Meditativní růženec s Mariem Borzagou, OMI

MEDITATIVNÍ RŮŽENEC
P. Mario Borzaga, omi
„Je zbytečné chtít pochopit, kým je Maria v našem životě, pokud nejdeme před
Ježíšův svatostánek a potichu neodříkáváme Zdrávas, Maria a nemeditujeme přitom
o tajemstvích Pánova života. Pannu Marii lze totiž poznat jen tak, že milujeme a
modlíme se: jako poklad, který jsme tak dlouho hledali. Proč hledat Ježíše a Marii
jinde, když oni nedělali nic jiného, než se modlili a trpěli…?“
(4. června 1957)
MISIONÁŘI OBLÁTI PANNY MARIE
NEPOSKVRNĚNÉ
Generální představený
Nejkrásnější texty o Panně Marii napsal P. Mario, když se připravoval na
kněžství. Věděl moc dobře, že kněžstvím se připodobní Kristu Knězi. Aby byl tohoto
připodobnění se Kristu co nejvíce hoden, uchyluje se k Panně Marii. Spolu s tolika
dalšími ctiteli Matky Boží v dějinách Církve prožil o. Mario to, co papež Jan Pavel II.
napsal ve svém apoštolském listě „Rosarium Virginis Mariæ“: „Kristus je učitelem,
zjevovatelem i zjevením par excellence. Nejedná se pouze o to, abychom si osvojili
Kristovo učení, ale musíme se ´naučit Krista samotného´. Která učitelka by mohla
být v uskutečňování tohoto úkolu zkušenější než právě Maria? Ve sféře božství je
učitelem našeho nitra přivádějícím k plnosti pravdy o Kristu Duch svatý. Mezi
lidskými bytostmi pak není nikdo, kdo by znal Krista lépe než Maria a kdo by nás
mohl přivést k hlubokému poznání Ježíšova tajemství lépe než jeho Matka“.
P. Mario píše: „Panna Maria Neposkvrněná učiní mou duši podobnou té její,
aby v ní mohlo srdce jejího Syna Ježíše odpočívat pohodlněji. Immacolata Mater
dolorosa, ta Žena, která nikdy nezhřešila, ve mně umlčí na nejmenší míru to, čím
urážím Ježíše, a tak mé ruce a její srdce budou, stejně jako její ruce, hodny Krista.“
Krásné je také spojení růžence s Eucharistií: „Je zbytečné chtít pochopit, kým
je Maria v našem životě, pokud nejdeme před Ježíšův svatostánek a potichu
neodříkáváme Zdrávas, Maria a nemeditujeme přitom o tajemstvích Pánova života.
Pannu Marii lze totiž poznat jen tak, že milujeme a modlíme se: jako poklad, který
jsme tak dlouho hledali. Proč hledat Ježíše a Marii jinde, když oni nedělali nic
jiného, než se modlili a trpěli…?“
P. Wilhelm Steckling, omi
Generální představený
Řím, 1. května 2004
Panna Maria na životní cestě o. Maria
O. Mario Borzaga, misionář oblát P. Marie Neposkvrněné, se rodí a umírá ve
znamení P. Marie. Po jeho narození drží maminka s rozechvěním ve svých rukou
křehoučké stvoření, které vůbec nevypadá na to, že by jeho vstup na tento svět byl
zrovna jedním z nejjistějších. Přítomný lékař se v ní snaží probudit smysl víry a
vybízí ji k tomu, aby ve svém synkovi neviděla děťátko, ale spíš andílka, který brzy
odletí do ráje. Ale matčina víra chce jedno i druhé; a tak se s důvěrou obrací na
Pannu Marii Pomocnici a ta ujišťuje maminku Idu, že její syn poroste a že zároveň
bude i Mariiným vyvoleným synem.
