Itálie a Švýcarsko – 2011

Švýcarsko a Itálie
17. – 29.6.2011
Turistika v údolí Saas a kolo
Uţ ve čtvrtek 16.6. mi přátelé z Carga Jičín nabídli dopravu do italského
Milána místo původně plánovaného pondělí 20.6.
A tak jsem cestoval v pátek 17.6. dopoledne za řidičem kamionu do Brna,
odkud odváţel zboţí do Itálie. Tato nabídka mi umoţnila proţít WK u přátel
v Cologni, které znám 44 let a navíc v této době slavili 50. výročí zaloţení
pěveckého sboru.
17.6. pátek – v 8.37 hod. jsem nasedl v Jičíně do
vlaku a cestoval přes Nymburk a Kolín do Brna
s příjezdem ve 13.15 hod. Na nádraţí jsem se
rozhodl
pro
nákup
jízdenky s místenkou
a
rezervaci místa pro kolo ve vlaku „EC 52“ na
pondělí 20.6. z Milána do švýcarského Vispu, coţ
urychlí můj příjezd do hotelu, neboť vlak projíţdí
19.5 km dlouhým Simplonským tunelem. Za vše
jsem zaplatil 920 Kč, ale ušetřil jsem náročné stoupání na vysokohorský pas
do výšky 2005 m n.m.; toto jsem si nechal v plánu na zpáteční cestu domů.
Z nádraţí v Brně jsem odjel do Horních Heršpic a vyhledal továrnu ABB
vyrábějící rozvaděče. Původně určený řidič kamionu však stále čekal na
vykládku zboţí pro Kaufland v Olomouci a
tak na odvoz zboţí byl vyslán jiný řidič
z blízké Ostravy, aby včas dopravil zásilku
do italského Bergama, tj. v pondělí ráno.
Volný
čas
v zahradní
jsem
vyuţil
restauraci
k občerstvení
v nedalekých
Modřicích a díky tomu jsem ujel na kole 21
km. Cesta kamionem s 37letým Tomášem,
1
vyučeným kuchařem a číšníkem se zálibou v
autech a motorkách a silným kuřákem, rychle
plynula a kolem 20. hodiny jsme ji ukončili asi
80 km za Vídní na menším, ale příjemném
parkovišti u benzinky a hotelu, kde bylo pěkné
čisté sociální zařízení a nikoliv obvyklý zápach.
18.6. sobota – v 6 hodin jsme vstali a za
hodinu po snídani pokračovali směrem na Graz
a Taurskými tunely do Tarvisia. Poté příjemná
zastávka nad jezerem
ještě v Rakousku a dále
přes
italské
Udine
–
Venezia – Brescia na
parkoviště
u
s autogrilem
Palazzolo.
kolem
Zatímco
poledne
u
Benátek bylo slunečno a
teplota 24°C, zatáhlo se
a
vydatně
pršelo.
Odpoledne jsem pozval
Tomáše na guláš, který mi na cestu připravila manţelka. V 18.30 hod. jsme
se na parkovišti 30 km před Bergamem rozloučili, kde řidič měl čekat do
pondělního rána. Na neděli jsem mu doporučil vycházku do Cologne, kde
bude koncert a můţe vystoupit na blízký kopec Monte Orfano. Toto uvítal a
ještě další řidič Ivan ze Slovenska projevil přání se připojit. Já za půl hodiny
dojel na kole do 6 km vzdálené Cologne ke svým přátelům, Giulianovi a
Anně. Pouhou minutu po příjezdu začal opět prudký déšť. Následovalo milé
přijetí, rychlá sprcha, čisté společenské oblečení a uţ ve 20 hodin jsme seděli
s dalšími přáteli, Mimmou a Giannim, v příjemné restauraci na večeři. Před
půlnocí jsme ještě popíjeli víno u Gianniho a k překvapení Jitky jsem u večeře
nespal, ani se mi nezavíraly oči, jak po dlouhé cestě předpokládala.
2
19.6 neděle – dobře
vyspalý a odpočatý
jsem
posnídal
s přáteli a vyjel si na
kole na blízkou horu
Monte Orfano (490),
poté navštívil hřbitov
a zapálil svíčku na
hrobě svého přítele Angela, který tu
odpočívá uţ 15 let. Mnoho mladých
cyklistů se mnou stoupalo na blízký
kopec. Strmá cesta je dlouhá jen 4 km a
výjezd trval 22 minut, při kterém jsem se
pěkně zapotil. Na vrcholové chatičce mě
někteří zdravili zrovna jako později na
hřbitově a na místním náměstí. Ještě více přátel jsem poznával v kostele při
dopolední zpívané mši sborem, který slavil 50. výročí zaloţení a mimo jiné
mnozí
z nich
vystoupili v roce
1985 v Zrcadlové
síni
praţského
Klementina,
který
jsem
organizoval
jejich
v naší
při
při
pobytu
republice
příleţitosti
Spartakiády; byla
to tzv.
kulturní
3
výměna dělnických organizací a jedna z našich moţností, jak cestovat do
kapitalistické ciziny. Devizové přísliby a cestování do zahraničí bylo tehdy ve
srovnání
s dnešním
stavem
velmi
omezené.
italští
Všichni
přátelé
rádi
stále vzpomínají na
své cesty do naší
republiky a úţasně
zajímavé
programy
pro ně připravené.
