky, skálu lví hlavu a
veselou skálu. Z té skočili podle pověsti dva milenci, kteří se měli
rozloučit. No, já bych se asi radši rozloučila...
Teď jedeme na pláž Sinemorec, která je blízko Turecka. Moře je tu krásně čisté a okolo něj jsou
skály. Jsou obrovské le je to tu nádherné. Z pláže můžeme jít z jedné strany do moře a z druhé
strany do řeky.
Večer se jdeme podívat do Sozopolu. Sozopol je staré rybářské městečko- nejstarší na bulharském
pobřeží. Jsou tu lodě a hodně stánků . Vjedné lodi je dokonce Restaurace.V Sozopolu jsou staré
dřevěné domky, v přízemí jsou úzké a v poschodí široké.
PÁTÝ DEN- KITEN
Ráno jsme jeli na pláž do vedlejšího Kitenu. Zaparkovali jsme v
městečku a na pláž jdeme pěšky. Je šílené vedro. V Kitenu je
krásná pláž i moře a hodně lidí. Odpoledne se zvedl vítr ( později
jsme se dozvěděli, že po celém pobřeaží proletěl uragán Bura a
obrátil vodu, tak, že byla ledová).
Vrátil jsme se do Lozentze na oběd.
V podvečer jsme se šli projít po Lozentzi. Všude v Bulharsku se staví hotely a apartmány, takže je
to tady jedno velké staveniště. Jsou tu obrovské rozdíly- nad mořem stojí milionářské domy a
luxusní hotely a někde zase chatrče.
ŠESTÝ DEN- STĚHOVÁNÍ
Končíme ubytování v Lozenetzi, ale domů ještě nechceme. Jedeme přes Varnu- kromě krásných
hotelů je tady v kopci romská čtvť plná chatrčí. Bydlí tady i v domcích ze zbytků aut, plechů a
odpadu.
Dojeli jsme až na konec Bulharska, k rumunským hranicím, a pořád nemůžeme najít ubytování,
které by se nám líbilo. Chtěli jsme do super hotelu s bazénem v Krapetsi nad mořem, ale měli
obsazeno a taky byl ten hotel moc drahý. Jsme naštvaní a jedeme dál.
Tady jsme chtěli bydlet
A tady bydlíme
Jednu noc přespáváme proto v Krapetsi, ve Vile Borko. Pokoje vypadají jako na staré horské chatě,
ale mají bazén a hezké posezení na zahradě.
Jdeme ještě k večeru k moři na pláž v Krapetsi. Voda je ledová, jsou tu velké vlny, ale není tady
vůbec nikdo, kromě racků.
SEDMÝ DEN- NOVÉ UBYTOVÁNÍ
Zase hledáme ubytování... a jezdíme sem a tam po pobřeží.
Cestou kolem pobřeží v oblasti vesnice Rusalka vypadala krajina strašidelně- těží se tu ropa a proto
byli všudé vrtné věže, cisterny a stroje. A jinde se zase všude pasou krávy, ovce, osli a koně.
Odpoledne už máme přesunů autem plné zuby a tak nakonec hledáme ubytování ve vnitrozemí. A
našli jsme- v Shable! Místní nám sice nabízeli ubytování v bungalovech přímo u moře, ale my jsme
se rozhodli, že zůstaneme vpřímo ve vesnici, která byla 5km od moře (a asi 10 km od pláže v
Krapetsi, kde se nám líbilo a kde jsme spali minulou noc). Paní domácí je původem Polka, takže jí
docela rozumíme.
Spolubydlící =)
OSMÝ DEN- DELFÍNI
Dnes jedeme hned ráno do Varny do delfinária.
Město Varna je ucpané auty a tak dlouho jezdíme kole dokola, až najdeme místo na parkování u
parku.
Asi jsme zabloudili. Jdeme po pláži a asi se rozpustíme horkem. Na pláži je hodně lidí a čvachtají se
v zelené vodě plné řas. A taky v hnusně zeleném bazéně.
Táta se znovu ptá na
cestu a pán mu ručně
vysvětluje, že musíme
po schodech nahoru.
Jenže to nejsou žádné
schody, ale
kanalizační trubky,
které tvoří vysoké a
prudké
schodiště...mamka
málem zkolabovala
strachy, že
propadneme mezi trubkama...
Ale delfinárium jsme našli. Doběhli jsme už po začátku představení. Moc se nám představení líbí.
