Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě

Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě / Gustav Mahler’s Monument in Jihlava
Pomník Gustava Mahlera
v Jihlavě / Gustav Mahler’s
Monument in Jihlava
Pomník Gustava Mahlera
v Jihlavě / Gustav Mahler’s
Monument in Jihlava
Vydáno k odhalení pomníku dne 7. 7. 2010 / Issued on the occasion of the unveiling ceremony held on 7. 7. 2010
Jihlava 2010
© Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě
ISBN 978-80-254-7494-5
Úvodem
Introduction
Krátce po založení občanského sdružení Společenství za zřízení
pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, jež vzniklo z iniciativy manželů
Poukarových na jaře roku 2004, jsme začali uvažovat o tom, že pokud
se podaří záměr vyjádřený v názvu uskutečnit (a jinou možnost jsme
si tehdy ani nepřipouštěli), vydáme jako výraz poděkování všem, kteří
tomu napomohli, publikaci.
K realizaci pomníku vedla dlouhá cesta. Na jejím počátku byla
jednání s představiteli městské a krajské samosprávy a pracovníky
jihlavského magistrátu a krajského úřadu, která neustala ani později.
Vždy jsme se setkávali s podporou našeho záměru, která byla
korunována převzetím financování celého projektu, jehož součástí
se stal i velkoryse koncipovaný Park Gustava Mahlera, Statutárním
městem Jihlava a čtyřsettisícovým příspěvkem kraje Vysočina, jenž
významně podpořil i vydání této publikace. Díky doporučení básníka
Jiřího Kuběny se nám podařilo získat významného českého sochaře
světového jména Jana Koblasu, který se s hlubokým zaujetím ujal
vytvoření pomníku. Jako velice důležité se nám jevilo získávání morální
podpory, kterou jsme hledali nejen u politických představitelů, ale také
v kulturních kruzích u nás i v zahraničí a hlavně mezi nejširší veřejností.
K tomu byla potřebná účinná propagace záměru a informování o něm,
Early after the foundation of the Society for the Erection of
a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, a civic association established
on the initiative of Mr. and Mrs. Poukar in the spring of 2004, we planed
to issue a publication as an expression of thanks to all those who
participated in the carrying out of this intention included into the name
of the association, if such intention will be put through (and other
possibility we wouldn’t allow at all then).
But it was still to go a long way towards the carrying out of the
monument. At its beginning, there were discussions and negotiations
with representatives of the city and regional authorities and with officers
of the Council of Jihlava City and Regional Office, not stopping even
later. We always have been received with appreciation for our intention,
finally crowned with takeover of the whole project funding – a part
of which became the Gustav Mahler’s Park generously proportioned
– by the Statutory City of Jihlava and by the Vysočina Region authority
that contributed a sum of four hundred thousand crowns and significantly
supported also the issue of this publication. Thanks to references of poet
Jiří Kuběna, we could appoint a world renowned Czech sculptor, Jan Koblasa,
to create the monument, and he undertook this task with a deep concern.
It was also very important, in our opinion, to obtain moral support that we
7
Úvodem / Introduction — —
v čemž nám velmi pomohl tisk, především Jihlavské listy, ale také
regionální redakce celostátních deníků MF Dnes a Deník (do roku 2006
Vysočina). Stěžejním úkolem však bylo získávání finančních prostředků,
které spočívalo v oslovování potencionálních dárců se žádostmi
o příspěvek na pomník a tvořilo hlavní náplň činnosti v letech
2006–2009. Konečná částka 628 700,- Kč, kterou se takto podařilo
získat, snad dostatečně dokládá, že pomník získal podporu nejen
u politiků a úředníků, ale také u značné části veřejnosti, a dokazuje,
že i v současné ekonomicky nelehké době může mít takováto občanská
iniciativa úspěch.
Kniha je připomínkou této cesty a jejím cílem je vzdát hold
umění, v tomto případě nejen hudbě Gustava Mahlera, i když o tu
jde samozřejmě především, ale také práci Jana Koblasy, díky němuž
získává Jihlava špičkové výtvarné dílo. Je členěna do dvou oddílů.
První, uvedený příspěvky představitelů Statutárního města Jihlavy
a kraje Vysočina a senátora Václava Jehličky, je věnován pomníku
Gustava Mahlera. Obsahuje texty Josefa Poukara, předsedy občanského
sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě,
básníka Jiřího Kuběny, jednoho z iniciátorů a podporovatelů pomníku,
kunsthistorika Petra Spielmanna, sochaře Jana Koblasy, tvůrce pomníku
a dalších sochařských děl v parku, jehož koncepci navrhl, a architektů
Martina Laštovičky a Víta Doležela, autorů projektu Parku Gustava
Mahlera. Následuje kalendárium zachycující vznik pomníku pohledem
našeho občanského sdružení, které doplňuje výběrová bibliografie
článků o pomníku.
Druhý oddíl je sestaven z textů osobností z oblasti kultury a vědy,
především z hudebních kruhů, které vznikly na žádost občanského
sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě.
Jejich hlavním tématem, pojednaným ovšem z různých úhlů pohledu,
je hudba a osobnost Gustava Mahlera. Od původně plánovaného
záměru vytvořit bloky podobně zaměřených příspěvků, případně
vyčlenit texty muzikologické a příspěvky, které nějak reflektují vznik
8
were searching for not only at political representatives but also within the
cultural circles inland and abroad and, above all, within the general public.
To reach this, an efficient promotion of and information about
our intention was necessary. As regards this, we were strongly supported
by the press, mainly by Jihlavské listy, a local newspaper, on the one hand,
and also by regional editorial sections of MF Dnes and Deník (till 2006 called
Vysočina), national periodicals, on the other hand. However, to collect funds
by addressing prospective donators and requesting contributions for the
monument erection was a fundamental task and our main activity from
2006 to 2009. The final sum of CZK 628,700.00, that we were able
to collect in this way, proves perhaps sufficiently that the monument
gained support not only of politicians and officers but also of a major part
of the general public, and proves also that such civic-minded initiative can
be successful even in recent times of an economically difficult situation.
The book shall commemorate this way and pay tribute to Gustav
Mahler’s music, which is the main concern in this case, but also to the
Jan Koblasa’s work, thanks to which Jihlava acquired a superb piece-of-art.
The book has been divided into two parts. The first one, introduced
by articles of the Statutory City of Jihlava and Vysočina Region
representatives and of Václav Jehlička, a senator, is dealing with the
monument to Gustav Mahler. It contains texts of Josef Poukar, chairman
of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava,
civic association, Jiří Kuběna, poet and one of the prime movers and
supporters of the monument, Petr Spielmann, art historian, Jan Koblasa,
sculptor and creator of the monument and of other sculptures situated
into the park, the concept of which he proposed, and of Martin Laštovička
and Vít Doležel, architects, authors of the Gustav Mahler’s Park design.
Further, it contains a Calendarium describing the monument establishment
from the perspective of our civic association, completed by a selected
bibliography of articles dealing with the monument.
The second part has been compiled of articles of personalities from
the fields of art and science, above all from musical circles, these texts have
jihlavského pomníku, bylo upuštěno, texty jsou řazeny abecedně podle
jmen autorů a tvoří tak pestrý kaleidoskop.
Jako obrazový doprovod jsou použity skici a studie Jana Koblasy,
jeho pracovní fotografie, fotografie modelů a rozpracovaných soch,
ukázky architektonických návrhů a projektové dokumentace parku
a další materiál.
Jsme potěšeni, že se díky občanské iniciativě a pochopení a podpoře
představitelů Statutárního města Jihlavy podařilo vytvořit významné
umělecké dílo, které podle našeho názoru důstojným způsobem vzdává
hold nejvýznamnějšímu Jihlavanovi.
Výbor občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě
been written on request of the Society for the Erection of a Monument
to Gustav Mahler in Jihlava, civic association. Their main subjects are
Gustav Mahler’s music and personality regarded, of course, from different
points of view. We abandoned our initial idea to put together articles
on similar themes, or to cluster musicological texts and contributions
reflecting somehow the establishment of the monument in Jihlava. Articles
have been ordered alphabetically according to names of their authors and
are creating a colourful kaleidoscope.
Sketches and drawings of Jan Koblasa, his working photographs,
photographs of models and of unfinished sculptures, parts of architectural
designs and project documentation and further materials have been used
as a visual accompaniment of the book.
We are pleased with the fact that thanks to a civic-minded initiative
and thanks to the appreciation and support of the Statutory City of Jihlava,
a significant piece of art has been created, paying tribute, according to our
opinion in a dignified way, to the most renowned citizen of Jihlava.
Committee of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler
v Jihlavě, civic association.
9
Poděkování občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě / Thanks given by the Society for the Erection of a Monument
to Gustav Mahler in Jihlava
Na pomník a park Gustava Mahlera v Jihlavě přispěli
/ Following persons contributed to the erection of the monument
to Gustav Mahler and to the construction of the Gustav Mahler’s
Park in Jihlava:
Občanské sdružení Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera, Praha
Pozemní stavby Jihlava, spol. s r. o.
PSJ, a.s., Jihlava
Rieder Beton spol. s r.o., Jihlava
Tchibo Praha, spol. s r. o.
Nejvýznamnější dárci / The most bountiful donators:
ACO Czech Republic
Automotive Lighting s.r.o., Jihlava
Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s.
Bohemia Piano s.r.o., Jihlava
Významní dárci / Significant donators:
Agrostav, a.s., Jihlava
Be.F.Ce. s.r.o. – Mahlerův penzion „Na hradbách“, Jihlava
Jipocar Transport, s.r.o., Jihlava
Illana a Michael Krausovi, USA
Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a.s.
M&K Galerie M. Kumbárová, Jihlava
Zdeněk Moštěk, Ostrava
Motorpal, a.s., Jihlava
10
Dále přispěli / Other donators:
Agro Měřín, s. r. o. / Autoservis Máca, s. r. o., Jihlava / Marie Burianová,
Jihlava / CA Ježek, Jihlava / Zdeňka Coufalová, Jihlava / Petr Dvořák,
Opatov / Jaroslava a František Hoffmannovi, Praha / Antonín Holub,
Jihlava / JUDr. Alena Chloupková, Jihlava / Juliana Jirousová, Stará
Říše / Františka Jirousová, Stará Říše / Jan Kasal, Žďár nad Sázavou /
Knihkupectví Otava, Jihlava / Stanislav Krátký, Mikulov / KRYF, s. r. o.,
Jihlava / Henry Mahler, USA / Jaromír Nerad, Kanada / Neuman Karel
– Neuspol, Jihlava / OK Trend, s. r. o., Praha / Ing. Milan Palák, Ostrava
/ Ing. Jaroslava Pešánová, Jihlava / Ing. Josef Poukar, Jihlava / Josef
Poukar ml., Jihlava / Selma a.s., Jihlava / CA Jitka Stránská, Jihlava /
Marie a Miroslav Svatošovi, Jihlava / Transa, s.r.o., Jihlava / Vltava
Stores, a.s., Brno / Vodárenská akciová společnost, a.s., Jihlava / Hanuš
Weigl, Izrael / Zeos Uni, Jihlava.
11
Aukce uměleckých děl / Art Auction:
Obrazy a plastiky do aukce, jejíž výtěžek byl věnován na vybudování
Parku Gustava Mahlera, poskytli výtvarníci ze Sdružení výtvarných
umělců Vysočiny a Klubu výtvarných umělců Horácka. Bez nároku
na honorář věnovali umělecká díla Jindřich Boška, Ivan Martin Jirous,
Juliana Jirousová, Jan Koblasa, Jiří Kuběna, M&K Galerie M. Kumbárová
a Daniel Reynek. Svá díla, využitá jako dar pro vylosované účastníky
aukce, věnovali zdarma studenti Střední umělecké školy grafické
v Jihlavě. / Paintings and sculptures given into the auction, proceeds
of which were used for construction of the Gustav Mahler’s Park, have been
devoted by visual artists from the Association of Visual Artists of Vysočina
and from the Club of Visual Artists of Horácko. The following individuals
devoted their pieces of art into the auction and waived their remuneration:
Jindřich Boška, Ivan Martin Jirous, Juliana Jirousová, Jan Koblasa, Jiří
Kuběna, M&K Galerie M. Kumbárová a Daniel Reynek. Students of the
High School of Graphical Art donated their works used as presents for the
auction participants drawn by lots.
Dále děkujeme / Further, we would like to thank to:
Gabriela Beňačková, Jonathan Carr, Vlasta Emmert, Jiří Hubač, Jaroslav
Huňáček, Jiří Jakeš, Jiří Kuběna, Dana Poukarová, Vlasta Reittererová,
Jiří Rychetský, Pavel Toman, Jiří Varhaník, Hanuš Weigl
Jan Kaleta, Alena Kottová, Tomáš Koukal, Horymír Kubíček, Katina Lisá,
Ivana Schallnerová, Irena Wagnerová a další představitelé Statutárního
města Jihlavy a kraje Vysočina a pracovníci Magistrátu města Jihlavy
a Krajského úřadu kraje Vysočina, kteří podporovali myšlenku zřízení
pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě a svým přístupem přispěli k její
realizaci / and other representatives of the Statutory City of Jihlava and
of Vysočina Region and officers of the Jihlava City and Vysočina Region
authorities, who supported the idea of erection of the monument to Gustav
Mahler in Jihlava and contributed to its implementation by their attitude
and efforts
autoři příspěvků a fotografií do publikace / authors of articles and
photographs for the publication
členové občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě, jmenovitě alespoň Milan Palák a manželé Svatošovi /
members of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler
in Jihlava, among them, e.g., Milan Palák and Mr. and Mrs. Svatoš
a všichni ti, kteří jakýmkoliv způsobem podpořili myšlenku vybudování
pomníku Gustava Mahlera a přispěli k jeho realizaci. / and all those who
supported in any way the idea of the monument to Gustav Mahler and
contributed to its implementation.
12
13
I
Jihlava Gustava Mahlera
Jihlava of Gustav Mahler
Ing. Jaroslav Vymazal
/ primátor statutárního města Jihlavy, 30. června 2009
/ Mayor of the Statutory City of Jihlava, June 30th, 2009
Jestli jsme si něco takového nemohli dovolit vyslovit po desetiletí,
pak jsem si jist, že nyní s hrdostí můžeme. Právě se uzavírá významná
část jedné kapitoly vztahu města a jejího slavného obyvatele. Jihlava
definitivně vzdává hold géniovi, otvírá park nesoucí jeho jméno, prostor
nesoucí symboliku jeho myšlenek a citu, které uplatňoval ve své hudbě,
středem toho všeho je pak právě Gustav Mahler.
Otevření Parku Gustava Mahlera vnímám nejen jako gesto úcty
géniovi a jako nabídku dalšího místa pro odpočinek obyvatel našeho
města. Otevření Parku Gustava Mahlera chápu také jako smíření,
jako symbol tolerance a porozumění mezi lidmi a národy. Už to, že se
vybudování parku nesoucího jméno tohoto hudebního skladatele stalo
jednou z priorit města, je důvodem i následkem změn, kterými jako
společnost procházíme. Jsem velmi rád, že se tak stalo. Je to velmi
pozitivní a nadějeplná výpověď o této době a zejména o nás, kteří
v této době žijeme. V čase, kdy se zamýšlím nad obsahem těchto řádků,
ještě nemohu tvrdit, že se Gustav Mahler stal čestným občanem města
Jihlavy. Z výše uvedeného nepochybuji, že se tak stane. Mám zato,
že společenská atmosféra a naše obecné povědomí o této osobnosti
světové hudby dozrály na úroveň, kdy rozhodnutí o přiznání čestného
občanství nemůže být pro zastupitele města složité.
18
For decades we could not dare to express something like that, now, I am
sure we can with pride: a significant chapter of the relationship between
the town and its famous citizen is just being closed. Jihlava definitely pays
tribute to the genius, it opens a park bearing his name, a space bearing the
symbolism of his ideas and sentiment that he applied in his music, and in
centre of that all is standing even Gustav Mahler.
I perceive the opening of the Gustav Mahler’s Park not only as
a gesture of esteem for the genius or as an offer of another place for
the rest of inhabitants of our town. I understand the opening of the
Gustav Mahler’s Park also as a conciliation, as a symbol of tolerance and
understanding among the people and the nations. The fact itself that the
building of the park bearing the name of this musical composer has become
one of the priorities of the municipal authorities, is a reason for and also
a consequence of changes that we go through as the society. I am very glad
that this happened. It is a very positive and hopeful testimony of these
times and, especially, of us who are living at this time. At the moment when
I am thinking about the content of these lines I still cannot state that
Gustav Mahler has become a honorary citizen of the Jihlava City. Due to the
above mentioned, I do not doubt that it will happen. I am of the opinion
that the social atmosphere and our general awareness of this personality
19
Jestli samotný park a pomník nese symboliku hudby Gustava
Mahlerova, pak samotný prostor s živou přírodou a vodou je velmi
symbolický. Moje přirovnání není zvlášť objevné, ale možná se na něm
snadno shodneme. V sousedství kamenných rušných ulic a dopravních
tepen se zrodil ostrov zeleně a klidu, jako je hudba Gustava Mahlera
uklidňující i oživující uprostřed mnohdy vyprahlých hodnot našeho
uspěchaného života. Je mým velkým přáním, aby se park opravdu
stal přirozenou součástí historického centra města, kde se budou lidé
scházet, diskutovat, nabírat nové síly.
Parkem a pomníkem Gustava Mahlera se nyní bude moci Jihlava
v nejlepším slova smyslu chlubit, bude se o něm snažit dát světu vědět,
bude zvát všechny, kdo budou mít zájem takové místo navštívit. Je
ovšem důležité připomenout, že jde o výsledek práce nikoliv anonymní
instituce, ale zcela konkrétních osob, obyvatel města a milovníků hudby
Gustava Mahlera, kteří s myšlenkou přišli, oslovili a motivovali další
a další lidi k rozhodnutím a práci, na jejichž konci nyní stojíme. Chci
všem, kteří se jakkoliv podíleli na vybudování Parku Gustava Mahlera,
z celého srdce poděkovat. Činím tak jako člověk zvolený do čela města,
činím tak i jako obyvatel města. Jsem na svoje spoluobčany velmi hrdý.
20
of the musical world have matured to such level that the decision about
awarding the honorary citizenship cannot be a complicated challenge for
the city representatives.
The park and the monument are bearing the symbolism of the Gustav
Mahler’s music, and also the space itself with live nature and water is very
symbolic. My comparison is not especially inventive, but perhaps you would
agree to it. In the neighbourhood of the stony busy streets and traffic
arteries, an island of verdure and calmness was born, calming down and
enlivening like the Gustav Mahler’s music in the middle of many emotionless
values of our hasty life. It is a great wish of mine for the park to become
a natural part of the historic centre of the town where people will meet,
discuss, gather new powers.
Since now, Jihlava will be able to boast of, in the best sense of the
word, the park and the monument of Gustav Mahler, it will try to let the
world know about it, it will invite all who will be interested in visiting such
place. However, it is important to remind that it is not the result of work
of an anonymous institution, but of particular persons, citizens of the
city and lovers of the Gustav Mahler’s music, who brought up the idea,
addressed and motivated other people for decisions and work, at the end
of which we are standing now. I want to thank most heartily to all who
participated in the building of the Gustav Mahler’s Park in any manner.
I am doing so as a person elected to head the city, on the one hand and
also as a civil person, a citizen of the city, on the other hand. I am very
proud of my fellow-citizens.
Gustav Mahler a Vysočina
Gustav Mahler and the Moravian Highlands
MUDr. Jiří Běhounek / hejtman kraje Vysočina, 20. října 2009 / Commissioner
of the Vysočina Region, October 20th, 2009
Vysočina – není to jen užívaný zeměpisný pojem, ale představuje
také kraj s rozsáhlým přírodním bohatstvím a mnoha historickými
památkami utvářenými po staletí našimi předky.
Mimořádné kulturní hodnoty a dědictví Vysočiny obdivují nejen
početní návštěvníci z domova i zahraničí, uznává je rovněž odborná
tuzemská a světová veřejnost. Tři památky zapsané na Seznamu
světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – historické jádro
Telče, Santiniho kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru
nad Sázavou a třebíčské židovské ghetto s bazilikou sv. Prokopa – řadí
Vysočinu na první příčku mezi ostatními kraji v České republice. K těmto
nejvýznamnějším kulturním skvostům patří i řada národních kulturních
památek, desítky plošně chráněných území historických měst a obcí
a množství nemovitých a movitých kulturních památek.
Vydáme-li se po stopách historie od severu k jihu, nemůžeme
opomenout významné osobnosti, které z Vysočiny pocházejí a jsou
s naším krajem nezapomenutelně spjaty. Jejich význam a odkaz
připomínají četné památníky, galerie a muzea, kterých se v kraji nachází
bezmála devadesát.
Highlands (Vysočina) – it’s not just a geographical term used, but also
a region with vast natural beauty and many historical sites created by
our ancestors through centuries.
Extraordinary cultural values and heritage of the Highlands are admired
not only by numerous visitors from home and abroad, but also recognized
by professionals inland and worldwide. Thanks to the three sites registered
in the UNESCO World Heritage Sites Register – the historical centre of Telč,
Santini’s church of St. John of Nepomuk on the Zelená hora near Žďár nad
Sázavou and the Jewish ghetto with St. Prokop Basilica in Třebíč – Highlands rank first among other regions of the Czech Republic. These are the
most important cultural treasures among many other registered national
monuments, dozens of conservation areas of historic towns and villages
and a large number of immovable and movable items of cultural heritage.
If we trace the history from north to south, we can not forget
celebrities who come from the Highlands and are memorably connected
to our region. Their significance and achievements are commemorated by
numerous monuments, galleries and museums, of which are situated
in the county nearly ninety.
21
— — Jiří Běhounek
Mezi osobnostmi z Vysočiny, které dosáhly mezinárodního
věhlasu a významu, přináleží důstojné místo hudebnímu skladateli
a dirigentu Gustavu Mahlerovi, jehož dnes zná celý hudební a kulturní
svět.
Mahler svým působením na Moravě, v Čechách a na území
nynějšího Rakouska, Německa, Maďarska a Slovinska vytváří jakýsi
předobraz moderního Evropana dnešních dnů. Jeho hudba neznající
hranic pronikla až za moře do Ameriky. Je považován za posledního
velkého symfonika 19. století a za jednoho z nejlepších rakouských
symfoniků vůbec. Byl také znamenitým dirigentem, patřil k těm
umělcům, kteří dokázali spojit stejně dokonalou stránku tvůrčí
a výkonnou, a zkušenosti, které získal u dirigentského pultu, jistě
v mnohém ovlivnily a obohatily jeho skladby.
Až mnohem později, než by si tento velikán zasloužil, byl doceněn
i v rodné zemi. Zásluhu na znovuobjevení Mahlerova díla v 80. letech
20. století mají především čeští dirigenti Rafael Kubelík a Václav
Neumann.
Jako představitel kraje Vysočina jsem hrdý zejména na Mahlerovy
vazby k našemu kraji. Tady, v malé obci Kaliště u Humpolce se Mahler
v roce 1860 narodil, v Ledči nad Sázavou v domě svých prarodičů
22
Among personalities of the Highlands, who have reached
international fame and importance, a dignified place pertains to composer
and conductor Gustav Mahler now being known to the entire world
of music and culture.
Through his activities in Moravia, Bohemia and Austria (within its
contemporary boundaries) and also in Germany, Hungary and Slovenia,
Mahler embodies a modern European artist of today. His boundless music
crossed over the ocean to America. He is considered to be the last great
symphonist of the 19th century and one of the best Austrian symphonists
at all. He was also an excellent conductor, being an artist who managed to
combine both the perfect creative and performing sides, and the experience
gained through his conducting activity certainly influenced and enriched his
musical work in many ways.
Much later than it should happen, Mahler became to be valued in his
native country. The merit of the new discovery of Mahler’s work in the
1980s belongs mainly to Czech conductors Rafael Kubelík and Václav
Neumann.
Being a representative of the Vysočina Region, I am in particular proud
of Mahler’s ties to our region. He was born in 1860, in a small village Kaliště
near Humpolec. Mahler as a four-year-old boy discovered an old piano in
jako čtyřletý prý objevil na půdě starý klavír a s ním i svůj celoživotní
zájem o hudbu. V Jihlavě prožil dětství a období dospívání, je to
doba jeho prvních veřejných vystoupení a počátek samostatného
komponování, Želiv je pak spojena s jeho první studentskou láskou.