Oběd u Anny začal kolem 13. hodiny a
protáhl se do 15.30 hod., neboť začal
v počtu 7 osob, ale nakonec nás bylo asi
12 osob. Večer na koncert přišli i oba řidiči
a zpět je odvezli přátelé a ještě je pohostili.
Večerní slavnostní koncert v přeplněném
kostele na počest zaloţení pěveckého
sboru měl na programu skladby Mozarta a
Vivaldiho a trval skoro 2 hodiny.
Kromě
známého Tedeum nakonec skladba Gloria,
trvající
40
Bylo
minut.
předáno
mnoho nádherných
květin,
trvala
překrásná, přátelská
atmosféra. Byl jsem
šťastný a spokojený,
ţe tu právě dnes
mohu
být,
neboť
4
tento sbor a přátele známe s Jitkou uţ 44 let a přátelství stále pokračuje. Na
tento večer dlouho nezapomenu, kdyţ si vybavím desítky stisknutí ruky a
úsměvy na rtech. Zpívalo 42 zpěváků a mnoho jich znám osobně, a ještě více
zná mě; alespoň pro Jitku připomenu: Luisa, Tito, Paola, Giuliano, Vincenzo,
Simonetta, Roberto – pianista a další. Seděl jsem vedle Antonie, Enrica, který
ráno přiletěl z Dánska; byl tam Eliseo, Gianni, Mimma, Anna, Gervasio,
Rosalba, Carla, Beppe a mnoho dalších. Potěšila mě matky Simonetty, která
se ptala dcery na můj
věk. Simonetta říkala:
„hádej“.
Odpověď
byla: „max. 55 let;
vţdyť
je
stejný“.
potěšilo
stále
To
mě
nejvíce
a
musel jsem se smát.
Po
koncertě
jsme
dlouho
seděli
ve
velkém
stanu
na
náměstí, který slouţil jako hospoda. Pilo se převáţně šampaňské a oslava
pokračovala přes půlnoc.
20.6. pondělí - aţ v 8 hodin jsme vstávali a snídali, neboť jsem do Milána
nespěchal. Na vlak do 7 km vzdáleného města Chiari jsem odjel na kole a
odtud vlakem do 80 km vzdáleného Milána Centrale. Jízdné 4.70 € a za kolo
3.50 €. Jízdenku jsem kupoval na poslední chvíli, neboť jsem se ještě loučil
s Antonií a Gervasiem. Teprve tady jsem si všiml, ţe mám jízdenku
koupenou v Brně aţ na úterý 21.6. Informátor na nádraţí mě poslal do dlouhé
fronty na mezinárodní jízdenky, kde jsem chtěl jízdenku vyměnit. Zde jsem
musel čekat 40 minut a tak rychlík odjel. Nakonec mi sdělili, ţe v Itálii platí
jízdenka 24 hodin předem a 24 hodin poté, na kdy byla vydána; to byl pro mě
šok a nechtěl jsem tomu uvěřit, kdyţ je tam určený nejen vagon, ale místo,
kde mám sedět a kde má být kolo. A tak jsem cestoval za necelou hodinu do
5
Švýcarska,
ale
nikoliv
do
zaplaceného Vispu, ale o stanici
blíţe,
do
pokračoval
Brigu,
do
neboť
Ţenevy.
Toto
vlak
mi
nevadilo, neboť vzdálenost cca 12
km jsem snadno dojel na kole.
Pohodlná byla jízda klimatizovaným
vlakem,
kde
bylo
cestujících velmi málo.
Po
necelých
2
hodinách jízdy jsem
vystoupil v Brigu a odtud šlapal na kole do Vispu a dále stoupal do Saas
Grundu, do paní Maini z Liberce rezervovaného hotelu „Étole“. Bylo to 42
náročných
kilometrů,
ale
za
optimálního slunečného počasí, při
kterých
jsem
nastoupal
950
výškových metrů. Byl jsem dobře
vybavený od italských přátel jak
„benzinou normale“, tj. vínem, tak
„benzinou super“, coţ je grapa,
podobná naší slivovici (pro příští dny
určená „na druhé čištění zubů“ a
desinfekci). V 17 hodin jsem se
ubytoval
v hotelu
v horském
středisku Saas Gran, 1553 m n.m.
6
ve dvoulůţkovém pokoji s TV a terasou a vyhlídkou na zasněţené kopce.
Chtěl jsem tu být 5, max. 6 dní, podle počasí. Večer bylo ještě 24°C. Večeře
se tu podává od 18.30 hodin. Přesto, ţe je tu pro nás velmi draho, coţ znám
uţ
z loňského
pobytu
(teplé
s Jitkou
jídlo
v restauraci 35 Šfrs,
pivo 0,5 l za 5.90
Šfrs), tak kvalita mě
letos
příjemně
překvapila,
ale
i
mnoţství,
neboť
jsem dostával ještě
přídavek jak masa,
tak i příloh. Proto jsem překvapen nízkou cenou týdenního pobytu zde. Večer
obvykle polévka nebo malá porce těstovin, zeleninové saláty, většinou ale z
nakládané zeleniny, nikoliv čerstvé, kromě hlávkového salátu, nakrájených
okurek a cibule. Nikdy nebyla čerstvá paprika či rajčata, ale vţdy naloţené
fazolky, červená řepa, kukuřice; k tomu 2 druhy zálivek. Kromě plného
autobusu Belgičanů tu bylo jen málo hostů. Jako jediný jsem vyuţíval
hotelový bazén asi 7 x 12 m, ale s dostatečnou hloubkou.
