Práce s knihou Nataši Tánské „S holkou si nehrajem“

Práce s knihou Nataši Tánské „S holkou si nehrajem“

Práce s knihou Nataši Tánské „S holkou si nehrajem“
Tuto knihu jsem si vybrala proto, že napínavé a zajímavé konkrétní příběhy se dětem
snadněji zpracovávají jazykovou, dramatickou i výtvarnou formou než příběhy
založené na fantazii nebo poetice. Předpokládala jsem, že konkrétní jednoznačné
myšlenky i situační humor, který má v podání autorky hlubší podstatu, jsou blízké
malým čtenářům a plně je zaujmou.
Kniha S holkou si nehrajem je emancipačním problémem mezi malou Luckou a
jejími bratry Čendou a Vendou. Prostřednictvím hrdinky autorka ukazuje, že děvčata
jsou schopna se vyrovnat chlapcům a někdy nad nimi i zvítězit v různých soutěžích a
hrách. Lucka je aktivní, nápadité, vynalézavé a samostatné děvče. Vadí jí odmítavý
postoj sourozenců, který k ní zaujímají a snaží se jim dokázat, že je rovnocenný
partnerem společných her.
Pracovní podmínky a metodika
S knihou jsem pracovala v průběhu 3 týdnů. Předčítala jsem ji pravidelně 3krát týdně.
Jednotlivá setkání trvala průměrně 15 minut a účastnily se jí děti prostřední věkové
skupiny 4-5leté.
Formy práce s knihou
1) Činnosti receptivní a jejich postupný přechod k činnostem aktivním,
reproduktivním a produktivním.
2) Spojování textů s ostatními esteticko-výchovnými činnostmi. Vnímání ilustrací
s vlastní ilustrací na text, pohybovým vyjádřením apod.
3) Spojování textů s hravými činnostmi.
Metody práce s knihou
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
poslech povídky, řízený rozhovor
prohlížení ilustrací v knize, rozhovor o ilustracích
ilustrace na motivy povídky, doplňující rozhovor o vlastní ilustraci
dokončení příběhu v povídce dětmi
dramatizace textu povídky učitelkou
dramatizace textu povídky dětmi
vytváření příběhu dětmi na podkladě ilustrace
využití příběhu z knížky k vyprávění vlastních zážitků
Setkání první – poslech povídky, řízený rozhovor
Záměr
Vzbudit zájem o knížku. Rozhovorem vyzdvihnout humor, zjistit, jak ho děti chápou.
Používat rozumová zdůvodnění (Proč se děti nemohou koupit v obchodě?). V závěru
rozhovor zaměřit do okruhu rodiny dětí – kdo je všechno u nich doma, koho by tam
chtěly mít a proč.
Vlastní průběh a hodnocení
Děti poslouchají pozorně, trochu s překvapením. Kniha i její forma jsou pro ně nové.
Na humornou situaci nereagují ani se neprojevují během čtení otázkami, dodatky. Na
povrch neukazují, co v nich kniha vzbuzuje. Nedovedou odhadnout, jak se příběh
bude rozvíjet dále.
V rozhovoru o své rodině jmenují nejprve počet a jména sourozenců. Neuvádějí
žádné vztahy jenom přibližný věkový rozdíl mezi sebou a sourozenci. Na otázku,
koho by doma chtěli mít, neuplatňují představivost (ti, co mají staršího bratra, chtějí
mít zase staršího bratra apod.).
Setkání druhé – prohlížení ilustrací, rozhovor o ilustracích
Záměr
Určit kdo je na obrázku, podle čeho jsi poznal, co dělá. Vyprávět tu část děje, která
se k danému obrázku vztahuje. Bál by ses na Čendově a Vendově místě, kdyby Tě
překvapil neznámý indián, Čeho se bojíš? Využít námětů z knihy při vytváření
krátkých říkadel. V TV – plížení, střídání rychlé chůze a běhu „hra na indiány“.
