Filmové listy 03
Transkript
filmové listy 03 38. Letní filmová škola Uherské Hradiště Pondělí 23. 7. 2012 Mouchy nemůžete režírovat … s. 4 Vimukthi Jayasundara … s. 6 Film roku? … s. 7 Dealer Klub kultury, 17.30 Zapomeňte na snímky ze života feťáků a dealerů. Zapomeňte na realistické artfilmy. Maďarský režisér Bence Fliegauf má vskutku ďábelský talent a taky temnou drogovou minulost. Od jeho narkotického opusu rozhodně nečekejte žádnou zředěnou dávku. Uhrančivé pohyby kamery se kolem vás omotají podobně, jako se ovíjejí kolem postav tohoto halucinačního snímku. Zorničky se vám rozšíří, srdce rozbuší a nebudete se chtít přestat dívat – přestože je to nebezpečná podívaná, co se vám natrvalo vpije do mozku. Jeden obyčejný den v drogovém podsvětí, jeden neobyčejný výlet do světa uprostřed apokalypsy. Absurdní momenty atakují tíživou všednodenní skutečnost: zažijete dodávku kokainu pro církevního hodnostáře postiženého zácpou i chlapíka převlečeného za zub. Ale nebude to legrace. Připravte se na pouť labyrintem duše a infernem srdce. Jeden slavný chilský filmař řekl, že jeho díla mají na diváky působit jako LSD. Dealer tuto maximu beze zbytku naplňuje. Čeká vás divoká jízda, tak pozor na bad trip. -tom- Sexmešííín 2 Tak se to konečně rozjelo! Sledovat filmy je fajn, ale zážitky musíte hlavně sdílet. A proč to nevyjádřit rovnou řečí těla. Prostě se z toho vytancovat. Jakmile se setmí, o hudbu tu není nouze. A aby váš tanec za něco stál, nalaďte se. (H)ladící lístek k nahlédnutí na baru. Vyberte, zaplaťte, aplikujte, nechte působit. One, two, three, four! Stay on the scene, like a sex machine, slyším na sebe chválu z Divadelního stanu a barevné žárovky do dáli křičí: Nic pro suchary! Zkombinovat Rickyho Martina s francouzským šansonem chce sice odvahu, ale druhé pivo říká: limity jsou jen v tvojí hlavě. Odcházím na povinnou inspekci atmosféry dál (kdo mi tohle proplatí?). Ve Smetanových sadech si na plátně něco vyříkávají černobílí Maďaři, na chodníku vedle mě pro změnu něco pestrobarevná omladina. Přicházím ke kopuli za Mírem, kde to uvnitř vypadá jako V lese. Divný týpek v růžovém sáčku začíná diktovat tempo a ostatní se ochotně podřizují. Tu-tu-tu-tu tudutů, tu tu... Parov Stelar je jistota. Ženy pomalu (některé i rychleji) jihnou, muži jim objednávají panáky, obsluha si mne ruce. Pak mnou ruce muži ženám. Otočka, úkrok, záklon, piruetka, křupnutí v zádech, dělej, že se nic neděje, druhá piruetka... Hello, I´m Johnny Cash. Uááááááááá! But my mouth is dry, oh why am I so shy, yabadabaday yoboboboboy, I wanna be your disco boy... Raději se nedívám na hodinky. Tohle ráno nechci vidět. Do soboty daleko, musím zvolnit. Ale vy to tady pořádně rozjeďte! -oubi- Prosím vás... Tři drobné rady, jak si užít festival Choďte na filmy včas. Uslyšíte úvod, uvidíte začátek snímku, nebudete tápat potmě, zakopávat o tašky a rušit ostatní. Nejsme nafukovací. Každý sál má svou kapacitu, a kdo dřív přijde, ten si zkrátka sedne. Pokud je už plno, nesmutněte – a podívejte se do programu, protože za chvíli určitě začíná nějaký další film. Stane se dnes Stalo se včera · 9.30 · Ráno V Redutě 2 začíná celodenní seminář Nové kino – jak ukočírovat (nejen) dramaturgické fungování kina? Po prvním bloku navazuje ten druhý odpolední od 13.30 tamtéž. Více na straně 6. Štáb zjišťuje, že vše funguje. Žádná jobovka, žádné podpásovky. Nevídané! Dokonce fungovaly i všechny mobily. Takhle by to mělo být pořád. Zhmotněný sen ředitele produkce. · 15.00 · Dopoledne 22 černobílých fotografií Václava Havla vybral Karel Cudlín pro výstavu, kterou zahájí v Cafe Portal v 15 hodin. Od 17 hodin pak další vernisáž fotografické výstavy – Pavla Diase ve Hvězdě. Diváci zjišťují, že se tu hodí i větrovka a teplejší ponožky. Tropická vedra nám asi ukradly Vary. V jednu chvíli to i vypadá, že nás vítr odvane. Aspoň že po obědě bylo to sluníčko. Bude líp. · 20.00 · Během dne Tohle musíte. En.dru vám v Divadelním stanu ukáže beatboxová kouzla – co vše se dá (hudebně) dělat jen hlasem a pusou. Potřebujete k tomu loopstation... a tři tuny neprodejného talentu. Doporučujeme! Britský cyklista Bradley Wiggins vyhrál 99. ročník Tour de