Píše anonymní štoura

Dokument nebyl redakčně upraven – tento text je zcela autentický – pozn. red.
Píše anonymní štoura!
Jarku, ještě mám jeden nepříjemný dotaz, jak je možné, že byl do fce biskupa ustanoven člověk, který
je na seznamu spolupracovníků STB veden jako agent a tajný spolupracovník-Eda,Erich, svazky
26758,2675804 (byl jsem docela hrdý na to, v jaké jsem církvi), myslím, že bible jasně stanovuje
podmínku pro biskupa čistotu života a požadavek, aby na něj nikdo nemohl ukázat a říct.... Až se tohle
provalí, bude to pěkná ostuda (chudák Komenský), ale asi to bude dobře, aspoň se to vyčistí. Ještě
jedna věc- vyšší autorita ustanovuje, kdo vás ustanovil, resp. můžeš mi vysvětlit jak to probíhalo
(myslím obecně).
Píše Petr Krásný:
Šťouro, dovol mi, abych ti na tento dotaz odpověděl osobně. Je to pro mě těžké v tom, že jsi zvolil
cestu anonymity, já dávám přednost řešení věcí z očí do očí. Ale budiž, chceš zůstat ve skrytu,
respektuji to. Jenom nezapomeň, že vše, co je skryté, bude jednou zjevené. A nejde o to, aby se
zjevila tvoje identita, po té nepátrám, to není moje starost, ale obávám se toho, co je skryté ve tvém
srdci (máš pravdu - až se tohle provalí, bude to pěkná ostuda (chudák Komenský), ale asi to bude
dobře, aspoň se to vyčistí.). Přesto, že zůstáváš anonymním šťourou, příčí se mi oslovovat tě Šťouro
nebo Anonyme, proto tě budu v tomto rozhovoru oslovovat nějak lidsky, abych za tvým pseudonymem
stále viděl lidskou bytost, která je předmětem nevýslovné Boží lásky. Budu ti říkat třeba Jirko. Jirko,
Jirko, je mi tě opravdu líto, žít tolik let s nenávistí, hořkostí a neodpuštěním musí být opravdu hrozné.
To, v čem žiješ, čiší z řádků, které píšeš až příliš jasně. Proto ti radím jako přítel, nenechávej to být a
dej si život do pořádku. Nezapomeň, že jakým soudem soudíš, takovým budeš sám souzen. Ale k
tvým otázkám. 1) Máš pravdu Jirko, tvůj dotaz je opravdu „nepříjemný“, ale nikoli kvůli obsahu, nýbrž
kvůli formě. V našem sboru je více lidí, kteří jméno Evalda našli v seznamu spolupracovníků StB, ale
na rozdíl od tebe měli tolik odvahy a přišli se zeptat přímo. A na přímou otázku dostali i přímou
odpověď. Upřímně Jirko, mě se z tvých dotazů zdá, že více než o odpovědi na dotazy, ti jde spíše o
to, vyřvat svoji zlobu, hořkost či zranění do světa a mediálně Evalda napadat. Nenapadlo tě ještě, že
to vypovídá o tobě samém víc než o něm? Koneckonců na mediální osočování jsme zvyklí, není to
poprvé a ani naposled, co se o Evalda osobně, o Úzkou radu nebo o celou Jednotu bratrskou někdo
mediálně otírá. I na internetu je spousta míst, kde bys byl zřejmě vítaným dopisovatelem. 2) Milý Jirko,
i přesto, že jsi zvolil tuto formu, odpovím ti i na obsah tvého dotazu. Mám za to, že jsem tím
nejfundovanějším, kdo může odpovědět. S Evaldem mám hluboký a otevřený bratrský vztah už hodně
dlouho a tak znám jak fakta, tak motivy jeho jednání (samozřejmě, že nejsem jediný – lidí, kteří
Evaldovi vidí do života a na rovinu s ním mluví, je kolem něho více). Přál bych ti, abys také našel
takové vztahy, kde můžeš otevřít i niterné oblasti svého života a žít ve světle tak, jak nás k tomu