21.6. úterý – před snídaní byl bazén uzavřený, ale vynahradil jsem si to po
návratu z túry. Snídaně byla dostatečná co do mnoţství, a to formou
švédského stolu. Jsou to vţdy dva druhy salámu a dva druhy sýru kromě
obvyklého másla, dţemu, jogurtů a zdravé výţivy; čaj, káva, kakao, káva,
dţus v dostatečném mnoţství stejně jako dva druhy chleba. Ráno jsem
navštívil turistické centrum, kde mi nebyl doporučen výstup na Geissruck
(3330) pro velké mnoţství sněhu. Naopak schvalovali můj návrh na další den,
ale raději v opačném směru proti slunci s postupným stoupáním. Naproti
mému hotelu na dolní stanici lanovky jsem si koupil turistickou kartu za 120 €,
resp. 181 Šfrs s tím, ţe 5 Šfrs je depozit, který mi při návratu týdenní karty
7
vrátí. Zahrnuje jízdné lanovkami v celém údolí Saas včetně jízdného metrem
na ledovec Allalin (3500), dopravu místními autobusy aţ do Brigu, jízdné na
bobech, návštěvu krytého bazénu v Saas Fee, muzea a minigolfu.
V 9.12 hod. jsem odjel od hotelu do Staldenu (799), coţ trvá 25 minut. Zde
jsem zjistil moţnost cestovat vlakem do Zermattu a zpět za 60 Šfrs pro
případné zájemce. Odjezd je např. v 9.20 hod. a v 9.54 hod. a cesta trvá cca
1 hod. (není moţná ţádná sleva). Z Zermattu (1604) případný výlet
zubačkou na Gornergrat (3090), kde jsem byl loni 12.8. s Jitkou, ale pěšky 4
hodiny; zubačka tam a zpět stojí 78 Šfrs. Lze jet od hotelu uţ dříve, po
snídani, např. 8.12 hod, ve Staldenu 8.37 hod. a do Zermattu odjezd 8.54
hod. V Zermattu cca 10 hod.. Toto uvádím pro případné zájemce v srpnu
tohoto roku.
Já pokračoval kabinovou lanovkou pro 10 osob s jedním přestupem na
Gspon (1893), kde jsem vystoupil v 10.18 hod.. Odtud uţ pěšky
vysokohorskou cestou tzv. Hohenweg do Kreuzbodenu, kde je horní stanice
kabinové lanovky ze Saas Grundu. Je moţné jít také pěšky aţ do Saas
Grundu a cesta trvá 4 hod. 50 minut. Já stoupal pohodlnou panoramatickou,
dobře značenou cestou, ze začátku širší, později úzkou pěšinou s výhledy na
protější stranu na zasněţené vrcholy hor – úţasné! Na vyhlídkových místech
8
jsou lavičky k posezení a kochání se na sněhem či ledem pokryté skály, dnes
zalité sluncem. Často vede cesta borovicovými či modřínovými lesy a všude
kvetoucí vonící azalky. V 11.50 hod. po 4.5 km jsem se krátce zastavil u
chatky Schwarzwald (2200), kde je moţné první občerstvení. Ve 12.30 hod.
opět krátká zastávka nejen na focení, ale u pramene osvěţující pramenité
vody. Asi 15 minut jsem klesal kamenitou cestou s potoky vody (nutné mít
dobré boty, ne tenisky) k dřevěné lávce přes bystrou řeku, kde je vhodné
místo k polední siestě s vlastním občerstvením. Poté opět následuje stoupání
k Linde Bodu (2228), kde jsem byl ve 13.20 hod. Zde je křiţovatka cest a
moţný sestup přímo do Saas Grundu za 1 hod. a 25 min. Já pokračoval
přímo na Kreuzboden na lanovku, coţ mělo být ještě 2 hod. 15 min. Ve 13.40
hod. jsem se zastavil v Hoferalpji (2260) na oběd z vlastních zdrojů;
nevylučuji moţnost druhého občerstvení na cestě v místním hospodářském
stavení. Po půl hodině jsem pokračoval vysokohorskou cestou s úţasnými
výhledy na zasněţené či ledem zalité vrcholky hor, občas dosahující výšky
4000 m n.m. Poslední třetina cesty vede po kamenité otevřené stráni s
velkými kameny, většinou svorová rula a ţula.
9
V 15.20 hod. jsem se uvelebil na jedné ze dvou vyhlídkových laviček (druhou
obsadili manţelé z Francie) a kochal se pohledy na ledovce, horní stanici
lanovky ze Saas Grundu a
popíjel italské víno od Giuliana.
Bylo
mi
horském
báječně
království
v tomto
a
mé
srdíčko se tetelilo štěstím – jak
je ten ţivot krásný, báječný!
V 15.45 hod. jsem nastoupil do
kabinové lanovky a za 15 minut
byl o 900 m níţe, přímo u
svého
hotelu.
uskutečnit
Výlet
také
lze
opačným
směrem. Bus ze Staldenu na
hotel
odjíţdí
např.
15.21,
15.51, 16.21, 16.51 hod.
