Rajhrad - Klastorskalka
Transkript
Pane, prichádzame na toto posvätné miesto poznačené životom svätých pustovníkov sv. Svorada-Andreja a sv. Beňadika, aby sme sa cez ich život priblížili k Tebe a mohli Ťa nasledovať v každodennom živote. Pohľad na ich život nám prináša päťkostolský biskup Maurus, ktorý svätcov poznal a píše v 11. storočí o nich: „Akou skrúšenosťou srdca a trýznením tela seba tu sužoval (Svorad). Čo som z rozprávania jeho učeníka blahoslaveného Beňadika, ktorý s ním žil v spoločenstve, počul, rozhodol som sa predložiť niekoľkými slovami. Ja, Maurus, teraz z Božej milosti biskup, vtedy však chlapec, žiak, som toho dobrého muža videl, ale aký bol spôsob jeho života, poznal som nie z videnia, ale z počutia. Keď teda do nášho kláštora, zasväteného ku cti blahoslaveného biskupa Martina, už spomínaný mních Benedikt často chodieval, mne to, čo nasleduje, o jeho ctihodnom živote rozprával.“ Veríme, že Panna Mária je najkrajším a najvznešenejším Božím stvorením. Mária má jedinečnú a najvyššiu dôstojnosť preto, lebo je Božou Matkou. Krásnu a správnu úctu k Matke Božej želám a vyprosujem všetkým čitateľom. Nech každý podľa vlastných darov napreduje po ceste viery, ktorá vzbudzuje nádej a je činná v obetavej láske. Mons. Marián Chovanec banskobystrický diecézny biskup Aj my, chceme spolu s ním – cez pobožnosť krížovej cesty – hlbšie preniknúť do ich života, a tak viac porozumieť našej životnej ceste a vo väčšej miere patriť Tebe Pane. Mons. Viliam Judák nitriansky diecézny biskup Skalka v roku 1783 ISBN 978-80-971776-4-5 euroregion BÍLÉ - BIELE KARPATY By Benedictine Journeys II ydejme se na benediktinskou cestu II Vydejme se na pouť s benediktiny skrze staletí až po dnešní dny a při tom si všímejme výrazné a nikterak a ničím nepřekryté nebo dokonce smazatelné tzv. benediktinské stopy nejenom v historii, nýbrž i kultuře, ve střední Evropě. Taktéž v kalendářním roce 2013 pokračovala vzájemná spolupráce Benediktinského opatství sv. Petra a Pavla v Rajhradě, které oslavilo 200. výročí povýšení, z rozhodnutí rakouského císaře Františka I., na samostatné opatství, s Benediktinským opatstvím na starobylé Skalce u Trenčína. Spolupráci úspěšně zastřešily v projektu „Benediktinskými cestami“ v roce 2011 NEINVESTIČNÍ FOND BEŇADIK z Trenčína a NADACE ORA ET LABORA z Rajhradu. Pilotní projekt ukázal správnost rozvoje starobylých benediktinských tradicí ve středoevropském prostoru, rozvoj duchovního, kulturního i historického dědictví v obou místech. Důkazem užitečnosti přeshraniční spolupráce je rozvoj obou klášterů. V Rajhradě byla zdárně završena další, avšak zdaleka ne poslední, etapa obnovy kláštera do někdejší krásy (podařilo se zrekonstruovat část prelatury s letním refektářem), na Skalce probíhá archeologický průzkum a obnova stavebních prvků klášterní stavby. K oběma aktivitám přispěla značnou mírou účast mládeže z obou regionů, která přinesla potřebu nejen se opět setkávat, obnovovat vztahy a staletí budované bratrství mezi našimi národy, ale také znalost jazyku na obou stranách politiky vytvořené hranice. Opravit staré a notně zchátralé zdi, popřípadě propadlé a zatékající střechy, 4 Let‘s hit the road with Benedictines through the centuries until present-day and let‘s see the significant traces of Benedictines, which are visible not only in history, but also in the culture of Central Europe. Mutual cooperation of Benedictine Monastery Rajhrad and Benedictine Monastery Skalka upon Trenčín continued also in 2013. The collaboration of those monasteries has successfully started in a project „Benedictine Journeys“ in 2011, which was supported by Beňadik non-investment fund in Trenčín and Ora et Labora foundation in Rajhrad. The pilot project proved the right heading of the development of the ancient Benedictine tradition in Central Europe, common development of spiritual, culture-historical heritage in both locations. The proof of the usefulness of this cross-border cooperation is the development of both monasteries. In Rajhrad the restoration of the monastery continued successfully and part of the prelature with the summer refectory was reconstructed. On Skalka the archaeological survey and restoration of monastic elements of the building is taking place. Both activities in these regions are supported by many young participants, who brought there the need not only to meet again, renew relationships and centuries-old brotherhood between our people, but also to bring our languages together again. To rebuild old and dilapidated walls or sunken and leaking roofs is not easy, but possible, due to the many benefactors and enthusiasts. Far more important and more difficult is to return the life filled with the living God into these places. In this context, certainly not only me is very saddened that the newly formed Slovak Benedictine Community did not choose Skalka as the site of his monastic apostolate. není nikterak lehké, ale nikoli nereálné, a to díky mnohým dobrodincům a nadšencům. Daleko důležitější a o poznání těžší je do těchto zdí, o což se snažíme jak v Rajhradě, tak na Skalce, především vrátit život, který by je opětovně naplnil teplem radostného setkávání lidí s živým Bohem. V této souvislosti bezesporu nejenom mne velmi rmoutí, že nově se tvořící benediktinská komunita na Slovensku si nevybrala, ač o to místní velice stáli, jako místo svého mnišského apoštolátu právě Skalku. Je však více než povzbudivé, že stále častěji k nám přicházejí nebo přijíždějí, někdy i opakovaně, lidé nejrůznějšího charakteru (hosté, poutníci, turisté, umělci, náhodní kolemjdoucí) a to je jak pro Rajhrad, tak pro Skalku jako „místa setkávání“, která navíc velmi pozvolně stále povstávají z duchovních i materiálních trosek, velmi nadějné. Potřeba setkávání našla odezvu na obou stranách hranice a přináší kýžené ovoce v mnohých společných aktivitách oslovující zejména mladé lidi z řad věřících i nevěřících a pokračuje projektem „Benediktinskými cestami II“, jehož výsledkem je právě tato publikace, kterou vám nyní s dovolením předkládáme. Jedná se o společné kolektivní dílo, které má široké veřejnosti představit nejenom velký duchovní, historický a kulturní potenciál obou nikterak bezvýznamných kulturních památek, ale také možnost nevšedního turistického i sportovního prožitku. Ať je nám všem seznámení s bohatou historií i současností výrazné „benediktinské stopy“ stálou výzvou k novým počátkům ve vašem vlastním životě. Vy všichni, kteří na Skalku nebo do Rajhradu zavítáte, obdivujte nejenom romantickou krásu těchto míst, ale zároveň, prosím, neopomeňte obohatit svou duši, vyprosit si toliko potřebné požehnání a načerpat sílu pro další dny vašeho pozemského putování. However, it is more than encouraging that more and more people come to Rajhrad and Skalka repeatedly, for all kinds of reason (guests, pilgrims, tourists, artists, accidental passers-by) and the monasteries are becoming meeting points for many men. The need to meet was echoed on both sides of the border and brings us the project „Benedictine Journeys II“, which results in this publication. It is a common collective work that presents to general public a great spiritual, historical and cultural potential of both monasteries plus the possibility of an unusual tourist and sports experience. Let the rich history and present significant „traces of the Benedictines“ be for us a challenge to new beginnings in your own life. All of you who visit Skalka or Rajhradu, admire not only the romantic beauty of these places, but at the same time be sure to enrich your soul and gain strength for the next days of your earthly pilgrimage. P. Augustin Ladislav Gazda OSB Prior – Administrator Benedictine Monastery of Sts. Peter and Paul in Rajhrad P. Augustin Ladislav Gazda OSB Aktivity na kláštoroch / Activities Veľká Skalka – oltár kláštornej kaplnky zničený v r. 1972 / Veľká Skalka – The chapel 1972 6 převor – administrátor Benediktinské opatství sv. Petra a Pavla v Rajhradě Veľká Skalka – kláštorná kaplnka obnovená po roku 1989 / Veľká Skalka – The chapel 1989 Aktivity na kláštoroch / Activities Rajhrad – zničené priestory kláštora /Rajhrad – The monastery before reconstruction Rajhrad – priestory po rekonštrukcii v roku 2012 / Rajhrad – The monastery after reconstruction 7 „ Nitriansky biskup Karol Kmeťko a pápežský protonotár Andrej Hlinka v roku 1924 na Skalke. (V roku 1924 nitriansky biskup vyhlásil celý areál Skalky za slovenské pútnické miesto s významom, aký majú Lurdy vo Francúzsku.) Vystavme pomník našej cirkevno-národnej slobody! Obnovme chrám našich slovenských patrónov, sv. Andreja a Beňadika s misijným ústavom pre celé Slovensko! Položme základ našej lepšej budúcnosti! Malá Skalka v roku 1910 Malá Skalka v roku 1924 (Citát z výzvy prvých slovenských biskupov v Nitre z roku 1921 na obnovu starobylej Skalky. Zdroj: www.klastorskalka.sk) Pri jej 90. výročí zarezonovala znovu. Osobnosti z cirkevného, kultúrneho, verejného, podnikateľského a umeleckého života v regióne Trenčín, ale aj na celom Slovensku a v zahraničí prijali počas slávnostnej svätej omše na Malej Skalke 20. februára 2011 novú výzvu na obnovu najstaršieho pútnického miesta na Slovensku. V tom istom čase vznikol z iniciatívy nitrianskeho biskupa Mons. Viliama Judáka a početných osobností trenčianskeho regiónu i z celého Slovenska Neinvestičný fond Beňadik, ktorého hlavným poslaním je obnova a rozvoj starobylej Skalky. V septembri 2011 sa N. F. prihlásil k VI. výzve TSK mikroprojektom cezhraničnej spolupráce pod názvom Benediktínskymi cestami, ktorého poslaním je vybudovať na Skalke náučný chodník a u nášho partnera v Rajhrade prispieť k obnove starobylého kláštora. / Nitra Bishop Karol Kmeťko at Skalka 1924 Beňadik non-investment fund has arisen from initiation of Nitra´s bishop Mons. Viliam Judák as well as populous characters of Trenčín region in 2011. Its main aim is restoration and development of ancient Skalka upon Trenčín, the oldest pilgrimage place in Slovakia. Ora et Labora foundation has been established by Rajhrad municipality in 1995 and its activities focuses on preservaton and utilization of Benedictine Monastery Rajhrad, the oldest monastery in Moravia. The name of the foundation revers to monastic programme of the Benedictines „pray and work“. Rajhrad 1930 Náš partner NADACE ORA ET LABORA z moravského Rajhradu prijal našu výzvu na spoluprácu a takto sa nám predstavil: Objekt kláštera Rajhrad je nemovitou památkou. Její záchranu podporuje NADACE ORA ET LABORA založena Městem Rajhrad v březnu 1995 a zapsána u Krajského soudu v Brně pod č. N 4 v nadačním rejstříku. Nese název podle řeholního programu benediktinů – MODLI SE A PRACUJ. Své působení zahájila posláním: • záchrana a využití nemovité kulturnní památky – benediktinského kláštera, zdejšího barokního skvostu, který je nejstarším klášterem na Moravě, představeným podle posledního projektu slavného architekta J. B. Santiniho-Aichla. 8 Kláštor Rajhrad 9 • záchrana kulturní památky – knihovního fondu a mobiliáře historické klášterní knihovny. Nadace úzce spolupracuje s vlastníkem – Benediktinským opatstvím, a spolu s Městem Rajhrad pomáhá získávat prostředky na realizaci oprav. Působí pouze dobrovolným úsilím svých členů a nemá žádné zaměstnance. Od roku 1995 nadace shromáždila více než 7 milionů korun od drobných dárců, od fyzických a právnických osob. Značná část obnovy byla financována z dotací a grantů. Také díky projektu Evropského fondu regionálního rozvoje – Společně bez hranic – Benediktinskými cestami jsme přispěli k obnově kláštera díky výměně studentů v dvou letních táborech. Součástí projektu byla také kulturní a duchovní výměna. Věřící z Rajhradu navštívili poutní místo Skalka s jeho klášterem, Pěvecký sbor PIARISIMO Piaristického gymnázia Dr. Jozefa Braneckého navštívil Rajhrad dvakrát s pásmem světských i duchovních písní, a to v r. 2012 při příležitosti 964. výročí založení benediktinského kláštera a v rámci poutě ke sv. Petru a Pavlovi v r. 2014. • www.rajhrad.cz/oraetlabora/ • mail: [email protected] Along the Benedictine Ways In 2014 it will be exactly 1 180 years since the first ruler from Slovakia, Prince Pribina, got baptized, in 834. It was not, however, the beginning but the continuation of the Benedictines’ efforts to implement the Christian teaching among the Slavic ethnic groups on the north of the Danube River. The very first Christians in this area were the Christian legionaries recruited from the Roman troops of Emperor Marcus Aurelius. Between the years 172 and 180, they were fighting on the north of the limes romanum, close to modern-day Trenčín, against the Germanic tribe of Quads. Since the ancient times, there had been two lines of the Amber Road in the river´s Váh and Moravia valleys. It was an ancient trade route leading from the Baltic Sea to the Mediterranean Sea and to oriental countries, used by Roman, Byzantine, Arabic and Frankish merchants. They were joined on their travels by the first Christian missionaries – the Benedictines, men in black cowls who were referred to as the cultural ploughmen of medieval Europe. Benediktínski pustovníci sv. Andrej-Svorad a Beňadik vyobrazení na oltári a na bočných stenách kostola na Malej Skalke / Benedictine pilgrims Sts. Andrew-Svorad (left) and Benedict (right) at Malá Skalka o stopách benediktínov V roku 2014 uplynie presne 1 180 rokov odvtedy, ako sa nechal pokrstiť prvý panovník z územia Slovenska – knieža Pribina v roku 834. Nebol to však začiatok, ale pokračovanie benediktínskeho úsilia pri zvestovaní kresťanského učenia u slovanských etník na sever od rieky Dunaj. Avšak úplne prvými kresťanmi na tomto území boli kresťanskí legionári v rímskom vojsku cisára Marca Aurélia, ktorí bojovali proti Kvádom severne od limes romanum, niekde pri Trenčíne v rokoch 172–180. Údoliami riek Váhu a Moravy viedli od staroveku dve vetvy významnej Jantárovej cesty, ktorá bola prirodzenou spojnicou medzi pobrežím Baltického mora a krajinami Stredozemného mora a Orientu. Tieto cesty radi využívali rímski, byzantskí, arabskí, franskí obchodníci. Spolu s nimi, po tých istých cestách, prechádzali, ale aj zostávali, prví franskí kresťanskí misionári-benediktíni. Muži v čiernych habitoch, prezývaní aj kultúrni oráči stredovekej Európy. 10 Najstaršia kaplnka v benediktínskej časti kláštora na Veľkej Skalke / The chapel at Veľká Skalka Benedictines This religious order contributed the most to the preservation of the ancient culture, erudition and economic development in the Middle Ages. Regula Benedicti, or Humble Regulations for Beginners, compiled in the 6th century for 11 Sv. Benedikt z Nursie / St. Benedict of Nursia / Zdroj: Internet, Wikipédia Rub a líce medaily sv. Benedikta / The medal of st. Benedict 12 enediktíni (Ordo Sancti Benedicti, OSB) Tento mníšsky rád sa zaslúžil najväčšou mierou o zachovanie starovekej vzdelanosti, ekonomiky a kultúry, a ich prenos do stredovekej spoločnosti. Regule Benedicti, alebo Skromné pravidlá pre začiatočníkov, ktoré sv. Benedikt z Nursie zaviedol v polovici 6. storočia pre kláštor v Monte Cassine, presadil o tristo rokov neskôr v celej kresťanskej Európe sv. Benedikt z Aniane. Základným pravidlom, ktoré odlišovalo benediktínskych mníchov od ostatných, bola pokora vo všetkom – v jedení, pití, spánku, v plnení povinností, a súčasne aj bezvýhradná poslušnosť voči nadriadeným. Prelomovou kultúrnou novinkou v mníšskom živote bol spôsob, ako sa učiť pokore – bolo to prostredníctvom práce. Už nie iba rozjímanie a modlenie, ale každý druh práce, aj fyzickej, ktorá bola v stredovekom chápaní podradnou činnosťou. Z kultúrneho hľadiska to znamenalo úplnú rehabilitáciu ľudskej práce, ktorá dostala rovnakú dôstojnosť ako modlitba. Heslo „Ora et labora“ (modli sa a pracuj) je treba chápať aj v dobovom kontexte, ako pokrokovú a revolučnú myšlienku vo vývoji vtedajšej spoločnosti. Postupne sa formovali nové smery aj v benediktínskej reholi – cisterciáni (podľa Roberta z Molesmes z kláštora Citeaux v Burgundsku) venovali najväčšiu pozornosť obrábaniu pôdy, a k tomu prináležiacim prácam (zveľaďovanie Božej záhrady), kartuziáni (od 11. storočia podľa opáta Bruna v Grande Chartreuse v Alpách) zase dokazovali pokoru tým, že nosili šaty z najhrubšieho materiálu, a ich jediným „bohatstvom“ boli knihy a veľká knižnica. Presadenie pútnictva ako spôsobu pokánia, je zase výsledkom Clunyjskej reformy (benediktínsky kláštor v Cluny), ktorá začala organizovať pravidelné púte k sv. Jakubovi do Compostely. V 9.–13. storočí boli benediktíni rádom, ktorý formoval kultúru stredovekej Európy aj v oblasti rozvíjania vied a výtvarného umenia – neoddeliteľnou súčasťou práce bol dôraz na pravidelné čítanie a prepisovanie starých rukopisov, tvorbu nových textov a umeleckých diel. Kláštorné skriptóriá sa stali mostom, ktorý prenášal antickú vzdelanosť do stredovekej kresťanskej spoločnosti – tento trend sa prenášal do všetkých krajín, kde rád pôsobil. V Čechách bol najvýznamnejším centrom šírenia románskej kultúry kláštor v Prahe na Strahove, v Břevnove založil benediktínsky kláštor sv. Vojtech (biskup, ktorý urobil z pohanského Vajka – kresťana Štefana, neskôr kráľa), nemenej významným bol Rajhrad na Morave. V Uhorskom kráľovstve plnil „materskú“ funkciu kláštor na Panónskej hore (dnešná Pannonhalma), už od čias kráľa Štefana I., ale ešte o vyše storočie starším strediskom benediktínov bola Nitra, ako sídelné mesto Nitrianskeho kniežatstva už v 9. storočí. Benediktíni na Slovensku O udomácnenie kresťanských misionárov-benediktínov – na území Slovenska sa ako prvý zaslúžil Pribina. Narodil sa približne okolo roku 800, v rokoch 825–833 bol kniežaťom v Nitre (vtedajšej Nitrave). Nitrianske kniežatstvo zaberalo približne celé dnešné Slovensko, s najvýznamnejšími the monastery of Monte Cassino by St. Benedict of Nursia, were adopted in the whole Christian Europe 300 years later by St. Benedict of Aniane. The basic rule that distinguished Benedictine monks from the others was humility in everything ranging from eating, drinking, sleeping, and working up to the unreserved obedience towards their superiors. Through work did they learn to be humble, which was really a turning point at that time. They weren’t just praying and contemplating, but they were working physically, although this type of work was considered inferior. This way, Benedictines returned dignity to physical work. “Ora et labora” (pray and work) was a new progressive idea in the development of the society at that time. Gradually, various tendencies were formed in the Benedictine order. The Cistercians (by Robert of Molesme from the Cîteaux Abbey) focused on manual work and self-sufficiency, the Carthusians (from the 11th century by St. Bruno from the Grand Chartreuse in the French Alps) proved their humbleness by wearing frocks from the most rough cloth, and their only treasures were books and extensive library collections. The Cluniac Reforms promoted pilgrimage as a way of repentance and started to organize pilgrimages to Santiago de Compostela. In the 9th through 13th centuries, the Benedictine Order was forming the culture of the medieval Europe also by developing and supporting science and fine arts. Reading, transcribing old manuscripts, or creating new texts and works of art were all inseparable parts of their devotion and efforts. Wherever the Benedictines worked, monastery scriptoria were transferring and passing on antic culture and education to the medieval Christian society. In the territory of the present-day Czech Republic, the most important centers of Romanic culture were the Strahov Monastery in Prague, the Břevnov Benedictine Monastery (founded by St. Vojtech who baptized the pagan Vajk, future King Stephen I of Hungary), and the Rajhrad Monastery in Moravia. In the Hungarian Kingdom, there was a monastery on the Holy Mount of Pannonia (modern-day Pannonhalma) since the era of King Stephen I. Nitra, the capital of the Principality of Nitra, became the Benedictine center as early as the 9th century. The Benedictines in Slovakia It was Pribina who greatly contributed to the settling down of the Benedictine Order in the territory of modern-day Slovakia. He was born about the year 800; between 825 and 833, he was the Prince of Nitra (at that time called Nitrava). The Principality of Nitra occupied approximately the territory of contemporary Slovakia, with its most important hill-forts and settlements from Pobedim and Skalka near Trenčín in the western part up to Spišské Tomášovce and Čingov in the east. In the middle of the 9th century, all the area including Pannonia, current Moravia and western Slovakia was divided between the Diocese of Salzburg and the Diocese of Passau. Members of the Benedictine Order were executing Christian and missionary activities. Prince Pribina invited the Metropolitan of Salzburg, Adalramus, who came in 828 to consecrate the Erb benediktínskej rehole / The coat of Arms of the Benedictine order / Zdroj: Internet, Wikipédia Ora et labora – štúdia vitráže (Jozef Vydrnák, 2009) 13 Hrad Nitra / Nitra Castle hradiskami a sídlami od Pobedimu a trenčianskej Skalky na západe po Spišské Tomášovce a Čingov na východe. V polovici 9. storočia bola oblasť celej Panónie, ako aj dnešnej Moravy a západného Slovenska, rozdelená medzi cirkevnú pôsobnosť Salzburskej a Pasovskej diecézy a vykonávateľmi misijnej kresťanskej činnosti boli príslušníci benediktínskeho rádu. Na pozvanie kniežaťa Pribinu prišiel vysvätiť prvý kamenný kresťanský kostol v Nitre v roku 828 osobne salzburský arcibiskup Adalramus – tento dátum, a tento kostol, je teda oficiálnym začiatkom pokresťančovania Slovenska. Existencia kostola je historicky síce potvrdená, ale na jeho presné určenie miesta a archeologické objavenie sa ešte stále čaká. first Christian stone church in Nitra. This date is the official beginning of the Christianization of Slovakia. The existence of the church has been proved, but we still don’t know its exact place of occurrence. Socha Pribinu na Nitrianskom hrade / The statue of Pribina in Nitra Po nútenom odchode z Nitry, založil a vybudoval Pribina pri ústí rieky Zaly do Blatenského jazera, na území osídlenom Slovanmi – Blatnohrad (Blatengrad, Mosaburg, dnes Zalavár), ktorý sa stal centrom nového kniežatstva. Panónske kniežatstvo tvorilo územie ohraničené riekou Dunaj na severe a východe, na západe zaberalo aj dnešný rakúsky Burgenland, severovýchodnú časť súčasného Slovinska a Štajersko (od Veszprému a Pécsu po slovinský Ptuj). V Panónii pokračoval Pribina v christianizačnom úsilí a spolupráci s benediktínskymi misionármi, v roku 850 (24. januára) sa konalo slávnostné vysvätenie kostola v Blatnohrade. Úspešné pôsobenie Pribinu, ako panónskeho kniežaťa, trvalo 21 rokov (840–861). Blatnohrad sa stal významným centrom kresťanskej vzdelanosti a misijným východiskom. Po Pribinovi sa stal panónskym kniežaťom jeho syn Koceľ, ktorý bol kresťanom už od svojho narodenia. Pokračoval v úspešnom diele svojho otca a bol horlivým christianizátorom. Keď solúnski bratia Konštantín-Cyril a Metod v roku 863 prichádzali na pozvanie kniežaťa Rastislava na Moravu, prechádzali cez Koceľovo územie, ale o ich možnom stretnutí nemáme zachované informácie. Konštantín-Cyril s Metodom sa určite zastavili v Blatnohrade u Koceľa v roku 867, počas svojej cesty z Moravy do Ríma. Vzájomné stretnutie muselo vyvolať obojstranné sympatie a záujem – Koceľ sa stal zástancom slovienskeho písma a liturgie a vybral niekoľko desiatok svojich vzdelancov, aby sa vyučili v novom písme a obradoch. V roku 869 požiadal pápeža Hadriána II., aby vysvätil Metoda za panónskeho biskupa. renčiansky kraj V Trenčianskom kraji je najstarším benediktínskym kultúrnym centrom kláštor na Skalke pri Trenčíne. Významným sakrálnym objektom sa Skalka stala po príchode sv. Benedikta (okolo roku 1031), a jeho neskoršej mučeníckej smrti. Svätí Svorad (Andrej) a Benedikt sa stali prvými kanonizovanými svätcami Uhorského kráľovstva (ešte v 11. storočí) a Skalka sa stala odvtedy významným pútnickým miestom – najstarším na Slovensku. 