Tisková zpráva

Tisková zpráva
TRANSGRESIVNÍ
UTOPIE
14. 5. – 25. 7. 2010
Autor výstavy: Manuel Romero
Staroměstská radnice, 2. patro
Staroměstské náměstí 1, Praha 1
GHMP TZ č. 12– 5/10, 13. 5. 2010
OUKA LEELE / TRANSGRESIVNÍ UTOPIE, 13. 5. 2010
Ouka Leele je významná španělská fotografka, která
vstoupila na uměleckou scénu v osmdesátých letech. Patří
mezi jména spojovaná s tak významnými osobnostmi jako
Cindy Sherman nebo filmový režisér Pedro Almodóvar. Ve
své výtvarné mluvě autorka uskutečňuje fúzi dvou odlišných
fenoménů fotografie a malby.
Prostřednictvím specifických fotoakvarelů vizualizuje své
surrealismem ovlivněné vidění světa a vytváří díla, v jejichž
názvech často cituje úryvky básní.
Výstava na Staroměstské radnici představí fotografické
práce cyklu Transgresivní utopie vytvořeného pro 11. ročník
Bienále umění v Káhiře, kde Ouka Leele v roce 2008
reprezentovala Španělsko.
MANUEL ROMERO:
REBELUJÍCÍ UTOPIE
„Teprve když jsem se vynořila z černočerné noci, kde jsem
zaslechla volání smrti, jsem konečně dokázala zatoužit po
věčném životě.“ (1) Děsivá a hluboce podnětná slova, jež
nám mohou posloužit při rozhodování o tom, jak vnímat
a jak se snažit chápat nejen dílo této výjimečné umělkyně,
nýbrž i její ukotvení ve světě, její pohled do vlastního nitra.
Ve svém díle se dobírá brilantního ponoru do prostoru
vymezeného hranicemi, jež určovaly její dětství, než ji jako
dospívající dívku nečekaně zasáhly fenomény smrti a bolesti:
„vezmi ode mne tento pohár“, (2) a vše, co se odehrávalo
potom, už bylo jen bouřlivým přívalem senzitivity, jehož
výsledkem je to, co pedagog a známý kritik Francisco Calvo
Serraller označuje za „příběh bez konce“. (3)
Prostřednictvím své nedávné výstavy nazvané
„UNPUBLISHED/NEPUBLIKOVÁNO“, kterou jsme měli
možnost zhlédnout v madridském Museo del Traje,
se projevuje jako výtvarnice, jíž se daří transformovat
v umělecké dílo vlastní životní osudy. Autobiografické stopy,
které za sebou tato umělkyně a její postavy zanechávají
po celém světě, jsou totiž bezpochyby uměním. Ouka Leele
jimi otevírá cestu k završení fenomenologie zobrazení
prodchnutého emocionalitou a lyrismem, znovuoživenými
vzpomínkami na rodinu a dospívání, jež s sebou zároveň
nesou i jakýsi opar fetišistické nostalgie. V rámci tohoto
procesu poznávání zásadních věcí v umělkyni neustále
narůstala potřeba, jež záhy vyústila ve snahu proměňovat
reálný prostor, který jí byl vymezen, a kodifikovat v něm
vlastní sny do podoby oslňujícího světla, tedy v důsledku
vytvářet jakousi utopii.
Tak se stalo, že po fázi sklíčenosti, v níž hledala svého
„krásného prince“, pátrala po vlastní identitě v odrazu
své „vodní duše“ a ověřovala si pravdivost tvrzení, že
„každičký centimetr zemského povrchu je zabydlen anděly
a archanděly“, dospěla Ouka Leele nakonec do okamžiku
pokorného prozření, v němž přijala své osudové poslání
umělkyně. Toho dne si se vší skromností zapsala do deníku:
„Pronikl mnou právě paprsek světla,“ a přistoupila
k pořádání výstav a veřejných vystoupení, během nichž
si budovala kontextové pozadí, v jehož rámci není žádné
z jejích děl, z jejích fotografií, ničím víc než odrazem oné
prvotní introspekce, výslednicí hlubinného ponoru do vlastní
umělecké duše. V tomto bodě pak nastává okamžik, kdy už
se v důsledku „osvícení“ oním zářivým paprskem, jak říká
Barbara Allende, jednou provždy proměňuje v Ouku Leele,
a kdy právě proto jako by „věděla cosi
o tom, co čeká na ty, kteří mají přijít po ní“. (4)
Začala se tedy s plnou vervou věnovat fotografii a my jsme
se tak mohli těšit z jejích velkolepých projektů – „Cybele“,
obřích polaroidních snímků pro firmu Cartier, a posléze
„Octopus Boulevard“. V těchto projektech, stejně jako ve
většině fotografií zařazených do této výstavy, pojednává
umělkyně téma oné neopakovatelné dichotomie mezi
spiritualitou a tělesností, jež tak zřetelně prostupuje její
dílo. Poté, co se trvale zabydlela v království fotografie,
se zdá, jako by se Ouka Leele, vyzbrojena svou rebelující
moudrostí, snažila dosvědčit pravdivost slov jednoho
z největších myslitelů súfického učení: „Užívej toho, co ti
bylo svěřeno.“ (5) Což jen dokládá správnost rozhodnutí,
na jehož základě jí byla před třemi lety udělena Národní
cena za fotografii.