Jak i sám Mahler několikrát připomenul, všechny tyto zážitky, pocity
a zkušenosti z mládí společně s místní lidovou hudebností se později
promítly i do jeho díla. Po smrti svých rodičů se již do Jihlavy nikdy
nevrátil, ačkoliv až do roku 1911, kdy ve Vídni zemřel, zde měl domovské
právo.
Vysočina se ke svému slavnému rodákovi hrdě přihlásila až ke
konci 20. století. V roce 1986 byla za účasti národního umělce Václava
Neumanna otevřena stálá expozice věnovaná životu a dílu Gustava
Mahlera v Muzeu dr. Aleše Hrdličky v Humpolci, vzdáleném
7 kilometrů od skladatelova rodiště. Roku 1994 pak byla v domě
na Kosmákově ulici v Jihlavě zpřístupněna další stálá expozice, kterou
připravilo Muzeum Vysočiny Jihlava, nazvaná „Mladý Gustav Mahler
a Jihlava“. O desetiletí později byla tato expozice zmodernizována
a přemístěna do zrekonstruovaných prostor Domu Gustava Mahlera
ve Znojemské ulici.
Dalším počinem připomínajícím Mahlerovu osobnost se staly oslavy
„Gustav Mahler 2000 & Jihlava“ uspořádané u příležitosti 130. výročí
prvního Mahlerova veřejného vystoupení v městském divadle a 140.
výročí jeho narození v roce 2000.
Od poloviny 90. let 20. století došlo z iniciativy Občanského
sdružení Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera a za podpory
mnoha významných našich i zahraničních osobností k postupné
rekonstrukci rodného domu hudebního skladatele v Kalištích
u Humpolce, kde si mohou turisté a návštěvnici vychutnat genia loci
umělcova rodiště.
Příspěvkem kraje Vysočina k propagaci Mahlerovy tvorby
a k upevnění obecnějšího povědomí o jeho propojení s Vysočinou je
vytvoření pětidílné ediční řady nahrávek Mahlerových děl provedených
the attic of his grandparents’ house in Ledeč nad Sázavou, and he allegedly
joined with it his lifelong interest in music. He spent his childhood and
adolescence in Jihlava, where his first public appearances and self-standing
composing took place. Town of Želiv, then, refers to his first teenage love.
Mahler himself reminded several times that all these experiences and
sentiments of his youth together with the local public musicality were later
also reflected in his work. After the death of his parents he did not return
to Jihlava more, although he had a right of domicile here until 1911, when
he died in Vienna.
Highlands proudly acknowledged the famous native not earlier than at
the end of the 20th century. It was in 1986, when in the attendance
of Václav Neumann, awarded National Artist, a permanent exhibition
devoted to the life and work of Gustav Mahler was opened in the Museum
of Dr. Aleš Hrdlička in Humpolec, 7 kilometres far from the composer’s
birthplace. In 1994, in a house in Kosmákova Street in Jihlava, a permanent
exhibition was opened, prepared by the Museum of Highlands in Jihlava
(Muzeum Vysočiny), under the name “Young Gustav Mahler and Jihlava”.
Ten years later, this exposition was updated and moved to the renovated
House of Gustav Mahler in Znojemská Street.
Another event reminding Mahler’s personality was the celebration
“Gustav Mahler 2000 & Jihlava” organized at the occasion of the 130th
anniversary of Mahler’s first public performance in the town theatre and
of the 140th anniversary of his birth, in 2000.
Since the mid of 1990s, through an initiative of a civic association
named Mahler 2000 – Gustav Mahler Society, and supported by many
important domestic and foreign personalities, the renovation of the
composer’s birth house started in Kaliště near Humpolec, where tourists
and visitors can enjoy genius loci of the artist’s birthplace.
A contribution of the Vysočina Region to the promotion of Mahler’s
work and to the strengthening of the general awareness of his connection
with our county is a five-part editorial series of recordings of Mahler’s
pieces performed by prestigious orchestras within the territory of our
23
renomovanými hudebními tělesy na území našeho kraje. Významným
a již tradičním kulturním podnikem je od roku 2002 pořádaný hudební
festival „Hudba tisíců – Mahler Jihlava“, organizovaný Občanským
sdružením Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera.
Jako trvalá pocta Gustavu Mahlerovi bude sloužit jihlavské
veřejnosti i návštěvníkům krajského města park v centru Jihlavy,
kterému dominuje socha umělce spolu s dalšími uměleckými prvky
od Mistra Jana Koblasy.
S potěšením konstatuji, že tento významný dirigent a skladatel
světového formátu postupně získává uznání a respekt i na své rodné
Vysočině. Jsem rád, že se tak děje právě v době, kdy si celý hudební svět
připomíná významná životní jubilea Gustava Mahlera.
Rovněž mne velmi těší, že kraj Vysočina mohl jasně a konkrétně
deklarovat, jak si váží umělcova odkazu tím, že nemalou finanční
částkou podpořil v průběhu několika let všechny záměry a aktivity,
které přispějí k lepšímu poznání a pochopení osobnosti Gustava
Mahlera a jeho jedinečného hudebního díla.
24
region. Since 2002, a significant and already traditional cultural event is the
music festival “Music of Thousands – Mahler Jihlava” organized by
a civic association named Mahler 2000 – Gustav Mahler Society.
A park in the centre of Jihlava City dominated by the statue of the
artist along with other artistic elements from the master sculptor Jan
Koblasa, a permanent tribute to Gustav Mahler in Jihlava, will serve to the
public and visitors of the regional centre.
I am pleased to note that such important conductor and worldclass composer is gradually gaining recognition and respect in his native
Highlands (Vysočina). I am glad that this happens at a time when the whole
musical world commemorates major anniversaries of Gustav Mahler.
I am very pleased too, that the authority of the Vysočina Region could
declare clearly and specifically how it appreciates the artist’s heritage,
as it financially supported, by considerable amounts through several years,
all projects and activities that are contributing to a better knowledge
and understanding of the personality of Gustav Mahler and his unique
musical work.
Evropan Gustav Mahler
Gustav Mahler European
Mgr. Václav Jehlička
/ senátor Parlamentu České republiky, 8. června 2009
/ Senator of the Czech Republic Parliament, June 8th, 2009
V době, která hledá, a také nachází, společné kořeny evropských
národů, je připomenutí 100. výročí úmrtí Gustava Mahlera velmi
záslužné. Mahler není jen velký hudební skladatel a dirigent, ale je
to také velký Evropan, který svůj osobní život prožil v Evropě, o níž
usilujeme. V Evropě bez hranic, v Evropě, kde jednotlivé národy žijí vedle
sebe a vzájemně spolupracují. Jsem rád, že jsme se dožili doby, kdy se
k němu hlásí Vysočina a celé Česko, ale stejně tak Rakousko, Německo,
Maďarsko či Slovinsko. Ve všech těchto zemích žil a především vytvořil
své nesmrtelné dílo. Pojítek společné Evropy je a bude jistě mnoho.
Gustav Mahler již před více než sto lety ukázal, že jedním, a určitě
hodně důležitým, je také hudba.
Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě bude nejen logicky připomínat
jihlavskou etapu jeho života, ale obohatí centrum Vysočiny o nevšední
umělecké dílo.
Všem, kdo na tom mají zásluhu, patří mé poděkování.
In our time, when we are looking for and finding common roots of European
nations, the commemoration of the 100th anniversary of Gustav Mahler’s
death is of merit. Mahler was not only a great composer and conductor, but
he was also a great European who lived his personal life in such Europe, we
strive for, Europe without frontiers, where individual nations are living side
by side and working together. I’m glad we lived to see the time when not
just Vysočina (Highlands) but entire Czech Republic, as Austria, Germany,
Hungary and Slovenia profess to him. He has been living and, first
of all, creating his immortal work in all these countries. There certainly are
and will be many connecting links between nations of the common Europe.
Already more than a century ago, Gustav Mahler has shown that the music
evidently is very important one of those links.
The memorial to Gustav Mahler in Jihlava will not only logically remind
the Jihlava period of his life, but in addition it will enrich the Vysočina
(Highlands) Centre by a remarkable work of art.
My thanks to all having the merit in this.
25
26
I
„Chci navrátit se v kraj svůj rodný, víc cizinou už nebloudit…“
“I whish to come again to my native heath, no more go about like the Wandering Jew…”
Josef Poukar / předseda občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě
/ Head of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association
Je neoddiskutovatelné, že tvorbu Gustava Mahlera významně ovlivnilo
prostředí, v němž vyrůstal, v dochované korespondenci se však o svém
dětství v Jihlavě příliš nezmiňuje. Traduje se ale několik více či méně
věrohodných historek z tohoto období, které bývají uváděny jako
doklad Mahlerova hudebního nadání. Jedna z nich je zaznamenána
také v nedávno vydané biografické knize Mellisy Müllerové a Reinharda
Piechockeho Alice Herzová-Sommerová. Rajská zahrada uprostřed pekla
(Praha 2009, s. 32–33). Vyprávění Fanny Schulzové, babičky Alice
Herzové-Sommerové, která bydlela dvě ulice od Mahlerových, stojí
– bez ohledu na to, co je na něm pravdy – za ocitování:
…V domě výrobce pálenky [Bernarda Mahlera] se nikdy nezpívalo ani
nehrálo na hudební nástroj, přesto matce neuniklo, že hudba jejího syna
fascinuje – veselé písničky kolemjdoucích tovaryšů, stejně jako tklivý zpěv
vojáků tesknících po domově či bujaré hospodské popěvky. Ke čtvrtým
narozeninám mu proto matka darovala dětskou tahací harmoniku, na
kterou od té doby celé dny hrával.
Jednou – hoch právě po obědě spal – procházela městem vojenská kapela. Když se blížila k domu Mahlerových a hudba stále sílila, vyskočil maličký z postele, popadl svou tahací harmoniku, vyběhl bosý a jen v noční košili
na ulici a cupital za kapelou. Celý rudý, tradovalo se, zkoušel držet s kapelou
28
It is without any doubt that the work of Gustav Mahler was significantly
influenced by his childhood environment, however, he didn’t mention very
much about his childhood in Jihlava in his correspondence preserved
to the present day. It is rumoured that some stories from this period, told
to evidence the Mahler’s musical talent, are true, more or less. One of these
stories has been put down in a biography, issued recently, under the title
Alice Herzová-Sommerová. Rajská zahrada uprostřed pekla (Prague 2009,
page 32–33), written by Mellisa Müllerová and Reinhard Piechocki. A story,
quoted by Fanny Schulzová, grandmother of Alice Herzová-Sommerová,
who was living two streets far from Mahlers, is worth mentioning
no matter whether it is true or not – the story goes:
…In the house of a distillery keeper [Bernard Mahler], they never sang
or played a musical instrument, nevertheless, the mother became aware
of the fact that her son is fascinated by the music – cheerful songs
of journeymen passing-by, as well as sentimental songs of soldiers pining for
home or lusty drinking-songs. Thus, at his fourth birthday, she gave
him a small accordion for children, he played it all days hence.
Once – the boy was sleeping after the midday meal – a military band was
passing through the town. When coming near to the Mahlers’ house and the music
became stronger and stronger, the young one jumped out of his bed, snatched his
29
— — Josef Poukar
pochodový krok, ale po několika krocích pokaždé vypadl z tempa. Jihlavané
se bavili pohledem na mrňouse a stále více se jich přidávalo k průvodu.
Tak se kapela dostala z města až na cvičiště. Až tam prcek zjistil,
že nepoznává okolí ani lidi. „Gustávku, když nám ten pochod na
harmoniku ještě jednou zahraješ, zavedeme tě všichni společně domů,“
sliboval mu nějaký vtipálek. To chlapci nemuseli říkat dvakrát. Odvážně
vykročil a zahrál – za sebou pochodující hrozen lidí – pochod skoro
bezchybně. ... Ten malý kluk dokázal všechny melodie, které slyšel, okamžitě
zopakovat.
Cenné svědectví o tom, jaké prostředí Gustava Mahlera formovalo
a bylo mu zdrojem inspirace, podává jeho přítel Friedrich Löhr, který ho
v létě roku 1884 navštívil v Jihlavě (Gustav Mahler. Dopisy, Praha 1962,
s. 48):
V týdnu, který jsem nato strávil s Mahlerem v Jihlavě v domě jeho
rodičů, jsme se, pokud si pamatuji, hudbě nevěnovali.
Hlavní věcí a nenahraditelným ziskem pro mne zůstalo, že jsem poznal
základy a půdu, z níž vyrostl, staré městské čtvrtě, nádherné okolí Jihlavy,
jímž jsme se ve vrcholném létě po celá půldne toulali, krajinu s kvetoucími
nivami, četnými potoky a rybníky, rozlehlými lesy se zvláštními, kruhově
ohrazenými místy pro tanec a se zčásti slovanskými vesnicemi a domy.
A v neděli odpoledne jsme vyrazili tam, kde venku v přírodě praví čeští
muzikanti vyhrávali chlapcům a děvčatům do tance. Ano, to byl tanec,
rytmus, který jako v opojení rozechvíval srdce a smysly. Radost ze života
a žal i hluboká vážnost se zračila na tvářích děvčat, která kroužila téměř
slavnostně odměřeně, hlavy skloněny na prsou tanečníků, oblé, skoro nahé
nohy vysoko obletovány několikerými pestrými suknicemi.
Svérázné půvaby přírody a lidí, jak je v raném mládí poznal, vytvořily
podklad Mahlerovy tvorby a žily neustále v jeho díle.
Když Gustav Mahler 18. května 1911 předčasně zemřel, už na jaře
následujícího roku Arnold Schönberg ve známé pražské přednášce
prohlásil: „Věřím pevně a neotřesitelně, že Gustav Mahler byl jedním
z největších lidí a umělců.“ A Mahlerova slova „Meine Zeit wird kommen“
30
accordion, ran out to the street barefooted having only a nightshirt on and tripped
after the band. They say that he, blushed all over, tried to keep marching pace with
the band, however, after a few steps he always lost the pace. Jihlava citizens were
amused with the kid and more and more of them joined the procession.
So the band got out of the town and arrived to the parade ground finally.
Only now the little realized that he is not familiar with the surroundings and
people. ”Gustie, if you will play the march on the accordion for us once more,
we all will walk you home”, promised some joker. The boy need not be urged.
He stepped out firmly and played the march almost faultlessly – followed by
a bunch of marching people. ... The little boy was able to repeat at once all
melodies he has heard.
Mahler’s friend, Friedrich Löhr, who visited Mahler in Jihlava during the
summer of 1884, gave a valuable testimony about the background that
influenced and inspired Gustav Mahler (Gustav Mahler. Letters, Prague 1962,
page 48):
During the week, I spent thereafter with Mahler in Jihlava in the house
of his parents, we were not concerned with the music, as far as I remember.
My essential and precious gain was and is that I learned about his
background and native soil, on which he grew up, about the old town quarters,
beautiful vicinity of Jihlava, where we bummeled always for half a day midst
the high summer, through a countryside with flowering wolds, many creeks
and ponds, vast forests and special circumvallated dancing places, and with
partly Slavonic villages and houses. And on Saturdays, we set forth for places
where authentic Czech musicians played, out of doors, for dancing to the
youth. Indeed, it was a dancing, a rhythm, thrilling the heart and senses like
in an ecstasy. Faces of girls reflected the joy of living together with the sorrow
and the deep earnestness, they circled round almost festively stiffen, with their
heads ducked on the breasts of boys, and with several high-drifting gay skirts
flying around their rounded, almost naked legs.
The peculiar character of the nature and people, he got to know in his early
youth, constituted background for the Mahler’s creative work and are living in
his composition all the time.
se postupně začala naplňovat i v jeho domovském městě Jihlavě.
V roce 1924 byla Mahlerovým jménem nazvána jedna z jihlavských
ulic, 70. výročí umělcova narození oslavila Jihlava koncertem České
filharmonie, která zde 19. května 1930 pod vedením Václava Talicha
uvedla jeho 1. symfonii. V roce 1931, 21. března, se v Městském divadle
uskutečnila vzpomínková slavnost ke 20. výročí Mahlerovy smrti.
V přednášce, kterou zde pronesl jeho přítel z dětství Theodor Fischer,
zazněla mimo jiné i přiléhavá slova Josefa Bohuslava Foerstera: „Mahlerdirigent – toť ztělesněná vůle vládnouti, síla, struna napjatá na nejzazší
mez, ale Mahler-skladatel – toť ztělesněná touha milovati. V nejrůznějších
variacích zpívá jedno jediné: touhu po lásce.“ Slavnosti se zúčastnila
Mahlerova sestra Justina a její dcera, houslistka Alma Příhodová-Rosé,
která za války zahynula v Osvětimi. Alma vystoupila v Jihlavě ještě
jednou v květnu téhož roku.
Válečná léta ani období budování socialismu nebyly Mahlerově
hudbě a jeho humanitnímu odkazu vůbec nakloněny. Přesto v roce
1960, kdy si svět připomínal sto let od narození Gustava Mahlera,
byly zásluhou pana profesora Jiřího Rychetského z Humpolce
slavnostně odhaleny na rodném domě v Kalištích a na domě č. 4 ve
Znojemské ulici v Jihlavě, kde rodina Mahlerova v letech 1860–1872
bydlela, než se přestěhovala do sousedního domu č. 6, pamětní desky.
V jihlavském archivu je v pozůstalosti Karla Meisla, jednoho z mála
jihlavských židů přeživších holocaust, jenž se na přípravě oslav podílel,
uložen dopis, který mu do Jihlavy poslala z Los Angeles dcera Gustava
Mahlera, paní Anna Mahler: „K mé velké radosti jsem se dozvěděla,
že v rodišti mého otce byla odhalena pamětní deska. Jsem moc šťastná,
zvláště při pomyšlení, jak by mého otce, v jehož hudbě domov a mládí hrají
tak velkou roli, tato skutečnost potěšila. Mnohokrát Vám děkuji za podíl
na tomto podniku a srdečně Vás zdravím.“
Následovalo další dlouhé období mlčení o Gustavu Mahlerovi, pouze
se občas objevil v místním tisku krátký článek. Až v roce 1994 byla
v Kosmákově ulici 9 otevřena za účasti mnoha významných osobností
When Gustav Mahler untimely died on May 18th, 1911, already in the
spring of the following year, at his lecture held in Prague, Arnold Schönberg
proclaimed: “I believe firmly and steadfastly that Gustav Mahler was one
of the greatest men and artists.” The words of Mahler: “Meine Zeit wird
kommen” (“My turn will come”) gradually began to come true also in his
native Jihlava. In 1924, one of Jihlava streets has been named after Mahler,
the 70th anniversary of the composer’s birthday was celebrated in Jihlava
by a concert of the Czech Philharmonic Orchestra that executed his
First Symphony under the baton of Václav Talich on May 19th, 1930.
On March 21st, 1931, a commemoration of the 20th anniversary of Mahler’s
death was held in the Town Theatre. In a speech read by Theodor
Fischer, his childhood friend, apposite words of Josef Bohuslav Foerster
were mentioned: “Mahler-conductor – that’s an impersonated will to rule,
power, a string stretched up to the utmost, but Mahler-composer – that’s
an impersonated longing for love. In variegated forms, he sang the only one:
longing for love.” At the commemoration, Mahler’s sister Justina and her
daughter, a violinist Alma Příhodová-Rosé who died in Auschwitz during
the war, were present. Alma performed in Jihlava once more in the May
of the same year.
The years of war as well of socialist regime have not been favourable
to Mahler’s music and to his legacy of humanity at all. In spite of this, in
1960, when the world celebrated the 100th anniversary of Gustav Mahler’s
birthday, two memorial tablets were installed thanks to Professor Jiří
Rychetský from Humpolec, one at the Mahler’s birth house in Kaliště
and one at the house no. 4 in Znojemská Street in Jihlava, where the
family Mahler was living from 1860 to 1872 before they moved into
the neighbouring house no. 6. In the Archive of Jihlava there has been
preserved a letter left after Karel Meisl, one of the few Jews of Jihlava,
who survived holocaust, and who participated in the preparation of the
celebration, this letter was sent to him from Los Angeles by Anna Mahler,
Gustav Mahler’s daughter: “To my greatest pleasure I heard that in the
birth-place of my father a memorial tablet has been unveiled. I am very happy,
31
— — Josef Poukar
expozice „Mladý Gustav Mahler a Jihlava“. Přes proklamace, že se
Jihlava stane centrem mahlerovských aktivit, se však ani poté mnoho
nedělo, žádné upozornění na místa spojená s naším krajanem, žádný
festival jako v jiných místech, kde Mahler pobýval a tvořil. A to Jihlava,
kterou prošli mnozí významní skladatelé, např. J. V. Stamic, J. L. Dusík,
V. J. Tomášek, P. Vranický či B. Smetana, patřila ještě v 19. století po
Praze k nejhudebnějším městům u nás. Ještě na podzim roku 1998,
kdy Jihlavu navštívila skladatelova vnučka paní Marina Mahler, byl dům
Znojemská 4 zdevastovaný, opuštěný, okna zatlučena prkny. Když jsme
k němu při vycházce po Jihlavě došli, stála o něj opřená lopata. Byl to
pokyn – je třeba začít?
Někteří zakládající členové později vzniklého občanského sdružení
Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě byli
u iniciování úspěšných oslav „Gustav Mahler 2000 & Jihlava“, které
se uskutečnily ve dnech 13.–15. října 2000 při příležitosti 130. výročí
prvního Mahlerova veřejného vystoupení v Městském divadle a 140.
výročí jeho narození. Navrhli tehdy také, aby Gustavu Mahlerovi bylo
uděleno čestné občanství, k překvapení celého světa se tak však
nestalo. Jejich snem byl tehdy každoroční hudební festival v Jihlavě.
V roce 2001 se uskutečnila především zásluhou klavíristy pana
profesora Radoslava Kvapila „První mezinárodní Mahlerova klavírní
soutěž“, od roku 2002 se každoročně koná hudební festival „Hudba
tisíců – Mahler Jihlava“, který pořádá pražské Občanské sdružení
Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera. V roce 2008 k němu
přibyly „Mistrovské dirigentské kurzy Gustava Mahlera Jihlava“,
pořádané Komorní filharmonií Vysočina, které připomínají i druhou
polohu Mahlerovy umělecké činnosti, v jeho době na rozdíl od
skladatelské tvorby vysoce oceňovanou.
Měl jsem možnost vidět zájem a nadšení mnoha ctitelů Gustava
Mahlera z celého světa, kteří přijeli navštívit místa jeho mládí. Mahler
ale pořád zůstával posledním velkým skladatelem narozeným u nás,
který nebyl poctěn svojí sochou. Proto jsem v roce 2004 inicioval
32
especially if I imagine how my father would be delighted with this fact, since
in his music the home and youth are playing such significant role. Thank you
very much for your share on this matter and I am sending you most sincere
greetings.”
Thereafter, another long period of silence about Gustav Mahler
followed, only some short articles in the local periodicals appeared
occasionally, until, in 1994, an exposition, the “Young Gustav Mahler and
Jihlava”, has been opened in Kosmákova Street no. 9, with attendance
of many significant personalities. Despite many declarations that Jihlava
will become a centre of activities related to Mahler, even thereafter, not
much had happened, no any reference about places connected with this
our countryman, no any festival like in other places where Mahler was
living and creating. And that’s not mentioning that Jihlava, where many
renowned composers came through, e.g., J. V. Stamic, J. L. Dusík, V. J.
Tomášek, P. Vranický and B. Smetana, pertained to our most musical cities
after Prague still in the 19th century. Even in the autumn 1998, when
Mahler’s granddaughter, Ms. Marina Mahler, visited Jihlava, the house in
the Znojemská Street no. 4 was devastated, abandoned, windows nailed
up by boards. When we came to it, walking around Jihlava, a shovel was
standing there leaned against it. It was a hint – something has to happen
eventually!
Some founder members of the Society for the Erection of a Monument
to Gustav Mahler in Jihlava, a civic association that has been established
later on, participated in the preparation of a successful celebration
“Gustav Mahler 2000 & Jihlava” held from October 13th to 15th, 2000, at
the occasion of 130th anniversary of the Mahler’s first public appearance
in the Town Theatre and of 140th anniversary of his birthday. At this time,
they proposed to confer to Mahler the freedom on the city, however, to
the surprise of the whole world, this didn’t happened. Their dream of that
time was also an annual musical festival in Jihlava. In 2001, mainly thanks
to Professor Radoslav Kvapil, a pianist, the “First International Mahler Piano
Competition” took place; since 2002, a musical festival ”Hudba
založení občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě, jehož cílem bylo tento dluh napravit a sochu Mistra
podle okolností odhalit k jednomu ze dvou kulatých mahlerovských
výročí, která připadají na roky 2010 a 2011. Za pomoci básníka Jiřího
Kuběny, který velmi podporoval naši myšlenku, jsme pro projekt získali
významného českého sochaře pana profesora Jana Koblasu a navázali
s ním krásnou spolupráci. Začali jsme budovat členskou základnu. Náš
první člen, pan profesor Stanislav Krátký, veliký ctitel Mahlerových
textů, do naší kroniky napsal: „Aperite portas“ – a brány se začaly
otevírat.