10
Doplnil jsem tekutiny v obchodě Denver naproti kostelu, téţ zastávka busu,
kde je asi nejlevněji (např. plechovky piva za 1.35 Šfrs) a poté relaxoval
v hotelovém bazénu s proskleným výhledem na okolní hory. Majitelka mi
prozradila zadní vchod do bazénu, abych jej mohl vyuţívat, tzn. i cvičit
kdykoliv se mi zachce, tzn. hlavně ráno před snídaní. Bylo na ní patrné, ţe mi
chce max. vyhovět, abych podal dobré zprávy majitelce CK z Liberce, která
zde obsadí velkou část hotelu po dobu 2 týdnů v srpnu. Při večeři servírka
skoro vţdy přišla k mému stolu a nabízela „nášup“, tzn. další maso a přílohy.
Při této příleţitosti musím poznamenat, ţe v tomto deníčku jsou mnohem
podrobněji popsány túry a jiné údaje, např. odjezdy busů apod., neţ jindy,
neboť tím částečně plním úkol, který jsem na sebe vzal, kdyţ mám v srpnu
doprovázet klienty CK Best Tour Liberec. Zároveň musím oznámit svým
přátelům, kterým deníčky posílám skoro pravidelně, ţe letos se do těchto
míst nepodíváte. Všechna místa jsou obsazená. Poznat tuto nádhernou
oblast Waliských Alp moţná budete moci v příštím roce, pokud
se včas
přihlásíte, např. mail: [email protected] nebo tel. 485148174. Dnešní den
patřil mezi ty nejlepší, které jsem kdykoliv na horách proţil, hlavně obrovskou
pohodou, a nebylo jich za 50 let málo. Jsem nesmírně rád, ţe jsem se
s Ivanou M. poznal a moc jí tímto děkuji.
Dnes to bylo překrásných 15 km s převýšením 700 m.
11
22.6. středa - vstával jsem v 6.30 hod. a více jak půl hodiny jako jediný vyuţil
bazén. Při snídani jsem se poprvé styděl za belgické penzisty, kteří kromě
chleba cpali do svých kapes máslo, dţemy, sýry i salámy. Přál jsem si, abych
podobnou ostudu nezaţil v srpnu, aţ zde budou čeští klienti; je to velmi
trapné. Uţ v 8.25 hod. jsem jel sedačkovou lanovkou od hotelu na
Kreuzboden (2400), kde začalo mrholit a později dokonce pršet. Nezbylo nic
jiného neţ obléct
pláštěnku
a
jít
promenádní
cestou
s malým
převýšením.
Bohuţel
kytičky
ještě neměly čas
se ukázat v plné
kráse, a tak jsem
fotil
jen
jejich
popisové
cedulky. Určitě si
to vynahradím v srpnu. Zato azalek tu bylo moc a moc.
12
V 11.05 hod. jsem byl
v hotelu Almagelleralp
(2194), kde jsem 40
minut
hovořil
neboť
s majitelem,
jsem tu byl jediný host.
To
uţ
nepršelo,
dokonce
vysvitlo
slunce. On se těší, ţe
jej
v srpnu
navštíví
česká skupina, neboť
v době krize prý do
hotelu
mnoho
lidí
Ceny
jsou
nepřijde.
však
stejně
vysoké
jako všude kolem, tj.
např. čaj či káva 3,5 Šfrs, malé pivo 4 Šfrs a velké 6 Šfrs. Já tu raději ještě
popíjel italské víno a relaxoval. Odtud je moţné stoupat na horskou chatu
SAC Almagellehutte a cesta nahoru trvá 2 a ¼ hod, dolů asi 1 a ¾ hod. Před
chatou ještě panáčkoval svišť a velmi pištěl. Dolů jsem sestupoval nejprve
podél bystré dravé řeky s průzračnou čistou vodou a v dolní části vedla
kamenitá
cesta
modřínovým lesem aţ
do
Saas
Almagellu
(1672). Zde jsem byl
ve
12.55
hod.
a
prohlédl si toto malé
horské středisko, kde
jsou jak velmi staré
dřevěné domy, tak i
nové moderní a mnoho
sportovních zařízení.
13
Poobědval jsem u řeky s vyhlídkou na vodopády. Ve 14 hod. začal odpolední
provoz lanovky na Furggstalder (1900), čehoţ jsem vyuţil. Za několik minut
jsem byl nahoře a fotil staré vyřezávané domy.
Dolů jsem mohl jet po
silnici na koloběţce, ale
já
vyuţil
pěšinu
pohodlnou
modřínovým
lesem a za 30 minut
jsem byl znovu v Saas
Almagellu.
začalo
znovu
Protoţe
pršet,
vyuţil jsem místní bus
jedoucí kaţdou celou
hodinu. Po návratu na hotel déšť ještě zesílil a tak odpadla plánovaná krátká
vyjíţďka na kole. Náhradu mi poskytl hotelový bazén. Dnes to bylo celkem asi
13 km. Po večeři jsem sledoval v TV finále mistrovství světa ve fotbale do 21
let Španělsko – Bělorusko 3 : 1 a ve 21 hodin na Eurosportu slyšel českou
hymnu, kde naši fotbalisté hráli s domácím Švýcarskem 0 : 1.
14
23.6. čtvrtek – Saas Fee (1800) 8.30 hod. Barenfalle (1880) – Sengboden
(2041) 9.20 hod. – Balmiboden (2120) 9:40 hod. – zde končí souvislý les –
Stafelalpji (2173) 10 hod. 10 minut. Zde je jediná moţnost sestupu do údolí
v případě zhoršeného počasí – Lammu Graben (2296) 10 hod. 35 min. –
Bockwang (2260) 11:00 hod. – Schweibbach (2100) 11:55 hod. – vhodné
místo na oběd u řeky - Rotebiel (2280) 12:30 hod. – Stock (2370) 13:15 hod.