I tehdy, když se Mario oblékne do hábitu, který vyjadřuje jeho úplnou
odevzdanost Bohu, je přitom jeho maminka. Ona sama mu kleriku ušila a spolu s ní
mu věnuje i malou sošku Panny Marie Pomocnice, aby tak Mariovi, který je teď už
v rozkvětu života, připomněla, že se nad ním P. Maria mateřsky skláněla hned od
prvních okamžiků jeho života. Maminka v něm vždycky pěstovala lásku k P. Marii.
Když už uměl chodit, brávali ho na mariánské poutní místo Piné, které se elegantně
tyčí mezi lesy na výšinách kolem Tridentu.
Jeho cesta ke kněžství probíhá v tridentském semináři jistě a poklidně. Ale
najednou se mu znovu ukazuje ono Mariino znamení, které ho tentokrát přivádí do
misijní kongregace, jejíž členové se zasvěcují Panně Marii Neposkvrněné. To tam
prohloubí svou lásku k Marii. Jeho kontemplativní duše obdivuje Madonu nebes
„pro její ticho, její víru, její pokoru, přirozenost jejích ctností, její dobrotu a čistotu“.
Řadí se k dlouhému zástupu umělců, kteří obdivují Madonu tak, jako se kontempluje
„zasněžená hora vržená do nebe“, a sklání se, aby se spolu s Marií poklonil Ježíši
v jejím lůně. To všechno ho přivádí k tomu, že nežije v Marii jen jako jakýkoli jiný
její syn, ale jako sám Ježíš, a nechá se tak nosit tam, kam ona chce.
Když dospěl ke kněžství, nechává se touto novou skutečností vyzdvihnout
ještě na vyšší úroveň, takže se s Pannou Marií takřka ztotožňuje. Kněžstvím se jí stal
podobným, stejně jako ona se i on stal nositelem Krista pro svět, a proto musí být
jako ona „nevinný a čistý jako lilie“; a tady jsme došli k té nejgeniálnější intuici,
kterou o Panně Marii má, když píše, že kněz musí být na této zemi reálnou
přítomností Panny Marie: „Ježíš zůstal mezi námi v Nejsvětější svátosti, ale Panna
Maria tu nezůstala: je tedy na nás, abychom byli srdcem a měli srdce té, která porodila
světu Ježíše: je na nás, abychom měli její ctnosti a vůni její čistoty, sílu její pokory,
vytrvalost v bolesti a abychom konali Boží vůli tak jako ona“.
Po pouhých třech letech kněžství ho na prahu měsíce května ve vrcholném
okamžiku jeho oběti doprovází Blahoslavená Panna Maria na kalvárii laoských hor.
Radostná tajemství
První tajemství
Zvěstování
„Raduj se, milostiplná; Pán je s tebou.“ (Lk 1,28)
„Tajemství Zvěstování mě učí, abych miloval v tichosti: každé naše „Fiat“ vyřčené
Boží vůli přivolává, umocňuje Ježíše v nás. Velkou a vznešenou věcí je přijmout Boží
vůli, protože to znamená přijmout Boha samotného. Z Mariina „Fiat“ se zrodilo
Vtělení, Vykoupení, Eucharistie, Kněžství, Církev.“
(25. březen 1957)
„Panna Maria musela mít v té chvíli zjevení, které by ji ujistilo o tom, že ve svém
lůně počala Božího Syna: jen tak mohla okamžitě začít Boha chválit a plnit svou
úlohu Matky Boží.“
(11. červen 1957)
„Neposkvrněná je ta, která lidem rodí Krista; my, kteří jsme svým kněžstvím
připodobněni jí samotné – i my dárci Krista pro svět, musíme tedy napodobovat její
nevinnost a všechno to čisté jak lilie, co prochází její duší, zvláště pak
neposkvrněnost její důvěry v Krista a nevinnost od každé hořké řeči a diskuse se
sebou samými.“
(11. únor 1957)
Druhé tajemství