Byla zahájena pěkná spolupráce s městem Jihlavou i krajem
Vysočina, který pomník podpořil také finančně. Začali jsme se
získáváním finančních prostředků. Velkorysý projekt, který zahrnuje
nejen sochu, ale také park s dalšími kamennými sochařskými prvky
v Benešově ulici na místě, kde stávala nacisty vypálená synagoga,
nakonec převzalo v roce 2008 Statutární město Jihlava. Díky kvalitnímu projektu získalo na Park Gustava Mahlera téměř 40 000 000 Kč
z Evropské unie. Po celou dobu naší činnosti jsme se setkávali
s velkou podporou představitelů samosprávy i pracovníků magistrátu.
Někteří naši členové se v roce 2006 podíleli také na přípravě nové
expozice v Domě Gustava Mahlera ve Znojemské 4. Již předtím se mi
podařilo odkoupit kachle z kamen z pokoje v domě Znojemská 6,
ve kterém měl Gustav Mahler klavír, jejichž část je v expozici vystavena.
Upozornil jsem také na existenci pozůstalostního spisu Bernarda
Mahlera v Moravském zemském archivu v Brně, jehož následné
zpracování přineslo zajímavé poznatky především o majetkových
poměrech rodiny (viz Renata Pisková, Pozůstalostní spis po Bernardu
Mahlerovi, Jihlavská archivní ročenka IV, 2002, s. 82–151).
Máme člena v Mezinárodní společnosti Gustava Mahlera ve
Vídni, jsme v kontaktu s Hudební knihovnou v Paříži a s Rückertovou
společností ve Schweinfurtu. Spolupracujeme s dalšími osobnostmi,
které se zajímají o dílo Gustava Mahlera. V roce 2009 jsme podali návrh
tisíců – Mahler Jihlava“ (“Music of Thousands – Mahler Jihlava”) takes
place annually, organized by a civic association from Prague named
Mahler 2000 – Gustav Mahler Society. In 2008, the “Gustav Mahler
Masterclasses for Conductors in Jihlava” came to it, organized by Highlands
Chamber Philharmonic Orchestra, focusing on the second art competence
of Mahler, highly appreciated in his time in contrast to the work of
a composer.
I could experience the interest and enthusiasm of many admirers
of Gustav Mahler from all over the world, who came to visit places of his
youth. Mahler is still the last great composer born in our country, who has
not yet been honoured by a sculpture. Therefore, I initiated the foundation
of a civic association, the Society for the Erection of a Monument to Gustav
Mahler in Jihlava, in 2004. The objective of the association was to remedy
this fault and to build a sculpture of Maestro at the occasion of one of the
two Mahler’s anniversaries, either the centennial that falls on 2011 or the
semi-centennial in 2010, according to circumstances. With the aid of poet
Jiří Kuběna, who supported strongly our idea, we approached a renowned
Czech sculptor, Professor Jan Koblasa, to take part in this project and
we entered into a delightful cooperation with him. We started to gather
members for the association. Our first member, Professor Stanislav Krátký,
great admirer of Mahler’s texts, inscribed to our chronicle: “Aperite portas”
– and gates started to open.
A smooth cooperation has been initiated with authorities of Jihlava
City and Vysočina Region that supported the monument also financially.
We started to collect funds. A broadminded project that included in addition
to the sculpture also a park and other sculptural objects in the Benešova
Street, on the plot of the former synagogue burnt by Nazis, has been finaly
overtaken by the Statutory City of Jihlava in 2008. Thanks to a design of high
quality, we were able to obtain funds from the European Union in the height
of almost CZK 40,000,000.00 for the Gustav Mahler’s Park construction.
During the whole period of our activity, we were met with great support
by representatives and officers of the municipal authorities.
33
— — Josef Poukar
na udělení čestného občanství Gustavu Mahlerovi in memoriam, které
tentokrát zastupitelé města Jihlavy jednomyslně odsouhlasili. Naším
cílem zůstává založení společnosti Gustava Mahlera v Jihlavě, která
by s láskou pečovala o jeho odkaz.
Postupně přicházejí první ohlasy na pomník Gustava Mahlera ze
světa i z České republiky, mnoho významných osobností z oblasti hudby
i vědy s nadšením reaguje na vznikající dílo. Radost nám udělala vnučka
Gustava Mahlera paní Alma Zsolnay z Vídně, která ve svém dopise
z 6. listopadu 2009 píše: „Musím Vám napsat, jak moc obdivuji sochu
Gustava Mahlera, to jak se Vám ji podařilo umístnit a jaký výborný sochař
ji vytvořil. Jsem šťastná, že město Jihlava schválilo čestné občanství pro
Gustava Mahlera in memoriam. Neumím si představit nic krásnějšího, než
kdyby při otevření Parku Gustava Mahlera byla uvedena jeho 9. symfonie
za řízení Martina Siegharta.“ Veliký mahlerovský dirigent Bernard Haitink
nám přesně v den svých 80. narozenin po koncertě napsal: „Přeji vše
nejlepší k úspěšnému vybudování Mahlerova pomníku.“
Oslovili jsme významné osobnosti z České republiky i ze zahraničí
s prosbou o vyznání k hudbě a osobnosti Gustava Mahlera do této
publikace. Jako poslední nám napsal pan profesor Henry-Louis de
La Grange z Paříže, jeho největší znalec.
Na podzim roku 2009 byl Park Gustava Mahlera téměř dokončen
a zpřístupněn veřejnosti. V den 150. výročí Mahlerova narození,
7. července 2010, v něm bude za přítomnosti mnoha významných
hostů a milovníků jeho hudby z celého světa odhalena jeho socha.
Jsme šťastni, že jsme mohli být u vzniku tohoto pomníku. S radostí
jsme nezištně sloužili géniu světové hudby a velikému člověku Gustavu
Mahlerovi. Chtěli bychom na závěr celého projektu moc poděkovat
všem (a nebylo jich málo), kteří jakýmkoliv způsobem pomohli při
realizaci pomníku. Věříme, že se Park Gustava Mahlera stane místem,
kam se mnoho posluchačů Mahlerovy hudby z celého světa přijede
poklonit jeho památce a kde budou moci meditovat o jeho nádherné
hudbě a slovech.
34
In 2006, some of our members also participated in the preparation
of a new exposition in the House of Gustav Mahler in Znojemská Street
no. 4. Earlier, I was lucky to buy back tiles of a stove standing in the room,
in which Gustav Mahler played piano, from a house situated in Znojemská
Street no. 6, several of them have been displayed at this exposition. I also
turned attention to the existence of a Bernard Mahler’s estate record
(of inheritance) preserved in the Moravia Land Archive in Brno (Moravský
zemský archiv v Brně), the following research of which brought interesting
results especially about property relations of the family (see Renata
Pisková, Pozůstalostní spis po Bernardu Mahlerovi, Jihlavská archivní ročenka
IV, 2002, pages 82–151).
One of us is a member of the International Mahler Society in Vienna,
we are in touch with the Musical Library in Paris and with Rückert Society
in Schweinfurt. We also are cooperating with significant personalities
who are interested in the work of Gustav Mahler. In 2009, we submitted
a proposal for granting the freedom on the city to Gustav Mahler
in memoriam, and the representatives of the Jihlava City approved
it unanimously this time. Our goal is to establish a Gustav Mahler Society
in Jihlava that would preserve his legacy lovingly (con amore).
Gradually, we are obtaining first reactions to the monument to Gustav
Mahler from abroad and from the Czech Republic as well, many renowned
personalities from the field of music or science are enthusiastic about the
sculpture being now created. We were very delighted with a letter dated
November 6th, 2009, from granddaughter of Gustav Mahler, Ms. Alma
Zsolnay from Vienna, who wrote: “I am writing you to say how much
I admire the sculpture of Gustav Mahler, and the way how you installed it and
what a great sculptor created it. I am happy that the City of Jihlava approved
the granting of the freedom on city to Gustav Mahler in memoriam. I can not
imagine nothing more beautiful like his Ninth Symphony conducted by Martin
Sieghart and executed at the occasion of the Gustav Mahler’s Park opening.“
A great conductor performing work of Mahler, Bernard Haitink, wrote to
Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du
Mein Herz, in einem Nu!
Was du geschlagen,
Zu Gott wird es dich tragen!
Vzkříšeno, mé srdce, budeš zas,
brzy tvůj přijde čas!
Čím víc se chvěješ,
tím blíž k Bohu spěješ.
překlad Jiří Stromšík
„... Všude cizincem, nikde vítán.“ Konečně, po sto padesáti letech, kdy je
nadšeně vítán a přijímán po celém světě na nejproslulejších koncertních
podiích, se vrací domů. GUSTAVE MAHLERE, JSI DOMA V JIHLAVĚ
– BUĎ VÍTÁN!
11. února 2010
us exactly on the day of his 80th birthday, after a concert: “With all my best
wishes for the achievement of the Mahler memorial.”
We also addressed significant personalities from the Czech Republic
and from abroad with a request to confess their relation to the music
and personality of Gustav Mahler for the purpose of this publication.
The last letter was from Professor Henry-Louis de La Grange from Paris,
the greatest expert on Mahler.
In the autumn of 2009, the Gustav Mahler’s Park has been almost fully
completed and opened to the public. On the day of the 150th anniversary
of Mahler’s birthday, on July 7th, 2010, an unveiling ceremony will be held
in this park, attended by many significant guests and admirers of his music
from all over the world. We are happy that we could witness the origination
of this monument. We served selflessly, with greatest pleasure, to this
genius of the music and this brilliant character, to Gustav Mahler. At the
end of our project, we whish to express our thanks to all (and they were
many) who helped, in any way, to build the monument. We believe that the
Gustav Mahler’s Park will become a place to which listeners of Mahler’s
music from all corners of the world will come to pay their tribute to him
and where they will meditate about his beautiful music and words.
Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du
Mein Herz, in einem Nu!
Was du geschlagen,
Zu Gott wird es dich tragen!
Yes, you will rise up heart of mine
In the wink of an eye!
Each stroke of thou
Near God shall you haul!
“... Everywhere foreigner – nowhere welcomed.” At last, after one hundred
fifty years, cheerfully welcomed and accepted on the most renowned
concert stages worldwide, he is coming home. DEAR GUSTAV MAHLER,
YOU ARE AT HOME IN JIHLAVA – WELCOME!
February 11th, 2010
35
Můj Gustav Mahler (Pomník pro Jihlavu)
My Gustav Mahler (Memorial for Jihlava)
Jiří Kuběna / básník / poet
Žádnému člověku od Boha není dáno všechno; já toho – jak svědčí jiní
– dostal víc než dost (a z přemnohého je mi teď odvést peníz daně).
Ale pokud jde o Hudbu, pak, když do beztoho už po okraj přeplněné mé
kolíbky ještě něco navíc měl svěřit mému víc než obtíženému sluchu,
sluchu básníka, tu řekl Bůh – a pošeptal to diskrétně do mého ještě
plně neprocitlého ucha: „Mého Slova budiž – do sebemenšího záchvěvu
– poslušen na slovo, – ale pro hudbu – hudbu mých sfér, harfy mých
andělů – nebuď ti dán ani ten sebemenší hudební sluch!“
Budiž mi tedy prominuto, že když teď mám psát o Gustavu
Mahlerovi: jeho Druhé – bude to jako když slepý hovoří o barvách.
Ale cítím přitom, že své Slovo zde a dnes říci musím. Jméno Gustava
Mahlera není mne tajno od dob prvního mládí. Na počátku je shodou
okolností haugwitzovský zámek Náměšť nad Oslavou – kde hudba byla
odedávna domovem, a který hostil tuším i Händla nebo Haydna – a kde
hudbou je dodnes nassát každý kámen, každá cihla jeho zdí. Tam jsme
byli se seminářem dějin umění brněnské Almy Mater někdy v polovině
let padesátých: tedy před více než polovinou století, a protože
náš starší kolega, dnes slovutný Petr Spielmann, zde pracoval
na soupise movitých památek, navštívili jsme ho v jeho dočasné
erémě. A tu: až do chodeb vítal nás ozvěnou, jemný a naléhavý, tehdy
36
God did not give everything to everyone; I got – as others say – more
than enough (and I have to pay now good-many penny of tax for it).
But in terms of Music, God said into my already fully encumbered hearing,
when I was laying in a cradle full of poetic ideas up to the edge, something
more, discreetly whispering into my ear not yet fully awakened: “My word
you will obey – up to the slightest tremor – but for the music – music of
my domains, my angels’ harps – you will not get any slightest musical ear!”
Should I write now about Gustav Mahler’s Second Symphony, I should
be forgiven: it is like when a blind man speaks about colours. I feel however
that my Word, here and now, has to be said. Name of Gustav Mahler was
not any secret to me since my early youth. Haugwitzs’ Chateau in Náměšť
nad Oslavou stood at the beginning – there the music has always been
home, and I guess it hosted even Haendel or Haydn, every stone there,
every brick of its walls is sodden with music still today. There we, students
of the Brno’s Alma Mater, were at seminar of the art history in the middle
of the 1950s: more than half a century ago, and because our older
colleague, now honourable Peter Spielmann, was working on the inventory
of movable monuments, we visited him in his temporary hideout. As we
were coming there, through the corridors, an echo of a gentle and urgent
music welcomed us, I think the Vienna Radio waves transmitted by his
37
— — Jiří Kuběna
tuším z vln vídeňského rozhlasu jeho přenosným radiopřijímačem
reprodukovaný koncert – Mahler. To jméno jsem slyšel po prvé: a dobře
si ho zapamatoval, jako příslib. Náš asistent doktor Kudělka a ovšem
Petr Spielmann – vyslechli tehdy celý koncert v němé úctě a jako
zmrazeni a dokud ozníval ten Memnonův kolos pod jitřním svatodušním
vánkem, proudícím do jarních zahrad otevřenými, chorovodem pro
tu chvíli rajských ptáků rozezpívanými okny, nedokázali se odtrhnout,
ani se nepohnuli: mluvilo božstvo. Ten obezřelý Odysseův vosk z mých
zapečetěných uší básníka tehdy sice nikdo nevyňal, přesto jsem ale cítil,
že to setkání nebylo, není jen tak.
Do Jihlavy – a na Jihlavsko – jsme za soupisem nemovitých
kulturních památek jezdívali s kolegy z brněnského památkového
ústavu od šedesátých let víc než často. A kdykoliv jsme projížděli onou
úzkou a strmou uličkou od hradeb k náměstí, ví Bůh, vždycky jsem něco
v jejím sevření ucítil, až v jeskyni srdce. Později mi někdo řekl: ano, tudy
šel, zde stanul génius. Už ne neznámý. Gustav Mahler! To už jsem věděl,
že mu u nohou dávno leží celý svět kultury: žel, zatím převážně jen na
západ od železné opony. A marně jsem hledal něco víc než od úst
k ústům hlesnutou připomínku, aspoň tu prachem zapomenutí
umouranou pamětní desku. A tu mi něco řeklo, a pokaždé i skrze má
ústa nahlas řeklo: tady někde by měl být – jak je možno, že Jihlava
nemá Mahlerův pomník?! Ani mne tehdy nenapadlo, že právě já,
slepý k notám a hluchý k tónům, bych měl jednou stát u jeho počátku.
Ale Bůh sám a lépe než my ví co činí, když zavírá ve svůj čas náš vnitřní
zrak a sluch.
A pak šla dál dlouhá léta babylonského zajetí i bloudění na
poušti. Ale v průsmycích dějin, jako v časem nahlodávaném pralese,
náhle semtam nějaký ten úsvit, paprsek: filmy geniálního Evropana,
vznešeného milánského condottiera Luchina Viscontiho, toho každým
coulem aristokrata – ale i truvéra – Mistra gesta, oka, slova, ducha
a právě i : ucha. Soumrak bohů, Rodinný portrét a – Smrt v Benátkách.
A tam – hudba, hudba, hovořící tentokrát k mému zavile se
38
portable radio a concert – Mahler. I heard such name for the first time and
I memorized it well as a promise. Our assistant-teacher Dr. Kudělka and
Peter Spielmann, of course, listened to the entire concert then, in awe
and silence as frozen until the Memnon’s colossus passed away in the
Pentecostal morning breeze, they listened to a music flowing into the
spring garden through windows opened and singing with the choir of birds
of Paradise for that moment, they were unable to tear away or to move:
the deity was talking. The cautious wax of Odysseus, sealing my ears of
poet, nobody pulled it out yet, but I still felt that this meeting was of great
importance.
In Jihlava – and its surroundings – there is a lot of immovable cultural
monuments, therefore we went to list them with colleagues from the
Heritage Institute in Brno since the 1960s, more than often. When we
passed through that narrow and steep backstreet heading from the walls
to the square, God knows, being grasped by it, I always felt something
in the innermost cave of my hearth. Later someone told me: yes, genius
passed by, there he stood. Long time unknown Gustav Mahler! I already
knew that the whole world of culture, for long time, lies at his feet: alas,
still mostly just in the West, beyond the Iron Curtain. I searched in vain
for something more than comments transmitted from mouth to mouth,
at least a plaque covered with dust. Then somebody said, and every time
used my mouth to it: here it should be somewhere – how it is possible that
Jihlava has no Mahler’s memorial?! Then, I didn’t think that exactly I, a man
blind to notes and deaf to tones, would be once standing at its origin. God
alone only and better than we knows what is necessary, when he closes
sometimes in certain time, our inner sight and hearing.
Many years of the Babylonian captivity and of the wandering through
the desert passed meanwhile. However in the history, like in a forest eroded
by time, there always exists some forest aisle, where the beam of light
suddenly comes through in the dawn: brilliant European films directed
by the noble Milanese condottiere Luchino Visconti, this by every inch
aristocrat – and trouvére – Master of gesture, eye, word, spirit, and just
bránícímu sluchu básníka jako nedílná součást, ne jako doprovod,
ale spolupodstata do obrazů uvedeného Mannova podmanivého
podobenství o Kráse, apollinské Kráse; jinošské kráse, jediné opravdové
kráse, kráse Smrtící. Gustav Aschenbach a – Tadzio: Gustav Mahler
a jeho jinošské torso Apollónovo.
Má cesta k hudebním velikánům – právěže cesta hluchoněmého
– připomíná přečasto hru na slepou bábu. Výjimkou – jako snad pro
každého – byl a je snad – jen ten božský Mozart; ale i Rossini; a ovšem
gregoriánský chorál a – Janáček. Pastorkyňa. Všude tam, kde končí
se – nejen pro básníka – každá muzika, a kde začíná zpívat samo slovo,
už jen Slovo. A tak to bylo nakonec i s Mahlerem. Když na počátku mé
bítovské éry – někdy v druhé půli let devadesátých – přišel, doprovázen
svou nezdolnou chotí, za mnou na hrad můj jihlavský přítel (jehož jméno
nesmím uvést!) s tím, zda bych nevěděl někoho na vytvoření pomníku –
sochy k uctění Gustava Mahlera v městě mládí a jinošství tohoto u nás
doma stále nepoznaného génia (což může z Nazareta vzejíti dobrého?),
promítl se mi v sítnici paměti onen umouraný dům pod náměstím,
a s ním dávná výzva: a na tu hned odpověď, jediná možná: ovšem,
Jan Koblasa! Sám sochař jak náleží velkého formátu, emigrant
světového jména, jen těžce nanovo přijímaný ve vlasti, s Mahlerem
spiatý německou sférou svého působení a co víc: svou bytostnou
múzičností a vrozenou muzikálností (narozdíl ode mne, básníka, mu
do ouška a do srdce andělské trouby hlaholily už od kolíbky); u nás
na Bítově ho nejširší veřejnosti právě připomínala jeho – hned dvojí
– nejprve s Mikulášem Medkem, a pak se skupinou Šmidrů pořádaná
retrospektivní výstava.
Bylo tedy – zásluhou Ducha svatého, ale i manželů X – od samého
počátku rozhodnuto: autorem Mahlerova pomníku pro Jihlavu bude,
a nyní už slavně je, Jan Koblasa, a právě a jen skrze něj, sochaře
rodem, tento svůj nehynoucí vavřín přímo z labyrintu dnešního Ucha
Dionýsova vítězně našemu Mistru, jeho domovské Jihlavě, i nám
všem přinášející Anděl Věčné Paměti, Anděl Hudby. A jak bych,
as well: ear. The Damned, Family Portrait and – Death in Venice. There was
music speaking to my ear, defending itself fiercely, ear of a poet, – music
as an integral part of the work, not as an accompaniment only, but as its
fundamentals pertaining to images of Mann’s captivating parable about
Beauty, beauty of Apollo; adolescent beauty, the only one true beauty,
deadly beauty. Gustav Aschenbach and Tadzio: Gustav Mahler and his
adolescent torso of Apollo.
My path to musical giants – peculiar way of a deaf-mute man, bears
resemblance of a game at blind man’s buff. An exception – for everyone, as
I am sure – it probably was and is only that divine Mozart; and Rossini also,
and of course Gregorian chant and Janáček’s Jenůfa. There any music ends
everywhere – not only for the poet –, and word itself begins to sing, just
the Word. So that it was eventually with Mahler. At the beginning of my
Bítov era – it was sometimes in the second half of the 1990s – my friend
from Jihlava (whose name I may not present here!) accompanied by his
indomitable wife came for a visit to me, to the Bítov Castle, asking whether
I knew someone able to create a memorial to Gustav Mahler, a genius still
unknown in his home country (What good can come from Nazareth?);
a statue for the town of his youth and boyhood. I saw in the inner of my
eyes and my memory that god-forsaken house near the square and an old
challenge: now, my reply to that might be only one: Jan Koblasa! Sculptor
of a great format, world-renowned émigré, heavily again accepted in his
home country, linked with Mahler by his activity in the German environment
and, moreover, with an intrinsic and innate artistic musicality (unlike me, the
poet, in his ears and heart the angel trumpets sounded since the cradle).
It was at Bítov where the general public was reminded twice of him – first
with Mikuláš Medek, and then within a retrospective exhibition organized
with the Šmidra’s group.
So it was – thanks to the Holy Spirit, but also husbands X – decided
from the outset: the author of a Mahler’s memorial for Jihlava will be, and
actually is by now, famous Jan Koblasa. Only and only through him, the
sculptor by birth, the Angel of Eternal Memories, Angel of Music brought
39
— — Jiří Kuběna
já nehodný, já hluchoslepý, v té samé chvíli, kdy hned k dvojímu odhalení
je tu připravena saiská rouška nad dvojjediným monumentem téhož
génia, nad jeho dílem i oslavou, jak bych já na sklonku svých dní, mohl
nepřipomenout ještě jednu zvláštní paralelu, jednu přímo do očí bijící
– opět dvojí – alfu a omegu naší společné osudovosti, ono znamení
plnosti časů dovršované na národa roli dědičné právě dnes – Mistře
Jane Koblaso, drahý Jeníku?
Na počátku naší dráhy: Tvé dráhy sochaře, mé dráhy básníka,
stály před bezmála půlstoletím Jedovnice – uprostřed rudého přítmí
všemu terroru doby navzdory nakonec vítězně vztyčený jedovnický
oltář, onen vůbec první monument sakrality u nás v době totality,
který jsi budoval s Mikulášem Medkem na ostře sledovaném území
současného umění. A i tomu předcházela také tehdy, řízením Božím –
mnou zaslechnutá – pouze dál v pravou chvíli a pravý čas předaná
– svatodušní výzva!
A dnes, v závěru našich dní, opět jedna nepřeslechnutá,
nepřeslechnutelná výzva, k uctění génia hudby v chrámu naší těžce
decimované zbožnosti, v době triumfu Zlatého Telete na tržištích
našeho národa prý nejateističtějšího – kdo by právě dnes neslyšel
– a kdo právě teď by nevyslyšel tuby, žestě, trombony Mahlerovy
Druhé – zvoucí nás k už poslednímu soudu soukromému, k onomu
už Poslednímu soudu Věčnosti nad našimi hřivnami těžce zkoušenými,
nelítostně tříbenými ve vichřici času. Básníci jsou tu proto, aby – třeba
slepí, hluší a němí – předali v pravý čas vzkaz, předali Slovo, sochaři,
aby ho učinili tělem. A hudebníci, poslové nebe: aby nás naučili hudbě
sfér, hymně věčnosti. Kéž neodcházíme, kéž tam na druhou stranu
nepřijdeme s prázdnou. Kéž jsme nežili, kéž nežijeme nikdo
zbytečně.