– Pt (2263) 13:50 hod. – Hannigalp, lanovka (2114) 14:15 hod., celkem 15
km – Grachen, dolní stanice lanovky (1615) 14:30 hod., oběd do 15 hod. –
město Grachen 2 km, celkem 17 km. Na celodenní cestě není ţádná chata,
ţádné občerstvení, a proto bude asi málo navštěvována.
Ráno rozcvička na bazénu, snídaně a v 8:15 hod. jsem jel busem do Saas
Fee, odkud jsem naplánoval nejdelší túru se sestupem do údolí k Zermattu,
odkud je dlouhý návrat do hotelu. Jen pár minut jsem procházel tímto
kouzelným místem Saas Fee a uţ jsem se těšil na zítra, kdy mu chci věnovat
celý den včetně výletu kolem městečka. Ráno ve 4.15 hod mě vzbudila ryčná
muzika pochodujících muzikantů zrovna jako včera večer, kdy to nikomu
nevadilo. Křesťané tu měli svátek, nikoliv celé Švýcarsko, jak mi prozradil
15
řidič autobusu. Připomnělo mi to muezíny v Dargelingu, ale tam to bylo kaţdé
ráno. Dnes jsem měl v plánu nejdelší túru týdne „Hohenweg Grachen“, coţ
píší v průvodci 6.5 hod., ale to jsou opravdu „ostré časy“ bez přestávek.
Včera jsem zjistil v turistické kanceláři, ţe teprve dnes je po zimě tato cesta
zpřístupněna. Odpoledne na lanovce mi sdělili, ţe jsem první a asi jediný, kdo
tuto cestu letos prošel. Široká cesta začala stoupáním z výšky 1800 m n.m. a
poté se zúţila na
pěšinu
modřínovým
a
borovicovým lesem
s
obrovským
mnoţstvím azalek.
Cesty
jsou
velmi
značené
udávají
zde
dobře
a
vţdy
časové
údaje do cíle. V mém případě
to bylo 6,5 hod., ale to jsem o
15
minut
překročil.
fotografování
jsem
Přitom
věnoval
málo času, neboť obloha se
brzy
zatáhla,
nahoře
byla
hustá mlha a občas drobně
zapršelo. To však ani trochu
nepokazilo
moji
výbornou
náladu. Jako jediné ţivé tvory
během dne jsem potkal stádo
kamzíků a jednoho kozoroha
samotáře, ale obra, který stál
v cestě a já se jej snaţil vyfotit.
16
Přecházel
jsem
mnoho potoků, jednou
dokonce
tunelem
a
náročný byl i sněhový
ţlab. Cesta je však
překrásná,
exponovaná,
nebezpečné
úseky
jsou zajištěné lany a
navíc
je
dlouhá.
Výhledy ale musí být
při
lepším
počasí
úţasné. Pohledy na
horské
štíty
ze
sedačkové lanovky mi
vynahradily
mlhu
a
občasné
mrholení
během dne. Odloţil
jsem dokonce oběd
na
později, neboť
17
jsem se bál deště na exponovaných chodnících, i kdyţ nebezpečné úseky
jsou jištěné lany. Od lanovky do vsi Grachen lze vyuţít taxík, který jezdí stále.
K autobusu jsem přišel jednu minutu před odjezdem díky jízdnímu řádu od
vlekaře a do města St. Niklaus jsem přijel za 20 minut na turistickou kartu. Je
to jen 20 km od Zermattu.
Snaţil
jsem
se
ještě
prohlédnout
a
nafotit
květinovou
uličku
poblíţ
nádraţí a za 15 minut uţ
cestoval vlakem do Staldenu,
neboť autobusy zde nejezdí.
Ţeleznice
vede
sevřeným
údolím, místy dokonce nad
řekou a silnice se sem uţ
nevejde.
s Glaciér
nejpomalejším
Míjeli
jsme
se
expresem,
vyhlídkovým
luxusním rychlíkem v Evropě,
který jsme vyuţili s Jitkou při
poslední návštěvě Švýcarska.
Jízdné 12.20 Šfrs a do hotelu
uţ busem. Na hotel jsem
přišel v 17.20 hod., nalil si
grapu,
vysprchoval
se
a
začalo hustě pršet. Já se
radoval z max. vyuţitého dne
a přitom zjišťuji, ţe to tu
celkově
nestíhám.
Proto
18
nemohu odjet dříve neţ v neděli ráno a vím, ţe muzeum ani minigolf
nestihnu, ani další plánované výstupy; snad zase v srpnu s klienty. Další bus
z Grachenu jede v 16.27 hod., St. Niklaus 16.47 hod., odtud 16.52 hod.,
Stalden 17.12 hod., odtud 17.23 hod. a Saas Grund, tj. u hotelu 17.58 hod.
Večeře byla výborná a opět přídavek, který jsem si dnes zaslouţil. Bylo to
nejen dlouhé – asi 18 km, ale občas i namáhavé; dokonce jsem na mokrých
kamenech i upadl, ale vše dobře dopadlo. Před spaním ještě bazén, i kdyţ se
mi moc nechtělo.
24.6.
pátek -
od
hotelu v 8.15 hod. za
slunečného
počasí
busem do Saas Fee
(1800) 8.25 hod. a
přes celé městečko
na
dolní
stanici
lanovky (1843), coţ
trvá 25 minut pěšky.