France. Ve štábu LFŠ mu ale roste konkurence: Jakub Žídek z videotýmu dorazil do Hradiště z Olomouce na svém single speedu. · 20.30 · Odpoledne Raději ještě jednou: plánovaný film Nepolapitelný Jan o půl deváté v Redutě nehrajeme – místo něj uvidíte truchlivý, neveselý kousek Musíme si promluvit o Kevinovi. Kolem Hvězdy je to jedna velká... pohodička. Děti v parku si hrají s nějakými kouzelnými hůlkami. V kafekáře pořád sledují filmy na notebooku. U stánků na levné pivo se pije a klábosí u klobásy. · 21.30 · Večer V předsíni se zuj / chvíli okukuj / a teď už buď můj / nic neochuzuj / Jestli máš dost pepře / pokud pláčeš sůl / když se nic v tobě nepře / tak mě dochucuj. Buď můj bujón! MIDI LIDI, klub Mír. Tak jsme to spočítali. Na konci druhého dne je vydaných přes 3.000 akreditací – sakumprdum i s hosty či novináři. Síla filmového davu je mocná. To už by se mělo někde projevit. Nejvíce asi večer. Včera neděle byla. Včera byl krásný (druhý) den... Na fotografii můžete vidět spořádané účastníky Letní filmové školy, kterak využívají krátké pětiminutové přestávky mezi jednotlivými výchovnými bloky, aby se občerstvili nealkoholickým pivem a nabrali nových sil do dalšího pilného studia všech zákrut filmové historie. Mějte úctu. K úvodníkářům. Chtějí je poslouchat diváci usazení v kině. Ne se dívat na vás, jak hledáte místo, prodíráte se uličkami a rušíte výklad. Pokud přijdete do sálu během úvodu, nesnažte se být hned za hlavního hrdinu. Díky. Filmové listy. Číslo třetí. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři) a Anna Vondřichová (korektury). Na FSC papír tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.000 ks. Použitá barva: PANTONE 267. Pište, chvalte či spílejte na [email protected]. NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA! 09.00 SINDIBÁD Klub kultury Smrt v Benátkách po maďarsku. Melancholická dekadence ponořená do předtuchy vlastního konce. Vzpomínky na rozkoše z dob minulých pochodují před titulním hrdinou jako na panoptikálním kolotoči. Zoltán Huszárik natočil před 41 lety film, jehož krásu asi doceníte tím víc, čím více máte let. 23.30 11.00 MEFISTO Smetanovy sady HOUBY Hvězda István Szabó a jeho oblíbená druhá světová, tentokrát jako freska úpadku na divadelních prknech. Průvodce po tom, jak lehké je vzdát se ideálů, jak nenápadně se člověk propůjčí zlu. V hlavní roli provinční herec, který toužil po slávě a spletl si ji s hakenkreuzem. Pokud jste architekt mrakodrapů v Kalkatě, tak pozor na duševní zdraví. Architekt před vámi spáchal sebevraždu. Kouzelný film Vimukthiho Jayasundary bude těžkou zkouškou divácké kondice: ale kde jinde si otestovat cinefilní vnímavost než na Filmovce. Hlavně žádné předsudky! Stan café V lese U hejtmana Šarovce cafevlese.cz Za Hvězdou hotelsarovec.cz Přímo u hlavní křižovatky Pije se tu moc příjemně. Šak dyť co, dyť zme v Hradišťu, né? Na baru podle tvarů a barev flašek mají samé dobroty a jedna z nich mi ihned skončila v hrdle. Diplomatico. Doporučuje 6 z 5 filmových kritiků. 95 korun, dáte dva, a už mluvíte plynně dvěma světovými jazyky. Obětujte pětikilo, a budete multikulti až do rána. A pak celý další den... Doporučujeme bez obav. Profi obsluha, dobré jídlo, standardní ceny, účtenka s razítkem, uctivá poklona, přijďte zas. Na tu pečenou kachnu s červeným zelím a knedlíkem si tam rozhodně repete dám. Sice 155 Kč, ale buďte na sebe hodní. Nad barem vás pak zmagnetizují klipy z Óčka (žádný strach, zvuk je off): toto že se teď nosí? 21.30 15.00 ČESKÝ SEN Sportovní hala PŘÍLIŠ MLADÁ NOC Espace Dorleans Nadržená masa lidí versus kousavá ironie upřímného dua Klusák/Remunda. O nepředstavitelné síle pečlivě řízené reklamy a zaslepenosti (českého) konzumenta. Nadčasová věc, kterou je dobré si připomínat, přemýšlet o ní a zasazovat ji do kontextu aktuálních davových psychóz. Pozoruhodný vstup slovinského režiséra do diskuse českých filmařů na téma mezilidské vztahy v současném světě. Trefné a aktuální v době sociálních sítí, kdy se vztahy a přátelství smrskávají do označování na fotkách. Mimochodem... Jan Vaši je budoucí herecká star, o tom nepochybujte. 