40
the undying laurel directly from the labyrinth of a Dionysian Ear of today,
triumphantly to our Master, and to his native Jihlava, and to us all.
How could I, the undeserving one, deaf and blind, at the same moment
when the Saitic veil here is ready for undraping the double memorial of the
genius, now covering his work and commemoration, how could I fail, in the
fall of my days, to admonish another specific parallel, one especially striking
– again double – alpha and omega of our common fatality, this sign of the
time fullness being accomplished on the nation’s hereditary field today
– Master Jan Koblasa, my dear Jack?
I mean Jedovnice that stood, before nearly half a century, at the
beginning of our careers: yours career of the sculptor and my poetical way
– and the Jedovnice altar, finally victorious despite the time, all glooming
in the middle of the red terror, a first sacral monument in the time of
totality, that you built with Mikuláš Medek within the closely watched
territory of the contemporary art. At that time, the same way as today
– by God’s dispensation – it was also preceded by a Whit Challenge that
I heard and – just at the right time and right place – transmitted!
And today, at the end of our days, I heard once again a call to honour
the genius of music in the temple of our severely decimated piety, at the
time of the Golden Calf triumph in the marketplaces of our nation, said the
most atheistic one – who’d not hear just now – who who’d not listen
to bombardons, brass, trombones of Mahler’s Second – summoning
us to the last private judgement, indeed to the Last Judgement before
Eternity, judging our talents heavily tested, fiercely sifted by hurricane
of time. Poets are here – though blind, deaf, and dumb – to transmit
a message in the right time, to pass the Word to the sculptors, to make
it flesh. Musicians, messengers from heaven, are here to teach us music
of spheres, the anthem of eternity. May we not leave barehanded, may we
not come to the other world barehanded. May we didn’t live unnecessarily,
may nobody of us lives unnecessarily.
O Mensch! O Mensch!
Was spricht die tiefe Miternacht?
Ich schlief, ich schlief!
Aus tiefem Traum bin ich erwacht!
Die Welt ist tief!
Und tiefer als der Tag gedacht!
Tief ist ihr Weh!
Lust – tiefer noch als Herzeleid!
Weh spricht: Vergeh!
Doch alle Lust will Ewigkeit!
Will tiefe, tiefe Ewigheit!
O Mensch! O Mensch!
Was spricht die tiefe Miternacht?
Ich schlief, ich schlief!
Aus tiefem Traum bin ich erwacht!
Die Welt ist tief!
Und tiefer als der Tag gedacht!
Tief ist ihr Weh!
Lust – tiefer noch als Herzeleid!
Weh spricht: Vergeh!
Doch alle Lust will Ewigkeit!
Will tiefe, tiefe Ewigheit!
Člověče! Člověče!
Co z hlubin půlnoci Ti praví sen?
Já spal, já spal!
A z hlubokosti sna jsem vytržen.
Je bez dna svět.
A hlubší než by myslil den!
A jak žal hluboký je jeho klín.
Však radost hlubší je než srdce sten.
Žal říká: zhyň!
Však radost ta chce věčnost jen!
Chce bez dna, bez dna věčnost jen!
Oh man! Oh man!
What says the midnight’s depth?
I was sleeping and awaken
as if I would almost dead!
The world is deep!
Much deeper even in the night!
Its pain is deep, nevertheless
the heart’s joy is bottomless!
The pain goes: parish!
But the joy whish: survive!
In a deep, deep, everlasting life!
(červen 2009)
(June 2009)
41
Koblasův Mahler pro Jihlavu
Koblasa’s Mahler for Jihlava
Petr Spielmann / kunsthistorik / art historian
V tomto mimořádném projektu spojuje se snaha mnohých nejen
připomenout význam skladatele Gustava Mahlera, ale vyjádřit
nadčasový smysl jeho tvorby, dát výraz hudbě, která probíhá v čase,
dílem, které v sobě čas zpředmětňuje a zároveň překonává, dílem,
které tlumočí poselství Mahlerovy hudby o propojení díla Božího –
přírody – s dílem lidským – myšlenkou, metaforou – , spojením Starého
a Nového zákona, smutku i radosti, transcedence filosofie východní
Asie s moudrostí lidové písně Mahlerovy rodné Moravy. Bylo důležité
najít pro tento úkol někoho, kdo ve svém myšlení i tvorbě uskutečňuje
podobnou vizi synthese antické kalokagathie s pokorou zdi nářků
i kázáními svatých Antonína Paduánského a Františka z Assisi ptákům
a rybám.
Mé první setkání s Mahlerovou hudbou se odehrálo záhy. Můj otec
architekt a milovník hudby obdivoval Mahlera a snažil se svého malého
synka získat pro své nadšení (pochopitelně ne jen pro Mahlera). Když
za války byl otec – ač pokřtěn – pro svůj původ odvlečen, brávala
mě občas matka na hudební soboty u brněnského knihkupce pana
Svobody, kde se pravidelně setkávali hudební vědec Jan Racek, historik
umění Albert Kutal a filosof Josef Šafařík. Provozovala se tam hudba
z gramofonových desek. Mimo jiné jsem tam poprvé slyšel Mahlerovu
42
This exceptional project brought together endeavours of many
of its creators aiming not only to commemorate the greatness
of the composer Gustav Mahler but also to express the timelessness
of his work, of the music that is passing over with the time, by another
piece of art, a sculpture, that substantiate the time in itself and overcome
it simultaneously; i.e., by such sculpture that would interpret the message
of Mahler’s music, the amalgamation of the work of God – the nature, with
the work of a human being – thoughts, metaphors; the merger
of the Old and New Testaments, of sadness and joy, of transcendency
of the East-Asiatic philosophy and wisdom of a folk song of Mahler’s native
Moravia. It was important to find for this task such person that would in
his/her thinking and creative work substantiate similar vision of a synthesis
between classical calocagathia and humility of the Wailing Wall, and also
of preaching of saints, Anthony of Padua and Francis of Assisi, to birds and
fishes.
I came into contact with the Mahler’s music early. My father,
a music-loving architect, admired Mahler and troubled himself to encourage
his young son to share his enthusiasm (of course, not only for Mahler).
During the war, when my farther was deported due to his origin, despite
the fact that he was baptized, my mother sometimes took me along
43
— — Petr Spielmann
Píseň o zemi. Po válce, po otcově návratu se Mahler hrával z gramofonu
u nás doma: symfonie, ještě častěji písně, které oba moji rodiče velice
milovali. Na pražském Akademickém gymnasiu jsem se poznal a spřátelil
s Janem Klusákem. Nadšení pro Mahlerovo dílo vedle podobného
osudu bylo jedním z mnoha pojítek našeho vztahu. Při studiích na
brněnské filosofické fakultě byl mým nejbližším přítelem předčasně
zemřelý muzikolog Oldřich Pukl, s nímž mě mimo osudové osobní
vztahy, společné projekty – zejména Kubismus a hudba – a lásku
k dílům umělců výtvarných, básníků a hudebníků – z nichž mnohá byla
tehdy zakázaná – pojilo i nadšení pro Mahlera, v němž jsme obdivovali
i předchůdce Schönberga: společně jsme vyhledávali každou možnou
příležitost slyšet jeho hudbu. Proč o tom tak obšírně vypravuji? Chci
tím říci, že nás v naší generaci bylo mnoho, kteří sdíleli tyto sympatie.
Při mé třicetileté emigraci v západním Německu jsem blíže poznal
o týden staršího Jana Koblasu, který se časem stal jedním z mých
nejbližších přátel. Ve společných rozhovorech a zážitcích s ním byla
hudba spolu s uměním, poesií a jeho vlastní tvorbou jedním z našich
témat. Když jsem se po svém částečném návratu do Brna setkal
se svým spolužákem a Koblasovým přítelem básníkem Jiřím Kuběnou,
říkal mi o své ideji navrhnout postavení pomníku Gustavu Mahlerovi
v Jihlavě, který by vytvořil Koblasa, a o tom, že pro ni hledá příznivce
a podporovatele. Kuběna mě svým podnětem rázem přesvědčil:
mně bylo jasné, že Jan Koblasa je strukturou své osobnosti, svým
osudem, temperamentem i svým životním dílem ideálním tvůrcem
pro takovou úlohu. Při tom jsem si uvědomoval, že slovo navrátilcovo
po dlouhých třiceti letech už nemá dostatečnou váhu, aby tento projekt
účinně podpořilo. Snažil jsem se tedy alespoň přispět přátelským
slovem Koblasovi, zájmem a přesvědčením, že právě on je tu ideálním
kandidátem. Navíc jsem mu poskytl mahlerovskou literaturu mou
i z archivu mého otce. (Mluvím tu o svých osobních zážitcích.
O myšlence Mahlerova pomníku jsem se dozvěděl od Jiřího Kuběny.
Skutečnými iniciátory projektu byli manželé Poukarovi z Jihlavy
44
to musical Saturdays at a Brno bookseller, Mr. Svoboda, where regularly
met musicologist Jan Racek, art historian Albert Kutal and philosopher
Josef Šafařík. They listened to musical records. By the way, I heard
Mahler’s Song of the Earth there first time. After the war, when my
father returned, Mahler was played on an old record player at our place:
symphonies or, more often, songs loved by both of my parents. At the
Academic Gymnasium in Prague, I met and became friend with Jan Klusák.
His enthusiasm for Mahler’s work, besides similar fate, created one of many
links of our relationship. During my studies at the Brno University, faculty
of arts, my closest friend was Oldřich Pukl, an untimely died musicologist,
with whom I was allied, besides fatal personal relationships, common
projects (mainly cubism and music) and love for works of painters,
sculptors, poets and musicians (of which many have been prohibited at
this time), by the enthusiasm for Mahler’s work, in which we admired also
his predecessor, Schönberg: we were, hand in hand, searching for any
opportunity to hear his music. Why I am telling about it so extensively?
I am trying to say that we were many in our generation who shared
these personal likes. During my thirty-year-long emigration in the western
Germany, I became closely acquainted with Jan Koblasa, one week older,
who become one of my best friends in the course of time. Music was one
of subjects we jointly discussed and experienced, besides arts, poetry and
his own creative work. When I returned, more or less, to Brno, I met poet
Jiří Kuběna, my schoolmate and Koblasa’s fried. He told me about his idea
to propose the erection of a monument to Gustav Mahler in Jihlava that
should be created by Koblasa, and about his activity in searching for project
supporters and sponsors. Kuběna’s suggestion convinced me at once:
it was clear to me that Jan Koblasa would be an accomplished creator for
such task, thanks to the structure of his personality, his fate, temperament
as well as his career. At the same time, I was aware of the fact that my
word, the word of a repatriate after the long thirty years, would not weigh
enough to support this project effectively. Therefore, I tried at least to
encourage Koblasa by my friendly words, interest and conviction that he
a spolek pro postavení Mahlerova pomníku. Tuto skutečnost jsem
tu nechtěl zpochybnit.)
Jan Koblasa (* 5. 10. 1932) ve svých textech (zejména v tom, jímž
popisuje a zdůvodňuje své rozhodnutí ujmout se úkolu vytvoření
Mahlerova pomníku) uvádí, že na počátku rozhodování o své životní
dráze se rozhodoval mezi hudbou a sochařstvím. Jeho rozhodnutí pro
sochařství pro něj ovšem rozhodně neznamenalo rozchod s hudbou.
Ta ho provází po celá další léta až podnes, ať už aktivním provozováním,
amatérským sice, někdy v dadaistických polohách, nebo svými úzkými
osobními kontakty s významnými hudebními tvůrci, Luigi Nonem (zetěm
Schönbergovým), Krzysztofem Pendereckim, Rudolfem Komorousem,
Janem Klusákem a jistě i dalšími, a konečně jako pasivního, citlivého,
vnímavého posluchače. Ostatně nelze pominout vztahy hudby
a výtvarného umění, jak je můžeme sledovat v průběhu 20. století.
Jistě je lze sledovat i v tvorbě Koblasově. Zejména zavedením času
jako rozměru prostoru do výtvarného tvoření, které teoreticky definoval
fysik Albert Einstein na počátku století ve své teorii relativity, sblížily
se obě oblasti, především to konstituovalo musickou stránku
výtvarného projevu. Sice už Leonardo ve své knize o malířství mluví
o kresbě a hudbě jako o rodných sestrách, ale teprve v kubismu
a futurismu je čas zaveden do výtvarného myšlení a tvorby a tím
dochází k metodickému propojení hudebního a výtvarného tvoření.
V dalším vývoji se pak vyvinou další vztahy mezi výtvarným uměním
a hudbou, a to oběma směry. Upevňují se i vztahy mezi visuelním
uměním a poesií. Velkou roli v té době hraje inspirace lidovým
uměním a uměním přírodních národů. Tam totiž existují vazby mezi
uměním, poesií, písní, hudbou a tancem, které jsou mythologického,
náboženského i estetického charakteru. Ostatně i umění duševně
chorých, umění mediální a pozdější l’art brut bychom tu neměli
pominout. Že na přelomu století lze takové aspekty vystopovat v díle
Gustava Mahlera, je známo a lze se dočíst u řady autorů. Jsou to
aspekty, jež charakterizují i dílo Koblasovo. Chci upozornit na tyto
was the most accomplished candidate. In addition, I supplied to him
literature about Mahler, my own as well as from my fathers archive.
(I am speaking about my personal experience. About the idea to erect
a monument to Gustav Mahler, I learned from Jiří Kuběna. The actual prime
movers of the project were Poukars from Jihlava and the club for the
erection of a monument to Mahler. I did not mean to cast doubt on this
fact.)
Jan Koblasa (* October 5th, 1932) mentioned in his texts (mainly when
he is describing and explaining reasons for his decision to undertake the
task of creating a monument to Mahler) that he was deciding between
music and sculpture at the beginning of his path through life. His decision
for sculpture did not mean any departure from the music on any account.
It was accompanying him for all following years up to this day, either
by performing it in an active way, though amateurish, sometimes even
Dadaistic, or by his close personal contacts with significant musical
creators, Luigi None (son-in-law of Schönberg), Krzysztof Penderecki, Rudolf
Komorous, Jan Klusák and others and, finally, being a passive but sensitive
listener. By the way, relations between music and visual arts may not be
dismissed, as we can see in the course of the 20th century. They can surely
be traced also in the Koblasa’s creative work. Especially the introduction of
the concept of time as another dimension into the visual arts, theoretically
defined by the physicist Albert Einstein in his theory of relativity at the
beginning of the century, brought both fields nearer to each other, and,
in particular, it constituted the musical aspect of the visual arts. In his
book about painting, Leonardo already mentioned that the drawing and
the music are native sisters, but as soon as in the cubism and futurism,
the time has been introduced into the visual arts theory and practice
facilitating to establish methodical links between the musical and visual
creation. Further development germinated new relations between visual
arts and music, namely either-way relations. Likewise, the relations
between visual arts and poetry have become steadier. At that time, the
inspiration by folk art and primitive art played a significant role. That is
45
— — Petr Spielmann
to say, that there exist junctions between visual art and craft, poetry,
song, music and dance, being of mythological, devotional and esthetical
character. And last but not least, we may not dismiss the art of mentally
disordered, medial art and later l’art brut. It is known that such aspects
can be traced in the work of Gustav Mahler at the turn of the century,
it has been written by many authors. Such aspects characterize the work
of Koblasa as well. I want to point out these relations, because I am
convinced that they are creating one of the most significant qualitative
features of the Koblasa’s project, which is characterized by a semantic as
well as formal multilayeredness.
Only the Koblasa’s fate of an Ahasver, pariah and exile itself, he
was afflicted with, guarantees a true testimony through his experience
intellectual and emotional. To leave one’s home (under duress and without
any possibility to come back), it itself brings many human troubles and
conflicts. An exile is leaving behind not only intimately known environment,
but he is torn out of a net of human relationships woven through many
years and the gap, he is leaving behind, is reflected in his own heart with
a painful intensity. Nevertheless, such situation has also its positive aspect:
one can see himself, his own path, history and tradition, he came out of,
from another perspective and in another circumstances, more objectively
and also more sceptically than ever before. This is crucial for further
development and renewal of the creative work. For Koblasa it was even
more relevant since he came from a country that was violently trying
to isolate itself, to maintain an impermeebility of the “Iron Curtain”,
so that its citizens could not compare and critically evaluate. This “Iron
Curtain” was reinforced not only by external restrictions but also by mental
prejudices arising therefrom, by self-overestimation dialectically connected
with feelings of own inferiority. For a creative activity, this meant an
arrestment, lack of freedom, death. Therefore it was important to break
such vicious circle and Koblasa succeeded this.
Koblasa achieved even much more: by his creative capacity, and also
by his unshakable belief in the moral message of the creative work, he was
46
souvislosti, protože v nich vidím jeden z významných rysů kvality
Koblasova projektu. Jeho charakteristikou je významová i tvarová
mnohovrstevnatost.
Už sám osud Ahasvera, vyděděnce, exulanta, který stihl i Koblasu,
svou zkušeností, prožitkem, zaručuje pravdivost svědectví. Opustit
domov (z donucení a bez možnosti návratu) samo sebou přináší řadu
lidských problémů a konfliktů. Exulant neopouští jen důvěrně známé
prostředí, je vytržen z mnoha léty utkané sítě lidských vztahů a mezera,
kterou po sobě zanechává, se s bolestnou intensitou zrcadlí ve vlastním
srdci. Nicméně má tato situace i svou kladnou stránku: člověk vidí sebe
sama, svůj vlastní vývoj, dějiny a tradici, z nichž vyšel, z jiného úhlu
a v jiných souvislostech. Jistě objektivněji než předtím, ale také
kritičtěji. Pro další rozvoj a obnovu tvorby to má rozhodující význam.
Pro Koblasu to bylo o to závažnější, neboť přišel ze země, která se
křečovitě snažila se izolovat, udržovat neprostupnost „železné opony“,
aby její občané neměli možnost srovnávat a kriticky hodnotit. Tuto
„železnou oponu“ netvořily jen zákazy, ale i z toho vyplývající předsudky,
sebepřeceňování a s tím dialekticky spojené pocity méněcennosti.
To pro tvůrčí situaci znamená ustrnutí, nesvobodu, smrt. Proto je
důležité z tohoto kruhu prorazit. Koblasovi se to podařilo.
Koblasa dokázal víc: svou tvůrčí potencí, ale i neochvějnou vírou
v mravní poslání umělecké tvorby proměnil své ahasverství v pouť,
na níž zanechává stopy lásky a naděje všude tam, kam jej osud zavěje.
Jakoby sledoval cestu svého moravského krajana, exulanta, poutníka
a „muže touhy“, jak se sám nazýval, Jana Amose Komenského.
Koblasa je umělec, řekl bych renesanční universality. I když toto
moje tvrzení se může na první pohled zdát nadnesené, ale podívejme
se jen, do kterých všech oblastí Koblasa svým dílem zasáhl mimořádnou
osobitou formou a hlubokou myšlenkou. Obecně je definován jako
sochař. S tím souvisí i jeho tvorba kresebná a grafická, vždyť sochaři
odedávna používali kresbu k zachycení prvního výtvarného nápadu
a pro přípravu svého trojrozměrného tvoření a ex post k potvrzení
able to convert his Ahasverian wandering into a pilgrimage, and he was
leaving his imprints of love and hope at any place, to which the fate blew
his. As if he would follow up the path of Jan Amos Komenský (John Amos
Comenius), his Moravian countryman, exile, wayfarer and a “man of desire”
as he called himself.
I don’t dare to say that Koblasa is an artist of a renaissance
universality. Even if, at a first glance, this could sound overstated, but
let’s see how many fields Koblasa influenced by the exceptional form of
his creative work and the depth of his thoughts. Generally, he has been
defined as a sculptor. Drawings and graphics are another fields connected
with the sculpture, since sculptors were using them, long ago, for the
fixation of their first ideas, for the preparation of their three-dimensional
objects and ex post for the verification of their initial intention and reached
expression. Jan Koblasa achieved a remarkable level and scope in this, he is
innovative and incentive, his graphical works and drawings are independent
and respectable. Since the very beginning, he has also been involved in the
painting art, creating completely independent form and expression that
have been reflected in many drawings, aquarelles, pastel paintings and
collages, showing the overlapping between the drawing and the painting.
In addition, Koblasa is also a successful scenographer who is exerting his
refined sense for the spatial arrangement as well as a sense for a pregnant
art condensation facilitating the dramatic action expression. Koblasa also
knows how to hand over his artistic seeing and experience to others, and
he is a good and favourite teacher.
Again and again, Koblasa is surprising by something new in his creative
work. His separate creative periods are forming a cycle connected by
internal relationships. Each period developed independently and is dealing
with new impulses however it maintains the continuity with the precedent
period and its impulses. Aesthetic principles, continuity of traditions and
aspects of artistic expression related to the artist’s temperament remain
unchanged. If I am mentioning traditions in this connection, summarizing
the Koblasa’s career, I don’t mean to overemphasize their influence, but
47
— — Petr Spielmann
původního úmyslu a dosaženého výrazu. Jan Koblasa tu dosahuje
mimořádné úrovně i rozsahu, je inovativní a podnětný, jeho kresebné
a grafické dílo je nezávislé a úctyhodné. Od počátku jeho vývoje se
uplatňuje i tvorba malířská, naprosto samostatné formy i výrazu.
Její ozvuky lze sledovat i v řadě barevných kreseb, akvarelů, pastelů
a koláží, které jsou na pomezí mezi kresbou a malbou. Koblasa je navíc
i úspěšným scénickým výtvarníkem, kde uplatňuje svůj vytříbený cit
pro organizaci prostoru i smysl pro pregnantní výtvarnou zkratku pro
výraz dramatického děje. Koblasa umí své výtvarné vidění a zkušenosti
předávat dále, je dobrým a oblíbeným učitelem.
Koblasa ve své tvorbě stále překvapuje něčím novým. Přitom
jednotlivé tvůrčí periody tvoří cyklus, který spojují vnitřní souvislosti.
Každé období se vyvíjí samostatně a zpracovává nové podněty,
přesto nepřeruší souvislosti s předchozím obdobím a jeho podněty.
Neměnné zůstávají estetické zásady, návaznosti na tradici i aspekty
výrazu související s umělcovým temperamentem. Připomínám-li v této
souvislosti tradice, které mám na mysli, když přehlížím vývoj Koblasovy
tvorby, nechci tím přecenit jejich vliv, ale uvádím je spíše proto, abych
připomněl proudy, do nichž podle mého názoru jeho dílo patří. Je to
synthesa impulsů tradic, které od středověku do moderny vycházeje
z domácích podnětů směřovaly vždy do větších i obecnějších celků
evropských. Mám tu na mysli české středověké umění krásného slohu,
rudolfinský manýrismus, jehož vliv nacházíme například i v díle Kafkově,
české baroko, ale i přijetí díla Rodinova a Munchova na počátku století
a převtělení jejich vlivu v pražském expresionismu a kubismu. Vedle díla
Gutfreundova tu chci připomenout dílo, jež se v této souvislosti obvykle
neuvádí: tvorbu Jana Zrzavého, jež má svou spiritualitou, výrazem
i formovým uspořádáním řadu aspektů, které lze nalézt i v tvoření
Jana Koblasy.
Ale vraťme se k mahlerovskému projektu. Pro pomník skladatele
– a v souvislosti s Koblasovým myšlením o to více – je důležité jeho
umístění. V zde už zmíněném textu píše Koblasa: „Přijel jsem do Jihlavy
48
I rather intended to point out the artistic stream to which his work
pertains according to my opinion. It is a synthesis of impulses arising
from traditions that, stretched from the Middle Ages to the modernism,
are aiming from the local, domestic tradition to larger and more general
European units. I mean in particular the Czech medieval art of the
International Style (or so called “beautiful” style), the Northern Mannerism
(at the court of Rudolf II in Prague) that influenced also the work of, e.g.,
Kafka, the Czech Baroque, and also the work of Rodin and Munch at the
beginning of the 20th century, and their metamorphosis into the Prague
Expressionism and Cubism. Besides the work of sculptor Gutfreund, I want
to point out herein the work of Jan Zrzavý, usually not being mentioned
in this connection, his work resembles, through its spirituality, expression
and formal arrangement, many aspects being also present in the work
of Jan Koblasa.
