Syndrom CAN

Syndrom CAN (Child Abuse and Neglect)
Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte definuje doporučení zdravotní
komise Rady Evropy z roku 1992 takto: jakékoliv vědomé či nevědomé aktivity, kterých se
dopouští dospělý člověk (rodič, vychovatel, nebo jiná osoba) na dítěti a následkem kterých
dochází k poškození zdraví a zdravého vývoje dítěte.
Jiná definice popisuje syndrom CAN jako: jakékoliv nenáhodné, preventabilní, vědomé
(případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané
společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a
vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.
Neexistuje věk, ve kterém by dítě nemohlo být obětí syndromu CAN – všechny formy se
mohou týkat dětí ve všech věkových kategoriích.
Syndrom CAN je nutno vnímat jako velmi složitý společenský jev, do něhož se promítají
všechny oblasti života, rodiny i společnosti.
Tělesné týrání
Tělesné týrání lze definovat jako: fyzické ublížení dítěti nebo nezabránění ublížení či
utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či
důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno.
U tělesně týraných dětí může docházet k trvalým následkům tělesného poškození, jež
jsou spojeny s poškozením psychického zdraví.
Způsoby tělesného ubližování:
− jakýkoli
tělesný
kontakt,
který
zanechává škrábance, podlitiny nebo
zlomeniny
− bití rukou, bití s použitím nástrojů (př.
vařečka, pásek)
− kopání, třesení, smýkání
− popálení (př. cigaretou), opaření,
poleptání
− kousání, řezání, trhání vlasů
− kroucení a svazování končetin
− škrcení a dušení
− odpírání spánku nebo potravy
− podávání
jedovatých
nebo
nepoživatelných látek
Následky:
− tělesné poškození, trvalé fyzické následky
− poškození sebevědomí
− sebepoškozování, sebevražedné pokusy
− špatné známky a špatné pracovní výkony
− potíže s vytvářením důvěrných vztahů,
navazování vztahů, v nichž dochází opět
k týrání
− vštípená bezmoc
− závislost na různých látkách
− násilná trestná činnost
− útěk z domova
Tělesné týrání vs. výchovné tresty
Většina z nás byla přímo nebo zprostředkovaně svědkem situace, kdy nějaký dospělý
tělesně potrestal dítě – typický trest formou „pár na zadek“. Kde je ale hranice mezi tím, co se
dá považovat za výchovný trest, a co je již týráním?
Fyzické týrání je charakterizováno těmito prvky:
•
•
•
Nepředvídatelnost – Dítě netuší, co v rodiči vyvolává nutnost trestání dítěte. Nejsou
nastavena žádná pravidla či hranice. Dítě se neustále bojí, je nejisté, neví, jak se chovat, aby
to nevedlo k opětovnému potrestání.
Hněv – Fyzicky hrubý rodič jedná s dítětem pouze v hněvu a to s cílem a touhou uplatnit
kontrolu nad dítětem. Cílem není ponaučení dítěte. Čím více je rodič rozhněvaný, tím
intenzivněji dochází k týrání.
Využívání strachu ke kontrole chování – Fyzicky hrubí rodiče využívají fyzického trestání
k tomu, aby v dětech vyvolaly strach, neboť věří, že to povede k lepšímu chování.
Psychické týrání
Psychické týrání lze definovat jako: hrubé a záměrné neuspokojování psychických potřeb
dítěte vedoucí k poškození jeho osobnostního vývoje.
Velkou nevýhodou této formy týrání a zanedbávání je to, že se velice těžce rozpoznává a
je hůře prokazatelná. Dětem, které jsou psychicky týrané, často chybí sebedůvěra, ale i důvěra
vůči ostatním lidem.