17.00 OBERHAUSEN III. Reduta 1 Sedm krátkých snímků z filmové čítanky, sedm statečných z Oberhausenu. Kritika všeho, co si jen správný levičák usmyslí. Maloměšťáctví, buržoazie a možná dojde i na Hitlera. Takhle to rozjížděli němečtí režiséři v 60. letech. S úvodním slovem génia Olafa Möllera. 3 BENCE FLIEGAUF Mám jejich dílo rád. Ale myslím, že jde o filmy silně zakořeněné ve filmové historii, rozvíjejí to, co dělal už John Cassavetes. Sociální kinematografie se určitě nejlépe natáčí ruční kamerou, je to v podstatě žánrový standard. Ale já ji používal i dříve, a proto mě překvapovalo, když mi lidé říkali „páni, ten film je průlom, je to velmi originální krok“. Přitom Houština, můj první film, byl v naprosto stejném duchu. Používal jsem detailní záběry, ruční kameru, dokonce i kameraman byl stejný. Takže jde spíše o návrat ke kořenům. Tím opravdovým průlomem byl můj druhý snímek Dealer. Takže svou novinku nevnímáte jako posun do odlišného teritoria? Necítím to tak. Ale je zvláštní, že najednou se všechny moje filmové plány upínají k použití ruční kamery. Není důvodem toho, proč jste se v Je to jen vítr přiblížil víc ke skutečnosti, i měnící se politická situace v Maďarsku? 4 Na rozhovor do restaurace U hejtmana Šarovce dorazil pozdě. Vzhledem k tomu, že přijel do Hradiště až po půlnoci, bylo zřejmě v poledne příliš brzo. Nebo se možná proháněl po městě na skateboardu, který si s sebou přivezl pevně přivázaný k batohu. Až tedy spatříte pohledného opáleného muže na prkně s větrem ve vlasech, zbystřete. Právě kolem vás prosvištěl největší mladý talent maďarské kinematografie. Ze začátku bych rád položil jednu osobnější otázku. Nedávno jste si změnil křestní jméno. Jaký to mělo důvod? Těžko říci. Ale takové úvahy podle mě kinematografii nepřísluší. To dělá televize. Její funkcí je vytvářet filmy o těžkých tématech, o společenských věcech a zaměřit se na lidi z daných problematických oblastí, oblastí postižených předsudky a nedůvěrou. A když jsem natočil Je to jen vítr, film, který má rozpočet televizního snímku, doufal jsem i v to, že tím vznikne možnost televizní podpory pro další umělce. Na začátku jsem požádal všechny maďarské televize o spoluúčast, nikdo z nich se neobtěžoval ani odpovědět. A nyní? Jen si představte, co si po úspěchu filmu na Berlinale asi myslí. Moje matka mi říkala Bence. Ale moje oficiální jméno bylo Benedek. Přitom mi každý už od mala neřekne jinak než Bence a já doopravdy jsem Bence. Ale v cizině a v novinách mě každý nazývá Benedek, což je trochu schizofrenní. Tak jsem se při příležitosti uvedení filmu Je to jen vítr na letošním Berlinale rozhodl to změnit. V oficiálním katalogu festivalu se poprvé objevilo mé „nové“ jméno. Jde tedy o čistě osobní záležitost. Promítal se film v běžné distribuci v Maďarsku? Jaké byly reakce? Když jsme se spolu bavili minulé léto v Praze, říkal jste, že jste tento film právě dokončil a že jde o něco poněkud odlišného od předchozí tvorby. Je založený na skutečnosti, dotýká se sociálních otázek. Výsledek mě překvapil. Jde spíše o lyrickou impresi než o realismus. Inspiroval jste se díly realistických filmařů, jako jsou bratři Dardennové? V Maďarsku je to dominantní problém, ale myslím, že jde o celoevropské téma. Když sociální psychologové měřili míru rasismu podle různých skupin obyvatel, zjistili, že i mezi liberály je mnoho rasistů, především vůči Romům. Je to opravdu zlé. Intelektuálové se totiž naučili, že by neměli nenávidět Židy. Ale vůči romskému etniku jsou mnohem méně tolerantní. V Maďarsku je to opravdu vyhrocené, Ano, a dařilo se mu ve skutečnosti velmi dobře. Převážně díky tomu, že všichni rasisté ten snímek chtěli vidět. A těch je u nás opravdu hodně. Je rasismus ve Vaší zemi závažný problém? U nás je to totiž v poslední době čím dál horší. politici se bojí té otázky dotknout. I ti, kteří by chtěli pomoci, mlčí, protože by tematizováním rasismu přišli o spoustu voličů. Kolik času jste strávil se svými romskými herci? A natáčelo se tam, kde se ony romské masakry staly? Ne, natáčeli jsme jinde. Rychle jsem si uvědomil, že v té oblasti bychom nejspíš rozpoutali občanskou válku. Lidé jsou tam velmi frustrovaní a nechtějí se soustředit na okolní problémy. Nešlo