But let’s go back to the project of the monument to Gustav Mahler.
The placement is very important for the monument – even more in the
connection with the Koblasa’s way of thinking. In the above mentioned
text, Koblasa is writing: “I arrived to Jihlava and representatives of the
association welcomed me on the snowy bus station of Jihlava and showed
to me places chosen for the possible monument placement. The last one was
a plot in the Benešova Street behind the fortification wall, a place of the former
synagogue (now being strewn with market stalls). I realized at once that this
was the right place. My further considerations were even broader: It would be
great to build a park of Gustav Mahler with his monument amidst, expressing
his relation to the nature. Park would have more facets – a part planted with
evergreens, another part with water – and with ten spouts symbolizing the
ten springs of ten symphonies, with birds and fishes – like in the song about
preaching to fishes, and with an Asian corner referring to the Song of the Earth;
and with the synagogue included into the overall concept, indicated by its
ground-plan.” I mean that the decision to choose this location was crucial
for the project. Mahler was expressing by his music the world and was
addressing the world, coming out from his own personality and its context,
a zástupci společnosti mne uvítali na zasněženém autobusovém nádraží
a ukázali mi zamýšlená místa, kde by mohl pomník stát. Když jsme jako
poslední nabídku prohlíželi v Benešově ulici za opevňovací zdí místo, kde
dříve stála synagoga (nyní byl ten prostor poset trhoveckými boudami),
věděl jsem ihned, že to je to pravé. Mé další úvahy šly ještě dál: bylo
by dobře založit park Gustava Mahlera s jeho pomníkem a s vyjádřením
jeho vztahu k přírodě. Park s více fasetami – s částí stále zelených rostlin,
s vodou – s deseti tryskami symbolizujícími deset pramenů deseti symfonií,
s ptáky a rybami – jako v té písni o kázání rybám, s asijským koutem
Písně o zemi. A se synagogou včleněnou vyznačeným půdorysem do
celkové koncepce.“ Považuji rozhodnutí pro tuto lokalitu pro projekt
za podstatné. Mahler svou hudbou vyjadřoval svět, oslovoval svět,
při tom vycházel z vlastní osobnosti a jejích vazeb, jak těch
ahasverských, tak těch kosmických a lidových. Proto základy synagogy,
kořeny jednoho aspektu Mahlerova lidského osudu, tu mají svůj
význam. Na druhé straně park s květinami, ptáky živými i Koblasovými,
kteří jakoby vyletěli z lidových výšivek, s tryskající vodou, symbolem
toku času i tryskání tónů Mahlerovy hudby, jíž skladatel jednak
překonával osud vlastní i svého národa, ale hlavně daroval a stále
daruje lidem pláč sdíleného smutku, soucítění, naději a radost.
Místo tu má i asijský kout Písně o zemi pro meditaci o životě
a smrti. Koblasovo prostorové řešení parku svědčí kromě toho
i o jeho zkušenostech scénického výtvarníka, pro něhož jeviště
znamená svět.
V centru prostoru parku stojí postava mladého Gustava Mahlera.
Skladatelovo tělo zahalil sochař do dlouhého pláště – kaftanu,
jak o tom sám říká: „… dlouhý kaftan jako znak ahasverství, které si
Mahler výrazně uvědomoval. V mém pojetí je to také přirozený tvar kmene
rostoucího ze země do výše zakončeného hlavou s vizionářsky vypjatým
výrazem.“ Pro pojetí skladatelovy/dirigentovy postavy, kdy se sochař
soustřeďuje na výraz hlavy, obličeje, na povšechně řešeném těle,
uvádí Koblasa sám příklad Rodinova Balzaca (ještě extrémnější pojetí
both the Ahasverian, and the cosmic and national. Therefore, to display
foundations of the synagogue representing roots of one aspect of the
Mahler’s human fate, it has its sense. On the other hand, a park with flowers,
with birds, both the living ones and the Koblasa’s ones looking as if they
would be set free from a folk embroidery, with spraying water symbolizing
the time flow and the sprinkling tones of Mahler’s music, by which the
composer vanquished his own fate as well as the fate of his nation, but
in particular by which he threw away on us, and he is still throwing, tears
of the shared sorrow, compassion, hope and joy. And also the Asian corner
of the Song of the Earth found here a place suitable for meditation about
life and death. The park spatial lay-out made by Koblasa is proving his
experience of a scenographer, to whom the scene means the world.
In the park centre, a figure of a young Gustav Mahler is standing.
The sculptor veiled the body of the composer into a long cloak – a caftan,
and he said about it: “… the long caftan means a symbol of the Ahasverian
wandering, of which he was very well aware. In my concept, it represents also
the natural shape of a stem arising from the earth to the height, terminated
by the head with the strained expression of a visionary.” As regards the
interpretation of the composer’s/conductor’s figure, the sculptor is focusing
on the expression of the head, the face, sitting on a body formed without
any small details, and Koblasa himself mentioned that a preimage for
such concept was the sculpture of Balzac from Rodin (such concept has
been even more extremely applied on the monument to Beethoven from
Bourdelle, in which Beethoven’s face is emerging from the heaped mass
like a mask). Likewise, in the work of Koblasa we can find many examples
of such concept. The sculpture Lost Son from 1958 already suggests similar
interpretation. From 1973 to 74, Koblasa created a group of figures, the
bodies of which are forming geometrical pedestals, on which realistic heads
are sitting with a strong expression in faces. The first one is the Sceptic
from 1973. A sculptor’s masterpiece of these years is the Wailing Wall,
a set of seven figures (the number seven here must be surely connected
with its role it plays in the Jewish mythology) standing, kneeling, lying, with
49
— — Petr Spielmann
je v tomto smyslu Bourdellovo pojetí pomníku Beethovena, kde se
z nakupené hmoty vynořuje jako maska Beethovenův obličej).
Ale v i v díle Koblasově je řada příkladů pro takové pojetí. Už socha
Ztraceného syna z roku 1958 napovídá podobné řešení. V létech 1973–
–74 vytváří Koblasa celou skupinu postav, jejichž těla jsou řešena jako
geometricky pojaté podstavce, na nichž sedí realisticky modelované
hlavy se silným výrazem v obličeji. První je Skeptik z roku 1973.
Vrcholným dílem těchto let je umělcova Zeď nářků, soubor sedmi postav
(číslo sedm tu jistě souvisí s jeho funkcí v židovské mythologii) stojících,
klečících, ležících, obličejem obrácených ke zdi, která symbolizuje zeď
zbořeného jeruzalémského chrámu. Na geometrických postamentech
– metaforách těl – jsou hlavy pokryté kloboukem, rouškou, jarmulkou,
jejich obličeje mají silný výraz bolesti, zoufalství, odevzdání. Jednotlivým
postavám dal autor názvy Stařec, Polibek, Mladík, Lamento, Požehnaný,
Zpěvák, Meditace, které jednotlivé výrazy vyjadřují. Zeď nářků je
jedním z vrcholných děl v umělcově tvorbě. Při stavbě nového muzea
v západoněmecké Bochumi, které jsem tehdy řídil, jsem ve spolupráci
s autory novostavby dánskými architekty Bo a Wohlertem inicioval
projekt zvaný „Kunst am Bau“ (umění v architektuře – architekti jej
zvali „integrované umění a architektura“). Jeho záměrem a smyslem
bylo najít ve fázi plánování společnou diskusí architektů a pozvaných
umělců v navržené architektuře budovy muzea body, místa, na nichž
by byla realizována a trvale umístěna díla umělců jako charakteristické
znaky budovy, její funkce i jejího zaměření. Mezi pozvanými umělci
– účastníky projektu byl Jan Koblasa. Výsledkem jeho jednání byl návrh
zakoupit Zeď nářků a umístit ji na zelenou plochu proti vchodu muzea.
Finanční problémy města byly příčinou, že koupě díla i úprava terénu
pro jeho umístění musely být odloženy. Po mém odchodu do důchodu
roku 1997 můj nástupce bez jakékoliv domluvy a proti všem úmluvám
a zárukám beze slova vrátil objekt dosud provisorně instalovaný na
terase budovy autorovi. Důležitým aspektem tohoto díla se mi jeví jeho
metaforické pojetí, kdy metafora dostává funkci symbolu. Tím nabývá
50
their faces turned to a wall symbolizing the wall of the destroyed Temple
in Jerusalem. On geometric footstalls – metaphors for bodies – heads
have been superimposed, covered by a hat, a veil or a yarmulke (kippah),
with faces bearing strong expression of pain, sorrow, despair, resignation.
The individual figures have been named by the author: Oldman, Kiss, Boy,
Lamentation, Blessed, Singer, Meditation, representing the said expressions.
The Wailing Wall is one of the masterpieces of the sculptor’s work. During
the raising of a new museum in Bochum, western Germany, of which
I was the then director, I initiated, in cooperation with authors of the
building, Bo and Wohlert, Danish architects, a project named “Kunst am
Bau” (“Art in the Architecture” – by architects called “integration of art
and architecture”). The intention and purpose of this project were to find,
already in the planning phase, by mutual discussions between architects
and invited artists, points and places within the planned museum building,
at which works of these artists would be carried out and permanently
situated, creating characteristic features of the building, indicating its
purpose and its thematic focus. Jan Koblasa was amongst the invited
artists – participants in the project. Negotiations resulted in a proposal
to buy the Wailing Wall and to place it on a green space in front of the
entrance to the museum. However, financial difficulties of the city caused
that the acquisition of the work as well as the ground formation necessary
for its installation have had to be postponed. After my retirement in 1997,
my successor returned the object, temporarily placed on the terrace of the
building, to the author without any word or agreement, and contrary to all
promises and guarantees. In my opinion, an important aspect of this work
is its metaphorical concept, in which the metaphor takes over the role
of a symbol. Thereby, the themes of the Old Testament become topical;
they also refer, besides the original events, to one of the most dreadful
crimes of our times – the holocaust.
Koblasa is using biblical themes, both of the Old Testament and of the
New Testament, in his work during all his career. He is always using them to
express universal questions of life and death, human relationships, position
starozákonní téma aktuálnosti, vedle původní události připomíná i jeden
z nejstrašnějších zločinů našeho věku – holocaust.
Náměty biblické, starozákonní i novozákonní užívá Koblasa
ve svém díle v průběhu celého jeho vývoje. Vždycky se jimi vyjadřuje
k obecným otázkám života a smrti, lidských vztahů, postavení člověka
v přírodě i v kosmu. Připomeňme si: Ztracený syn (1958), Kain a Abel
(1958), monumentální grafický cyklus Apokalypsa (1967–68), Lamenta
Job, Mojžíš, David (1970) Abraham a Izák / Oběť (1989), David a Goliáš
(1989), Prorok Jeremiáš (1999) ze Starého zákona, z Nového zákona
pak Utrpení sv. Šebestiána (1959), Uložení do hrobu (1960), Veroničina
rouška (1961), Hlava sv. Jana Křtitele (1968), Velké Pašije (1976),
Ukřižovaný (1982), Mučedník (2005). V roce 1974 tvoří celou skupinu
kamenných soch Budhů. Sochy, kresby, grafiky i obrazy s těmito náměty
však nejsou ilustrace příběhů ani devotionalie, jsou to metafory, které
se svými obrazy vyjadřují k otázkám života a smrti, viny a odpuštění,
pokory a lásky v obecném a nadčasovém smyslu, ale stejně výrazně
zaujímají stanovisko k problematice současné situace a našeho osudu
of people within the nature and within the cosmos. Let’s summarize:
Lost Son (1958), Kain and Abel (1958), monumental graphical cycle
Apocalypse (1967–68), Lamentation, Job, Moses, David (1970) Abraham
and Isaac / Sacrifice (1989), David and Goliath (1989), Prophet Jeremiah
(1999) – from the Old Testament, and Martyrdom of St. Sebastian (1959),
Burial (1960), Veil of Veronica (1961), Head of St. John the Baptist (1968),
Passion / Way of the Cross (1976), Crucified (1982), Martyr (2005) – from
the New Testament. In 1974, he created a group of sculptures in stone,
Buddhas. But the sculptures, drawings, graphical works and paintings,
when depicting such themes, don’t represent illustrations of stories
or devotional objects, they are metaphors referring to the questions
of life and death, guilt and forgiveness, humility and love in a universal
and a super-temporal sense, and accordingly they are expressing strongly
their standpoint to problems of the recent situation and of our fate
in the recent world. By the way, how closely such concept corresponds
to the message of Mahler’s music, in which we can hear the melancholy of
synagogical songs and the effervescent joy of Chassidic musicians
51
— — Petr Spielmann
v dnešním světě. Ostatně jak blízko je toto pojetí poselství Mahlerovy
hudby, z níž slyšíme melancholii synagogálních zpěvů a nespoutanou
radost chasidských muzikantů stejně jako hymnus Veni creator spiritus,
lidovou píseň a hudbu střední Evropy, písně Des Knaben Wunderhorn
a v Písni o zemi moudrost východoasijských filosofů. Ale poselství této
hudby oslovuje metaforou nás a každou generaci vždy znovu, každého
vnímavého jedince, obrazem se vyslovuje k jeho osudu, ozvěnou zní
v jeho srdci. Citově i myšlenkově vždy znovu osvětluje pozici člověka
mezi lidmi, v přírodě, v kosmu. Proto jistě není náhodou, že Koblasův
postoj je Mahlerovu blízký. Jeho díla Citový život (1965/66), Chvála
zapomnění (1968), Touha obejmout (1969), Pokus o úsměv (1975), Adieu
(1991) vyjadřují podobnou atmosféru a výraz, jaký Mahler dává větám
svých symfonií tempovými (a hlavně výrazovými) příkazy Feierlich
gemessen, ohne zu schleppen (Slavnostně měřeno, ne rozvláčně),
Stürmisch bewegt (V bouřlivém pohybu), Mit durchaus ernstem
und feierlichem Ausdruck (Se zcela vážným a slavnostním pohybem),
Vorwärts (Vpřed), Wild herausfahrend (Divoce), Misterioso, Plötzlich sehr
breit und leidenschaftlichen Ausdrucks (Najednou velice široce
a s vášnivým výrazem).
Ještě na jeden aspekt Koblasova Mahlera tu chci upozornit.
Sochař říká, že se rozhodl „… pro řešení Mahlera jako mladého skladatele
– s pohledem upřeným do budoucnosti, ale i do sebe, se soustředěním
dirigenta před prvním tónem uváděné skladby“. Upozorňuje tak na
Mahlerovo dvojí nadání: skladatele a dirigenta. Skladatel, který formuje
svou komposici z živých a živelných zdrojů inspirace, jimž dává výraz,
a dirigent, který se soustřeďuje dát provedení, interpretaci a výrazu
skladby pevný řád a tím i pravdivost tlumočení a jejímu poselství:
chaos a řád.
V celém pojetí a sochařském pojednání projektu se spojují oba
způsoby Koblasovy tvorby, skulptivní i plastický. V této synthese se
rovněž uskutečňuje myšlenková i estetická rozlehlost a všeobsáhlost
Koblasova postoje: práce skulptora s přírodním materiálem – kamenem,
52
as well as hymn Veni creator spiritus, folk songs and the middle European
music in the song Des Knaben Wunderhorn, and the wisdom of East Asian
nations in the Song of the Earth. However, the message of this music
is addressing us and each following generation by such metaphor again
and again, it is approaching each sensitive individual by a depiction,
by which it is touching one’s individual fate, it vibrates in one’s heart. Over
and over again, it enlightens emotionally and intellectually the position
of an individual among people, towards the nature, in the face of cosmos.
Therefore, it certainly isn’t a mere coincidence that the Koblasa’s attitude
is so close to that of Mahler. His works, Emotional Life (1965/66), Praise of
Oblivion (1968), Longing for Embrace (1969), Attempt of Smile (1975), Adieu
(1991), are expressing similar atmosphere and feelings as Mahler prescribed
for movements of his symphonies by his instructions regarding tempo (and
above all regarding expression), e.g., Feierlich gemessen, ohne zu schleppen
(Solemnly measured, no lengthy), Stürmisch bewegt (Stormily moved),
Mit durchaus ernstem und feierlichem Ausdruck (With fully serious and
solemn expression), Vorwärts (Forwards), Wild herausfahrend (Wild rushed
off), Misterioso, Plötzlich sehr breit und leidenschaftlichen Ausdruck
(At once very broadly and with a passionate expression).
I would like to point out one more aspect of the Koblasa’s sculpture
of Mahler. The sculptor says that he decided “… for my vision of Mahler
as a young composer – with his sight gazing into future but also inside,
with concentrated expression of a conductor at the moment just before the
first tone of the piece being executed”. He turns attention to the Mahler’s
double capability: composer and conductor. A conductor who is forming his
composition of living and spontaneous inspiration sources, giving them an
expression, and a conductor, who concentrates to introduce a firm order
into the execution, interpretation and expression of the piece of music, and
thereby to reach the truthfulness of its interpretation and message: chaos
and order.
The whole concept and the sculptural solution of the project are
integrating both methods of Koblasa’s creative work, of a sculptor and
která počítá s jeho přirozenými vlastnostmi a využívá jich pro umělecký
výraz, a naproti tomu práce plastika, který vtiskuje vlastní myšlenku
a koncepci do tvárné hlíny, dává jí tvar.
Středověcí písaři a iluminátoři končili svou práci na knize pokorným
Deo gratias. Jan Koblasa končí svůj text k projektu Mahlerova
památníku i práci na projektu stejně pokorným vyznáním: „Závěrem
mohu jen říci, že jsem rád, že mi byl svěřen tak krásný úkol oslavit
a poctít – věřím, že důstojně – mistra hudby, která je mi blízká nejen svou
rozvětvenou koncepcí v uchopení krásy a složité rozmanitosti tohoto
světa – od hvězdného prachu až po celé galaxie, od prvního jarního kvítku
po ptačí zpěv a horizonty vysokých hor, v celé té podivuhodné jednotě
vznikající i zanikající v tutéž chvíli, bez přestání, kterou můžeme cítit
a sledovat v nám vymezený čas, nebo v čas zhuštěný do otevřeného
prostoru hudby. Děkuji.“
(leden 2010)
of a plastic artist. In this synthesis, the intellectual and esthetical extent
and comprehensiveness of Koblasa’s attitude come true: on the one
hand the sculptor who works with a natural material – stone, taking into
account its natural features and using them for an artistic expression
and on the other hand a plastic artist who is imprinting his own idea
and concept into the plastic clay, giving a shape to it.
The medieval scriveners and illuminators used to finish their work
on a book by humble words: Deo gratias. Jan Koblasa ends his text
regarding the project of the monument to Mahler and also his work
on the project accordingly by a humble confession: “Finally, I can only
say that I was highly delighted about such beautiful task entrusted to me
(hopefully, I was competent enough), a task to celebrate and honour a master
of such music that is intimate to me by its branched concept of apprehension
of this world’s beauty and intricate variety – from the star dust to whole
galaxies, from the first flower in the spring, from a bird song up to the high
mountains skylines, in such marvellous unity emerging and dying away in an
instant, not stopping, that we can feel and follow in the time allowed to us,
or in the time concentrated into the open space of the music. Thanks.”
(January 2010)
53
Pár slov „na okraj“
A few words “en passant”
Jan Koblasa / sochař / sculptor
S Mahlerovou hudbou jsem se setkal začátkem šedesátých let.
Skladatel Jan Klusák mne seznámil s dirigentem Václavem Neumannem,
který tou dobou objevoval pro českou hudební obec Mahlerovy
symfonie. Chodil jsem do Smetanky na zkoušky České filharmonie
a na oplátku mne přicházel navštěvovat pan Neumann v mém
bubenečském podzemním ateliéru. Mahlerova hudba zaujala po
krátkém čase na mém hudebním žebříčku zvláštní místo a udržela si
je až dodnes. Začátkem emigrace jsem byl Mahlerem doslova posedlý.
Gramofonová deska s Mahlerovými písněmi v podání Christy Ludwig
a basisty Berryho za klavírního doprovodu Leni Bernsteina mne těšila
a rozteskňovala a byla hrána znovu a znovu celé dlouhé večery.
Ale i Píseň o zemi mne tou dobou sytila rytmy a harmoniemi.
Jednou – počátkem nového tisíciletí – jsem byl jihlavskou
společností Gustava Mahlera ústy pana Poukara otázán, zda bych
nechtěl udělat pro Jihlavu pomník Gustava Mahlera. Dostali na mne typ
od Jiřího Kuběny. Uvážil jsem pro i proti. Naposledy jsem dělal figuru
toho typu před lety pro washingtonský National Shrine – svatého
Jana Neumanna. Uctít Mistra Mahlera je krásná nabídka – a také svým
způsobem dobrodružství.
54
About Mahler’s music I learned at the beginning of 1960s. Jan Klusák,
a composer, acquainted me with Václav Neumann, a conductor, who has
been discovering Mahler’s symphonies for the Czech musical world
at that time. I visited rehearsals of the Czech Philharmonic Orchestra
in the Smetana music hall (so called “Smetanka”) and in return Mr.
Neumann used to visit me in my underground studio in Bubeneč. After
a brief period, the Mahler’s music took a special position on my scale of
values and it is keeping it up to the present day. At the beginning of my
emigration, I was literally possessed with Mahler. The gramophone record
with Mahler’s songs performed by Christa Ludwig and bass-singer Berry
with piano accompaniment of Leni Bernstein consoled and saddened me,
and it was played again and again for many long evenings. Also The Song
of the Earth satiated me with rhythms and harmonies at that time.
Once – at the beginning of the oncoming century – I was asked by
the Society of Gustav Mahler in Jihlava, through Mr. Poukar, whether
I would be interested to create a monument to Gustav Mahler for Jihlava.
They were advised about me by Jiří Kuběna. I considered all pro and contra.
Last time, I made a figure of such type, a statue of St. John Neumann,
for the National Shrine, Washington. To honour Maestro Mahler was
a great offer – and also certaine advantage.
55
— — Jan Koblasa
Přijel jsem do Jihlavy a zástupci společnosti mne uvítali na
zasněženém autobusovém nádraží a ukázali mi zamýšlená místa,
kde by mohl pomník stát. Když jsme jako poslední nabídku prohlíželi
v Benešově ulici za opevňovací zdí místo, kde dříve stála synagoga
(nyní byl ten prostor poset trhoveckými boudami), věděl jsem ihned,
že to je to pravé.
Mé další úvahy šly ještě dál: bylo by dobře založit park Gustava
Mahlera s jeho pomníkem a s vyjádřením jeho vztahu k přírodě. Park
s více fasetami – s částí stále zelených rostlin, s vodou – s deseti
tryskami symbolizujícími deset pramenů deseti symfonií, s ptáky
a rybami – jako v té písni o kázání rybám, s asijským koutem Písně
o zemi. A se synagogou včleněnou vyznačeným půdorysem do celkové
koncepce.
Přednesl jsem po nějakém čase Mahlerovu sdružení a vedení města
svůj návrh – a ten byl přijat. Všichni zúčastnění si uvědomili velikost
osobnosti Gustava Mahlera a její světovost – a možnost města vyjevit
úctu a obdiv k Mistrovi v projektu tak jedinečném a velkolepém.
56
I arrived to Jihlava and representatives of the association welcomed
me on the snowy bus station of Jihlava and showed to me places chosen
for the possible monument placement. The last one was a plot in the
Benešova Street behind the fortification wall, a place of the former
synagogue (now being strewn with market stalls). I realized at once that
this was the right place.
My further considerations were even broader: It would be great
to build a park of Gustav Mahler with his monument amidst, expressing his
relation to the nature. Park would have more facets – a part planted with
evergreens, another part with water – and with ten spouts symbolizing
the ten springs of ten symphonies, with birds and fishes – like in the song
about preaching to fishes, and with an Asian corner referring to the Song
of the Earth; and with the synagogue included into the overall concept,
indicated by its ground-plan.
After a certain time, I presented my concept to the Mahler’s
association and to City representatives – and it was accepted. All involved
subjects realized the greatness of the Gustav Mahler’s personality and
Pro další práce na figuře Gustava Mahlera jsem prostudoval
dostupnou literaturu a rozhodl jsem se pro řešení Mahlera jako mladého
skladatele – s pohledem upřeným do budoucnosti, ale i do sebe, se
soustředěním dirigenta před prvním tónem uváděné skladby. Figuru
jsem nechal zahalenu do dlouhého pláště (tak chodíval Gustav Mahler
spolu se svým přítelem Hugo Wolfem po Jihlavě a po Vídni) – dlouhý
kaftan jako znak ahasverství, které si Mahler výrazně uvědomoval.