Způsoby psychického týrání:
− popírání ze strany rodičů
− přítomnost při konfliktech
− nezájem, hostilita, neláska
− nadávky, ponižování, zesměšňování
− nedůvěra, opovrhování, nerespektování
− nadměrné nároky na dítě
− sociální izolace dítěte
− vyvolávání pocitu strachu, viny
Následky:
− poškozené sebevědomí
− přání si ubližovat
− vštípená bezmoc
− závislost na různých látkách
− poruchy přijímání potravy
− tendence stát se obětí emocionálního
týrání i v dalším vztahu, příp. stát se tím,
kdo emočně týrá
− potíže s vytvářením důvěrných vztahů
− lhaní, záškoláctví, útěky z domova
Sexuální zneužívání
Sexuální zneužívání lze definovat jako: nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu
nebo podnětům se sexuálním podtextem. Zahrnuje sexuální dotýkání, pohlavní styk či
vykořisťování.
Při sexuálním zneužívání se dospělý sexuálně uspokojuje dítětem nebo dítě zneužívá
k prostituci a pornografii. Následnou mlčenlivost dítěte si pak vynucuje psychickým vydíráním,
vyhrožováním, odměnami či tresty.
Pohlavní zneužívání rozdělujeme na dotykové – př. pohlavní styk a bezdotykové – př.
vystavení dítěte pornografii.
U sexuálního zneužívání je častý incest. Nejčastěji dochází ke zneužívání dcery otcem
příp. ke zneužití sestry starším bratrem.
Způsoby sexuálního zneužívání:
Bezdotykové:
− exhibicionismus, slovní obtěžování
− dítě je nuceno se před dospělým svlékat
Následky:
− poškozené sebevědomí
− myšlenky na sebevraždu nebo pokusy o ni
− poruchy přijímání potravy
−
exponování dítěte sexuálním scénám
−
Dotykové:
−
− mazlení, dotýkání se intimních zón dítěte
−
− nucení dítěte, aby se dotýkalo intimních
zón dospělé osoby
−
− sexuální útok, znásilnění
promiskuita, destruktivní sexuální vztahy,
prostituce
útěky z domova
tendence dostávat se do dalších vztahů,
v nichž dochází k sexuálnímu zneužívání
potíže s vytvářením důvěrných vztahů
Komerční sexuální zneužívání
Komerčním sexuálním zneužíváním dětí se představuje: použití dítěte pro sexuální
účely výměnou za peníze nebo za odměnu v naturáliích mezi dítětem, zákazníkem,
prostředníkem nebo agentem a jinými, kdy vydělávají na obchodu s dětmi pro tyto účely. Tento
druh zneužívání je v současnosti závažným celosvětovým problémem a patří mezi nejhorší
podoby syndromu CAN. Řadí se sem:
− dětská pornografie – zvukový nebo obrazový materiál, který používá děti v sexuálně
implicitním kontextu
− dětská prostituce – využívání dětí pro sexuální účely za peníze či jinou odměnu
− sexuální turistika – sexuální zneužívání dětí v souvislosti s turistikou.
Zanedbávání
Zanedbávání je definováno jako: jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou
újmu ve vývoji dítěte, nebo ohrožuje dítě. V tomto případě rodič, příp. jiný pečovatel
dlouhodobě selhává v poskytování péče přiměřené potřebám a věku dítěte.
Zanedbávání dítěte může mít tyto formy:
− tělesné zanedbávání – neuspokojování tělesných potřeb – neposkytování přiměřené výživy,
oblečení, přístřeší, zdravotní péče, atd.
− citové zanedbávání – neuspokojování citový potřeb dítěte – nedostatek pozitivních citových
vazeb, odmítání nebo ignorování dítěte, vytváření atmosféry strachu, apod.
− zanedbávání výchovy a vzdělání – nedostatečná podpora dítěte na získání standardního
vzdělání dle jeho individuálních možností a potřeb – absence ve škole, nevhodné podmínky
pro školní přípravu, atd.