Delfíni hází balonky na diváky a proskakují
kruhy.
DEVÁTÝ DEN- LOUČENÍ S MOŘEM
Máme poslední den u moře. Zítra pojedeme domů. Vedle Albeny v místě Zlatých písků je turistické
městečko Kraněvo. Pláž je pěkná, i když je tu hodně lidí. Jsou ale obří vlny. Šplouchají tak vysoko,
že polovina stojanů na slunečníky jsou ve vodě. Po dvou hodinách plávčíci pískají a vyhánějí lidi z
vody- koupání je nebezpečné. Lidi ale stejně neposlouchají, pro jednu holku musel plavčík do vln.
Plavat nemůžeme, ale alespoň blbneme ve vlnách. Voda má obrovskou sílu a háže nás do moře.
Odpoledne se jdeme projít po
městečku,protože si chci něco koupit na
památku. Táta si ve stánku s rybami kupuje
smaženého kraba a vařenou langustu.
Po všech městech i cestách pobíhají v Bulharsku divocí psi. Někdy vypadají jako vlci. Ve větších
městech je prý chytají a dávají jim značku na ucho.
DESÁTÝ A JEDENÁCTÝ DEN- ODJEZD
Jedeme jinou cestou-přes Rumunsko a potom přes Maďarsko a Slovensko.
V Rumunsku se zastavujeme v Mangalii Venus, kde byla kdysi máma s babičkou poprvé u moře.
Ale tenkrát tam nebylo tolik lidí ani hotelů. U silnice stojí lidi a cinkají klíčkama- nabízejí
ubytování turistům.
Kolem hlavního města Rumunska Bukurešti se motáme několik hodin- Bukurešť se spravuje a
všude jsou náklaďáky, objíždíme město hodinu, ale dá se prý jet taky i šest hodin. Je to blázinec.
Jedeme přes Karpaty.
JEDENÁCTÝ DEN
V noci jsme si zdřímli v autě. Odpoledne přijíždíme domů.
POLSKO 2009
Dzień dobry!
Většina lidí jezdí na prázdniny na jih. My jsme se tentokrát vydali na sever. Ne na sever
Chorvatska, jak si možná mnozí mysleli, ale na sever Evropy- do Polska. A ne na nákupy, ale k
moři.
ZÁKLADNÍ INFORMACE O POLSKU
Oficiální název : Polská republika
Hlavní město: Warszawa
Rozloha: 312.683 km2
Počet obyvatel: 38 680 000
Oficiální jazyk: Polština
Státní zřízení: republika
Hlavní náboženství: římskokatolické - 95%, Pravoslavní - 1,4%, řečtí katolíci
- 0,3%
Měna: Zloty (PLN)
PRVNÍ DEN- Cesta
V 10:00 jsme vyjeli z Prostějova. Okolo 12:00 jsme se zastavili u Tesca v Českém Těšíně, protože
jsme chtěli vyměnit české pěníze za zloté (Zloty jsou Polská měna) a chtěli jsme se mrknout, jestli v
Tescu nemají stínítka do auta. Bylo totiž strašně horko a mi jsme se v autě pekli jak rohlíky v
pekárně . Asi po třičtvrtě hodiny hledání jsme stínitka samozřejmě...nenašli, takže jsme se na to
vykašlali a dali si do oken ručníky připravené na pláž.
Jedeme, jedeme, jedeme a pořád je horko. Polsko je samá rovina jenom, polo, louky, lesy a tak není
na co koukat.
V 19:00 jsme začali hledat kemp. Dojeli jsme podle GPS na místo a začali jsme se ptát lidí, kde ten
kemp je. Jeden ukazuje tam, druhý tam...Několikrát jsme projeli městem Toruń, kde měl kemp být,
ale navigace nás pořád vracela zpátky. Potom jsme se zeptali nějaké paní, která šla zrovna kolem a
ta nám řekla, že tam žádný kemp vůbec NENÍ!
Bloudili jsme a hledali cokoliv na přespání. V 0:00 jsme to vzdali, zaparkovali jsme auto na
parkoviště a přespali jsme v autě.
DRUHÝ DEN- Hrad Marlbork, hledání ubytování
Ráno jsme se vzbudili a jeli jsme se podívat na gotický hrad Malbork. Tento cihlový hrad je
bývalým sídlem velmistra křižáckého řádu a je zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO za
svou velikost. Hrad Malbork je opravdu obrovský a rozkládá se na břehu řeky Nogat.