Navštívení sv. Alžběty
„Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ (Lk 1,43)
„Dnes je svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí. Takřka cítíme a tušíme, že
každá milost pochází od Ježíše, ale přichází k nám skrze ruce Panny Marie: Panno
Maria, otevři své srdce a rozevři nade mnou svou náruč, protože jsem jen ubohý
hříšník.“
(14. květen 1957)
„Dnes ráno jsem si při meditaci dal předsevzetí, že ve své mysli nepřipustím žádnou
myšlenku, na níž by nemohla myslet Panna Maria.“
(20. březen 1957)
Třetí tajemství
Ježíšovo narození
„Maria pak všechny ty věci pečlivě uchovávala a v srdci o nich rozvažovala.“ (Lk 2,19)
„Nesmím být ničím jiným než jen nástrojem v Jeho rukou: jako je svatá Panna
nástrojem Vtělení, tak i kněz navěky je nástrojem věčného vtělování na oltáři.“
(28. leden 1957)
„Dnes je svátek Mateřství Panny Marie, a tak jsem ráno během meditace napsal, že
chci žít v Marii jako Ježíš v jejím lůně a chci se od ní nechat nosit tam, kam ona bude
chtít. Proto jsem se snažil napodobit její ticho…“
(11. října 1956)
Čtvrté tajemství
Uvedení Páně do chrámu
„… i tvou vlastní duší pronikne meč.“ (Lk 2,35)
„Dnes ráno jsem meditoval o Uvedení Ježíše do chrámu: Ježíš a Maria dodržují i
neužitečné zákony, protože milují; jejich Láska je veliká, a tak v jejich očích všechno
nabývá na důležitosti, jen když je to Otcova vůle.“
(11. leden 1957)
„Kdokoli trpí, musí nalézt pochopení a lásku; a pokud se tento jakýkoli člověk
jmenuje Maria, tak se zastavme, pozorně se na ni zahleďme a poznejme v ní tu,
která pro nás tak nesmírně trpěla; a dejme si předsevzetí, že budeme trpět spolu
s ní. Když myslím na Pannu Marii Bolestnou, nemohu nemyslet na její něžnou
probodenou duši…“
(12. duben 1957)
Páté tajemství
Nalezení Ježíše v chrámu
„Proč jste mě hledali?“ (Lk 2,49)
„Dnes ráno jsem meditoval o nalezení Ježíše v chrámu. Hledat Ježíše znamená
nalézat Ježíše. Ježíš není nikdy nepřítomný, nikdy nemizí z našich dnů, aby si jen tak
zařídil své záležitosti, protože jeho záležitostmi jsou naše duše. A když Ježíš zmizí,
aby se tak prokázala naše láska, je nám stejně pořád po boku, aby nám ukazoval
stopy, které nás dovedou na místo jeho úkrytu, a my ho tak najdeme schovaného ve
svém srdci. ‚Hledej se ve mně‘, říkal Ježíš svaté Terezii. On nás nikdy nenechá
napospas osamocenosti.“
(12. leden 1957)
„Kdo miluje, rodí pro svět Krista:
kdo miluje, je druhým Vtěleným Slovem,
druhým Ježíšem mezi lidmi.“
(10. leden 1957)
Tajemství světla
První tajemství
Ježíšův křest v Jordánu
„To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ (Mt 3,17)
„Dějiny Církve se opakují i v našem, v mém životě… jsou to dějiny toho, kdo miluje
Krista a pro Krista pokládá život…; je to nádherný příběh pádů a vítězství, ubohosti a
velikosti, zásluh a vin, kde se proplétá lidské s božským, mísí se obojí dohromady
v nekonečném střídání života a smrti, aby pak všechno vyústilo do konečného
Vzkříšení.“
(20. leden 1957)
„Jsem jedním z Církve, jednou z Kristových duší, navždy začleněný do tohoto lidsko
– božského příběhu. Nejsem zběh, a tak musím bojovat; musím sklízet a
