Občasník pro členy MOP Sůvy a jejich kamarády
Transkript
Občasník pro členy MOP Sůvy a jejich kamarády
ročník 2012-13 číslo 2 Občasník pro členy MOP Sůvy a jejich kamarády 2/2012-13 Ahoj všichni! Měsíc utekl jako voda a Vy opět držíte v ruce náš oddílový časopis Cože?. Doufáme, že se Vám bude líbit. V minulém čísle jsme Vám slibovali nové rubriky, které jsme pro Vás samozřejmě připravili. Můžete se s nimi seznámit na několika málo následujících stranách. Tak a teď už snad jen popřát příjemné počtení☺! Nový živočišný druh Chramostail slaništní Zdá se to být neuvěřitelné, ale i v dnešní době jsou stále objevovány nové druhy zvířat. Uprostřed hlubokých pralesů nebo v těžko přístupných horských oblastech je to ještě pochopitelné, ale uprostřed Evropy? Přesto je to tak. Ze severních oblastí se pomalu rozšiřuje i na naše území. V odborných časopisech o něm žádnou zmínku nenajdete (zatím), na internetu je také ještě neznámý. Ale v zoologických kruzích se horečně pracuje na jeho bližším výzkumu. Zatím se nepodařilo pořídit ani odpovídající fotodokumentaci, ale při dnešních technických možnostech je jen otázkou času, kdy některá z dobře ukrytých fotopastí splní svůj úkol. Díky kontaktům přímo „u zdroje“ vám teď, s laskavým dovolením pánů zoologů, zveřejníme několik známých skutečností. Název: Chramostail slaništní Latinský název: Cremostomys Aberdea (podle Olafa Aberdsona, který popsal prvního jedince na území Švédska) Zařazení: pravděpodobně se jedná o příbuzný druh Crycetomys Emini, nebo C. Gambiana Chramostail byl vždy pozorován v noci. Na našem území jsou zdokumentována hned čtyři místa výskytu, vždy ve smíšeném lese s převahou buků. O dalších poznatcích vás budeme informovat v dalším čísle Cože? Pokusíme se přes náš zdroj shánět nejaktuálnější informace, popřípadě fotky. Faf 2 2/2012-13 Akce proběhlé Výprava na Kokořín V sobotu šestého října jsme se vypravili na první výpravu v tomto školním roce na Kokořín. No, co vám budu povídat! Asi nejlépe udělám, když vám povím, jaké to bylo. Tak tedy: Bylo to skvělé! A to je vše? Ale kdeže, čtěte pozorně dál! Byl krásný podzimní den, sluníčko svítilo, stromy předváděly své pestré podzimní modely v plné kráse a my jsme vystoupili z autobusu ve Mšenu. Protože to byla první výprava a jelo nás docela dost, takže se ne všichni znali se všemi, tak jsme si ještě na náměstí zahráli nějaké úvodní hry, čímž jsme vzbudili pozornost všech kolemjdoucích. Pak jsme vyrazili na putování k hradu. Ale co se nestalo? Jen co jsme se vymotali z rozkopaných uliček, ocitli jsme se na kraji nádherného podzimního lesa, kde jsme si jen chtěli sníst něco málo ze zásob na cestu. Když tu přihopkal Bílý králík v červené vestě s kapesními hodinkami a tvářil se, že TO nemůže stihnout. A protože jsme všichni četli (nebo aspoň viděli) Alenku v Říši divů, věděli jsme, co se sluší a patří, a tak jsme hbitě vyrazili za Bílým králíkem. Až se stalo, že jsme se králičí norou propadli do Kraje divů. V Kraji divů žijí (divná) zvířata, která chodí, mluví a chovají se jako lidé. V Kraji divů se dějí divné věci a ne vše, co se zdá být něčím, tím ve skutečnosti nakonec je. Když se ráno v Kraji divů probudíte jako malá holčička, můžete si být jistí tím, že k obědu již půjdete jako někdo jiný, ovšem nemůžete si být jistí tím, že oběd skutečně dostanete. A i s námi se začaly dít divné věci: Někomu narostly uši, někomu rohy, jiný se proměnil v žábu... Ano, stali se z nás typičtí obyvatelé Říše divů. Jediný, kdo věděl, co v takové situaci máme dělat, byl Blboun Nejapný, takže jsme se rozumně řídili jeho radami a vrhli se na plavbu mořem, protože ve vlnách jsme zahlédli bílé uši a červenou vestu. 