20. Česká literární tvorba v období okupace a v

20.
Česká literární tvorba v období okupace a v podmínkách
politického vývoje těsně po válce v 50. letech.
Reakce české literatury na nástup fašismu, na Mnichov - v případě demokraticky smýšlejících autorů ostře odmítavá,
angažovaný protest, obraz národní jednoty, pokoření, ale i odhodlání a hněvu
Karel Čapek - Válka s mloky – román, satirická alegorie fejtonní utopický román; kritika kapitalistické zištnosti
(kapitán Van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba
lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti)
Bílá nemoc – protifašistické a protiválečné drama, konflikt jedince (humanista doktor Galén) a držitele moci, strůjci
války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury; proti epidemii
nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální
odpor je zmařen zfanatizovaným davem; varování před rozpínavostí fašismu
Matka – protifaštistické a protiválečné drama, fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) –
byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů (Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti
nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou
pušku); nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti
František Halas - Torzo naděje – sbírka, poezie ve službách společenského zápasu (zbavit se nepřátel, výzva k boji
s fašismem, reakce na mnichovskou zradu, naděje na vítězství, výzva k boji proti bezpráví a násilí)
Vladimír Holan - Havraním brkem - sbírka, reakce na ohrožení národní existence (skladba Září 1938 – obraz
mobilizace)
Jaroslav Seifert - Zhasněte světla – sbírka, reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje, krása jazyka
Josef Hora – Domov – sbírka, poezie rodné země, obava o její budoucnost
Jan houslista – lyrickoepická báseň, návrat českého hudebníka ze světa domů, aby prozíval utrpení, kterým osudově
prochází jeho země (hry Osvobozeného divadla )
R.1939 - naše literatura (a celá kultura) se poprvé dělí do 3 proudů:
1. exil (V+W, Langer, Hostovský)
2. domácí legální (hl. poezie)
3. ilegální tvorba (díky cenzuře)
Mnoho spisovatelů bylo vězněno (Palivec), někteří zahynuli v koncentračních táborech (Poláček, J. Čapek, J.
Kratochvíl) nebo popraveni (Vančura). R.1939 - kolem 30 uměleckých časopisů, 1942 polovina, 1944 pouze 6 (mezi
nimi katolické Akord a Řád).
Protektorát - na jedné straně okleštění svobody včetně umělecké, na druhé straně velké vzepětí mravní energie českého národa.
Velké období české poezie - na počátku okupace plynulá tematická návaznost na tvorbu podzimu 1938, koncentrace na
všeobecně srozumitelné a pevné hodnoty českého národa (osobnost B. Němcové - Seifert, Halas, Hora, Hrubín;
účast 200 000 lidí při pietním přemístění ostatků K. H. Máchy z Litoměřic na Slavín)
oslava naší historie, rodné země a domova (Seifert: Světlem oděná; Hrubín: Země sudička)
krása a melodičnost naší mateřštiny (Nezval: Manon Lescaut, Halas: Ladění)
využití symboličnosti ( Holan: První testament, Záhřmotí, Terezka Planetová; Palivec: Pečetní prsten).
Nástup mladé generace - Jarní almanach básnický 1940 (14 autorů - mj. Jiří Orten, Kamil Bednář, Josef
Kainar, Oldřich Mikulášek, Ivan Blatný), patronem Halas (edice První knížky), doslov Václav Černý obrat k základním lidským hodnotám, do nitra člověka, akcentace halasovské a holanovské poetiky (hledají „nepomíjející
v člověku“).
Další pokus o generační program - Kamil Bednář: Slovo k mladým (1940) - vytvořena teorie „nahého člověka“
(deideologizace, dematerializace, člověk zbavený slupky umělých konvencí, techniky a ideologií, úzkost, zklamání), snaha
této subjektivní a meditativní poezie zabývat se existenciálními tématy (podstata bytí, úzkost atd.); směřování k hlubší
niternosti, spiritualitě, abstaraktnosti (Bednář: Kamenný pláč,); lit. skupina Ohnice (1939 – 1945)
Jiří Orten (1919- 1941)
nar. v židovské rodině v Kutné Hoře, ze studia konzervatoře Praze z rasových důvodů vyloučen. Na rozdíl od staršího
bratra, herce Oty Ornesta, i přes silnou persekuci neemigroval - kvůli své lásce.
V den 22. narozenin byl na ulici sražen německou sanitkou, třetí den na to zemřel.
Čítanka jaro – sbírka, něžný, důvěrný vztah k věcem, vnímání světa s plachou něhou a důvěrou, melancholická poetizace
vlastního, čistého, vysněného světa, blízký Wolkerovi.
