zdravotní tělesná výchova

Mgr. Lucie Schwarzová
zdravotní tělesná výchova
Učební a metodický materiál
pro obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
Evangelická akademie - Vyšší odborná škola sociální práce a střední
odborná škola
Obsah
1ÚVOD DO ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY........................................................................3
2CHARAKTERISTIKA ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY.........................................................5
3CÍLE A ÚKOLY ZDRAVOTNÍ TV..............................................................................................7
4DIDAKTICKÝ PROCES VE ZDRAVOTNÍ TV............................................................................9
5KOMPENZAČNÍ (VYROVNÁVACÍ) CVIČENÍ.........................................................................11
6DRUHY ZDRAVOTNÍCH OSLABENÍ.....................................................................................15
6.1 OSLABENÍ PODPŮRNĚ POHYBOVÉHO APARÁTU ....................................................................15
6.1.1PORUCHY FUNKCE SVALOVÝCH SKUPIN..........................................................................15
6.1.2PORUCHY OSOVÉHO SYSTÉMU TĚLA.................................................................................17
6.1.2.1 HYPERKYFOTICKÉ DRŽENÍ TĚLA ...........................................................................18
6.1.2.2 HYPERLORDOTICKÉ DRŽENÍ..................................................................................19
6.1.2.3 SKOLIÓZA, SKOLIOTICKÉ DRŽENÍ TĚLA.................................................................20
6.1.2.4 PLOCHÁ ZÁDA ....................................................................................................22
6.1.3PORUCHY STAVBY DOLNÍCH KONČETIN............................................................................23
6.1.3.1 FUNKČNÍ OSLABENÍ KYČELNÍHO KLOUBU............................................................23
6.1.3.2 VBOČENÁ A VYBOČENÁ KOLENA........................................................................23
6.1.3.3 PLOCHÁ NOHA.....................................................................................................24
7OSLABENÍ VNITŘNÍ.............................................................................................................27
7.1 KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ (OBĚHOVÁ ONEMOCNĚNÍ)...........................................27
7.2 OSLABENÍ DÝCHACÍHO APARÁTU (RESPIRAČNÍ OSLABENÍ)....................................................30
7.3 METABOLICKÁ OSLABENÍ..........................................................................................................32
7.3.1OBEZITA.............................................................................................................................32
7.3.2DIABETES MELLITUS (CUKROVKA)......................................................................................34
7.4 NERVOVÁ A NEUROPSYCHICKÁ OSLABENÍ..............................................................................35
7.4.1EPILEPSIE............................................................................................................................35
7.4.2ADHD, ADD / LMD.............................................................................................................36
7.4.3NEURÓZY A PSYCHÓZY.....................................................................................................37
7.5 SMYSLOVÁ OSLABENÍ................................................................................................................37
7.5.1PORUCHY ZRAKU..............................................................................................................37
7.5.2SLUCHOVÁ OSLABENÍ........................................................................................................38
7.6 OSLABENÍ Z HLEDISKA STÁRNUTÍ.............................................................................................39
SEZNAM LITERATURY.............................................................................................................41
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
1
1 ÚVOD DO ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY
Zdravotní tělesná výchova je označení záměrně vedeného didaktického procesu, jehož posláním je
zprostředkovat zdravotně oslabeným osobám pohybovou kompetenci vymezenou cíli a úkoly.
Význam zdravotní tělesně výchovy vzrůstá vzhledem k tomu, že se stále častěji projevují negativní důsledky
civilizace. Civilizační choroby a další činitelé ohrožují zdraví jedinců. Pro ně je cíleně zaměřená pohybová
aktivita jednou ze základních životních potřeb. Podílí se na odstraňování důsledků zdravotního oslabení,
zvyšuje funkční výkonnost, vede ke zlepšení zdravotního stavu (Hošková, Matoušková, 2000).
Pravidelná pohybová aktivita představuje vysoce účinnou, v praxi dosud málo doceněnou léčebnou složku pro
většinu pacientů trpících civilizačními chorobami.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
3
2 CHARAKTERISTIKA ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ
VÝCHOVY
Strnad (1996) definuje zdravotní TV jako formu řízené pohybové aktivity, která je podle tělovýchovné
kvalifikace určena jedincům III. zdravotní skupiny. Právě pro potřeby tělesné výchovy byla populace rozdělena
do 4 zdravotních skupin.
Skupina
Charakteristika zdravotního stavu
Povolené pohybové aktivity
I.
Jedinci zdraví, přiměřeně vyvinutí,
s vysokým stupněm trénovanosti
Školní TV a sport v plném rozsahu bez omezení
(vyjma omezení podle věku a pohlaví)
II.
Jedinci zdraví, méně trénovaní
Školní TV a sport v plném rozsahu bez omezení
(vyjma omezení podle věku a pohlaví)
III.
Jedinci oslabení s trvalými nebo dočasnými
odchylkami tělesného vývoje
Školní TV s úlevami a zdravotní TV, výjimečně
sportovní činnost dle stupně oslabení
IV.
Jedinci nemocní
Léčebná TV, zákaz tréninku i školní TV
Zatímco tělesná výchova a sport osob I. – III. zdravotní skupiny jsou zajišťovány pedagogy, cvičiteli a trenéry
příslušné kvalifikace, léčebná tělesná výchova spadá do kompetence fyzioterapeutů (oblast zdravotnictví).
Pro osoby se zdravotním oslabením je cíleně zaměřená pohybová aktivita jednou ze základních životních
nutností. Podílí se na odstraňování důsledků zdravotního oslabení, zvyšuje funkční výkonnost člověka a vede
ke zlepšení zdravotního stavu.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
5
3 CÍLE A ÚKOLY ZDRAVOTNÍ TV
Z komplexního pohledu je cílem zdravotní TV racionálním způsobem zprostředkovat vliv specificky zaměřené
pohybové aktivity v rozsahu, který odpovídá zdravotnímu stavu a úrovni tělesné zdatnosti oslabeného jedince.
Mimo to je nutné dbát na zlepšení pohybové a funkční výkonnosti organismu spolu s dosažením optimálního
tělesného, duševního a pohybového rozvoje (Hošková, Matoušková, 2000).
Těmto cílům jsou podřízeny zdravotní, vzdělávací a výchovné úkoly tělovýchovného procesu:
„„ úkol zdravotní – předcházet nejrůznějším psychosomatickým poruchám získáním optimálních pohybových
návyků a eliminovat tak důsledky negativního životního stylu; dále pozitivně ovlivňovat stupeň zdravotního
oslabení, zvyšovat funkční výkonnost organismu a celkovou zdatnost
„„ úkol vzdělávací – vybavit cvičence základními pohybovými dovednostmi a návyk. Prohloubit jejich znalosti
o vlastním oslabení a možnostech jeho účinného ovlivňování
„„ úkol výchovný – vytvořit u cvičence pozitivní vztah k pohybové aktivitě, která povede k trvalému pohybovému
režimu a k dalším hygienickým návykům; utvářet pocit sebedůvěry ve vlastní síly a schopnosti, k životnímu
optimismu.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
7
4 DIDAKTICKÝ PROCES VE ZDRAVOTNÍ TV
Didaktické zásady
Didaktické zásady lze definovat jako obecné požadavky, které v souladu s cíli výchovy a zákonitostmi
vyučovacího procesu určují charakter vyučování a ovlivňují jeho efektivitu:
„„ zásada uvědomělosti – spočívá v pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti
„„ zásada názornosti – znamená důkladné vytvoření představy pohybu a pohybového stereotypu
„„ zásada soustavnosti – předávané vědomosti a dovednosti mají tvořit logicky ucelený systém; cvičenec je
veden k soustavnosti tak, aby se pohybový režim stal základní hygienickou potřebou, přirozenou součástí
životního stylu
„„ zásada přiměřenosti – obsah i rozsah učiva, jeho obtížnost a používané způsoby mají odpovídat především
zdravotnímu stavu jedince; dále je třeba brát v úvahu psychický rozvoj, tělesné schopnosti a pohybové
zkušenosti, věkové a individuální zvláštnosti
„„ zásada trvalosti – výsledkem působení ve zdravotní TV mají být trvalé vědomosti, dovednosti, pohybové
návyky, které se stanou nedílnou součástí celoživotní orientace ke zdravému způsobu života.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
9
5 KOMPENZAČNÍ (VYROVNÁVACÍ) CVIČENÍ
Základním prostředkem zdravotní TV jsou kompenzační (vyrovnávací) cvičení. Mezi kompenzační cvičení patří:
„„ cvičení, která vedou k vytváření a upevňování vzpřímeného držení těla; lze je dělit na:
• cvičení uvolňovací
• cvičení protahovací
• cvičení posilovací
„„ dechová cvičení
„„ relaxační cvičení.
Cvičení uvolňovací
Slouží k uvolnění ztuhlých, málo pohyblivých kloubů a svalových kontraktur. Cvičení je zaměřeno na určitý
kloub nebo pohybový segment s cílem ho uvolnit – rozcvičit.
Pohyby se provádí všemi směry, tj. kolem všech pohybových os, do individuálně krajních poloh s minimálním
svalovým úsilím. Čím je rozsah pohybu větší, tím je vedený pohyb pomalejší. Při uvolňovacím cvičen se nesmí
se provádět švihové pohyby (Hošková, Matoušková, 2000).
Cvičení protahovací
Slouží k obnově fyziologické délky zkráceného svalu. Zkráceny jsou hlavně vazivová složka svalu, svalový skelet
i šlachy.
Důležitou úlohou při provádění těchto cvičení je tlumení a oddálení reflexů, které vyvolávají obrannou kontrakci
protahovaného svalu. Toho lze dosáhnout:
„„ záměrnou – volní relaxací svalu
„„ cvičením ve staticky nenáročných polohách – např. leh, sed
„„ pomalým cvičením, vedenými pohyby
„„ postizometrickou relaxací – útlum ve svalu bezprostředně poté, co se uvolnil z vydatné, několik sekund
trvající izometrické kontrakce.
Při zahájení cvičení je vhodné zaujmout tzv. protahovací polohu = poloha, v které se sval natáhne na svoji
momentálně největší možnou délku (Hošková, Matoušková, 2000).
Cvičení posilovací
Úkolem posilovacích cvičení je zvýšit funkční zdatnost oslabených či k oslabení náchylných svalů. Při posilování
oslabených svalů je nejprve důležité odstranit negativní působení jeho antagonisty jeho protažením.
Zařazují se cvičení dynamická pomalá, při kterých se provádí pohyby proti přirozenému odporu gravitace, kdy
vlastní zátěž vytváří hmotnost příslušného segmentu (Hošková, Matoušková, 2000).
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
11
Dechová cvičení
Dechová cvičení jsou důležitou součástí vyrovnávacího procesu ve ZTV. Význam dechu pro lidský organismus
je třeba posuzovat z několika hledisek.
„„ Význam metabolický – neustálá výměna plynů (O2, CO2) mezi zevním prostředím a tkáněmi. Tkáním je
ze zevního prostředí dodáván kyslík, který je nezbytný pro oxidoredukční procesy, při kterých dochází
k přeměně látek a energií.