3 2/2012-13 2/2012-13 Bylo to náročné, ale doplavali jsme až na břeh, jenže jsme samozřejmě byli promočení až na kost. Naštěstí Blboun měl další skvělý nápad a vyhlásil „kuriální závod“, díky čemuž jsme se zahřáli a osušili. A protože v kuriálním závodě vyhrávají všichni, všichni jsme dostali bonbón za odměnu. Ale nebyl čas na dlouhé otálení, Bílý králík se rozběhl dál a my běželi za ním. Prošli jsme kolem pískovcové Žáby a Hlavy a kolem poledne se zastavili na oběd u kokořínských Pokliček. Nešli jsme moc dlouho a potkali jsme dalšího známého obyvatele Říše divů: Houseňáka. Setkání to bylo podivné, protože jsme se na jednu chvíli stali houbou, na které seděl. Od Houseňáka to už bylo ke hradu kousíček. V podhradí jsme si udělali další přestávku před závěrečným výšlapem. A setkali jsme se tam s Kočkou Šklíbou. Ta nás dovedla až těsně pod hrad, kde nás prozkoušela z toho, jestli umíme nechat zmizet alespoň své nohy při hře na šlapavou bábu. Kočka Šklíba s námi nehrála, protože (jak všichni dobře víme), ona umí nechat zmizet celé své tělo tak dobře, že po ní zůstane jen pověstný škleb... Za chvíli jsme narazili na Ševce-Kloboučníka a jeho kamaráda Plcha, kteří nám pověděli, že od té doby, co se pohádali s Časem, se pro ně čas zastavil a mají pořád čas svačiny, a tak svačí a svačí. Byli potrhlí, ale už jsme si všimli, že v Kraji divů jsou potrhlí všichni a že i my jsme potrhlí. Plch začal vyprávět pohádku, ale usínal při tom a Kloboučník ho pořád přerušoval. Ale byla by to podivná pohádka asi i bez toho. No uznejte: o třech sestřičkách, které žily na dně sirupové studánky, kde se živily sirupem, až jim bylo špatně a učily se vážit sirup a vážit si věcí začínajících na M. Ale pak to přišlo - Kloboučník nám všem popřál k našim nenarozeninám, protože jen on sám měl ten den narozeniny a vyhlásil šlehačkovou bitvu. Všichni jsme si oblékli protišlehačková brnění, podívali se na instruktáž, kterou nám předvedli společně s Plechem a začali jsme se šlehačkově bít. Naštěstí to byla bitva bez vítězů a poražených. No, možná až na Kloboučníka, který to odnesl nejhůř ze všech. Potom jsme se už jenom dostrojili a vyrazili na hrad. Rozhlédli jsme se po kraji z vysoké věže, ale zjistili jsme, že Červená srdcová královna na hradě není a že kriket, který jsme si s ní přišli zahrát, si s ní asi nezahrajeme. Takže nám nezbylo nic jiného než vyrazit na cestu zpátky. Naposled jsme si užívali procházku příjemným říjnovým dnem a každým krokem jsme se loučili s Říší divů. Vlak jsme museli dobíhat, ale stihli jsme to a celí spokojení jsme jeli domů. Výprava se povedla, vy co jste na ní nebyli, si to nechte od účastníků vyprávět. Jarka Kde jsme to vlastně byli? 4 Na naší letošní první výpravě jsme poznávali mj. hlavně krásy CHKO Kokořínsko. Tato CHKO byla vyhlášena již roku 1976 a patří k nejkrásnějším oblastem Mělnicka i celých Čech. Jsou pro ni typické pískovcové skály, z nichž mnohé vytvářejí rozličné tvary – skalní převisy, drobné jeskyně, výklenky a římsy. 