(poznámka: když jsme přecházeli most přes řeku Nogat, myslela jsem,
že se zblázním, protože se nám zdálo, jako by se s námi most kýval do
strany, no blé)
Bohužel jsme hrad viděli jen zvenku. Prohlídka nebyla drahá, ale trvala
3hodiny a byla jen s průvodcem, který mluvil Polsky (což nám bylo na
houby), překlady neměly. Škoda, že jsme sem nepřijeli v pondělí. V
pondělí mají průvodci volno a za snížené vstupné si můžete některé
místnosti hradu prohlédnout sami. Večerní prohlídky jsou pak s
představením v historických kostýmech.
Ve tři hodiny jsme konečně přijeli do Leby, do města kam jsme měli
namířeno. Hledáme ubytování, ale je tu strašně moc lidí. Všechny apartmány a hotely jsou plné. A
tak jedeme do Źarnowska, to je vesnice asi 7 kilometrů od Leby. Konečně jsme našli ubytování.
V podvečer jsme se šli podívat do Leby. je tu spousta atrakcí- jízda po moři v pirátské lodi, jízda po
moři na motorovém člunu, tančící a zpívající Indiáni, lunaparky a
klaun, který dělá z tenkých dlouhých balónků (žížal) různá zvířátka...
no a jiné věci.
Šli jsme do Parku Zabawy (něco jako u nás lunapark), kde je spoustu super her.
Když jsme na poště poslali všem pohledy, šli jsme na pláž. Baltské moře je docela dost studené.
Poláci jsou na to ale dost zvyklí a když je 23°c je to pro ně šílené vedro.
Skoro všichni Poláci si na pláž nosí zástěnu proti větru. Zástěna je udělaná z dřevěných tyček a
kusů barevné látky s různými vzory. Poláci si z nich dělají ohrádku za kterou se opalují a povalují.
Pokud je zástěn několik u sebe, je pláž nádherně barevná. na moři tu jezdí ta pirátská loď, co jsme ji
viděli vyplouvat ve městě. V moři se nedá moc plavat, protože jsou tu vlny. Taky se nesmí plavat
dál než 50m od břehu, protože tam jsou víry ve kterých by se člověk utopil.
+zajímavost: Cukrová vata v Polsku je úplně obrovská, ale no..trochu hodně lepivá
Třetí den- Wydmy ruchowe- Písečně duny
Třetí den jsme se vydali na písečné duny, které se nachází ve Slovinském národním parku nedaleko
Leby. Když lidem řeknete, že je v Polsku poušť, budou si možná myslet, že jste se zbláznili, ale
„Wydmy ruchove“ jsou opravdu kousek pouště u moře.
Na duny se jde z města Rabka, kam se dostanete autem, turistickým vláčkem, který jezdí v lebie
nebo mikrobusy, které vás dovezou na vybraná místa. Z Rabky můžete na duny jít pěšky, vláčkem
nebo jet na kole, které tam půjčují (kolo stojí 10PLN na hodinu, 40PLN na celý den a 200PLN na
týden)
Pokud se rozhodnete pro vláček, je lepší jít k dunám pěšky a jet pak vláčkem zpáteční cestu (jedna
cesta stojí 15 PLN na osobu).
My jsme dojeli do Rabky autem a k dunám jsme jeli vláčkem.
Když jsme k dunám dojeli, šlapali jsme do menšího kopce jemného bílého písku. Je tu několik dun.
Po jednom jsme několikrát po sobě vylezli a dolů jsme váleli sudy nebo jsme rychle seběhli.
Z jedné strany dun je Lebské jezero a z druhé moře.
U moře je pěkná pláž, kde jsme se koupali a skákali do vln.Děláme s pískem blbiny, stavíme si
studnu a hledáme kamínky.
Když nás to u moře přestalo bavit a začala nám
být zima, vydali jsme se zpátky na parkoviště
k autu. Tentokrát jsme šli pěšky. Potkávali
jsme hlavně Poláky, kteří si šli třeba na duny
hrát s balonem nebo malé děti s kyblíčkem a
lopatkou- šly prostě na písek.
V půlce cesty je muzeum Wyrzutnia Rakiet –
německé raketové základny z roku 1943.
Asi za hodinu jsme konečně došli k parkovišti.
Čtvrtý den- Poloostrov Hel a maják Stilo
Jedeme na poloostrov Hel, je to na východ o Zarnowska asi 120km. Poloostrov Hel je nudle zeměz jedné strany je otevřený na moře a z druhé do zátoky. Je to tu pěkné, ale dost turistické.