V mém pojetí je to také přirozený tvar kmene rostoucího ze země
do výše zakončeného hlavou s vizionářsky vypjatým výrazem.
Kamenné sochy ptáků a ryb jsou vytvořeny podle podobného
pracovního postupu, jímž pracuje Mahler. Vycházel jsem z jednoduché
formy lidových výšivek, balancujících na hraně ornamentu a geometrizované reality. Tento systém rozvádím do plnohodnotné plastické
kvality monumentálních ptáků a ryb vypracovaných v diferencovaných
strukturách daných materiálem kamene (mrákotínská žula v její
různorodosti). Podobně zpracovává Gustav Mahler jednoduché úryvky
písňových motivů, které rozvíjí do složitých harmonií.
Závěrem mohu jen říci, že jsem rád, že mi byl svěřen tak krásný
úkol oslavit a poctít – věřím, že důstojně – mistra hudby, která je mi
blízká nejen svou rozvětvenou koncepcí v uchopení krásy a složité
rozmanitosti tohoto světa – od hvězdného prachu až po celé galaxie,
od prvního jarního kvítku po ptačí zpěv a horizonty vysokých hor,
v celé té podivuhodné jednotě vznikající i zanikající v tutéž chvíli,
bez přestání, kterou můžeme cítit a sledovat v nám vymezený čas,
nebo v čas zhuštěný do otevřeného prostoru hudby.
Děkuji.
(Hamburg, únor 2009)
of his world repute – and the sole chance of the City to express its respect
and admiration to Maestro through such a unique and grandiose project.
In preparation for the work on figure of Gustav Mahler, I read all
literature available, and finally I decided to form my vision of Mahler as
a young composer – with his sight gazing into future but also inside, with
concentrated expression of a conductor at moment just before the first
tone of the piece being executed. I garbed Mahler in a long caftan (he used
to wear it already during his stay in Jihlava and then in Vienna together
with his close friend Hugo Wolf) – the long caftan means a symbol of the
Ahasverian wandering, of which he was very well aware. In my concept,
it represents also the natural shape of a stem arising from the earth to the
height, terminated by the head with the strained expression of a visionary.
The sculptures of birds and fishes, made of stone, have been created in
a similar artistic way as Mahler worked on his music. I was inspired by the
simple form of folk embroideries, oscillating between an ornament and
a geometrical stylization of the reality. I amplified this principle into
a full-featured plastic quality of monumental birds and fishes, elaborated
in differentiated textures being conditional on the stone material (granite
from the quarry of Mrákotín, with its heterogeneous quality). In a similar
way, Gustav Mahler was evolving fragments of modest rustic motifs
of songs into sophisticated harmonies.
Finally, I can only say that I was highly delighted about such beautiful
task entrusted to me (hopefully, I was competent enough), a task to
celebrate and honour a master of such music that is intimate to me by
its branched concept of apprehension of this world’s beauty and intricate
variety – from the star dust to whole galaxies, from the first flower in
the spring, from a bird song up to the high mountains skylines, in such
marvellous unity emerging and dying away in an instant, not stopping,
that we can feel and follow in the time allowed to us, or in the time
concentrated into the open space of the music.
Thanks.
(Hamburg, February 2009)
57
Vývoj architektonického návrhu Parku Gustava Mahlera v Jihlavě
History of the Architectural Design of Gustav Mahler‘s Park in Jihlava
Martin Laštovička – Vít Doležel / autoři architektonického návrhu a projektové dokumentace
/ authors of the architectural design and documentation
Architektonický návrh Parku Gustava Mahlera v Jihlavě prošel
složitým vývojem. Konečnou podobu parku stanovily tři postupně
upřesňované architektonické návrhy a dokumentace. Prvním
dokumentačním stupněm byla soutěžní studie o Cenu Petra Parléře,
druhým, doplněným řešením byla projektová dokumentace parku
pro územní rozhodnutí a třetí, konečná podoba parku byla vyhotovena
v dokumentaci pro stavební povolení a realizaci stavby. Každá etapa
přinesla něco nového díky konzultacím se sochařem panem profesorem
Janem Koblasou, s památkáři, investorem a odbornými technickými
specialisty projektu a správy města.
Soutěžní studie
Pro soutěžní studii jsme vyhotovili model v měřítku 1 : 100 z modelovací
hmoty. Fotografie modelu, které se staly základem prezentace soutěžní
studie, byly doplněny grafickou kresbou perem (axonometrie parku
a perspektivy) a počítačovými půdorysnými a řezovými kolážemi.
Soutěžní studii ovlivnila i prvotní hmotová skica návrhu, která
předcházela velkému modelu měřítka 1 : 100.
Soutěžní studie – komplexní urbanisticko-architektonický návrh / Study for Competition – overall architectural and town-planning layout
58
The architectural design of Gustav Mahler’s Park in Jihlava underwent
a complicated development. The final appearance of the park is a result
of three architectural designs and documentations gradually elaborated
in more details. The first stage of the design documentation was an
architectural study submitted to the competition Petr Parléř Prize, the
second solution, more sophisticated, was a design documentation for the
zoning and planning decision issue and the third one, forming the final
appearance of the park, was the documentation for the building permit
issue and final drawings for the construction carrying out. Each stage
brought new ideas thanks to discussions with Mr. Professor Jan Koblasa,
with conservation authorities, with investor and professional technical
consultants responsible for the design or representing the city authorities.
Study for Competition
For the competition, we made a model of plastic modelling mass in the
scale of 1 : 100. Photographs of the model, creating the basic material
for the study presentation, were completed by pen-and-ink drawings
(axonometric and perspective projections) and by the ground-plan and
cross-section collages made by computer.
59
název článku — — autor
Prvotní hmotová skica
návrhu parku / Initial
Volume Study of the Park
The study for the competition has also been influenced by an initial
volume study foregoing the large model in the scale of 1 : 100.
Description of the Solution
Popis řešení
Pomník Gustava Mahlera je umístěn ve zvlněné zmenšené krajině
(zvlnění odpovídá Vysočině). Jedná se o pobytový travnatý terén,
ze stran nevzhledných dvorů a domů osázený ochranným pohledovým
stromovím. Směrem k zachovalé hradební zdi spadá zvlněný terén
do vodní plochy, která je ohraničena nízkou první hradební zdí. Voda
přirozeně patří do zmenšené krajiny, ale i symbolizuje historický
vodní příkop, který se v těchto místech nacházel. Za zmíněnou první
hradební zdí, již v hradebním parkánu, bude umístěno deset vodotrysků
(symbolicky deset Mahlerových symfonií). Přes vodní hladinu směrem
k Mahlerově soše je položen mostek z kamenného monolitu.
U břehu se nacházejí stejně orientované kamenné ryby.
Kamenní ptáci jsou natočeni k Mahlerovi. Ptáci v parkánu
a na náměstí synagogy jsou branou. Kamenný pták ve čtverci, který
ukončuje historickou ulici Benešovu, upozorňuje na Mahlera již při
pohledu z historického centra města. Další pták při úpatí zmenšené
krajiny je menší a naslouchá přímo v krajině. Poslední kamenný pták,
60
The monument to Gustav Mahler has been situated to a miniaturized hilly
landscape (corresponding to the hills of Vysočina Highlands). It is a lawn for
sunbathing with trees planted along the unseemly court-yards and facades
as a view protecting barrier. In the direction to an old preserved town-wall,
the hilly terrain is declining to a pound confined by a low first town-wall.
Water is a matter-of-course in the miniaturized landscape, and it is also
symbolizing the historical moat that were found around here. Behind the
said first town-wall, within the rampart, ten water fountains will be placed
(symbolizing the ten Mahler’s symphonies). The water surface has been
spanned with a monolith stone bridge pointing to the statue of Mahler.
Near the water edge, the stone fishes were placed pointing to the same
direction.
The stone birds are also turned in the direction to Mahler. The birds
placed within the rampart area and in the synagogue square are creating
a gate. A stone bird situated in a square closing the historical Benešova
Street is turning attention to Mahler at first glance when seen from
the historical centre of the city. Another bird situated at the foothill
of the miniaturized landscape is smaller and is listening to the music in this
landscape scenery. The last stone bird posted on the town-wall of the Věžní
Street is welcoming and luring visitors from the area behind the town-walls.
In the south, the landscaped terrain is declining and partly crossing
the ground-plan of the former synagogue, creating a small recessed square
suitable to held open-air concerts (e.g., by street-corner musicians). The
symmetry of the synagogue ground-plan is passing into a paved area,
intended for lingering, with stone pillars having different heights (height
suitable for the sitting, height of a table, height of a guard stone), situated
in a grid at the adjacent end of the Benešova Street and its surrounding.
Soutěžní studie – hmotové zobrazení řešeného území (graficky kreslená axonometrie) / Study for Competition
– a volume representation of the site (axonometric projection in graphical drawings)
61
— — Martin Laštovička – Vít Doležel
Soutěžní studie – hmotové a architektonické řešení návrhu (model v měřítku 1 : 100 s grafickými kreslenými / Study for Competition
– a volume representation and architectural solution of the site (a model in the scale of 1 : 100, perspective projections in graphical drawings)
62
který je na hradbě ulice Věžní, vítá a vábí návštěvníka ze strany
za hradbami.
Krajinný terén na jihu spadá a zasahuje do bývalého půdorysu
synagogy, který je vyřešen jako malé snížené náměstíčko pro pořádání
venkovních hudebních produkcí (představa pouličních muzikantů).
Pravidelná geometrie půdorysu synagogy přerůstá do pobytové
vydlážděné plochy s kamennými pilíři o různých výškách (výšky na
sezení, výšky stolů, výšky patníků), které jsou v osnově rozmístěny na
začátek ulice Benešova a jeho okolí.
Za zmenšenou krajinou se nachází parková cesta z kamenných
vějířově položených kostek, která je ohraničena rododendrony,
a na ni navazují cestičky mezi zmenšenými kopci směrem do nitra
krajiny. Podobně lze nastupovat do zmenšené krajiny po cestičkách
i kamenném mostku z parkánu i z druhé strany podél menšího ptáka
a synagogy.
Hradby jsou v ploše propojeny pásy z kočičích hlav, ty vymezují
i dlážděný čtverec na konci historické ulice Benešovy z kamenné plošné
dlažby. Ulice Věžní směrem od brány Matky Boží proniká úrovňově do
parkánu mezi hradbami, který navrhujeme snížený do úrovně parkánu
u zmenšené krajiny. Výškový rozdíl vyrovnají rampy. Blíže k hradbám je
rampa výhledová se schodištěm. Parkán je řešen jako park s povrchem
střídavě travnatým a z minerálního betonu. V parkánu jsou umístěny
stromy, vždy dva a dva po straně čtverce, který ukončuje Benešovu ulici
(orámování konce ulice), a dále pro oživení parkánu tak, aby nedošlo
k ovlivnění pohledů směrem k soše Mahlera a ptáků.
Ulice Věžní je celá vydlážděná v ploše z kamenných kostek ve
vějířovém uspořádání.
Zachovaná hradební zeď s půlkruhovou otevřenou baštou se doplní
kovaným schodištěm k baště s vyhlídkou na hradbách, chráněnou
kovaným zábradlím (z hradeb lze spatřit celek – zvlněnou krajinu,
sochu, vodu, ptáky a náměstí synagogy s kamennými pilíři).
Behind the miniaturized landscape, a park walkway is situated, paved
by fanwise laid granite stones, lined by rhododendrons, branched into paths
leading through the midst of the miniaturized hills into the heart of the
landscape. The miniaturized landscape can be entered, in a similar way by
paths and by a stone bridge, from the rampart area and also from the other
side along the smaller bird and synagogue.
The town-walls are connected, on the ground, by bands paved by
cobblestones, indicating also a square at the end of the historical Benešova
Street, paved by stone plates. From the Gate of Mother of God, the
Věžní Street is leading, on the same level, into the rampart area that we
designed recessed to the level of another rampart area adjacent to the
miniaturized landscape. The difference in height is compensated by inclined
ramps. Nearer to the town-walls, there is a lookout ramp with stairs. The
rampart area has been designed as a park with its surface finished by
lawn alternated by mineral concrete. In the rampart area, there have been
situated trees always two along two sides of the square at the end of the
Benešova Street (creating a frame of the street end), and other trees have
been set to the rampart area to give life to it but not to cover views to the
sculptures of Mahler and birds.
The whole Věžní Street has been paved by fanwise laid granite stones.
To the preserved town-wall with a semicircular opened bastion, forged
stairs will be added, leading to the bastion with an observatory on the
top of the town-wall, protected by forged rail (from the town-wall top, an
overall scenery can be seen, including hilly countryside, sculpture, water,
birds and synagogue square with stone pillars).
63
název článku — — autor
Projektová dokumentace pro územní
rozhodnutí
Design Documentation for the Zoning
and Planning Decision Issue
Hlavní architektonické změny návrhu této etapy oproti soutěžní
studii vzešly z konzultací s panem profesorem Koblasou a památkáři.
Bylo domluveno klidové umístění sochy Gustava Mahlera na rovinném
travnatém prostranství u vodní hladiny – ze severozápadu
obklopeném terénním vegetačním lemem. Vodní plocha u sochy
Gustava Mahlera byla nově orámována ze strany parkánové hradby
deseti symbolickými kamennými rybami (ležaté kamenné kvádry),
které budou chrlit vodu do jezírka, čímž byl zvýrazněn symbol deseti
Mahlerových symfonií. Počet kamenných ptáků byl redukován
na tři – byl vypuštěn pták naslouchající v krajině a pták na hradbě
v ulici Věžní. Tím vynikla brána z plastik ptáků směrem do parku
a zdůraznila se jedinečnost ptáka v ulici Benešova. Vyhlídka
v hradební baště se zjednodušila a upřesnila se pobytová plocha
z kamenných kostek.
At this stage, the main architectural changes against the design for
the competition arose from discussions with Mr. Professor Koblasa and
conservation authorities. It was agreed to place the statue of Gustav
Mahler to a calm place, surrounded by a flat lawn area near the water
surface – from the northwest enclosed by a terrain vegetation border.
The water pond at the statue of Gustav Mahler has been newly framed by
ten symbolic stone fishes (horizontal ashlar stones) from the side of the
rampart wall, spraying water into the pond, which accentuates the symbol
of ten Mahler’s symphonies. The number of stone birds has been reduced
to three – the bird listening in the landscape scenery and the bird on the
top of the town-wall in the Věžní Street were omitted. Thereby, the park
gate of birds has been emphasised and the uniqueness of the bird in the
Benešova Street pointed out. The observatory on the bastion wall has been
simplified and the area paved by stones more precisely defined.
Principy řešení
Principles of the Solution
Kompozice parku
Hlavní myšlenkou kompozice parku je krajina (měkké materiály,
keře a stromy), která kontrastuje s městem (jednoduché materiály,
ostře tvarované formy, domy a kámen).
Park Composition
The main idea of the park composition is to create a landscape
(soft materials, bushes and trees) contrasting with the town
(smooth materials, edged forms, houses and stone).
Umístění památníku
Důležitá je šikmá osa – kamenný pták (u čtverce křížení parkánu
a ulice Benešovy) – brána (ze dvou kamenných ptáků) – socha Gustava
Mahlera. Tato osa navádí návštěvníka hlavní pěší zóny města do centra
parku k Mahlerově soše.
Monument Placement
The following diagonal axis is important: from the stone bird (at the square
crossing of the rampart area with the Benešova Street) – through the gate
(of two stone birds) – to the sculpture of Gustav Mahler. This axis leads
visitors from the city main pedestrian zone into the middle of the park
to the statue of Mahler.
64
Perspektivní nadhled (vizualizace severozápadní části parku) / Bird’s
view perspective (visualization of the northwest part of the park)
65
— — Martin Laštovička – Vít Doležel
Neméně důležité je samotné umístění sochy na rovinném travnatém
prostranství u vodní hladiny, které je obklopené ze severozápadu
terénním vegetačním lemem.
The same significance is attributed to the sculpture placement to a flat
lawn area at a water surface, enclosed by a terrain vegetation border from
the northwest.
Provoz
Věžní ulice a ulice Benešova se stanou v blízkosti parku pěšími zónami.
Hlavní pěší zóna se posune až ke světelné křižovatce ulic Benešova
a Dvořákova. Dále bude pěší zóna obohacena o paralelní parkánovou
promenádu.
Benešova ulice bude obohacena v přímé blízkosti parku o pobytovou
plochu a terasu s kamennými kostkami, které budou sloužit k posezení,
zastavení, odpočinku a rozhovorům. V jedné z kamenných kostek bude
zabudováno pítko, v další informační audiopanel.
V dlažbě křížení parkánu a ulice Benešovy je naznačen dlažbou v ploše
čtverec. Jde o symbolický vstup („bránu“) do historického města, který
je umocněn kamennou plastikou ptáka a nově vysázenými stromy, které
tvoří vertikální rozměr „brány“.
Bezbariérový přístup v jižní části parkánu zajišťuje nová rampa
a snížení parkánu na úroveň ulic Věžní a Benešova. Rozšíří se tak
městský prostor pro pěší návštěvníky a jejich odpočinek.
Pedestrian Precinct
Věžní and Benešova Streets will become pedestrian zones near the park.
The main pedestrian zone will be extended up to the crossing of Benešova
and Dvořákova Streets, controlled by traffic lights. Furthermore, a parallel
rampart promenade will be attached to the pedestrian zone.
At a direct connection to the park, the Benešova Street will be furnished
by a rest area and a terrace with stone blocks serving to the sitting,
lingering, relaxation and meetings. One of the stone blocks will be equipped
with a drinking fountain, another with an informational audio board.
At the crossing of the rampart area with the Benešova Street, the
pavement forms pattern of a square – a symbolic entrance to the city
(“a gate”), to the historical downtown. This gate has been emphasised
by a stone sculpture of a bird and by newly planted trees creating
the vertical dimension of the “gate”.
A new inclined ramp and lowering of the rampart area to the level
of the Věžní a Benešova Streets serve to a barrier-free entrance for
handicapped in the southern part of the rampart area. In this way,
the city area will be extended for pedestrians and their relaxation.
Projektová dokumentace pro stavební povolení
a realizaci stavby
Dokumentace pro územní rozhodnutí – Benešova ulice (vizualizace okolí) / Documentation for the Zoning
and Planning Decision Issue – Benešova Street (visualisation of the surrounding)
66
Hlavní myšlenka předchozích architektonických návrhů byla naplněna
– podmínky územního rozhodnutí byly splněny. V dokumentaci
pro stavební povolení a realizaci stavby se objevují drobné odchylky,
které byly zapříčiněny dotvářením podrobnější dokumentace
a tvůrčím přístupem architektů a sochaře k podobě a umístění
sochařských děl a jejich vzájemných vazeb.
Design Documentation for the Building Permit
Issue and for the Construction Carrying out
The main idea of the foregoing architectural designs has been fulfilled
– terms and conditions of the zoning and planning decision have been met.
The documentation for the building permit issue and for the construction
carrying out bears minor changes caused by elaboration of the
67
— — Martin Laštovička – Vít Doležel
Kamenných ryb není deset, ale jenom tři. Jsou umístěny na
opačném břehu a nechrlí vodu, jenom se „hlavami“ vody dotýkají
(při vlastní realizaci šla změna ještě o něco dále – plastiky ryb
byly umístěny přímo do jezírka). Důvodem redukce počtu byla
předimenzovanost prostoru, důvodem změny umístění památkově
cenná parkánová zeď, která v předchozím návrhu oddělovala ryby od
vodní hladiny (dle sochaře Jana Koblasy se jednalo o „ryby na suchu“),
a nemožnost jejího ubourání tak, aby se plastiky dostaly do kontaktu
s vodou. Problematické bylo i to, že deset střiků symbolizujících deset
Mahlerových symfonií chrlilo vodu přes korunu hradby, proto byly
posunuty před hradbu blíže jezírku a osazeny do jeho novodobé obruby.
Díky archeologickému průzkumu je v této dokumentaci zobrazena
definitivní architektonická podoba úpravy okolí základů synagogy.
Základy synagogy nemohly být vyznačeny v celkovém půdorysu,
protože severovýchodní roh synagogy byl zničen necitlivým překopem
kanalizace v 70. letech 20. století.
Popis dokončeného Parku Gustava Mahlera
Ústředním motivem parku je socha Gustava Mahlera od sochaře Jana
Koblasy v nadživotní velikosti a na podstavci. Mahler shlíží směrem
k vodní ploše s deseti vodotrysky symbolizujícími deset skladatelových
symfonií, která je vymezena parkánovou hradbou. Prof. Koblasa ve své
další navazující sochařské kompozici, která koresponduje se sochou,
vychází z Mahlerovy symboliky a jeho písně o kázání rybám. Proto
sochu Gustava Mahlera obklopují plastiky ptáků a ryb z vysočinské
žuly (žlutá a šedá z Mrákotína, tmavá z Kamenné), abstrahované
do jednoduchých hmot.
Sochařská kompozice je umístěna ve zvlněné zmenšené krajině
Vysočiny, která sousedí s vodou a prolíná do náměstíčka synagogy
sousedícího s městským parterem Benešovy ulice (kamenné kostky
68
documentation in detail and by creative attitude of architects and of the
sculptor regarding the placement and mutual relations of sculptures.
There are not ten of stone fishes, they remained only three. They have
been placed on the opposite water edge without spraying water, and they
are just touching water by their “heads” (during the carrying out of the
work the change was even more radical – the stone fishes were placed
directly into the pond). The number of stone sculptures has been reduces
because the space seemed to be over-equipped, and their placement has
been changed because of a historically valued rampart wall that separated
fishes from the water surface in the foregoing designs couldn’t be
demolished and so the contact of fishes with water couldn’t be maintained
(according to the sculptor Jan Koblasa there were “fishes out of water”).
The ten spouts, symbolizing the ten Mahler’s symphonies and spraying over
the town-wall, also seemed to be complicated, therefore they have been
moved to the front of the town-wall, nearer to the pond and imbedded into
its modern border.
Thanks to an archaeological survey, a final architectural arrangement
of the area around the synagogue fundaments could be delineated in this
documentation. The entire ground-plan of the synagogue fundaments
couldn’t be delineated because the northeast corner of the synagogue
was destroyed by an insensitive excavation for the sewerage in 1970s.
Description of the completed
Gustav Mahler’s Park
The central motif of the park is represented by the sculpture of Gustav
Mahler, larger than life-sized and standing on a pedestal, created by the
sculptor Jan Koblasa. Mahler is looking down to the water surface, confined
by the rampart wall, with ten spouts symbolizing the ten composer’s
symphonies. Prof. Koblasa, further developing his sculptural composition
in harmony with the statue, was inspired by Mahler’s symbolism and by his
Dokumentace pro stavební povolení a realizaci stavby – nové architektonické řešení okolo sochy Gustava Mahlera (jezírko s třemi rybami
a základy synagogy) / Documentation for the Building Permit Issue and for the Construction Carrying out – a new architectural solution of the area
around the sculpture of Gustav Mahler (a pond with three fishes and the synagogue fundaments)
69
— — Martin Laštovička – Vít Doležel
na sednutí a odpočinek) a zároveň do hradebního parkánu osázeného
stromy.
Základy synagogy jsou přiznány v dochovaném torzu, které
organicky navazuje na Mahlerovu krajinu. Vnitřní plocha synagogy
je vydlážděna novou žulovou dlažbou, přechod mezi ní a nerovnými
základy zprostředkovává pás oblázků. Vnější zdivo základů synagogy
zdůrazňuje po obvodu vedený příkop krytý žárově zinkovanými
ocelovými pochozími rošty v úrovni okolní dlažby, který obnažuje
základy do hloubky jednoho metru. V noci bude zdivo synagogy
v obvodovém příkopu nasvětleno, takže bude zářit na povrch.
Příkop slouží zároveň jako odvod dešťové vody, která zajišťuje
jeho samočistící režim.
Na přibližném místě svatostánku (aron ha-kodeš), které je strategické také vzhledem k přechodu mezi přírodní modelací a vydlážděnou
plochou, stojí pamětní zkosený kamenný hranol s textem připomínajícím
existenci synagogy a jihlavské oběti holocaustu.
Vyhlídka v půlkruhové hradební baště na západní hranici parku,
na níž je přístup po točitém kovovém schodišti, nabízí pohled na park
a v něm umístěná umělecká díla z ptačí perspektivy.