5 2/2012-13 Dominantou Kokořínska je hrad Kokořín, který se nachází asi 10km severovýchodně od Mělníka nad říčkou Pšovkou. Byl postaven po roce 1320 pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. Kokořín je hrad už od pohledu nedobytný. Vysoká zeď vyrůstající ze skály jej chrání ze všech stran a původně jediný vchod, který byl zabezpečen padajícím mostem, není širší než 140cm, takže dovnitř nikdy neprojel větší vůz. Na nečekané návštěvy byl hrad vybaven důkladně. To se ale netýká dnešních návštěvníků. Když na konci 19. století kupoval Kokořín Václav Špaček, byla to už dávno jenom zpustlá ruina. Jeho rodina provedla rekonstrukci a místo, které bylo svého času cílem cest osamělých romantických poutníků, zpřístupnila veřejnosti. V roce 2006 stát vrátil hrad, který byl po padesátém roce komunisty zestátněn, zpět Špačkům a ti jej nadále hodlají nechat otevřený všem, kdo se do zdejších končin vypraví na výlet. Eva Kdo si hraje, nezlobí! V úterý 18. září jsme se jako oddíl zúčastnili akce pořádané KD Krakov. Akce se jmenovala (jak už název napovídá) „Kdo si hraje, nezlobí“ a šlo o prezentaci volnočasových aktivit pro děti (nejen) z Prahy 8. Akce probíhala od 10.00 do 17.00hod. Právě pro celkem brzký začátek akce jsme s Gab nechtěli nic podcenit a vypravily se na místo už v půl desáté. Z klubovny jsme se i s přepravkou plnou věcí přesunuly před KD Krakov, kde už organizátoři stavěli jednotlivé stánky. Musím přiznat, že jsme si celkem naivně mysleli, že akce opravdu začne v 10.00, jak bylo naplánováno. V deset hodin jsme ale na místě byly (kromě organizátorů) samy dvě! No nevadí, že?! Vybalily jsme věci z přepravky a v rámci možností ozdobily přidělený stánek (poznámka redakce: byl nejhezčí ze všech!!!). Teď už jen zbývalo čekat na davy dětí, které nadšeně budou plnit připravené soutěže a kvízy, a jejich rodiče lačné po informacích. Bohužel, během celého dopoledne jsme se nedočkaly. Na loučce už jsme sice nebyly samy, ale vedoucí z jiných kroužků/stánků na právě náš stánek moc zvědaví nebyli. Kolem poledne přišla Fáfinka, která mě vystřídala a odpoledne pak dorazil ještě Jeňýk. Sice jsem na akci byla jenom na jejím „prázdném“ začátku, přesto ale asi můžu (podle toho, co pak vyprávěli ostatní zúčastnění vedoucí) říct, že se nakonec celkem povedla. Uvidíme, jestli se najde někdo, kdo s námi bude chtít chodit na schůzky a jezdit na výpravy, víkendovky a tábory… Eva 6 2/2012-13 Akce budoucí Podzimní prázdniny … aneb co nás čeká a nemine Je to tak, podzimní prázdniny jsou za rohem! Pojďme do nich!!! Moc z programu se mi prozrazovat nechce, ale ráda bych Vás navnadila, takže něco málo přece jen vypustím. Pojedeme na divoký Severovýchod k Pepovi do Javorníka u Vysokého Mýta, což už víte. Ale asi by bylo vhodné si ujasnit pár věcí předem: 1. Divoký Severovýchod je skutečně divoký. 