Je tu krásná písečná pláž, ale bohužel trochu špinavé moře, protože je tu strašně moc lidí.Kousek od
pláže je fokarium. Fokarium je záchraná stanice tuleňů, kde tuleně připravují na převoz zpátky do
moře (Foka je polsky tuleň).
Šli jsme se podívat na stánky, na lodě a potom na pláž. Moře je docela dost studené a tak jsme se asi
po hodině sbalili a šli jsme zpátky k autu.
Chvilku jsme jeli autem a potom jsme zastavili u lesa.
V lese u Jastarnie je Muzeum obrany pobřeží v Helu. Muzeum je vlastně původní pevnost a
seznamuje návštěvníky s vojenskou historií Helu a historií polského vojenského námořnictva.
Vstupné stálo 6PLN pro dospělého a 4PLNl pro dítě.
I kdyby to bylo dražší, tak to stálo za to! Muzeum je udělané ve starém bunkru, kde kdysi bývalo
obrovské dělo. Je tu spoustu věcí, které se dochovali z válek. Je tu například několik pokojů, ve
kterých vojáci žili. V pokojích jsou většinou jen postele a v pokoji velitele je trezor. Potom tady
jsou místnosti, které sloužili jako nemocnice.
Nemocnice vypadá až hrůzostrašně, protože staré věci skvěle vystihují atmosféru té doby.
Když jsme prošli všechny místnosti, šli jsme se podívat na místo, kde se kdysi otáčelo to obrovské
dělo. Potom jsme se vrátili zpátky dovnitř a šli se podívat do ostatních místnosti. V některých
místnostech vysílali staré polské filmy z války, v některých měli vystavené další exponáty a v jedné
místnosti byla udělaná partyzánská zemljanka.
Autem jsme jeli až na místo, kousek od Lebi, kde stojí maják Stilo.Pod kopcem, na kterém maják
stojí je hospoda. Dali jsme si tam „zapiekanku“. Zapiekanka je rohlík, ve kterém je zapečný sýr,
houby nějaká zelenina a celé je to polité kečupem.
Pátý den- Leba, moře, lebské jezero a loučení s Polskem
Náš poslední den v Polsku byl moc pěkný. Vstali jsme a naposledy jedeme do Leby. Díváme se na
suvenýry a hrajeme hry v parku zabawy
Potom jsme šli na pláž. Je tu šíííííííleně moc lidí. Jak už jsem říkala, Poláci nosí na pláž barevné
zástěny a tak to tam bylo strašně barevné. Taťka tam ale i přesto chtěl jít. Moře mi připadá docela
teplé. Pláž je tady rozdělená na dvě části- jednu pláž hlídá plavčík a druhou ne. My jsme na té,
kterou nehlídá.
Na pláži jsme nebyli moc dlouho. Taťka šel zpátky z pláže přes moře a já s mamkou a bráchou
jsme šli přes pláž, protože bráchovi byla zima. Vylezli jsme po schůdkách, po kterých jsme na pláž
vcházeli a čekali jsme na taťku. Toho jsme ale nikde neviděli. Po 15 minutách jsme šli směrem k
autu a doufali, že taťku někde potkáme. Po chvilce jsme ho uviděli. Šel totiž úplně jiným východem
z pláže než my. Mamka šla k autu a my s taťkou jsme šli nakupovat suvenýry. Ptokm jsme jeli
zpátky do Zarnowska. Asi kilometr od Zarnowska je Lebské jezero. Tak jsme se tam šli podívat.
Když jsme se vrátili do Zarnowska, umínili jsme si s bráchou, že chceme ještě nějaký suvenýr,
takže jsem zase nasedli do auta a jeli do Leby. Noční Leba je moc hezká. je tu sice hodně lidí, ale to
nevadí. Nejhezčí jsou světýlka na turistickém vláčku, který jezdí městem a taky všechna ta světla ve
výlohách a v Parku Zabawy.
Nejdřív jsme šli na pláž nabrat
písek. Chtěli jsme si ho totiž
přivézt domů. cestou jsme si
prohlíželi suvenýry, ale nemohli
jsme se rozhodnout. Na moři byla
zase ta pirátská loď, jenže teď ve
tmě nádherně svítila: Chodili
jsme po městě do 22 hodin.