14 • http://sk.wikipedia.org/wiki/Blatnohrad Panónske križovatky Pannonian Crossroads After he involuntarily left Nitra, Pribina founded the center of his new principality in Blatnohrad (Blatengrad, Mosaburg, nowadays Zalavár), an area near the mouth of the River Zala settled by the Slavs. The Principality of Pannonia was surrounded by the Danube River in the north and east and occupied the territories of present-day Austrian Burgenland, part of Slovenia and Steiermark (from Veszprém and Pécs to Ptuj in Slovenia today). In Pannonia, Pribina continued his efforts at Christianization. He collaborated with Benedictine missionaries. The Church of Blatnohrad was solemnly consecrated on January 24, 850. Within the 21 years of Pribina´s successful reign (840–861), Blatnohrad became an important centre of Christian culture and missionary activities. Pribina’s son Koceľ, a Christian since he was born, became Prince of Pannonia after his father. A zealous Christianizer, he continued the work of his father. In 863, Sts. Cyril and Methodius from Solun were passing the territory of Koceľ as they were coming to Moravia on the invitation of Prince Rastislav, but it is not known if they actually met. Indisputable, however, remains the fact that Cyril and Methodius visited Koceľ in Blatnohrad in 867, on their journey from Moravia to Rome. Their gathering aroused mutual sympathies. Koceľ became an assiduous defender of the Slavic alphabet and liturgy. He ordered tens of his scholars to learn the new alphabet and ceremonials. In 869, he asked Pope Adrian II to consecrate Methodius as Bishop of Pannonia. Trenčín Region The monastery in Skalka near Trenčín is the oldest Benedictine settlement in the region of Trenčín. Skalka became a significant sacral site after the arrival of St. Benedict, around the year 1031, and later after his martyrdom. St. Andrew-Svorad and St. Benedict were the first saints to be canonized in the Hungarian Kingdom, as early as the 11th century. At that time, Skalka became an important pilgrimage site – the oldest in the territory of modern-day Slovakia and in the entire Hungarian Kingdom. Zalavár – Blatnohrad, pamiatka na sv. Cyrila a Metoda / Zalavár – Blatnohrad – The statue of Sts. Cyril and Method Zalavár – Blatnohrad, kresťanský kostol / Zalavár – Blatnohrad – Christian church Skalka As a Point of Origin Skalka near Trenčín is the place related to the oldest legend of the then Hungarian Kingdom – “The Lives of Saint Hermits, Svorad The Confessor and Benedict the Martyr, written by Maurus, Bishop of Päťkostolie (Quinque Ecclesiae/Pécs)“. It dates back to the years 1064 to 1070 and was written by Maurus, a Benedictine monk from the monastery of Pannonhalm, future Bishop of Pécs, who personally knew Benedict from Skalka. These facts were written on the occasion of canonization of both saints – St. Svorad the Confessor and St. Benedict the Martyr, the oldest 15 Saints in the Hungarian Kingdom. In the Middle Ages, the legend was noted in the whole Europe. Up to this time, its then descriptions have been preserved in the Royal Library in Brussels, the Mazarin Library in Paris, the Szechenyi Library in Budapest, or in Munich. Its oldest version dating back to the 13th century is available in the Zagreb Breviary in the University Library in Zagreb. The text accounts the hermit life of St. Andrew-Svorad in the cave under Zobor near Nitra, his 40-day lent on 40 nuts, his asceticism and penance as proved by a chain ingrown into his flesh, found after his death, and the miracles he did when he brought to life a dead bandit in his cave and saved a criminal condemned to the gallows. Svorad’s life and actions were retold by his disciple Benedict, who continued his hermit life in the cave at Skalka near Trenčín after the death of his teacher. Three years later, in 1034, Benedict was assaulted and killed by bandits who expected to find a treasure in the cave. The body they threw to the river Váh was protected by an eagle and stayed intact the whole year after his death. The cult of adoration of St. Benedict has been known since the latter half of the 11th century. In the place where he had lived, the Church of St. Benedict had been constructed before the end of the 11th century, but its existence has been traced back only to the year 1208. It was when the pilgrimage tradition at Skalka began. Veľká Skalka pred rokom 1924 kalka ako východisko Veľká Skalka, pôvodná socha sv. Beňadika v jaskyni / Veľká Skalka – the original statue in the cave 16 Skalka pri Trenčíne je miestom, spojeným s najstaršou legendou z obdobia Uhorského kráľovstva – „Životom svätých pustovníkov Svorada Vyznávača a Benedikta Mučeníka, napísaný Maurusom, Päťkostolným biskupom“. V rokoch 1064–1070 ju napísal Maurus, benediktínsky mních z kláštora v Pannonhalme, neskorší biskup v Pécsi (Päťkostolí), ktorý osobne poznal Benedikta zo Skalky. Spísanie skutkov súviselo s kanonizovaním oboch svätcov, a sv. Svorad-Andrej a sv. Benedikt sa tak stali najstaršími uhorskými svätcami vôbec. V stredoveku bola legenda známa v celej Európe – jej dobové opisy sú dodnes zachované v Kráľovskej knižnici v Bruseli, v Mazarinovej knižnici v Paríži, v Mníchove, v Széchényiho knižnici v Budapešti, najstaršia verzia z 13. storočia je v Záhrebskom breviári v Univerzitnej knižnici v Záhrebe. Obsahom textu je pustovnícky život sv. Svorada-Andreja v jaskyni pod Zoborom pri Nitre – jeho 40-dňový pôst so 40 orechmi, pravidelné odriekanie, ktoré po smrti ukázala reťaz vrastená do tela, i zázraky, ktoré vykonal, keď prebral k životu mŕtveho zbojníka vo svojej jaskyni a neskôr aj odsúdeného zločinca spod šibenice. Svoradove skutky a život porozprával jeho žiak Benedikt, ktorý po smrti svojho učiteľa pokračoval v pustovníckom živote v jaskyni na Skalke pri Trenčíne. Benedikta po troch rokoch pustovníčenia (v roku 1034) prepadli a zabili zbojníci, ktorí čakali, že nájdu v jaskyni poklady. Telo, ktoré hodili do rieky Váh, strážil orol a zostalo neporušené celý rok. Malá Skalka (Lesser Skalka) On the way to Nemšová from Trenčín, a twin-tower church, visible from distance, will catch your eye. The baroque appearance of the church goes back to the year 1745, as a result of reconstruction by the Trenčín Jesuits Veľká Skalka, pôvodné sochy v priestore rajskej záhrady / The Paradise garden at Veľká Skalka Malá Skalka v roku 1910 Kult uctievania sv. Benedikta na Skalke sa spomína už od druhej polovice 11. storočia, a na mieste jeho pobytu bol už koncom storočia postavený Kostol sv. Benedikta, ktorý je písomne doložený z roku 1208. V tomto období sa začala aj pútnická tradícia Skalky. Malá Skalka Malá Skalka Na ceste z Trenčína do Nemšovej upúta pozornosť kostol s dvoma zďaleka viditeľnými vežami – táto baroková podoba kostola pochádza z roku 1745 a je výsledkom stavebnej činnosti trenčianskych jezuitov. Pôvodne stála na tomto mieste neskorogotická kaplnka bez veží. Malá Skalka je miesto, kde podľa legendy zhodili zbojníci Benedikta do Váhu. V roku 1924 tu nitriansky biskup Karol Kmeťko vyhlásil celý areál Skalky za slovenské pútnické miesto s významom, aký majú Lurdy vo Francúzsku. Veľká Skalka Veľká Skalka Veľká Skalka, záver jaskyne so sochou sv. Beňadika / The cave at Veľká Skalka – the statue of st. Benedict 18 Kostol na mieste kanonizácie sv. Benedikta musel stáť na Veľkej Skalke už okolo roku 1083, písomne je doložený v roku 1208, od roku 1224 aj s benediktínskym kláštorom. V rokoch 1224–1528 bolo na Skalke benediktínske opátstvo, zriadené na základe súhlasu nitrianskeho biskupa Jakuba: „Jakub, nitriansky biskup ustanovuje opátstvo podľa regule sv. Benedikta na Skalke, a na vydržiavanie rehoľníkov venuje Zem Újazd, predtým patriacu Mogosovi, ktorý ju daroval Nitrianskemu biskupstvu...“ Architektonické fragmenty poukazujú na priaznivé obdobie benediktínskeho opátstva – 23. júna 1238 sa tu osobne zastavil aj uhorský kráľ Belo IV. V areáli kláštora je vchod do Benediktovej jaskyne, ktorú môžeme považovať za najstaršiu, verejnosti sprístupnenú jaskyňu na Slovensku. Viaže sa k životu sv. Benedikta – keď pustovníka pri modlitbe prepadli zbojníci, poprosil Boha o pomoc, dotkol sa rukou skaly a tá sa otvorila – doteraz možno pri ústí jaskyne nájsť odtlačok ruky na skale. Na mieste vchodu do jaskyne je zachovaný výtvarne hodnotný kamenný ranogotický portál z prelomu 13. a 14. storočia – obdobia priazne Matúša Čáka. V 14.–15. storočí je doložené aj kláštorné skriptórium, kde sa ručne prepisovali a viazali knihy – Skalka bola v tomto období významným duchovným a knižným centrom stredného Považia. Od roku 1528 patrili výnosy opátstva nitrianskym biskupom, ale samotný objekt kláštora chátral až do roku 1644, keď správu prevzali trenčianski jezuiti. V roku 1644 daroval kráľ Ferdinand III. celý majetok pôvodného benediktínskeho kláštora jezuitskému rádu v Trenčíne. Jezuiti dali kláštoru na Skalke súčasnú podobu – renovovali a rozšírili staršie objekty, spevnili obranné múry, osadili 180 kamenných schodov od cesty ku vchodu, kostolíku na Malej Skalke dali barokovú fasádu. Dnešná podoba je výsledkom stavebných úprav a činnosti jezuitov v 17. a 18. storočí. Ďalšie dlhé obdobie nezáujmu o Skalku prelomil až trenčiansky farár a historik Ľudovít Bonaventura Stárek (objaviteľ rímskeho nápisu v Trenčíne) v polovici 19. storočia, veľké púte sa konali za prvej Československej republiky a zase nasledovalo chátranie až do roku 1989. Súčasné záchranné práce sa začali až po páde komunizmu. in the place of the former late-Gothic chapel without towers. In the late 16th century, the chapel got rebuilt by Hungarian Palatine Juraj Thurzo, one of the most outstanding local representatives of humanism, Reformation and Renaissance. In 1924, Karol Kmeťko, Bishop of Nitra, proclaimed Skalka a Slovak pilgrimage site, similar in importance to Lourdes in France. Veľká Skalka (Greater Skalka) The church is presumed to have been standing in the place of canonization of St. Benedict at Veľká Skalka around the year 1083, although the oldest written record refers back to as late as 1208; in 1224, the Benedictine monastery is first mentioned. Between 1224 and 1528, there was a Benedictine Abbey at Skalka, founded following the permission by Jakub, Bishop of Nitra: “Jakub, Bishop of Nitra, is establishing the abbey at Skalka confirming to the rules of St. Benedict and is donating the land of Újazd to serve as the maintenance of the monks…” Architectural relics indicate the flourishing period of the Benedictine Abbey; on 23 June 1238, Hungarian King Belo IV stopped there. On the premises of the monastery, there is an entrance to St. Benedict Cave that can be considered the oldest cave accessible to the public in Slovakia. It refers to St. Benedict´s life. When the hermit got attacked by bandits during a prayer, he besought God for help, touched the rock with his hand, and the rock opened up; you can still see his hand imprint on the rock by the cave entrance. At the entrance to the cave, an early-Gothic stone portal of an artistic value has been preserved, originating at the turn of the 14th century. It was the period of Matúš Čák’s favour. Likewise, the preserved documents confirm that in the 14th and 15th centuries, there used to be a monastery scriptorium, where books were rewritten and bound manually. This period saw Skalka as a notable spiritual and library centre of the central Vah Valley region. Since 1528, the yields of the Abbey had belonged to the Nitra bishops, but the monastery kept on dilapidating up to 1644, when Trenčín Jesuits took over its administration. In 1644, king Ferdinand III donated all the possessions of the former Benedictine monastery to Trenčín Jesuits. The Jesuits gave to the monastery of Skalka its current looks – they reconstructed and extended some of the old buildings, stabilized the defensive walls, and built a stone staircase numbering 180 stairs leading from the road to the entrance. They also gave its baroque façade to the church at Malá Skalka. Its current appearance basically results from the reconstruction and expansion of the premises carried out by the Jesuits throughout the 17th and 18th centuries. Following was quite a long period of Skalka falling into oblivion, which was interrupted as late as the middle of the 19th century by a Trenčín priest and historian Ľudovít Bonaventura Stárek (he also discovered the Roman inscription on the Trenčín Castle rock). During the first Czechoslovak Republic era, mass pilgrimages were held, to be subsequently followed by long years of decline until 1989. The current preservation and restoration had not begun until after the fall of communism. • Veľká Skalka, jezuitská časť kláštora / The Jesuit part of the monastery Veľká Skalka, benediktínska časť kláštora / The Benedictine part of the monastery Veľká Skalka, vchod do jaskyne s ranogotickým portálom /The early – gothic portal 19 Skalka Nad Váhom Skalka nad Váhom, farský kostol / The Parish Church Opatová nad Váhom, farský kostol / The Parish Church (Zdroj: Wikipedia.org) Farský kostol v obci Skalka nad Váhom je spojený s benediktínmi – od jeho postavenia v roku 1224 až do roku 1571 patril do správy benediktínskeho opátstva na Veľkej Skalke. Zasvätený je sv. Imrichovi Uhorskému, synovi prvého uhorského kráľa sv. Štefana. Vychovávateľom mladého Imricha bol známy benediktínsky mních sv. Gerhard, ktorého poučenia sa zachovali ako vzor správania kresťanského panovníka. Opatová nad Váhom Opatová nad Váhom má historické prepojenie na benediktínsky kláštor na Skalke od čias jeho vzniku. Z hľadiska súčasného územnosprávneho usporiadania je málo známy fakt, že nakoľko je Opatová súčasťou Trenčína (konkrétne miestnej časti Sever), rovnako tak kláštor na Veľkej Skalke je súčasťou katastrálneho územia mesta Trenčín. Pôvodné územie obce Opatová nad Váhom patrilo v stredoveku do Trenčianskeho hradného panstva. Neskoršie osudy územia Opatovej, pôvodne nazývanej Újazd, alebo nemecky Geztet, sa spájajú so vznikom a existenciou benediktínskeho opátstva na Skalke. V roku 1224 daroval nitriansky biskup Jakub obec opátstvu na Skalke. Donáciou uhorského panovníka Bela IV. sa dedina aj s pozemkami stala v roku 1238 majetkom opátstva, a podľa toho ju aj nazývali Opatova, a toto meno si zachovala dodnes. Mnísi zo Skalky prispeli k napredovaniu svojej obce – rozvinuli systematický rybolov vybudovaním dvoch rybníkov, pričinili sa pokusy s pestovaním viniča a výrobu kvalitného piva. Po odchode benediktínskeho rádu zo Skalky v roku 1526 prešiel majetok opátstva naspäť pod patronát Nitrianskeho biskupstva. V roku 1644 daroval ostrihomský arcibiskup Juraj Lippay opátstvo na Skalke i s majetkami jezuitom, teda aj obcou Opatová. Jezuiti ho spravovali až do zrušenia ich rehole v roku 1773. Od 13. storočia až do súčasnosti platí, hoci je územie kláštora a obce geograficky vklinené medzi chotár Zamaroviec a Skalky nad Váhom, že je to územie Trenčína. Súčasným problémom je chýbajúce mostné prepojenie Opatovej a kláštora cez rieku Váh. V minulosti tu premávala kompa, dnes sa uvažuje o cyklomoste, ktorý by spojil k sebe náležiace časti. Ak sa pozeráte z Opatovej, ste od kláštora takmer na dosah... Trenčín Erb mesta Trenčín / The Coat of Arms of Trenčín 20 Mesto Trenčín je jedným z najstarších obývaných sídel na Slovensku. Už v staroveku bol dôležitým obchodným centrom na Jantárovej ceste, spájajúcej stredomorskú oblasť s Baltickým morom. Strategickú polohu pri priesmykoch cez Karpaty na Moravu a pri brodoch cez Váh si cenili už Rimania v čase vojen s germánskymi kmeňmi Markomanov a Kvádov. Miesto nazývali Laugarício a v roku 179 n. l. nechal legát II. pomocnej légie, Valerius Maximianus, vytesať do hradnej skaly nápis na pamiatku víťazstva cisára Marca Aurelia a jeho syna Commoda nad Kvádmi. Rímsky nápis na hradnej skale je voľne prístupný z vyhliadkovej terasy hotela Elizabeth (bývalý hotel Tatra), ktorý je neďaleko od železničnej stanice, krížom cez park. Na význame mu pridáva, že je to najsevernejšie položená pamiatka na pobyt Rimanov v strednej Európe. Skalka nad Váhom The parish church in village Skalka upon Váh is connected with the Benedictines – it belonged to an intendance of Benedictine abbey in Great Skalka from its construction in 1224 till 1571. It has been consecrated to St. Imrich Ugrian, son of the first Ugrian king St. Štefan. Renowned Benedictine monk St. Gerhard was an educator of young Imrich and lessons of St. Gerhard have been preserved as a standard of Christian monarch´s behaviour. Veľká Skalka, okno v najstaršej časti kláštora Opatová nad Váhom Opatová nad Váhom has a historical link to the Benedictine monastery at Skalka since the time of its foundation. In terms of the current administrative arrangement of the territory, it is not well known that Opatová is a part of the city of Trenčín (namely of the local part North) as well as the fact that the Monastery at Veľká Skalka is a part of the cadastral area of Trenčín too. During the Middle Ages, the former territory of the municipality Opatová nad Váhom belonged to the Trenčín castle. The subsequent fate of the territory of Opatová, originally called Újazd – or Gezte, in German – was connected to the formation and existence of the Benedictine abbey at Skalka. In 1224 the bishop of Nitra Jakub donated the village to the abbey. Through the donation by the Hungarian sovereign Bela the IV the village and the surrounding land became property of the abbey in 1238, and according to it the village was called Opatová (which means abbot´s). It retains this name until nowadays. The monks from Skalka contributed to the progress of their community – they developed systematic fishing by constructing two fishing ponds and they also contributed to experiments with growing vines and producing quality beer. After the departure of the Benedictine order from Skalka in 1526, the property went back under the patronage of the episcopate of Nitra. In 1644, the archbishop of Esztergom Juraj Lippay gave the Abbey at Skalka and its properties including the village of Opatová back to Jesuits. The Jesuits administrated it until the abolition of the order, in 1773. From the 13th century to the present day, the monastery and the village is located in the territory of the city of Trenčín, even though they are geographically wedged between the territory of Zamarovce and Skalka nad Váhom. The actual problem is the lack of a bridge connecting Opatová and the 21 Rotunda na kresbe hradnej akropoly z obdobia Matúša Čáka – koniec 13. a začiatok 14. storočia podľa rekonštrukcie A. Fialu (zdroj: www.hrady.cz) Zvyšky rotundy na Trenčianskom hrade Trenčín, Farský kostol Narodenia Panny Márie / The Parish church 22 Sídlo Trenčianskeho múzea sa nachádza kúsok ďalej smerom do centra mesta, v bývalom župnom dome, na Mierovom námestí č. 46. V múzeu je nová expozícia Z dejín a kultúry Trenčianskej župy a slobodného kráľovského mesta Trenčína. Expozícia ucelene predstavuje vývoj Trenčína v rámci kraja, ktorý bol kráľovskou župou už v 11. storočí. Prírodovedná časť expozície je venovaná prírodovedcovi MUDr. Karolovi Brančíkovi, zakladateľovi múzea a Prírodovedného spolku z roku 1877. Historická časť expozície sa nachádza v Kongregačnej sále, kde je umiestnený aj portrét Matúša Čáka Trenčianskeho (1260–1321), nezávislého „Pána Váhu a Tatier“. Najväčším objektom Trenčianskeho múzea je Trenčiansky hrad, ktorý je dominantou mesta i širokého okolia. Na hrad vedie od múzea stredoveká ulička – Matúšova, pomenovaná po Matúšovi Čákovi, popri Katovom dome a farskom kostole. Trenčiansky hrad je sprístupnený celoročne aj s mnohými expozíciami – Feudálna justícia, Stredoveké vojenstvo, Rodová galéria Ilešháziovcov, Z dávnej minulosti Skalky nad Váhom, Hradná studňa – Studňa lásky. Od roku 2006 je na Trenčianskom hrade sprístupnená unikátna predrománska rotunda spolu s expozíciou archeologických nálezov. Pôvodná podoba rotundy poukazuje na jej vznik do 9., prípadne začiatku 10. storočia, uprostred veľkomoravského hradiska. Podľa niektorých zdrojov mohla byť v rokoch 1025–1035 zasvätená sv. Svoradovi. Štvorlístkový pôdorys možno datovať pravdepodobne do prvej tretiny 11. storočia, do času vlády prvého uhorského kráľa sv. Štefana. V tomto období sa postupne stáva z rotundy farský kostol, pri ktorom sa aj pochovávalo. V 14. storočí prebral funkciu farského kostola dnešný Rímskokatolícky kostol narodenia Panny Márie (aj v súčasnosti farský kostol), ktorý sa nachádza hneď pod hradom na Mariánskej hore (pôv. Marienberg, alebo aj Montikulum – Hôrka). Stavba trojloďovej baziliky sa datuje do roku 1324 ako ranogotická, s neskorogotickými prestavbami, neskôr aj renesančnými a barokovými úpravami. Kostol poškodili požiare v roku 1528, 1790 a 1886. V ľavej bočnej lodi je pohrebná kaplnka šľachtickej rodiny Ilešháziovcov, pochádzajúca z roku 1648. V kostole sú uložené aj relikvie sv. Svorada-Andreja a sv. Benedikta, čo umocňuje spojitosť so Skalkou. Od roku 2005 do roku 2013 trvala generálna oprava interiéru a exteriéru kostola, v rámci ktorej bola verejnosti sprístupnená aj Historická knižnica rímskokatolíckej farnosti v Trenčíne, ktorá je umiestnená v budove farnosti na Mariánskom námestí. K knižnici, medzi vyše tisíc zväzkami, sa môže návštevník stretnúť aj s originálnymi autorskými dielami Ľ. B. Stárka (1803–1863), ktorý sa v roku 1852 postaral o znovuobjavenie zabudnutého rímskeho nápisu na hradnej skale a venoval sa aj výskumu kláštora na Skalke. Na severozápadnom rohu zrekonštruovaného Mariánskeho námestia (v minulosti nazývanom aj Mariánsky hrad) sa nachádza zaujímavý gotický objekt – Karner sv. Michala, ktorý plnil úlohu kostnice, kaplnky i zbrojnice a v súčasnosti je v ňom umiestnená expozícia Trenčianskeho múzea, kde nájdeme okrem iného aj drevený gotický oltár z Podlužian. Z námestia je krásny výhľad na panorámu mesta, na celý hrebeň slovensko-moravských Bielych Karpát od Machnáča a Vyškovca až po Veľkú Javorinu. monastery across the river Váh (in the past there was a ferry). The construction of a bridge for cyclists, which would connect the two parts is currently being considered. Looking from Opatová, you have the monastery at the palm of your hand... Mesto Trenčín / Town Trenčín Trenčín The city of Trenčín ranks among the oldest inhabited places in Slovakia. As early as in ancient times, it was an important trading point on the Amber Road connecting the Mediterranean region with the Baltic Sea. Its strategic location near the passes through the Carpathians in direction to Moravia and near the fords through the river Váh was greatly appreciated by the Romans during the wars with the Germanic tribes of Marcomans and Quads. The settlement was called Laugaricio. In 179, a legate of the Second Auxiliary Legion, Valerius Maximianus, had an inscription engraved on the castle rock to commemorate the victory of Emperor Marcus Aurelius and his son Commodus over the Quads. The roman inscription is visible from the terrace of the Hotel Elizabeth (former Hotel Tatra). Its importance rises with the fact that it is the northernmost Roman monument in Central Europe. The Trenčín Museum is located a little further towards the city centre, in the former District House at 46 Peace Square (Mierové námestie). 23 Trenčín, Kostol sv. Františka Xaverského / Church of St. Francis Xavier Trenčín, Mestská veža / City Tower 24 Z hradu do centra mesta možno zísť krytými farskými schodmi z roku 1568 alebo uličkou Marka Aurélia. Na rázcestí schodov a uličky sa nachádza rodný dom spisovateľa Vojtecha Zamarovského, najvýznamnejšieho česko-slovenského popularizátora antických a stredomorských kultúr v 20. storočí. Okrem prekladov najvýznamnejších eposov Gilgameša, Egypťana Sinuheta pomohol prostredníctvom svojich kníh dosť podrobne spoznať grécku, rímsku i egyptskú mytológiu, históriu a najvýznamnejšie kultúrne pamiatky. Na chodníku pred jeho domom je dnes podobizeň Marka Aurélia. Ulička ústi na Mierovom námestí, ktoré je mestskou pamiatkovou rezerváciou s mnohými pozoruhodnými objektmi. Na dolnej časti námestia dominuje jezuitský a potom piaristický komplex kláštora a ranobarokového Kostola sv. Františka Xaverského, postaveného v rokoch 1653–1657. Kostol predstavuje vzorový typ jezuitského stredoeurópskeho kostola, podobne ako Kostol sv. Františka Xaverského vo Viedni. Fresky na strope z rokov 1711–1713, ktorých autorom je Krištof Tausch, sú považované za jeden z najlepších príkladov vrcholného baroka na Slovensku. Stolárska a rezbárska výzdoba pochádza z domácich, trenčianskych dielní, a nedávno ju aj domáci reštaurátori renovovali. V objekte kláštora dnes sídli Piaristické gymnázium, a súčasťou objektu je aj reprezentatívny refektár, vyzdobený nádhernou štukovou výzdobou, pripomínajúcou talianskych majstrov. V susedstve kláštora na Mierovom námestí je umiestnené Kultúrne informačné centrum. Námestie uzatvára Mestská veža (vysoká 32 m) s Dolnou (Tureckou) bránou, postavená v roku 1543, ktorá je jediným kompletne zachovaným pozostatkom mestského opevnenia. Mestská veža je pre turistov sprístupnená každý deň, v jej priestoroch bývajú pravidelné výstavy. Z veže je pozoruhodná vyhliadka na mesto, hrad a Mierové námestie. Uprostred Mierového námestia, oproti Morovému stĺpu sv. Trojice (bol postavený v roku 1712 na pamiatku ukončenia morovej epidémie, pravdepodobne viedenskými sochármi). Počas epidémie moru sa pri stĺpe konávali bohoslužby, aby sa veriaci neschádzali v uzavretom priestore a nákaza sa nešírila ďalej. Prechodom cez pasáž Zlatá Fatima sa dostaneme na Palackého ulicu, kde v zrekonštruovanom objekte na č. 27 sa nachádza sídlo Galérie Miloša Alexandra Bazovského, ktorá prezentuje moderné výtvarné dianie celého kraja. K historickým objektom, ktoré nemožno obísť, patrí aj židovská synagóga z roku 1913, inšpirovaná byzantskou a orientálnou architektúrou. V jej priestoroch organizuje mesto Trenčín pravidelné výstavy. V širšom centre Trenčína je množstvo ďalších malebných zákutí, starších aj novších. Medzi zaujímavé sakrálne objekty patrí aj tolerančný evanjelický kostol, postavený v roku 1794. Starší, drevený renesančný kostol z roku 1671 vyhorel v roku 1708. V 16. a 17. storočí bol Trenčín významným centrom reformácie (na juhu od Malej Hradnej a Bánoviec nad Bebravou po Kysuce na severe), mesto malo svojho času prezývku „luteránsky Rím“. V tomto období spravovala evanjelická cirkev a. v. aj farský kostol pod hradom. Neďaleko evanjelického kostola, oproti budove Gymnázia Ľ. Štúra, je ďalší hodnotný neorománsky kostol Notre Dame z roku 1909. Po rekonštrukcii In the museum you can see a new exhibition entitled “History and Art of the Trenčín District and of the Free Royal Town of Trenčín”. The exhibition outlines a complex development of the city within the region, which was a royal district as early as the 11th century. The natural science part of the display is dedicated to the natural scientist MUDr. Karol Brančík, who founded the museum and the Natural Science Association in 1877. The historical part of the exhibition is located in the Congregational Hall where is located a portrait of Mathias Czaky of Trenčín (1260–1321), called the “Lord of the Váh and the Tatras”. The largest possession administered by the Trenčín Museum is the Trenčín Castle, which dominates the city and its vast surroundings. A medieval street named after Mathias Czaky leads up to the castle, passing the house of the city´s executioner and the Roman Catholic Parish Church of the Birth of Virgin Mary. The castle is accessible to the visitors all year round housing many exhibitions and displays, among them Feudal Justice, Medieval Warfare, The Illészházy Family Gallery, From the Distant Past of Skalka, or Castle Well – the Well of Love. In 2006, a unique Pre-Romanesque Rotunda, displaying a number of archeological findings, was opened on the castle premises. The original form of the Rotunda refers to the late 9th or early 10th centuries, in the middle of the Great-Moravian settlement. According to numerous sources, it could be dedicated to St. Svorad between 1025 and 1035. Its quatrefoil ground plan dates back to the first third of the 11th century (time of reign of the first Hungarian king Steven I). At that time, the Rotunda was gradually transformed to a parish church with a burial place. Trenčín – synagóga The Parish Church In the 14th century, the present-day Roman Catholic Parish Church of the Birth of Virgin Mary took over the position of a parish church. It is situated below the castle on the hill called Marien-berg. The construction of the three-nave basilica dates back to the year 1324, in an early Gothic style with a late Gothic rebuilding and Renaissance and Baroque adjustments. The church was dam-aged by fires in 1528, 1790 and 1886. The left-side nave is where the burial chapel of the Illésházy family dating to 1648 is located. In the church there are deposited the relics of St. Andrew-Svorad and St. Benedict, which enhances the association with Skalka. From 2005 to 2013, an extensive reconstruction of the interior and exterior of the church was held. The historical library of the Ro-man Catholic Parish of Trenčín, situated in Marian Square, is open to the public. In the library, numbering over a thousand volumes, visitors can see the original works by L. B. Stárek (1803–1863), who contributed to the rediscovery of the Roman inscription in 1852 and devoted himself to the research in the Skalka Monastery. Opposite the Parish Church, in the northwest corner of the renovated Marian Square (formerly known as the Maria‘s Castle), there is situated St. Michael’s Gothic Rotunda Church from the 15th century that served as a charnel house, chapel, armory and granary. Now there is an exhibition of the Trenčín Museum, where visitors can admire the wooden Gothic altar of Podlužany. From the square there is a beautiful view of the 25 Trenčín, Kaplnka sv. Anny / The chapel of St. Anna Haluzice, zvyšky opevneného kostola / Haluzice – church 26 k stému výročiu postavenia kostola boli obnovené pôvodné nástenné maľby s biblickými motívmi. Od