by tam tím pádem ani autenticky zachytit, co jsem potřeboval, například vyostřenou strkanici před kamerou. A vyjít s Romy taky není snadné. Něco podepíší, a nepřikládají tomu váhu. My to ale ostatně děláme taky. Smlouva pro ně znamená jen kus papíru – a on to vskutku jen kus papíru je. Bál jsem se, že mi třeba ze dne na den zakážou natáčet. Ale ukázalo se, že to z velké části byly mé předsudky. Vše proběhlo velmi hladce. Došlo k jedinému násilnému případu během dvou a půl let, kdy štáb napadl opilý Rom. Ostatní obyvatelé této chudé oblasti nás naopak chránili. Protagonisté zjevně nejsou profesionální herci. Bylo těžké s nimi pracovat, získat jejich důvěru na projektu tohoto typu? Během deseti let práce s amatéry jsem se naučil, že každý je herec. Jen některým lidem musíte trochu pomoci, aby to pochopili. Všichni rádi hrajeme, rádi se předvádíme. Vyrostl jsem v místě, kde bydlelo mnoho Romů – stejně jako já – v panelových sídlištích, chodil jsem s nimi do školy, měl jsem tehdy i romskou přítelkyni. Ale pak jsem se stal intelektuálem. A když jste intelektuál, tak si jen občas zajdete na koncert romské kapely, a to je všechno. Vybudoval jsem si tedy strategii na opětovné sblížení, na jejímž počátku stál výběr lokace. Vždy si totiž vybírám místo natáčení sám. Taky bylo třeba se seznámit s Romy kvůli vhodnému obsazení, musel jsem poznat, jak žijí. Bylo těžké vysvětlit produkci, proč by měl režisér trávit celé týdny v oblasti natáčení. Bylo to však nezbytné, abych mohl o tématu točit autenticky. Vše ve Vaší novince je velmi precizní. Nejde o syrové pozorování skutečnosti, film spíše připomíná balet, smutný balet. Pohyby kamery, střih i zvuk elegantně spolupracují, ale nejvíce mě ohromila práce se světlem. Šlo o přirozené světlo? Bylo opravdu těžké sžít se s prostředím i zvířaty, co žijí v okolí. Mouchy nemůžete režírovat. A tím jsem byl nadšený. Ti ROZHOVOR lidé žijí obklopení přírodou. Tento film je určitým způsobem propojen se Sofoklovou Antigonou, se scénou, v níž Antigona pohřbívá svého bratra. A i ty mouchy coby jisté zosobnění rozkladu se staly součástí tohoto spojení. Je to zvláštní symbol, něco jako supi, kteří vás pozorují, vědí, že se brzy něco stane. Myslím, že mouchy dotvářejí právě atmosféru něčeho nevyhnutelného. A kvůli přirozenosti jsem nechtěl ani použít svícení, hádal jsem se kvůli tomu s kameramany. Chtěl jsem najít místa, která budou vypadat dobře za jakéhokoli světla. A pak najít denní dobu, kdy vypadají nejlépe. Pro kameramana je těžké takto uvažovat, musí se soustředit především na herce a nemyslet na příliš mnoho technických záležitostí. Já o tom ale byl přesvědčený, potřeboval jsem získat určitý drsný nádech, z filmu nesmělo být cítit umělé svícení. Nakonec to, myslím, dopadlo dobře. nespočet dalších věcí. Ale v Maďarsku se do nich nemohu pustit. Nemáme žádný filmový fond, není možné natočit film s běžným západoevropským rozpočtem. O tom tu lze jen snít. Někteří režiséři mají velké sny a pracují na nich pět či šest let. Já na tohle nemám trpělivost. I proto je pro mě důležité se přesunout do anglického prostředí. Jenže zase neznám společnost, nerozumím jejich mentalitě. V angličtině tak chci natáčet filmy více soustředěné na příběh. Maďarskou společnost oproti tomu znám dokonale a ke zkoumání sociálních otázek je skromný rozpočet ideální. Ale vše se teď rychle mění. Vypadá to, že můj další film bude opět na sociální téma a bude se natáčet v Austrálii. Příští týden tam jedu. Nejspíš to zabere měsíce, než najdu správnou lokaci. Když jsme se spolu loni bavili, říkal jste, že období, když je Vaše žena těhotná, je pro Vás velmi inspirativní. Takže se musím už kvůli filmovému umění zeptat, zda máte v tomto ohledu nějaké rodinné plány? Říkal jsem to o Mléčné dráze, která je hodně spojená s narozením mého syna. A Lůno zase spadá do období, kdy jsme čekali druhé dítě. Ale dcera už neproměnila můj pohled na svět tak dramaticky. První dítě vás prostě hluboce ovlivní. Dospěl jsem nejen osobně, ale i profesně. Při natáčení Je to jen vítr se mi otevřely nové obzory. Uvědomil jsem si, že jsem nyní schopen nejen klást určité otázky, ale že jsem dozrál k tomu, že