Neměli bychom opominout ani velké ocenění, kterého
se této výstavě dostalo, když byla umístěna v Čestném
pavilonu na posledním ročníku bienále umění v Káhiře,
které autorce vyneslo čestnou medaili za účast.
Madrid, prosinec 2008
Manuel Romero
Doktor umění. Absolvent magisterského studia filozofie
na Universidad Complutense v Madridu a na Sorbonně
v Paříži. Kurátor více než sta mezinárodních výstav,
realizovaných ve spolupráci s Ministerstvem kultury
Španělska, Institutem Cervantes a Sekcí pro kulturní
záležitosti španělského Ministerstva zahraničních věcí.
Spolupracuje s Knihovnou v egyptské Alexandrii. Konzultant
Centra arabské kultury v Madridu. Nositelem čestných
medailí z Mezinárodního bienále umění v Káhiře, Alexandrii
a Sharjah ve Spojených arabských emirátech. Žije a pracuje
v Madridu a v Alexandrii.
POZNÁMKY
1) OUKA LEELE: „Unpublished“, vyd. Ministerstvo kultury, Madrid 2008, s. 29.
2) OUKA LEELE: Op. cit., s. 28.
3) FRANCISCO CALVO SERRALLER: „Unpublished“, vyd. Ministerstvo kultury,
Madrid 2008, s. 15.
4) MARÍA ZAMBRANO: „Dedication“, rkps. Archiv M. Romera, Madrid 5. 2. 1987.
5) Ibn al-Arabi: „The Setting for Wisdom“. Vyd. Hiperión S. L., č. 126, Madrid,
nedatováno, s. 74.
01
OUKA LEELE – ŽIVOTOPIS
Nastala pro ni léta nesmírně intenzivních prožitků,
spojených i s pocitem nesmírného vnitřního růstu ve chvílích,
kdy se ocitala tváří v tvář možnosti smrti.
Narozena 1957 v Madridu.
1984: Po zotavení z nemoci se do jejích děl promítlo vášnivé
zaujetí životem a láska k němu. Pařížská agentura VU se začala
zabývat propagací její tvorby, kterou představila v Tokiu.
Dětství prožívala mezi Madridem a San Rafaelem, kde se jí
do duše navždy vryl tamější les.
Od velmi útlého věku trávila nejvíce času kreslením,
malováním a hltáním uměleckých publikací.
V madridském Pradu jí učarovaly barvy a štětcová technika,
jíž El Greco zachycoval na svých malbách oděvní prvky;
tyto dojmy v ní probouzely stejnou emoční odezvu jako
barevná rozmanitost přírody.
Když na pouličním trhu v Esteponě poprvé prodala své
kresby, provázelo tuto zkušenost příznivé znamení v osobě
kupujícího, který vystoupil z člunu, kouřil dýmku a na hlavě
měl námořnickou čapku, a který jí řekl: „Koupím si je,
protože vím, že jednou budete velice slavná.“
1976: Na radu spolužáka z výtvarné školy se zapsala na
školu fotografie Photocentro, kde začala poprvé uvažovat
o dalším výtvarném směřování. Její první fotografie byly
publikovány v knize Principio, 9 jóvenes fotógrafos
espaňoles, vydané nakladatelstvím Diorama Ediciones. Od
tohoto okamžiku se stala fotografie bezděčnou součástí její
umělecké dráhy a už ji neopustila.
Její nutkavá potřeba věnovat se malování ji postupně
dovedla k propojení malby a fotografie, což položilo
základ jejímu výsostně svébytnému tvůrčímu výrazu, jenž
v sobě spojuje prvky scénografie, sloužící jako podklad
pro fotografování, a malby. V důsledku kontaktů s dalšími
výtvarníky dospěla k rozhodnutí vzdát se myšlenek na
studium výtvarného umění a pokračovat ve svém tvůrčím
hledání jako samouk.
1978: Přestěhovala se do Barcelony, kde dokončila cyklus
Peluquería, poprvé vystavený v roce 1979 v tomto městě
a v roce 1980 v Madridu, přičemž prvkem otevírajícím
tuto výstavu bylo sele se žárovkami místo očí a tlamičky,
připomínající rafinovaný účes, a oblečené do šatečků
harmonikového střihu, připomínajících velký fotografický
měch. Její tvorba se vyvíjí po linii zahrnující divadlo, tanec,
film, fotografii a malbu.
1980: Přestěhovala se do New Yorku, kde si uvědomila,
že ideální místo pro svou tvorbu nalezne prostřednictvím
ponoru k samotným kořenům svého původu, což vedlo
k jejímu dalšímu přestěhování do Mexika.