autora nástenných malieb J. Kerna je v kostole aj štrnásť zastavení krížovej cesty. Niekoľko minút cesty od centra mesta smerom k Fakultnej nemocnici je v tzv. Dolnom meste barokový Kostolík sv. Anny (pre malé rozmery nazývaný aj kaplnka) z roku 1798. V roku 2003 sme si pripomenuli 235. výročie jeho výstavby, k tomu dátumu bol aj kompletne zrekonštruovaný, vrátane poškodenej strechy. Kaplnka pôsobí veľmi útulným dojmom, inventár je z druhej polovice 18. storočia – barokovo-klasicistický oltár sv. Anny, rokoková kazateľnica, neskorobarokový organ. Objekt stojí na historicky významnom mieste, kde bol predtým gotický kostol, prináležiaci k mestskému špitálu. Po prestavbe koncom 19. storočia nadobudol kostolík nový vzhľad, aj v súčasnosti je dominantným objektom Námestia sv. Anny, kde sa nachádza v malom parčíku aj pamätník obetiam komunistického režimu. Bohatá architektúra a história, ponúkajúce pestrú mozaiku osudov a príbehov, vytvárajú spolu zvláštne čaro, pre ktoré Trenčín býva nazývaný „perlou Považia“. Nové Mesto nad Váhom a Bošácka dolina Ďalším miestom, kde sa v Trenčianskom kraji usadili benediktíni, je Nové Mesto nad Váhom – pôsobili tam od roku 1263. Po odobratí vlastníckych práv od mesta v roku 1271 zmenili svoj dovtedajší kláštorný život za pustovnícky v blízkej Bošáckej doline, ktorá bola po nich aj pomenovaná (pustovníkov miestni ľudia volali bosáci). Ich regionálna pôsobnosť siahala od osady Mnešice (pôvodne aj Mnišice, dnes súčasť Nového Mesta nad Váhom) popod Turecký vrch pri Trenčianskych Bohuslaviciach cez Haluzice (s doteraz zachovanými zrúcaninami románskeho kostola z polovice 13. storočia) až po dnešnú obec Nová Bošáca. Opevnený Haluzický kostol (nazývaný aj Haluzický hrad) bol postavený v prvej štvrtine 13. storočia, do roku 1299 patril Matúšovi Čákovi. V polovici 15. storočia sa tu usadili kvôli výhodnej polohe bratríci, a tak sa stal známym aj ako Husitský hrad. Spomína sa aj v trilógii A. Jiráska Bratstvo. V rokoch 1540 až 1620 a začiatkom 18. storočia bol kostol protestantský. Osud kostola dobre ilustruje príbeh haluzických zvonov – kostolné zvony pochádzajú z dielne majstra Zachariáša Milnera z Olomouca a slúžili rovnako katolíkom aj evanjelikom. Keď bola v polovici 18. storočia postavená zvonica, preniesli ich tam. V roku 1810 ich presúvali opäť – do nového kostola v Bošáci. V Haluzickom Kostole Všetkých svätých bola v tom roku končená cirkevná činnosť kvôli schátranému stavu objektu. Haluzický kostol je prírodne výborne situovaný, je z neho výborný výhľad na Bošácku dolinu, cestu údolím Váhu a protiľahlý hrebeň Považského Inovca od Beckova až po Marhát. Tesne vedľa areálu kostola sa nachádza prírodná pamiatka – Haluzická tiesňava (alebo aj Haluzická prierva), ktorú vytvoril Haluzický potok. V súčasnosti tento asi kilometer dlhý kaňon s kolmými 50-metrovými stenami turisticky sprístupnili Lesy SR a mikroregión Bošáčka, a možno v ňom vidieť aj stavebne zaujímavú sústavu kaskád a terás. Uprostred doliny sa nachádza obec Zemianske Podhradie so zachovaným kaštieľom rodiny Príleských a Ostrolúckych, kde sa stretli a spoznali Adela city and of the entire range of the Slovak-Moravian White Carpathians from Machnáč and Vyškovec to Veľká Javorina. To get from the castle to the city center, you can walk down the Parochial Stairs from the year 1568 or down Marcus Aurelius Lane. In this charming street, there is situated the native home of Vojtech Zamarovský, the most distinctive Czechoslovak researcher into classical and Mediterranean cultures in the 20th century. In addition to translating the Epic of Gilgamesh and the narrative Egyptian Sinuhet, through his lifelong work he popularized the most important aspects of the Greek, Roman and Egyptian mythologies, their history and legacy. On the sidewalk in front of his house, there is now a portrait of Marcus Aurelius. The street leads to the Peace Square, which is an urban conservation area with many remarkable sights. The lower part of the square is dominated by a Jesuit, later Piarist Monastery complex and the early-Baroque Church of St. Francis Xavier built in the years 1653–1657. The church is a Jesuit central-European type, like the Church of St. Francis Xavier in Vienna. The frescoes on the ceiling from the years 1711–1713, authored by Christopher Tausch, are considered one of the most outstanding examples of Baroque painting in Slovakia. The carvings come from local Trenčín artists. The monastery complex is now the seat of the Piarist Grammar School, and there is a spectacular Refectory, decorated with beautiful stucco, reminiscent of Italian masters. In the neighborhood of the monastery in the Peace Square is the Cultural Information Center. Near the church, at the end of the square, there is also the City Tower (32 m high) with the Lower (Turkish) Gate built in 1543, which is the only completely preserved part of the city fortifications. The City Tower is open to tourists every day; regular exhibitions are held on the premises, and from the top you can enjoy a splendid view of the city, the castle and the Peace Square. In the middle of the Peace Square, there is the The Holy Trinity Column (the Plague Pillar), built in 1712 to commemorate the end of the cholera epidemic, probably by Viennese sculptors. During the plague epidemic the church services were organized around the Pillar so that the believers didn’t have to go to the enclosed area not to spread the infection. Passing through the passage Golden Fatima, we get to Palacky Street, where in the reconstructed building at no. 27 resides the Miloš Alexander Bazovský Gallery, which presents contemporary fine arts from the region. The historical building not to be ignored is the Jewish Synagogue dating back to 1913, inspired by Byzantine and oriental architecture. It was reconstructed in 1974–1984 and has been used as an exhibition and concert hall. Among interesting sacral objects certainly ranks the Evangelic (Lutheran) Church (built in 1794), earlier a wooden Renaissance church from 1671 burned in 1708. In the 16th and 17th centuries, Trenčín was an important center of Reformation, and the city had a nickname „Lutheran Rome.“ In this period, Lutheran Church administered the Parish Church under the castle. Across from the Evangelic Church and opposite the Grammar School of Ľ. 27 Zemianske Podhradie, empírový evanjelický kostol / The empire Evangelic Church in Zemianske Podhradie Ostrolúcka s Ľudovítom Štúrom, a kde sa začal odvíjať príbeh ich vzťahu. Ten, kto zavíta do Zemianskeho Podhradia, nemôže obísť návštevu pozoruhodného empírového evanjelického kostola. Autorkou architektonického návrhu bola barónka Ester Príleská, veľmi sčítaná a vzdelaná, ovládajúca niekoľko cudzích jazykov. Vyriešila rébus, ako postaviť kostol, ktorý nesmel mať vchod situovaný z hlavnej ulice, no nakoniec ho predsa mal. Stavba sa vymyká všetkým kostolom naokolo a je pamiatkou na ženu, ktorá sa v 18. storočí odvážila hovoriť do toho, čo malo byť iba výsostnou doménou mužov. Mimo hlavnej cesty stojí za návštevu, z diaľky nenápadná baroková Kaplnka Panny Márie v Trenčianskych Bohuslaviciach. Je pozostatkom výnimočného, dnes už zbúraného kaštieľa Antona Erdödyho z rokov 1760–1763. Kaplnka je výnimočná pre svoj zachovaný a neporušený rokokový interiér. Nástenné fresky i oltáre namaľoval jeden z najslávnejších stredoeurópskych majstrov 18. storočia – Anton Franz Maulbertsch. Bošácka dolina je výborným cykloturistickým tipom pre východiská zo slovenskej i moravskej strany. Veľký Klíž Západný pohľad a pôdorys románskeho Kostolíka sv. Michala vo Veľkom Klíži-Klížskom Hradišti 28 Ďalším benediktínskym kláštorom v Trenčianskom kraji je takmer neznámy a zabudnutý kláštor vo Veľkom Klíži (okres Partizánske). Jeho existencia je doložená už v roku 1230 (šesť rokov po založení kláštora na veľkej Skalke pri Trenčíne), čo potvrdzujú aj prvé zmienky o obci Klíž (Clus) z roku 1244, patriacej opátstvu. V súvislosti s kláštorom sa spomína aj jedna nepravá listina, ktorú dal vyrobiť niektorý z neskorších opátov, kladúca založenie kláštora do 11. storočia (1074–1077), do obdobia panovania kráľa sv. Ladislava. Faktom je, že z 11. storočia pochádza hrad na blízkom Michalovom vrchu, ktorý bol postavený na mieste staršieho slovanského hradiska. Na prelome 12. a 13. storočia bolo hradisko prestavané na kamenný hrad a Michalov hrad je pravdepodobne najstarším kamenným hradom na Slovensku. Na dobu svojho vzniku je pozoruhodný aj rozlohou a pred tatárskym vpádom bol asi najväčším kamenným hradom u nás. Z 12. storočia sa zachovala v priľahlej obci k hradu, v Klíži (dnes časť Klížske Hradište), ďalšia pozoruhodná kamenná stavba – jednoloďový románsky Kostol sv. Michala s polkruhovou apsidou a valcovou vežou. Benediktínsky kláštor patriaci ku kostolu bol relatívne menším kláštorom, zriadeným miestnym zemepánom, hradným pánom z Michalovho vrchu. Búrlivej dobe a pomerom by zodpovedala aj veľkosť zachovaného kostola. Prvým historicky známym opátom bol Albert, ktorý sa spomína v roku 1293. Opátstvu patrili blízke obce Klíž, Ješkova Ves, Janova Ves, Klátova Nová Ves a Krnča. Pre obyvateľov uvedených obcí malo veľký význam trhové právo kláštora – každú stredu mohli svoje výrobky predávať na trhu, kde sa okrem tovaru šírili aj nové informácie. Benediktínsky kláštor Blahoslavenej Panny Márie existoval vo Veľkom Klíži do roku 1562. V roku 1540 obsadil kláštor lúpežný rytier Rafael Podmanický z Považského hradu. Ten vyhnal mníchov, kláštor opevnil a v rokoch 1541–1558 z neho urobil Klížsky hrad. Po skončení vlády Podmanických Štúr, there is another valuable Neo-Romanesque Church of Notre Dame from 1909. After the reconstruction on the oc-casion of its centennial, the original biblical wall paintings were restored. In the church there are The 14 Stations of the Cross made by J. Kern. A few-minute walk from the city center towards the University Hospital, Downtown, there is lo-cated the Baroque Church of St. Anna (for its small size also called a chapel) from 1798. The year 2003 marks the 235th anniversary of its consecration; this year it was completely renovated, including the damaged roof. The Chapel is very cozy; the inventory is from the latter half of the 18th cen-tury: the classical-Baroque Altar of St. Anna, the Rococo pulpit, and the late-Baroque organ. After the rebuilding in the late 19th century, the church acquired a new look, and even today dominates St. Anna‘s Square, where in a small park people can pay tribute to the victims of the communist regime at a decent memorial dedicated to them. The diverse architecture and eventful history offer a varied mosaic of stories and destinies, and to-gether create a special charm for which Trenčín is called the „Pearl of the Váh Valley“. Nové Mesto nad Váhom and Bošácka lowland Another place where the Benedictines settled in Trenčín region has been Nové Mesto upon Váh – they were acting there from 1263. After removing from proprietorship from the town in 1271 they switch their cloistral life till then to a hermitical on in nearby Bošácka lowland, which was named after them too (local people called hermits bosáci). Their regional sphere of action ranged from village Mnešice (originally also Mnišice, today a part of Nové Mesto upon Váh), under Turkish hill near Trenčianske Bohuslavice, through Haluzice (with preserved remains of Roman church from a half of 13th century), to present village Nová Bošáca. Fortified church at Haluzice (called also Haluzice Castle) was built in 1st quarter of 13th century and it belonged to Mathias Czaky till 1299. Bratríci (Hussite soldiers) resided here due to convenient location in a half of 15th century, so the castle has become known also as Hussite Castle. It is mentioned in trilogy Bratstvo by A. Jirásek, too. In 1540–1620 and at the beginning of 18th century the church was protestant one. A destiny of the church is well exemplyfied by a story of Haluzician bells – church bells have come from a workroom of Master Zachariáš Milner of Olomouc and it served Catholics much like Evangelics. When the belfry has been built in a half of 18th century, the bells were put over there. In 1810 it was put over again to the new church in Bošáca. A clerical activity in All Saints´ Church in Haluzice ended in that year due to dilapidated condition of the building. The Church in Haluzice is naturally nicely situated, there is an excellent lookout on Bošácka lowland, on a road through Váh valley and on opposed Považský Inovec´s edge from Beckov till Marhát. Natural monument Haluzician Gully (also Haluzician Ravin) created by Haluzician brook is found nearly beside area of the church. This aprox. 1 km long canyon with vertical 50 m high walls has been opened for tourists by Forests of SR and Mi- 29 Románsky Kostolík sv. Michala vo Veľkom Klíži-Klížskom Hradišti boli hradby zrúcané a v roku 1562 benediktínske opátstvo oficiálne zaniklo. V roku 1572 získali opustený kláštor dominikáni z Trnavy, v roku 1615 klarisky z Bratislavy a od roku 1907 patril panstvu Topoľčianky. Poslednými titulárnymi opátmi benediktínskeho kláštora vo Veľkom Klíži boli Mons. Tomáš Ružička (1877–1947) a v roku 2006 bol menovaný Mons. Justín Beňuška (nar. 1918 vo Veľkých Bieliciach). Dnes je na mieste benediktínskeho kláštora farská záhrada a jediným pozostatkom po benediktínskej ére je Kostol sv. Michala, stojaci uprostred miestneho cintorína. Na liturgické účely bol používaný do roku 1828, potom postupne spustol. V 30. rokoch 20. storočia už bol bez strechy. Vtedy sa ho ujal pamiatkar a kunsthistorik Václav Mencl, vďaka ktorému dostal kostol novú strechu, a tým de facto kostol zachránil. Kostol sv. Michala vo Veľkom Klíži je pamiatkou románskej architektúry z 12. storočia, v zachovanej pôvodnej podobe, s neomietnutým kamenným murivom a valcovou vežou, posunutou asymetricky doľava. Je to výnimočná kultúrna pamiatka, ktorá nemá na Slovensku obdobu. Neskôr sa o obnovu zaslúžil aj Dr. Juraj Hodál z Ješkovej Vsi (neskôr riaditeľ Bojnického zámku). V roku 2002 sa dostal Kostol sv. Michala na známku Slovenskej pošty, spolu s rotundou v Skalici a katedrálou v Spišskej Kapitule. úť ako cesta Pútnici na Veľkej Skalke / The procession at Veľká Skalka 30 Púť je cesta, ktorá má formu iniciačného obradu (z lat. initium – počiatok, pôvod), teda cesta, kde prostredníctvom vynaloženej námahy, prekonania prekážok či odriekania, oddeľuje dve životné obdobia človeka a pomôže ho pripraviť na novú životnú úlohu či viesť k zmene postojov. Vo svojom základnom význame je to dlhá cesta plná prekážok. Jedným z jej cieľov je, že má prostredníctvom vynaloženej námahy či až utrpenia „očistiť“ putujúceho. Fyzický a duchovný princíp v jednom. Kresťanský pútnik je viac než človek túžiaci po pohybe – chodec, cyklista či inak sa dopravujúci. Neupokojí sa tým, že sa presúva z miesta na miesto. Predovšetkým chce dosiahnuť cieľ, stretnúť Boha. Všeobecne sa dá povedať, že na púť sa chodieva na znamenie pokánia, s prosbou za seba alebo blízkych, s poďakovaním za dobrodenia, čo každodenne dostávame, za talenty, ktoré sme dostali, za vyslyšané prosby a získané dary. Pri každej ceste – púti sa vydávame do istej neistoty, pritom máme možnosť pozorovať ochotu Boha a blížnych pomôcť. Namiesto neistoty dostávame dary a radosť z toho poznania v nás ostáva. Vydajme sa teda od Zobora cez Skalku na Velehrad, Sv. Hostýn až do Šaštína. Na Skalke býva tradičná púť k sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Beňadikovi každoročne prvý víkend po sviatku sv. Beňadika. Medzinárodnú katolícku pútnickú organizáciu „NOVÉ SVITANIE“ Skalka veľmi oslovila, a tak začali prípravy prvej verejnej konferencie „Nového Svitania“ na Slovensku (na Skalke) v termíne 29. 6. až 3. 7. 2013. Pútnik aj turista idú za svojím cieľom. Jeden hľadá ticho prírody, iný zase croregion Bošáčka at present and it is possible to see there also edificially interesting system of cascades and terraces. In the middle of the lowland there is a village Zemianske Podhradie with preserved manor-house of Príleský & Ostrolúcky family, where Adela Ostolúcka and Ľudovít Štúr met and knew themselves and where a story of their relationship began to unfold. Visitor of Zemianske Podhradie cannot elude a visit of remarkable Empire evangelistic church. Architectural projection was been created by the baroness Ester Príleská who was very wellread and lettered, skilled in number of foreign languages. She solved a rebus how to build a church which must not have an entrance situated from a central street and however it had such one at last. The building surpasses all churches around and it is a remembrance of a woman who dared to concern hersef with such affair which was to be paramount realm for only men in 18th century. Apart from a central road, from afar inconspicuous a Baroque Virgin Maria´s Chapel in Trenčianske Bohuslavice is worth of visit. It is a relic of exceptional, nowadays already demolished manor-house of Anton Erdödy from 1760–1763. The chapel is a singular one due to its preserved and unbroken rokoko interior. Wall fresco painting and altars were painted by one of most famous central European masters of 18th century – Anton Franz Maulbertsch. Bošácka lowland is an excellent cyclo-touristic tip for starting points from Slovak as well as Moravian side. Veľký Klíž Another Benedictine monastery in the region of Trenčín is the almost unknown and nearly forgotten monastery in Veľký Klíž (district of Partizánske). Its existence is documented as early as in 1230 (six years after the founding of the monastery at Veľká Skalka near Trenčín), and it´s confirmed by the first mentions about the village Klíž (Clus) from 1244, which belonged to the abbey. A false document made by one of the later abbots is related to the monastery, placing the establishment of the monastery to the 11th century (1074–1077), to the period of the reign of the King St. Ladislav. The fact is that the castle on a nearby Michal’s hill comes from the 11th century. It was built on the place of an older Slavic settlement, which was rebuilt into the stone castle at the turn of the 12th and 13th century, making Michal´s Castle probably the oldest stone castle in Slovakia. Considering its date of construction, it is notable for its extension: before the Tatar invasion, it was supposedly the largest stone castle in our country. Another remarkable stone building from the 12th century – the one-nave Romanesque church of St. Michal with a semi-circular apse and a round tower – has been preserved in Klíž (today called Klížske Hradište), the village adjacent to the castle. The Benedictine monastery belonging to the church was a relatively small monastery, established by the local landowner, the lord of the castle at Michal´s Hill. The size of the preserved church corresponds to those turbulent times. Albert was the first known abbot, mentioned as early as in 1293. The nearby villages Klíž, Ješkova Ves, Janova Ves, Klátova Nová Ves, and Krnča Pútnici na Veľkej Skalke / The procession at Veľká Skalka 31 pokoj pre ducha a sväté miesta, ďalší ide za športovým výkonom alebo kultúrnym zážitkom či históriou. Spája nás spoločný cieľ, naplnenie našich viditeľných alebo skrytých túžob. Veriaci či neveriaci – láka nás cesta, cesta za svojím cieľom, na konci ktorej nás čaká jediný cieľ, pre každého v inej podobe – ako kvet, rieka, príroda, kláštor či koncert. V roku 2003 vznikla iniciatíva nazvaná „Škola na kolesách“ – spojenie poznávania a turistiky pre školskú mládež. Mladí ľudia, v spoločnosti pedagógov, vydali sa na púť – cestu za poznaním, športovým výkonom, ale aj duchovným zážitkom. Mladí i starší pútnici zo Žilinskej diecézy zase organizujú na bicykli či peši „Cyrilo-metodskú cestu pútnika CM 1150“, ktorá má viacero verzií po slovenských a moravských hradiskách a kaplnkách. (viac na • www.dcza.sk) „ resťan rád na Skalku putuj, cesty, času neľutuj.“ all belonged to the abbey. The monastery´s right to markets was of high importance for the residents of the villages. Every Wednesday they could sell their products in a market. The Benedictine Monastery of the Blessed Virgin Mary in Veľký Klíž existed until 1562. In 1540 the marauding knight Rafael Podmanický of Považský castle conquered the monastery. He expelled the monks, fortified the monastery, and between 1541 and 1558 he transformed it to the Castle of Klíž. After the end of the government of Podmanický family, the walls were shattered and in 1562, the Benedictine abbey officially ceased to exist. In 1572 the Dominicans of Trnava acquired the abandoned monastery, in 1615 it passed into the ownership of the Poor Clares of Bratislava, and from 1907 it belonged to the Estate of Topolčianky. Among the last titular abbots of the Benedictine monastery Veľký Klíž we can mention Mons. Tomáš Ružička (1877–1947) and Mons. Justín Beňuška (born in 1918 in Veľké Bielice, abbot since 2006). Today there is a parish garden at the place of the former Benedictine monastery, and the only relic of the Benedictine era is the St. Michal´s church standing in the middle of the local cemetery. It was used for liturgical purposes until 1828, then its state has gradually deteriorated. In the 30s of the 20th century it had no roof. Then thanks to the conservationist and art historian Václav Mencl the church get a new roof and was de facto saved. The St. Michal´s Church at Veľký Klíž is a Romanesque architecture monument from the 12th century, preserved in its original form, with nonplastered stone masonry and a cylindrical tower, asymmetrically shifted to the left. It is an exceptional cultural monument, unique in Slovakia. Dr. Juraj Hodál, from Ješková Ves (later Director of the Bojnice castle), counts among the personalities who contributed to its restoration the most. In 2002 the St. Michal´s church was reproduced on the Slovak postal stamp, together with the Rotunda in Skalica and the Cathedral in Spišská Kapitula. Pútnici na Malej Skalke / The procession at Malá Skalka Malá Skalka Skalka and Calvaries „We worship You, Christ, and we bless You.“ As early as at long ago age people in Christian Europe expressed a godliness and belief in God by revering „Jesus´s journey of suffering even to a cross“. As we can read in „Atlas of calvaries and stations of the cross in Slovakia“, issued by Institut of monuments in Bratislava on 8th October 1676 there was built threecross with a picture of Savior in Little Skalka for public reverence of Crucified Christ. This place has being called Calvary from that time. Soon after it in 1696 the crosses were renovated and 14 stations of the cross were built from Zamarovce to Little Skalka. After Jesuits´ departure from Skalka in 1773 the calvary was gradually extinguished. In a modern history a spiritual interest of Skalka and its development is renewing. Great support was being expressed by Father bishop Mons. Tradičná júlová celoslovenská púť na Skalke / The procession at Skalka 33 Viliam Judák, who in 2000 drew up “Stations of the Cross“ from St. Andrej Svorad´s and Beňadik´s sources. New artly elaborated Calvary, on door-step of which we are standing, began to realize from initiative of Father bishop, numerous priests, believers and artists from Trenčín region in 2012. Academic painter Juraj Oravec is the author of a motive of the standings, Father bishop Mons. Viliam Judák is texts´ author. Calvary became a part of „Nature trail“ built within the microproject „By Benedictine Journeys“. „Becouse You have recovered this world by Your saint cross.“ Golgota pôvodnej krížovej cesty na Malej Skalke / The original station of the cross Budovanie novej krížovej cesty / New Station of the cross Symposium Ora et Ars Skalka kalka a krížové cesty „Klaniame sa ti, Kriste a dobrorečíme Tebe.“ Golgota novej krížovej cesty na Malej Skalke / New Station of the cross Slávnostné otvorenie novej krížovej cesty / The inauguration Už v dávnoveku sa v kresťanskej Európe prejavuje zbožnosť a viera v Boha uctievaním „Ježišovej cesty utrpenia až na kríž“. Prvá zmienka o exteriérovej „Pašiovej – krížovej ceste“ sa datuje do roku 1639 na území terajšieho Rakúska. Ako sa môžeme dočítať v publikácii Pamiatkového ústavu v Bratislave „Atlas kalvárií a krížových ciest na Slovensku“, bol 8. októbra 1676 k úcte ukrižovania Krista postavený na Malej Skalke trojkríž s obrazom Spasiteľa k verejnej úcte. Od toho času sa toto miesto nazýva Kalváriou. Čoskoro potom, v roku 1696, boli kríže obnovené a postavených 14 štácií (zastavení) od Zamaroviec na Malú Skalku. Ďalšia obnova sa uskutočnila v roku 1715. Po odchode jezuitov zo Skalky v roku 1773 postupne kalvária zaniká. V roku 1928 na mieste troch krížov dal páter Branecký, rektor piaristov, postaviť žulový kríž, ktorý bol naposledy obnovený v roku 2011 Pamiatkostavom Trenčín. V novodobej histórii sa obnovuje návrat k viere a odkazu otcov. Svedkom toho je aj veľký duchovný záujem o Skalku, ale aj o jej obnovu a rozvoj nielen v okolí, ale na celom Slovensku i v zahraničí. Veľkú podporu prejavil aj biskup Mons. Viliam Judák, ktorý v jubilejnom roku 2000 zostavil krížovú cestu. Z iniciatívy jeho, početných duchovných, veriacich a umelcov z regiónu Trenčín sa začala v roku 2012 realizovať nová, umelecky spracovaná krížová cesta. Autorom námetu zastavení je akademický maliar Juraj Oravec, autorom textov je biskup Mons. Viliam Judák. O realizáciu sa pričinil Neinvestičný fond Beňadik, početní darcovia a brigádnici. Krížová cesta sa stala súčasťou náučného chodníka vybudovaného v rámci mikroprojektu „Benediktínskymi cestami“ financovaného z Fondu regionálneho rozvoja cezhraničnej spolupráce v spolupráci s NADACI ORA ET LABORA Rajhrad pri Brne. „Lebo si svätým krížom svojím tento svet vykúpil.“ 34 International artistic-literary symposium Ora et Ars Skalka has arisen in 2008 for reverence and support of pilgrimage place Skalka upon Trenčín and its unrepeatable genius loci. It is also dedicated to heritage of Benedictine monks and hermits from Skalka and principal patrons of Nitranian diocese: St. Andrej-Svorad and St. Benedict. The symposium has already completed seven successful years. Its task is to bring together artists and professionals from different fields- painters, writers, philosophers, historians. The priority is attributed to the authors from the V4 (Slovakia, Poland, Czech republic, Hungary) countries and to the support of the participants from the Trenčín´s partner cities, which is the main organizer of the event. Trenčín Edifying Centre in institutional force of Trenčín Selfgoverning Region is an important co-organizer as well as Parish authority Skalka upon Váh and civic society T-Via. All hitherto volumes were supported also by Ministry of culture of SR and in last two volumes also by Beňadik non-investment fund. Participants are creating artistic and literary works during the undertaking. Selection of this production as well as visual-graphic documentation of happening on symposium is being annually mapped in representational catalogue. In last three volumes also culture-historical section Window has filled out the catalogue and it summarises themed culture-historical technical contributions of authors. During running symposium contributories in person are presenting their contributions on scientific conference held in a refectory of Piarist Gymnasium in Trenčín. Artistic and literary works from symposium, catalogue as well as section Window are presented to a public on symposial ceremonial vernissage which is being performed in area of monastery at Great Skalka. • http://klastorskalka.sk/na-stiahnutie Zastavenia novej krížovej cesty na Malej Skalke / New Station of the cross Beneficial Marian concerts in Trenčín Connection of high-quality culture and development of spiritual life – this is one of forms which by non-investmen fund BEŇADIK supports development of pilgrimage place Skalka upon Trenčín. Charm of Skalka is difficult to describe, it is necessary to experience it. Skalka is thus re-discovered, known but also unrecognized. 