2. Pepa se anglicky řekne Joe. Takže pokud jste někdo z Vás viděl film Limonádový Joe, tak doufám, že už tušíte, po kom se ten film jmenuje a podle koho že byl vlastně natočen. (Těm co neviděli, doporučuji shlédnout. Ne proto, že by vám to na víkendovce mělo chybět, ale proto, že je to fakt sranda!) 3. Na Divokém Severovýchodě nás čekají divoké oslavy čtyř narozenin (a spousty dalších nenarozenin!). Co se týče Vysokého Mýta, tak největší zajímavostí asi je, že je tam největší čtvercové náměstí v republice. Což chápu, že Vám možná nijak zvlášť zajímavé nemusí připadat. Jenže! Když vezmete v úvahu, že právě tam vyzval Doug Badman k pistolnickému souboji našeho Limonádového Pepu a že se tam chystá past na tohoto strážce zákona, tak je rozhodně potřeba se tam vypravit a pomoci právu a pořádku zvítězit! Kdo budete moct, vemte si s sebou kostkovanou košili, northeasternový dress code je neúprosný! (Kdo nezná výraz „dress code“, tak na vysvětlenou asi dodám jen to, že to nějak souvisí s módní policií.) Také připomínám, že kromě pronásledování banditů se budeme věnovat i tradičním podzimním aktivitám, k nimž rozhodně patří pouštění draků. Drak (papírový! Ne Šmakova mrtvola z tábora!!!) by se Vám do batohu vejít mohl, takže ho berte s sebou. Draky zkusíme asi vyrobit i vlastní; uvidíme, jak to půjde. Našla jsem doma příručku, jak vyrábět opravdové čínské draky, takže bych se o to ráda pokusila, ale předesílám, že to se nám asi nepodaří. Zahrnuje to totiž schopnosti perfektně rýsovat, přesně stříhat a bezchybně lepit. A nevím, zda v tomhle nějaká Sůva vyniká. Ale nechci Vás (nás) podceňovat!!! Kdo jste se ještě nepřihlásil, tak se zkuste přihlásit právě teď, kdy čtete tyto řádky! Kapacita je ovšem omezená, tak nevím, nevím, zda bude dostatek míst pro všechny zájemce. A „Kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ znáte to. 7 2/2012-13 Připomínám tedy sraz: ve čtvrtek 25.10. na Hlavním nádraží. V 9:15 ráno, před pokladnami, jako vždycky. S sebou si vezměte spacáky, karimatky, ešusy můžete nechat doma. Důležité jsou samozřejmě pláštěnky, jídlo na čtvrtek do večeře (večeři už máme objednanou v TrigerWhisky Saloonu), láhev na pití, přezůvky. A specialitou této víkendovky je to, že byste s sebou měli mít holinky!!! Nežertuji. Bydlet budeme na farmě. Kolem bude spousta bláta. Prosím, skutečně na ně nezapomeňte!!! (Díky tomu se zas budeme moci podívat, jak se chovají krávy, prasata, husy, slepice, králíci... a společnost nám budou dělat i pávi!) Cena bude 500 Kč. Tak nyní snad víte všechno. Kdo má ještě nějaké dotazy, obracejte se na Jarku - ať už osobně, mailem ([email protected]), nebo telefonicky (736 536 603). Těšíme se Vás a věříme, že se Vám to bude líbit! PS: Projížďky na Pepově bujném oři jménem Traktor jsou již domluveny. Jarka Zombie víkendoofka Přátelé i nepřátelé oživlých mrtvol, máme pro Vás dobré zprávy: Zombie víkedOFFka se již vrávoravým krokem blíží a přípravy jsou v plném proudu. Brzy přijdou do tisku příručky, co dělat v krizových situacích (což jsou téměř všechny situace, v nichž se tváří v tvář (resp. zbytky tváře) setkáte s mrtvolou, která chce sežrat Váš mozek) a také připravujeme výstražné postapokalyptické plakáty, neboť chceme varovat i ostatní spoluobčany, že už jsou tady! (ne ti občané, ale zombíci) Mravenec s Jarkáčem trénují bojové techniky u největších odborníků na tuto problematiku. Také se učíme budovat pasti, brousíme zbraně a prostě se pilně připravujeme a studujeme! Najali jsme si i kuchaře, který pro Vás vymýšlí ty nejbláznivější pokrmy, jaké jste kdy jedli. Přihlašujte se co nejdřív! Brzy dostanete další info, ale pozor: bude přísně tajné, takže zřejmě čekejte šifru... 