„„ Význam mechanický – tlakové změny v hrudní a břišní dutině, uskutečňované pohybem bránice, ovlivňují
krevní a mízní oběh a činnost všech vnitřních orgánů.
„„ Význam formativní – vědomé ovlivňování rytmu, délky a hloubky dechu působí na svalové napětí kosterního
svalstva, které plní také funkci posturální. Svalstvo podílející se na dýchací funkci má úzkou souvislost
s hrudní páteří a hrudníkem, a proto můžeme modifikací dýchacích pohybů tvarovat nejen hrudník, ale
i hrudní páteř. Dynamická rovnováha existuje i mezi břišním svalstvem a bránicí. Má-li břišní svalstvo dobrý
svalový tonus, zlepšuje se fixace bránice při nádechu a dochází k aktivnějšímu zvednutí žeber, což má vliv
na držení těla (je tam ještě jednou u držení těla). Prostřednictvím dechových cvičení se korigují odchylky
v držení těla.
„„ Význam regulační – při procesu dýchání vyvolává změny v dráždivosti svalů. Při vdechu je kosterní svalstvo
dráždivější a naopak při výdechu dráždivost klesá; toho je využíváno pro uvolnění svalového napětí, rychlou
regeneraci sil při únavě, k nácviku koncentrace.
Fáze dýchání:
„„ inspirace (vdech) - zapojením inspiračních svalů se zvětší objem hrudníku snížením brániční klenby a elevací
žeber; v hrudní dutině se vytvoří podtlak a nastává proudění vzduchu do plic
„„ exspirace (výdech) - bránice se vydouvá směrem nahoru; v hrudníku vzniká přetlak a vytlačuje vzduch
z plic.
Typy dýchání:
„„ dýchání brániční, neboli břišní (abdominální) - na dýchání se podílí nejvíce hlavní dýchací sval – bránice
(diaphragma). Břišní dýchání se na celkovém dechu podílí z 60%
„„ dolní hrudní - hrudník se rozvírá všemi směry, tím se plní střední části plic. Při výdechu se naopak hrudník
svírá a střed plic vyprazdňuje. Hrudní dech se na celkovém podílí asi 30%.
„„ horní hrudní dýchání - zajišťují jej svalové skupiny oblasti ramen a klíčních kostí. Tato část dechu je
nejobtížněji zjistitelná a ventiluje plíce asi jen z 10%, ale je neméně důležitá.
Klidové dýchání má probíhat dle určitého časového sledu tzv. „dechovou vlnou“. Na počátku se aktivuje sektor
dolní, abdominální. Se zvyšováním intenzity dýchacích pohybů se postupně připojuje sektor dolní hrudní
a nakonec horní hrudní. Dechová vlna postupuje zezdola nahoru při inspiraci i při exspiraci. U některých
osob převažuje typ bráničního dýchání, u jiných se více zapojuje dolní hrudní sektor. U patologických stavů je
převaha horního hrudního dýchání.
Paradoxní dýchání - dýchací pohyby neprobíhají dle výše uvedeného popisu a při vdechu se břicho místo
vyklenutí zatahuje. 12
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
Rozdělení dechových cvičení:
Dechová cvičení bez doprovodných pohybů těla
„„ jsou zaměřena na rozvoj jednotlivých typů dýchání: břišního, dolního a horního hrudního, smíšeného
dýchání a na nácvik dechové vlny. U všech cvičení je výdech a vdech prováděn nosem.
Dechová cvičení s doprovodnými pohyby částí těla
„„ dechová cvičení doprovázená pohyby hlavy a krku, hrudníku, pánve a končetin významně působí na rozvoj
pomocného vdechového a výdechového svalstva. Jejich úkolem je zlepšit ventilační funkci, harmonizovat
svalové napětí a udržovat pružnost a pohyblivost hrudníku. Pohyb se koordinuje s dýcháním, jednotlivá
cvičení začínají výdechem a většinou se řídí dle obecných pravidel.
Dechová cvičení při periodických lokomočních pohybech
„„ jsou-li vytvořeny optimální podmínky (svalová rovnováha, správně budované stereotypy), lze opakovanou
pohybovou zátěží, při které jsou zvýšené nároky na ventilaci, zvyšovat výkonnost respiračního systému.
Při celkovém vytrvalostním tréninku roste vytrvalost dechových svalů tím, že se prohlubuje se ventilace
a zvyšuje se spotřeba kyslíku. Zařazení dechových cvičení při periodických lokomočních pohybech závisí na
druhu a stupni oslabení a na konkrétním úkolu, kterého mají dosáhnout.
Relaxační cvičení
Relaxační cvičení jsou cvičení vedoucí k uvolnění psychického i fyzického napětí těla. Relaxační cvičení jsou
nezbytnou součástí vyrovnávacího procesu. Nejtypičtějším relaxačním cvičením je spánek. Zdravý spánek je
důležitým prostředkem k obnovení tělesných a duševních sil, vede k uvolnění fyzického i psychického napětí,
má blahodárný vliv na činnost vnitřních orgánů. Cílem relaxačních cvičení je tedy záměrné snížení svalového
i psychického napětí a harmonizaci vnitřních funkcí. Prostřednictvím relaxačních cvičení jsou cvičící vedeni
k vědomé schopnosti uvolňovat úroveň svalového napětí.
Relaxaci lze dělit na:
„„ mimovolní – jde o neúmyslnou, bezděčnou relaxaci ve spánku, kde dochází k útlumu převážně části
ústředního nervstva
„„ volní – jde o cílené jednání, které má vést, stejně jako u mimovolní relaxace, k odpočinku nervového
systému.
Fáze nácviku relaxace:
„„ příprava k relaxačnímu cvičení
„„ nácvik relaxace po předchozím protažení svalových skupin
„„ nácvik lokální relaxace
„„ nácvik celkové relaxace
„„ nácvik diferencované relaxace (nácvik zapojovat do pohybové struktury určité svalové skupiny nezbytné
k jeho provedení).
Velký význam v relaxaci má jóga. Jóga nabízí možnost vědomého uvolnění tělesného a duševního napětí,
výsledek může přesáhnout i účinky běžného zdravého spánku. Zvláště cenné je to, že vědomé ovládnutí
relaxační techniky člověk využije v každodenním životě, např. zvládání stresových situací, schopnost lepší
koncentrace. Jóga zná větší počet relaxačních technik, které se liší vnitřní skladbou (tzn. že mají rozličné
zaměření).
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
13
Při cvičení je třeba dát pozor, aby přílišné soustředění na cvičení nevyvolalo paradoxně u cvičícího zvýšené
napětí nebo zadržení dechu.
14
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
6 DRUHY ZDRAVOTNÍCH OSLABENÍ
I. OSLABENÍ PODPŮRNĚ POHYBOVÉHO APARÁTU
„„ poruchy funkce svalových skupin
„„ poruchy osového systému těla
„„ poruchy stavby dolních končetin
II. OSLABENÍ VNITŘNÍ
„„ kardiovaskulární
„„ oslabení dýchacího systému
„„ metabolická
„„ neuropsychická
„„ smyslová
„„ z hlediska stárnutí
6.1 OSLABENÍ PODPŮRNĚ POHYBOVÉHO APARÁTU
V dnešní době dochází u všech věkových skupin vlivem nedostatku pohybové činnosti, příp. nevhodně volené
pohybové činnosti k řadě oslabení podpůrně pohybového aparátu. Mezi nejčastější civilizační nemoci jsou
označovány nemoci spojené s vadným držením těla. Vadné držení těla je nejčastěji dáno zeslabením svalového
aparátu vlivem, zanedbané fyzické činnosti nebo důsledkem psychických změn zejména u dětí a adolescentů.
Aktivním zapojením určitých svalových skupin lze vadné držení korigovat. Při dlouhodobém přehlížení však může přejít v trvalou deformitu pohybového aparátu (strukturální vadu).
Janda (2001): „Jedinou známou prevencí a současně také terapií je cílená pohybová léčba, v současnosti
nejmodernějšími trendy jsou postupy, které se snaží omezit rozvoj svalové dysbalance a které podporují
rozvoj centrálně nervových struktur, které jsou odpovědny za řízení vzpřímeného držení těla a koordinace..
Z dlouhodobého hlediska je ovšem rozhodující úprava pohybového režimu se zajištěním co možná veliké
pohybové pestrosti. I když dětí s vadným držením těla často nejsou příliš pohybově aktivní nebo nadaní,
rozhodně není důvodů k tomu, aby byly osvobozeny od školní tělesné výchovy. Naopak sporty, které umožňují
velkou pohybovou pestrost (nikoliv jednostranné) jsou obecně doporučitelné. Pochopitelně ovšem rozhodnutí
musí být individuální.“
6.1.1PORUCHY FUNKCE SVALOVÝCH SKUPIN
Mezi funkční poruchy svalových skupin řadíme převážně zkrácené posturální svalstvo, oslabené svalstvo
fyzické a z toho plynoucí svalové dysbalance (podrobně viz. skripta TVM). Tyto svalové dysbalance jsou
příčinou dalších poruch základních pohybových stereotypů, tzn. přesných naučených vzorců pro jednotlivé
pohybové činnosti vznikajících na základě stále se opakujících pohybů. Příkladem pohybového stereotypu je
například chůze nebo stereotyp vzpřímeného stoje tzv. posturální stereotyp (Čermák, Chválová a Botlíková
1998).
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
15
Oslabené a zkrácené svaly se jen zřídka objevují izolovaně, většinou dochází k jejich vzájemnému ovlivnění,
propojení a řetězení.
Příklady svalové dysbalance
Svaly posturální
(tendence ke zkracování)
Svaly fázické
Svalová dysbalance
(tendence k ochabování)
Šíjové svaly
Předsunuté
držení
s mírným záklonem
hlavy
Prsní svaly
Kulatá záda
Mezilopatkové svaly
Bederní vzpřimovače
Zvětšené prohnutí v bedrech
Břišní svaly
Sval bedrokyčlostehenní
Zvětšené prohnutí v bedrech
s vysazením hýždí
Hýžďové svalstvo
Ohybače krku
Jedním z nejčastějších oslabením pohybového aparátu dětí je chabé držení těla. Projevuje se celkovou
uvolněností svalového a vazivového aparátu při celkově nižším napětí svalstva. Charakteristickým projevem
této funkční poruchy je přílišná uvolněnost postoje, zvětšení fyziologických zakřivení páteře a zvětšení kloubní
pohyblivosti. Vada se zhoršuje při větším statickém zatížení a vlivem únavy.
Vyrovnávací cvičení
Cíl:
Nesprávné držení páteře lze vědomým úsilím změnit a dosáhnout správného držení těla. K tomu je nutné
vyrovnat svalovou nerovnováhu a usilovat o správné zakřivení páteř vytvořením správného posturálního
stereotypu.