shromažďovat víru a Lásku mučedníků: jen tak se dějiny Církve budou moci
opakovat v mém malém životě, v malém životě, který ovšem Ježíšovou láskou
nabírá obrovských rozměrů.“
(20. leden 1957)
Druhé tajemství
Zjevení Ježíšovy moci na svatbě v Káně
„… byla tam Ježíšova matka… už nemají víno… udělejte všechno, co vám řekne.“ (Jan
2,1.3.5)
„Podílet se na vykupitelském díle je velká zodpovědnost, ale člověk se hned cítí
klidnější a jistější, když je s ním na to i Panna Maria: Neposkvrněná a Bolestná: to
ona trpěla a obětovala nejvíce.“
(21. únor 1957)
„Přesladká Královno nebe, má Matko, ty, kterás mě pro Ježíše porodila a naučilas
mě ho milovat, řekni mi, co mám dělat. Nevím, co si počít: co se mnou zamýšlí tvůj
Božský Syn, jaká je jeho vůle a jaká je pro mě tvá vůle, Královno Misií? Ale řekni mi
to hned, protože to potřebuju vědět. Já se budu modlit, vzdám se všeho, čeho se
mám vzdát. Srdce Ježíšovo, jestli jsem tě měl rád, pomoz mi a osvěť mě.“
(22. února 1957)
Třetí tajemství
Hlásání Božího království
„Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království… Připravte cestu Pánu.“ (Mt 3,2-3)
„Každý krok misionáře je krokem Božích nohou po této zemi. A proto na jejich cestě
nikdy nenastane soumrak.“
(31. říjen 1957)
„… když mě Ježíš ujišťuje, že i já, oblečený skrze milost do Božské přirozenosti, se
nechám zabít, abych tak přiblížil své bratry k Bohu, je to znamením toho, že jsem
jako On. Proto chci zemřít.“
(13. září 1958)
„Jen ty, Ježíši, víš, kolik kroků ještě uděláme na tomto světě; jestli ty nebudeš
s námi, učiníme je nadarmo. Jde mi jen o to, abych se s tebou ztotožnil. Ježíši, miluj
mým srdcem, já miluji tvým; mluv mým jazykem, Ježíši; mysli mým rozumem,
žehnej mýma rukama, choď mýma nohama, trp v mých údech.“
(21. květen 1957)
Čtvrté tajemství
Proměnění Páně
„… jeho tvář zazářila jak slunce… je dobře, že jsme tady.“ (Mt 17,2.4)
„Světlo se rodí z Lásky a dnes jsem ve Světle, tudíž v Lásce. Je vždycky pozdě, ale
přesto je každá chvíle dobrá k tomu, abych se znovu obrátil a s láskou odpověděl
Hostu.“
(7. září 1958)
„Učiň jen, abych byl svatý, a to mi stačí; i když jsem poslední z lidí, ať v to mohu
aspoň doufat! Mé světlo na stole, svítilna na mé pozemské cestě, je krásné, je příliš
krásné na to, aby se zhaslo brzy večer. Ježíši, chci, abys Ty byl mým světlem, mou
svítilnou na této cestě po zemi vedoucí do nebe.“
(7. srpen 1959)
Páté tajemství
Ustavení Eucharistie
„Vezměte a jezte. To je mé tělo… Pijte z něho všichni. Neboť to je má krev nové
smlouvy.“ (Mt 26,26-28)
„Po Ježíšově příkladu říkám i já „ne“ sám sobě, abych se tak připodobnil Jemu,
abych se tak stal jako On nositelem milosti, malinkým kouskem chleba, který
přicházejí lidé jíst, aby tak měli Boha ve svém srdci… jestli ze smrti vykvétá život,
budu umírat den co den, od úsvitu až do soumraku, a sílu k tomu budu čerpat
z onoho Chleba.“
(20. listopad 1956)
„Na malém oltáři, v tichu kaple… vedle pokojného světla lampy a dvou svící se i
tentokrát obnovilo mezi mýma lhostejnýma rukama… hrozné tajemství Ukřižování a
Smrti mého přítele Ježíše.“
(8. květen 1957)
„Ježíši, dej, ať vidíme.