dokážu říci i něco konkrétního o společnosti. Mám z toho radost. Bence Fliegaufa se ptal Tomáš Stejskal. Ale pak jsem se stal intelektuálem. A když jste intelektuál, tak si jen občas zajdete na koncert romské kapely, a to je všechno. Proč jste se rozhodl natočit svůj předposlední film v angličtině, se známými herci? Některé plány na budoucí filmy se mi už v hlavě odehrávají v angličtině. Je něco krásného na tom být Východoevropanem. Je štěstí se tu narodit, ale na druhou stranu se pak musíte vydat do světa. Měl jsem v hlavě plány na zhruba deset filmů, z čehož jich osm bylo v angličtině. Tak jsem prostě natočil film v angličtině, potřeboval jsem tuto bránu otevřít. A vcelku se to povedlo. Mám už nabídky na další a vím, že jsem schopen v angličtině pracovat. Ale je zvláštní, že po natočení Je to jen vítr se najednou všechny moje další plány týkají maďarských filmů. To nelze ovlivnit. Jeden člen mého štábu podotkl, že Lůno je nejdražším kurzem angličtiny v dějinách. Nerýsuje se tedy zatím žádný konkrétní projekt v podobném duchu jako Je to jen vítr? Vlastně mám v plánu pokračování, v němž budeme sledovat onoho chlapce dál. Půjde o snímek o pomstě. A pak Bence Fliegauf (*1974) Jsou režiséři, kteří prostě mají talent od boha. A Bencemu Fliegaufovi to kouká snad i z očí. Před deseti lety stál u zrodu maďarské nové vlny, kterou nastartovaly dva oslnivé debuty: Fliegaufova Houština a Škyt, vesnická absurdita Györgyho Pálfiho. Oba se vyznačovaly neuchopitelností a imaginativním viděním světa – a bloudění v hlubinách obrazotvornosti už současnému maďarskému filmu zůstalo. Benceho snímky se formálně vcelku odlišují jeden od druhého, všechny však mají schopnost uvrhnout vás do hlubokého transu. Ať už v nich rozechvělá kamera v detailu bloudí po tvářích (Houština), či z božské perspektivy sledujeme lidské počínání v desetiminutových statických záběrech (Mléčná dráha). Vždy naplňují samu podstatu adjektiva „audiovizuální“. Fliegauf nevypráví, ale maluje a komponuje. Mistrovské etudy, do nichž se jeho filmy rozkládají, zahltí vaši mysl impulsy a duši krásou i znepokojením. Absurdita se střetává na operačním sále s realitou, z níž vyhřezává humor temný jako noc. Jeho novinka Je to jen vítr skončila sice na letošním Berlinale druhá, jenže film nejsou dostihy. A navíc: porota zjevně musela být slepá. –tom– 5 Vimukthi Jayasundara Nic uhrančivějšího na letošní Filmovce už nedostanete. Berte, dokud dáváme. Tohle novináři milují: „Zázračné dítě národní kinematografie...“. Srílanský režisér Vimukthi Jayasundara je zkrátka moc mladý (ročník 1977) na to, aby si dosavadní úspěch vybojoval jen „usilovnou pílí a talentem“. Občas zkrátka musí přijít zázrak, kdy si mladý tvůrce již svým debutem zjedná všeobecný respekt – a každým dalším dílem padá kritikům čelist níž a níž. Jako mnoho jiných (později slavných) režisérů, i Jayasundara začal dokumentárním filmem. Na potlesk evropské kritiky dlouho čekat nemusel; jeho půlhodinový snímek Země ticha (2001) uvedly přední festivaly dokumentu. I když... na imdb.com budete toto dílo hledat marně. Pokud o Zemi ticha nic nevíte, budete si po projekci myslet, že vám pustili starý týdeník z 50. let – režisér záměrně využil formát strohé reportáže, včetně „poškrábaného“ obrazu. Z nezúčastněného komentáře k obrazům z nemocnice pro válečné invalidy bolí u srdce; nesmírně smutný film. Ano, džajasundara. Pro případ, když režiséra v Hradišti potkáte někde na půl cesty. 6 Start jako z kosmické rakety předvedl Jayasundara v roce 2005, kdy dokončil celovečerní hraný debut. Opuštěná země je snímek, o kterém marně sní řada mnohem starších kolegů. Neuvěřitelně svérázné vedení příběhu, originální imaginace, suverénní využití formy vyprázdněné narace. V prvních deseti minutách filmu nikdo nepromluví. A po jedné banální větě zase dlouho nic. Spánek, ranní koupel a toaleta, máchání prádla, pomalá cigaretka ve stínu palmy, záběry na rozpraskanou kůži na chodidlech... A do všedních výjevů zasahují absurdní zkratky z „války neválky“: čekající tank, zlomyslné hrátky opilých vojáků, „přetlačovaná“ dvou vojenských náklaďáků. Tvůrce nicméně poznal, že doma není nikdo prorokem. Tlumená