(duben 2010)
song about the preaching to fishes. Therefore the statue of Gustav Mahler
was surrounded by sculptures of birds and fishes made of granite from
Vysočina Highlands (yellow and grey granite from the quarry of Mrákotín,
and dark from the quarry of Kamenná), in an abstract appearance
of simplified volumes.
The sculptural composition was situate to a hilly miniaturized
landscape of Vysočina Highlands, neighbouring with a water surface
and overlapping into the synagogue square adjacent to the city parterre
of the Benešova Street (the stone blocks for sitting and relaxing) and
as well into the rampart area planted by trees.
The synagogue fundaments were disclosed as fragments and
organically linked to the Mahler’s landscape. The internal space
of the synagogue was paved by a new granite pavement, the interface
between the pavement and the uneven fundaments was created by
a band of pebbles. The outer masonry of the synagogue fundaments was
pointed out by a ditch around the perimeter, covered by a galvanized steel
grate suitable for walking, situated in the same level as the surrounding
pavement, showing the fundaments to the depth of one meter. The
masonry of the synagogue will be illuminated in the perimeter ditch
by night, so it will shine to the surface. The ditch will simultaneously serve
as a rain-water drain, so its self-cleaning will be maintained.
Approximately on the place of the former tabernacle (aron ha-kodeš),
a strategic point also as regards the transition between the nature-like
soft modelling and the paved area, a memorial canted stone block was
placed, bearing a text remembering the synagogue and the Jihlava victims
of holocaust.
The observatory in the semicircular bastion at the west border of the
park, accessible by winding stairs, provides the chance to see the park
and the sculptural objects placed there from the bird’s view perspective.
(April 2010)
Dokumentace pro územní rozhodnutí – celkové řešení / Documentation for the Zoning and Planning Decision Issue – overall lay-out
70
71
72
I
1
Kalendárium
Calendarium
Vznik pomníku pohledem občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Establishment
of the monument from the perspective of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association
Zpracoval / Elaborated by Petr Dvořák
Myšlenka na zřízení pomníku Gustava Mahlara v Jihlavě se v hlavě Ing.
Josefa Poukara zrodila mnohem dříve, cesta k její faktické realizaci však
byla zahájena v polovině února 2004, kdy tento dlouholetý propagátor
osobnosti a díla Gustava Mahlera s manželkou Olgou oslovili tehdejšího
vedoucího odboru kultury Krajského úřadu kraje Vysočina Horymíra
Kubíčka dopisem, ve kterém navrhují zhotovení skladatelova pomníku
v Jihlavě k blížícímu se 150. výročí narození (7. 7. 2010) a 100. výročí
úmrtí (18. 5. 2011).
… Domníváme se, že zhotovení pomníku k těmto výročím by bylo
důstojnou oslavou a upevněním mahlerovské tradice v Jihlavě. Gustav
Mahler je posledním českým skladatelem, který pomník nemá. Přípravné
práce by měly být zahájeny co nejdříve. Prosíme Vás o názor na náš návrh…
23. února 2004 odeslal básník Jiří Kuběna, přítel manželů Poukarových,
kteří ho o této své iniciativě informovali, dopisy tehdejšímu hejtmanovi
kraje Vysočina Františku Dohnalovi a Horymíru Kubíčkovi, v nichž je
žádá o podporu záměru.
74
The idea to erect a monument to Gustav Mahler in Jihlava was born
in the head of Ing. Josef Poukar long time ago, but its actual carrying out
was initiated in the half of February 2004. At this point, Josef Poukar,
a sedulous promoter of Gustav Mahler’s personality and work, and his
wife Olga addressed Horymír Kubíček, the then head of the department
for culture at the regional authority of Vysočina Region, by a letter,
and proposed to establish a monument to the composer in Jihlava
to celebrate the upcoming 150th anniversary of his birth (7. 7. 2010)
and the 100th anniversary of his death (18. 5. 2011).
… We believe that to build a monument at the occasion of these
anniversaries would contribute to a dignified celebration and enhance
traditions of Mahler in Jihlava. Gustav Mahler is the last Czech composer
missing a monument. Preparatory works should be initiated as soon
as possible. Please, would you be so kind as to express your statement
to our proposal? …
Mr. and Mrs. Poukar entrusted this initiative to poet Jiří Kuběna,
friend of Poukars, and he sent, on February 23rd, 2004, a letter to František
Dohnal, the then regional commissioner of the Vysočina Region, and
to Horymír Kubíček, requiring their support for this proposal.
75
Kalendárium / Calendarium — —
Vážený pane krajský hejtmane,
ze srdce rád se připojuji k podnětu manželů Poukarových, strážců
a iniciátorů dobrého duchovního díla – u Vás v Jihlavě a na Vysočině,
a – jak jen Vám bude možno, žádám i Vás o podporu víc než chvályhodného
postoje, o kterém si Vás dovolujeme informovat současně s osloveným ved.
odboru kultury na Vašem KÚ, p. Horymírem Kubíčkem.
Jde o záměr něčeho, co už dávno mělo být skutečností ve Vaší
staroslavné Jihlavě, která má jedno světové prvenství (ale i závazek): prožil
tu své dětství – u Vás! – fenomenální hudební skladatel, Gustav Mahler,
jehož dvě velká výročí (sledovaná po všech koutech naší planety) stojí právě
ve dveřích, který ale – jako jediný z našich komponistů-obrů – rodák z Vaší
drahé Vysočiny, nebyl dosud poctěn svou sochou – pomníkem: odpovídající
vysoké kvality a na co nejčestnějším místě…
21. února 2004 vyšel ve vysočinské mutaci MF Dnes rozhovor s Josefem
Poukarem, nazvaný příznačně Bude tu stát socha, věří Poukar.
… Jsem ale přesvědčen, že Jihlava se v budoucnu může stát městem,
jakým je v případě Mozarta Salzburg. A že tady bude stát i Mahlerova
socha…
30. března 2004 se uskutečnila na krajském úřadě schůzka Ing. Josefa
Poukara a JUDr. Jiřího Šimánka s Horymírem Kubíčkem, který myšlenku
zřízení pomníku Gustava Mahlera podpořil a doporučil, aby za tímto
účelem bylo zřízeno občanské sdružení a zahájeno jednání s jihlavským
magistrátem.
14. dubna 2004 se uskutečnilo v restauraci Domu kultury odborů
v Jihlavě jednání přípravného výboru ve složení Josef Poukar, Jiří
Šimánek a Petr Dvořák, na němž bylo založeno občanské sdružení
Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě
a odsouhlaseny JUDr. Šimánkem vypracované stanovy, které byly
spolu se žádostí o registraci zaslány na Ministerstvo vnitra ČR.
76
Dear Mr. Regional Commissioner,
with all my heart I am joining the initiative of Mr. and Mrs. Poukar, the
guards and initiators of a good spiritual tradition – in your Jihlava and Vysočina
Region, and, if possible on your part, I am pleading to support the highly
praiseworthy intention, about which we are informing you and Mr. Horymír
Kubíček, the head of the department for culture at your Regional Authority.
This intention should have come into existence a long time ago – since
Gustav Mahler, a phenomenal composer spent his childhood in your timehonoured Jihlava – yes, in your Jihlava! – that can be proud of its worldwide
primacy (having also a commitment arising thereof), and now, Gustav Mahler,
a native of Jihlava and of your beloved Vysočina, whose two great anniversaries
are near at hand (pursued around the world), is the only one of our giant
composers who have not yet been honoured by his statue – a monument:
being of the highest quality and situated to the most honourable place…
On February 21st, 2004, an interview with Josef Poukar was published in the
local version of MF Dnes, a national press, named significantly: A Statue Will
Be Erected, Poukar Believes.
… I am sure, that Jihlava can play a similar role in the future as Salzburg is
playing in case of Mozart. And that a statue of Mahler will also be erected here…
On March 30th, 2004, a meeting took place between Ing. Josef Poukar,
JUDr. Jiří Šimánek and Horymír Kubíček, who gave his support to the idea
of memorial to Gustav Mahler and who recommended to establish
a civic association for this purpose and to enter into negotiations with
the municipal authority of Jihlava.
On April 14th, 2004, a preparatory meeting was held in the restaurant
of Dům kultury odborů in Jihlava, in which participated: Josef Poukar,
Jiří Šimánek and Petr Dvořák, and at which the Society for the Erection
of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, a civic association, was
established and articles of the association, drawn-up by JUDr. Šimánek,
19. dubna 2004 bylo občanské sdružení Ministerstvem vnitra ČR
zaregistrováno. Jako svůj hlavní cíl, který je zakotven v názvu i ve
stanovách, si vytklo realizaci Mahlerova pomníku v Jihlavě a jeho
odhalení v roce stopadesátého výročí umělcova úmrtí (díky vstřícnému
přístupu představitelů města Jihlavy byl později termín odhalení
stanoven už na výroční den Mahlerova narození 7. července 2010),
k jehož naplnění bude činnost sdružení od počátku účelově směřovat.
… Završením činnosti sdružení je realizace pomníku – sochy Gustava
Mahlera ve vybrané lokalitě města Jihlavy v časovém horizontu do roku
2011, tak aby mohla být slavnostně odhalena u příležitosti stého výročí
úmrtí této osobnosti světové kultury…
19. dubna 2004 jednal přípravný výbor s tehdejším náměstkem
primátora Vladimírem Hinkem, který přislíbil podporu záměru a jeho
prezentaci na jednání rady města 22. dubna.
3. května 2004 předal Jiří Kuběna kontaktní údaje na sochaře Jana
Koblasu, žijícího od roku 1968 v Německu, kterého doporučil jako
nejvhodnějšího autora pomníku a předběžně ho informoval o jihlavských
aktivitách.
Od května 2004 vedena intenzivní osobní i písemná jednání
s představiteli města Jihlavy a kraje Vysočina a pracovníky jihlavského
magistrátu a krajského úřadu ohledně vybudování pomníku; záměr se
od počátku setkával s podporou. O vzniku občanského sdružení byly
informovány Jihlavské listy a následně i další média.
… Přesvědčení, že právě v Jihlavě by měla stát důstojná socha této
geniální osobnosti světové hudby, nás vedlo k založení občanského sdružení, jehož cílem je realizace pomníku v tomto městě a jeho odhalení v roce
stého výročí Mahlerovy smrti. Činnost sdružení by měla být nasměrována
účelově k naplnění tohoto záměru. Počítáme přitom především s podporou
Magistrátu města Jihlavy a Krajského úřadu kraje Vysočina, jejichž zástupci
were adopted and sent to the Czech Republic Ministry of Interior, together
with an application for the registration of the civic association.
The civic association was registered by the Czech Republic Ministry
of Interior on April 19th, 2004. The first objective, on which the activity of
the association has been purposefully focused since its very beginning,
specified in the name and in articles of the association, was to build and to
dedicate a monument to Gustav Mahler in Jihlava, to the 100th anniversary
of his death. Thanks to a helpful attitude of representatives of Jihlava City
the date of the monument unveiling ceremony could be set as early as
on the day of Mahler’s birthday, i.e., on July 7th, 2010.
… The activity of the association will be accomplished by the erection of
the monument – a statue of Gustav Mahler, situated on a selected place in
Jihlava within a time period ending by 2011, so that the unveiling ceremony
could be held on the day of 100th anniversary of Gustav Mahler’s, a renowned
personality of world culture, death…
On April 19th, 2004, the preparatory committee met with Vladimír Hink,
the then vice-mayor of Jihlava City, who promised to support this
intention and to present it before the City Council at its meeting held
on April 22nd.
On May 3rd, 2004, Jiří Kuběna handed over contacts on Jan Koblasa,
sculptor, living in Germany since 1968, and he recommended this sculptor
as the best possible author for the monument and he preliminary notified
Jan Koblasa about this activity in Jihlava.
Since May 2004, intensive discussions, in person and in writing, have been
carried out with representatives of Jihlava City and of Vysočina Region,
on the one hand, and with officers of the municipal authority of Jihlava
and of the regional authority, on the other hand, regarding the monument
erection; this intention met with their support since the very beginning.
77
již byli o vzniku sdružení informováni. Dále hodláme navázat kontakty s již
existujícími spolky v Jihlavě, Kalištích či Humpolci, obdobně zaměřenými
společnostmi u nás i v zahraničí, hudebními odborníky a představiteli kulturního života, potomky Gustava Mahlera a samozřejmě přizvat ke spolupráci
také občanskou veřejnost města a kraje, jíž je sdružení otevřeno…
18. května 2004 vyšel v Jihlavských listech článek Mahlerův pomník
by mohl stát u Jakuba, před „Dělňákem“, v Hluboké či na tržišti, který
informoval o vzniku a cílech občanského sdružení.
… Lokalitu pro Mahlerův pomník chce prý sdružení nalézt ve spolupráci
s představiteli magistrátu, památkové péče a budoucím autorem. Padly
zatím návrhy na jeho umístění např. na Jakubské náměstí, které je spjato
s Mahlerovým působením na kůru svatojakubského kostela, nebo před
Dělnický dům, dříve hotel Czap, v jehož sále několikrát koncertoval. Pomník
by prý také mohl stát na prostranství dnešního tržiště v Benešově ulici,
kde stávala synagoga, kterou s rodiči navštěvoval, či před budovu městské
knihovny v Hluboké ulici, v níž původně sídlilo gymnázium, na kterém
Gustav v letech 1869–1877 studoval.
11. června 2004 zahájen telefonický a písemný kontakt se sochařem
Janem Koblasou.
21. června 2004 poslal Jan Koblasa občanskému sdružení z Hamburku
první dopis, v němž se kladně vyjadřuje k nabídce na vytvoření pomníku.
Vážený pane inženýre Poukare,
potěšil mne už pohovor s Vámi a poté Vaše došlé dopisy s bližší
informací o Vašem záměru (dobrém záměru) postavit pomník Gustavu
Mahlerovi. Ctím toho Mistra již ode dávna – s dirigentem Neumannem jsem
měl možnost značně brzy (na české poměry) se seznámit s jeho mohutným
dílem – takže by mi bylo ctí se zabývat jeho osobností ve třech dimenzích.
Myslím, že Jihlava pomník potřebuje – z mnoha důvodů. Těším se na tu
práci a věnuji jí vše co umím, to mi věřte! …
78
The Jihlavské listy newspaper and other media were informed about
the foundation of the civic association.
… The belief that a decorous sculpture of this musical genius
of the world should be placed precisely to Jihlava led us to the foundation
of the civic association, the objective of which is to erect a monument
in this city and to dedicate it in the year of the 100th anniversary
of Mahler’s death. The activity of the association should purposefully aim
to the fulfilment of this intention. Doing this, we rely especially on the aid
of the municipal authority of Jihlava City and the regional authority
of the Vysočina Region, whose representatives have been already informed
about the foundation of the association. Furthermore, we plan to establish
contacts with existing associations in Jihlava, Kaliště or Humpolec,
with similarly focused local and foreign companies, with musical professionals
and representatives of the cultural life, with descendants of Gustav Mahler and,
of course, to invite also the general public of the city and region to cooperate
with our association...
On May 18th, 2004, the article Mahler’s Monument Could be Erected at St.
James’s Church, in front of “Dělňák”, in Hluboká Street or on the Marketplace
appeared in Jihlavské listy newspaper, reporting on foundation and
objectives of the civic association.
… The association allegedly wishes to choose the locations for the Mahler’s
monument in cooperation with representatives of the city authority, the
monument preservation authority and the future author. In the meantime,
there were proposals to place the monument to the St. James’s Square,
connected with Mahler’s performances on the choir-loft of St. James’s Church,
or in front of the Dělnický dům, the former Czap Hotel, in the hall of which
Mahler gave several concerts. The monument could also be placed to the area
of the recent marketplace in Benešova Street, which used to be the place
of the former synagogue, visited by Mahler with his parents, or in front of the
town library building in Hluboká Street, formerly the building of a gymnasium
attended by him from 1869 to 1877.
79
název článku — — autor
2
3
4
th
15. července 2004 vyšel v deníku Vysočina rozhovor se zakládajícími
členy občanského sdružení, nazvaný Sdružení usiluje o Mahlerův pomník.
On June 11 , 2004, the contact with Jan Koblasa, sculptor, has been
initiated by telephone and in writing.
26. srpna 2004 vzala Rada města Jihlavy na vědomí informaci o záměru
zřízení pomníku Gustava Mahlera, odsouhlasila spolufinancování
pomníku v nadživotní velikosti a uložila vedoucímu odboru školství
a kultury Mgr. Tomáši Koukalovi připravit celoměstskou diskusi
k výstavbě pomníku a následně předložit výběr lokality pro pomník
a návrh na spolufinancování městem.
On June 21st, 2004, Jan Koblasa sent his first letter to the civic association
from Hamburg, consenting with the offer to create the monument.
Dear Mr. Ing. Poukar,
I was pleased about the conversation with you and then about your
letters giving detailed information on your intention (laudable intention) to build
a monument to Gustav Mahler. I hold this Maestro in reverence since long time
ago – I had the possibility to become acquainted with his colossal work thanks
to the conductor Neumann very soon (in view of Czech circumstances) – so
I would appreciate the chance to be concerned with his personality in three
dimensions.
I thing that Jihlava needs such monument – due to many reasons. I am
looking forward to such work and I will do my best, believe me! …
Říjnové Noviny jihlavské radnice zveřejnily anketní lístek k pomníku
Gustava Mahlera.
80
5. listopadu 2004 navštívil Jan Koblasa poprvé Jihlavu. Byl přijat
na radnici a obešel místa navržená k umístění pomníku; jako
nejvhodnější vybral rovněž Společenstvím za zřízení pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě preferovaný prostor jihlavské tržnice v Benešově ulici,
kde stávala do roku 1939 synagoga. Byla zde domluvena spolupráce
s městským radním Ing. arch. Jaroslavem Huňáčkem jako zástupcem
města v jednáních se sochařem. O návštěvě Jana Koblasy informovaly
9. listopadu Jihlavské listy, tiskovou zprávu vydala ČTK. 2–6
26. listopadu 2004 vyšel v Jihlavských listech celostránkový blok
článků Vytvořit Mahlerův pomník je pro mě kompliment, říká Jan Koblasa,
věnovaný pomníku a jeho autorovi.
… Já si myslím, že pomník musí mít podobu. A domnívám se, že Mahler
sám je krásná hlava – a ta jeho hudba je krásná…, to všechno bych se
pokusil do té sochy dát. A byla by to samozřejmě socha figurativní. Volně
figurativní…
5
On July 15th, 2004, an interview with founder members of the civic
association appeared in Vysočina newspaper, called The Association Strives
for a Monument to Mahler.
On August 26th, 2004, the Council of Jihlava City was notified on the
intention to erect a monument to Gustav Mahler, approved the cofinancing of the monument of a size larger than life size and charged Mgr.
Tomáš Koukal, head of the department for education and culture, with the
preparation of a citywide discussion about the monument erection and,
thereafter, with submission of proposals for the choice of location for the
monument and of for the co-financing by the City.
The Newspaper of Jihlava City Hall (Noviny jihlavské radnice) published
inquiry form concerning the monument to Gustav Mahler.
On November 5th, 2004, Jan Koblasa visited Jihlava first time. He was
received by the municipal authority at the city hall and visited places
81
Kalendárium / Calendarium — —
recommended for the monument to be placed; he chose the area
of the marketplace in Benešova Street being the most suitable, preferred
also by the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler
in Jihlava, which used to be the place of the former synagogue till 1939.
Ing. arch. Jaroslav Huňáček, the city councillor, has been appointed as
a city representative for dealings with the sculptor. On the November 9th,
the Jihlavské listy newspaper informed on Jana Koblasa’s visit, a press
release has been published by ČTK. 2–6
6
Byl zde použit také úryvek z Koblasova dopisu občanskému sdružení
z 11. listopadu, který dokládá prvotní sochařovy představy o pomníku.
… Hned jsem se do Mahlera vložil a uvažuji kudy chodím, kudy sedím,
kudy ležím o tomto zvláštním a velkém úkolu. První ideje se mění a snaží
se vrůst do daného prostoru, který se mi velice zamlouvá, a to z mnoha
důvodů – je na konci pěší zóny, s otevřením z města ven do krajiny, na
místě synagogy, vedle hradeb, a k tomu dostatek místa i na rozlehlejší
koncept s použitím modelace půdy a s možností spojit sochu se stromy,
s umělou krajinou (ve smyslu čínských krajinných principů: tedy i s vodou
a rostlinami, vše ve smyslu MISTRA).
Probírám se jeho životními zastávkami – a samozřejmě jeho hudbou
– a domnívám se, že předpráce (to podstatné, co se odehrává v hlavě
a duši) pozvolna pokračuje. Myslím, že znakové zpodobení deseti hlavních
děl bude namístě. A když máme prostor, můžeme rozehrát plastické
hodnoty okolo centrálního motivu pomníkové sochy na podstavci dobré
výšky, aby vznikla správná dominanta a správné vztahy. Zatím se snažím
zachytit proporce v kresbách a koncem zimy bych udělal menší modýlek –
skicu – pro pochopení záměru…
82
On November 26th, 2004, a full-page spread concerning the monument and
its author, named: It is a Compliment to Me, to Create a Monument to Mahler,
Koblasa Says, appeared in the Jihlavské listy newspaper.
… I think that the monument has to bear the likeness. And I mean that
Mahler himself is a beautiful head – and his music is beautiful as well …, that
all I would try to put into that sculpture. And it should be, of course, a figural
sculpture. Loosely figural…
A passage from Koblasa’s letter sent to the civic association, dated
November 11th, evidencing the sculptor’s first visions of the monument,
was also used here.
… I buckled down on the Mahler right away, and I am pondering on this
very special and great task wherever I am going, sitting, lying. The first ideas
are changing and trying to grow into the particular space, which I find very
appealing because of many reasons – it is a place on the end of a pedestrian
zone, opened out of the city into a natural scenery, situated on the plot
of the former synagogue, alongside town walls, and, in addition, there is a lot
of space to create larger concept with the use of the ground modelling
and with the possibility to blend the sculpture with trees, with the artificial
landscape (according to the Chinese principles of the landscaping: i.e.
integrating water and plants, everything what MAESTRO would enjoy).
I am browsing through sojourns of his life – and of course though his
music – and I guess that preparatory works (the most significant work done
in the head and in the soul) go good ahead. I thing, that such figuration of ten
V prosincových Novinách jihlavské radnice byly publikovány výsledky
ankety k pomníku Gustava Mahlera. Svůj názor na to, zda má v Jihlavě
stát skladatelův pomník, v ní vyjádřilo 78 obyvatel, z nichž 61 bylo pro
pomník, 17 proti.
Od listopadu 2004 oslovováni potencionální zájemci o členství
v občanském sdružení – mezi prvními se přihlásili např. mikulovský
probošt P. Stanislav Krátký, mahlerolog Ing. Milan Palák, výtvarnice
Juliana Jirousová či kunsthistorik PhDr. Ivan Žlůva. Prostřednictvím
Milana Paláka z Ostravy se začaly dostávat informace o chystaném
pomníku do zahraničí.
Během celého roku 2005 pokračovala jednání na úrovni města
a kraje, která vedla ke konkretizaci záměru a k přiblížení jeho realizace,
o podporu byli požádáni rovněž někteří poslanci Parlamenu ČR
a Evropského parlamentu a osobnosti ze světa hudby. Ve druhé
polovině roku byly podniknuty první pokusy o získání sponzorů.
14. března 2005 obdrželo občanské sdružení od Jana Koblasy první
pracovní fotografie modelu sochy Gustava Mahlera a kamenných
plastik a oficiální text seznamující s jeho představou pomníku a parku,
který byl později využíván k prezentaci záměru a při oslovování dárců.
Domnívám se, že skladateli takového formátu, jako je Gustav Mahler,
není možné jenom postavit pomníček za hradbami a dost. Myslím, že je
nutno, aby celá úprava vymezeného prostoru byla proměněna v park, který
by měl velkorysost a symbolickou úroveň vyzařující z Mahlerovy hudby.
Mistrův pomník sám by byl jenom jeho centrálním bodem.
O Mahlerovi je známo, že byl velikým obdivovatelem přírody, která se
v jeho hudbě ve všech rovinách bez ustání objevuje. Proto bude nutno
základní přírodní prvky použít ve struktuře parkové úpravy. Ty pak bude
třeba modifikovat ve smyslu přeměněném (jako je příroda podávána na
japonských či čínských obrazech) do různých symbolických plánů. Ty obrazy
main pieces would be right-on. And having sufficient space, we can configure
also the plastic parameters around the central motif of the sculpture,
a monument standing on a pedestal of good height, creating, in this way,
a vista point and having appropriate relationships with its surroundings.