Zvláštní formy syndromu CAN
Systémové týrání
Systémové týrání (druhotné ponižování) je způsobeno systémem, který byl původně
vytvořen na ochranu dětí a jejich rodin. Označujeme tak postupy orgánů či institucí, jež mají
primárně pečovat o zdraví a rozvoj dětí, ale přesto jejich činnost vede k poškozování těchto
práv.
S touto formou týrání úzce souvisí i tzv. sekundární viktimizace. Nevhodně vedeným
vyšetřováním týraného dítěte může docházet k dalším traumatizacím a k prohloubení
negativních dopadů týrání.
Příklady systémového týrání:
− zanedbání péče v kolektivních zařízeních (denní zařízení, školy,…)
− oddělení dítěte od rodiny, i když to není nutné pro ochranu dítěte
− rozhodování o osudu dítěte bez řádné znalosti situace
− neumožnění dítěti vyjádřit svůj názor v procesu rozhodování – upřeno právo být slyšen
− neinformování dítěte v případě důležitých záležitostí, jež se ho týkají
− úzkost způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudním systémem
− trauma způsobené dítěti necitlivými či zbytečnými lékařskými prohlídkami
Rituální zneužívání
Rituální zneužívání lze označit za nejpodivuhodnější formu týrání, jež se často
projevuje bizarními a pro dnešní dobu až neuvěřitelnými příznaky a rysy. Je to takové zacházení
s dětmi, které se uskutečňuje v souvislosti s nějakými symboly, které mají náboženskou,
magickou či nadpřirozenou charakteristiku a jsou součástí nějakého organizovaného
společenství.
Münchhausenův syndrom by proxy
Tento syndrom je charakteristický tím, že někteří rodiče (obvykle matky) si, vedle
úmyslných otrav různými léky, vymýšlejí u dětí nejrůznější onemocnění, které uměle v dítěti
vyvolávají.
Münchhausenův syndrom by proxy je velice těžké diagnostikovat, neboť je často těžké
uvěřit tomu, že matka, která spolupracuje, udržuje dynamický vztah s lékařem, projevuje
úzkostný strach o dítě, je schopná zároveň tyto stavy dítěte vyvolávat. Jedním z vodítek, jak
tento syndrom lze odhalit může být okolnost, kdy dítě se stává nemocné pouze v přítomnosti
jeho matky.
Zdroje:
• FEURTADO, Jessica. Munchausen by Proxy Syndrome: A Deadly Disorder. In: AllPsych
[online].
AllPsych,
15.
5.
2004
[cit.
2014-12-14].
Dostupné
z:
http://allpsych.com/journal/munchausen/.
• MATĚJČEK, Zdeněk, Jiří DUNOVSKÝ a Zdeněk DYTRYCH. Týrané, zneužívané a
zanedbávané dítě. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, 245 s. ISBN 8071691925.
• MATOUŠEK, Oldřich. Encyklopedie sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 576 s. ISBN
9788026203667.
• VANÍČKOVÁ, Eva, Zuzana HADJ-MOUSSOVÁ a Hana PROVAZNÍKOVÁ. Násilí v rodině:
syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995, 64 s. ISBN
8071840084.
• HANUŠOVÁ, Jaroslava. Násilí na dětech – syndrom CAN. Praha: Vzdělávací institut ochrany
dětí o.p.s., 2006, 24 s. ISBN 80-86991-78-4.
• MPSV ČR. Komerční sexuální zneužívání dětí [online]. MPSV, 2009 [cit. 2014-12-14].
Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7289/KSZD.pdf.
• MUFSON, Susan a Rachel KRANZ. O týrání a zneužívání. Praha: Nakladatelství Lidové
noviny, 1996, 131 s. ISBN 8071061948.
• PEMOVÁ, Tereza a Radek Ptáček. Sociálně-právní ochrana dětí pro praxi. Praha: Grada
Publishing, 2012, 192 s. ISBN 978-80-247-4317-2.
•
PÖTHE, Petr. Dítě v ohrožení. 2. rozš. vyd. Praha: G plus G, 1999, 186 s. ISBN
8086103218.