1981: Vrátila se do Madridu, kde mezitím došlo
k bouřlivému rozvoji nové vlny kulturního hnutí známého
jako Movida, a vzhledem k vážnému onemocnění
se rozhodla zůstat. Vytvořila návrhy klobouků pro
Almodóvarův film Labyrint vášní.
1987: Vystavovala na Bienále v Sao Paulu.
Vytvořila rozměrnou montáž inspirovanou madridskou
fontánou bohyně Ceres, zpracovávající mytický příběh
Atlanty a Hippomena.
Retrospektivu její tvorby v Arku na Mallorce provázel
výrazný prodejní úspěch.
Pozměnila si jméno, k němuž přidala „E“ – OUKA LEELE,
aby je oživila a zvýšila jeho dynamičnost.
2000: Počátek nové etapy, během níž se vymezila vůči
tendencím k zaškatulkování do oboru fotografie. Zároveň se
rozhodla vystavit své černobílé fotografické akty.
Získala Primer Premio Nacional de Bibliofilia (2003) za
soubor serigrafií a kreseb El Cantar de los Cantares.
Vytvořila rozměrnou (300 čtverečních metrů) nástěnnou
malbu v murcijském Ceutí, nazvanou Mi jardín metafísico
(2002–2004). V nakladatelství Ahora Ediciones de
Bibliofilia jí vyšly básně a serigrafické malby Floralaza
(2005), úzce navazující na zmíněnou fresku. V současnosti
chystá k publikaci nové dílo o Donu Quijotovi.
2004: Získala ocenění Premio de Cultura de la Comunidad
de Madrid a uspořádala retrospektivní výstavu své tvorby
Pulpo´s Boulevard.
Režisér Rafael Gordon dokončil svůj film La Mirada de
Ouka Leele, na němž začal pracovat v roce 2002.
2005: Získala cenu Premio Nacional de Fotografia, což
vedlo k jejímu návratu k fotografii. Znovu se nedokázala
vzepřít, a to v době, kdy už byla rozhodnuta věnovat se
bezvýhradně malbě a poezii.
2007: Navrhla scénu a kostýmy pro inscenaci opery
Benjamina Brittena Curlew River.
Před Velázquezovými Las Meninas a Rubensovými plátny
Tři grácie a Paridův soud vytvořila díla La menina ingrávida
a Mi cuerpo es mi territorio, vystavená v Pradu v rámci
kolektivní výstavy 12 artistas en el Museo del Prado,
iniciované nadací Fundación Amigos del Museo del Prado
a uspořádané Franciskem Calvem Serrallerem.
2008: Retrospektivní výstava OUKA LEELE INÉDITA,
uspořádaná po udělení Premio Nacional.
02
Autor výstavy: Manuel Romero
DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ
Koordinátor GHMP: Olga Malá
Lektorské prohlídky vždy ve středu v 17.00:
Grafické řešení: Štěpán Bartošek
26. 5., 9. 6., 23. 6.
Redakce textů: Marta Nožková
Tvořivé dialogy s uměním — Staroměstská radnice,
2. patro, vždy v sobotu, 13.00 –18.00
Víkendový kombinovaný program pro rodiny s dětmi i pro
všechny ostatní individuální zájemce všech věkových
kategorií, připravený výtvarnou pedagožkou Lucií
Haškovcovou, jenž probíhá přímo v konkrétní expozici nebo
objektu od 13.00 do 18.00 hodin.
Instalace a produkce: Diana Brabcová, Radka
Lhotáková, Michaela Maupicová, Věra Poloučková,
Eufrasio Lucena-Muñoz, Pavel Hubený, Jan Pavelka, Jiří
Stáhlík, Martin Krsek, Marek Fryš, Petr Linhart, Petr Tlučhoř
Propagace: Miroslav Koláček, Michaela Moučková,
Alice Lenská, Lucie Haškovcová, Růžena Karlíková
Výstavu pořádá Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci
s Velvyslanectvím Španělska v České republice.
www.ghmp.cz
www.embajada-esp-praga.cz
so 22. 5 — „Fotografické recyklace“
Interaktivní prohlídky pro školy
Možnost interaktivních prohlídek spojených s experimentální
výtvarnou reakcí na výstavu, vhodné pro všechny typy škol.
(rezervace: [email protected], 608216418)
Mediální partneři:
ArtMix, Artyčok.Tv, Art+Antique, Vltava Čro, A2, ArtMap,
Ateliér, Houser, Metropolis, Pragueout.cz
Kontakty:
Michaela Moučková, 725818721,
[email protected], Věra Poloučková,
233 097 211, [email protected]
Termín konání: 14. 5. – 25. 7. 2010
Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
Vstupné na výstavu: 40,– Kč dospělí
/ 20,– Kč snížené
Informace o dalších slevách naleznete na www.ghmp.cz
03