35 ympózium ORA ET ARS Skalka Logo sympózia / Logo Medzinárodné výtvarno-literárne sympózium ORA ET ARS Skalka vzniklo v roku 2008 k úcte a podpore najstaršieho pútnického miesta na Slovensku: Skalky pri Trenčíne a jeho neopakovateľného genius loci. Venované je tiež – i pre dnešnú dobu stále aktuálnemu – odkazu benediktínskych mníchov a pustovníkov zo Skalky a hlavných patrónov Nitrianskej diecézy: sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Beňadikovi. Sympózium má za sebou už sedem úspešných ročníkov, jeho úlohou je spájať umelcov a odborníkov rôznych profesií – výtvarníkov, literátov, filozofov, historikov. Priorita v účasti sa kladie na autorov z krajín V4 a na podporu účastníkov z partnerských miest mesta Trenčín, ktoré je hlavným organizátorom podujatia. Významným spoluorganizátorom je Trenčianske osvetové stredisko v Trenčíne v zriaďovateľskej pôsobnosti Trenčianskeho samosprávneho kraja, Farský úrad Skalka nad Váhom a o. z. T-Via. Všetky doterajšie ročníky podporilo i Ministerstvo kultúry SR a v posledných dvoch ročníkoch i Neinvestičný fond Beňadik, ktorý vznikol v roku 2011 na obnovu a rozvoj pútnického miesta Skalka pri Trenčíne. Účastníci vytvoria počas podujatia výtvarné a literárne diela. Výber tejto tvorby i vizuálno-grafické zdokumentovanie diania na sympóziu každoročne mapuje reprezentačný katalóg. V posledných troch ročníkoch pribudla ku katalógu i kultúrno-historická príloha Okno. Príloha sumarizuje odborné príspevky autorov na vyhlásenú kultúrno-historickú tému. V jednom dni, počas prebiehajúceho sympózia, potom prispievatelia osobne prezentujú svoje príspevky na vedeckej konferencii uskutočňovanej v refektári Piaristického gymnázia v Trenčíne. Výtvarné a literárne diela zo sympózia, katalóg i príloha Okno sú verejnosti prezentované na sympoziálnej slávnostnej vernisáži, ktorá sa uskutočňuje v areáli kláštora na Veľkej Skalke v mesiaci júli, vždy v sobotu pred celoslovenskou púťou na Skalke pri Trenčíne. Veľkoformátová verzia katalógu je až do ďalšieho ročníka sympózia k dispozícii návštevníkom tohto kláštorného areálu. Takto upravené verzie katalógov jednotlivých ročníkov slúžia i na propagáciu a informovanosť nielen o sympóziu, ale i o pútnickom mieste Skalka pri Trenčíne počas zvyšku roka na putovných výstavách, ktoré organizátori podľa možností realizujú z výberov výtvarných diel poskytnutých účastníkmi sympózia. Katalógy a prílohy Okno zo sympózia ORA ET ARS Skalka 2008–2014 a ďalšie informácie o pútnickom mieste Skalka pri Trenčíne, jeho rozvoji a perspektívach je možné v elektronickej podobe vidieť na webovej stránke Neinvestičného fondu Beňadik. • http://klastorskalka.sk/na-stiahnutie Ora et ars – štúdia vitráže (Jozef Vydrnák, 2009) Modlitba a umenie / Prayer and art 36 I. volume of beneficial concerts in Trenčín On 9th and 11th September 2011 activists from n. f. BEŇADIK „carried across“ Skalka and its genius into the very centre of the town Trenčín. First of the concerts was running om Friday evening and it was held in spirit of temporal and sacral music. Lets mention famous arias from operas of such masters as Gaetano Donizetti, Giacomo Puccini, Antonín Dvořák and others. Second one from concerts held in Sunday was different in a repertoire – operetta, but it enchanted audience too. Prominent Slovak operatic and operetta soloists appeared on a stage during concerts – Jana Bernáthová, Pavla Puškárová, Júlia Jamrišková, Eva Šeniglová, Ján and Martin Babjakovci and Dušan Jarjabek, State Chamber Orchestra Žilina under Pavol Tužinský and Zdenko Macháček and the choir of Josef Branecký´s Piarist Gymnasium in Trenčín. Slávnostná vernisáž sympózia Ora et Ars Skalka / Ora et ars – The inauguration II. volume of beneficial concerts in Trenčín Marian concert was held on 7th September 2012 in spirit of temporal and sacral music. Compositions of famous masters resounded on a big stage: J. S. Bach, W. A. Mozart, B. Smetana, M. Schneider-Trnavský and others in 37 enefičné Mariánske koncerty v Trenčíne Spojenie hodnotnej kultúry a rozvoj duchovného života – i toto je jedna z foriem, akou sa snaží Neinvestičný fond BEŇADIK podporovať rozvoj pútnického miesta Skalka pri Trenčíne. Čaro Skalky ťažko popísať, treba ho zažiť. Skalka je teda znovu objavovaná, poznaná, ale i nepoznaná. I. ročník benefičných koncertov v Trenčíne V dňoch 9. a 11. 9. 2011 aktivisti z n. f. BEŇADIK „preniesli“ Skalku a jej ducha do samého centra mesta Trenčín. Prvý koncert sa konal v piatok večer a niesol sa v duchu svetskej a sakrálnej hudby. Odzneli famózne árie z opier slávnych majstrov, akými boli Gaetano Donizetti, Giacomo Puccini, Antonín Dvořák a iní. Druhý koncert, konaný v nedeľu, bol repertoárom odlišný – operetný, ale divákov takisto očaril. Počas koncertov vystúpili na pódiu poprední slovenskí operní a operetní sólisti – Jana Bernáthová, Pavla Puškárová, Júlia Jamrišková, Eva Šeniglová, Ján a Martin Babjakovci a Dušan Jarjabek, Štátny komorný orchester Žilina pod vedením Pavla Tužinského a Zdenka Macháčka a Spevácky zbor Piaristického gymnázia Jozefa Braneckého v Trenčíne. presentation of opera artists Andrea Čajová-Vizvári, Juraj Nociar, Daniel Čapkovič and Dušan Jarjabek. Compositions were supplemented by Jozef Šimonovič´s words and by choir PIARISSIMO from Trenčín. Second concert named Miroslav DVORSKÝ and friend ran on 9th September 2012 afforded audience an opportunity to enter the world of famous opera as Don Giovanni by W. A. Mozart, Tosca by G. Puccini, Carmen by G. Bizet, La Traviata by G. Verdi and other in presentation of Miroslav Dvorský, Andrea ČajováVizvári, Daniel Čapkovič, Dušan Jarjabek and guest from USA – Luciana La Monico. State Chamber Orchestra Žilina under Pavol Tužinský was guaran- II. ročník benefičných koncertov v Trenčíne Mariánsky koncert sa konal 7. 9. 2012 a niesol sa v duchu svetskej a sakrálnej hudby. Na veľkom pódiu zazneli skladby slávnych majstrov – J. S. Bacha, W. A. Mozarta, B. Smetanu, M. Schneidera-Trnavského a ďalších v podaní slovenských operných umelcov Andrey Čajovej-Vizvári, Juraja Nociara, Daniela Čapkoviča a Dušana Jarjabka. Krásne skladby boli doplnené hovoreným slovom Jozefa Šimonoviča a speváckeho zboru PIARISSIMO z Trenčína. Druhý koncert konaný 9. 9. 2012 s názvom Miroslav DVORSKÝ a priatelia divákom umožnil vstúpiť do sveta slávnych opier, ako sú Don Giovanni od W. A. Mozarta, Tosca od G. Pucciniho, Carmen od G. Bizeta, La Traviata od G. Verdiho a ďalšie v podaní Miroslava Dvorského, Andrey Čajovej-Vizvári, Daniela Čapkoviča, Dušana Jarjabka a hosťa z USA Luciany La Monico. Zárukou kvality oboch koncertov bol aj Štátny komorný orchester Žilina pod dirigentskou taktovkou Pavla Tužinského. Umelcov zasa oslovila starobylá Skalka, ktorú opätovne navštívili aj po koncerte, a tak má svojich obdivovateľov aj v USA. Benefičné Mariánske koncerty v Trenčíne / Benefical Marian concert 38 III. a IV. ročník benefičných koncertov v Trenčíne tee of a concerts´ quality. Artist were impressed by ancient Skalka, which they repeatedly visited also after the concert and thus it has its admirers in USA too. Od roku 2013 sa benefičné koncerty na podporu Skalky presťahovali na Dolné nádvorie Trenčianskeho hradu. V roku Sedembolestnej Panny Márie sa uskutoční už tradičný mariánsky benefičný koncert na hradnom nádvorí v Trenčíne 14. septembra 2014. Viac na • www.klastorskalka.sk. III. and IV. volume of beneficial concerts in Trenčín Since 2013 the benefit concerts supporting Skalka moved to the lower courtyard of the Trenčín Castle. In Our Lady of Sorrows year there will be a traditional Marian benefit concert in the castle courtyard in Trenčín on September 12, 2014. • • Benefičný Mariánsky koncert na Trenčianskom hrade v roku 2013 / Benefical Marian concert 39 kalka – symbióza kultúry a prírody Rieka Váh a osud Samuela Mikovíniho Rieka Váh pod Skalkou a pod Trenčianskym hradom/ The Váh River 40 Priame okolie Skalky pri Trenčíne je vynikajúcou možnosťou, ako spojiť kultúrne aktivity s pobytom v prírode. Návštevu kláštora na Veľkej Skalke možno spojiť v letných mesiacoch s osviežením pri bočnom ramene rieky Váh. Ten tiekol v minulosti priamo pod kláštorom, tak ako jeho ramená zasahovali v Trenčíne priamo pod hradnú skalu. Meno rieky Váh pochádza z latinského vagus – túlavý, blúdiaci, pretože často menil svoje koryto. Pomenovanie rieky sa od 11. storočia menilo (napr. Wag, Waag, Wacha, Wagh). Váh je najvýznamnejšou a najdlhšou slovenskou riekou. Vzniká v tatranskej oblasti sútokom Bieleho a Čierneho Váhu. Má úctyhodnú dĺžku 403 km a svoju púť končí pri Komárne, kde sa vlieva do Dunaja. V povodí Váhu sa koncentrovalo osídlenie už v paleolite (staršia doba kamenná) a kontinuálne pokračovalo mladšou dobou kamennou do príchodu prvých Slovanov. Považím viedla jedna z vetiev Jantárovej cesty smerom k Baltickému moru. Povodie Váhu je svojou rozlohou 19 696 km2 najväčším povodím na Slovensku. Súčasťou povodia Váhu je aj povodie rieky Nitra. Váh má veľa prítokov a povodie Váhu sa na celoslovenskej vodnatosti podieľa 37 percentami. V stredoveku sa začína používať sila vodného toku na mletie obilia v plávajúcich vodných mlynoch a rozširuje sa rybárstvo. Obyvatelia zároveň využívajú tok Váhu na splavovanie dreva. Prvé regulačné ochranné stavby pred povodňami vznikali už pred viac ako 500 rokmi. Lúky na miestach záplav sa preto meliorovali kopaním umelých odvodňovacích kanálov. Váh bol v minulosti veľmi dôležitou dopravnou cestou, a preto už 15. storočí je pltníctvo vysoko cenenou živnosťou. 16. storočie je začiatkom stavby nádrží s drevenými haťami, tzv. klauzúrami, ktoré slúžili na zachytávanie jarných prívalov a splavovanie dreva. O Váhu a jeho dôležitosti pre hospodárske účely svedčia záznamy zo 16.–18. storočia. Komplexnejšie zámery na ovplyvnenie toku rieky Váh sa objavujú v 17. a 18. storočí, kedy sa spracovali zámery na ochranu vtedajších sídlisk. Rieka Váh a Trenčín výrazne ovplyvnili aj osud jedného z najvýznamnejších slovenských kartografov a stavebných inžinierov – Samuela Mikovíniho. Vo vývoji kartografie v Uhorsku v prvej polovici 18. storočia boli kartografické metódy Samuela Mikovíniho doslova revolúciou – odvrhol dovtedajšie kreslenie kopčekov na mapách, a ako prvý v strednej Európe začal používať trigonometrickú metódu. Mikovíniho kartografická genialita sa najvýraznejšie prejavila práve v spolupráci s najvýznamnejším uhorským osvietencom Matejom Belom. Treba si uvedomiť, že Mikovíniho mapy boli pre Belove Notitia Hungariae novae historico-geographica nenahraditeľné. Takto ich spoločné dielo spĺňalo všetky požiadavky osvietenskej vedy a bolo označované ako magnum decus Hungariae (veľká ozdoba Uhorska). Skalka – symbiosis of culture and nature The river Váh and the fate of Samuel Mikovíny In the surroundings of Skalka near Trenčín you may find a variety of excellent options to combine cultural and outdoor activities. In the summer months, the visit to the Monastery at Veľká Skalka can be coupled with a refreshment in the side arm of the river Váh, which previously flowed directly below the monastery, and its arms in Trenčín embraced the castle rock. The name of the river Váh comes from Latin vagus (straying, wandering) – because the location of the river bed was often changing. The name of the river itself changed too, starting from the 11th century (e. g., Wag, Waag, Wacha, Wagh). Váh is the most important and the longest Slovak river. It origins in the Tatra region at the confluence of the White Váh (Biely Váh) and Black Váh (Čierny Váh). It has a respectable length of 403 km and it ends its journey near Komárno, where it merges into Danube. There was a settlement around the river Váh already in the Palaeolithic (Early Stone Age) and it continued through the Late Stone Age until the arrival of the first Slavs. One of the branches of the Amber road leading towards the Baltic Sea through the region of the river Váh (Považie) was situated here. The river Váh basin with its extension of 19,696 km2 is the largest river basin in Slovakia. It has many tributaries and it contributes to the aquosity of Slovakia as much as 37 %. The basin of the river Nitra is also part of the river Váh basin. In the Middle Ages the force of the water flow began to be used for grinding grain in the floating water mills and the fishing was extended. The residents also used the flow to float the wood. The first regulatory structures for protection against floods are dating back more than 500 years. The meadows in the places threatened by floods were therefore meliorated by digging artificial drainage channels. In the past, Váh was a very important transport route, and therefore, early in the 15th century, timber rafting was a highly appreciated businesses. The 16th century is the beginning of the construction of tanks with wooden weirs (klauzúra), which were used to capture spring fluxes of water and to float the wood. The records from the 16th to 18th century manifest the importance of the river Váh for the economic purposes. In the 17th and 18th centuries more complex plans how to shape the flow of the river Váh appear, with the intention of protecting the housing areas. The river Váh and the city of Trenčín strongly influenced the fate of Samuel Mikovíni, one of the most brilliant Slovak cartographers and construction engineers. In the Hungarian monarchy of the first half of the 18th century, the cartographic methods used by Samuel Mikovíni literally caused a revolution – he rejected the way how the maps were drawn until then, and he was the first cartographer in Central Europe who began using the trigonometric method. Mikovíni´s cartographic genius is most accurately expressed in the cooperation with the most important Hungarian enlightenment Kláštor Skalka a okolitá príroda / The monastery at Skalka 41 Rieka Váh s prítokom Súčanky a panoráma Považia pri pohľade z masívu Skalky nad kláštorom Samuel Mikovíni sa narodil na prelome 17. a 18. storočia v Ábelovej (presný dátum sa nevie, uvádza sa rok 1700) v rodine evanjelického farára. Matematické vedy vyštudoval na Altdorfskej univerzite pri Norimbergu v Nemecku. Už tam sa presadil ako vynikajúci grafik s mimoriadnymi umeleckými schopnosťami. Jeho neskoršia kartografická práca bola spojená s astronomickými pozorovaniami a hydrografickým výskumom. Ako komitátny inžinier vykonával na svojich pôsobiskách funkcie cestného, banského i vodohospodárskeho inžiniera. Na základe rozsahu svojich aktivít ho Karpe neskôr nazval „slovenským Leonardom da Vinci“. V Trenčíne sa Mikovíniho osud naplnil. V roku 1750 dala panovníčka Mária Terézia príkaz na vystavanie protipovodňových hrádzí na Váhu pri Trenčíne. Stavbu zverili najlepšiemu uhorskému inžinierovi Samuelovi Mikovínimu. Stavbu však nedokončil. Počas veľkých záplav ťažko ochorel a 23. marca 1750 pri Trenčíne aj zomrel. Pochovaný bol s náležitými zemianskymi poctami v Trenčíne, alebo v blízkom okolí, do hrobky niektorého svojho známeho. Skutočné „skrotenie“ rieky Váh sa uskutočnilo až v 20. storočí. Najdôležitejší dokument bol vypracovaný v roku 1930 Krajinským úradom v Bratislave – Generálny projekt na sústavnú úpravu rieky, splavnenie a využitie vodnej sily. Tento vážsky projekt riešil štyri základné potreby: úpravu odtokových pomerov, využitie vodnej sily, vodnú dopravu a poľnohospodárske a iné účely. Rátal už s vodnými nádržami, reguláciou koryta a budovaním ochranných hrádzí, pričom nezabúdal ani na ekonomiku realizácie projektu. V roku 1932 sa začalo budovanie veľkých priehrad a nádrží na Váhu, Vážskej kaskády. Po druhej svetovej vojne pokračovalo využívanie Váhu dobudovaním Hornovážskej kaskády a Strednovážskej derivačnej kaskády. scholar, Matej Bel. It should be noted that the Mikovíni´s maps were indispensable for the Bels Notitia Hungariae novae historico-geographica. Thus their work fulfilled all the requirements of the Enlightenment science and it was known as magnum decus Hungariae (the great ornament of Hungary). Samuel Mikovíni was born at the turn of the 17th and 18th centuries in Ábelová (the exact date is not known, the year 1700 is thus customarily used) in the family of a Lutheran priest. He studied mathematics at the Altdorf University in Nuremberg, Germany. In that time he was already known as an excellent graphic designer with extraordinary artistic skills. His later cartographic work was associated with astronomical observations and hydrographic research. As the county’s engineer he occupied the positions of the road, mining and water management engineer. Regarding the scale of his activities, Karpe later called him „Slovak Leonardo da Vinci“. Mikovíni´s destiny was fulfilled in Trenčín. In 1750, the Empress Maria Theresa gave an order to build the levees and embankments on the river Váh near Trenčín. The works were entrusted to the best Hungarian engineer Samuel Mikovíni. However, he did not complete them. During the major floods he got seriously ill, and on March 23rd, 1750 he died near Trenčín. He was buried with due honours in Trenčín or nearby, in the tomb of one of his friends. The actual „taming“ of the river Váh took place only in the 20th century. Dolná a horná trasa náučného chodníka spájajúceho Malú a Veľkú Skalku • 42 43 Vrchol Skalky – prírodná pevnosť Skalka pri Trenčíne (Ilustrácia Jozef Vydrnák, 2014) Povedľa objektu kláštora na Veľkej Skalke vedie neznačená cesta, ktorou sa dostaneme na vrchol masívu Skalky, vzdialený cca 1 km. Táto vyvýšenina, ľudovo nazývaná Chochel pre svoj predĺžený tvar, patrí medzi najvýznamnejšie kultúrno-historické lokality v okolí Trenčína. Našli sa tu nálezy z obdobia staršej doby bronzovej, bolo tu keltské sídlo ľudí púchovskej kultúry, neskôr prišli Germáni, bývalo sa tu v dobách rímskych. Vzhľadom na množstvo archeologických nálezov sa v miestnom ústnom podaní traduje, že na vrchole bol v predkresťanských časoch chrám zasvätený bohyni Venuši. Toto súvislé osídlenie je logické, lebo vyvýšenina Skalky tvorí prirodzenú horskú pevnosť, ktorú obmývala rieka Váh. Vo včasnom stredoveku sa tu natrvalo usadili Slovania, podľa archeologických nálezov tu bol sídliskový útvar od druhej polovice 9. storočia, ktorý typovo možno zaradiť k veľkomoravským dvorcom, aké nachádzame v Mikulčiciach, Uherskom Hradišti, Ducovom či Nitrianskej Blatnici. Vo vnútornej časti opevneného areálu sa našli počas archeologického výskumu v roku 1995 zvyšky kostola, ktorý sa skladal z lode v tvare nepravidelného štvorca a poloblúkovej apsidy. Vo vnútri kostola sa našiel hrob z 10.–11. storočia. Koncentrácia archeologických nálezov umožňuje datovanie výstavby objektu do 9. storočia, a tak možno spojiť kostol s veľko- Pôdorys sakrálnej stavby na vyvýšenine Chochel Nákres plánu – čierna plocha – archeologického výskumu kultúrnohistorickej lokality na vyvýšenine Chochel The most important document was developed in 1930 by the Provincial Office in Bratislava. It was the “General project for continuous adjustment of the river, for creating navigable waterways and for employment of the water power”. This project addressed four basic needs: adjustment of the flow conditions, use of the water power, water transport and agricultural and other purposes. It counted with the water tanks, the control of the channel and with building levees, while not forgetting the economical side of the project. In 1932 the construction of the large dams and reservoirs on the river Váh called Váh cascade began. After World War II the use of Váh continued completing the Upper Váh cascade and the Middle Váh derived cascade. • The peak of Skalka – a natural fortress Next to the monastery at Veľká Skalka there is an unmarked path that leads to the peak of the Skalka massif, situated approximately 1 km away from the monastery. This ridge, called Chochel for its elongated shape, is one of the most important cultural and historical sites around Trenčín. Objects from the Early Bronze Age were found, therefore proving the existence of a Celtic settlement of the people of Púchov culture. Later appeared German settlements, during the Roman era. Given the amount 44 45 Kresba sv. Jána Krstiteľa podľa ikony / John the Baptist moravským osídlením v tomto období. Zo sakrálnej stavby zostali zvyšky kamennej podmurovky, apsida bola asi z kamenného muriva, steny kostola mohli byť drevené. Kostol mohol byť konštruovaný podobne ako kostol v Mikulčiciach alebo podobný objekt z pribinovsko-koceľovského obdobia v zadunajskej Panónii (dnešný Zalaszabar). Za apsidou sa nachádzala nekropola v rozlohe okolo 200 m2, kde sa kontinuálne pochovávalo v 9. aj 10. storočí. Našli sa tu keramické nádoby, praslen či koráliky. Na základe analýzy archeologického výskumu Milana Hanuliaka by sa lokalita vrcholu Skalky, nazývanej Chochel, zaradila medzi významné veľkomoravské objekty. Z hľadiska geografického umiestnenia je to strategické miesto, z ktorého bolo možno kontrolovať cesty vedúce z Trenčína a Považia k Vlárskemu priesmyku, teda spojnici s Moravou a Uherským Hradišťom. Dnes sa na vrchol Skalky možno ľahko dostať jednak po ceste od benediktínskeho kláštora, alebo od diaľničného odpočívadla pri Zamarovciach. V blízkej dobe by mali byť obe východiská súčasťou náučného chodníka. Pominovec – kostol, ktorý odolal rieke Kresba Kostola sv. Jána Krstiteľa v Pominovci – pohľad zo západu Pôdorys Kostola sv. Jána Krstiteľa v Pominovci s vyznačenou vnútornou emporou 46 Z nádvoria benediktínskeho kláštora na Veľkej Skalke vidno za dobrého počasia na severnej strane skalnaté obrysy Vršateckého bradla, ktoré ukrýva aj ruiny stredovekého hradu. Ak sa vydáme zo Skalky smerom na Vršatec, približne na polceste medzi Nemšovou a Pruským, môžeme na pravej strane objaviť zachovaný románsky kostol zasvätený Jánovi Krstiteľovi, jediný pozostatok bývalej obce Pominovec. Podľa viacerých návštevníkov patrí tento opustený vidiecky kostolík uprostred polí medzi desať najfotogenickejších zachovaných románskych stavieb na Slovensku. Zaniknutá obec Pominovec (nazývaná aj Pomínovec, či Pominovce) je historicky doložená ako Villa Pomnen z roku 1229, kostol je však starší, jeho stavba sa podľa architektúry datuje do 12. storočia, možno aj trochu skôr. Keďže obec ležala v záplavovej oblasti rieky Váh, po zničujúcej potope sa obyvatelia ešte v stredoveku odsťahovali a založili o niekoľko kilometrov vyššie k podhoriu Bielych Karpát dnešnú obec Sedmerovec (obyvatelia zachránili po potope iba sedem oviec). Románsky kostol v Pominovci sa vďaka tomu, že obyvatelia sa odsťahovali, vyhol neskorším výrazným prestavbám, a tak môžeme dnes obdivovať príkladnú ukážku vidieckeho emporového románskeho kostola s malou pozdĺžnou loďou a polkruhovou apsidou. Najhodnotnejšia je vnútorná empora – vyvýšené miesto na západnej strane lode, určené pre šľachtických vlastníkov, aby boli oddelení od ostatného obyvateľstva. Empora v Pominovci na dvoch hranatých pilieroch sa zachovala v podstate v pôvodnej podobe. V roku 2009 sa dostala aj na známky Slovenskej pošty, medzi významné pamiatky slovenskej románskej architektúry. Na emporu nadväzuje veža, ktorá má celkovú výšku 14 m. Z románskych stavebných prvkov sú zachované aj okná na južnej strane kostola a na apside, ako aj vstupný portál na západnej strane. Staršie výskumy vylučovali nástennú výmaľbu v interiéri, ale pamiatkový výskum z roku 2010 objavil gotické fresky zo 14.