Postup:
„„ uvolnění a protažení zkráceného svalstva - prsní svaly, ohybače kyčlí a svalstvo na zadní straně dolních
končetin
„„ posílení zádového, mezilopatkového, hýžďového a břišního svalstva k získání tonické rovnováhy
„„ posílení svalstva dolních a horních končetin, posilování klenby nožní
„„ zařazení přímivých cviků cviky - cvičení pro správné držení hlavy, ramen, polohy pánve
„„ zařazení cvičení dechových a cvičení na zlepšení kondičního stavu (Kubánek, 1995).
Nevhodná cvičení:
„„ dlouhodobá stání a chůze
„„ skoky do hloubky
„„ cvičení podporová
„„ dlouhodobá cvičení visová
„„ zvedání a nošení těžkých předmětů.
16
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
6.1.2PORUCHY OSOVÉHO SYSTÉMU TĚLA
Osový systém těla je tvořen páteří. Páteř (columna vertebralis) je součástí kostry obratlovců. Je složena z řady
obratlů (u člověka je jich 33 - 34), mezi kterými jsou měkké meziobratlové ploténky. Páteř člověka je fyziologicky
esovitě prohnutá, což zajišťuje její pružnost a umožňuje člověku vzpřímenou chůzi.
Lordóza - předozadní zakřivení krční a bederní páteře směrem dopředu
Kyfóza - předozadní zakřivení hrudní páteře a kosti křížové směrem dozadu
Jednotlivé úseky páteře
Krční obratle (vertebrae cervicales) - 7 obratlů, označení C1 - C7
Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) - 12 obratlů, označení Th1 - Th 12
Obratle bederní (vertebrae lumbales) - 5 obratlů, označení L1 - L 5
Obratle křížové (vertebrae sacrales) - 5 obratlů, označení S1 - S5, srůstají v kost křížovou
Obratle kostrční (vertebrae coccygeae) - 4-5 obratlů, označení Co1 - Co5, srůstají v kost kostrční
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1te%C5%99
V důsledku nedostatku vhodných pohybových podnětů kompenzačního charakteru, vlivem špatných
pohybových stereotypů nebo svalové dysbalance se může přirozené zakřivení páteře odchylovat od normálu
správného držení těla, a dokonce vystupňovat ve výraznější a trvalou vadu až deformitu, tj. strukturální
vadu.
K deformitám může docházet v důsledku vrozených nebo získaných vad, zánětlivých onemocnění, v důsledku
různých chorob.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
17
6.1.2.1 HYPERKYFOTICKÉ DRŽENÍ TĚLA
Hyperkyfóza je nadměrné, nepřirozené vyklenutí páteře směrem dozadu.
Hyperkyfotické držení těla (kulatá záda) je vadné držení těla, jehož podstatou je přílišné vyklenutí hrudní části
páteře. V některých případech je podmíněna dědičnými sklony nebo vrozenou deformitou těl obratlů v hrudní
části páteře, případně Scheuermannovou chorobou. Nejčastěji se však vyskytuje jako funkční odchylka bez
degenerativních změn na páteři ve formě vadného držení těla.
Příčinou hyperkyfotického držení těla je v prvopočátku ochablost zádového svalstva –
vzpřimovače trupu a mezilopatkových svalů, které nejsou schopny udržet svým klidovým
napětím páteř vzpřímenou. Důsledkem oslabení těchto svalů na zadní straně trupu jsou
kulatá záda a ochablé držení ramen, odstávání lopatek. Pokud není toto vadné držení těla
v oblasti hrudní a krčí páteře včas vyrovnáváno, odchylka držení se fixuje a vyvíjí se svalová
nerovnováha. Prsní svaly na přední straně hrudníku se zkrátí, přizpůsobí se nesprávnému
držení těla; toto zkrácení pak dále fixuje poruchu držení. Kromě toho se zmenšuje
pohyblivost v ramenních kloubech ve směru vzad a krční páteře naopak vpřed. Všechny
tyto změny vedou k tomu, že se požadovaný pohyb provádí jiným, nesprávným způsobem,
vytvářejí se a upevňují náhradní pohybové mechanismy (pohybové stereotypy).
Základní schéma svalové dysbalance:
„„ svaly oslabené: vzpřimovače páteře v hrudní oblasti, svaly mezilopatkové
sekundárně: dolní fixátory lopatek, šíjové svaly
„„ svaly zkrácené: prsní svaly
sekundárně: horní část trapézového svalu, zdvihač lopatky, krční svaly.
Kyfotické držení těla se často vyskytuje u dětí s častými zdravotními problémy (katary horních dýchacích cest)
a u dětí v pubertě. Dále bývají tímto oslabením postiženi útlé děti, které si pomáhají zapojením trapézového
svalu při nejrůznějších pohybech paží a při udržování vzpřímeného postavení nebo doplácejí na zlozvyky,
například psaní u příliš vysokého stolu. Týká se i dospělých lidí, kteří jsou nuceni pracovat dlouhodobě se
zvednutými pažemi, například kadeřnice, typické je pro zimomřivé nebo stresu často podléhající lidi.
Typy abnormálních kyfóz
Existují tři hlavní typy abnormálních kyfóz: posturální kyfóza, Scheuermannova kyfóza a kongenitální kyfóza.
Posturální kyfózy (vadné držení těla) je nejčastějším typem kyfózy, je častější u dívek než u chlapců. Tvar
obratlů je v normě.
Scheuermannova kyfóza (Morbus Scheuermann, kyfóza dospívajících) zvláště v první fázi může být zaměněna
za prosté vadné držení těla. Postihuje asi 5% mladistvých. Onemocnění začíná před 10. rokem věku a je
charakterizováno progresivně se zhoršující se kyfózou a omezením rozsahu extense hrudní páteře. Kolem 11.
roku věku se objevují prokazatelné známky, přední část těla obratlů se snižuje, vzniká klínovitá deformace těl
obratlů a tím kyfotický tvar páteře.
Kongenitální kyfóza je nejméně běžným typem abnormální kyfózy, je způsobena abnormálním vývojem páteře
během vývoje před narozením.
Existují i další poruchy, které mohou vést ke kyfóze zejména u dospělých, např. po úrazu, po operačním
výkonu, díky osteoporotickým změnám (stařecká kyfóza), zánětům a další.
Do zdravotní tělesné výchovy jsou zařazeny děti, příp. dospělí s posturální kyfózou, ostatní typy je nutné svěřit
specializovanému (zdravotnickému) pracovišti.
18
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
Kompenzační cvičení:
Cíl:
Vyrovnat funkční nerovnováhu mezi ochablým zádovým svalstvem a svaly prsními na přední straně trupu,
které jsou zkrácené; vytvoření správného posturálního stereotypu. Zařazení dechových cvičení zaměřených na
zvyšování pružnosti hrudníku.
Postup:
1. protažení horní části trapézového svalu a zdvihače lopatky, potom svalů šíjových a nakonec prsních svalů
2. začlenění oslabených svalů do pohybových vzorců, nácvik správného posturálního stereotypu (pochopení
podstaty správného držení těla v této oblasti trupu)
3. intenzivnější posílení svalů mezilopatkových
4. průběžně se zařazuje nácvik správného dýchání.
Nevhodná cvičení:
„„ hluboké předklony záklony s výdržemi bez následné kompenzace
„„ cvičení podporová, zvláště dlouhotrvající vzpory
„„ dlouhodobá cvičení visová (houpání na kruzích)
„„ často opakované kolébky vzad a kotouly bez předchozí či následné kompenzace
„„ náročná kondiční cvičení s nepřiměřenou zátěží
„„ skoky do hloubky
„„ zvedání a nošení těžkých předmětů
„„ dlouhé sezení
„„ dlouhá jízda na kole.
6.1.2.2 HYPERLORDOTICKÉ DRŽENÍ
Bederní hyperlordóza je nadměrné prohnutí v bederní části páteře.
Bederní část páteře je nejspodnější pohyblivá část páteře, která nese váhu celé horní poloviny těla. Je k tomu
uzpůsobena stavbou obratlů, které jsou mohutné; slabinou však je velká pohyblivost jednotlivých článků v této
části a neplynulý přechod posledního bederního obratle s kostí křížovou.
Někteří lidé mají vrozené sklony k hyperlordóze, v naprosté většině se však tato porucha vyvíjí jako posturální
vada v průběhu života. Může jít o poruchu vzniklou primárně v oblasti beder (zvětšené bederní zakřivení směrem
vpřed je důsledkem zvětšeného sklonu pánve v předozadní rovině; primární hyperlordóza) nebo o poruchu
sekundární jako důsledek kompenzace zvětšené hrudní kyfózy (sekundární hyperlordóza). V druhém případě
mluvíme o kyfolordotickém držení těla.
Obraz této poruchy je v bederní části trupu je v obou případech obdobný:
„„ oslabené břišní a hýžďové svaly
„„ zkrácené svaly v oblasti beder: bederní část vzpřimovačů páteře a čtyřhranný sval bederní a zkrácené
ohybače kyčle: především sval bedro-kyčlo-stehenní.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
19
Bederní hyperlordóza bývá způsobena nedostatečným pohybovým režimem a ochabnutím
břišních a hýžďových svalů, po určité době dojde ke zkrácení svalů v oblasti beder a stehen.
Zkrácené svaly znemožní normální postavení pánve a porucha se fixuje. Navíc se vytvoří
nesprávné pohybové návyky.
Zvětšené prohnutí v bedrech je jednou z nejrozšířenějších poruch držení těla, je nejčastější
příčinou onemocnění páteře v dospělosti (výhřez ploténky, ischias). Častější výskyt je u dívek
a žen.
S držením těla v oblasti beder a stavu svalstva v této oblasti souvisí způsob dýchání, zejména
brániční typ dýchání (břišní, „do břicha“). Vadné držení ovlivňuje způsob dýchání, a naopak
porucha mechanismu dýchání se postupně odrazí na funkci hybného systému. Společným
jmenovatelem jsou zde břišní svaly.
Kompenzační cvičení:
Cíl:
Cílem vyrovnávacích cvičení je vědomé ovládání pánve, odstraněním svalové nerovnováhy v této oblasti
a vytvořením správného posturálního stereotypu; nácvik správného bráničního dýchání.
Postup:
1. protažení svalů v bederní části páteře a na zadní straně stehen – postup je analytický – protahovat každý
sval zvlášť
2. začlenění oslabených svalů do pohybových vzorců, nácvik správného posturálního stereotypu (pochopení
podstaty správného držení těla v této oblasti trupu)
3. posílení svalů břišních a hýžďových – postup je syntetický – posilovat současně břišní a hýžďové svaly
4. nácvik bráničního dýchání.
Nevhodná cvičení:
„„ bederní záklony a všechna cvičení spojená se záklony
„„ opakované skoky a poskoky, skoky do hloubky
„„ zvedání těžkých předmětů
„„ dlouhé výdrže v postojích
„„ dlouhé pochody, pádlování.