Chceme jen vidět;
potřebujeme jen Světlo a Sílu,
tvoje Světlo a tvoji Sílu.“
(8. leden 1958)
Bolestná tajemství
První tajemství
Ježíš v Getsemanech
„Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich.“ (Lk 22,42)
„Někdy, když myslím na to, jak budu trpět – a právě k tomu si mě Ježíš vyvolil – tak
mě přepadne smutek… Kristus dal Život a Sílu mučedníkům a pannám: byli to lidé
jako já, uhněteni z ničeho a ze slabosti; byli vybráni, aby bojovali, byli vyzbrojeni,
bojovali a zvítězili. I já jsem byl vybrán k mučednictví.“
(19. únor 1957)
„Teď už jsem se úplně zamiloval do Panny Marie Bolestné a rád k ní přicházím. Bez
většího dojetí cítím, že mě má Panna Maria ráda. Je třeba milovat, aniž bychom cítili,
že milujeme: chléb ve Mši si nevšimne toho, že se stal Ježíšem: tak i já chci být jen
jednoduchým nástrojem v jeho rukou, v jeho srdci.“
(12. duben 1957)
Druhé tajemství
Bičování
„Nesl naše utrpení…“ (Iz 53,4)
„Nestojí to za nic. Svátek Panny Marie Bolestné: nežádal jsem Pannu Marii o nic, ale
ona mi asi stejně něco dala. Já nemiluji, Ona mě miluje. A tak se v její přítomnosti
cítím malý a hříšný; neumím se vyrovnat s tím, že tu mám zůstat, ale přesto tu
stejně zůstanu. Všechno je proti mně, a tak jsem hrozně smutný. Nejsem schopný
ničeho. Celé hodiny jen tak proležím, zaměstnaný tím, že nic nedělám.“
(20. březen 1959)
Třetí tajemství
Korunování trny
„Je bez podoby a bez krásy.“ (Iz 53,2)
„Dnes jsem se pomodlil asi jeden z nejlepších růženců ve svém životě. Rozjímal
jsem o Ježíši v Getsemanské zahradě, o jeho bičování, korunování trny, o tom, jak
byl ukřižován – a to všechno očima Panny Marie ve chvíli, kdy jí Anděl zvěstuje: Ave
Maria, Gratia plena. Včera večer jsem ale usnul dřív, než jsem se růženec domodlil;
a tak jsem aspoň jednou, podle rady sv. Bernadetty, usínal při slovech: maminko,
maminko.“
(4. leden 1957)
Čtvrté tajemství
Ježíš vystupuje s křížem na Kalvárii
„Nesl naše utrpení…“ (Iz 53,4)
„Není mě, kněze, hodné, abych si stěžoval na bolest, na malou, ubohou bolest, když
jsem pro Kristovu Církev prolil na oltáři Krev Božího Syna a já sám jsem se jí nasytil
a slíbil mu Lásku. Mám tedy mít strach dotknout se té Krve, která z mých rukou
vytryskla? Mám mít strach sebrat z ní i třeba jen jedinou kapku? Krev, kterou jsem
stejně jako Panna Maria Neposkvrněná zrodil já, jako ona a spolu s ní. Mám tedy mít
strach nechat tuto krev proudit ve svých žilách, krev, která očišťuje a občerstvuje?