–15. storočia, kde je identifikovateľný Kristus v mandorle. Vnútri kostola je ešte zachovaný aj baro- of archaeological findings, in the oral tradition it is said that there was a temple dedicated to the goddess Venus in the pre-Christian times. This continuous presence of settlement has its logic because the Skalka ridge forms a natural mountain fortress, bathed by the river Váh. In the early Middle Ages, the Slavs settled there. According to the archaeological findings, there was a housing unit since the second half of the 9th century, which may be assimilated to the Great Moravia areolas such as those in Mikulčice, Uherské Hradište, Ducové or Nitrianska Blatnica. In 1995, the remains of a church which consisted of the ship shaped as an irregular square and of the semicircle apse were found in the inner part of the fortified complex. Inside the church the tomb from the 10th or 11th century was found. The concentration of the archaeological findings situates the construction of the building to the 9th century, and thus the church can be associated with the Great Moravian settlements from that period. The remains of the stone sustaining walls of the sacral building were preserved. The apse was probably made of stone masonry, the walls of the church could have been made of wood. The church could have been constructed like the church number 7 in Mikulčice or as the similar object of Pribina´s and Koceľs period in Transdanubian Pannonia (today Zalaszabar). A Necropolis with the area of about 200 m2, used for the burials during the 9th and 10th centuries was located behind the apse. Ceramic vessels, whorl or beads were found here. Based on the archaeological research of Milan Hanuliak, the area of the peak of Skalka, called Chochel, could be classified among the important Great Moravian objects. In terms of geographical location, it is a strategic place from which it was possible to control the roads leading from Trenčín and Považie region to Vlársky priesmyk, the connection place with Moravia and Uherské Hradište. Today, the peak of Skalka can be easily reached both by the path leading from the Benedictine monastery and from a highway rest near Zamarovce. In the near future both baselines should become a part of the educational trail. Pominovec – a church that resisted to the river The contours of the Vršatec rocks, which hides the ruins of a medieval castle can be seen in good weather conditions on the north side from the courtyard of the Benedictine monastery at Veľká Skalka. If we head towards the Vršatec rocks from Skalka, about halfway between Nemšová and Pruské we can see on the right side of the road a preserved Romanesque church dedicated to John the Baptist, the only vestige of the former village Pominovec. According to visitors, this abandoned rural church in the middle of the fields can be placed between 10 most photogenic preserved Romanesque buildings in Slovakia. The existence of the now extinct village Pominovec (also called Pomínovec or Pominovce) is dated back to 1229 as Villa Pomnen. The church is older, its architectonic style dates back to the 12th century, maybe even a little earlier. As the town laid in the flood area of the river Váh, the people moved away as early as in the Middle Ages after a devastating flood. Few kilometres uphill, on the foothills of the White Carpathians, they founded 47 kový oltár z 18. storočia. Kamenná dlážka je nerovno položená, je to podľa nedoložených správ dôsledok toho, ako tam Turci hľadali zakopaný poklad. Odborné opravy sa uskutočnili v rokoch 1884, 1936 a potom v roku 2008. Okolo kostola je cintorín, na ktorom sa pochovávalo od 12. storočia, sporadicky až do súčasnosti. Podľa miestneho ľudového rozprávania sa traduje, že románska stavba je postavená na základoch kostola ešte z čias Veľkej Moravy, v ktorom mali kázať aj sv. Konštantín a sv. Metod počas cesty po Považí. Dnes je kostol v správe Bolešovskej rímskokatolíckej farnosti. Od roku 2004 sa začala tradícia cyklistickej púte (posledná augustová nedeľa), spojená s požehnávaním bicyklov, na ktorej sa zúčastňujú cyklisti zo širokého okolia. Malá Skalka – horolezecký trenažér Malá Skalka – pohľady na lezecké bralo 48 Začiatky lezeckých aktivít na Malej Skalke (mieste, kde zhodili zbojníci sv. Benedikta do Váhu) siahajú do medzivojnového obdobia, ale pravidelné využívanie brala pre tréning úzko korešponduje so vznikom horolezeckého klubu trenčianskych horolezcov. Klub v roku 1954 zakladá skupina nadšencov okolo Ing. Harníčka (Griewanh, Holman, Kavalír, Černík, Janák, trochu neskôr Brynza). Táto skupina hneď od začiatku presúva svoju tréningovú činnosť práve na toto miesto. V roku 1960 bolo už na Skalke vylezených okolo 25 ciest. Lezenie pokračuje a začiatkom osemdesiatych rokov boli už prelezené takmer všetky logické línie. S nástupom „voľného lezenia“ (lezenia bez použitia skôb na postup) sa aj na Skalke začínajú voľne preliezať jednotlivé cesty, čo trvá do konca osemdesiatych rokov. Postupne dochádza aj k preisťovaniu, a hlavne s ohľadom na bezpečnosť, sa pôvodné istenie (skoby) vymieňa za vŕtané a lepené fixné istenie (borháky). Okrem toho, voľným preliezaním pôvodných ciest, ktoré boli na skale označené iba číslom, dostávajú cesty nové mená a tie sú napísané aj so stupňom obťažnosti na skale. Jedna z mála ciest, ktorá aj teraz nesie svoje pôvodné meno, je cesta Promenáda kl. IV. V súčasnosti je na Skalke takmer 90 ciest a variantov a dá sa povedať, že možnosti vylezenia významnejšieho prvovýstupu sú viac-menej vyčerpané. Skalka ponúka lezenie na pomerne pevnom vápenci v stupni obťažnosti od III. do IX. + podľa stupnice UIAA. Je tu najviac lezenia v V. až VII. stupni. Aj napriek tomu, že Skalka nepatrí medzi veľké lezecké oblasti, je medzi lezcami veľmi populárna. Blízkosť Trenčína, pohodlný a rýchly prístup, plytké brehy Váhu a rovné lúčky priamo pod skalou významnou mierou ovplyvňujú návštevnosť Skalky. Skalka bola v minulosti svedkom mnohých športových podujatí. Konalo sa tu množstvo skalolezeckých pretekov od miestneho alebo klubového významu až po kolá Slovenského skalolezeckého pohára. V posledných rokoch sa tu pravidelne odohrávajú preteky veľmi populárneho lezeckého maratónu „Face to Face“. Od úplného začiatku až do dnešných dní sa o skalu a jej bezprostredné okolie starali a starajú jednotlivé generácie trenčianskych horolezcov. Vzhľadom na skutočnosť, že v súčasnosti sú už možnosti prvovýstupov takmer vyčerpané, starostlivosť o lezecký priestor spočíva hlavne v pravidelnom dopĺňaní a vymieňaní fixných istení. Tu treba spomenúť záslužnú prácu the village Sedmerovec (only seven sheep were rescued from the flood by the residents). As the residents moved away, the Romanesque church in Pominovec avoided significant later changes, and so today we can admire an exemplary demonstration of the rural Romanesque church with a small oblong nave and a semicircular apse. The most valuable is the inner gallery – high ground on the western side of the ship, designed for the aristocratic owners to be separated from the general public. The gallery in Pominovec, sustained by two square pillars, is maintained in its original form. In 2009, it was represented on the marks of the Slovak Post, among other important monuments of Romanesque architecture in Slovakia. Over the gallery a tower with an overall height of 14 m is situated. The windows on the south side of the church and on the apse and the entrance portal on the west side are other preserved Romanesque architectonic elements. The older studies excluded wall paintings in the interior, but research from 2010 discovered Gothic frescoes from the 14th or 15th century, on which the Christ in mandorla was identified. A well preserved baroque altar from the 18th century is situated inside the church. The stone floor is uneven, which according to the unattested reports is a consequence of the Turks’ looking for a buried treasure. The professional repairs took place in 1884, 1936 and then in 2008. Around the church there is a cemetery which served to burying since the 12th century, sporadically until our days. According to the local folk narrative the Romanesque building is built on the founda-tions of the church from the times of Great Moravia. St. Constantine and Methodius are supposed to have preached there during the journey through Považie. Today the Church is administered by the Bolešov Roman Catholic parish. Since 2004 cyclists from afar come here on every last Sunday of August because of the cycling pilgrimage in the end of which takes place blessing of the bicycles. Lesser Skalka – a climbing training board The beginnings of the climbing activities on Lesser Skalka (the place where the robbers threw St. Benedict down from the cliff) date back to the interwar period, but the regular training started here with the formation of the mountains climbing club of Trenčín. The group of enthusiastic people around Ing. Harníček (Griewanh, Holman, Kavalír, Černík, Janák, Brynza) founded the club in 1954. Right from the start, the group moved its activities to this place. By 1960 there were already about 25 roads climbed at Skalka. The rock climbing at Skalka continues and in the early eighties almost all the logical lines have been climbed. With the beginning of the „free climbing“ (climbing without the use of clinches) all the roads at Skalka began to be freely climbed, the process that continues until the end of the eighties. Gradually the fixations are being changed, especially with regard to the safety, the original fixations are exchanged for the fixed drilled and glued fixations (borháky). Besides that, with the free climbing of the original roads that were marked on the rock by numbers, those Malá Skalka – Kostol sv. Anreja-Svorada a Beňadika Malá Skalka – pútnický dom 49 Eda Homolu a Jara Dutku. Starostlivosť o okolie Skalky je aj nikdy nekončiace upratovanie, čistenie ohnísk a v neposlednom rade pravidelné kosenie trávnatých plôch a údržba zelene. Dnes je sprístupnený aj priamy peší chodník z vrcholu brala na úpätie. egenda o sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Benediktovi V Sv. Andrej-Svorad / St. Andrew Svorad 50 nepokojných časoch desiateho storočia, keď celú Panóniu, od Tatier po Tisu, sužovali sváry, vojny a chamtivosť, objavil sa z milosti božej kráľ – sv. Štefan. Od mladosti sa učil počúvať slovo Božie v starobylej Nitre, tak sa aj kniežaťom kresťanským stal. Pod jeho zástavou spojili sa kresťania slovanskí, maďarskí, franskí i vlašskí, aby Uhorsko, ako kráľovstvo kresťanské, spolu vytvorili. Kresťania zo všetkých krajín sa k tomuto kráľovi zbiehali – ľud, rytieri, kňazi i mnísi. Medzi nimi jeden, ktorý pochádzal zo sedliackeho rodu ako ruža z tŕnia, menom Svorad, z vnuknutia Ducha Svätého, prišiel do tejto vlasti z krajiny poľskej. V kláštore zvanom Zobor, ležiacom neďaleko Nitry, prijal rúcho od opáta Filipa, ako aj meno Ondrej a rozhodol sa viesť pustovnícky život. Jeho učeníkom stal sa blahoslavený Benedikt, a ten podal svedectvo, ako tento svätec žil, akou skrúšenosťou srdca a trýznením tela seba trápil. Keď sa tento ctihodný muž Ondrej utiahol do pustovníckej samoty, na posilnenie duchovného života vždy zachovával pôst. Od všetkého, čo možno jesť, sa po tri dni zdržoval kvôli milosti toho, ktorý pre ľudí stanúc sa človekom, postil sa štyridsať dní. Keď však nadišiel čas štyridsaťdenného pôstu, podľa rehoľného poriadku, ktorého sa držal opát Zozimas, čo štyridsaťdenný pôst odbavoval so štyridsaťpäť datľami, od otca Filipa dostal Ondrej štyridsať orechov a uspokojac sa s touto potravou radostne očakával deň svätého Vzkriesenia. Hoci jedlo nielen nestačilo na posilnenie tela, ale viedlo aj k oslabeniu samého ducha, vyjmúc čas modlitby pracovať nikdy neprestal, ale vezmúc sekeru chodil pracovať do samoty lesnej. Keď tam jedného dňa prílišnou robotou a prísnym pôstom oslabený na tele i na duchu zmorený ležal, prišiel k nemu anjel, naložil ho na vozík a zaviezol ho do jeho jaskyne. Po dennej práci doprial telu taký odpočinok, že ho skôr možno nazvať trýznením a trápením ako odpočinkom. Haluzí zbavený dubový klát roads receive new names that are written on the rock together with the degree of difficulty. One of the few roads that preserved its original name is the road Promenade kl. IV. There are currently nearly 90 roads on Skalka, and we assume that the possibility of a significant first ascent are more or less exhausted. Skalka offers climbing on a relatively stable limestone in the degrees of difficulty varying from III to IX+ according to the UIAA scale. The majority of the roads has degrees from V to VII. Although Skalka is not a very large large climbing area it´s very popular among climbers. The proximity of Trenčín, the fast and easy access, the shallow banks of the Váh and the plane meadows directly under the rock affect significantly the popularity of Skalka. Skalka have witnessed many sport events. A number of rock-climbing races took place here – from the local importance to the Slovak rock-climbing cup. In recent years, the competitions of the very popular climbing marathon „Face to Face“ regularly take place here. From the very beginning to the present day, generations of climbers from Trenčín take care of the rock and its surroundings. Given the fact that by today almost all the possibilities of making first ascents have already been exhausted, the care of the climbing space consists essentially in regular updating and exchanging of the fixations. It is worthwhile to mention the meritorious work of Edo Homola and Jaro Dutka. The care of the surroundings of Skalka is also a never ending cleaning and last but not least regular mowing of grasslands and maintenance of the green fields. Today, there is a path for pedestrians leading from the top of the rock to its foot. The legend of St. Andrew Svorad and St. Benedict In the turbulent times of the tenth century, when the whole Pannonia, from Tatras to Tisa, suffered of strife, wars and greed, appeared thanks to the grace of God a King – St. Stephen. Since his early years he was taught to listen to the Word of God in the old city of Nitra and he became a Christian prince. Under his flag Slavic, Hungarian, Frankish and Italian Christians were united to form together the Kingdom of Hungary, a Christian kingdom. Christians from all the countries, people, knights, priests and monks recoursed to the king. One of them, named Svorad, came from a peasant family and appeared as a rose among the thorns. He came to this country from Poland under the inspiration of the Holy Spirit. In the monastery called Zobor that lay near Nitra, he received the monk´s robe and the name Andrew from Abbot Philip, and he decided to lead a hermit life. The blessed Benedict became his disciple and he gave a testimony about the life of this saint and about how he mistreated his own heart and his body. When this venerable man Andrew retreated to the hermit solitude, he was strengthening his spiritual life by fasting. He avoided everything he could eat during three days for the grace of who becoming a man fasted for forty days. However, when the time of the 40 days fasting came, Sv. Beňadik / St. Benedict 51 Maľba na motívy Maurovej legendy na strope farského kostola v Skalke nad Váhom / Maurus´ legend in a mural paintingin the church at Skalka nad Váhom totiž ohradil plotom a cez tento plot zo všetkých strán povrážal ostré tŕstie. Sám sediac na kláte ako na sedadle na osvieženie tela užil takú polohu, že keď jeho telo, premožené spánkom, sa naklonilo na ktorúkoľvek stranu, ostrým tŕstím poranené bolestivo precitlo. Okrem toho kládol si na hlavu drevenú korunu, na ktorú zo štyroch strán vešal štyri kamene, aby keď sa ospalá hlava naklonila na ktorúkoľvek stranu, udrela sa o kameň. Jedného času dve zbojnícke tlupy stretli sa v hore. Keď došlo medzi nimi k bitke, jedného z nich veľmi poranili. Po skončení ruvačky, pretože druhovia nechceli raneného v hore zanechať, rozhodli sa, že ho zanesú do jaskyne Ondreja-Svorada, ktorého chýr bol známy široko-ďaleko. Ale zbojník počas cesty skonal. Priniesli ho do pustovne – bola už polnoc – a zložili ho v nej. Keď ho chceli pochovať, mŕtvy zrazu začal dýchať a vstávať. Keď však tí, čo tam boli, veľmi naľakaní zo strachu utekali, vzkriesený volal ich naspäť hovoriac: „Nebojte sa, bratia, a neutekajte! Svätý Svorad ma totiž vzkriesil k životu.“ Keď však oni od radosti plakali a prosili, aby s nimi odišiel, povedal, že nikdy z tej jaskyne neodíde, ale navždy tam Bohu a svätému Svoradovi slúžiť bude. I učinil teda, čo sľúbil, a ostal tam až do svojej smrti. Z rozprávania opáta Filipa známy je ďalší zázrak. V meste Nitre obesili jedného odsúdeného zločinca. Keď modliaceho sa odsúdenca dvíhali na šibenicu, blahoslavený muž Ondrej ho svojimi rukami pridŕžal. Po vykonaní rozsudku sa všetci v domnienke, že zločinec je už mŕtvy, vrátili domov, Ondrej ho svojou rukou odviazal a nechal odísť. Ó, aké zásluhy má pred Bohom muž, ktorý sa viditeľne ukazuje ľuďom i oslobodzuje ich. Keď sa Svoradovi-Ondrejovi blížila posledná hodinka, prikázal tým, ktorí boli prítomní, aby ho nevyzliekali zo žiadnej časti jeho rúcha, kým nepríde opát Filip, po ktorého poslal. Otec prišiel, keď ctihodné telo ležalo už mŕtve, a vyzlečúc ho, aby ho umyl, našiel kovovú reťaz, ktorá už do tela vrastená bola. Ó, podivná a neslýchaná vec! Reťaz zvonka bola kožou obtiahnutá, ale neboli by zbadali tento spôsob mučeníctva, keby nad pupkom neboli zazreli uzol zviazaného kovu. To, čo je tu povedané, zachovalo sa prostredníctvom učeníka Benedikta, ktorý po smrti svojho otca Ondreja, zaumienil si tiež bývať na tom istom mieste. Keď podľa príkladu svojho učiteľa tri roky žil pustovníckym životom v jaskyni na Skalke pri Trenčíne, prišli zbojníci a v nádeji, že má veľa peňazí, privliekli ho na breh Váhu, zabili a hodili do vody. Kým jeho telo dlho hľadali a nenachádzali, po celý rok vídali orla sedávať na brehu rieky Váh, akoby niečo pozoroval. Ním upozornení na telo, dali sa jednému človeku ponoriť do vody, i našli ho tak zachovalého, ako by bol iba krátko predtým zomrel. Benedikt bol potom, tak isto ako jeho učiteľ, pochovaný v chráme blahoslaveného Emeráma mučeníka. Toto sú skutky svätých Svorada-Ondreja Vyznávača a Benedikta Mučeníka, stručne spísané Päťkostolským biskupom Maurusom. (Maurovu legendu prerozprával Igor Zmeták) 52 according to the religious right, Andrew received forty nuts from father Philip and satisfied with this food, he looked forward to the day of the Holy Resurrection. Although the food was not enough to strengthen his body, and also led to the weakening of his spirit, he never stopped working except in time of prayer. He took his axe and went to work in the solitude of the forest. One day, when he was lying down weakened in body and in spirit by too much work and strict fasting, an angel came to him, put him onto the cart and drove him to his cave. After all day‘s work he accorded to his body a rest that can be rather called mistreatment and suffering as rest (this sentence is not clear at all… rephrase). He got an oak log rid of the branches and fenced it from all sides with the sharp thorns. He was himself sitting on the log as the seat for refreshment of the body and put himself in a position that when his body was overwhelmed by sleep, and inclined to any side, the sharp thorns painfully injured him. In addition, he used to put on his head the wooden crown, on which were hanging four stones from four sides, so that when his sleepy head tilted to any side, he was hit by the stone. One day, two groups of burglars met in the forest. There was a fight between them, and one of the robbers was seriously injured. Because they did not want to leave him injured in the forest, after the end of the fight, they decided to carry him to the cave of Andrew-Svorad, whose fame was known far and wide. But the robber had died during the journey. They brought him to the hermitage – it was already midnight – and left him there. When they wanted to bury him, the dead suddenly began to breathe and stood up. However, when those who were there started to escape, frightened by the supernatural event, the resurrected called them back saying: ‘Don´t worry, brothers, don´t run away! The Holy Svorad has resurrected me to life.’ But when they cried from joy, and begged him to leave with them, he said that he would never leave the cave, but would always be there to serve God and the Holy Svorad. He therefore did what he had promised, and remained there until his death. Through the talking of Abbot Philip another miracle of St. Andrew is known. In the city of Nitra was hanged a sentenced criminal. When the praying convict has been lifted to the gallows, the blessed man Andrew was holding him with his hands. After the execution, everyone returned home thinking that the criminal was already dead. However, Andrew untied his hands and let him go. Oh, what merit before God has this man who shows himself to people and set them free. When the last hour of Svorad-Andrew was approaching, he ordered to those who were present not to put his clothes off until the Abbot Philip came. The father came when the venerable body already laid dead, and while undressing him to wash him, he found a metal chain, which was already ingrown in the body. Oh, such a strange and unheard thing! The chain was coated in leather and this way of martyrdom would not be spotted if they had not seen the metal nod above the navel. What is said here, was preserved through Andrew´s disciple Benedict, who after the death of father Andrew also purposed to live in the same place. Following the example of his teacher, he lived for three years as Malá a Veľká Skalka – fotomozaika 53 Břevnov – Praha (CZ) GPS 50° 05‘ 04“, 14° 21‘ 23“ 10 km 299 Rajhrad (CZ) GPS 49° 05‘ 22“, 16° 36‘ 57“ 8k m 6 17 km Tynec – Krakow (PL) GPS 50° 01‘ 08“, 19° 48‘ 08“ Sampor (SK) GPS 48° 37‘ 38“, 19° 11‘ 47“ m 88 k 216 km 153 k m Melk (A) GPS 48° 13‘ 41“, 15° 19‘ 53“ 21 Skalka (SK) Skalka a benediktínske kláštory Európy Monte Casino (IT) GPS 41° 29‘ 26“, 13° 48‘ 51“ Subiaco (IT) GPS 41° 55‘ 00“, 13° 07‘ 07“ Skalka and Europe´s Benedictine monasteries 891 km 9k m GPS 48° 54‘ 52“, 18° 04‘ 25“ 86 Santiago de Compostela (SP) GPS 42° 52‘ 50“, -08° 32‘ 40“ 56 km Pannonhalma (HU) GPS 47° 33‘ 10“, 17° 45‘ 40“ útnické miesto Skalka (PMS) kalendár pravidelných podujatí a hermit in the cave at Skalka near Trenčín. Once, robbers came in the hope he has a lot of money, they towed him to the bank of the river Váh, killed him and threw him into the water. While his body could not be found during a long time, throughout the year an eagle used to be seen sitting on the bank of the river Váh, as if it was watching over something. He was showing the place where the body was. Thus, one man immersed in the water, and they found Benedict´s body so well preserved as if it was only shortly after he died. Benedict was then, just as his teacher, buried in the church of the blessed martyr Emerám. These are the deeds of the saints Svorad-Andrew the Confessor and Benedict the Martyr, briefly written up by a five-church bishop Maurus. • www.klastorskalka.sk Skalka ponúka svojim návštevníkom duchovné i kultúrne zážitky a poznávanie histórie tohto najstaršieho pútnického miesta na Slovensku. • Pre návštevníkov kláštora na Veľkej Skalke začína sezóna 1. mája a končí 30. septembra. Kláštor je sprístupnený v mesiacoch máj, jún a september, po dohode na telefónnom čísle +421 948 049 168 pre väčšie skupiny. Cez víkend bude sprístupnený od 10.00 do 17.00 h (posledná prehliadka sa začína o 16.30 h). V mesiacoch jún, júl a august je kláštor prístupný denne, okrem pondelka v čase od 10.00 do 17.00 h. V priestore kláštora sa návštevníci môžu pohybovať len so sprievodcom, aj keď nepožadujú výklad. V priestore PMS je zakázané fajčiť, konzumovať alkoholické nápoje a vodiť psov. Vstup do PMS nie je spoplatnený, je možné prispieť na obnovu kláštora formou milodarov alebo na č. ú. 2858040256/0200, za ktoré vám vopred srdečné Pán Boh zaplať. • Duchovný život na PMS začína vo Veľkom týždni pobožnosťou krížovej cesty organizovanej Univerzitným pastoračným centrom v Trenčíne pre všetky vekové kategórie (presný termín býva zverejnený na webe). • Kaplnka Božieho milosrdenstva sa nachádza pri ceste zo Skalky nad Váhom ku kláštoru na Veľkej Skalke (v bývalom kameňolome) a je voľne prístupná. • Predposledný májový víkend sa konáva mariánska púť k Panne Márii Guadalupskej. Socha Panny Márie Guadalupskej je vystavená na hlavnom oltári v Milostivom kostole sv. Andreja-Svorada a sv. Beňadika. Veľká Skalka na historických vyobrazeniach 56 • Posledný júnový týždeň sa konáva na lúke pod kláštorom na Veľkej Skalke „Katolícka pútnická konferencia Nové svitanie“ seniorov, mládeže a rodín. Zakladateľ hnutia „New Dawn“ (Nové svitanie) Angličan Myles Dempsey chcel zhromaždiť celé rodiny, chcel vidieť deti, mladých, ale aj (The Mauruses legend was retold by Igor Zmeták) The pilgrimage site of Skalka (PSS) – calendar of regular events Skalka offers to its visitors many spiritual and cultural experiences and the opportunity to explore the history of the oldest pilgrimage site in Slovakia. For the visitors of the monastery at Veľká Skalka, the season starts on May 1 and ends on September 30. The monastery is open to the public (to the larger groups) in May, June and September, after previous reservation on the telephone number +421948049168. On weekends it is available from 10.00 to 17.00 (last tour starts at 16.30). In June, July and August the monastery is open daily, except Mondays from 10.00 to 17.00. The visitors are allowed to enter to the area of the monastery only with a guide, even if they don´t require guide´s commentary. In the area PSS it is forbidden to smoke, to consume alcoholic beverages, and to enter with dogs. Entry to the PSS is free of charge. It is possible to contribute to the restoration of the monastery in the form of alms, or to the account number 2858040256/0200. God bless you! The spiritual life of the PPS starts in the Holy Week by the ceremony of the Cross road organized by the University pastoral centre in Trenčín, intended for all ages. The Chapel of the Divine Mercy is located near the road from Skalka nad Váhom to the Monastery Veľká Skalka (in the former quarry) and is freely accessible. On the penultimate weekend in May, the Marian pilgrimage to the Virgin Maria of Guadalupe is held. The statue of Virgin Maria of Guadalupe is exposed on the main altar in the Gracious church of St. Andrew-Svorad and St. Benedict. • 57 starších, ako sa spolu modlia a tvoria živé spoločenstvo. Viac na • www. novesvitanie.sk • Výročná púť k sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Beňadikovi sa konáva tradične každý rok k sviatku sv. Beňadika 17. júla. Bližšie na www.klastorskalka.sk • Priestor dostanú aj pútnické aktivity návštevou výročnej púte na sv. Petra a Pavla 28. a 29. júna v moravskom Rajhrade v kláštornom chráme zasvätenom týmto svätcom a v septembri na výročie založenia Benediktínskeho opátstva v Rajhrade. • Mariánske benefičné koncerty – od roku 2013 sa benefičné koncerty na podporu Skalky presťahovali na Dolné nádvorie Trenčianskeho hradu. V Roku Sedembolestnej Panny Márie sa uskutoční už tradičný Mariánsky benefičný koncert na hradnom nádvorí v Trenčíne 12. septembra 2014. • Od roku 2013 pokračuje výmena aktivít medzi Rajhradom a Trenčínom v podobe duchovných a kultúrnych výmen a študentských táborov. Pokračovaním projektu cezhraničnej spolupráce bude návšteva pútnických miest na oboch stranách Bielych Karpát, usporadúvanie koncertov, ale hlavne týždňové a víkendové tábory mládeže v Rajhrade a na Skalke podporované študentským pastoračným centrom, novo formovaným spoločenstvom mládeže, ako pokračovanie študentských aktivít v rámci cezhraničnej spolupráce pri obnove a rozvoji oboch historických miest. útnické miesto Skalka ma nový zvon Posviacka nového zvona biskupom Mons. Jozefom Haľkom počas výročnej púte na Skalke 20. júla 2014 Františkán – kapucín fra. Angelus, občianskym menom František Homola z Rajhradic už niekoľko rokov z darov veriacich s Čiech a Slovenska daruje niektorej farnosti alebo kostolu zvon. V roku 2013 avizoval úmysel darovať zvon práve pútnickému miestu Skalka, v roku 2014 sa to stalo realitou. Zvon 700 mm vysoký, s priemerom 420 mm vyrobila zvonárska dielňa pani Vránovej-Ditrichovej v Brodku pri Přerove. Rodinná dielňa už po niekoľko generácii vyrába kvalitné graficky zdobené zvony rôznych veľkostí. Zvon nesie meno patrónov Nitrianskej diecézy sv. Andrea-Svorada a Benedikta. Telo zvona zdobia postavy oboch svätcov a na protiľahlej strane silueta kostola na Malej Skalke. V súčasnosti je umiestnený v areáli kláštora na Veľkej Skalke, o jeho konečnom umiestnení rozhodne ďalšia obnova a rozvoj pútnického miesta. ••• 58 During the last week of June the happening „Catholic pilgrimage Conference New Dawn“ for seniors, youth and families is held. It takes place in the meadow below the monastery at Veľká Skalka. The founder of the movement „New Dawn“, an Englishman Myles Dempsey wanted to gather the whole families, to see children, young people and older people praying together and forming a living community. More information at www.novesvitanie.sk The annual pilgrimage to St. Andrew-Svorad and St. Benedict is held traditionally every year on the feast of St. Benedict on July 17. More on www.klastorskalka.sk The pilgrimage activities will also take place. There is an annual pilgrimage on St. Peter and St. Paul on 28 and 29 June in the Moravian Rajhrad in the monastic temple dedicated to these saints, and in September on the anniversary of the founding of the Benedictine Abbey in Rajhrad. The Marian benefit concerts – since 2013 