imprese z válečného bezčasí totiž Jayasundarovi přinesla ze slunného Cannes Zlatou kameru a z vlastního domova fyzické výhružky. Umělecká obžaloba grotesknosti občanské války na Srí Jak (ne)točit válku Lance (1983–2009) se evidentně mnohým vzpříčila v krku. Však se také Opuštěná země do tamních kin nedostala. O čtyři léta později natočil Jayasundara film Mezi dvěma světy (2009); magické dílo připomíná to nejlepší z Lisandra Alonsa či Apichatponga Weerasethakula. Mezi dvěma světy bude „film dne“ ve středečních Listech; nezapomeňte si přečíst titulku. Ještě odvážněji s logikou příběhu zatočil režisér v posledním snímku Houby (2011). První půlhodina působí jako vystřižená z úplně jiného díla. Následuje mix industriální velkoměstské melancholie z Kalkaty a scén z džungle či indického venkova. Nutno vidět. Bylo by velkou chybou minout Jayasundarovu filmografii jen proto, že se vám zdá otravná „exotičnost“ vzdálené země. Srílančané jsou duchovně i vizáží spojeni s Indy, ale zapomeňte na roztančený Bollywood. Jayasundarovy tajemné filmy jsou plné ztišených scén, civilních výjevů i překvapivé stylizace. A pokud nechcete být za nevzdělance, naučte se správně vyslovovat režisérovo příjmení. Ano, džajasundara. Pro případ, když ho v Hradišti potkáte někde na půl cesty. Srílanský kouzelník je na festivalu do středy – kdy nám také dá svou Lekci filmu. 15.30 v Redutě 2 tak můžete vidět a slyšet režiséra, který má ve svých 35 letech kariéru rozjetou na Zlatou palmu. –oubi– MAGIE DNES 11.00 – Houby 23.00 – Země ticha, Prázdný pro lásku MAGIE ZÍTRA 18.00 – Mezi dvěma světy MAGIE POZÍTŘÍ 23.59 – Mezi dvěma světy MAGIE V PÁTEK 23.30 – Opuštěná země Učit se, učit se, učit se... jak vést kino K LFŠ patří nejen spousta snímků a doprovodného programu, ale také filmové vzdělávání. Tento rok představíme projekt Nové kino 2012 – dnešním seminářem od 9.00 v Redutě 2. Seminář pro klubová kina o práci s artovým filmem a lokálním marketingu bude 27. července (v 9.30 v zasedací místnosti Reduty). Nové kino 2012 (novekino.cz) je celoroční vzdělávací projekt pro provozovatele kin, který formou seminářů a workshopů přibližuje účastníkům všechny aspekty „kinařské“ práce. Na Filmovce seminář zaměříme na dramaturgii kina; kromě frekventantů projektu je tentokrát otevřen i veřejnosti. Seminář probíhá formou přednášek a prezentací konkrétních projektů. V dopolední části půjde nejdříve o teorii, kde budeme řešit jednotlivé dramaturgické prvky, ze kterých je programový plán kina seskládán. Pak se bude Aleš Danielis věnovat pohledu ze strany distributora a rozebereme i konkrétní filmovou přehlídku. V odpoledním bloku odprezentujeme případové studie několika kin. Přednášet budou: Radim Habartík ze Světozoru, Aleš Danielis z Bontonfilmu, Zuzana Kameníková z pražského Aera, Radek Pernica z Boskovic, Marcel Římák z Hodonína, Iva Hejlíčková a Michal Surma za LFŠ a Petr Vítek z Pro-DIGI. Seminář pro klubová kina se bude věnovat lokálnímu marketingu a práci s artovým filmem. Rozebereme všechny způsoby, jak „svépomocí“ propagovat konkrétní film v kině a věnovat se budeme i online a offline propagaci. Prezentovat bude Jiří Šebesta z Aerofilms a Petr Vítek z Pro-DIGI. Tento seminář není určen pro veřejnost. Petr Vítek Film a živá hudba Je to jen Fliegauf Energické koncerty nejsou ke slyšení jen na Music Stage Stačí si vybavit Caligariho. Soundtrack k dosud hrozivé a skvostné pokřivenosti jménem Kabinet dr. Caligariho od kapely DVA (v pátek 27. 7. si podmaní místní Music Stage). Hudební kulisa, naplno využívající esa, kterých mají ti DVA po rukávech hned několik. Spontánně si hrají, brnkají na citlivou jazzovou strunu, dávají prostor temným spodním proudům a halucinogenům. Po všech stránkách naplňují „svou“ škatulku folklór neexistujících národů. A stejně jako pro jejich další tvorbu, také pro Caligariho platí heslo nesnesitelná lehkost bytí. S přehledem by mohli dávat návod, jak hravě a intuitivně se dá protnout film s živou hudbou. Jak doprovodnou muzikou správně vystihnout feeling jednotlivých scén, jak průměrné momenty vyzvednout do výšin. Schválně, jak na tom budou ostatní bandy, které zahrají během projekcí němých