8 Jarka 2/2012-13 Mimo soutěž V minulém čísle jsme Vám slibovali, že Vás v tomto roce čeká novinka s názvem „Mimo soutěž“. Ale zatím se nic nedělo. Jenže teď už dozrál čas a přijde to. Začneme na začátku listopadu. O víkendu. Na detailech se domluvíme na nějaké blížící se schůzce či na podzimkách. Ale bude pro Vás připraven program v podobě soustředění před Zombie víkendOFFkou a hraní různých her. Přijít mohou i ti, co z různých důvodů na víkendovku nepojedou, aby viděli, o co přijdou. A samozřejmě ti, co pojedou, si trochu ochutnají, co je čeká. Strávíme tedy odpoledne v naší klubovně, popovídáme si, uvaříme si čaj, budeme se bát, budeme se smát, zkoukneme nějaká instruktážní videa a prostě si to užijeme. Připomínám, že „Mimo soutěž“ se akce bude jmenovat, protože za účast na ní nedostanete žádné body do celosůví soutěže v docházce. Účast je tedy čistě nezištná a dobrovolná. Přesto tím, že přijdete, rozhodně mnohé získáte a pomůžete vybudovat novou tradici. Od listopadu se totiž „Mimo soutěž“ budeme scházet každý měsíc. Na prosinec je v plánu nálož deskových her a předvánoční večírek. Akce jsou společné pro Sůvy i Sůvičky, přesto bych tuto první doporučila raději těm starším, případně odvážnějším Sůvičkám. S sebou můžete vzít klidně i kamarády, kteří nejsou členy našeho oddílu. PS: Těšit se můžete i na ukázkovou lekci tanečního stylu korejských zombií „Zombie Style“! Jarka Povídka na pokračování – povídka o Krysím králi část druhá Krysí král seděl pohodlně na svém trůně a zadumaně si hrál s čímsi v tlapkách. Přemýšlel. Poslední dobou se mu zdály znepokojivé sny. Byl už starý a moudrý, takže věděl, že je nesprávné se ukvapovat, ale na druhou stranu si byl vědom i toho, že někdy je potřeba udělat rozhodnutí a nijak neotálet. Ve světě tam nahoře byl sychravý podzim. A v takovém čase se vždycky stávají důležité Věci. Ale ne vždycky z toho plynou změny k lepšímu. Známky podzimu pronikaly i do podzemí. Ve stokách se objevovaly pestrobarevné i nudně hnědé listy. Mlha, která se občas v kanálech objevovala, byla línější než jindy a bylo jí více. Přibývalo vody, jak přibývalo dešťů, některé sály krysího království se začínaly pomalu zaplavovat... Krysí král měl tohle období rád. Znamenalo to, že kvůli ubývajícímu místu se jeho lid v podzemí shlukoval na menším prostoru a najednou se žilo pospolitěji. I holubi se slétávali do opuštěných hal, kde se tísnili jeden vedle druhého a zahřívali se navzájem a připravovali se tak na nadcházející zimu. Krysí lidé se začínali chumlat do šál, ale i oni, jak se krátily dny a světla ubývalo, se tak nějak víc přibližovali krysám v podzemí. Nicméně na podzim pociťoval také nejsilněji své vlastní stáří a rok od roku na něm leželo 9 2/2012-13 2/2012-13 s větší vahou. Pociťoval totiž i stáří celého světa, který už také dávno nebyl mlád. Věděl, že pokud učiní jakékoliv rozhodnutí, bude