6.1.2.3 SKOLIÓZA, SKOLIOTICKÉ DRŽENÍ TĚLA
Skolióza je jedním z nejčastějších, nejzávažnějších a nejobtížněji léčitelných ortopedických onemocnění
dětského věku. Existují určitá kritická období jejího vzniku, obecně však lze říct, že do ukončení kosterního
růstu se může objevit kdykoliv a její další vývoj je nevyzpytatelný.
Skolióza je vybočení páteře do strany. Je charakteristická nestejnou výškou ramen a sešikmenou pánví.
Rozlišují se dva typy skolióz – strukturální („pravá“ skolióza) a nestrukturální (skoliotické držení těla).
V případě strukturální deformity páteře prokáže Rtg vyšetření kromě narušení vertikálního průběhu páteře
i deformity těl obratlů a jejich rotaci. Při nestrukturální skolióze není příčina vybočení v samotné páteři, tvar
a postavení obratlů je v normě, ale zpravidla se jedná o přizpůsobení její křivky asymetrické pánvi, která vzniká
20
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
nestejnou délkou končetin, nebo může jít o důsledek nerovnoměrného jednostranného zatěžování, případně
nevhodného pohybového stereotypu. Nošení tašky v jedné ruce, na jednom rameni, nevhodný způsob sezení,
nerovnoměrně zatěžující sportovní disciplíny.
Vybočená páteř je funkčně méněcenná; nepruží a více se opotřebovává, je i méně pohyblivá. Rozvoj svalstva
podél páteře je asymetrický, zatížení nosných kloubů dolních končetin je nerovnoměrné. Důsledkem jsou
bolesti páteře, degenerativní změny kloubů v pozdějším věku. Dále má skolióza vliv na zhoršenou funkci
dalších systémů, především dýchacího a oběhového.
Cvičení je hlavním prostředkem při napravování skoliotického držení těla. U strukturální skoliózy má cvičení
význam především podpůrný. Může zamezit dalšímu zhoršování strukturálních změn na páteři.
Do zdravotní tělesné výchovy jsou zařazeny děti, příp. dospělí s lehčí formou nestrukturální skoliózou (tedy
skoliotickým držením těla), nápravu strukturální skoliózy a středně těžkých strukturálních skolióz je nutné
svěřit specializovanému (zdravotnickému) pracovišti.
Tato forma vyžaduje osvobození od školní tělesné výchovy a všech sportů mimo plavání (je doporučena léčebná
tělesná výchova).
Kompenzační cvičení
Cíl:
Cílem cvičení je vytvoření pevného svalového korzetu podél páteře, který zabrání dalšímu prohlubování
vybočených úseků a zmírní asymetrie v činnosti svalstva a kloubní blokády; celkové zlepšení držení těla.
Důležitým předpokladem ovlivnění skoliózy je nahrazení špatných posturálních a pohybových vzorců správnými.
Postup:
Zásady cvičení u skolióz:
1. vždy je nutné dodržovat individuální přístup ke každému cvičenci
2. zajistit pohyblivost páteře ve všech směrech, používat oboustranná, symetrická cvičení
3. cviky musí být prováděny přesně, pomalu a tahem
4. vždy se dbá na správné dýchání
5. vždy musí být dodrženo správné postavení těla a přesnou výchozí polohu cvičení
6. svalové skupiny ve zvýšeném napětí se uvolňují, zkrácené svalové skupiny se protahují, oslabené svalové
skupiny se posilují
7. rozvoj hrudníku posilováním dýchacího svalstva
8. zpočátku se cvičí v horizontální poloze a postupně se vertikalizuje.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
21
Vhodná cvičení:
„„ předklony, úklony na obě strany, otáčení trupu na obě strany, hrudní záklony, kroužení
„„ cviky na zpevnění svalového korzetu trupu ( zádového a břišního svalstva)
„„ vhodná jsou cvičení trakčního charakteru
„„ vhodná jsou cvičení rotační doprovázena vhodným dechovým cvičením
„„ velký důraz je kladen na podsazování pánve ve všech polohách spojený s dýcháním
„„ vhodná jsou cvičení visová
„„ vhodné je plávání (styly: znak, kraul).
Nevhodná cvičení:
„„ dlouhodobé poskoky
„„ skoky do hloubky
„„ dlouhodobé pochody s neúměrným zatížením a pochody
„„ nošení těžkých břemen
„„ dlouhé výdrže
„„ jednostranné zatěžování a jednostranná cvičení (Kopřivová, 2005).
6.1.2.4 PLOCHÁ ZÁDA
Plochá záda neboli nedostatečné fyziologické zakřivení celé páteře v předozadní rovině není
častou úchylkou správného držení těla. Pro tuto posturální vadu je charakteristické zmenšení
někdy až vymizení předozadního zakřivení páteře; typické je celkové ochabnutí svalstva
trupu. Pánevní sklon je zmenšený a bederní lordóza je i ve stoji téměř vyrovnaná. Plochá
záda se často vyskytují u asteniků, u vytáhlých, štíhlých dětí se špatně vyvinutým svalstvem;
vznikají na vrozeném podkladě, vyskytují se také u dětí s vrozeným malým sklonem pánve.
Páteř bez dvojitého esovitého zakřivení v předozadní rovině ztrácí schopnost plnit funkci
pevné, současně i pružné a pohyblivé osy trupu, více se opotřebovává a je méně odolná
k většímu a dlouhodobějšímu zatížení. To může vést ke skoliotickému držení těla nebo ke
skolióze.
Hlavní příčinou vzniku plochých zad je celkové ochabnutí všeho svalstva trupu popřípadě
ochabnutí svalstva převážně v jednom úseku páteře, na rozvoji oslabení se podílí nedostatečné
funkční zatěžování pohybového systému, nedostatek pohybu.
Vyrovnávací cvičení
Cíl:
Hlavním cílem je působit na vytvoření normálního předozadního zakřivení páteře se správným sklonem pánve
a ovlivnění svalové rovnováhy. Tento stav vyžaduje cviky zaměřené na celkově lepší hybnost celé páteře a dále
posílení problematických partií odpovědných za správné držení těla.
22
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
Postup:
Předpokladem vytvoření hrudní kyfózy je uvolnění svalstva v oblasti hrudní a pletence ramenního; posílením
šíjového a bederního svalstva se pomáhá vytvořit krční a bederní lordóza. Jednotlivá cvičení se volí pro každou
oblast zvlášť. Cílem je zaměřit se na jednu část páteře a postupně přecházet na další zakřivení.
1. uvolnění hrudní páteře, uvolnění svalstva v oblasti hrudní a pletence ramenního
2. zvětšení pohyblivosti páteře ve všech směrech (otáčení a kroužení, vzpřimování a předklony trupu)
3. posilování svalů v oblasti krční, bederní
4. protahovat zkrácené svaly (prsní svaly, zadní strana stehna, m. iliopsoas)
5. zařazení cvičení, která zvětšují sklon pánve, rozvoj pohyblivosti pánve
6. zlepšit dýchací stereotyp, zároveň pomáhá modelovat hrudník
7. uvědomělé vzpřímené držení těla a chůze - nošení lehkých předmětů na hlavě
8. cvičení rovnováhy.
Nevhodná cvičení:
„„ výdrže ve visech a podporech, cvičení ve vzporu
„„ rovné a prohnuté předklony
„„ tvrdé doskoky, skoky do výšky, do hloubky
„„ dlouhé pochody
6.1.3PORUCHY STAVBY DOLNÍCH KONČETIN
6.1.3.1 FUNKČNÍ OSLABENÍ KYČELNÍHO KLOUBU
Nejčastější diagnózou provázející děti s postiženým kyčelním kloubem je luxace = vykloubení, nebo méně
závažná dysplazie kyčelního kloubu. Jedná se o vrozené i vývojové změny v oblasti jamky a hlavice kyčelního
kloubu. Výsledkem pak může být více či méně narušený prostorový vztah hlavice a jamky kloubní s případným
úplným či částečným vykloubením kyčle.
Všechna oslabení kyčelního kloubu mohou mít za následek sníženou pohyblivost, nestabilitu a zhoršené
statické podmínky v kyčelním kloubu; při jednostranném oslabení vznikají i další změny v oblast páteře
(předpoklady pro rozvoj skoliózy).
Vyrovnávací cvičení:
Ke zlepšení pohyblivosti a stability v kyčelním kloubu přispívá dobrý stav svalstva v okolí kyčelního kloubu.
„„ posílení svalstva v oblasti oslabeného kloubu, tzn. všech svalů hýžďových: boční stabilizátory, velký sval
hýžďový
„„ cvičení probíhá v polohách, při kterých je oslabený kloub stabilní.
6.1.3.2 VBOČENÁ A VYBOČENÁ KOLENA
Na postavení celé osy dolní končetiny se podílejí především poměry v kyčelním kloubu. Je-li tzv. inklinační
úhel (tj. úhel mezi tělem kosti stehenní a jejím krčkem; normální je 130 stupňů) zvětšený, může se to na
dolních končetinách projevit vbočením kolen dovnitř (X nohy), zmenšení tohoto úhlu pod 130 stupňů může
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
23
provázet vybočení kolen (O nohy). Na vbočení kolen se může podílet též vadné postavení kostí v jednotlivých
skloubeních hlezna (kotníku) spolu s rozvinutou plochou nohou nebo i vady v kolenním kloubu (v důsledku
úrazu, zánětu, poranění menisků apod.).
valgozita - vbočená kolena (nohy do „X“)
varozita – vybočená kolena (nohy do „O“)
Do 3 let jsou nohy do “X“ a do “O“ zcela normálním jevem. Je to reakce na to, jak se děti vyrovnávají se
zvýšeným zatížením během trénování vzpřímeného postoje.
Vyrovnávací cvičení:
Nevyhovující tvarové a prostorové poměry kostí a tím i změněné statické poměry v kloubech se velmi obtížně
upravují. Částečnou příčinou menších vybočení od osy dolní končetiny jsou špatné pohybové návyky, ale
i nevhodná či sešlapaná obuv apod. Cílená úprava svalových poměrů (posílení oslabených a protažení
zkrácených svalů) dolní končetiny může u dětí spolu s nácvikem správné chůze a vhodnou obuví napomoci ke
zlepšení těchto odchylek.
„„ cílená úprava svalových dysbalancí dolních končetin (protažení zkrácených a posílení oslabených svalů)
„„ nácvik správné chůze
„„ vhodná obuv.
6.1.3.3 PLOCHÁ NOHA
Lidská noha má dvě základní charakteristická vyklenutí – podélnou a příčnou klenbu nožní. Tím je zajištěna
pružná a nebolestivá chůze.
Ploché nohy se vyznačují tím, že je příčná nebo podélná klenba (nebo oboje) porušena, a to způsobuje po
zvýšené zátěži chůzí nebo po dlouhodobém stání občasné a někdy až nesnesitelné bolesti. Často se přidružují
i bolesti v bederní páteři.
Získaná plochá noha může vzniknout zejména nedokonalou péčí o nohy v době růstu a nesprávným obouvání.
Zprvu malé odchylky od správného postavení nohy se mohou zafixovat, vazy a svaly nohy jsou přetěžovány
vadným postavením, ale i rychlým růstem. Významný je i vliv nezdravé obuvi.