Vlastní průběh a hodnocení
Mění se postoj dětí ke knize, Příběh je začíná zajímat, prožívání během čtení se
uplatňuje i navenek. Dětem vyhovuje dobrodružná zápletka této kapitoly.V ilustracích
určují postavy, vlastními slovy reprodukují část děje. K vyprávění ale musí být
podněcovány. Na otázku kým by chtěly být děvčata odpovídají, že „Luckou, protože
jsou holky“. Chlapcům se líbí Čenda a Venda, volí stejné zdůvodnění“protože jsou
taky kluci“.
Indiánů by se báli, kdyby nevěděli, že je to Lucka. Bojí se pohádkových postav –
loupežníků, čerta, ale i vojáků, střílení, hrůzostrašného filmu.
Setkání třetí – ilustrace na motivy povídky, doplňující rozhovor o vlastní
ilustraci
Záměr
Promluvit o tom co nás v příběhu zaujalo, jaké znáš závody, kým bys chtěl být na
závodišti. Kresbou fixem zobrazit děj kapitoly. Vyprávět a popsat všechno, co je na
Tvém obrázku. Rozebrat závěr kapitoly“ Zavřeli byste Lucku do chlívku na místě
Čendy a Vendy?
Vlastní průběh a hodnocení
Závěr děti definují „ kdo je v cíli dřív“. V hodnocení závěru se objevuje rozpor mezi
názory děvčat a chlapců. Děvčata by Lucku do chlívku nezavřela, schovala by ji, aby
ji kluci nenašli.Chlapci by ji zavřeli „aby neotravovala“, protože si s nimi chtěla pořád
hrát.
Každý přeje úspěch hrdinovi svého pohlaví, děvčata se domnívají že „holky jsou
šikovnější“, chlapci ihned odporují „ a co kdybys byla hloupější?“.
Ve výtvarných pracech děvčat je Lucka zachycena v nějaké akci: závodí, schovává
se, někdy jsou zobrazeni i ostatní závodníci a pořadatel. Náměty chlapců se týkají
Čendy a Vendy, ale i Lucky, kteří jsou zachyceni, jak jedou nebo stojí s károu.
Děti začínají podkládat své názory zdůvodněním, začínají chápat záměr knížky a
přijímají jej.
Setkání čtvrté – dokončení příběhu v povídce dětmi
Záměr
Navazovat vlastními návrhy na přerušení děje, když se Lucka ztratí chlapcům
z dohledu. Vymyslet závěr k situaci, kdy Venda s Čendou mají jenom jídlo a Lucka
jenom pití. Uplatňovat svoje stanoviska v hodnocení nápadů ostatních dětí. Co
všechno si bereme sebou na výlet, účel a význam těchto předmětů. Využít námět
z knihy pro delší chůzi k upevnění fyzické zdatnosti.
Vlastní průběh a hodnocení
Po prvním přerušení se děti domnívají, podobně jako je tomu v knize, že chlapci
Lucku opustí a jdou dál zatímco Lucka je stále sleduje a vymýšlí na ně nějakou
pastičku. „dopadne to zle, protože vymyslí velkou pastičku“. Ztratit se Lucka nemůže,
protože nemá svačinu“. Závěr příběhu chtějí děvčata vyřešit dohodou (Lucka a bratři
se rozdělí o vodu a jídlo). Chlapci vyhledávají taková řešení, v nichž by jejich
hrdinové jasně ukázali převahu (láhev s pitím Lucka vyhodí a kluci si ji vezmou,
Lucka láhev někam položí a kluci ji najdou nebo ji láhev seberou). Za nejzajímavější
situace pokládají děti ty nejnapínavější v průběhu děje.
Setkání páté – dramatizace textu povídky učitelkou
Záměr
Použít maňásky, které představují Čendu, Vendu a Lucku. Zestručnit děj v osobě
vypravěče. Zařadit několik rekvizit – plakáty, pytel pro čerta. Úlohy děti, které přišly
na Lucčino představení, budou hrát přítomné děti samy.
Vlastní průběh a hodnocení
Z loutkového představení děti zaujala „Lucka jak byla v kůlně“ (tajemná situace
slibující napětí) „čert jako výrazná postava (jako výrazná postava demonstrující
nápaditost a vtip hlavní hrdinky) „jak nepustili Lucku do kůlny“ (situace slibující
konflikt mezi sourozenci známý z předešlých kapitol).