Cesta k mrazu – sbírka, tóny skepse, beznaděje, pocity ohrožení, nebezpečí (vliv nástupu fašismu)
Jeremiášův pláč, Ohnice – sbírky, hledání „víry beznaděje“, obraz tragičnosti světa; původně formálně dokonalé verše s
pravidelným rytmem, melodickou vroucností a přesnými rýmy pod vlivem surovosti doby začínají být přerývané, objevují
se ostřejší vnitřní předěly, expresivní výrazy, náznak ironie a parodie, převládají motivy strachu, smrti, tmy. Tragičnost
světa bez Boha,
Elegie - cyklus devíti básní, trauma nešťastné lásky a pocit blízkosti smrti, reflexe a meditace o životě a smrti, ale též
motiv překonání tragické životní situace výpovědí o ní tvorbou, prvky epičnosti.
Skupina 42 (1942 - 48, teoretik Jindřich Chalupecký, stať Svět, v němž žijeme (1940),
básníci: Jiří Kolář: Křestní list, Ivan Blatný: Paní jitřenka, Melancholické procházky, Josef Kainar: Příběhy a
menší básně)
výtvarníci František Gross, František Hudeček, sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák - poetika nového civilismu,
centrum pozornosti město a člověk v něm, vůdčí motiv - realita periférie, její mnohovrstevnost a mnohohlasost, básnická
obraznost nahrazena depoetizací, prozaický slovník - tendence k epičnosti, dovršení halasovské analytické linie českého
básnictví, vliv zejm. amerických autorů (Whitman, Sandburg) - neliterární záznam reality, vidění současného,
každodenního života v podobě mýtu, hovorový jazyk. Možnost publikovat pouze v letech 45- 48, přesto velký vliv
(Halas, Holan, Hrubín, poezie všedního dne, český underground).
Ilegálně publikovaná poezie: Surrealistická skupina pokračovala ve tvorbě i po surrelaistické periodě V. Nezvala.
Fašisté - surrealismus je zvrhlé umění, zákaz.
V r. 1944 se sloučily Skupina Ra (původ 30. léta, Rakovník, malíř Václav Zikmund) a její brněnská linie (L.
Kundera, Zdeněk Lorenc) - 1942 sborník Roztrhané panenky s falešnou datací 1937. Tzv. spořilovští surrealisté
- hl. Zbyněk Havlíček.
Mimo všechny skupiny Josef Palivec (1886 - 1975), nar. ve Zbirohu, těžce zraněn za 1. sv. války, vězněn fašisty i
komunisty. Švagr bratří Čapků, diplomat. Skvělý překladatel z francouzštiny. Důsledný představitel „čisté poezie“ pravidelné metrum, symetrie strof, přesná rýmová schemata, verš obvykle alexandrin, jazyk bohatý, archaický, abstraktní,
eufonický, místy neologismy. Alegorické vyjádření „zápasu světla se silami tmy“ - Pečetní prsten, Naslouchání, eseje Poesie
stále budoucí.
Prozaici byli donuceni okupační realitou k úniku od aktuálních témat. Historická próza sloužila jako podobenství výpovědí o minulosti se vyjadřovala k současnosti.
V. Vančura: Obrazy z dějin národa českého, Miloš Václav Kratochvíl: Osamělý rváč, Král obléká halenu, Josef
Toman: Don Juan, Jiří Mařánek: rožmberská trilogie Barbar Vok, Romance o Závišovi, František Kubka:
Skythský jezdec, Pražské nokturno, Eduard Bass: Čtení o roce osmačtyřicátém.
Karel Schulz (1899 - 1943)
pův. proletářská lit. a poetismus, pak konverze ke katolicismu. Durychovské pojetí historické prózy
Kámen a bolest - o životě a době Michelangela, ale také o smyslu tvorby v těžké době, využití eufonie, názorných
vizuálních motivů, návratnost motivů (struktura hudební symfonie), příkré kontrasty - temný fanatik Savonarola vs.
pokorná zbožnost fra Timotea.
Próza inspirovaná lidovou tradicí a kulturou:
Josef Štefan Kubín (1864 - 1965)
nar. v Jičíně, filosofie v Praze, středoškolský profesor, folklorista
Lidové povídky z českého Podkrkonoší
Zlatodol pohádek - čtyřsvazkový soubor, tvorba pohádek
Ve věku 77 let - cyklus „jivínských rapsodií“ originální styl na základě humorného lidového vyprávění, volná kompozice,
užití dialektu - Hrozná chvíle, Blesky nad hlavou, Srdce v bouři, Stíny jdou za námi, Divoké přeháňky.
Jan Drda (1915 - 1970)
pův. z Příbrami, nedokončil studia klas. filologie v Praze, od r. 1938 redaktor LN (1948 - 52 šéfredaktor), po únoru
1948 přední veřejné funkce (člen ÚV KSČ, 1949-56 předseda Svazu spisovatelů). Spontánní vypravěč, inspirace
folklorním a pohádkovým viděním světa, lidový humor, optimistické vidění, laskavý nadhled
Městečko na dlani - osudy obyvatel městečka Rukapáně (Příbram), schopnost dorozumět se a spolupracovat, radostné
přitakání životu.