24
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
Vyrovnávací cvičení:
„„ posílení svalů plosky nohy
„„ protažení lýtkového svalu
„„ cvičení podporující správné pohybové návyky při chůzi
„„ relaxační masáže svalů plosek nohou a nártů.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
25
7 OSLABENÍ VNITŘNÍ
7.1 KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ (OBĚHOVÁ
ONEMOCNĚNÍ)
Kardiovaskulární onemocnění patří podle WHO mezi nejrozšířenější choroby západního světa. Za posledních
deset let vzrostl počet hospitalizací s kardiovaskulárním onemocněním v České republice o 25%; 55% úmrtí
je zapříčiněno tímto onemocněním.
Právě zvyšující se nedostatek pohybu v dnešní době se spolupodílí na vzniku těch nejzávažnějších onemocnění
(dalšími faktory jsou kouření, nevhodné stravovací návyky, dědičnost). Sekundárně nedostatek pohybu
způsobuje vznik nadváhy, vysoký krevní tlak, poruchy metabolismu cukrů a tuků.
Srdce a cévní systém slouží jako pohonná jednotka těla. Všechny buňky těla potřebují pro svou činnost
pravidelný přísun živin a kyslíku a následně odvod zplodin látkové přeměny. Při pohybové činnosti nároky na
kardiovaskulární systém rostou (zejména na činnost srdce). Při fyzické práci se čerpací funkce srdce zvyšuje
z klidových 5 litrů za minutu na 25 litrů za minutu. Pravidelná aerobní zátěž má pozitivní vliv na zdatnost
srdečního svalu.
Oběhová onemocnění mohou být podle časového průběhu akutní nebo chronická, podle jejich charakteru
funkční nebo organická.
ICHS (ischemická choroba srdeční)
Základním mechanismem onemocnění je nedostatečné prokrvení srdeční svaloviny s nedostatečným přívodem
kyslíku. ICHS se vyskytuje jak ve formě akutní – infarkt myokardu, tak ve formě chronické – angina pectoris.
Jednou z nejčastějších příčin vzniku ICHS je ateroskleróza, kdy se cholesterol ukládá ve stěně cév. Důsledkem
je zesílení stěny tepen, zúžení jejich průsvitu a ztráta pružnosti. To může mít za následek nedostatečné
prokrvení a okysličení srdečního svalu. Cholesterol se v krvi přenáší dvěma typy bílkovin. Přenos cholesterolu
ze zažívacího traktu a jater do periferních tkání (např. stěny tepen) obstarávají lipoproteiny o nízké hustotě
(LDL). Tím dochází ke zvyšování rizika aterosklerózy. Opačnou funkci mají lipoproteiny o vysoké hustotě (HDL),
které cholesterol transportují do jater, kde dochází k jeho přeměně na jiné látky, nebo se dostávají zpět do
krve. Riziko vzniku aterosklerózy zvyšuje nedostatečná pohybová aktivita, která způsobuje zvýšenou hladinu
cholesterolu LDL a snižuje množství HDL (Stejskal, 2004).
Akutní formou ICHS je infarkt myokardu. Infarkt myokardu je náhlé přerušení krevního zásobování části srdce
(náhlý uzávěr koronární tepny) s následnou odúmrtí svalové tkáně. Dochází k němu náhlým uzávěrem srdeční
tepny aterosklerotickým plátem (příp. krevní sraženinou).
Chronickou formou ICHS je angina pectoris. Nedostatek přísunu kyslíku srdečnímu svalu je u AP pouze
přechodný. Pro všechny formy AP je charakteristická bolest za hrudní kostí. Tato bolest se objevuje nejdřív
pouze po těžké námaze, postupně se objevuje i v klidu.
Vysoký krevní tlak (hypertenze)
Vzniká následkem kornatění cév nebo je zapříčiněn dědičně. Představuje masově rozšířené onemocnění,
jehož výskyt se pohybuje kolem 25 % dospělé populace. Nejčastější příčinou vzniku vysokého krevního
tlaku je špatná životospráva – nadměrný přísun soli, obezita, nedostatek pohybu, nadměrná konzumace
alkoholu, kouření, stresové situace. V některých případech je hypertenze způsobená nemocemi ledvin nebo
hormonálními poruchami (Kyralová a kol., 1996).
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
27
Význam pohybové aktivity pro kardiaky
Jednou z možností prevence, ale i terapie a rekonvalescence kardiovaskulárních chorob je vhodný pohybový
režim. Pohyb, třeba i v minimální míře působí blahodárně na oběhový systém. Udržuje, ale i zlepšuje pružnost
cév, tím ovlivňuje (snižuje TK v klidu i při cvičení) krevní tlak a nároky na srdeční činnost (snížení TF). Pravidelnost
a systematičnost vede k ekonomizaci srdeční práce, projevující se nižší hodnotou srdeční frekvence při zátěži
(po 2 – 4 týdnech pravidelného tréninku) a nižšími nároky srdce na přísun kyslíku. Ekonomičtější je i distribuce
krve. Po 5 – 8 týdnech dochází k zvýšení maximální spotřeby kyslíku.
Fyzická aktivita usměrňuje metabolismus tuků a pomáhá jejich využívání tak, aby se neukládaly v cévní
stěně. V krvi lze znamenat zvýšení hladiny HDL cholesterolu, který kladně působí proti vzniku aterosklerózy
a odstraňování již vzniklých cholesterolových usazenin.
V malé míře je laktát, který je produktem látkové výměny při pohybové aktivitě, likvidován (spalován, využíván)
srdečním svalem.
Ve ZTV je vždy nezbytně nutné znát všechna rizika cvičení a kontraindikované aktivity. U kardiaků je velmi
důležité neustálé měření TF a krevního tlaku a podle výsledků určovat zátěž.
Zásady cvičení kardiaků:
1. cvičení jsou vytrvalostního cyklického charakteru
2. intenzita cvičení se pohybuje mezi 60 % až 80% maximální tepové frekvence; při nižší velikosti zatížení se
výkonnost nezvyšuje, případně i snižuje, příliš vysoké zatížení může srdečně cévní systém naopak poškodit
(hranice je individuální a je nutné poradit se s lékařem před začátkem prováděné pravidelné pohybové
aktivity)
3. vyhovující zátěží je ta, která zaměstnává co největší množství svalové hmoty a je soustředěna spíše na dolní
končetiny než na horní
4. individuální přístup při výběru pohybových aktivit, viz. zásada 2
5. cvičit pravidelně 3 – 5 x týdně 30 minut
6. stavba cvičební jednotky u kardiaků je vícevrcholová; to znamená, že její hlavní část je rozdělena do několika
částí, mezi nimiž jsou krátké pauzy vyplněné dechovým cvičením
7. je důležité, aby si každý cvičenec dokázal změřit TF. Měření provádí na začátku a na konci cvičení, v průběhu
pohybové jednotky jen po náročnějších cvicích.
Kontraindikované pohybové aktivity při onemocnění kardiovaskulárního aparátu:
„„ statická a silová cvičení, která mají vysoké nároky na oběhovou soustavu a způsobují vyšší svalovou únavu,
izometrické posilování
„„ rychlé a prudké pohyby, rychlostní krátkodobá cvičení
„„ prudké změny poloh (např. ze sedu do stoje)
„„ visy hlavou dolů
„„ cvičení na nářadí
„„ cvičení vyvolávající strach a stres (akrobacie, soutěžní hry, některé sportovní hry)
„„ nošení těžkých předmětů a zadržování dechu.
28
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
Určení doporučené hodnoty tréninkové TF:
Je závislá na klidové srdeční frekvenci cvičence a maximální srdeční frekvenci Maximální hodnoty srdeční
frekvence se odhadují podle vzorce TFmax = 220 – věk.
Výpočet:
Ke klidové tepové frekvenci se připočte 65% rozdílu klidové tepové frekvence a maximální srdeční frekvenci.
Vyjádřeno vzorcem:
TFdoporučená = TFklidová + (TFmax - TFklidová) . 0,65
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
29
7.2 OSLABENÍ DÝCHACÍHO APARÁTU (RESPIRAČNÍ
OSLABENÍ)
Dýchací ústrojí spolu s oběhovým zabezpečují v úzké koordinaci transport dýchacích plynů; úkolem dýchacího
systému je zajistit výměnu dýchacích plynů mezi zevním prostředím a krví (ventilaci). Ventilace plic je
zabezpečena činností dýchacích svalů, které musí být při své práci zásobeny také kyslíkem. Tato činnost je
řízena tak, aby byla zajištěna žádoucí výměna plynů s vysokou hospodárností. Zásada hospodárnosti spočívá
v tom, že dýchací svalstvo při výměně plynů pracuje s minimální spotřebou energie, to platí pro zdravý
organismus i pro organismus oslabený.
Při poruchách respiračního systému dochází k přizpůsobení (adaptaci) základních fyziologických dějů, které
odpovídá možnostem a potřebám oslabeného organismu; tomu se přizpůsobuje i stereotyp dýchání. Tuto
adaptaci je nutno respektovat při ovlivňování respiračního oslabení a při nácviku tzv. správného dýchání ve
zdravotní tělesné výchově. Je neekonomické pokoušet se dechovou gymnastikou o změnu ventilačního typu
(dýchacího stereotypu) u oslabeného jedince, pokud nebyla odstraněna základní příčina nesprávné ventilace.
Dýchací systém lze účinně ovlivňovat zvyšováním celkové pohybové aktivity; zvyšuje se funkční kapacita
systému a zlepšuje se hospodárnost dechové práce.
Součástí vyrovnávacího procesu jsou kromě dechové gymnastiky i cvičení pro správné držení těla.
Do zdravotní tělesné výchovy jsou zařazeni cvičenci s obstrukčními ventilačními poruchami, při nichž je funkce
dýchacího systému narušena tím, že se vytvoří překážka v proudění vzduchu v dýchacích cestách a dýchací
cesty jsou zúžené.
Onemocnění, která mají za následek zúžení dýchacích cest (obstrukční ventilační poruchy):
„„ opakovaná bronchitida, chronická bronchitida – proudění vzduchu omezuje hlenohnisavá zátka, která
vzniká v dýchacích cestách
„„ astma bronchiale - proudění vzduchu omezuje bronchiální hlen nebo bronchospasma, při kterém dochází
ke křečovitému stahu průdušek (stažení průduškového hladkého svalstva).
Astma bronchiale (průduškové astma)
Astma je onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí,
což postupem času vede ke ztíženému dýchání až k dechové nedostatečnosti.
Projevy astmatu záleží nejen na tíži onemocnění, ale také na věku pacienta a jeho celkovém způsobu života.
Astmatický záchvat vzniká neočekávaně; na začátku dráždění ke kašli, prodloužený výdech, neklid, strach,
pocení, pocit tísně na prsou. K hlavním příznakům patří dušnost (astmatická dušnost je většinou typicky
výdechová). Při dalším zhoršování stavu se objevuje cyanosa, celková slabost. Dlouhotrvající dušnost
nemocného vyčerpává, takže nemůže vyvíjet dostatečné úsilí, aby zvýšený dýchací odpor překonal. Dýchání
je velmi povrchní, ventilace plic nízká, nastává nedostatek kyslíku v tkáních a v organizmu se naopak hromadí
oxid uhličitý.