klenotů právě v rámci cyklu Film a živá hudba. Ti ostřílení Syčáci i nerváci OTK se už po svém vypořádali s eskapádami Harolda Lloyda. Dnes přijde řada na okvádrovanou (styl jak z pohřbu nebo filmů Christophera Nolana) partu z Ještě jsme se nedohodli. V dalších dnech pak budou Lloydovy hrátky dokreslovat indíčkové Květy, senzitivní písničkářství Davida Pomahače a Marie Kieslowski či barvitá elektronika plná detailních zvratů od Filipa Míška aka Dikolsona – ta je pro film jak stvořená. Krom grotesek dojde na maďarskou baladu Zmrzlé dítě (zazní popaři FruFru) nebo stále unášející Cestu na Měsíc (zazní plíhalovský Jan Plíhal). –oči– Denně ve Hvězdě ve 14.30 (ve středu v 15.00). Před rokem mi Bence Fliegauf v Praze oznámil, že právě dotočil nový film. Prý jde o dílo podle skutečné události, nastal totiž čas přestat se věnovat zkoumání vlastního pupku. Realismus od filmaře, který – podobně jako celá mladá generace maďarských režisérů – ohýbá hranice skutečnosti i zavedených filmových postupů? Bence vždy svérázně balancoval mezi realitou a imaginací, všednodenností a absurditou; hypnotická kamera a unikavý způsob vyprávění však obvykle v jeho filmech vyvolávaly atmosféru na hony vzdálenou skutečnosti. Drama Je to jen vítr se inspiruje nedávnými masakry romských rodin v Maďarsku. Ožehavé téma odhaluje znepokojivé nálady v maďarské společnosti a v každém záběru je až bolestně cítit otisk autenticity. Ruční kamera však skutečnost neuchopuje syrově, ale proplétá se mezi protagonisty s grácií, v pozvolném elegickém tanci. Realismus ještě nikdy nebyl tak elegantní. Lyrická imprese, obrazová i zvuková pastva s rozměry antické tragédie. Pro mě zatím film roku. –tom– 7 PONDĚLÍ 23. 7. ef MÍSTO 8.30 ef Hvězda Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans Klub kultury 9.30 Reduta 2 ef Sportovní hala 11.00 ef Hvězda Reduta 1 11.30 Espace Dorleans Klub kultury 12.00 ef Sportovní hala 13.00 Reduta 2 14.30 ef Hvězda Reduta 1 15.00 Cafe Portal Espace Dorleans ef Klub kultury 15.30 Sportovní hala 17.00 ef Hvězda Reduta 1 17.30 Espace Dorleans ef Klub kultury ef Reduta 2 JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Mělo by se rozjasnit. 24 °C. Super. BUDE ZÍTRA HEZKY? Tak určitě. STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV TYP | DÉLKA | FORMÁT ROK JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST 50 Rozmarný duch | Blithe Spirit 119 Jelena | Elena [R: 27. 7. - 21.00] cv | 96 min. | DCP cv | 109 min. | DVD 1945 2011 A | - | ČE R | NE | ČE 212 Příběh filmu: Odysea - 2. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 2 212 Příběh filmu: Odysea - 3. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 3 24 Sindibád | Szindbád [R: 24. 7. - 21.30, 27. 7. - 15. 00] cv| 60 min. | DVD 2011 A|Č|- cv | 60 min. | DVD 2011 A|Č|- cv | 90 min. | 35 mm 1971 M|Č|- w | 150 min. | PC cv | 104 min. | DVD Č|-|A | - | ČE Petr Vítek, Radim Habartík 1972 139 Houby | Chatrak 146 Provinční herci | Aktorzy prowincjonalni cv | 90 min. | DCP cv | 104 min. | 35 mm 2011 1978 B, I | A | ČE P | - | ČE Vimukthi Jayasundara 165 Poupata [R: 27. 7. - 21.30] 18 Beznadějní | Szegénylegények [R: 26. 7. - 9.00] cv | 93 min. | 35 mm cv | 95 min. | 35 mm 2011 1966 Č|-|M | - | ČE Zdeněk Jiráský 58 Cesta do Indie | A Passage to India [R: 28. 7. - 17.30] cv | 163 min. | 35 mm 1984 A | - | ČE Seminář Nové kino - blok II w | 150 min. | PC On, hrdina dne (doprovod: Ještě jsme se nedohodli) | The Kid Brother Pan profesor Hannibal | Hannibál tanár úr [R: 25. 7. - 8.30] cv | 81 min. | 35 mm cv | 91 min. | 35 mm 1927 1956 - | AM | ČE M | - | ČE Karel Cudlín - Vzpomínka na Václava Havla, Fotografie 171 Příliš mladá noc [R: 26. 7. - 23.30] 105 Mňága - Happy end 113 Visací zámek 1982-2007 VERNISÁŽ cv | 65 min. | 35 mm cv | 62 min. | 35 mm sf | 50 min. | DVD 2012 1996 1993 Č | NE | Č|A|Č|-| 145 Něco za něco | Coś za coś cv | 61 min. | DVD 1977 P | - | ČE 51 cv | 85 min. | DCP VERNISÁŽ blok | 94 min. | 35 mm 1945 A | - | ČE 84 78 25 Seminář Nové kino - blok I Shaft skóruje | Shaft's Big Score! Pouto nejsilnější | Brief Encounter [R: 24. 