Živá voda - psychologický román o cestě venkovského chlapce k umění
Putování Petra Sedmilháře - donkichotské téma
Hrátky s čertem - komedie, alegorie o lidovém odporu proti násilí a zvůli - smíchem, alegorický výraz víry v nezlomnost
českého člověka.
Němá barikáda - povídky z války a Květnového povstání
České pohádky a komedie Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert.
Řada filmových adaptací (Vyšší princip, Hrátky s čertem)
Tzv. próza českého génia - oslava houževnatosti, pracovitosti a vytrvalosti českého člověka
Eduard Bass: Cirkus Humberto – román z cirkusového prostředí, ústřední postava Vaček, syn jihočeského zedníka, jde
všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý), rychlá kariéra, sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze,
pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy; autorova zasvěcená znalost prostředí (exotika i těžká dřina), záměr –
důvěra v českého člověka, jeho schopnosti, inteligence, úspěšnost v cizině
František Kožík: Největší z Pierotů (1939), biografie franc. mima českého původu Debureaua.
Humoristická próza
Jaroslav Žák - středoškolský profesor
Bohatýrská trilogie - trampský humor
Študáci a kantoři - studentský humor (film Škola základ života, Frič)
Cesta do študákovy duše (film, Frič)
Zdeněk Jirotka - Saturnin – román, skvělá ukázka „anglického humoru“ a současně parodie, (1943, film Věrčák,
1995).
Zdeněk Brdečka - vytváří komediální westernovou parodii Limonádový Joe (1944, později zfilmováno, B. - autor
mnoha film. scénářů).
Karel Poláček
Hostinec u kamenného stolu - román (1941), humoristická próza o venkovských lázních, letních hostech
Bylo nás pět – úsměvná próza (1945), vznik za protektorátu, vydáno posmrtně; svět maloměsta viděný očima dětí – 5
členná klukovská parta: vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antoník, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar
z chudobince. Svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna, chudobinec. Situační komika – dobrodružství, „vynálezy“,
klukovské boje, střetnutí se sousedy a slovní humor. Jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů – vliv školy a
řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil) se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny
(abysem, dolejzá)
Divadlo - zejm. Burianovo D40 a D41 (Nezval : Manon Lescaut)
20b. – vyprávění – prosté, umělecké, vytváření děje – fabule, syžet
Vypravování událostí, vlastních zážitků i zážitků jiných osob i postav literárních děl a filmů je významnou složkou
mezilidské komunikace. Každý z nás při různých příležitostech vypráví prostě proto, že má potřebu vyprávět, co
zajímavého prožil, viděl, o čem se dověděl, jindy z toho důvodu, že vyprávěním chce, reps. má sdělit něco důležitého.
Vypravování a vyprávěcí postupy jsou podstatnou složkou literatury umělecké, základem děl epických, pověstí a
pohádek, povídek a románů, uplatňují se však také v tvorbě publicistické i v některých pracích odborných, např. s tematikou
historickou a v životopisných partiích o významných osobnostech.
Vyvpravování jazykově zobrazuje události, příběhy se zápletkami (konflikty, kolizemi) a s jejich rozuzlením. Jsou
podány často jako jediněčné, jako události, jež se staly jednou, avšak ve své podstatě jako typické pro jistou dobu, jisté
společenské prostředí a jeho členy.
Kompozice vypravování
Vypravování zobrazuje i prostředí, ve kterém k události dochází, zevnějšek osob, které se na dějích podílejí.
Charakterizuje jejich psychiku vůbec. Dominantním slohovým postupem je sice vypravování, avšak uplatňují se v něm
v různé míře a v rozličných kombinacích slohové postupy další, zejména popisný, charakterizační, úvahový i prostě
informační.
Základním vyprávěcím postupem je vytváření postupné liniie dějové, tj. jednotlivé děje jsou podávány v tom sledu, ve
kterém za sebou následovaly. Nezřídka se však některá dějová složka podává dodatečně, jestliže se chce např. vyjádřit, že se
ji vyprávěč nebo jednající postava dověděli později (např. v detektivních povídkách), někdy retrospektivně (zejména při
vzpomínkách na minulost). Zvyšuje se tak zájem o to, jak se základní děj bude vyvíjet, co udělá jednající postava, co se s ní
stane, vyvolává se napětí.
Základní dějová linie může být přerušena vyprávěním vedlejšího příběhu, podrobným popisem prostředí, rozvinutou
charakteristikou některé postavy. Takové odbočení od základní dějové linie zpomaluje dynamiku vyprávění, zvyšuje napětí
čtenáře.