Velká
kabina
lanovky
pojme
90
osob a za 15 minut
je nahoře ve výšce
3000 m. Do města
ţádná auta nesmí,
jako
stejně
Zermattu.
do
Všechny
„samohyby“ jsou na
elektrický pohon a
zde včetně popelářů,
kteří
mě
zdaleka
zdravili, stejně jako ostatní domácí. Z turistů tu převaţují Japonci. Dále jsem
přestoupil v podzemí na metro Alpin, které asi za 10 minut dopraví všechny
19
o 500 m
výše, tj.
stanice Allalin. Stejně
se jmenuje ledovcová
hora vysoká 4027 m.
Neobyčejně působivý
vrchol mě velmi lákal,
ale za půl hodiny jsem
vystoupal jen do výšky
asi 3650 m n.m. Dále
uţ
bez
maček
a
cepínu jsem si netroufl
a vrátil jsem se ke
podzemního
stanici
metra (v srpnu lépe
v případě
vyzbrojen
zájmu klientů se o to
pokusím; alespoň do
sedla,
kam
právě
cestu
upravovaly
bagry
a
rolba;
obdivoval
jsem
zručnost
a
odvahu
těchto řidičů). Krátce
jsem
si
prohlédl
ledovcovou
největší
jeskyni
i
světa.
Na
terase jsem se setkal
se skupinou Čechů,
kteří
se
nazývali
„masňáky“, neboť se
jen vozí autobusem a
občas
si
zaplatí
20
lanovku; pěšky prý nechodí. Bydlí rovněţ v Saas Grund a vaří jim český
kuchař česká jídla. Jejich zájezd stojí skoro stejně, ale turistickou kartu
nemají; denně vyuţívají svůj bus. Podzemím jsem sjel dolů v 11.15 hod.
metrem
a
hned
jsem
pokračoval v úrovni 3000 m
n.m.
hlubokým
sněhem
na
rozbředlým
chatu
Britania
(3030). Bez sněţnic to byla
namáhavá cesta, občas po
strmém sněhovém svahu a
trvala 55 minut, tj. příchod
před chatu ve 12.25 hod. Do
13
hod.
jsem
obědval
z vlastních zásob a prohodil
pár
mezinárodních
slov
s mladými Angličany (bohuţel
21
anglicky nemluvím), kteří vyuţili zdejší vybavený bivak v podzemí chaty
(Winterraum); 6 postelí, deky, kamna, dříví, plynový vařič, voda ve 2 lahvích,
nádobí, zbytky suchých potravin – na přeţití. Opět pěšky zpět stejnou cestou,
kde jsem byl o 5 minut rychleji, tj. 50 minut. Lanovka jela dolů hned a tak uţ
ve 14.15 hod. jsem se vrátil po 2 km chůze do města a hledal minigolf.
Nachází se jen 2 minuty od mostu přes řeku. Plavecký bazén je přímo u
autobusového
nádraţí, ale do 26.6.
byl uzavřen. V 15.02
hod. jsem odjel busem
do
hotelu,
vyměnil
v bance peníze (50 €
= 58 Šfrs) a místo
bazénu
jel
cyklistickou
Chtěl
jsem
na
vyjíţďku.
poznat
závěrečnou část údolí
Saas, kde silnice v údolí končí, tj. u jezera Mattmark. Byla to tvrdá práce;
pouhých 13,4 km stále nahoru do výšky 2260 m n.m., tzn. 700 výškových
22
metrů od hotelu a
doba jízdy 1 hod.
12 minut. Ţádný
cyklista
nahoru
nejel, jen poštovní
autobus. Byla to
pro mě současně
příprava
na
nedělní návrat na
kole do Itálie do
Domodossola, kde
budu z Brigu stoupat asi 550 m n.m. na Simplonský pas, který leţí
v nadmořské výšce 2005 m. Dnes to bylo 15 km pěšky, ale většinou po
sněhu, a 27 km na kole. Večeře více jak skvělá a velké mnoţství. Je patrné,
ţe jsem tu protekční zákazník. Ne kaţdá CK tu obsadí hotel na 2 týdny
(děkuji Vám, Ivano). Velice spokojený s vyuţitím dnešního dne, který jsem
zakončil lahví dobrého moku, hned po hotelovém bazénu.
23
25.6. sobota – dnes jsem měl svátek a první gratulace je od nejmladší
sestry, hned poté od manţelky a drahý byl telefon od Lídy atd. Počasí mi
přálo; slunečno, mírný vítr, teplota kolem 22°C. Obvyklý bazén, snídaně, bus
do Saas Fee a lanovkou na Hannig (2340), kde uţ v 9 hod. mám v plánu
sluneční cestu „Sonnen weg“ a tabule sděluje, ţe 300 dní v roce tu svítí
slunce a jen málo prší. Pohodlná, mírně klesající cesta s výhledy; jeden
dokonce
na
„Mléčný
ledovec
na
loukách“.
Obcházel
jsem
městečko
Saas
Fee
kolem dokola,
kde
turistika
začala
v 19.
století. V roce
1881
tu
byl
postaven
první
hotel,
v roce
1938
byla
dokončena
silnice
do
Saas Grundu,
kde
nyní
bydlím,
v roce
a
1951
skončila
stavba silnice
do Saas Fee, kde jsem nyní. Klesal jsem aţ k ledovcovému jezeru (1910),
24
zde jsem bystrou
řeku překonal po
několika
dřevěných
lávkách.