Potom jsme si koupili takový
skákající míček, který je
připevněný na gumě a látkovým
náramkem se přidělá na zápěstí
(tyhle míčky mají v Polsku skoro
všichni). Potom už jsme jeli
konečně do Zarnowska.
Šestý den- Berlín a zpátky domů
V 6:00 jsme ráno nastoupili do auta. Bylo docela chladno. Cesta do Polska byla poměrně dlouhá,
takže jsme se rozhodli, že to bude nazpátek rychlejší projet přes Německo.
Přejeli jsme hranice s Německem. brácha je zklamaný, že nemůže
ukazovat pas. Po nějaké době jsme zastavili u takového
odpočívadla. je tu super-moderní WC. U umyvadla jsou tři
čudlíky. když zmáčknete první, vyteče trocha mýdla, když
zmáčknete druhý, začne téct voda a když zmáčknete třetí, začne
foukat teplý vzduch na osušení rukou.
Po poledni jsme dojeli do Berlína, hlavního města Německa. Šli
jsme se podívat na berlínskou zeď, která kdysi rozdělovala
komunistický Berlín na východní a západní. Pří revoluci v roce
1989 ji lidi zbořili a Berlín se zase spojil.
Že by slunečník měsíčník.... a větrník?
Potom jsme se šli podívat k Brandeburské bráně. Okolo ní se pohybuje spousta turistů a taky lidi,
kteří jsou různě namaskovaní a vydělávají si tím, že se fotí s turisty (robot, vojáci, zlatý mnich,
stříbrný bezdomovec, modrá obluda)
Berlín se mi vůbec nelíbí. Jsou tu strašně moderní a
výstřední stavby. A horko. Cestou zpátky jsme se podívali
kolem Tropical Islandu u Berlína, což je celkem luxusní
aquapark s umělým mořem.........
Když jsme dojeli za prahu, měli jsme obrovský hlad, takže
jsme si skočili do McDonalda.
Ve 2:00 jsme dojeli domů
SLOVENSKO 2011
Dobrý deň !
Nevím proč, ale v roce 2011 se chystala většina našich známých právě na Slovensko. Tak jsem se
rozhodli, že se tam podíváme taky..
ZÁKLADNÍ INFORMACE O SLOVENSKU
Oficiální název : Slovenská republika
Hlavní město: Bratislava
Rozloha: 49 035 km²
Počet obyvatel: 5 440 078
Oficiální jazyk: Slovenština
Státní zřízení: republika
Hlavní náboženství: Katolíci (60,3 %), Protestanti (7,9%)
Měna: Euro
První den- Příjezd
Letos jsem měli -snad poprvé ze všech dovolených- vybrané ubytování předem.
Ubytovali jsme se ve čtyřhvězdičkovém penzionu Sonja ve městě Vyšné Ružbachy. Součástí
ubytování je posilovna, sauna, vířivka, solná jeskyně, krytý bazén, tenisové hřiště …
Druhý den- Tatry
Být na dovolené na Slovensku a ani jednou nevyjít na hory je divné. My jsme se vydali na Solisko.
Jeli jsme lanovkou nahoru a potom pěšky asi 4km dolů.
Třetí den- Pltě a Aquacity
Jedna z věcí, proč jsme si za místo dovolené vybrali Slovensko, byly právě pltě. Pltě jsou takové
dřevěné vory. My jsme na pltě šly do Národního parku Pieniny, vyjížděli jsme po Dunajci z
Červeného Kláštoru. Můžete jet cestu tam i zpátky na pltích, nebo můžete jít pěšky. My jsme z
Červeného kláštora vyjeli na pltích a zpátky jsme šly lesem okolo řeky pěšky. Cena jedné cesty na
voru je asi 9 € . Při plavbě na pltích nebyla zajímavá jen krajina okolo, ale taky vyprávění pltníka,
který nás vezl. Prý, když někoho pocáká vodou z Dunajce, někdy v životě se na tohle místo vrátí.