Toto onemocnění je četné, začínající v raném dětství. V klidovém období se dětský astmatik po funkční stránce
v podstatě neliší od zdravého vrstevníka. Z toho důvodu se ke stanovení pohybové náplně astmatiků využívá
stejných obecných principů a zásad jako u dětí zdravých. Je však nezbytné brát v úvahu tato omezení:
„„ nižší adaptace na zátěž než odpovídá věkovým normám
„„ předčasná únava dýchacích svalů, ty bývají zkráceny
„„ různé deformity hrudníku; hrudník je spíše v nádechové fázi, vadné držení těla (Kyralová, 1996).
30
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
Význam pohybové aktivity
Cílem ZTV je pomocí vhodně zvolené pohybové aktivity zlepšit stav dýchacích funkcí, funkčního stavu svalstva,
držení těla, fyzickou zdatnost, výkonnost a celkovou adaptaci organismu na tělesnou zátěž a současně i zlepšit
psychický stav cvičenců.
Vyrovnávací cvičení při oslabení dýchacího aparátu:
1. Dechová cvičení zaměřená na trénování dýchacího svalstva (cíl: usnadnit vhodný typ dýchání):
„„ cvičení na uvolnění svalových struktur v oblasti hrudníku a pletence ramenního
„„ cvičení vedoucí posílení dýchacích svalů, zvláště svalů výdechových (stabilizátory lopatek, mezižeberní
a břišní svaly)
„„ dýchání proti odporu – foukání do vody, do zúžené trubice, nafukování balónků, vydechování do vody při
pomalém plavání – prodlužuje se výdech
„„ doporučováno je plavání (znak) a pobyt ve vodě (ovlivňuje dýchání, pohyblivost hrudníku a páteře, i krevní
oběh).
2. Cvičení pro nácvik správného držení těla - fixování optimálního posturálního stereotypu
Kondiční pohybové aktivity při oslabení dýchacího aparátu:
„„ doporučuje se trénovat celkovou vytrvalost při zátěži střední intenzity
„„ vhodné jsou dynamické činnosti prováděné intervalově; intervalová zátěž v délce 2 – 3 minuty
„„ výběr sportovního odvětví je ovlivněn kvalitou venkovního a vnitřního prostředí, kde sport probíhá.
Mezi vhodné sporty pro astmatiky patří: plavání, turistika, jízda na kole, intervalové zátěže – např. tenis,
volejbal, basketbal, sprinty.
U osob s restriktivní ventilační poruchou lze na doporučení lékaře zařazovat kondiční formy pohybových
aktivit:chůze, běh, hry, vybrané sportovní hry.
Zásady pohybového režimu osob s oslabením dýchacího systému:
1. za klidových podmínek je třeba klást důraz na dýchání nosem; pozornost se věnuje výdechu, který má být
delší
2. při dechových cvičení se základní poloha cvičence volí podle cíle, kterého se má cvičením dosáhnout;
vertikální polohy jsou sice náročné na správné držení těla, ale vitální kapacita v této poloze dosahuje
nejvyšších hodnot a stoj je nejvýhodnější polohou pro dýchací cvičení; v horizontálních polohách je ztížen
výdech
3. dechová cvičení se využívají k ovlivnění posturálního stereotypu a naopak, správné držení těla umožní
optimální mechaniku dýchání
4. při cvičení je třeba dbát hygienických zásad, vhodné bezprašné prostředí, před cvičením vpřed hodinou
uvolnit dýchací cesty, hrudník a břicho
5. intenzita cvičení se postupně zvyšuje a zařazují se další pohybové činnosti
6. při stanovení pohybových aktivit a velikosti zátěže vycházet z doporučení lékaře
7. nevhodné jsou všechny činnosti, při kterých je omezeno dýchání nebo intenzita přesahuje možnosti
cvičence.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
31
7.3 METABOLICKÁ OSLABENÍ
„Metabolismus – látková výměna je souhrn veškerých dějů (fyzikálních a chemických), které probíhají uvnitř
organismu a které slouží k získání energie a k tvorbě látek potřebných pro činnost organismu, jeho fungování,
růst, vývoj, apod.“ (M. Vokurka 1994).
Poruchy metabolismu jsou poruchy, při nichž je látková výměna narušena; dochází k nesprávné přeměně živin
nebo nesprávnému hospodaření organismu s vodou.
Nejčastějšími metabolickými poruchami jsou obezita, cukrovka, dna.
7.3.1OBEZITA
Obezitu definujeme jako nadměrné hromadění energetických zásob v podobě podkožního tuku (M. Vokurka
1994).
Masový výskyt obezity je zdravotním problémem civilizovaných zemí. V ČR je pouze 35 % mužů a 25 % žen
v rozmezí žádoucí hmotnosti. Tuk tvoří 10 – 15 % tělesné hmotnosti. U obézních to může být až 60%. Není
důležitá váha – svaly jsou těžší než tuk a každý má jinak těžké kosti, ale právě procento tuku (Kyralová a kol.,
1996).
Faktory ovlivňující vznik obezity
Dědičné dispozice - na vzniku obezity se podílí řada příčin i rozličných mechanismů. Jedním z faktorů, který
ovlivňuje vznik obezity, jsou dědičné dispozice. Obézní rodiče mají ve velkém procentu obézní dítě. Zvlášť
obezita matky je velkým nebezpečím pro potomky. Dědičný faktor ovlivňuje tělo dítěte tak, že si organismus
šetří energetické rezervy. Tuková tkáň má nižší schopnost uvolňovat mastné kyseliny. U jedinců s vrozenou
dispozicí k obezitě bývá i rozdílná distribuce živin v těle. Přednostně se ukládají do tukové tkáně a tím vzniká
i snáze obezita. Živiny mají schopnost se přeměňovat v závislosti na potřebě organismu – cukry na tuky
a naopak. Proto je důležitá vyváženost stravy.
Rodinné prostředí - na vznik obezity má vliv i rodinné prostředí – chuťové záliby, výživové zvyklosti. Závažnou
příčinnou vzniku obezity je i překrmování v kojeneckém věku a nesprávné složení stravy u těhotných žen
(budoucích matek). To vytváří podklad jak pro zvyšování počtu tukových buněk. – hyperplazii, tak pro
zvětšování jejich velikosti – hypertrofii. Kritické období pro zvyšování počtu tukových buněk trvá od narození
do tří let věku dítěte. Při vzniku obezity v dospělosti pak už jde zejména o zvětšování objemu tukových buněk.
Psychologické faktory - mají také vliv na obezitu. Mezi nimi a přívodem potravy je určitá souvislost. Přejídání
může být důsledkem stresových situací. U některých lidí je tomu naopak.
Hormonální dysbalance - nejčastěji hypofunkce štítné žlázy. Tloušťka v důsledku choroby je v populaci daleko
méně častá než otylí připouštějí. Většina otylých chorobou často omlouvají svůj vzhled.
Nedostatek pohybové činnosti - často související se sedavým zaměstnáním. Obecně lze říci, není li energetický
příjem dostatečně vyvažován výdejem energie svalovou činností, zvyšuje se obsah tuku v těle.
Ukazatele obezity
V praxi se míra obezity zjišťuje různými způsoby:
„„ Brocův index
BI % = hmotnost v Kg/(výška - 100) x 100
Za normální se považují hodnoty 1 a nižší, optimálně kolem 0,9
„„ BMI index = hmotnost v kg / výška2 uvedená v metrech
32
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
BMI
Kategorie
Zdravotní rizika
méne než 18,5
podváha
vysoká
18,5 - 24,9
norma
minimální
25,0 - 29,9
nadváha
nízká až lehce vyšší
30,0 - 34,9
obezita 1. stupně
zvýšená
35,0 - 39,9
obezita 2. stupně (závažná)
vysoká
40,0 a více
obezita 3. stupně (těžká)
velmi vysoká
Zdroj:www.index-bmi.cz/
Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem. Body Mass Index udává méně přesné údaje zejména u dětí,
starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI provede lékař, který
zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů a typ postavy.
Typy obezity:
„„ gynoidní – hruškovitý tvar – tuk je nahromaděn převážně na hýždích a stehnech, vyskytuje se převážně
u žen; tento typ obezity není spojen s vyšším výskytem kardiovaskulárních a metabolických komplikací
„„ androidní – tuk bývá rozložen na hrudníku a břiše a tvar těla připomíná jablko, vyskytuje se častěji u mužů;
tento typ s sebou nese zvýšený výskyt metabolických a kardiovaskulárních komplikací (ICHS i mozkových
příhod, cukrovky a hypertenze)
Dlouhodobé působení obezity přináší další komplikace. Zvýšená hmotnost způsobuje rychlejší opotřebování
kloubních chrupavek. Dochází k degenerativním změnám na nosných kloubech, k artrózám. Obezita je také
rizikem pro vznik aterosklerózy, dále má negativní vliv na činnost dýchacího aparátu, způsobuje též hormonální
poruchy – sterilitu.
Ovlivňování obezity
Důležitým předpokladem ovlivňování obezity je takový postup, který vede k úbytku tělesného tuku, ale aktivní
tělesné komponenty jsou měněny minimálně.
Podstatou redukce hmotnosti je navození stavu negativní energetické bilance (příjem energie je menší než
její spotřeba), kdy je organismus nucen pro udržení metabolismu mobilizovat vlastní energetické rezervy
shromážděné hlavně ve formě tuku. Největší chybou dietního režimu je však hladovění, které způsobuje
postupné zpomalování metabolismu a následné ukládání živin do rezerv.
S růstem tukové tkáně se navíc zpomaluje bazální metabolismus. Čím větší je svalová hmota člověka, tím
větší je klidový metabolismus. To znamená, že svalová tkáň na svou klidovou údržbu spotřebuje více energie.
Snižování tělesné hmotnosti musí být výsledkem vhodné úpravy příjmu potravin a pravidelného cvičení.
Na spálení 1 kg tukové tkáně je nutný energetický výdej 7200 kcal.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
33
Zásady pro cvičení obézních:
1. střední zátěž 110 – 130 tepů za minutu, intenzitu zatížení volíme zpočátku nízkou, později přecházíme
v dynamickou zátěž střední intenzity (maximálně 60 – 70 % TFmax)
2. cvičení má vytrvalostní charakter
3. trvání cvičení 1 – 2 hodiny; při cvičení, které trvá do ¾ hodiny se spalují pouze cukry, teprve potom mastné
kyseliny
4. ideální je výdej energie 800 kJ za jednu cvičební jednotku
5. cvičit denně
6. při cvičení nezatěžovat nosné klouby, upřednostňují se cvičení v nízkých polohách
7. nestresující cviční, při němž je klid a pohoda
8. cvičení doplnit o plavání (ve vodě teplé 26°C a více se 2 x zvyšuje bazální metabolismus)
9. vhodný je cyklický pohyb aerobního typu, během kterého se štěpí tuky, např. jízda na kole
10.sledovat únavu u cvičenců a zařazovat oddychové pauzy
Kontraindikované pohybové aktivity pro obézní cvičence:
„„ nezatěžovat nosné klouby (vhodné hlavně u začátečníků, kdy je hmotnost vyšší)
„„ poskoky, skoky a přeskoky
„„ dlouhodobé silové cviky (krátkodobé můžeme zařadit)
„„ cvičení na nářadí (hrozí vyšší riziko úrazu)
„„ pozor na celkové přetěžování dolních končetin dlouhým stáním a dlouhými pochody v pomalém tempu.