Druhá
část bylo samé
stoupání; nejprve
k vodopádu, kde
začíná
modřínový
les,
kolem ledovcové
jeskyně (1924) a
k malebné
kavárně na slunci
(2000)
zvané
„Gletschergrotte“,
čas 10.55 hod.
Po 15ti minutách
jsem
pokračoval
v prudkém
stoupání
na
lesem
Berghaus
Plattjen
(2418).
Bohuţel byl ještě
zavřený,
hlavně
ale
nebyla
v provozu lanovka usnadňující sestup. Zde jsem od 12.30 do 13 hod.
poobědval z vlastních zdrojů v závětří budovy. Poté jsem začal sestupovat
pohodlnou cestou lesem asi 6 km do Saas Fee. Za den to bylo 15 km, ale
25
snadných, příjemných. Kdo nemá rád výstupy, můţe sestoupit uţ od kavárny
a ušetří 420 m stoupání i klesání. Cestu mi zpříjemnily dvě dámy z Holandska
hovořící německy i italsky, coţ mě překvapilo. Po Japoncích je tu určitě
nejvíce Holanďanů. Dnes jich do mého hotelu dokonce přijely dva autobusy.
Ve 14.20 hod. uţ jsem byl na bobové dráze a vyuţil zdarma jednu jízdu; jinak
stojí 5 Šfrs. V zatáčkách jsem raději brzdil, abych nevyletěl z dráhy.
26
Následovalo pivní občerstvení, a
ve stejnou dobu jako včera, v
15.02 hod. jsem se vracel do
hotelu busem. Před vrácením
turistické karty jsem ještě vyjel
od
hotelu
Kreuzboden
lanovkou
lanovkou
(2400)
k ledovci
na
a
další
do
výšky
3200 m n.m., i kdyţ počasí se
nahoře začalo rychle zhoršovat
a byla mlha. Pěkný výstup po
ledovci k Lagginhornu jsem si
ponechal na srpen, bude-li čas,
resp. bude-li některý klient mít
zájem. Zrovna tak
doporučím
klientům
CK
krásný výstup na
chart
Weissmies
(2726), tj. 320 m
stoupání
od
lanovky.
Následovala
obvyklá
večeře
v 18.30 hod. a milé loučení s personálem restaurace. Všichni se těšíme na
setkání uţ 14. srpna 2011, kdy přijede první skupina Čechů na týdenní pobyt.
Musím konstatovat, ţe se tu nebude asi nikdo nudit a kaţdý si vybere dle
zájmu a své kondice to, co mu bude nejvíce vyhovovat. Túry jsou krásné,
lehké, ale i náročné. Turistická karta umoţní splnění všech přání. Budu chtít
být pro všechny dobrým rádcem a pomocníkem. Jedinou radu všem:
27
nezapomeňte dobré vyšlapané boty, nejlépe pohorky chránící kotníky a
přibalte raději i pláštěnku.
26.6. neděle – poslední
cvičení a plavání začalo
o
trochu
dříve.
Po
snídani v 8 hod. jsem
začal sjíţdět dolů na kole
za teploty 14°C do Vispu
a téměř po rovině do
Brigu, coţ bylo 34 km.
Poblíţ hřbitova jsem se
převlékl
do
lehkého
cyklistického oblečení a
připravil na výjezd cca
1450 m do sedla Simplon
(2005).
Počasí
bylo
skvělé, nikde ani mráčku,
jen
mnoho
cyklistů
a
motorkářů
nahoru
směrem.
stoupalo
stejným
Dokonce
jsem předjel mladšího
Itala na silničce a míjel
jiného odpočívajícího,
či spíše vyčerpaného
cyklistu
rovněţ
na
silničním kole. V 9.20
hod. jsem opustil Brig
a v 11.50 hod. se usmíval v sedle Simplonského pasu. Sjezd do italské
Domodossoly je převáţně tunely nebo galeriemi a stále jsem musel brzdit.
28
Ve 12.50 hod. jsem byl v Itálii a dopřál si zaslouţený oběd a doplnil tekutiny;
měl jsem za sebou 101 km. Následovala velká radost, ţe jsem ve velké
pohodě vystoupal do sedla, a uţ jsem kontaktoval své dopravce, ţe s nimi
počítám v úterý z Milána domů. Kolem 15. hod. jsem zastavil u průzračného
jezera Maggiore a šel se vykoupat a odpočívat. Oslovil mě mladší Ital
z Domodossoly
jménem
Fernandes,
s kterým
jsem
„prokecal“
více
jak
Zajímal
hodinu.
se
o
všechno; hlavně
o mé cyklistické
vybavení, batohy a obsah v nich a mluvil o líných Italech. K večeru jsem
podél jezera dojel do ostella ve městě Verbania a ubytoval se za 18 €. Dost
jsem utratil za vychlazené pivo, ale za 154 km jsem si to zaslouţil. Po večeři
jsem ještě zašel do parku k jezeru a v restauraci si dopřál láhev dobrého
bílého vína na oslavu včerejšího svátku. Ve 22 hod. bylo ještě 30 °C.
27.6. pondělí - v 7 hod. jsem nakoupil čerstvý chléb a koláče ke snídani,
kterou jsem si připravil na terase hotelu. Teprve v půl deváté jsem se rozhodl,
ţe pojedu podél jezera
směr Miláno, ale bude to
spíše
odpočinkový den,
neboť dříve jak v úterý
večer se ţádný kamion
obvykle do Čech nevrací.