Ne, já nechci být nikdy příživníkem oltáře! Jestli mi Ježíš dal Lásku, musím mu Lásku
také vrátit, jestli mi dal Krev, musím mu vrátit také Krev.“
(21. únor 1957)
Páté tajemství
Ježíšovo ukřižování a smrt
„Jeho ranami jsme uzdraveni.“ (Iz 53,5)
„Panna Maria Bolestná nikdy neopouští toho, kdo trpí, protože o všechno to, co se
jmenuje bolest, se zvláštním způsobem stará.“
(21. březen 1958)
„Panna Maria Neposkvrněná učiní mou duši podobnou té její, aby v ní mohlo srdce
jejího Syna Ježíše odpočívat pohodlněji. Immacolata Mater dolorosa, ta Žena, která
nikdy nezhřešila, ve mně umlčí na nejmenší míru to, čím urážím Ježíše, a tak mé
ruce a její srdce budou, stejně jako její ruce, hodny Krista.“
(19. únor 1957)
„Kdybych tak mohl zastavit svůj život vedle svatostánku
a modlit se, jen se modlit.
Moci slavit jednu dlouhou Mši svatou
a spasit všechny lidi:
jedinou Mši svatou,
která by ze mě na oltáři kalvárie udělala Krista s Kristem.“
(1. prosinec 1957)
Slavná tajemství
První tajemství
Zmrtvýchvstání
„Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry…“ (Kol 3,1)
„Pokud je Ježíš mým osobním přítelem, musím ho velmi dobře znát, vždyť jak bych
ho jinak mohl milovat? Ale vím jak na to: poprosím Pannu Marii, jeho a mou Matku,
aby mě mateřsky naučila, jak ho mám poznávat a jak ho milovat… Pokud je pro mě
život Kristus, tak každý okamžik mého života zapadá do plánu, podle něhož ve mně
Kristus roste, do plánu, díky němuž mohu žít už ne já, ale On ve mně. A tak jako je
Kristus na nebi, na zemi a na každém místě, tak je i v každém člověku a v každé
události. Jestliže tedy v každé věci hledáš Ježíše, tak tam také Ježíše jistě najdeš.“
(12. květen 1957)
Druhé tajemství
Nanebevstoupení
„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ (Mk 16,15)
„Maria: to je téma, které se mi líbí, a Panna Maria mě fascinuje čím dál víc, zvláště
svým tichem, svou vírou, svou pokorou, přirozeností svých ctností, svou dobrotou a
čistotou.“
(10. říjen 1956)
„Dnes večer jsem se naštěstí šel projít k mojí milované Panně Marii Bolestné
z Cuceglia, pravděpodobně naposledy. Moje milovaná Panno Maria Bolestná, tady
na kopci se spolu už neuvidíme; ale uvidíme se na cestách světa. Tam se s tebou
znovu setkám a znovu mi dodáš sílu a odvahu na cestu, stejně jako dnes večer:
opravdový prameni svěží vody.“
(17. červen 1957)
Třetí tajemství
Dar Ducha Svatého
„Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.“ (Jan 16,13)
„Apoštolové konali zázraky; a kdo by nám mohl zabránit v tom, abychom i my znovu
obnovili zázrak Lásky, Lásky ke všemu, co nám způsobuje bolest, k tomu, co není
naší vůlí, ale vůlí Boží. I Svatá Panna milovala to, co nebylo její vůlí a jejím mečem. I
nám dává pocítit ten meč: vždycky, když vidíme, jak je Láska nechápaná, zrazovaná,
jak se před ní prchá, jak je křižovaná, ode všech, i od nás samotných: tahle poslední
bolest je bolestí, kterou netrpěla ani Panna Maria.“
(6. leden 1958)
Čtvrté tajemství
Nanebevzetí
„Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.“ (Lk 1,46)
„To jediné, co jsem se dnes od Panny Marie Neposkvrněné naučil, je, že Ježíš chce
vstoupit do každého srdce, proniknout do každého domu, i toho nejzapadlejšího,
vnést své vítězství do každého koutu světa, i do toho od něj nejvzdálenějšího, ale
tam všude chce být přinášen čistýma rukama.“
(8. prosinec 1956)
„Chtěl bych, aby byla Panna Maria mou matkou, aby mě nosila ve svém lůně… Ježíš
zůstal mezi námi v Nejsvětější svátosti, ale Panna Maria tu nezůstala: je tedy na nás,
abychom byli srdcem a měli srdce té, která porodila světu Ježíše: je na nás,
abychom měli její ctnosti a vůni její čistoty, sílu její pokory, vytrvalost v bolesti a
abychom konali Boží vůli tak jako ona.“
(20. březen 1958)
Páté tajemství
Panna Maria Královna
„Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.“ (Lk 1, 48)
„Je mi líto, když v každém „Zdrávas Maria“ najdu jako jediné slovo, které
charakterizuje nás, Mariiny syny, slovo: hříšní. To, že jí to můžeme říct jednou nebo
dvakrát, to by mi ještě tak nevadilo, ale padesátkrát…: „… pros za nás hříšné“.