Písmo vede. Budu ti zde popisovat určitý výsek života, což není jednoduché nacpat do několika řádek
Knihy návštěv. I z tohoto důvodu by bylo bývalo lepší o tom mluvit osobně. Nicméně, pokusím se být
krátký, výstižný, věcný a přitom vypovědět vše. Evald v době své základní vojenské služby v
Armádním uměleckém souboru během zájezdů do tehdejšího Sovětského svazu pašoval křesťanskou
literaturu a bible pod „záštitou vrchní politické správy Československé lidové armády“. Jeden z jeho
kolegů ho však zradil a udal. Následovaly výslechy, vyhrožování a permanentní dohled StB. Ještě v
době, kdy bydlel, v Pardubicích ho hlídali, odposlouchávali a hlídkovali před domem. Jedním z
důsledků této „péče“ bylo i to, že po dlouhé roky nedostal „státní souhlas k vykonávání duchovenské
péče“. Když se to nakonec díky perestrojce v SSSR a výměně krajského církevního tajemníka v
Severočeském kraji podařilo, přišel sloužit v druhé polovině roku 1987 do Liberce. Sbor pod jeho
vedením výrazně narostl a to začalo StB enormně zajímat. Začali ho navštěvovat a klást různé otázky.
Nebylo to nic jednoduchého, věděli jsme v té době, že jsou i v našem sboru někteří, kteří s StB
spolupracovali (po revoluci odešli, ale dodnes proti Evaldovi, libereckému sboru i celé Jednotě
bratrské nepřátelsky vystupují). Tehdejší Úzká rada si zahrála roli mrtvého brouka, na dotaz, jak v
takovém případě postupovat, si doslova zacpávali uši a nechtěli nic slyšet, natož dát radu nebo něco
řešit. V té době jsem o návštěvách StB-áků u Evalda věděl já a někteří další bratři. Modlili jsme se
vždy za ochranu, moudrost a obezřetnost. Po několika návštěvách ho vyzvali, aby podepsal
spolupráci. On odmítl a přišlo vyhrožování. V říjnu 1989 ho dokonce nutili k vystěhování ze země,
jinak měl přijít o státní souhlas. Tehdy skutečně vycestoval do Dánska, ale neposlechl a vrátil se.
Návrat nebyl vůbec příjemný, nevědě,l do čeho se vrací, co bude dál dělat, jak to bude s jeho rodinou.
Už při návratu ho tehdy na celní a pasové kontrole nechali dlouhou dobu stát nahého ve vyšetřovací
místnosti a vyhrožovali jak jemu, tak jeho manželce. Neměl tehdy opravdu nic než rodinu, pár
nejbližších přátel, kteří s ním vše sdíleli a o všem věděli a víru v Boha, který ho nezklamal. Díky Pánu,
v listopadu přišla revoluce a věci se změnily. Velké a nepříjemné překvapení však přišlo ve chvíli, kdy
byly vydány tzv. „Cibulkovy seznamy“, kde byl uveden jako spolupracovník StB. Naštěstí však byly ale
zpřístupněny svazky StB, a lidem, kteří tam měli záznam a požádali o to, bylo umožněno do nich
nahlédnout. K tomuto kroku jsme se odhodlali i my. Jelikož i já jsem měl spis v archivu StB, nikoli jako
spolupracovník, ale jako osoba sledovaná, dostali jsme povolení do archivu nahlédnout. To se stalo
12.7. 1999. Aby nedošlo k pozdějšímu zpochybnění (jak je vidět byla to moudrá myšlenka od Pána) jel
jsem do archivu jen já a Evald mi dal plnou moc k tomu, abych do svazků nahlédl a spis vytiskl. Tak se
také stalo, žádný doklad o jeho údajné spolupráci tam opravdu nebyl. Jinak, Jirko, není to nic tajného.