potřebovat hodně sil. Ono totiž rozhodnout se a nést za to odpovědnost, není jen tak samo sebou. Naštěstí věděl, že stejně jako on svým poddaným dává pocit jistoty a klidu, dávají mu oni na oplátku svoji sílu a energii. Nyní čekal na poslední zprávy, ale když pomyslel na svůj lid, zjistil, že je už vlastně rozhodnutý. Pousmál se, odložil věc, co svíral v packách a místo nich uchopil drobnou stříbrnou flétnu, přiložil ji ke rtům a začal hrát. V tu chvíli se rozezněly varhany v chrámu svatého Víta... Eva: Ach bože néééé, já chci být plchem!!!☺ Jarka: Tak se podle toho chovej!!!☺ To není jen tak, být Plch. Ačkoliv mám temné podezření, že tvé předchozí sdělení bylo ironické…? Eva: Ironické?! Ale kdeže☺, cítím v kostech, že bych mohla býti vynikajícím plchem!☺ Jarka: Já jsem si to myslela! Máš plší obličejový profil. A ber to spíš jako lichotku☺… Protože Veroniku budu muset dýl líčit, ale co se dá dělat, když se neumíš chovat! Eva: Tak a teď jsem uražená (a tvářím se jako fakt doooost naštvanej plch!). A přemýšlím, že vám zatrhnu dělat bordel na mé sofistikované výpravě a žádný šlehačky NEBUDOU!!! Takže ti doporučuju ještě trochu přemýšlet nad tím, komu mou roli svěříš! Eva: Ale jinak jsem samozřejmě polichocena. Víš, jak dlouho by trvalo, než bys Verče vytvořila opravdickej plší čumáček?!☺ Jarka: Ještě si to promyslím, bedlivě zvážím všechna pro a proti☺. Naučím tě vyprávět pohádku o třech sestřičkách, které žily na dně sirupové studánky, živily se sirupem a učily se vážit – jednak sirup a pak všech věcí začínající na M. Hlavně mermomocí – a co ty, vážíš si dostatečně mermomocí?☺ Eva: Já slovo „mermomocí“ používám zhruba stejně často, jako se v telegramech používá slovo „stop“! A mermomocí chci být Plch, jen nevím, jestli budu chtít být mermomocí plch velký, brala bych asi i lesního nebo lískového… Jarka: Výborně, v tom případě bys možná mohla být všichni hlodavci – třeba i Bílý králík. Tak si sežeň bílý svetr, červenou vestu a kapesní hodinky☺. A pak už budeš jen celou cestu hopsat před námi, zatímco my tě budeme sledovat a ládovat se magickýma nápojema a koláčkama☺. Jen nevím, jak pak na čajovém dýchánku zvládneš být Plchem a Zajícem Březňákem zároveň☺. Eva: Samozřejmě, že to všechno zvládnu, pochybuješ snad?! Budu si střídavě nandávat a sundávat ocásek, čumák, ušiska a různé druhy hlodavčího chrupu!!!☺ Jarka: Nejvíc se těším na to, až budeš sama sebe strkat do čajový konvice – jako strkal Zajíc Březňák Plcha na konci svačiny! … a pokud jste byli na zářijové výpravě, tak už asi víte, jak to nakonec všechno dopadlo. Povedlo se zahrát nejen Plcha a Bílého králíka, ale díky Vám všem vlastně i mnoho dalších zvířátek z Říše divů. Děkujeme!☺ Eva PS: Na dalším vývoji děje se budete moci podílet i vy. Čekejte anketu, na jejímž základě pak bude pokračování utvářeno, takže to nakonec bude příběh všech hlasujících!:-) Jarka Hrdina měsíce Najít každý měsíc nového hrdinu není vůbec snadné, přesto se i pro toto číslo jeden takový našel. Máme za sebou první měsíc nového školního roku, máme za sebou první (a dovolím si skromně ohodnotit) skvělou výpravu Krajem divů, kterou jsem měla tu čest organizovat. Za hrdinu měsíce října si tudíž dovolím označit sama sebe☺. Jen bych ráda připomněla, že velké díky patří i všem ostatním, kteří se na výpravě podíleli – především Jarce, ale i všem zúčastněným – dětem. Hrdina ale prostě může být jen jeden a můžu Vám slíbit, že i na ostatní určitě přijde v dalších číslech zaslouženě řada.