Závěrem lze říci, že v loutkovém divadle lze s úspěchem využít reálný dějový příběh
ze života dětí, který nekončí přesně formulovanou morální sentencí.
Setkání šesté – dramatizace textu povídky dětmi
Záměr
Přečíst kapitolu, reprodukovat děj. Určit postavy a rekvizity pro dramatizaci (provádí
samy děti), rozdělit role. Po několikerém přehrání vyměnit role – dívčí obsadit chlapci
a naopak. Využít námětu přečteného příběhu při rozšiřování znalostí o strojích a
dopravních prostředcích.
Vlastní průběh a hodnocení
Výrazný zájem o získání role byl patrný u všech dětí i u pasivních a zakřiknutých.
„Herci“ používají jednoduchých vět, začínají vytvářet i kratší větné celky. Slovo
spojují symetricky s pohybem. Zvyšuje se míra samostatnosti, diváci upozorňují
herce, aby hovořili zřetelně, předávají jim své nápady a usměrňují je při odchylování
od děje.
Záměna rolí u dětí vznikla spontánně, ještě dříve než jsem jim nabídla tuto
alternativu. Zájem chlapců ztvárnit postavu Lucky byl větší než u děvčat o postavu
Čendy a Vendy.
Setkání sedmé – vyprávění příběhu na podkladě ilustrace
Záměr
Prohlédnout obrázky poslední kapitoly postupně jak jsou řazeny v knize. Vyjít
z popisu osob a předmětů obsažených v ilustraci k návrhu situací, o kterých by
ilustrace mohla pojednávat. Podněcovat děti, aby hodnotily nápady ostatních jako
možné, reálné nebo neodpovídající námětu a současně uvádět podle čeho usuzují,
že určité návrhy jsou adekvátní nebo nepravděpodobné. Tímto způsobem sestavit
příhody Lucčiných narozenin a srovnat je s příběhem z knížky N. Tánské. Vyprávět o
oslavách vlastních narozenin doma.
Vlastní průběh a hodnocení
Příběh na základě ilustrací se podařilo dětem sestavit. Se závěrem knihy souhlasí.
Lucka nechce půjčit bratrům nový fotbalový míč, který dostala od rodičů
k narozeninám „protože oni si sní taky nechtěli hrát“.
Závěry z práce s knihou N. Tánské
1) Ze srovnání verbálních projevů v jednotlivých setkáních vyplývá, že
prostřednictvím systematické práce se začaly postupně zkvalitňovat
vyjadřovací schopnosti dětí – formace vět, vytváření kratších souvislých celků.
2) Příběhy, které se týkají dětského světa, podněcují děti k vyprávění příhod
z jejich vlastního prostředí.
3) Formy práce jako dramatizace, vyprávění příběhu na podkladě ilustrace apod.
umožňují dětem používat vlastní interpretace nalézat více variant průběhu
příběhu a jeho řešení. Tím, že děti srovnávají jednání svých hrdinů, vytváří se
i předpoklady pro vznik hodnotícího stanoviska k jednání vlastnímu nebo
svých vrstevníků.
4) Dramatizace příběhu dětmi odstraňuje zábrany dětí pasivnějších a
zakřiknutějších.
5) Rozbor textu spolu s aktivními formami zpracování způsobuje intenzivnější
prožívání, i delší udržení zážitků v paměti. Tyto zážitky se stávají podkladem
pro vytvoření schémat na jejichž základě jsou děti schopné vytvářet nové
příběhy, které neprožily.
V průběhu své práce s knihou. Tánské S holkou si nehrajem jsem si ověřila, že
věkové kategorii dětí 4-5letých lze s úspěchem přiblížit i náročnější příběh s dětským
hrdinou. Záleží ovšem na volbě metod i vlastním postoji učitelky. Střídání metod
forem i aktivizačních prvků práce zajišťuje dostatečný výchovný účinek díla
z hlediska estetického, etického i socializačního. Pestrá, mnohostranná a nápaditá
práce s knihou je přínosem jak pro záměry autora, tak pro celkový rozvoj dítěte.