Mluvili jsme o tom otevřeně už v době, kdy vyšly „Cibulkovy seznamy“ i po zveřejnění seznamů na
stránkách MV vloni na synodu. Evald mimo jiné nabídl k nahlédnutí složky ze svazků StB, které byly o
jeho osobě vedeny a které jsem já osobně nechal v archivu v Pardubicích vytisknout. To víš, Jirko,
Evald holt není Jiřina Bohdalová, aby si mohl vysoudit stažení svého jména ze seznamu. Takže, Jirko,
já nevím, co jsi v době komunismu dělal ty, jsem přesvědčen, že jsi tehdy ještě ve sboru nežil, nevím
jaké byly tvoje občanské postoje, možná, že jsi byl opravdu hrdina, propašoval jsi možná více
„protistátní“ literatury, možná jsi musel čelit větším protivenstvím než neustálému zpovídání církevním
tajemníkem, možná jsi také musel živit rodinu s cca 800 Kč hrubého, možná jsi byl vyslýchán vícekrát
StB a možná jsi tehdy stál před jejich mocí s větší moudrostí, jak reagovat, možná tě také
odposlouchávali, možná nestál před tvým domem jeden tajný, ale dva nebo více, možná jsi byl také
pod tlakem, abys odešel a vystěhoval se ze země a možná tě někde nechali stát nahého delší dobu.
Nevím, ale jestli ano, buď rád, pokud se tvoje jméno do seznamů nedostalo. 3) Milý Jirko, jsem rád, že
víš, jaké podmínky klade Písmo na biskupa, nevím však, zdali čteš bibli i s tím, abys hledal, jaké
podmínky klade tobě. Podle toho, jak se v kyberprostoru vyjadřuješ, se zdá, že to ti nějak uniká. Je
potěšující, když píšeš „byl jsem docela hrdý na to, v jaké jsem církvi,“ ale přemýšlel jsi také o tom,
jestli církev může být hrdá na to, že jsi v ní zrovna ty? Myslím, že bys měl brát Písmo vážně i ohledně
své vlastní osoby. Zdá se, že z Písma jsi už něco četl a jak jsi už na těchto stránkách deklaroval, znáš
Ústavu JB. Víš, že v ní je ve vyznání této církve doslova: „Trojjediný Bůh, zjevený ve svatých Písmech
Starého a Nového zákona, je jediným zdrojem našeho života a spasení; tato Písma jsou jediným
pravidlem učení a víry Jednoty bratrské a proto formují náš život“? A to tě, milý Jirko, jak se zdá, zatím
příliš nezformovalo. 4) Nezlob se, Jirko, ale zdá se mi, že jsi velmi povrchní čtenář. Ptáš se na
nejvyšší autoritu, která ustanovuje (tou nejvyšší autoritou v církvi je Pán Církve, ale chápu, že takto jsi
to nemyslel). V Ústavě JB máš jasnou odpověď. Pro tvoji snadnější orientaci: část pátá; §12; čl. 38.
Nejvyšším orgánem Jednoty bratrské je Synod. Ten nás ustanovil, a to nikoli pouze „obecně“, ale
zcela konkrétně. 5) Vidíš, Jirko, kolik jsem toho napsal. Myslím však, že bychom toho ve stejném
čase, který jsem ti takto věnoval na internetu, stihli jistě mnohem více v osobním hovoru. No nic
naplat, nechci tě nijak nutit k tomu, abys ze své skrýše vylezl a choval se jako chlap, který ví co a
hlavně proč říká. Víc než o tvou identitu mi jde skutečně o tvou duši. Prosím tě, Jirko, nenechávej své
srdce ve stavu, v jakém je. Řeš to, jde především o tebe a tvůj život, o nic a nikoho jiného. Petr
Krásný.
Píše Jarek Pleva:
Nyní šťourovi: Už jsem ti jednou napsal, ať se netrápíš tím, že by snad tvé dotazy byly nepříjemné.