the benefit concerts supporting Skalka moved to the lower courtyard of the Trenčín Castle. In Our Lady of Sorrows year there will be a traditional Marian benefit concert in the castle courtyard in Trenčín on September 12, 2014. The pilgrimage site of Skalka has a new bell The Franciscan – Capuchin Fra. Angelus, real name František Homola from Rajhradice donates church bells to the parishes and churches. He does so for several years thanks to the donations of the Christians from the Czech Republic and Slovakia. In 2013, he announced his intention to donate a bell to the Pilgrimage site of Skalka, and in 2014 it became a reality. The bell has 700 mm on high, 420 mm on diameter and was made in the bell´s manufactory of Ms Vránová-Ditrichová in Brodek pri Přerove. The family manufactory produces for several generations high quality graphically decorated bells of various sizes. The bell bears the name of the patrons of Nitra diocese St. Andrew-Svorad and St. Benedict. The body of the bell is decorated with figures of the two saints, and on the opposite side there is a silhouette of the church at Malá Skalka. Currently, the bell is located in the monastery complex at Veľká Skalka, and its final placement will be decided according to the further reconstruction and development of the pilgrimage site. • • • Dielo vytvorené na sympóziu Ora et ars Skalka – Július Bruna: Autorská priestorová rekonštrukcia kláštora na Veľkej Skalke podľa historického nákresu z roku 1783, kombinovaná technika na papieri, 30 x 42 cm, 2013 59 Dielo zo sympózia Ora et ars Skalka – Július Bruna: Autorská panoráma lokality Malá a Veľká Skalka pri Trenčíne a jej blízkeho............okolia, kombinovaná technika na papieri, 42 x 60 cm, 2013 ajhrad M Erb Města Rajhrad / The Coat of Arms of Rajhrad Zástava Města Rajhrad / The flog of Rajhrad 62 Město Rajhrad je jedinečné svým názvem, polohou, historií, velkomoravským hradištěm, dvěma kláštery, Památníkem písemnictví na Moravě, Hospicem sv. Josefa, výtečnými kuchyněmi a pohostinností zdejších restaurací a v neposlední řadě také lidmi, kteří v něm žijí. Místní jméno Rajhrad, které domácí vyslovují „Réhrad“, pochází z obecného pojmenování „rajský hrad“ ve smyslu pěkný či silný hrad. Staří Slované si takto hezky nazvali již v 8. či 9. století své opevněné sídlo, chráněné spletitým řečištěm mnoha ramen řeky Svratky, hustými lužními lesy a bažinami. Poloha Rajhradu byla výhodná pro jeho obyvatele před stovkami let a je i dnes. Od pradávna leželo velkomoravské hradiště, pak trhová ves a posléze městečko Rajhrad na křižovatce významných obchodních cest a během věků bylo přirozeným správním i hospodářským centrem. V současnosti je velmi příjemná blízkost a jednoduchá dostupnost metropole Moravy města Brna, kde většina rajhradských studuje a pracuje. Rajhrad, ve kterém žije tři tisíce dvě stě obyvatel, se velmi rychle rozrůstá. Zdejší lidé, vybavení nebývalým smyslem pro humor, se sdružují v mnoha aktivních spolcích, jejichž činnost daleko přesahuje hranice města, např. místní fotbalisté v RAFK, šermíři v Asmodeus, šachisté v TJ Sokol, sdružení maminek v Kalamajce, zpěváci v Rajhradském pěveckém sboru při farnosti, billiardisté v TJ Orel, mnohostranní sportovci ve SPRS a nenahraditelná je Záchranná stanice dravých ptáků. Volení zástupci města v čele se starostou Františkem Ondráčkem mají velkou snahu vytvořit z Rajhradu příjemné místo pro bydlení, podnikání i odpočinek. Cílem většiny návštěvníků a poutníků v Rajhradě je benediktinský klášter, který je nejstarším klášterem na Moravě a náleží k nejvýznamnějším moravským památkám. Nabízí se zde také další zajímavá místa města a jeho bezprostředního okolí. Poznejte klášter sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova s jeho dramatickou historií i nevšední současností, vstupte na hřbitov, kde odpočívají nejvýznamnější osobnosti moravské historiografie a představení obou rajhradských klášterů, rozhlédněte se po starodávném městečku v nejstarší části města či obdivujte osudy dvakrát zaniklé a přece žijící vsi Čeladice. Také obě rajhradská vodní díla mlýn a pila v sobě nesou téměř tisíciletou stopu života obyčejných lidí v této od dávnověku osídlené lokalitě. Farní kostel Povýšení sv. Kříže a Základní škola TGM vypovídají o duchovním životě a vzdělávání v našem městě a Památník generála Kozyra je o jedné neuvěřitelné tragédii v poslední světové válce. Město Rajhrad se postupně stává známou odpočinkovou zónou jižně od Brna. Jeho katastr je protkán pěšími cestami a cyklistickými stezkami, má nádherné okolí s mnoha zahradami, sady, vinohrady a oborami, s úchvatnými pohledy do daleké rovinaté krajiny s hektary úhledně obdělaných polí, napřímenou řekou Svratkou a klikatými mlýnskými náhony, totiž krajiny po pět tisíc let kultivované člověkem. Město Rajhrad stojí v místě, kde byly objeveny nálezy nejstaršího osídlení pocházející z mladší doby kamenné – neolitu 4500–2000 let př. Kr. Jeho Town Rajhrad T own Rajhrad is unusual by its name, location, history, two cloisters, Memorial of literature in Moravia, St. Josef´s Hospice, excellent cuisines and hospitality of local restaurants. Local name which homesters pronounce „Réhrad“, comes from common name „rajský hrad“ (castle of paradise) with the meaning of nice or strong castle, fortified hill-fort. In 9th century the ancient Slavonians entitled in this way their fortified domicile protected by knotty watercourse of many distributaries of a river Svratka, by thickset meadow forests and moorlands. Nearness and availability of town Brno is an amenity. The location of Rajhrad was very advantageous hundreds of years ago and it stays as a great benefit for inhabitants of this ancient town today. Since ancient times Rajhrad lays at the crossroads of important trade and through the ages Rajhrad has been economic and administrative center. At the beggining it used to be Great Moravian fortified settlement, later the market village and then town Rajhrad. Nowadays, the proximity and easy access to Brno – Moravian metropolis, gives a chance for residents of Rajhrad to study and work there. In Rajhrad, there lives three thousand and two hundred inhabitants, but town is growing rapidly. The people of Rajhrad are well known for their great sense of humour and like to socialize in variety of associations such as RAFK – footballers, Asmodeus – swordsmen, TJ Sokol – chess Letecký pohled na Rajhrad / Rajhrad – Airview Město Rajhrad - historický pohled 64 název vznikl ve staroslovanském pohanském prostředí a vyjadřoval posvátné obětní místo v hrazeném místě. Po r. 863, kdy začali Kristovo učení šířit slovanští věro-zvěstové Konstantin a Metoděj, se v rajhradském hradišti přepokládá i vznik malého křesťanského kostelíku. Český kníže Břetislav I. (knížetem 1034–1055) asi r. 1028, při návratu po svém vítězství nad Maďary, zde objevil přežívající slovanskou liturgii a hmotně ji podpořil. Později, r. 1045, daroval Rajhrad břevnovskému klášteru. O tři roky později, současně s příchodem břevnovských benediktinů, zde založil vlastní klášter (byl to první klášter na Moravě). Ve 13. století byl klášter několikrát zpustošen. Počátkem 17. století, při silném protikatolickém působení, byl v r. 1619 dokonce na krátkou dobu zrušen. Znovu byl obnoven po roce 1620. Do konce 17. století byl postaven v románském slohu. První přestavba kostela byla provedena kolem r. 1691. Později, v r. 1721, pokračovala přestavba již podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla a 7. června 1739 olomoucký biskup Jacob Ernst Lichtenstein kostel vysvětil. Na stavbu kostela navazovalo i budování konventu. Celý areál byl budován až do r. 1840. Klášter je nemovitou kulturní památkou a nachází se v něm další kulturní památka – mobiliář knihovny a knihovní fond, který představuje 64 000 historických svazků s řadou vzácných rukopisů a prvotisků. Po internaci benediktinů v roce 1950 však byla tato kulturní památka státem do r. 1989 tak nezodpovědně zanedbávána, že nyní musí být na rekonstrukci vynakládány značné prostředky. Opravy začaly počátkem 90. let minulého století a pokračují podle množství získávaných peněz. Dnes je větší část jižní kvadratury kláštera zrekonstruovaná a slouží pro Památník písemnictví na Moravě, který zde sídlí a je přístupný veřejnosti. Opatský chrám sv. Petra a Pavla je trvale využíván k bohoslužbám. Přilehlá fara je sídlem řádu. Hospodářské objekty kláštera jsou k různým účelům využívány jen z části. Zbytek těchto budov je v havarijním stavu. Benediktini byli od počátku pevně organizováni k stálému pracovitému a současně rozjímavému životu podle hesla: „Ora et labora!“ – „Modli se a pracuj!“. Tuto skutečnost dokumentují desítky významných osobností, které jednak působily v samotném klášteře, jednak z něho vyšly, aby vynikly jinde. Vinařství zde bylo klášterem založeno r. 1465, pivo se v Rajhradě vařilo již v polovině l4. století. Díky tomu zde bylo rozvinuté i chmelařství. Od r. 1540 zasedali rajhradští probošti v moravském zemském sněmu. 1. října 1687 nabyli od papeže Inocence IX. právo pontifikálií, tj. právo nosit mitru, kříž, prsten a berlu. Zdejší benediktini se rovněž zasloužili o budování nemocnic, chudobinců, sirotčinců a škol. V Rajhradě založili školu v r. 1623. Klášter se o ni staral až do první světové války. Císař František I. povýšil 22. března 1813 rajhradské proboštství na opatství. Prvním opatem se stal P. Augustin Koch. players, Association of Mothers in Kalamajka, Rajhrad Choir – singers, TJ Orel – billiard players, SPRS – athletes and last but not least Birds of Prey Rescue Station. Mayer of Rajhrad Francis Ondráček and the elected representatives of the town have a great desire to create here a pleasant place to live, town for both, business and leisure. Czech prince Břetislav I (reign 1034–1055) about 1028, while returning after his victory over the Hungarians, found in Rajhrad surviving Slavonic liturgy and decided to support it financially. After a few years, in 1045, Břetislav I donated Rajhrad to Břevnov Monastery. In 1048, three years later, Břetislav I founded here his own monastery (it was the first monastery in Moravia). It was the very same time of the arrival of Břevnov Benedictines to Rajhrad. In the 13th century the monastery was ravaged several times. At the beginning of the 17th century, during the strong anti-Catholic influence, in 1619 Rajhrad monastery was temporarily canceled. It was revived after 1620. By the late 17th century, the monastery was built in the Romanesque style. The first reconstruction of the church was carried out around 1691. Later, in 1721, the rebuilding continued under the leadership of Jan Blažej Santini-Aichl and on June 7, 1739 the church was consecrated by the Olomouc Bishop Jacob Ernst Lichtenstein. The construction of the church was followed by building of the convent. The entire complex had been built up to 1840. The monastery Rajhrad is a cultural monument which contains another unique cultural relic –library and its fund, which represents 64,000 historical book volumes with many rare manuscripts and incunabula. Unfortunately, in 1950 Benedictine internment took place and the state „took care“ of this great cultural heritage. This lasted till 1989 and huge amount of money is used for reconstruction of this historic landmark since then. Repairs began in the early 90`s of the 20th century and continues step by step depending on funding sources. Today the most of the southern part of the quadrature monastery is renovated and used as the Memorial to Literature in Moravia, the monument is open to the public. The Abbey Church of St. Peter and Paul is constantly used for worship. The adjacent rectory is the seat of the order. Farm buildings of the monastery are used for different purposes only partially. The rest of the buildings is in very bad condition and not suitable for any use. Opatský chrám sv. Petra a Pavla ve 30. letech 20. století / The Abbey church, 1930 From the beginning, the Benedictines were tightly organized to the permanent physical work and mental development according to the motto: „Ora et labora“ – (pray and work). This is documented and proved by dozens of prominent figures, some of them operated in the monastery only, others left Rajhrad to excel elsewhere. In 1465 Rajhrad winery was founded, also the beer was brewed here from the middle of the 14th 65 Největšího kulturního významu dosáhl klášter v 19. století. Místní autoři přispěli značným podílem do literatury. Zdejší „Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských“ byla známá i v cizině. V současné době má zdejší benediktinská komunita 6 bratří. Převor P. Augustin OSB je současně farářem ve farnosti, která má kromě Rajhradu dalších 6 obcí. Hlavním posláním benediktinů je duchovní služba, ale mají i významné společenské přínosy. Je zde zřízené farní centrum sloužící k setkávání farníků, výstavám a koncertům. Působí zde Rajhradský pěvecký sbor, který má dvě dětská oddělení a jedno pro dospělé. Také vybudováním Památníku písemnictví na Moravě včetně obnovení vzácné historické klášterní knihovny došlo k posílení významu kláštera pro společenský život. enediktinské opatství sv. Petra a Pavla Benediktinský klášter / Benedictine monastery Rajhrad / Zdroj: Internet, Wikipédia Benediktinský klášter v Rajhradě je nejstarším klášterem na Moravě a náleží k nejstarším moravským církevním institucím. Podle legendy zde měl již v 10. století existovat klášter basiliánů, založený sv. Cyrilem. V roce 1045 daroval český kníže Břetislav I. břevnovskému klášteru opuštěný hrad s názvem Rajhrad a v něm založil klášteřík (cellu) sv. Petra a Pavla. O tři léta century and that is why the hop growing industry developed here easily. Since 1540 Rajhrad provosts participated in Moravian Provincial Assembly. October 1, 1687 Rajhrad acquired from the Pope Inocent IX pontifical right, ie. right to wear a miter, cross, ring and crosier. The local Benedictine monks also contributed their lives to the building of hospitals, almshouses, orphanages and schools. In 1623 the monks founded a school which was part of the monastery until the First World War. March 22, 1813 emperor Francis I exalted Rajhrad provost at the Abbey (celebrated 200th anniversary last year). Augustin P. Koch became the first abbot of Rajhrad. The greatest cultural significance the Monastery reached in the 19th century. Contribution of the local authors to literature was important. The local „Pontifical letterpress of Rajhrad Benedictines“ was well known even abroad. Nowadays, the local Benedictine community consists of six brothers. Prior P. Augustin OSB is currently pastor of the parish, which contains Rajhrad and six other municipalities. The primary mission of the Benedictines today is spiritual service, but they have social importance as well. For the meetings of parishioners, exhibitions and concerts in Rajhrad was established parish centre. This centre is also used by Rajhrad choir, which has got two children‘s department and one for adults. By creating of the Memorial to Literature in Moravia and restoration of rare historic library of monastery the importance of Rajhrad for social life increased. Majority of visitors and pilgrims in Rajhrad take at aim especially the Benedictine monastery, which is the oldest one in Moravia and ranks among the notedest Moravian monuments. Also another interesting places of town and its surroundings are being offered there. There is cloister of Sisters Comforters of Divine Jesus´s Heart with a dramatic history and no mean present, parish Promotion of St. Cross Church with neighbouring churchyard where the most influental personalities of Moravian historiography and departeds from both two local cloisers are at rest. Not far from the oldest part of the town we can admire destinies of two-times extinct and yet living village of Čeladice. Also both Rajhradian waterworks, mill and lumber-mill carry in self a longstanding mark of common people´s life in this locality settled from an antiquity. Erb Opatství sv. Petra a Pavla / The abbey coal-of-arms/ Benediktinský klášter v roku 2014 / Benedictine monastery Rajhrad 2014 St. Peter´s and Paul´s Benedictine Abbey After 863, when Slavonic apostoles Constantin and Methodius started to spread Christ´s teachings, an origination of small Christian chapel is being presupposing here on a fortified hill-fort. Czech prince Břetislav I donated hill-fort Rajhrad to Břevnovian cloister and after three years 67 později 26. listopadu 1048 byla cella proměněna ve skutečný klášter, který byl podřízen břevnovskému opatství. Klášter založený na místě velkomoravského hradiště snad již z 8. století byl v následujících staletích mnohokrát vydrancován. V roce 1311 navštívili klášter král Jan Lucemburský a rakouský vévoda Friedrich. Za husitských bouří se do Rajhradu uchýlili řeholníci z mnoha zničených klášterů. Románskou podobu si klášter udržel až do počátku 18. století, avšak stav budov byl nevyhovující. Proto se tehdejší probošt Antonín Pirmus odhodlal ke kompletní velkorysé přestavbě. Pirmus, nazývaný druhým zakladatelem kláštera, svěřil v roce 1718 projekční práce Janu Blažeji Santinimu Aichlovi, který navrhl čtyři kvadratury obklopující chrám sv. Petra a Pavla: prelaturu, konvent a dva hospodářské dvory. V roce 1722 se začal stavět chrám, konventní budovy sloužily od roku 1755 a celý komplex byl dokončen v roce 1840. Význam kláštera vzrůstal po celý středověk. V roce 1234 udělil klášteru podstatné svobody markrabě Přemysl. Král Jan Lucemburský propůjčil představeným kláštera roku 1327 hrdelní právo a Karel IV. potvrdil Břetislavova privilegia. Od roku 1540 zasedali rajhradští probošti v Moravském zemském sněmu. Právo pontifikálií nabyli probošti od papeže Inocence IX. v roce 1687 a od té doby směli nosit mitru, kříž, prsten a berlu. Celkové nezávislosti dosáhli rajhradští mniši v roce 1813, kdy bylo probošství povýšeno císařem Františkem I. na opatství. Rajhradský benediktinský klášter se postupně stával vyhlášeným centrem vzdělanosti. Již ve 14. století literárně vynikli probošt Jan II. a mnich Petr, který navíc kreslil překrásné iniciály. Mnohé rukopisy po sobě zanechali převor Lev (+ 1419), převor Placentinus (+ 1638), probošt Celestin Arlet (+ 1683) a mnozí další. Největší rozmach kláštera nastal v 18. a 19. století, kdy proslul rozšiřující se knihovnou a vědeckou činností Bonaventury Pitra – zpovědníka Marie Terezie, dr. Řehoře Volného, dr. Bedy Dudíka, dr. Mauruse Kintera a dalších vzdělaných rajhradských benediktinů. Celé 20. století bylo pro benediktiny téměř zničující, avšak nejtemnější období pro klášter nastalo krátce po komunistickém převratu. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byly v rámci „Akce K“ přepadeny jednotkami lidových milicí a StB všechny mužské řády v republice. Řeholníci byli internováni a majetek propadl státu. V rajhradském benediktinském klášteře se pak vystřídaly různé jednotky Čs. lidové armády. V roce 1990 byly zdevastované objekty vráceny řádu, který za podpory mnohých institucí, fondů a dárců postupně rekonstruuje celý areál. V roce 2005 zde byl otevřen Památník písemnictví na Moravě, který spravuje slavnou benediktinskou knihovnu s 65 000 svazky knih. Klášter po čtyřicetileté nucené přetržce znovu ožívá a navazuje tak na téměř tisíciletou historii benediktinské komunity v Rajhradě. Reprezentační místnosti kláštera před r. 1950 / The original Representative rooms Monastery 68 Klášterní sýpka Klášterní kontribučenská sýpka, postavená na přelomu 18. a 19. století, je v Rajhradicích nepřehlédnutelnou monumentální stavbou. Tato mohutná budova je s oblibou znázorňována na mnohých obrazech a grafických listech v pozadí vedut benediktinského kláštera. Sýpka sloužila k uskladnění together with arrival of the Benedictines of Břevnov cella was transformed into real monastery. Thus on 26th November 1048 the first monastery on Moravia was established. The monastery kept Roman shape till beginning of 18th century, but condition of the building was not more suitable at that time. Therefore provost Antonín Pirmus resolved then to complete large-scale reconstruction into Baroque appearance. From 1721 the reconstruction was realized according to the project of Jan Blažej Santini-Aichl and bishop Jacob Ernst Lichtenstein from Olomouc sanctified the new church on 7th June 1739. Whole zone was finished building only in 1840. The monastery was gradually becoming a noted centre of scholarship. Local Benedictines had also merit in building of hospitals, poorhouses, orphanages and schools. The school in Rajhrad was established in 1623 and the monastery took care of it till 1st world war. The darkest period for the monastery arrived shortly after communist overturn. In the night from 13th to 14th April 1950 all male orders in republic were attacked by units of Public Militias and StB (State Safety Service) within „Action K“. Monkery were interned and a property was forfeited to the state. Different units of Čs. Public Army then changed off in monastery. This monument was so irresponsibly uncared-for by the state till 1989, that nowadays significant financial means must be spent for a reconstruction. The monastery is an immovable culture monument and there is another monument within it – mobiliary of a library and collection which represents 64,000 of historical volumes and number of rare manuscripts and Výstavní místnost v klášteře / The Exhibition Room Benediktinský klášter – exteriér před rekonstrukcí / Benedictine monastery Rajhrad / Santiniho představa kláštera z let 1718 – 1720 / Santini image 69 obilí z celého klášterního panství. Patentem z roku 1788 tak musel činit každý poddaný, který měl ornou půdu, a v množství jednoroční letní i zimní setby na tři roky. Klášterní vrchnostenská sýpka byla postavena v bezpečné vzdálenosti od Rajhradic, aby nebyla ohrožena případným požárem. tarodávné městečko Rajhrad Archeologickým průzkumem je dokázáno osídlení Rajhradu v místě dnešní sladovny již před pěti tisíci lety, kdy zde žili lidé, kteří pěstovali obilí, chovali dobytek a vyráběli keramické nádoby. Dnešní Rajhrad byl založen nejspíše na přelomu 10. a 11. století po zániku nedalekého velkomoravského hradiště, jehož jméno převzal. V polovině 11. století daroval kníže Břetislav břevnovským benediktinům pro založení nového kláštera mimo jiné i ves Rajhrad. Dodnes je dochován půdorys nejstarší zástavby. Nejstarší dokument, který nese pomístní název Rajhrad, je z roku 1169: „ecclesie Raygradensi“. Pečeť městečka Rajhrad / The seal of Rajhrad Dobová kresba kláštera z r. 1689 / A historical painting 72 earlist prints. Repairs have begun in the beginning of 90s in a past century and it contiue in relation to amount of gained money. Today a major part of the convent of the monastery is reconstructed and it serves for Memorial of literature in Moravia which it is open to public. St. Peter and Paul´s Abbey is being permanently used for a divine service. Close parsonage is a domicile of the order. Administrative building of the monestary are being using for various purposes just partially. The rest of it is in disrepair. The local Benedictine community has 6 friars on the present. Clerical service is the main mission of the Benedictines, but they bring also notable societal benefits. Parish centre has been constituted there which serves for meeting of parishioner, exhibitions and concerts. Rajhrad chorale is acting here with two childs section and one for the adults. Through the building-up Memorial of literature in Moravia including renovation of precious historic monastical library the strenghtening of importance Plán hradiště vyhotovený stavitelem Annaisem v 18. století A – dnešní řečiště Svratky, B – průběh původního velkomoravského valu. Podle Č. Stani. (zdroj: http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/02CS/ as324.jpg). 