Večer jsme jeli do aquaparku- Aquacity v Popradu. Chtěli jsme sem jít už včera, ale byl tu festival
fajn rádia a bylo tu prostě nacpáno. Bazény a plavání mám ráda, ale Aquacity....tak na tenhle
aquapark nikdy nezapomenu! Je to tu naprosto úžasné. Bazény se dělí na- venkovní bazény,
plavecký bazén, blue saphire a blue diamond. Venku najdete několim skluzavek a tobogánů,
termální- „sedací bazén“ (teplota asi 39°C), plavecký bazén se zorbingem. Blue saphire je termální
vnitřní bazén, kde večer svítí voda (střídavě různými barvami) a taky tu probíhá nad bazénem laser
show. Blue diamond je bazén s barem, který si můžete třeba pronajmout na oslavu nebo firemní
večírek. Kromě toho tu najdete ještě fitness centrum a sauny. (více o balíččích a cenách najdete na
aquacity.sk)
Čtvrtý den- Procházka
Byli jsme z pltí a aquaparku docela unavení, takže jsme čtvrtý den jen odpočívali a šli jsme
vyzkoušet všechno co nabízelo naše ubytování- chvilku jsme byli v posilovně, zahráli jsme si
kuželky a zašli jsme do solné jeskyně a do sauny. Večer jsme se šli projít okolo penzionu.
Pátý den- Nepodařený výlet a odjezd přes Polsko
V předposlední den dovolené jsme se chtěli jet podívat na Spišský hrad a do ledové jeskyně. Po
cestě začalo strašně pršet a nad hrad jsme tudíž nemohli jít. Taky jsme do toho trochu zabloudili a
když jsme konečně našli ledové jeskyně, zjistili jsme, že mají- i přesto co píší v průvodcích-v
pondělí ZAVŘENO.
Slovenský ráj
Rozhodli jsme se, že cestou zpátky se stavíme v Polsku.
Nejdřív jsme chtěli jít do Solných dolů Wieliczka. Prohlídky jsou ale jen v Polštině a je tu strašně
moc lidí.
Potom jsme se vydali do muzea koncentračního táboru Oswiecim....
Muzeum je docela strašlivé tím, že většina věcí tu zůstala, nebo je naaranžována tak, jak tu byla v
době masových vražd, které tu probíhaly. Můžete si tu prohlédnout spousty fotek, pokoje, kde židé
bydleli a nebo vlasy a oblečení, které tu zbyly....
Nakonec jsme ještě zašli u hranic do polského TESCA koupit sešity do školy. Je tu tisíckrát větší
výběr než v Česku, ceny jsou podobné, někdy i nižší.
Večer jsme dojeli domů.
KRKONOŠE/Český ráj
2010
BABYLON LIBEREC
Cestou do Harrachova nás stihl déšť a bouřka. Bohužel ani když jsme dojeli na chatu pršet nepřestalo. A
další den taky ne. Další dny byla taky spousta přeháněk, ale nebylo to zas tak strašné jako v jiných městech,
kde v té době propukly povodně.
Protože ven se moc nedalo chodit, vyjeli jsme do Liberce do Babylonu. Centrum Babylon Liberec
takový..zábavní park, kde najdete: aquapark, welness, hotel, iqpark, labyrint, lunapark, bownling... Protože
obejít všechny atrakce v Babylonu je nejen drahé, ale i časově náročné, vybrali jsme si jen lunapark a
lasershot.
HRADY
HRAD VAJDŠTEJN
Hrad Valdštejn byl založen okolo roku 1620. Nachází se v Turnově.
HRAD KOST
Hrad Kost se nachází v obci Libošovice, okres Jičín. Byl postaven okolo roku 1349. Kromě toho, že si
můžete prohlédnout celý vnitřek hradu, můžete se taky podívat do středověkké mučírny.
ZŘÍCENINA FRÝDŠTEJN
MUMLAVSKÝ VODOPÁD
Vydali jsme se na stezku „Krakonošova snídaně“. Stezka je dlouhá 7,5 km, vede lesem okolo řeky Mumlavy.
Asi v polovině cesty si můžete prohlédnou krásné Mumlavské vodopády.
BOBOVÁ DRÁHA
Když jeden den nepršelo, vydali jsme se do města. Ani jsme nevědli, že kousek od chaty máme bobovou
dráhu. Samozřejmě jsme tam museli zajít. Dráha je dlouhá 1400m, rychlost jízdy si vybíráte sami pomocí
páčky-brzdy na vašem bobu. Děti do osmi let musí jezdit s dospělým. U bobové dráhy se nachází taky
lanové centrum
BABIČČINO ÚDOLÍ
Na zpáteční cestě jsme zastavili v Babiččině údolí. Můžete si tu prohlédnout domek na Starém bělidle,
zámek Ratibořice, Viktorčin splav a nebo pomník babičky s vnoučaty.
Zámek Ratibořice
Pomník
Viktorčin splav