Žádný dotaz není nepříjemný či nezodpověditelný, pokud je položen slušnou formou tomu, kdo
následuje Ježíše, a chodí ve světle a čistotě. Tak ani tento dotaz mi nevadí. Je otázka, jestli patří na
tyto stránky - když mě oslovuješ jménem, asi mě znáš a v osobní korespondenci bychom si mohli
napsat a vysvětlit mnohem více, ale budiž. Respektuji tvou volbu anonymity. Zde je má odpověď:
(1) Že je někdo uveden v seznamech StB, to ještě zdaleka neznamená, že spolupracoval, udával atd.
To je dostatečně známo a je doložena řada případů, kdy to byl estébácký podvod, protože si do svých
seznamů napsali i toho, koho otravovali, koho navštěvovali a s kým měli jen rozhovor či spíše výslech.
Víš, že za to byli, pěkně od kusu, placeni? Asi nejznámější je případ herečky Bohdalové, která ač byla
v evidenci spolupracovníků StB, šla k soudu a protože z odtajněných svazků jasně vyplývá, že nikoho
nepoškodila, naopak že ona byla obětí, kterou vydírali, soud vyhrála.
(2) Nevím, zda jsi svou hrdost (v jaké jsi církvi) stavěl na správném základě – řekl bych, že záznamy
represívní, gestapácké organizace, postavené na podlosti a udavačství, nejsou tím nejlepším
pramenem. Nicméně, i když toto tvé měřítko přijmu, Jednota bratrská z toho vychází docela dobře.
Jiné církve mají v seznamech uvedeno někdy až 30% duchovních, u jiných církví bys tam našel
většinu členů vedoucích orgánů (rad) nebo vysoké procento členů jejich nejvyšších konferencí a
synodů. Schválně nikoho nejmenuji, protože vím, že sama evidence ještě spolupráci nedokazuje.
Nicméně, i měřeno tímto parametrem, na JB mohu být hrdý, jestliže ze všech pastorů, kazatelů a
misijních pracovníků naší církve je v seznamech StB evidována jedna jediná osoba.
(3) Tím mohu upokojit i tvou obavu z ostudy „až se to provalí“. Nejenže v jiných církvích je procento
evidovaných vyšší nejméně o celý řád, ale o ER se tohle už dávno a dávno ví!!! Nesčetněkrát to proti
němu bylo použito jeho nepřáteli. On sám o tom – na rozdíl od jiných evidovaných – také několikrát
veřejně a otevřeně mluvil – na křesť. konferenci 1990, na pastorálce JB 1994, při volbě do Úzké rady
na synodu 1998 a naposledy na synodu 2002. Můžeš si oddechnout, už je to venku (:-))
(4) Máš naprosto pravdu, že Bible jako podmínku pro biskupa stanovuje čistotu života a požadavek,
aby jej nikdo nemohl obvinit z něčeho nekalého. A to přesně sedí i na ER – ačkoli byl mnohokrát
osočen za skutečnost, že je v seznamech StB evidován, nikdy nikdo ještě nemohl říci, že by se nějak
konkrétně provinil nebo někomu ublížil. Pokud by to tak bylo, jistě už by to na něj vyplavalo. ER má
svědectví zbožného a čistého života, takže tento konkrétní požadavek na biskupa splňuje bezesporu.
(5) A konečně argument poslední: Do spisu ER, vedeného StB, jsem po otevření archivů MV
osobně nahlédl a seznámil se s bláboly církevních tajemníků a jiných udavačů o jeho
„nevědeckém světovém názoru“. Z žádného udání nevyplývá, že by ER někoho poškodil nebo
na někoho něco prozradil, naopak, vydával jim svědectví o Pánu Ježíši. Jsem hrdý na to, že
máme biskupa, který má čisté ruce i srdce a situace estébáckého nátlaku využíval ke
svědectví. (6) Pokud jde o ustanovení, odkáži tě na Ústavu, která je docela srozumitelná. Definuje
biskupství v Jednotě bratrské i to, že volba náleží Synodu, do něhož jsou lidé delegováni jednotlivými
sbory a který je nejvyšší „zákonodárnou“ autoritou církve. Zdraví JaP