73 22. března 2013 sloužil P. Edmund Wagenhofer OSB, emeritní arciopat ze Salzburgu a předseda Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha slavnostní mši svatou k 200. výročí povýšení rajhradského proboštství na samostatné opatství Opatský chrám sv. Petra a Pavla / The Abbey church St. Peter´s and Paul´s Kolem roku 1620 měl Rajhrad 41 domů a 300 obyvatel. V roce 1622 se klášternímu purkrabímu Václavu Sobkovi z domu č. p. 7 narodil syn Matouš, který se stal v roce 1668 arcibiskupem pražským, a je tak nejvýznamnějším rajhradským rodákem. Městečko bylo několikrát zničeno ohněm, pravidelně velkou vodou a často drancováno různými armádami (Tatary 1241 až 1242 a 1253, vojsky Rudolfa Habsburského 1278, Uhry 1557, Švédy 1645, Turky 1663 a 1689, Poláky 1683, Prusy 1742, Francouzy 1805 až 1809, Prusy 1866 a naposledy v roce 1945). V letech 1706 až 1790 se počet domů zdvojnásobil. Na místě po pranýři byla v roce 1795 postavena kamenná kašna. Ta dnešní je zde od roku 1868 a pochází z brněnského požářiště. V roce 1830 se Rajhrad rozrostl o nové Čeladice a v roce 1838 protnula městečko železnice. Po regulaci Svratky v roce 1848 již Rajhrad tolik netrpěl povodněmi. V čele správy v Rajhradě bývali purkmistr, čtyři konšelé a rychtář a od roku 1849 starosta, dva radní a pět členů obecního výboru. Významným starostou byl v letech 1864 až 1880 obchodník a zemský poslanec Jan Hrůza. Na začátku dvacátého století se stal zasloužilým starostou Leopold Štětka, který byl také představeným řemeslných živnostníků a v radách mnoha spolků. V roce 1880 měl Rajhrad 1651 obyvatel a 162 domů. Nebývalý rozvoj propukl v Rajhradě po vzniku republiky, kdy byly postaveny nové čtvrtě Matlaška a Ostrůvek, o čemž také svědčí 2398 obyvatel a 435 domů podle sčítání v roce 1930. Od třicátých let zde byly prodejny drogerie, obuvi, hodinářství, mlékárna, koloniál, lahůdkářství a cukrárna. Za německé okupace mnoho místních zahynulo, bylo popraveno nebo perzekuováno. Po převratu v roce 1948 docházelo k tzv. socializaci všech sektorů i v Rajhradě. Místní živnostníci a řemeslníci byli zaměstnáni v komunálních podnicích, sedláci a soukromí zemědělci zkonfiskováni či nuceni do jednotných zemědělských družstev. V roce 1952 se stal Rajhrad sídlem vojenské posádky pomocných technických praporů (PTP), která obsadila oba kláštery. V období po roce 1989 se podařilo celý Rajhrad vybavit inženýrskými sítěmi, opravit místní komunikace a postavit čistírnu odpadních vod. Dne 27. října 2000 byl Rajhrad povýšen na město. K 1. lednu 2014 mělo město 3 428 obyvatel. Pitrův most Nejspíše od poloviny 11. století spojoval Rajhrad a benediktinský klášter dřevěný most s mýtem. Rajhradské mýto bylo vzorem pro další mýta v širokém okolí. Most z roku 1694, který byl postaven na dvou zděných pilířích, lépe odolával jarním ledům. Měl dřevěnou vozovku s dřevěným zábradlím a celou stavbu kryla šindelová střecha. Za probošta Pitra byl roku 1760 postaven nový kamenný most, který slouží dodnes. Stavbu se třemi pilíři a ledolamy vídeňského inženýra Josefa Aneise zdobilo pět soch světců a kamenný kříž vídeňského sochaře Nösmanna. Sochy a kříž dnes lemují cestu ve vstupním nádvoří kláštera. Kouzlo starobylosti ztratil most v roce 1937, kdy dostal dnešní podobu. • 74 ímskokatolická farnost Rajhrad Farnost tvoří obce: Rajhrad, Holasice, Opatovice, Otmarov, Popovice, Rajhradice a Rebešovice. Farní kostel Povýšení svatého Kříže / The Parish Church 76 Farní kostel Povýšení sv. Kříže Duchovní správu v Rajhradě vykonávali od založení kláštera rajhradští benediktini, které dosazoval i odvolával břevnovský opat. Celou druhou polovinu 13. století se ovšem snažili získat vliv na jmenování farářů v Rajhradě olomoučtí biskupové. Spor se urovnal v roce 1296 smírem, který stanovil, že duchovního správce jmenuje biskup na návrh opata. Z této doby pocházejí slavná rajhradská falza z let 1045 a 1048, která nechal vyhotovit pro doložení svých práv v Rajhradě břevnovský opat Bavor. Jmenování duchovních v Rajhradě navždy zjednodušil listinou ze 7. prosince 1330 olomoucký biskup Jindřich Berka z Dubé a Lípy. Opat Bavor a jeho nástupci mohli od té doby ustanovovat k rajhradskému farnímu kostelu řádové bratry podle své vůle. Od pradávna farníkům z Rajhradu, Holasic, Popovic, Syrovic, Sobotovic a Čeladic znesnadňovaly účast na bohoslužbách pravidelná jarní rozvodnění řeky Svratky a mnohých jejích ramen. Z toho důvodu povolil olomoucký biskup Jindřich dne 10. listopadu 1330 zřídit ve vsi Rajhradě modlitebnu, kterou zasvětil Povýšení svatého Kříže. Většina bohoslužebných úkonů i farních funkcí, jako křty, svatby a pohřby, se nadále konaly v klášterním chrámě sv. Petra a Pavla. V 16. století nechali zchátralou kapli Povýšení sv. Kříže opravit probošti Jan III. a Matyáš z Tachova. Zničený chrám po švédském (1645) a tureckém (1663) pustošení opravil a zvětšil v letech 1682 až 1683 probošt Celestin Arlet. Celou stavbu hradil probošt ze svých prostředků, jako poděkování za vyléčení z těžké nemoci a za uchránění Rajhradu před epidemií moru, která řádila na Moravě v letech 1675 až 1676. Poslední rozšíření svatostánku a celková barokní přestavba proběhla v letech 1765 až 1766 za probošta Otmara Konrada. Podle rysů a dispozice kostela se autorství projektu přisuzuje Santinimu. Po dokončení stavby byl kostel Povýšení sv. Kříže v Rajhradě dne 10. dubna 1767 navěky povýšen olomouckým biskupem Maxmiliánem z Hamiltonu na farní. Kostel ve tvaru kříže je 28 m dlouhý a 20 m široký. Interiér kostela ozdobily sochy brněnských sochařů Adama Nösmanna, Ondřeje Schweigla a vitráže oken zhotovil v letech 1889 až 1903 Benedikt Škarda z Brna. V klášterním dvoře, postaveném proboštem Pitrem v letech 1761 až 1763, byla naproti kostela v tzv. rezidenci č. p. 39 v letech 1768 až 1780 fara. Biskupským dekretem z roku 1770 bylo povoleno konat farní úkony pro pohodlí věřících ve farním i klášterním kostele. Nejstarším známým farářem a proboštem v Rajhradě byl podle listiny z roku 1062 Maurus a po něm následovalo dalších přibližně sedmdesát duchovních až do současnosti. Pozornost zasluhuje P. Vojtěch Slouk, který byl knězem v Rajhradě v letech 1863 až 1893. Kromě duchovní správy se zabýval mechanikou, malířstvím, hudbou a psaním farních pamětí. V klášterní knihovně je podnes jeho unikátní samohybný globus. Jeho nástupce P. Petr of the monastery for a societal life has come about. Thus after 40-years forced breakage the monastery is being reviving again and is being fastening on almost a thousand years history of Benedictine community in Rajhrad. Culture life of the monastery From periods of provost Brancouzský (1692–1709) Rajhradian prelates were collecting various artistic articles. They gave big attention to the gaining of paintings. A collection of paintings was thus gradually risening in Rajhrad and it has been located in a prelature. We can name masters from England (Green), Italy (Piteri) and France (Cochin). Works from Flemish school after Rubens (Crucification), Cranach´s (Lashing of Christ and Ecce homo) has been represented in the collection. From Bohemian painting school we can name mature work of Bohemian late Gothic painting. Domestic authors from Rajhrad have been represented by Master of Rajhrad alter, Ignac Raab, Karel Škréta, Petr Brandl, Millian and native of Rajhrad Josef Zelený who vas supported by the Benedictines through numerous orders in 19th century. Some of the most precious paintings has been now lent to National Gallery in Prague. Among other precious articles lets mention at least a verge from gilded copper from 14th century, Gothic monstrance, pacificals, reliquaries and chalices in a Renaissance, Baroque and Rococo design. The biggest expansion of the monastery came on in 18th and 19th centuries where it became renowned for its enlarging library and scientific activity of Bonaventura Pitr, Maria Theresia´s confessor, Dr. Řehoř Volný, Dr. Beda Dudík, Dr. Maurus Kinter and other learned Rajhradian Benedictines. Local authors has come up significantly with literature and „Pontifical bookprintery of the Benedictines of Rajhrad“ was known also in foreign countries. Sochy z Pitrova mostu / The exterior of the monastery Monastical library Rajhrad monastery was governed by Břevnov abbey from its arise till 1813 what considerabely complicates a recognition of the oldest destenies of monastical library. Namely it can be supposed that a lively exchanges was happening both of friars and manuscripts in that period. Other complication is caused by a fact that almost no book has been preserved in a original binding. The books were being rebinded into white pergameneous binds in 18th century. These new bind has eliminated various owners´ notes on the folders and board papers. After great depredations of the monastery during 13th century (Tartars 1241, Kumáni Bély IV 1253 and Habsburg armies after Přemysl Otakar II´s defeat in 1278) the collections were markedly disrupted. So called Martyrologium Adonis (lives of martyrs) written by French bishop Adon is among survivals of the Library. This oldest book from the third quarter of 9th century is older than clerical organization in Bohemia or Moravia. That is why the specialists suppose that it could not originate in Moravia. However the book attracts researchers´ attention by ecclesiastic Slavonic inscribtions which were writted into it probably already in Moravia. Due to development of the monastery in 14th century the library has gained another 77 Hlobil se v letech 1904 až 1927 stal modřickým děkanem. Období po vyhnání benediktinů z Rajhradu je spjato s působením kněze a modřického děkana P. Františka Fučíka. Duchovní správu po roce 1989 převzali zpět rajhradští benediktini. O kostel se s nemalým úsilím starají místní farníci. Dobová kresba kláštera z r. 1720 / A historical painting Hřbitov a významné hroby Obyvatelé rajhradského velkomoravského hradiště pochovávali v 9. a 10. století své mrtvé na návrší u Rebešovic. V následujících dvou stoletích užívala ves Rajhrad hřbitov poblíž dnešní restaurace Na kině (Orlovny). Od 13. století se pochovávalo severně od klášterního chrámu. Po čtyřech staletích byl hřbitov u kláštera přeplněn, a proto se v roce 1682 zřídil nový za kostelem Povýšení sv. Kříže. Na něm se pohřbívá od roku 1691 do současnosti. Jedno pole bylo vyhrazeno malým dětem, nepokřtění se pochovávali u východní zdi a sebevrazi za zeď mimo hřbitov. Na východní straně kostela je pomník zemřelých benediktinů z roku 1880. V kněžské zahrádce odpočívá na sedmdesát řeholníků, např. všichni opati: Augustin Koch (1813–1831), Viktor Schlossar (1832–1854), Gunter Kalivoda (1854–1883), Benedikt Korčian (1883–1912), Prokop Šup (1912–1921), Petr Hlobil (1922–1936), Alois Koryta (1936–1936) a Václav J. Pokorný (1947–1979). Dále je zde pochován významný moravský historiograf dr. Beda Dudík (1815–1890), profesor všeobecných dějin a řecké literatury dr. Řehoř Volný (1793–1871) a všestranně nadaný P. Vojtěch Jakub Slouk, 1825–1898. Sestry Těšitelky BSJ mají své pohřebiště u severní zdi hřbitova. Hlavní kříž hřbitova byl postaven přičiněním P. Petra Seitla v roce 1796. Nejstarším very interesting incrementa. There is a gradual and antifoner from 1313 which was created on an order of Rajhradian prior Tomáš. Rajhradian monastic library has also representation of books from Hussite period. For example it is Tábor Chronicle of Mikuláš of Pelhřimov, two Jan Hus´s postilas about saints, two czech tracts of Master Jakoubek of Stříbro ect. By the end of 16th century under provost Kryštof Soběkurský of Soběkursko we have first notifications of development of a library of binded books. Exact summation made in a turn of 50s and 60s stated 65,000 volumes. The Library was markedly stigmatized by the 2nd world war and 50s then continued in what war began. For a long time the Library was in a very undignified conditions. Today the Library is being restored thank to grants and mutual efforts of enthusiasts and it is a part of the sightseeing trace Memorial of literature in Moravia. Roman Catholic parish Rajhrad The parish consists of villages: Rajhrad, Holasice, Opatovice, Otmarov, Popovice, Rajhradice a Rebešovice. Clerical administration in Rajhrad was executed by Rajhradian Benedictines from a foundation of the monastery and they were installed and revoked by Břevnov abbot. However all the second half of 13th century bishop from Olomouc were mading afforts to gain an influence on appointments of parsons in Rajhrad. A dispute has been settled in 1296 by a conciliation accordint to which bishop appoints a clerical administrator on the proposal of abbot. Famous Rajhrad forgeries originate from this period, and it subsequently document events of 1045 and 1048. Břevnov abbot Bavor let make forgeries for an evidence of his right in Rajhrad. Appointment of clergies in Rajhrad has been simpliefied for good by Olomouc bishop Jindřich Berka of Dubé and Lípa by the letter from 7th December 1330. Abbot Bavor and his successors could thenceforward appoint order friars to Rajhrad parish church accordingly their will. Prvním opatem samostatného rajhradského opatství se stal v roce 1813 P. Augustin Koch Sisters Comforters of Divine Jesus´s Heart cloister Marie Rosa Vůjtěchová, a member of order of St. Karel Boromejský´s Charitable Sisters, experienced in caring of diseased people decided to establish a new conciliatory congregation. She found a big support at Brnian bishop Paul earl Huyn, who pushed through a congregation Comforters of Divine Jesus´s Heart in 1915 and pope Pius X consecrated it next year. S. M. Rosa became the first abbess. Prior sence of a congregation consists in an alleviating of human affliction. Sisters are helping the diseased, the poors and the abbandonments unworldly and they support another charitable organizations in the world. After communist overturn in 1950 the sisters from all branches were concentrated to Rajhrad maternal centre and they were assigned to forced eorks in agriculture and manufactures. Afterwards the cloister was occupied by Czechoslovakian Public Army. The church turned to a ware house and later to a cinema 78 79 pomníkem na hřbitově je deska na zdi školy, označující hrob brněnského měšťana Jiřího Šebestiána Basera, který náhle zemřel 27. 5. 1698 v rajhradském hostinci. Za zmínku stojí pomník významných železničních stavitelů Bedřicha a Josefa Kleinových z roku 1850 (od kříže napravo, dnes Maršálkových), symbolický hrob rajhradských obětí nacismu z roku 1949 (vpravo před křížem) a níže vlevo je nepřehlédnutelný dřevěný kříž uměleckého restaurátora Muzea města Brna Josefa Macháčka (1907–1990). PhDr. Karel Uhl odpočívá vlevo za vstupní branou a žák Leoše Janáčka, muzikant a učitel Bohumil Menšík má hrob u uliční zdi spíše vpravo. Před hřbitovem je pomník padlých rajhradských občanů v I. světové válce, který vybudovali v roce 1923 místní hasiči. lášter sester Těšitelek BSJ Klášter sester Těšitelek BSJ / Sisters Comforters of Divine Jesus´s Heart cloister 80 Marie Rosa Vůjtěchová (1876–1945), členka řádu Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, se po zkušenostech při opatrování nemocných rozhodla zřídit novou smírnou kongregaci. Velkou podporu našla sestra Marie Rosa u brněnského biskupa dr. Pavla hraběte Huyna, který svým vlivem kongregaci Těšitelek Božského Srdce Ježíšova v roce 1915 prosadil a papež Pius X. jí následujícího roku požehnal. Prvotní smysl kongregace spočívá ve zmírnění lidského utrpení. Sestry nezištně pomáhají nemocným, chudým a opuštěným a podporují další dobročinné organizace ve světě. Nejdříve sídlila kongregace v Brně na Šeříkové ulici, ale po první světové válce již původní mateřinec nestačil. Proto si sestry takřka vlastníma rukama postavily v letech 1924 až 1929 nový klášter v Rajhradě, na pozemku koupeném od rajhradských benediktinů. Na stavbu přispěla značnou částkou členka kongregace Anežka z rodu Coudenhove-Honrichs z Drahotuš a Kunštátu. Chrám zasvěcený Božskému Srdci Ježíšovu byl 21. září 1929 vysvěcen brněnským biskupem dr. Josefem Kupkou. Postupně bylo zřízeno dvanáct filiálních domů na různých místech Čech a Moravy. V roce 1944 byl klášter obsazen německými vojáky a pak zákopníky, kteří budovali obranné okopy a protitankové zátarasy proti Rudé armádě. Od 15. dubna 1945 se stal klášter hlavním německým obranným bodem. Proto byl útočnými akcemi Rudé armády při bojích o Rajhrad téměř zničen. Ihned po válce začaly sestry trosky kláštera i chrámu obnovovat. Nejdříve opravily pokoje pro bydlení a zřídily provizorní kapli. Dne 5. září 1945 Matka Rosa Marie Vůjtěchová zemřela. Na poslední cestě doprovázelo Matku zakladatelku 123 rajhradských sester. Krátce po komunistickém převratu v roce 1950 byly sestry ze všech filiálek soustředěny do rajhradského mateřince a přiděleny na nucené práce v zemědělství a v továrnách. V červenci 1951 byla zatčena druhá generální představená Marie Marta Vintrová a ve vykonstruovaném procesu odsouzena k 17 letům vězení. Amnestií byla propuštěna po devíti letech. Na podzim roku 1951 byly sestry vyvezeny do pohraničí a přiděleny k práci v továrnách. Klášter byl následně obsazen Československou lidovou armádou. Kostel se změnil na skladiště a později na kinosál. Do zdevastovaného areálu kláštera se mohly sestry vrátit v dubnu 1994. Brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem byl kostel znovu vysvěcen 10. června 1994. hall. In April 1994 sisters could return into devastated area of the cloister. The church was consecrated again by Brnian bishop Vojtěch Cikrl on 10th June 1994. Sisters took after second recovery of their maternal organization with an exemplary assiduity. Nowadays the cloister lives again its life. A senior house Mother Rosa´s Home has been opened in campus of the cloister which holds establisher´s name. Elder sisters visit abbandoned people, providing them physical and mental alleviating, they accompanying dying ones in St. Josef´s hospice and they care for their immobile sisters-collegues. Younger sisters work in the senior house, in hospice and hospitals, they care for the building and garden, catechize and work on education of the youth. The cemetery and eminent graves In the 9th and 10th century the residents of Rajhrad Moravian settlement used to burry their dead on the hill close to Rebešovice. In the following two centuries the burying ground for people of Rajhrad was created near the present restaurant Na kině (Orlovna). From the 13th century the dead were buried on the north of the monastery church. After four centuries the monastery cemetry was full and there was need for new one. In 1682 the cemetry behind the church of Povýšení sv. Kříže (Holy Cross Promotion) was established and this cemetry is in use since 1691. On the east side of the church there is a memorial to the dead Benedictines from 1880. The Priest‘s garden is the place of rest for over seventy monks. For example all the abbots: Augustin Koch (1813–1831), Viktor Schlossar (1832–1854), Gunter Kalivoda (1854–1883), Benedict Korčián (1883– 1912), Prokop Šup (1912–1921), Petr Hlobil (1922–1936), Alois Koryta (1936–1936) and Václav J. Pokorny (1947–1979). There is also buried exceptional Moravian historian Dr. Beda Dudík (1815–1890), Professor of general history and Greek literature Dr. Řehoř Volný (1793–1871) and the multi-talented James P. Vojtěch Slouk (1825–1898). Sisters of Consolation BSJ have their burial ground at the northern wall of the cemetery. In 1796 the main Cross of the cemetery was built thanks to Peter Seitl. The oldest monument of the cemetery is a plaque on the wall of the school, which indicates the grave of burgher from Brno, Jiří Šebestián Baser, who died suddenly on May 27th, 1698 in Rajhrad inn. It is worth to mention the following: the memorial dedicated to Bedřich and Jozef Klein, major rail builders, from 1850 (right hand side from the Cross, today Maršáleks’); symbolic grave of Rajhrad victims of Nazism from 1949 (right before the Cross); and below the Cross on the left side there is eye-catching wooden cross by Josef Macháček (1907– 1990), the art restorer of the Museum of City Brno. Dr. Karel Uhl is resting on the left side from the entrance gate and Bohumil Menšík, musician, teacher and pupil of Leoš Janáček, has got his grave close to the right side street wall. In front of the cemetery, there is a memorial to deceased Rajhrad citiziens in WW1, which was built in 1923 by local firefighters. Mozaikový obraz Neposkvrněného početí Panny Marie v průčelí kostela sv. Petra a Pavla Socha Matky Boží Rajhradské v kostele sv. Petra a Pavla / Church of st. Peter and Pavol • 81 S příkladnou pílí se sestry pustily do druhé obnovy svého mateřince. V této době zde nelze přehlédnout výraznou osobnost duchovního správce Mons. Aloise Pekárka, také oběti nacistických i komunistických věznic. Klášter dnes žije opět svým životem. V jeho areálu byl otevřen domov pro seniory, který nese jméno zakladatelky řádu Dům Matky Rosy. Sestry se přednostně věnují ošetřování nemocných. Svou návštěvou a péčí jim poskytují tělesnou i duchovní úlevu. Aby mohly lépe plnit své poslání u nemocných, studují zdravotnické školy a pracují v nemocnicích. Sestry Těšitelky BSJ mají v současnosti hlavní sídlo v Rajhradě, řeholní domy v Brně a Praze. Slovenská provincie má sídlo v Bratislavě a komunitu sester na Mokrohajské v Domově sociálních služeb pro děti, v němž sestry pracují. V Kežmarku slouží sestry nemocným v tamním hospici.V rajhradském mateřinci je zřízeno malé muzeum, jehož exponáty názorně vypovídají o dramatických osudech kongregace. ům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa Rajhradský klášter 1930 V dubnu 1999 zahájil v areálu kláštera Těšitelek BSJ činnost Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa. Hospic poskytuje péči pacientům všech věkových skupin, kteří trpí chronickou bolestí a nelze jim zajistit vyléčení. Rajhradský hospic náleží ke špičkovým zařízením tohoto typu v republice. Od 1. ledna 2007 jej spravuje Oblastní charita Rajhrad, zřízená Brněnským biskupstvím. omníky TGM v Rajhradě Ukázka Antifonáře královny Elišky Rejčky ze začátku 14. století / A manuscript from the early 14th century 82 Z iniciativy rajhradských legionářů byl v Rajhradě 11. září 1938 odhalen před budovou Občanské záložny Ráj (dnes obytný dům č. 49 na Masarykově ulici) pomník T. G. Masaryka, jehož autorem byl akademický sochař František Hořava, rodák z nedalekých Opatovic. Impulsem pro postavení pomníku byla návštěva prezidenta Masaryka v Rajhradě 22. června 1924. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byl pomník odstraněn a jeho další osudy neznáme. Druhý pomník T. G. Masaryka v Rajhradě byl odhalen 4. září 1949 před budovou školy na Havlíčkově ulici, která měla od roku 1935 čestný název Masarykova jubilejní měšťanská škola. Autorem pomníku byl opět František Hořava. Na přelomu 50. a 60. let minulého století byl pomník odstraněn a převezen do muzejních prostor benediktinského kláštera v Rajhradě. Masarykovo jméno po roce 1948 zmizelo z názvu školy. Politický vývoj v roce 1968 vytvořil podmínky pro navrácení pomníku TGM před budovu školy na Havlíčkově ulici. Odhalení pomníku bylo spojeno s oslavou 50. výročí vzniku Československé republiky. Následný vývoj v období tzv. normalizace nenašel sílu pomník odstranit. Díky tomu se zachoval až do dnešních dnů. Pozorný čtenář těchto řádku si určitě všimne, v jaké době byly pomníky v Rajhradě instalovány. Po odhalení prvního pomníku byla 30. září 1938 podepsána Mnichovská dohoda, druhý pomník byl postavený rok po tzv. vítězném Únoru a třetí odhalení pomníku se uskutečnilo po vstupu „bratrských armád“ 21. srpna 1968. Připomeňme, že T. G. Masaryk byl v roce 1935 jmenován Čestným občanem Rajhradu. Masarykovo jméno se škole vrátilo v roce 1991. oravský zemský sirotčinec V prosinci 1903 povolil moravský zemský sněm na návrh rajhradského opata a zástupce zemského hejtmana Benedikta Korčiana zřízení zemského sirotčince v Rajhradě. Pozemek věnoval benediktinský klášter a stavební náklady 140 000 korun hradila země moravská. Budova sirotčince byla dostavěna během roku 1904. První sirotci se v ní ubytovali počátkem října téhož roku. V době druhé světové války umístili němečtí okupanti do sirotčince přes 250 příslušníků Hitlerjugend z Berlína a dalších spojenci bombardovaných německých měst. Příslušníci této speciální jednotky zaútočili dne 23. dubna 1945 na zabloudivší vůz generála Kozyra. Po ukončení války se stala budova ubytovnou pro jugoslávské a bulharské učně. Od 1. září 1950 zde zahájila výuku Podniková základní odborná škola zelinářská. V současné době má Střední odborná škola zahradnická a Střední odborné učiliště Rajhrad pracoviště i v Brně. Tato jediná rajhradská střední odborná škola vychovala řadu vynikajících zahradníků, sadařů a pěstitelů. ajhradský mlýn Mezi klášterem a městem stojí majestátně starý rajhradský mlýn, který se v nepotvrzených pramenech objevuje již k roku 1092, ovšem určitě v roce 1340, kdy se v listině probošta Vítka jmenuje mlynář Martin na mlýně Strumen. Mlýn byl po celá staletí benediktiny rozšiřován a zvětšován až do dnešní podoby. V 19. století měl mlýn osm hnacích kol na spodní vodu. Od minulého století slouží jako malá vodní elektrárna. Rajhradský mlýn / The mill Stará rajhradská pila / The old sawmill 84 ntonín Halouzka a MUDr. Emil Holub Kovář a puškař Antonín Halouzka, narozený 17. ledna 1860 v nových Čeladicích, č. p. 12, byl jedním z průvodců lékaře a cestovatele Emila Holuba na jeho druhé africké výpravě. Ze 700 dobrovolníků si dr. Holub vybral šest nejlepších. Halouzka byl mezi nimi. Dne 22. 11. 1883 se vydala expedice do jižní Afriky s cílem projít kontinent od jihu až do Egypta. Po třech letech dne 3. dubna 1886 dorazila vyčerpaná výprava postižená zimnicí do Lešumského údolí, kde zemřeli dva průvodci. Také Antonín Halouzka těžce onemocněl a byl proto poslán s 25 bednami předmětů do vlasti. Zbytek výpravy byl za řekou Zambezi 2. srpna 1886 přepaden a okraden kmenem Mašukulumbů. Expedice postižená zimnicí se v září 1887 předčasně vrátila domů. Z osmičlenné výpravy přežili těžké africké podmínky manželé Holubovi a tři pomocníci. Holubův nejoblíbenější Antonín Halouzka zemřel Antonín Halouzka and Dr. Emil Holub Blacksmith and gunsmith Antonín Halouzka, born January 17th, 1860 in Nové Čaledice (New Čaledice) room number 12, was one of the guides of Emil Holub, doctor and traveler, on his second African expedition. Dr. Holub chose the best six from seven hundred volunteers, one of them was Halouzka. November 22nd, 1883 began expedition to the South Africa. The goal was to pass whole continent from south to Egypt. After three years on April 3, 1886 expedition arrived to Lešumský valley, men where exhausted and suffered with chills, two of guides died there. Also Antonín Halouzka was seriously ill and therefore he was sent with 25 crates of objects to their homeland. August 2nd, 1886 the rest of the expedition while passing the Zambezi River was attacked and robbed by strain of Mašukulumb. In September 1887 the expedition, affected by chills, returned home earlier than planned. There was eight members of the expedition at the beginning but the severe conditions of Africa did not let to survive all of them. The survivors were spouses Holub and three helpers. Antonín Holub‘s most favourite Antonín Halouzka died in Vienna on the consequences of tropical diseases in May 9, 1901 at the age of 41. Dr. Holub, who visited Rajhrad between 1900 and 1901, died unexpectedly in 1902. Until the mid 20th century it was the only scientific expedition in these parts of the world. Klášter Rajhrad – 70 léta 18. století / Rajhrad monastery, 18th century / Zdroj: Internet, Wikipédia Personalities of Rajhrad The cultural life of Rajhrad Monastery First monks of Rajhrad Monastery worked physically a lot, so they fulfill the second part of their monastic program: labora – work! In addition to the significant physical work (clearing of forests, blacksmith and carpentry work), monks carried out the binding works – copying of the liturgical books on parchment. Unquestionably, Rajhrad origin is Lectionary and Collection of discipline as well as liturgical manuscript „Capitulo et orationes“ from the 13th and 14th century. This work of Rajhrad monks is closely associated with the construction and development of the monastery library, which was probably established shortly after the founding of the monastery. Rajhrad monastery library is connected with a number of prominent personalities. For example, P. Vojtěch Slouk. Slouk left in the monastery‘s library an important monument – a self-propelled globe with as detailed maps as printed ones, so is hard to distinguish them. Globus was built between 1860–1876. This diligent monk is also the creator of „the world clock“, defining different times in different places of the world. The clock also shows the changes of the months and dates. It is well known that the first schools were formed at Bishops settlements, monasteries and churches. In the last century the members of the monastery taught in Brno subjects like Religion, Classical Philology and General History. Rajhrad Monastery is also known for many scientific studies. In the mid 18th century prelate Bonaventura Piter excelled with 85 ve Vídni na následky tropických nemocí dne 9. května 1901 ve věku pouhých 41 let. Dr. Holub, který navštívil Rajhrad v letech 1900 a 1901, zemřel předčasně v roce 1902. Až do poloviny 20. století to byla první vědecká expedice v těchto končinách. tavba železnice Při stavbě Ferdinandovy severní dráhy byl Rajhrad jedinou obcí mezi Vídní a Brnem, kterou železnice proťala doslova jejím středem. Ing. Karel Ghega vyprojektoval v Rajhradě dva viadukty, menší u hřbitova s třemi oblouky a větší přes náměstí s třinácti oblouky. Pro vysoké náspy se brala zemina v okolí dráhy, a tak vznikly dnešní škarpy. Stavbu prováděla firma bratří Kleinů z Rajhradu. Úsek Rajhrad – Brno byl 11. listopadu 1838 zkušebně zprovozněn první jízdou lokomotivy Moravia a 15. prosince 1838 došlo k slavnostnímu zahájení pravidelné dopravy Brno – Rajhrad. Dne 7. července 1839 byl zprovozněn celý úsek Vídeň – Brno. V roce 1934 se trať změnila na dvojkolejnou. sobnosti Rajhradu Výstavy / Exhibitions Opatský