7. - 8.30] Pavel Dias - Fotografie 64–65 Oberhausen blok III. 1961–67 N | NE | ČE cv | 80 min. | DVD cv | 136 min. | 35 mm cv | 60 min. | DVD 2011 2004 2011 Č|-|M | A | ČE A|Č|- cv | 60 min. | DVD 2011 A|Č|- kf | 9 min. | 35 mm cv | 104 min. | 35 mm 1964 Č|N|Č|-|- DIVADLO cv | 94 min. | DVD 1996 –|-|– A|Č|- 170 Posel 193 Musíme si promluvit o Kevinovi | We Need to Talk About Kevin [R: 23. 7. - 23.30] cv | 100 min. | DCP cv | 112 min. | 35 mm 2012 2011 Č|A|A|Č|- VOSTO5: Stand'artní kabaret 45 Je to jen vítr | Czak a szél [R: 25. 7. - 23.00] 185 Strach z výšek | Lęk Wysokości DIVADLO cv | 95 min. | 35 mm cv | 90 min. | 35 mm 2012 2011 A|Č|M | - | ČE P | A | ČE Midi Lidi Čtyři slunce [R: 25. 7. - 21.00] Ztracenci [R: 24. 7. - 21.00] Ocet Český sen [R: 24. 7. - 23.30] KONCERT cv | 105 min. | 35 mm cv | 83 min. | 35 mm kf | 21 min. | DVD cv | 93 min. | 35 mm 2012 1956 2001 2004 Č|-|Č|-|Č|A|Č|-|- 22.00 Divadelní stan DJ Růžový panter KONCERT 2007 M|Č|- 22.30 Stan café V lese Cikánská hudba v podání Gyully Bangy a houslisty V. Pošmourného KONCERT 1972 A | - | ČE ef 18.00 Sportovní hala 20.00 Divadelní stan ef Reduta 2 20.30 ef Hvězda ef Reduta 1 21.00 Divadelní stan Espace Dorleans ef Klub kultury 21.30 LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady ef Sportovní hala 23.00 ef Reduta 1 195 Láska v hrobě [R: 24. 7. - 12.00] 43 Dealer 212 Příběh filmu: Odysea - 4. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 4 [R: 24. 7. - 9.00] Příběh filmu: Odysea - 5. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 5 [R: 24. 7. - 9.00] Č|-|- 157 Téma: Heydrich - 1942 (II.) Atentát [R: 24. 7. - 23.30] en.dru live Looping and vocal jamming WORKSHOP FILM A ŠKOLA - Projekce 1 166 204 106 113 140 Země ticha | Land of Silence 140 Prázdný pro lásku | Vide pour l'amour sf | 31 min. | DVD kf | 29 min. | 35 mm 2001 2002 A | F | ČE -|-|- 23.30 ef Espace Dorleans Hvězda LFŠ Music Stage ef Masarykovo nám. Smetanovy sady 28 Nikdy nezemřeme | Sose halunk meg 123 Terč | Mišen DJs Omek & Fry 193 Musíme si promluvit o Kevinovi | We Need to Talk About Kevin 32 Mefisto [R: 25. 7. - 17.30] cv | 95 min. | 35 mm cv | 158 min. | DCP PARTY cv | 112 min. | 35 mm cv | 144 min. | 35 mm 1993 2011 M | A | ČE R | - | ČE 2011 1981 A|Č|N|Č|- 23.59 ef Klub kultury Sportovní hala 88 Foxy Brownová | Foxy Brown [R: 24. 7. - 9.00] 159 Sokolovo [R: 26. 7. - 15.30] cv | 94 min. | 35 mm cv | 129 min. | 35 mm 1974 1974 A | - | ČE Č|-|- cv | 85 min. | DCP cv | 88 min. | 35 mm 1945 1971 A | - | ČE M|S|- Petr Vítek, R. Pernica aj. Olaf Möller David Vondráček Bence Fliegauf V. Michálek, M. Epstein Bence Fliegauf Vít Klusák, Filip Remunda Olaf Möller ÚTERÝ 24. 7. 8.30 ef Hvězda Reduta 1 51 23 Pouto nejsilnější | Brief Encounter Dny čekání | Szerelem [R: 26. 7. - 18.00] LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | pře – přednáška | w – workshop | A – anglicky | B – bengálsky | Č – česky | F – francouzsky | I – islandsky | M – maďarsky | N – německy | P – polsky | R – rusky | S – slovensky | AM – anglické mezititulky | ČE – české elektronické titulky | NE - neznámé. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].
Podobné dokumenty
Filmové listy 01
rezervy a netušené možnosti. Tančírna
Ondřeje Kobzy odhaluje ženská ramena a
mužská ega.
5. Asijský filmový festival v Praze / 5th Asian Film Festival in Prague
pravidelně přítomným jménům, ale také připomenout autory, jejichž filmy se k českým divákům dostávají ojediněle, i upozornit na tvůrce doposud v České republice neuvedené. Tematickou páteř přehlídk...
Filmové listy 05
nevyjdete až do konce projekce. Jsou filmy dobré, špatné, normální... a pak něco Mezi dvěma světy. Příběh nemá smysl popisovat: je to hypnotická cesta bez jízdního řádu. Ve filmu není jediný moment...
1 – 1 Čtrnáctý Magazín Paláce Akropolis 12 – 03
síčně, což je za současného kurzu 56 korun. V restauraci čtvrté cenové skupiny za to dostanete tři malá
piva. Myslím, že by se i v Česku našlo pár takových,
co by ta tři malá bahna oželeli za př...
Filmové listy 04
Pane, pojďte si hrát! Mohou samozřejmě i slečny. Je to prosté. Když sedíte v kině
a obsluha vás k tomu vyzve, zvedněte ruku všichni, kdo sedíte sami a je vedle vás
prázdné místo. Podívejte se po os...