Po 3 km jsem přijel do
přístavu Intra, odkud jezdí
lodě
na
druhou
stranu
jezera a dále vede silnice
29
do Milána. Stihl jsem
nastoupit jako poslední
v 9 hodin a za 20 minut
uţ jsem pokračoval na
kole překrásnou cestou
podél jezera skoro bez
provozu
aut;
jen
cyklistů tu bylo mnoho.
V 10 hod. přišla SMS
z Carga,
ţe
cestovat
domů
mohu
ve
středu z Milána, tzn. za 2 dny asi 100 km odtud. Za 12 minut poté SMS od
kamaráda Čadka ze Strakonic, zda mi vyhovuje zítra, tj. v úterý, nakládka ve
Verbanii, tj. tam, kde jsem dnes spal a před hodinou odtamtud odjel .
Neuvěřitelné, co pro mě Pavel Čadek dokáţe udělat! Zašel jsem tedy do
supermarketu,
nakoupil pití a
grilované kuře
a odjel na kole
k
500
m
vzdálenému
jezeru,
jsem
kde
vydrţel
do 16. hodin.
Teplota asi 32
°C, čistá teplá
voda,
pláţ
poloprázdná;
co více jsem si mohl přát! K večeru jsem se stejnou cestou vrátil na stejný
hotel ve Verbánii, jen 45 km na kole, dal vychladit pivo a víno a uţíval si
poslední večer v Itálii. Tentokráte jsem byl na pokoji pouze s Australanem,
neboť mladí Holanďané odjeli. Místo nakládky bylo určené asi 1,5 km od
30
hotelu dopoledne a tak jsem se začal těšit domů. Pojedu s řidičem panem
Petrem Ostrým a vykládka má být v Rudné u Prahy.
28.6. úterý – ráno mě překvapili mravenci v plechové krabici na jídlo, neboť
jsem ji měl přes noc na terase, kde bylo chladněji neţ na pokoji. Dopoledne
jsem chtěl vyuţít v knihovně u jezera, ale řidič mi zavolal, ţe se místo
nakládky mění, a tak jsem jel na kole za ním; jen 10 km. Potom společně
kamionem asi 40 km směrem na Švýcarsko, kudy jsem cestoval v neděli na
kole, ale opačným směrem. V 10.30 hod. uţ byl kamion naloţen a cestovali
jsme kolem Milána a přes Brenner do Rakouska, kde jsme přenocovali. Řidič
Petr mě pozval na večeři, dal nějaké pivo, a na oplátku jsme ochutnali grapu
a vypili láhev červeného vína. Příjemně jsme si povídali dlouho do noci. Byl
skvělým společníkem, ale jeho rodinné poměry, jak sám říkal, nebyly nejlepší.
Je mu 32 let a těší se na svou přítelkyni Radku, s kterou si často psal. Byl
jsem rád, ţe nekouří, a měl na svůj věk docela dobré názory; skoro stejná
krevní skupina jako já.
29.6. středa - budíček uţ ve 4.30 hod. Po snídani jsme pokračovali v cestě
domů, resp. na vykládku do Rudné u Prahy, kde jsem kamion opustil před 13.
hodinou. Metrem jsem pokračoval na ţelezniční stanici Vysočany a odtud ve
14.02 hod. přes Nymburk do Jičína s příjezdem v 16.25 hodin. Potkal jsem
kolegu cyklistu a řidiče busu Martina K. a v zahradě pivnice U Šuků vypili pivo
a o hodinu později jsem byl doma. Doma místo milého přivítání mě čekaly
pouze výčitky, proč jsem nejel přímo domů, ale do hospody na pivo. Toto uţ
dále nechci komentovat, ale mrzí mě to moc.
V Jičíně zapsal 30.6. v 16.30 hodin
Ivan
31
Přehled km pěšky, na kole, kamionem, vlakem, lodí, busem, metrem,
podzemím v ledovci:
Pátek: vlak Jičín- Brno 251 km, kolo Brno – Modřice 21 km, kamion Modřice
– za Vídeň 280 km
Sobota:
pokračování kamionem do Palazzolo (IT) 570 km, na kole do
Cologne 6 km
Neděle: Cologne Monte Orfano, horská prémie (490) – kolo 12 km
Pondělí: Cologne – Chiari kolo 7 km, Chiari Milano – Brig vlakem 310 km, do
Saas Gran na kole 42 km
Úterý: autobus Stalden 15 km, pěšky 15 km a 3x lanovka
Středa: autobus Saas Almagel 5 km, pěšky 13 km, lanovka 3x
Čtvrtek: autobus Saas Fee 5 km, Grachen 10 km, Stalden 15 km, St. Niklaus
vlak 20 km, pěšky 18 km
Pátek: autobus Saas Fee 5 km, 2x lanovka, 2x metro v podzemí, kolo 27 km,
pěšky 15 km
Sobota: autobus Saas Fee 5 km, lanovka 5x, pěšky 15 km
Neděle: na kole 154 km
Pondělí: na kole 45 km, trajekt 2x asi 10 km
Úterý: na kole 10 km, kamionem 500 km
Středa: kamionem 650 km, metro Zličín – Vysočany, vlak Praha – Jičín 89
km, kolo 3 km
Celkem: kolo
pěšky
vlak
264 km
76 km
670 km
kamion 2000 km
autobus
60 km
lanovka
13 x
Jitka Press
Jičín
Copyright © Jitka 2011
32