7.3.2DIABETES MELLITUS (CUKROVKA)
Diabetes melitus je porucha látkové přeměny způsobená nedostatkem inzulínu, nebo sníženou citlivostí tkání
na inzulín.
Příčiny vzniku cukrovky nejsou jasné. Uplatňuje se dědičnost, autoimunita – vytváření protilátek proti
inzulinovým čidlům či samotnému inzulínu, obezita, přejídání a jiné. Pro chorobu je typická zvýšená hladina
cukru v krvi. Nedostatek inzulínu či necitlivost tkání k jeho účinku snižuje využití cukrů tkáněmi. Buňky pak
hradí své energetické nároky z tuků a bílkovin. (Kyralová a kol., 1996).
Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky,
ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu (10%) jsou ničeny buňky slinivky břišní, které
produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Diabetes II. typu (85%) je způsoben sníženou
citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu. Většinou objevuje ve středním a pozdním věku. Cukrovka II. typu
je výrazně podmíněna geneticky a faktory zevního prostředí (hlavně nedostatkem pohybu a nadměrným
příjmem potravy). Často je spojena s obezitou (až třetina nemocných), urychlenou aterosklerózou a hypertenzí.
Současná britská studie (2011) uvádí, že dospělých s cukrovkou za posledních 30 let dvakrát přibylo.
Význam pohybové aktivity pro diabetiky II. typu
Pravidelná pohybová aktivita je velmi důležitá pro diabetiky II. typu. Jejím hlavním významem je zvyšování
citlivosti periferních buněk na inzulín, což vede ke snížení nároků na jeho produkci a snížení zvýšené hladiny
inzulínu v krevní plazmě. Další kladný efekt pravidelných tělesných cvičení je ustálení krevního cukru na
34
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
požadované úrovni, udržení optimální hmotnosti, zlepšení struktury svalu (zásobárna svalového glykogenu,
ze kterého se při nízké glykémii uvolňuje glukóza), zlepšení tělesné a duševní pohody; oddaluje nebo úplně
zamezuje vzniku nebezpečných komplikací typických pro diabetes II. typu.
Zásady cvičení diabetiků II. typu
1. cvičení v ZTV je vhodné jen u kompenzovaných forem cukrovky
2. cvičení není vhodné pro diabetiky se závažnými orgánovými onemocněními na cévách, ledvinách a játrech,
pro diabetiky s častými hyperglykémiemi a diabetiky s ketoacidózou (přítomnost acetonu v moči)
3. dávkování je přísně individuální
4. cvičit pouze mimo dobu vrcholného působení léku, nejdříve 2 hodiny po aplikaci
5. před cvičením je nutné zvýšit příjem cukrů potravou; začátek cvičení by měl být zhruba 45 minut po jídle
6. pohybová aktivita by měla mít vytrvalostní charakter cyklický bez kolísání intenzity
7. trvání pohybové aktivity by nemělo přesáhnout 45 minut, doporučuje se 14 - 45 minut
8. frekvence cvičení vždy pravidelná ideálně 4x týdně, nejlépe ve stejnou dobu, případně rozložit 1 – 3 x
denně
9. déletrvající činnosti jako je turistika, cyklistika vyžadují častější krátké pauzy, kdy diabetik doplní živiny
a tekutiny
10.důležité je, aby cvičenec měl při hodině u sebe nějakou formu cukru (bonbón, kostku cukru)
Kontraindikované aktivity
„„ posilovací cvičení s těžkými činkami a posilování s velmi vysokou intenzitou
„„ úpolové sporty – box, judo, zápas, karate a jiné bojové sporty
„„ aktivity, u kterých není zajištěn plný kontakt se zemí – parašutismus, paragliding, potápění, rafting
„„ všechna cvičení, která jsou provozována s velmi vysokou intenzitou
7.4 NERVOVÁ A NEUROPSYCHICKÁ OSLABENÍ
Nervová soustava člověka je svou skladbou a strukturou nejsložitějším systémem v živé přírodě.
7.4.1EPILEPSIE
Epilepsie je záchvatovité onemocnění postihující zhruba 2 % populace. Záchvaty jsou charakterizovány
poruchou vědomí, citlivostí, hybnosti či chování a vegetativních funkcí. Epilepsie má mnoho příčin a je
projevem mozkové dysfunkce a nadměrné vzrušivosti nervové tkáně. Charakter záchvatu závisí na funkčním
významu příslušné postižené oblasti. Nejčastěji se záchvaty projevují ztrátou paměti se zachováním pouze
automatizovaných pohybů (chůze, běh).
Tělesná aktivita příznivě ovlivňuje průběh choroby.
Kontraindikované pohybové aktivity
„„ příliš intenzivní a objemově náročná aktivita, která by vyvolala příliš vysoký stupeň únavy
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
35
„„ aktivity, při kterých by mohlo při náhlém záchvatu dojít ke zranění (cvičení ve vodě, gymnastika na nářadí,
např. na hrazdě)
7.4.2ADHD, ADD / LMD
Problematika lehkých odchylek mentálního vývoje je fenomén dnešní doby. Pojem specifické poruchy učení
a chování představuje završující název pro skupinu poruch, kterým se připisují dysfunkce centrálního nervového
systému ( Matějček, 1993).
Syndrom ADHD - projevuje se hyperaktivitou i poruchou pozornosti
Syndrom ADD - projevuje se poruchou pozornosti
Pojmy ADHD a ADD jsou popisné, označují odchylné projevy (soubor symptomů) bez ohledu na jejich příčinu.
Termín LMD – lehká mozková dysfunkce, označuje přibližně totéž. LMD označuje poruchy, které mají určitou
etiologii (původ onemocnění).
Příznaky syndromu ADHD, ADD:
1. Porucha pozornosti – projevuje se nedostatečnou kontrolou a ovládáním pozornosti z hlediska jejího
zaměření i délky trvání.
2. Impulzivita – projevuje se zbrklými, často zcela neadekvátními reakcemi, děti nejsou schopné dodržet
pravidla, na kterých se předem dohodly, při plnění úkolů dělají často zbytečné chyby. Často nejsou schopny
odhadnout následky svého jednání a pouští se do fyzicky nebezpečných činností, aniž by braly v úvahu
možné ohrožení. S tím souvisí zvýšené riziko úrazu.
3. Hyperaktivita (ADHD) - projevuje se nadměrným nutkáním k pohybu, k aktivitě, která je neúčelná
až nesmyslná, a dítě ji nedokáže nijak tlumit a ovládat. Takové děti nedovedou sedět v klidu, nejsou
schopny dělat cokoliv v klidu. Aktivita těchto dětí mívá zvýšenou rychlost i intenzitu, nepřiměřenou
vyvolávajícímu podnětu, a proto vyžaduje značné množství energie. Tyto děti však větší množství energie
nemají. Hyperaktivita bývá tudíž často spojena se zvýšenou unavitelností a s tím související podrážděností
(Svoboda, 2001).
Význam pohybové aktivity pro děti s LMD/ADHD
Především u dětí s ADHD je pohyb nutnou součástí jejich terapie. Děti mohou být neobratné, nešikovné, mívají
špatnou koordinaci; nemusí však mít žádné problémy v oblasti motoriky, což ovšem neznamená, že je pro
ně pohyb méně důležitý. Pravidelný pohyb neovlivňuje nejen tělesnou zdatnost, ale také nervovou soustavu
a psychiku, což je pro tyto děti velice důležité, pomáhá jim ve střídání aktivních a pasivních činností, usnadňuje
jim zvládání jejich hyperaktivity.
Zásady cvičení pro děti s LMD/ADHD:
1. pro tělesnou výchovu dětí s LMD je zásadní naučit je kontrakci a relaxaci svalů
2. délka cvičení je maximálně 45 minut
3. děti musejí být neustále zaměstnané, avšak nesmí dojít k přetěžování
4. jakákoli činnost je spíše krátkodobá a je třeba ji pravidelně střídat s odpočinkem a uvolněním
5. je třeba dbát na to, aby mělo dítě hodně pohybu, odreagování a her
6. nevhodná jsou stresová cvičení, např. některé sportovní hry
7. nedopustit, aby se dítě naučilo něčemu nesprávně - těžko se pak přeučuje.
36
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
7.4.3NEURÓZY A PSYCHÓZY
Neurózy jsou funkční poruchy vyšší nervové činnosti, v nichž jsou úzce spojeny individuální dispozice jedince
s vnějšími faktory ovlivňujícími strukturu a reakce osobnosti.
Psychózy jsou duševní poruchy vážně narušující duševní existenci jedince ve vztahu k němu samotnému
a k vnějšímu světu. Jsou charakterizovány změnami myšlení, chování, vyjadřování, nálady a vnímání (halucinace).
Význam cvičení u neurotiků a psychotiků:
„„ tělesná aktivita je stimulační, zároveň je antideprivačním činitelem; při pohybové činnosti dochází
k vyplavování endorfinů – hormonu štěstí
„„ cvičení usnadňuje kontakt a komunikaci s druhými osobami.
Doporučené pohybové aktivity:
„„ nejvhodnější jsou sportovní hry – možnost svobodně až nevázaně se odreagovat
„„ jóga – nácvik duševní koncentrace a relaxace; vědomým zvládnutím svalového uvolnění klesá i psychické
napětí.
7.5 SMYSLOVÁ OSLABENÍ
Smyslové orgány jsou receptory vnímající podněty z okolí. Zprostředkovávají životní pocity a vjemy.
7.5.1PORUCHY ZRAKU
Zrak je nejdůležitějším lidským smyslem. Zprostředkuje zhruba třetinu až polovinu veškeré komunikace
s okolním prostředím. Zrakový analyzátor je nejdůležitějším orientačním a koordinačním orgánem při pohybu
člověka. Zraková oslabení bývají trvalého rázu.
Do zdravotní tělesné výchovy může lékař zařadit jedince s těmito druhy zrakového oslabení:
„„ refrakční vady – krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus; osoby s výraznými vadami (nad 10 dioptrií)
patří do III. zdravotní skupiny
„„ nevidomost.
Význam pohybové aktivity
Ve zdravotní tělesné výchově je třeba soustředit se velké míře na rozvoj a nácvik správných pohybových
stereotypů. Zrakově oslabení jedinci mají tendenci ke křečovitému držení těla s kyfotickým postavením a ke
křečovitým pohybům.