☺ Eva Co dělají vedoucí, když s vámi zrovna nejsou? Plší otázka Vše začalo jednoho poklidného večera, kdy Jarka dostala ďábelský nápad a mě jako organizátora výpravy se ptala, jestli by bylo možné uspořádat něco tak nemožného, jako je šlehačková bitva… Eva: Jsem pro cokoliv pod podmínkou, že si kýble šlehačky a podobný serepetičky obstaráš sama a já nebudu muset nic shánět. Jarka: Ty jo, já jsem oslavenec, takže bys měla plnit moje přání! A jestli se budeš chovat takhle nepěkně, tak na čajovém dýchánku dopadneš nejhůř ze všech! A to jsem tě chtěla nechat hrát Plcha! Prd budeš, plcha zvládne Veronika.☺ 10 11 2/2012-13 Gábi a Klárka vyrazily na kurz! Začátkem měsíce jsme absolvovaly kurz na vedoucího mimoškolního kolektivu a hlavního vedoucího tábora akreditovaný MŠMT. Kurz byl v rozsahu 58 hodin a skládal se z témat důležitých pro vedení oddílu se zvláštním zaměřením na tábory. Ve kterých věcech jsme se zdokonalovaly? První oblastí byla psychologie a pedagogika, která je nám oběma velmi blízká. Další oblastí studia byla metodika, ve které nám své bohaté zkušenosti předával Michal - dlouholetý hlavní vedoucí. Neméně důležité předměty studia byly i základy hospodaření, první pomoc a zdravotní péče, bezpečnost mimoškolní práce s dětmi a mládeží a organizačně - právní minimum. Během marathónu přednášek, cvičení a vedených diskuzí jsme i stihly navštívit některé „konkurenční“ klubovny v Praze. Také jsme poznaly moc fajn vedoucí z jiných oddílů. Tato zkušenost nás velmi obohatila. Teď už jen napsat dobrou závěrečnou práci a hurá ke zkouškám. Držte nám prosím palce na náročné prověrce z praxe i teorie konající se začátkem ledna 2013. Předem moc děkujeme… Klárka a Gábí 2/2012-13 V září oslavil narozeniny Štěpán Znojil a nováček Kryštof Vetešník. Pak přišel říjen a ten se, co se týče počtu narozenin (a oslav), opravdu vyvedl! První na řadě byla Verča, která oslavila třináctiny, pak Jarka se svými pětadvacátými kulatinami, nesmíme zapomenout na naše nezapomenutelná dvojčata Píta a Janičku Francovi. Poté Gab, kterou na konci měsíce čekají narozeniny dvacáté a ve stejný den oslaví svoje třicáté čtvrté narozky i Fáfinka! Všem výše zmíněným přejeme VŠECHNO NEJLEPŠÍ, HODNĚ ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ, LÁSKY, ÚSPĚCHŮ A HROMADU SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ!!! Eva, Fáfinka Tak jde čas… Další novou rubrikou, kterou na stránkách Cože? nyní budete moci číst pravidelně, je rubrika „Tak jde čas“. Říkali jsme si, že by bylo fajn, kdybychom mohli všichni společně (a veřejně☺) zavzpomínat, jak se s postupem času měníme, jak stárneme… Prvními „oběťmi“ našeho pozorování budou služebně nejstarší Sůvy - Ratles, Ondra a Verča. Asi nemá cenu moc komentovat, jak se tito tři za ty roky změnili, podívejte se na fotky a obrázek si udělejte raději sami! Eva Slaví s námi! V minulém čísle jsme Vám slíbili rubriku „Slaví s námi“. Někteří možná prokoukli, o co