chrám sv. Petra a Pavla / The Abbey church St. Peter´s and Paul´s 86 Kulturní život kláštera První mniši rajhradského kláštera pracovali hodně tělesně. Plnili tak druhou část svého řeholnického programu: labora – pracuj! Vedle významné práce tělesné (mýcení lesů, kovářské a truhlářské práce), prováděli mniši práce knihařské, opisovali bohoslužebné knihy na pergamen. Nesporně rajhradského původu je lekcionář a homiliář stejně jako liturgický rukopis „Capitula et orationes“ ze 13. a 14. století. Tato práce rajhradských řeholníků je úzce spjata s budováním a rozvojem klášterní knihovny, která patrně vznikla krátce po založení kláštera. S rajhradskou klášterní knihovnou je spjata řada významných osobností. Tak například P. Vojtěch Slouk. Po něm zůstala v klášterní knihovně významná památka – samohybný globus s mapami tak podrobnými a dokonale prokreslenými, že je od tisku stěží rozeznáme. Globus byl sestaven v letech 1860–1876. Tento pracovitý mnich je dále tvůrcem „světových hodin“, určujících rozdílný čas na různých místech zeměkoule. Hodiny ukazují také proměny měsíce a dat. Je známo, že první školy vznikaly při biskupských sídlech, klášterech a kostelech. V minulém století vyučovali členové kláštera v Brně jako profesoři náboženství, klasické filologie a obecného dějepisu. Rajhradský klášter se proslavil i mnoha vědeckými studiemi. V polovině 18. století prelát Bonaventura Piter vynikl dějezpytnými studiemi a zamýšlel vydávat české kroniky. Další historik Řehoř Volný napsal 15 svazků moravského místopisu. Jeho práce se stala základním dílem pro moravské vlastivědné pracovníky. Významný moravský zemský historiograf dr. Beda Dudík vydal přes 70 vědeckých prací tiskem. Zvláště obsáhlé jsou Dějiny rajhradského kláštera a Dějiny Moravy do roku 1350. Beda Dudík se dále zasloužil o Moravu tím, že zajistil navrácení řady starých rukopisů, které byly z našich zemí odvezeny do Švédska za třicetileté války. Výstavy / Exhibitions Expozícia / Exhibitions 88 Neméně významná je literární činnost rajhradských řeholníků. Za bouří husitských utekl do Rajhradu břevnovský mnich Jan z Holešova, známý Husův odpůrce. Roku 1346 v Rajhradě jako převor zemřel. Zanechal zde řadu náboženských a polemických spisů. Vztah rajhradského kláštera k literatuře, zvláště pak k literatuře slovanské i klasické, dokládá především dr. Pavel Vychodil, ředitel klášterní tiskárny, překladatel a vydavatel řeckého filosofa Aristotela, životopisec Kosmákův a redaktor revue Hlídka. P. Augustin Vrzal (literární pseudonym A. G. Stín), překládal ruskou klasickou literaturu a patřil mezi významné literární historiky. Vrzalova osobní knihovna čítá na 2 500 svazků knih, z nichž některé jsou u nás i v Rusku zcela unikátní. Další osobností z dlouhé řady rajhradských mnichů je P. Maurus Josef Kinter OSB. V německém literárním světě je jeho osobnost velmi významně hodnocena. Od roku 1864 do roku 1920 byl správcem knihovny a archivu. Věnoval se historickým studiím. Úspěšně řídil v němčině revui „Studien und Mitteilungen zur Geschichte des Benediktiner Ordens und seiner Zweige“. Zaměřil se v ní na dějiny řádu. K této práci se mu podařilo získat celou řadu vědeckých pracovníků z různých klášterů, diecézního kléru a spolupracoval i s mnoha literárně činnými laiky. V roce 1911 předal P. Maurus Kinter svou revui mladším kolegům do Salzburgu. Studien und Mitteilungen vychází v Bavorsku dodnes. Dvě velké studie Kinterovy jsou ve vědeckém světě stále ceněny. Jedná se o „STUDIEN UND MITTEILUNGEN“ (1880) a „VITAE MONACHORUM, QUI AB ANNO 1613 IN MONASTERIO RAIHRADENSI IN MORAVIA PROFFESI IN DOMINO OBIERUNT“ (Brunae 1908). Toto dílo je věnováno dějinám Rajhradu. Ve výčtu významných osobností nemůžeme vynechat P. Václava Jana Pokorného OSB, dlouholetého archiváře, klášterního knihovníka, který velmi pilně publikoval v novinách a časopisech. Řadu historicky zajímavých věcí publikoval i knižně. Byl redaktorem časopisu Hlídka, ve kterém publikovali i další rajhradští benediktini. Z jeho nesčetných prací jmenujme alespoň „Klášter Rajhrad, jeho dějiny a památnosti“ (1925) a „Z rajhradských pamětí“ (1932). Literární činnost Pokorného byla vystřídána opatskou funkcí. Od roku 1813 byl osmým opatem v pořadí. V roce 1950 zatčen, internován v Hejnicích, odkud byl převezen na Žernůvku, kde také 2. 3. 1979 ve věku 85 let zemřel. Za hojné účasti lidí a kněží byl 8. 3. 1979 v Rajhradě pochován. Ještě jednou se vraťme k historikům. Z Piterových odchovanců se vypisováním domácích historických událostí zabývali probošt Otmar Konrád a P. Alexius Habrich. Probošt Konrád se po celou dobu svého působení zabýval obsáhlými „Annales Rayhradienses“. Alexius Habrich byl velmi pilným historikem. Vzorně uspořádal brněnské archivy na Petrově a u sv. Jakuba, sepsal dějiny některých far v diecesi brněnské, doplnil Středovského sbírku moravských nápisů náhrobkových a zvonových, pro Pelclovy „Abbildungen“ napsal životopisy Bonaventury Pitra, Oliveria Legiponta, Jana z Holešova aj. Habrich měl také velmi čilé písemné styky s předními učenci své doby s Pelclem, Dobrovským a Monsem. Tiskem vydal I. část právních památek moravských. Vybral je z rukopisů rajhradských (Jura primaeva Moraviae 1781). historical studies and intended to publish Czech Chronicle. Another historian Řehoř Volný wrote 15 volumes Moravian topography. His work became the basis for Moravian homeland workers. Significant Moravian provincial historian Dr. Beda Dudík published over 70 scientific papers in print form, two of them are The History of Rajhrad Monastery and The History of Moravia until 1350, which are his most complex works. Beda Dudík also contributed to Moravia by ensuring the restoration of the series of old manuscripts that were taken away from our countries to Sweden during the Thirty Years War. Equally important is the literary activity of Rajhrad monks. During the Hussite riots Břevnov monk Jan from Holešov, opponent of Jan Hus, fled to Rajhrad. In 1346, as a prior, Jan from Holešov died here. He left in Rajhrad monastery a number of religious and polemical writings. Relationship between Rajhrad monastery and literature, especially the Slavic literature and classic litearture proves especially Dr. Pavel Vychodil, director of the Monastic Printer, translator and publisher of the Greek philosopher Aristoteles, biographer of Kosmák and editor of the revue Hlídka (The Patrol). P. Augustin Vrzal (literary pseudonym A. G. Stín), translated Russian classical literature and was one of the major literary historians. Vrzal`s personal library includes about 2,500 volumes of books, some of which are in our country and in Russia completely unique. Other personality from many of monks in Rajhrad is P. Maurus Jozef Výstava v Kapitulní síni kláštera / The Exhibition Room Ukázka Žaltáře královny Elišky Rejčky ze začátku 14. století / A manuscript from the early 14th century 90 Od dob probošta Brancouzského (1692–1709) shromažďovali rajhradští preláti umělecké předměty všeho druhu. Velkou pozornost věnovali získávání obrazů. Na 200 kusů obrazů koupili po zrušení jezuitské koleje v Brně. Z pozůstalosti Ignace Raaba získali rovněž mnoho obrazů. Ignac Raab býval v rajhradském klášteře častým hostem. V 19. století preláti Schlossar a Kalivoda četnými objednávkami podporovali malíře Josefa Zeleného, rajhradského rodáka. Zásluhou Volného a Dudíka získal klášter mnoho obrazů z Rybník u Moravského Krumlova, ze zámku hrotovského a myslibořického. Tak postupně vznikala v Rajhradě sbírka obrazů, která byla nejprve umístěna ve východním traktu konventu, později byla přenesena do sálů a komnat prelatury. Z autorů rajhradské obrazové galerie můžeme jmenovat autory anglické (Green), italské (Piteri) a francouzské (Cochin). Často byla uváděna jména světově proslulých malířů Rembrandt, Rubens, Van Dyk aj. V tomto případě šlo o dohady nebo o kopie. Ve sbírce byla zastoupena díla z flámské školy po Rubensovi (Ukřižování), ze školy Cranachovy (Bičování Krista a Ecce homo). Z české školy malířské jmenujme Mistra rajhradského oltáře, vrcholné dílo českého pozdně gotického malířství, dnes v Národní galerii v Praze. Z domácích autorů byl v Rajhradě zastoupen Ignac Raab, Karel Škréta, Petr Brandl, Millian a rajhradský rodák Josef Zelený. Z jiných cenných uměleckých předmětů připomeňme alespoň berlu ze zlacené mědi kladené do 14. století, dále gotické monstrance, pacifikály, relikviáře a kalichy v renesančním, barokním a rokokovém provedení. Na jaře roku 1889 vstoupil do kláštera v Rajhradě devatenáctiletý Antonín Slavíček s úmyslem stát se řeholním knězem nebo misionářem. Dlouho však v klášteře nepobyl, protože se po prázdninách již nevrátil. P. Šrámek, jenž byl kaplanem u Slavíčkova strýce, děkana a probošta, Antonína Slavíčka ve Staré Boleslavi, omluvil pak v říjnu odchod mladého Slavíčka z Rajhradu dopisem rajhradskému převorovi. Pro ctitele Slavíčkova malířského umění je tato zmínka jistě zajímavá. Rajhradští benediktini se výrazným způsobem zasloužili o rozvoj kulturního života Rajhradu v 19. století. Když se roku 1871 mění čtenářský spolek Břetislav (zal. 1870) na Katolicko-politický čtenářský spolek Břetislav, staví se do jeho čela řeholník Benedikt Korčián (od 1883 opatem). Spolek se zaměřuje vedle četby na přednášky a divadelní představení, zejména po roce 1883, kdy se spojuje s tehdy vzniklou Cyrilskou jednotou. Toto společenství se hlavně věnovalo (a stále věnuje) chrámovému zpěvu, dále pak hudbě a přednáškové činnosti. Cyrilská jednota si roku 1885 založila vlastní knihovnu, jejímž základem se stala knihovna čtenářského spolku Břetislav. Na tomto místě je nutno připomenout, že zásluhou bohaté kulturní činnosti těchto i jiných spolků zůstává Rajhrad stále český. Potvrzuje to i jednací řád na radnici, který ustanovuje češtinu jako jednací jazyk. S Cyrilskou jednotou spolupracovali hudební skladatelé Leoš Janáček a Josef Bohuslav Foerster. Pozoruhodného úspěchu dosáhla Cyrilská jednota v roce 1908, kdy ve spolupráci s rajhradskými učiteli provedla Blodkovu operu V studni. Rajhradští kněží měli vliv na založení tělovýchovné jednoty Orel v roce 1910. Kinter OSB, well known and appreciated in the German literary world. From 1864 to 1920 Kinter was manager of Library and Archive in Rajhrad. He devoted himself to historical studies and successfully managed the German revue „Studien und Mitteilungen zur Geschichte des Benediktiner Ordens und Seiner Zweig“. In the revue he focused on the history of the Rajhrad order. For this work he was able to get a wide range of research fellows from different convents, diocesan clergy and collaborated with many literary active laymen. In 1911 P. Maurus Kinter gave the Revue to his younger colleagues in Salzburg. „Studien und Mitteilungen“ is still based in Bavaria today. Nowadays, the scientific world still values two large Kinter studies. The first one is the „STUDIEN UND MITTEILUNGEN“ (1880) and the second one „VITAE MONACHORUM, QUI AB ANNO 1613 IN MONASTERIO RAIHRADENSI IN MORAVIA PROFFESI IN DOMINO OBIERUNT“ (Brunae, 1908). The second work is devoted to the history of Rajhrad. On the list of prominent personalities, we can not omit P. Václav Jan Pokorny OSB, a longtime archivist, a librarian of the monastery, who published in newspapers and magazines very diligently. A number of historically interesting works Pokorny published in a book form. He was editor of Hlídka (The Patrol), where many of Rajhrad Benedictines pub- Hlavní sál knihovny / The Library lášterní knihovna Ukázka Žaltáře královny Elišky Rejčky ze začátku 14. století / A manuscript from the early 14th century 92 Od založení až do roku 1813 podléhal rajhradský klášter opatství břevnovskému, což značně komplikuje poznání nejstarších osudů klášterní knihovny. Dá se totiž předpokládat, že v tomto období docházelo k čilé výměně jak řeholníků, tak i rukopisů. Druhou obtíží je také to, že se téměř žádná kniha nedochovala v původní vazbě. V 18. století byly knihy převázány do bílých pergamenových vazeb. Tyto nové vazby zlikvidovaly různé vlastnické poznámky na deskách, přídeštích a předsádkách. Předpokládáme, že klášterní knihovna s malým počtem svazků musela již existovat brzy po založení kláštera, protože některé knihy byly pro řeholní život nezbytné. Řeholníci je potřebovali k bohoslužbě; jistě mezi nimi byly lekcionáře, evangeliáře, graduály, misály, breviáře, životy svatých a martyrologia. Určitě nechyběl mezi knihami kodex řeholního života řádu sv. Benedikta a základní příručky kanonického práva. Po velkých pustošeních kláštera během 13. století (Tataři 1241, Kumáni Bély IV. r. 1253 a habsburská vojska po porážce Přemysla Otakara II. r. 1278) byly knihovní fondy značně rozrušeny. K pozůstatkům z této knihovny jistě patří tzv. Martyrologium Adonis (životy mučedníků), sepsané francouzským biskupem Adonem. Tato nejstarší rajhradská kniha z třetí čtvrtiny 9. století je starší než sám kníže sv. Václav a než církevní organizace v Čechách. Proto se odborníci právem domnívají, že nemohla vzniknout u nás. Kniha však poutá pozornost Hlavní sál knihovny / The Library 94 lished their works as well. Among his countless works let us mention two: „Klášter Rajhrad, jeho dějiny a památnosti“ (The Abbey Rajhrad, its history and memorability, 1925) and „Z Rajhradských pamětí“ (From Rajhrad memory, 1932). Pokorny`s literary activity was replaced by his new function as an abbot. Since 1813 he was the eighth abbot in order. In 1950 Pokorny was arrested, interned in Hejnice, later he was taken to Žernůvka, where March 2nd, 1979 died at the age of 85. March 8th, 1979 Pokorny was buried in Rajhrad, the funeral was held in the presence of many people and priests. Once again, let us return to historians of Rajhrad. From the disciples of Piter were significant works of provost Otmar Konrád and P. Alexius Habrich. Provost Konrad throughout his time engaged in extensive „Annales Rayhradienses“. Alexius Habrich was very diligent historian. He perfectly organized Brno archives at Petrov and at Svatý Jakub (St. Jacob), wrote a history of some rectories in the diocese of Brno, completed the Středovsky collection of Moravian epitaphs and bell inscriptions, wrote biographies of Bonaventur Pitra, Oliver Legipont, Jan from Holešov and others, which were published in „Abbildungen“, Pelcl`s work. Habrich had also very lively correspondence with the leading scholars of that time, with Pelcl, Dobrovský and Mons. He also published by print Part I of the legal heritage of Moravia, which were taken from the manuscripts of Rajhrad (Jura primaeva Moraviae 1781). Since the days of the Provost Brancouzský (1692–1709) Rajhrad prelates gathered all the types of art objects, especially paintings. They bought over the 200 pieces of paintings after The Jesuit College in Brno was closed. Similarly, from the estate of Ignác Raab they gained a lot of pictures. Ignác Raab had been in Rajhrad Monastery frequent guest. In the 19th century prelates Schlossar and Kalivoda supported the painter Jozef Zelený, Rajhrad native, by numerous of painting orders. Thanks to Volný and Dudík monastery gained a lot of pictures from Rybník, near the Moravský Krumlov, from the Hrotovský Castle and Myslibořický Castle. So gradually the collection of paintings emerged in Rajhrad. At the beginning it was located in the east wing of the convent, later was transferred to the halls and chambers of the prelature. In Rajhrad Gallery we can find variety of authors, an English authors (Green), Italian (Piter) and French (Cochin). Often, the famous world painters Rembrandt, Rubens, Van Dyk and others were believed to be part of the collection. In these cases, there were conjectures or copies only. The collection was represented by the works of the Flemish School after Rubens (Crucifixion), Cranach school (Flagellation of Christ and Ecce homo). From the Czech school of painting let us mention Master of Rajhrad altar, a masterpiece of Czech late Gothic painting, now exhibited in the National Gallery in Prague. From the Czech authors, the following were represented in Rajhrad: Ignac Raab, Karel Škréta, Petr Brandl, Millian and Rajhrad born Jozef Zelený. From other valuable works of art we need to mention at least the scepter of gilt copper placed till the 14th century, as well as Gothic monstrance, pacificals, chalices and reliquaries in the Renaissance, Baroque and Vyobrazení sv. Vintíře z breviáře probošta Vítka z roku 1342 / www.rajhradskyklaster.cz www.rajhradskyklaster.cz Ukázka z Martyrologia Adonis s glosami psanými cyrilicí (www. rajhradskyklaster.cz) badatelů církevně slovanskými vpisky, které do ní byly asi vepsány již na našem území. Zásluhou rozkvětu kláštera ve 14. století získala rajhradská klášterní knihovna další velmi zajímavé přírůstky. Tak z roku 1313 je graduál a antifonář, který vznikl na objednávku rajhradského převora Tomáše. Další rajhradský probošt, právník Jan, kolem roku 1328 zpracovává příručky kanonického práva. Mezi výrazné osobnosti rajhradského kláštera patří mnich Petr, iluminátor breviáře probošta Vítka z roku 1324. První tři iluminace v tomto breviáři se dokonce připisují známému gotickému umělci Mistru Teodorikovi. Je paradoxní, že neklidné 15. století Rajhrad nepostihlo a knihovně dokonce přineslo obohacení. Do Rajhradu se přenesl tehdejší benediktinský kulturní ruch, v rajhradském klášteře našli dočasný úkryt mniši z Břevnova a Broumova. Ze zajímavých osobností připomeňme břevnovského Václava z Chvaletic, Marka z Broumova, známého Husova žalobce na kostnickém sněmu Jana z Holešova. Od něho se v rajhradské knihovně zachoval rukopisný traktát „Utrum credi possit in Papam“ (Zda je možno věřit v papeže). O Janovi z Holešova je známo, že psal u nás jako první o písni „Hospodine pomiluj ny“ a o staročeských štědrovečerních zvycích v 1. pol. 15. stol. ve spisku „Largissimus vesper“ (Nejdelší večer). Dá se předpokládat, že tento rukopis původně v Rajhradě byl, protože se zachoval v opise Bonaventury Pitra. Rajhradská klášterní knihovna má i bohaté zastoupení knih doby husitské. Je to například Táborská kronika Mikuláše z Pelhřimova, dále jsou zde dvě Husovy postily o svatých, dva české traktáty Mistra Jakoubka ze Stříbra a jiné. Koncem 16. století za probošta Kryštofa Soběkurského ze Soběkurska máme první zprávy o budování knihovny z tištěných knih. Tento fond navazuje na velmi dobře vybudovanou knihovnu rukopisů v 15. století. Tak jak rostl význam kláštera, rostl i kulturní význam knihovny. Svědčí o tom činnost Bonaventury Pitra z Třebechovic v Čechách (1756–1764). Tento vynikající badatel získal pro knihovnu mnoho cenného rukopisného bohatství, především pak 11 svazků díla „Monasticion Moraviense“ (Moravské kláštery). Z Pitrových materiálů čerpali významní badatelé Josef Dobrovský, Řehoř Volný a mnoho dalších. V této době měla již knihovna monumentální prostředí vytvořené Giovannim Santini-Aichlem a vyzdobené freskami Jana Jiřího Etgense z Brna. Profesor historie Řehoř Volný získal pro klášterní knihovnu proslulý žaltář královny vdovy Elišky Rejčky. Významným knihovníkem byl Viktor Schlossar (1820–1832). Za něho zažila knihovna vzácnou návštěvu Josefa Dobrovského (1828) a do knihovních fondů přibyla Kralická bible šestidílka a vzácný rukopis z roku 1424 s německými překlady olomouckého biskupa Jana ze Středy. Viktor Schlossar navázal plodné styky s Augsburgem, pokračoval v budování lístkového autorského katalogu založeného knihovníkem Richtrem a založil katalog knihovny na prelatuře. Za Schlossara navštívil knihovnu r. 1837 František Palacký (Schlossar byl v této době již opatem), který si prohlédl i archiv. O rok později je v knihovně hostem Pavel Josef Šafařík. Kojetínský rodák Beda Dudík je další významnou osobností v rajhradské klášterní knihovně. Jeho láska ke knihám je patrná z četných pojednání o knihovnách, rukopisech a různých archivech (Kroměříž, Mikulov, 95 Benediktinský klášter Rajhrad v součastnosti / Benedictine monastery today Wroclaw, Petrohrad). Z díla tohoto vynikajícího historika musíme především připomenout jeho Dějiny Moravy. Dudík položil základ k rajhradské sbírce map. Na Dudíkovu sbírku map svým způsobem navázal kněz, malíř, kartograf, kaligraf a mechanik, žabčický rodák Vojtěch Slouk, tvůrce známého samohybného globusu o průměru 1,70 m, světových hodin i jiných mechanismů, které vždy v rajhradské knihovně budily zaslouženou pozornost. V této době, za opata Korčiana, navštívil klášter cestovatel Emil Holub. S klášterem udržoval velmi úzké styky a klášternímu muzeu věnoval ze svých sbírek mnoho cenných předmětů. Získávání větších knižních celků pokračovalo i po první světové válce. Zásluhou Augustina Vrzala (A. G. Stín) získala knihovna hodně přes tisíc svazků ruských i jiných slovanských knih a časopisů. Augustin Vrzal byl známým překladatelem ruské klasické literatury a proslavil se zpracováním první rozsáhlé „Historie literatury ruské XIX. století“, vydané v Brně v letech 1891-97. Ani 2. světová válka neušetřila Rajhrad. Klášterní knihovna byla válkou poznamenána. Padesátá léta pak pokračovala v tom, co válka začala. Když v roce 1950 přebírala knihovnu Universitní knihovna v Brně, bylo třeba v prvé řadě zabezpečit knihovnu materiálně opravou oken a silně poškozeného stropu sálu s Etgensovou freskou. Po knihovnické stránce bylo nezbytné provést revizi, nově uspořádat knihovnu a zkompletovat časopisy, jichž bylo víc než 1 500 titulů. Po ukončení revize teprve vyvstaly v celé obludnosti ztráty v podobě stohů lístků, k nimž nebyly nalezeny knihy. Když byla knihovna zhruba v knihovnickém pořádku, mohlo se konečně přikročit i k odborným katalogizačním pracím. Z celé knihovny byly vyhledány a nově zpracovány české a slovenské tisky do roku 1800. Po náležitém zpracování mohly být pojaty do retrospektivní bibliografie „Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší do roku 1800“. Je totiž příznačné pro situaci v rajhradské knihovně, že z „Knihopisu“ byla před rokem 1950 známa z rajhradské knihovny jen dvě bohemika; podrobný průzkum vynesl na světlo asi 650 jednotek s mnoha desítkami unikátů. Počet svazků rajhradské knihovny nebyl od začátku 19. století nikdy přesně zjišťován. Udával se jen odhadem od 85 000 svazků do 100 000 svazků. Přesné sčítání na přelomu padesátých a šedesátých let stanovilo 65 000 svazků a z toho víc než 14 000 svazků bylo v hlavním sále. V této době byly ideální podmínky pro zřízení Památníku moravského písemnictví. Situace se však vyvíjela jinak. Knihovna byla dlouhou dobu ve velmi nedůstojném stavu a usilovná mravenčí práce pana PhDr. Vladislava Dokoupila, někdejšího pracovníka Universitní knihovny v Brně, byla silnou devastací zničena. Je politováníhodné, že se na této devastaci podepsala instituce, která si v minulosti říkala Státní památková péče. Dnes je díky společnému úsilí a obětavé práci nadšenců odkaz Dr. Dokoupila završen a dveře do rajhradské klášterní knihovny jsou opět otevřeny. Je součástí nového Památníku písemnictví na Moravě, který v klášteře sídlí. ••• 96 Rococo style. In the spring of 1889 Antonín Slavíček entered the monastery in Rajhrad, he was nineteen and had an intention of becoming a priest or religious missionary. Slavíček did not remain in the monastery for a long time, he had not returned after his holidays. P. Šrámek, who was chaplain at Slavíček`s uncle – dean and provost in Stará Boleslav – Antonín Slavíček, then in October apologized to the Rajhrad monastery for the departure of young Slavíček by letter to Rajhrad prior. Admirers of the Slavíček paintings may found this fact very interesting. Rajhrad Benedictine monks greatly contributed to the development of Rajhrad cultural life in the 19th century. When in 1871 the readers association Břetislav (founded 1870) was transformed to Catholic-political Readers Association Břetislav, monk Benedikt Korčián (abbot from 1883) became its leader. The association focuses, apart from reading, on lectures and theatrical performances, especially after 1883, when association unifed with the emergent Cyrillic Unity. This community was mainly devoted (and still is) to temple singing, then music and lectures. Cyrillic Unity in 1885 established its own library, which base was the library of readers association Břetislav. At this point it is important to mention that thanks to the rich cultural activities of these and other associations Rajhrad still remains Czech. It is proved by the rules of Procedure at the Town Hall, which designates Czech language as the language of the case. Cyrillic Unity collaborated with famous composers Leoš Janáček and Josef Bohuslav Foerster. In 1908 Cyrillic Unity achieved remarkable success, when collaborated with teachers from Rajhrad and performed Blodek opera In the Well. Rajhrad priests had an influence on the establishment of Orel, body-educational unity, in the year 1910. ••• Benediktinský klášter Rajhrad v součastnosti / Benedictine monastery today Rajhrad (Ilustrácia Jozef Vydrnák, 2014) 97 ISBN 978-80-971776-4-5 Benediktínskymi cestami II Zostavovatelia: Igor Zmeták, Pavol Plško. Slovenské texty: Pavol Plško, Igor Zmeták, Ivan Horvát, Jozef Vydrnák, Magdaléna Bátorová, Stanislav Vančo. České texty: Augustin Ladislav Gazda, Petr Žižka, Jiří Milek. Úprava textov: Igor Zmeták, Jana Muchová. Preklad do anglického jazyka: Radoslava Dolná, Juliana Zmetáková, Katarína Eliašová. Foto: Jiří Milek, Martin Beták, Anton Šumichrast, Štefan Majtán, Pavol Obst, Július Kákoš, Ján Tluka, Igor Zmeták, Martin Klačman, Jozef Vydrnák, archív sympózia Ora et Ars Skalka, archív n. f. Beňadik, archív Nadace Ora et Labora, Internet. Mapka: Martin Beták. Obálka, čiernobiele a kolorované perokresby, typografické ilustrácie, grafická úprava: Jozef Vydrnák. Príprava do tlače: Mgr. Marián Rosa – MR design. V Roku Sedembolestnej Panny Márie – Patrónky Slovenska, vydal Neinvestičný fond Beňadik, Mariánske námestie 2, Trenčín. © n. f. Beňadik a autori. 2014. Nepredajné.
Podobné dokumenty
- a a - á - . á “ - x is íž - is le á, “ n k ú d - e - š
• záchrana a využití nemovité kulturnní
památky – benediktinského kláštera, zdejšího barokního skvostu, který je nejstarším
klášterem na Moravě, představeným podle
posledního projektu slavného arch...
Pentagram - Lectorium Rosicrucianum
Na lidstvo se vylily četné nízké vlivy a to se ohýbá v této prudké bouři
sil, aby se mohlo udržet zpříma. To je příčina krize, která nyní přišla na
celé lidstvo.
J. van Rijckenborgh
XXXIX. Plavba kuriozních plavidel
Do Vyššího Brodu jsem se přistěhovala s rodiči v roce 1945 z Loun. Začala jsem zde chodit do školy a prožila tu přes třicet let. Viděla jsem, jak se městečko proměňuje, dosídluje a podle možností s...
srpen září 2014
I got my first one around the time of
my first communion. Scapulars are
light, flimsy, made of cloth and
thread. They show wear and tear.
They can unravel, and easily absorb
every ounce of sweat. I...
ZVON 2014 - Zvon.info
„Sedembolestná“. Prečo? Možno je to preto, že sme nikdy nemali na svojom
čele takého vlastného kráľa, kráľovnú, či knieža, či iného predstaviteľa,
ktorého by sme svorne mohli považovať za ...