Je vhodné zařadit cvičení na posílení ostatních smyslů, prostorové orientace a pohybové koordinace; dále
rytmická cvičení a tance, při nichž dochází ke zlepšení lokomoce, výsledkem je pružná a bezpečná chůze.
Doporučené pohybové aktivity
U osob se zbytky zraku je důležité zaměřit se na:
„„ koordinaci zrakového a motorického analyzátoru – uchopování a podávání, házení, chytání, nácvik délky
a rytmu kroku mezi metami, podbíhání a přeskakování švihadla, cvičení rovnováhy na kladině
„„ cvičení orientační schopnosti
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
37
„„ cvičení zrakové lokalizace – zasahování cílů, házení šipek na terč, koulení kuželek
„„ cvičení rychlosti zrakového vnímání
„„ akomodaci zraku – házení na mety různě vzdálené
Kontraindikované pohybové aktivity
Při výběru jednotlivých pohybových aktivit je nezbytné zajistit, aby při cvičení nebyl zatěžován nebo dokonce
ohrožován oslabený zrak. Ke cvičencům je třeba přistupovat individuálně (podle druhu vady a jejího stupně).
Do pohybové náplně se v žádném případě nesmí zařadit:
„„ prudké pohyby hlavou
„„ nárazy
„„ tvrdé doskoky nebo polohy, při nichž dochází k překrvení hlavy, tedy předklony, zejména prudké
a dlouhotrvající.
7.5.2SLUCHOVÁ OSLABENÍ
Poruchy sluchu mohou být geneticky podmíněné, vrozené získané vady (vznikly v embryonálním stadiu nebo
v souvislosti s porodem) nebo získané během života nejčastěji jako následek chronických stavů onemocnění,
jako např. chronický zánět středního ucha. Poruchy sluchu jsou různého stupně: nedoslýchavosti, zbytky
sluchu, hluchota.
Sluchové oslabení bývá provázeno poruchou rovnováhy nebo poruchou určení polohy těla.
Jedinci se sluchovým postižením, v důsledku svých obtíží s dorozumíváním, velmi často tvoří izolovanou
skupinu, kde prostředkem komunikace je znaková řeč. Právě tělesná výchova a sport může být pro tyto lidi
integračním činitelem.
Význam pohybové aktivity
Vhodně zvolená pohybová aktivita může příznivě ovlivňovat některé negativní jevy, které se mohou u jedinců
s sluchovým postižením objevovat. Jde především o poruchy rovnováhy a pohybové koordinace vlivem
nedostatečné orientační a integrační schopnosti sluchového analyzátoru. U sluchově postižených často
nacházíme celkovou ochablost svalstva, chybné pohybové stereotypy, zvláště stereotypy posturální a dýchací.
Zvláštní důraz se ve zdravotní tělesné výchově klade na rytmická cvičení. Rytmus a dynamika jsou podstatnými
složkami pohybového projevu při různých činnostech. Sluchově oslabení jedinci jsou ochuzeni v oblasti
vnímání a prožívání rytmických podnětů. Ostatní analyzátory, kromě motorického a kinestetického, nejsou
schopny převzít a nahradit tuto funkci. Motorické a kinestetické podněty obohacují nejen pohybový projev, ale
i biologické rytmy v organismu. Zvláštní význam pro rytmus pohybu, dýchání, srdeční činnosti a dalších rytmů
mají dynamické cyklické činnosti, kde se pravidelně střídá napětí s uvolněním.
Kontraindikované pohybové aktivity
I když u osob se sluchovým oslabením prakticky nejde o zvláštní somatické (tělesné) odchylky, vyřazujeme
z tělesné výchovy všechna cvičení, při kterých mají cvičenci subjektivní potíže. Nevhodná cvičení jsou zejména
cvičení, která způsobují otřesy hlavy, cvičení, při kterých dochází k prudkému pohybu hlavy nebo k překrvení
hlavy (cvičení hlavou dolů); dále všechna cvičení, při nichž dochází k zadržení dechu. Nedoporučuje se ani
plavání s hlavou pod vodou a skoky do vody.
38
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
7.6 OSLABENÍ Z HLEDISKA STÁRNUTÍ
Délka života každého člověka je sice dědičně naprogramována, ale podílejí se na ní i zevní faktory. Mezi
nejdůležitější faktory patří prodělané choroby, životní prostředí, výživa a životní styl jedince.
Člověk se nachází na vrcholu svých fyzických sil mezi 20 a 25. rokem života. Později dochází k více, či méně
pozvolnému poklesu funkčních kapacit jednotlivých systémů. Výraznější pokles je zaznamenáván po 50. roce
života. Nejzávažnější změny v průběhu stárnutí jsou v oběhovém systému. Cévní stěna ztrácí svoji pružnost
– dochází až k ateroskleróze, zvyšování krevního tlaku, selhávání srdeční činnosti. Klesá adaptabilita cévní
soustavy na zátěž, snadno vznikají závratě či mdloby, zejména při prudké změně polohy. Změny nastávají též
v dýchacím systému - snižuje se elasticita plic, tím klesají ventilační a respirační schopnosti. Stárnutí postihuje
celý pohybový aparát – ubývá svalové hmoty, kosti se stávají lámavější, stárnou i chrupavky. Časté bývají
kloubní bolesti, zejména v bederní páteři, kolenních a kyčelních kloubech.
Výkonnost člověka závisí na řadě činitelů: na charakteru pohybové činnosti, na vůli člověka a na stupni
vynaloženého úsilí, na aktuální úrovni požadovaných schopností a dovedností, na funkčním stavu organismu.
Význam pohybové aktivity
Omezení kapacity organismu lze částečně kompenzovat prodloužením doby potřebné k provedení dané
pohybové činnosti, čili zpomalením pohybu. Není-li k dispozici delší doba, trpí přesnost výkonu. Úbytek
tělesných a duševních funkcí se projevuje nejzřetelněji na maximálním výkonu.
Staršímu člověku je důležité ponechat určitou volnost v tom, jak si činnost zorganizuje, jaké postupy zvolí
a podobně. Starší cvičenci projevují sklony přesunout důraz, pokud je to možné, z rychlosti na přesnost.
Doporučená cvičení
Pro osoby starší 50 let platí obecný vzorec pro určení vhodné tréninkové tepové frekvence:
TF = 170 – věk
„„ cvičení na odstranění svalových dysbalancí a podporu správného držení těla
„„ důraz na cvičení, které udržují pohyblivost všech kloubů, zvláště nosných
„„ zařazení dynamických cvičení vytrvalostního charakteru
„„ zařazení vytrvalostní rytmická cvičení přiměřené intenzity.
Do pohybových režimů je vhodné zařadit:
„„ pěší turistiku
„„ plavání
„„ cyklistika
„„ zimní turistika na lyžích.
Méně vhodná cvičení – aktivity zařazují se individuálně:
„„ cvičení na nářadí
„„ sjezdové lyžování
„„ sportovní hry
„„ tenis.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
39
SEZNAM LITERATURY
BOTLÍKOVÁ, V. Vyrovnávací cvičení: kyčle, kolena, ploché nohy. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1992. ISBN 8085521-15-6.
BOTLÍKOVÁ, V. Vadné držení těla u dětí. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1992. ISBN 80-85521-16-4.
ČERMÁK, J.,CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1992. ISBN
80-85521-18-0.
DOSTÁLOVÁ, I., GAUL-ALÁČOVÁ, P. Vyšetřování svalového aparátu. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. ISBN 8085783-51-7.
HOŠKOVÁ, B. MATOUŠKOVÁ, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum, 2000.
ISBN 80-7184-621-X.
CHVÁLOVÁ, O. Vyrovnávací cvičení: vybočení páteře. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1992. ISBN 80-8552113-X.
CHVÁLOVÁ, O. Vyrovnávací cvičení: nadměrné prohnutí v bedrech. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1992. ISBN
80-85521-12-1.
CHVÁLOVÁ, O. Vyrovnávací cvičení: „kulatá“ záda. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1992. ISBN 80-85521-11-3.
JANDA, V., Vadné držení těla, m. Scheuermann: Doporučené postupy pro praktické lékaře. Projekt MZ ČR
zpracovaný ČLS JEP za podpory grantu IGA MZ ČR 5390-3 [online], 2001. [cit. 2011-06-20]. Dostupné z:
<www.cls.cz/dokumenty2/os/r110.rtf>.
KOPECKÝ, M. Zdravotní tělesná výchova , Projekt „Program průběžného vzdělávání učitelů základních škol
vzdělávajících žáky s mentálním postižením CZ.1.07/1.3.00/08.0223. [online], 2010. [cit. 2011-06-20].
Dostupné z:
<www.ftk.upol.cz/_katedry/apa/esf_3_1_1/download/zdr_tv.doc>.
KUBÁNEK, B. Základy zdravotní tělesné výchovy pro žáky základních škol. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 1992. ISBN
80-85783-52-7.
KUČERA, M. a kol. Pohyb v prevenci a terapii, kapitoly z tělovýchovného lékařství pro studenty fyzioterapie.
Praha: Nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998, IBSN 80-7184-042-4.
KYRALOVÁ, M., MATOUŠKOVÁ, M. Zdravotní tělesná výchova II. část. 1.vyd. Praha: Onyx, 1996. ISBN 8085228-39-4.
LEWIT, K. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace. 1. vyd. Praha: NaDaS, 1990. ISBN 80-7030-096-5.
MATĚJČEK, Z.Dyslexie : specifické poruchy čtení, Jinočany : H & H, 1993. ISBN:80-85467-56-9.
PERNICOVÁ, H. et al. Zdravotní tělesná výchova. Praha: Fortuna,1993. ISBN 80-7168-086-9.
SEMAN, P. Bakalářská práce: Problematika sedavého životního stylu – následky a jejich kompenzace, ,
MASARYKOVA UNIVERZITA, Fakulta sportovních studií MU, Brno, 2010. Vedoucí diplomové práce Mgr. Lenka
Beránková, Ph.D.
SVOBODA a kol. Psychodiagnostika dětí a dospívajících Portál, 2001. ISBN 978-80-7367-566-0.
STRAKOVÁ, T. Disertační práce: Vztah tělesné stavby a funkčního stavu pohybového systému ve věku adults.
Brno Fakulta sportovních studií MU, Brno 2006.
STRNAD, P. Vybrané kapitoly z tělesné výchovy zdravotně oslabených. Praha: SPN, 1973.
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum
41
VÉLE, F. Kineziologie pro klinickou praxi. Praha : Grada/Avicenum, 1997. ISBN 80-7169-256-5.
VOKURKA, M. Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf, 1994. ISBN 80-85800-06-3.
Časopis:
Zdravotní tělesná výchova [online]. 2008, roč. 12, č. 4 [cit. 2011-06-20]. Dostupné z: <www.caspv.cz/
download/magazine/pohyb-4-08-vnitrek-18-32-16.pdf>.
42
Zdravotní tělesná výchova - Učební a metodický materiál pro studijní obory Sociální činnost a Pedagogické lyceum