půjde, někteří možná ne. A právě v tomto čísle je na čase odhalit, jestli byl Váš tip (pokud jstehádali) správný, nebo ne.Za posledních pár týdnů či měsíců oslavilo několik z nás narozeniny. Myslím, že i když v některých případech nešlo o žádná významná jubilea, zaslouží si úplně každý oslavenec, abychom si na něj vzpomněli a popřáli mu takto veřejně! Ale dost řečí kolem a pojďme rovnou k věci – k samotným blahopřáním! V srpnu oslavili narozeniny Ratles s Ondrou. Ratles dostal občanku a už je z něj i oficiálně velkej kluk (doufám, že jste si teď šichni představili dvoumetrového Ratlese a že mi on sám tuhle větu promine); Ondra už rok občanku má, takže co dostal, zůstává malou záhadou. Mezi další oslavence patří Bertík Menšík a Kačka Čižinská, kteří již s námi také zažili nejedno „malé“ dobrodružství. 12 13 2/2012-13 14 2/2012-13 15 soutěž 2/2012-13 Pro chytré hlavičky Máte chytré hlavičky? Není nic snazšího, než to vyzkoušet. Odpovězte na naše tři otázky. Správné odpovědi napište na lístek a odevzdejte ho (podepsaný) v klubovně do schránky s nápisem SOUTĚŽ kterou najdete na topení u nástěnky. Správné odpovědi budou odměněny body v celoroční soutěži a drobným dárečkem na schůzce 12.11. a 13.11. Uzávěrka tohoto kola je 9.11.2012 Jaký je rozdíl mezi Rypoušem a Rypošem? • • • žádný, jedná se o jedno a to samé zvíře, jen první název je starý a už se nepoužívá rypouš je příbuzný lachtana a může vážit až tunu, zatímco rypoš se podobá našemu krtkovi rypouš je druh afrického prasete, kdežto rypoš je vodní pták živící se drobnými živočichy, které vyrýpává svým velkým zobákem z břehů řek Jak se rodí ptakopysk? • • • snáší vejce, která nosí ve vaku až do jejich vylíhnutí, mláďata pak hlídá otec rodí živá mláďata, která sají mléko, je to přeci savec a ne pták snese vejce, ze kterého s vylíhnou mláďata, která se ukryjí ve vaku, kde sají mléko a dokončí svůj vývoj Čemu kromě sýra se říká hermelín? • • • letní srsti lasice kolčavy, která má zvláštní lesk, a proto byla zvláště oblíbenou kožešinou na pláště šlechticů zimní srsti lasice hranostaj, z jehož kožešiny se dělaly královské pláště dlouhé srsti lemující krk lvích samců, též nazývané hříva Co je to katalpa? • • • okrasný strom s velkými srdčitými listy ryba obývající delty velkých řek zakrslá horská dřevina rostoucí převážně v Alpách (jako naše kleč) Neurčitý ročník informačního bulletinu o dění v oddíle; zajímavosti a soutěže pro všechny, kdo o ně stojí. Vydávají: Mladí ochránci přírody, Sůvy, Praha 8. Uzávěrka čísla: 16.10.2012 pro členy MOP Sůvy zdarma 16 www.volny.cz/suvy Nepodepsané texty a obrázky:vedení MOP pro ostatní 5,- Kč
Podobné dokumenty
Únor 2014 - TOM Sůvy
A co je tedy naše nová vedoucí zač? Odkud přišla a kam kráčí?
Než dám prostor jí, aby se představila sama, povím vám o ní něco i já.
Iveta je kamarádka od Jarkáče a od Gábí z práce a zná se ze škol...
Přírodověda 4. ročník
krmí hmyzem. Samec výrazně zpívá a tito ptáci odlétají na zimu do teplejších krajin.
stahuj v PDF - Městys Slabce
Maximilian Croÿ se po dlouhých pětašedesáti letech vrátil domů, na úplný začátek
svého života.
Desátého května 1945 stál na stejném
místě v ložnici rodičů a vzrušeným hlasem
jim oznamoval, že před ...