Nedokázal jsem pochopit, jak bych mohl, až se stanu tím velkým světcem, uchovat
pravdu téhle věty, která zní jak rána kladivem: „… pros za nás hříšné.“ Jenže my
nejsme ničím jiným než hříšníky: a tohle se vůbec nelíbí mé pýše, ale je to tak:
hříšník a nic jiného!; i tehdy, až ve mně Láska dospěje na opravdu vysokou úroveň:
hříšník, pořád jen hříšník, který potřebuje jak nikdy Mariinu pomoc.“
(23. listopad 1956)
„Z mrtvých nevstane nikdo,
kdo nebyl spolu s Kristem dobrým pšeničným zrnem
odumřelým v utrpení a bolesti.“
(8. únor 1957)
Črty ze života P. Maria Borzagy
Narodil se v Tridentu 27. srpna 1932. Když mu bylo devatenáct, vstupuje, po
osmi letech strávených v semináři, do kongregace Misionářů oblátů P. Marie
Neposkvrněné. 24. února 1957 je vysvěcen na kněze a spolu s prvními italskými
obláty odjíždí téhož roku do Laosu. Během pouhých dvou let prožívá intenzivní
život misionáře, nejprve na březích Mekongu a pak v horách, kde nechybí nebezpečí
a rizika. 24. dubna 1960, o neděli in albis (2. neděle velikonoční), slaví Eucharistii a
pak odchází spolu se svým katechetou Pavlem Tho Xyongem na jednu z tolika
misijních cest: čekají na ně nemocní a katechumeni. Ale tohle pro ně bude „cesta
bez návratu…“. Těla se nikdy nenajdou… Až po 40 letech se objeví zpráva, že byli
zabiti bandou komunistických partyzánů.
Kiucatian, vigilie slavnosti Neposkvrněného početí P. Marie 1958
„Potřebujeme jen Pannu Marii Neposkvrněnou a nic jiného. Zvlášť já, který se už tři
měsíce toulám po všech stezkách vesnic a nenacházím v sobě žádnou velkou lásku
k Ježíši, ani k jeho Církvi. Tady na horách Kiucatianu mám tedy vsadit všechno na
poslední kartu a stát se konečně svatým. Buď tady, anebo nikde jinde. Buď teď,
anebo nikdy víc. Možná, že zítra bude příliš pozdě. Dnes tady na mě nečeká nic
jiného, než dnešek. Dnešek, abych se v něm stal svatějším, než kdy jindy předtím.
Zapomínám na svou minulost, abych patřil jen Bohu, zapomínám na všechno kromě
svého hříchu, abych tak byl před Pánem víc hoden milosrdenství. Hoden
milosrdenství jako všichni hříšníci tohoto světa. Jako všichni ti, kteří jsou hodni
toho, aby je k sobě přijalo rifugium peccatorum, kterým je Maria. Maria je moje
matka, všechno tedy očekávám od ní. Všechno pro mě a pro duše, které mi jsou
svěřené.“