In the meantime, I am trying to put down proportions in drawings and, at the
end of winter, I will shape a small model – sketch – to explain my intention…
In the December issue of the Newspaper of Jihlava City Hall (Noviny
jihlavské radnice), results of the public inquiry regarding the monument
to Gustav Mahler were published. To the question whether a monument
to the composer should be built in Jihlava, 78 of citizens gave their voice
for and 17 voted nay.
Since November 2004, we have been contacted by prospective members
of the civic association – e.g., P. Stanislav Krátký, provost from Mikulov,
Ing. Milan Palák, mahlerologist, Juliana Jirousová, creative artist, and
PhDr. Ivan Žlůva, art historian, who were among the first applicants.
Through Milan Palák from Ostrava, information about the prepared
monument became known abroad.
Discussions with the municipal and regional authorities have been carried
out during 2005, leading to a concretization of the intention, and bringing
near its implementation. Also some members of the Czech Republic
Parliament and European Parliament and some personalities from the
musical world were asked for their aid. First attempts to engage sponsors
were made in the second half of this year.
On March 14th, 2005, the civic association obtained from Jan Koblasa first
photographs of the model of Gustav Mahler sculpture and of the stone
objects, and also an official text describing his ideas of the monument
and the park, to be used for presentation of the intention and for
contacting the donators, later on.
83
název článku — — autor
7
a také východní poezii ctil Mahler pro její zhuštěnost. Také ji v tom smyslu
používal ve své hudební řeči.
Můj návrh spočívá na použití základních přírodních prvků podobně
přeměněných.
Chtěl bych použít KÁMEN sochařsky zpracovaný i volně ložený,
ale i použitý pro užité objekty jako ohrazení, obrubníky, lavice atd., VODU
jako vodní plochu i jako skupinu vodotrysků, ROSTLINY – trávník, plošnou
zeleň, ale i organizované květiny, křoviny (rododendrony i jiné stále zelené
odrůdy), i dekorativní stromy a popínavé rostliny, aby měl park po celý rok
zajímavý a živý výraz.
Domnívám se, že základní rozvržení parku, jak je zaznamenáno na
skice arch. dr. Huňáčka, se vcelku shoduje s mými představami, a věřím,
že ve společném prohloubení návrhu dojdeme k jednotnému projektu,
který bude splňovat všechny předpoklady stát se MÍSTEM, které bude
navštěvováno a používáno v dobrém slova smyslu jak místními občany,
tak zástupy z celého světa přišlými se poklonit památce místa, které
formovalo základy Mistrovy tvorby a které i nyní vyzařuje jak dobu
84
8
I believe that to honour so great composer it is not enough just to erect
a small memorial behind the town wall. In my view the whole marked area
must be turned into a park that in its breadth and grandeur would symbolize
what Mahler’s music conveys to us. The monument to the artist himself would
be the central point of the whole complex.
We know that Gustav Mahler felt a special, intense empathy with nature
and that this element constantly emerges in the most varied ways in his
work. We should, therefore, use basic natural materials in laying out the
park but also to modify them into various symbolic designs – much as the
nature is represented in Japanese or Chinese pictures. Mahler was greatly
attracted to these pictures, as well as to oriental poetry, thanks to their
sensitive representation of universal experience – and he made use of them
in his musical language. My design therefore aims to use natural elements
transformed in a similar way.
I plan to use the following: STONE, sculpted or loosely laid, not least for
objects such as enclosures, curbs and benches; WATER for rivulets, ponds and
fountains; PLANTS for lawns, flower beds, shrubs (rhododendrons and other
9
minulou, ale i současně stimuluje a vyzývá k zamyšlení a meditaci
o Mistrovi a o jeho nádherné tvorbě.
Základním objektem celého projektu je pomník GUSTAVA MAHLERA.
Navrhuji figuru v mírně nadživotní velikosti, tzn. cca 250 cm vysokou
(to je klasická výška, která byla již odedávna používána jako znázornění
figury 1 : 1, od antiky po kupř. Rodinovu figuru Balzaca). Rozhodl
jsem se pro figuraci, jejíž tělo je podáno v dobré proporci, ale ve velmi
zjednodušeném tvaru. Vyrůstá z hrubě vytvořené hmoty podstavce,
která se směrem vzhůru zpevňuje a nabývá pevně modelovaný tělesný
tvar. Ten bez popisných detailů vyrůstá do horního dílu těla zakončeného
rameny, krkem a portrétem, který vyzařuje napětí podobné tomu, když se
dirigent snaží ovládnout mnohohlavý orchestr anebo když skladatel přijímá
z přírody slyšení své jedinečné hudby. Celá figura je lehce předkloněná
do vypjatého postoje, jako když květina vzhlíží ke zdroji života. Měl jsem
tak trochu na mysli Mahlerovu píseň o kázání ptákům a rybám.
Jediným popisným detailem je mašlovitá vázanka, která jaksi nezbytně
k figuře Mahlera patří. V podstatě neexistuje jeho vyobrazení bez
10
evergreens) as well as decorative trees and climbing plants. The aim is to
ensure that the park will have an attractive and lively appearance throughout
the whole year.
I think that the basic layout, as outlined in the drawing of arch. dr.
Huňáček, corresponds generally with my idea, and I believe that we will come
to a consistent project through its sophistication during mutual cooperation,
and that this will become a PLACE to be enjoyed by visitors from near and
far who whish to trace the beginnings of Mahler’s life and work.
It will be a spot steeped in the past that nonetheless encourages meditation
on all that Mahler’s timeless compositions have to tell us today.
Monument to GUSTAV MAHLER is, of course, the core of the whole project.
I form a figure slightly larger than life (i.e. about 250 cm tall – a classical
height used to depict 1 : 1 figures throughout the ages, from antiquity to
Rodin’s imposing monument of Balzac in the 19th century). I decided to create
a posture, by which the figure initially rises firmly – unencumbered by details
– from the pedestal and then in the upper part, around shoulders and neck,
acquires a tension of the kind a conductor feels as he seeks to gain control
85
Kalendárium / Calendarium — —
„motýlka“. V našem případě naznačuje předěl od tělesného k duchovnímu,
i když celá takto pojatá figura (rozehraná hermovka) v sobě nese tento tak
typicky mahlerovský výraz.
Bronzová figura stojí na 120 cm vysokém leštěném žulovém podstavci,
který je zčásti seříznutým jehlanem s pravoúhlou zadní stranou. Na
přední hladké straně je vyzlacený Mahlerův podpis. Ostatní tři strany jsou
pokryty florálním ornamentem, špičákem vysekaným do leštěného kamene.
Pokusíme se najít krásnou mrákotínskou žulu (i když by červená žula byla
asi opticky účinnější). Bronzová figura bude tmavě patinována
do měděnkovitě zeleného odstínu.
Pod figurou bude kvadratické prohloubení se sedacími stupni s kulatou
nízkou vodní plochou vyloženou oblázky, v níž bude zabudován kamenný
cca 100 cm vysoký podlouhlý objekt cca 400–500 cm dlouhý a cca 50 cm
široký s deseti otvory stříkajícími vodu, která pak stéká po bocích kamene
do vodní plochy. Kamenné dlouhé stěny jsou zvrásněny vodorovnými řezy
a odštípaným kamenem, zatímco boky jsou zaoblené a leštěné. Deset
otvorů může být zakončeno nízkými bronzovými individuelně modelovanými
hubičkami, aby i v zimních měsících, kdy nebudou fontány chrlit vodu,
byl čitelný znak deseti symfonií.
Hlavní vchod do parku je od hlavní ulice akcentován dvěma figurami
k sobě pohlížejících kamenných ptáků, které tvoří zvláštní bránu do parku
a současně znamení – akcent – poutající na UDÁLOST, která se za bránou
odehrává. Je to znak nebo symbol zobrazující vztah, souvztažnost, lásku
ale i ZPĚV, tedy jevy a stavy, o nichž tak hluboce a bez ustání hovoří
Mahlerova hudba. Ptáci jsou cca 400 cm vysocí. V zadní části za sochou
je ještě třetí pták, menší, k těm dvěma vepředu vzhlížející (ale i k pomníku),
vázající celý prostor do v sobě uzavřené jednoty.
Ptáci jsou z kamene, z kamenných dílů, různě pojednaných, od hrubě
strukturovaných, přes špicované ale i řezané, až po leštěné plochy. Materiál
mohu určit teprve až zjistím, jaké jsou možnosti, které dávají lomy a dílny
mrákotínské, eventuelně jiné dostupné lomy.
86
over a large orchestra – or, indeed, that a composer experiences as he senses
music within the world of nature around him. The whole figure will be slightly
bent forward, like a flower being attracted to the source of life. Here, I have in
mind the poem set to music by Mahler about St. Anthony of Padua preaching
to fishes.
The only descriptive detail that I included is the bow tie that the composer
is seen to be wearing in so many pictures. In this case it indicates a dividing
line between the body and soul, even the whole statue shaped in this way
(freely shaped, so called, “herm”, a monument consisting of a four-sided shaft
bearing a head or bust) bears in itself this expression typical for Mahler.
The figure, in bronze with a dark patina of verdigris green, will stand on
a polished granite pedestal – itself 120 cm high, and in the form of a partly
truncated pyramid with a rectangular rear. Mahler’s signature will be picked
out in gold on the smooth side at the front. The other three sides will be
covered by floral ornaments engraved into the polished stone. We will try
to find and use beautiful granite from the local area of Mrákotín (although
strictly speaking red granite would be optically more effective).
Below the figure there will be a four-cornered recessed area with stairs
for siting, as well as a round pond lined with pebbles. A fountain consisting of
a stone object, roughly 100 cm high, 400–500 cm long and 50 cm wide
with long sides wrinkled by horizontal grooves, and short sides rounded and
polished, and with ten openings, will spray water running onto the stone walls
and thence into the pond. These openings symbolize Mahler’s ten symphonies
and will be clearly marked with bronze beaks, individually shaped – so that
the symbolism will be manifested even when the water spouts do not operate
during the winter months.
The entrance to the park from the main road will be marked by stone
figures of two birds facing one another and creating a gate to the park and
also an accent attracting attention to an EVENT that is going on when
entering the gate. They symbolize relationship, consonance, love and also
SINGING and hence relate to vital elements of Mahler’s work. These birds are
roughly 400 cm high. In the back, behind the statue, there is a third smaller
bird, looking up to the birds in the front (and also to the monument) and
binding the whole space into a defined unity. All the birds will be made
of stone, stone blocks with differently textured surface, from rough bossing to
sown or even polished finish. I can specify the material in detail after I will fined
out what possibilities are offered by Mrákotín quarries and stone cutting shops,
failing that, from other quarries.
Such is my plan for the design and construction of the memorial park
to GUSTAV MAHLER in Jihlava. Further details and specifications will emerge in
the course of consultations between architects, representatives of the city and
members of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in
Jihlava. 7–10
11
Toto je má sochařská představa o parku GUSTAVA MAHLERA pro
město Jihlavu. Detaily a upřesnění, jakož i možnosti sezení, osvětlení
atd. samozřejmě přijdou až ve spolupráci s představiteli města Jihlavy,
architektem a zástupci společnosti pro stavbu pomníku GM. 7–10
3. května 2005 inicioval Ing. arch. Jaroslav Huňáček setkání zástupců
města, magistrátu, projektanta chystaných úprav území bývalé tržnice
v Benešově ulici a občanského sdružení. Zúčastnění se shodli na tom,
že je třeba změnit záměr využití pozemku v Benešově ulici, kde se vedle
parku původně počítalo ještě s parkovištěm a tržnicí. 11, 12
18. května 2005 představil Jan Koblasa prostřednictvím modelů svoji
koncepci parku s pomníkem Gustava Mahlera oficiálně na jihlavské
radnici. O prezentaci podrobně informovaly vedle Jihlavských listů
i regionální přílohy celostátních novin, tiskovou zprávu vydala také ČTK.
13, 14
On May 3rd, 2005, Ing. arch. Jaroslav Huňáček initiated a meeting with
representatives of the city authorities, designer of the project for the
area of the former marketplace in Benešova Street, and civic association.
Participants agreed that the General Plan for Use of this area in Benešova
Street has to be changed, since a parking and a marketplace have been
planned to be built here originally. 11, 12
On May 18th, 2005, Jan Koblasa officially presented his concept of the park
around the monument through models, at the city hall of Jihlava. Besides
Jihlavské listy newspaper, also the regional sections of national press
informed in detail on this presentation, a press release was published
by ČTK. 13, 14
In the June issue of Newspaper of Jihlava City Hall (Noviny jihlavské
radnice), the above mentioned Koblasa’s text was published, reporting
about his ideas regarding the monument and the park.
On June 17th, 2005, Jihlavské listy newspaper presented to the public the
Koblasa’s vision of the monument to Gustav Mahler in Jihlava, through
photographs of the statue models and of the stone objects.
87
název článku — — autor
12
Červnové Noviny jihlavské radnice zveřejnily výše uvedený Koblasův
text seznamující s jeho představou pomníku a parku.
17. června 2005 představily Jihlavské listy veřejnosti na fotografiích
modelů sochy a kamenných prvků Koblasovu vizi pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě.
V listopadu 2005 byl zpracován občanským sdružením předběžný
rozpočet na pomník (socha a kamenné prvky) jako podklad pro jednání
Rady města Jihlavy o pomníku. Předpokládané náklady byly tehdy
vyčísleny na 2 369 000 Kč.
12. ledna 2006 odsouhlasila Rada města Jihlavy umístění pomníku
v Benešově ulici a koncepci Jana Koblasy. Občanské sdružení o tom bylo
informováno vedoucím odboru školství, kultury a tělovýchovy Tomášem
Koukalem dopisem z 20. ledna.
88
13
In November 2005, the civic association elaborated a preliminary budget
for the monument (statue and stone objects) as a document to be
submitted to the Council of Jihlava City. Estimated costs amounted to CZK
2,369,000.00.
On January 12th, 2006, the Council of Jihlava City approved the Jan
Koblasa’s concept and the placement of the monument to the Benešova
Street. Mgr. Tomáš Koukal, head of the department for education, culture
and sport, notified the civic association about this approval by a letter
dated January 20th.
… Considering thoroughly any statements of any and all involved parties,
it was recommended the monument to be placed to the area of the recent
marketplace. After obtaining the statement on the city income for 2005,
a proposal for the project – gardening adaptation of the recent marketplace
– will be submitted to the Council of Jihlava City, for an approval, to be
included into the budget for 2006, namely in a height of 4 million Czech crowns,
(consisting in a partial demolition of existing buildings, in earthmoving works
14
… Po důkladném uvážení všech zainteresovaných stran bylo doporučeno,
aby pomník byl umístěn v prostorách stávající tržnice. Po výsledku hospodaření města za rok 2005 bude předložen zastupitelstvu města Jihlavy návrh na
zařazení akce – sadové úpravy stávající tržnice do rozpočtu roku 2006, a to ve
výši 4 mil. Kč (spočívající v částečné demolici stávajících objektů, zemních
pracích včetně zasíťování pozemků a vlastních sadových úpravách). Pokud
bude tento návrh schválen, bude vypsáno výběrové řízení na projektovou
dokumentaci a následně na realizaci výše uvedeného prostranství…
… Z předcházejících jednání vyplynulo, že realizaci sochy a ostatních
prvků bude zajišťovat vaše Společenství za zřízení pomníku Gustava
Mahlera Jihlava, Stamicova 13. Z tohoto důvodu Vás informuji o možnosti
požádat Statutární město Jihlava a ostatní instituce o příspěvek na realizaci pomníku. Zároveň upozorňuji na skutečnost, že objem takto získaných
veřejných prostředků by neměl přesáhnout 50% z celkové částky…
V únoru 2006 byl připraven propagační materiál občanského sdružení,
určený k informování o pomníku a k oslovování dárců, později byla
15
including provision of underground utilities, and in the gardening works alone).
Provided that this proposal will be approved, a public tender will be advertised
for the design documentation and for the carrying out of the above mentioned
area adaptation…
… As mentioned in the preceding discussions, the carrying out of the
statue and of other elements will be ensured by your Society for the Erection
of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, Stamicova 13, therefore, I am
advising you about the possibility to apply to the Statutory City of Jihlava
and to other institutions for financial contributions for the monument carrying
out. I have also to point out the fact that the amount of public finance
acquired in such way may not exceed a sum of 50 per cent of total costs…
In February 2006, materials for promoting the monument and for
approaching the donators were prepared by the civic association, later on,
an English version of the same was also created, and Jonathan Carr, author
of a book about Gustav Mahler, British publicist, cooperated on the final
version of this material in English.
89
Kalendárium / Calendarium — —
vytvořena také anglická verze, na jejíž finální podobě se podílel britský
publicista žijící v Německu Jonathan Carr, autor knihy o Gustavu
Mahlerovi.
V březnu 2006 zahájilo občanské sdružení oslovování potencionálních
dárců a sponzorů u nás i v zahraničí, které se dělo jednak písemnou
formou, především však prostřednictvím osobních návštěv, jichž
uskutečnili manželé Poukarovi více než sto, mnohdy i opakovaně.
Naprázdno vyzněly žádosti o pomoc při získávání velkých sponzorů
adresované vrcholným komunálním politikům a také několika poslancům
a senátorům, neúspěšné byly žádosti o finanční podporu z Ministerstva
kultury. V této činnosti pokračovalo sdružení až do konce roku 2009.
Jihlavské listy 24. března v souvislosti se zahájením oslovování dárců
napsaly:
Docela příjemně se naslouchá zprávě, že první z firem, které byly
osloveny a požádány o podporu vzniku Mahlerova pomníku v Jihlavě,
zareagovaly vstřícně. Tu informaci je samozřejmě nutno nahlížet střízlivě:
zatím přislíbené částky jsou tak trochu prvními vlaštovkami
a především je tu řeč právě a „jen“ o fázi příslibu. Snad nejlépe to vystihl
největší vyznavač a milovník Mahlerovy hudby a odkazu v Jihlavě, pan Josef
Poukar: „My můžeme prosbou otevřít uši a srdce, je teď ale na firmách
a institucích, jestli také otevřou dlaň…,“ říká. A má pravdu…
6. března 2006 poskytl Ing. arch. J. Huňáček občanskému sdružení
a následně také Janu Koblasovi vizualizaci Mahlerova parku s pomníkem
a kamennými prvky. Občanským sdružením i sochařem byla vizualizace
vnímána jako první verze návrhu, na které bude ještě třeba pracovat.
… Je výborné, že se Vám podařilo získat pro park prostor tak rozlehlý
– to je velký zisk! Měli bychom však především akcentovat náš záměr:
vytvoření parku GM k jeho uctění. Mám strach, že překřížení parku se
synagogou by vedlo k nedorozuměním, pakliže by to bylo jedno přes
druhé manifestováno. Proto se domnívám, že dominovat musí především
90
In March 2006, the civic association initiated communication
with the prospective donators and sponsors in our country
as well as abroad, established in writing, on the one hand, and by more
than one hundred personal visits, sometimes also repeated, undertaken
by Mr. and Mrs. Poukar, on the other hand. Requirements for help addressed
to municipal top politicians and also to some members of Parliament
came to naught as well as requirements for financial aid sent to the
Ministry of Culture failed. The civic association carried on this activity
until the end of 2009. On March 24th, Jihlavské listy newspaper reported
on the initiation of communication with the prospective donators
as follows:
It is enjoyable to hear the news that the first responses of companies,
contacted and required to provide their aid for the monument to Mahler in
Jihlava, were affirmative. However, it is to take a sober view of this information:
the promised sums have been even only promised, and one swallow does not
make a summer. Mr. Josef Poukar, an enthusiast and admirer of Mahler’s music,
described this situation realistically when he said: “You may open somebody’s
eyes and heart, but now the companies have their turn – to open their hand…”.
And that’s true…
On March 6th, 2006, Ing. arch. J. Huňáček handed over to the civic
association and thereafter also to Jan Koblasa a visualization of Mahler’s
park with the monument and stone objects. The civic association and the
sculptor understood this visualization as a first version of the design, which
requires to be further developed.
… It is great that you were able to acquire so large area for the park
– that’s a great benefit! However, we should, first of all, emphasize our
intention: to create a park to celebrate GM. I am afraid that the interference
with the synagogue could lead to misunderstandings, if it would be presented
all over the place. Hence, I think that the PARK must be the major object,
being a scene for the monument and all other accompanying objects
(i.e., trees, shrubs, flowers, water, etc.) – all other should be formed as a hint
PARK – jako scéna pro rozvinutí objektů pomníku (tedy stromy, keře,
křoviny, květiny, voda atd.) – a ostatní jen v náznaku – (změkčeno) – celé
to ohraničeno živými ploty (diferencovanými). Možná, že diagonála by vše
zjasnila…
(Z dopisu J. Koblasy J. Huňáčkovi z 27. 3. 2006) 15
24. března 2006 byla vizualizace jako téměř definitivní představena
v Jihlavských listech. V reakci na to uvedl ve vydání z 28. března
tehdejší primátor Vladimír Hink, že na zpracování podoby parku město
vypíše výběrové řízení a proti duchu lednového usnesení rady města
zpochybnil realizaci kamenných prvků.
… Soutěž bude zahrnovat celou lokalitu. Uvidíme, jestli do podmínek
zadání dáme vedle pomníku i nějaké další prvky, které jsou v Koblasově
návrhu…
only – (mollified) – indicated by hedgerows (differentiated). May be a diagonal
would clarify everything…
(J. Koblasa wrote to J. Huňáček in a letter dated 27. 3. 2006) 15
On March 24th, 2006, the visualization was presented as almost the final
alternative in Jihlavské listy newspaper. In an issue dated March 28th,
the then city mayor, Vladimír Hink, responded that the city authority will
advertise a public tender for the elaboration of the design of park, and,
contrary to the resolution passed in January by the City Council, cast
doubts on the carrying out of stone objects.
… The public tender shall cover the whole location. May be, we will add
some other elements from the Koblasa’s design to the tender prerequisites,
in addition to the monument…
18. dubna 2006 se uskutečnila schůzka zástupců občanského sdružení
s představiteli města a magistrátu o podobě parku, na níž byla
zpochybněna realizace kamenných prvků; zástupci sdružení obhajovali
Koblasovu koncepci a odvolávali se na předchozí jednání a lednové
usnesení rady. Bylo zde také oznámeno, že úprava prostoru budoucího
parku a navazujících ploch bude zadána do architektonické soutěže
o Cenu Petra Parléře, kterou pořádá pražská Společnost Petra Parléře.
Součástí zadání je také zakomponování sochy a kamenných prvků
podle návrhu Jana Koblasy. Po této schůzce vyzvalo občanské sdružení
architekty Jaroslava Huňáčka a Martina Laštovičku, aby se přihlásili
do soutěže.
On April 18th, 2006, a meeting between the representatives of the civic
association and of the city authorities was held, regarding the park design,
and a doubt was cast upon the carrying out of stone objects, at this meeting;
representatives of the civic association pleaded for Koblasa’s concept and
referred to the preceding sessions and resolution of the City Council from
January. At this meeting, it was also announced that the arrangement of
the future park and surrounding area will be a subject-matter of an architectural competition, Petr Parléř Prize, organized by the Petr Parléř Association
(Společnost Petra Parléře) from Prague. One of the competition objectives will
also be the placement of Koblasa’s sculpture and stone objects into the composition. Following this meeting, the civic association appealed to architects
Jaroslav Huňáček and Martin Laštovička to participate in such competition.
Koncem dubna 2006 byla podepsána smlouva o vytvoření pomníku mezi
Janem Koblasou a občanským sdružením.
At the end of April 2006, a contract for creation of the monument was
concluded between Jan Koblasa and the civic association.
17. května 2006 byla uhrazena první splátka honoráře, na kterou
poskytlo občanskému sdružení finance město.
On May 17th, a first part payment of the remuneration was made
by the civic association, finance was provided by the City.
91
Kalendárium / Calendarium — —
92
93
Kalendárium / Calendarium — —
3. srpna 2006 se uskutečnila v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě
vernisáž výstavy Jana Koblasy Dialogy s hmotou…, kde byly
představeny také návrhy pomníku Gustava Mahlera. Na vernisáži
navázali kontakt s Janem Koblasou Ing. arch. Martin Laštovička
a zahradní architekt Ing. Vít Doležel, kteří se přihlásili do soutěže
o Cenu Petra Parléře. Při pobytu v Jihlavě navštívil sochař kamenolomy
v Mrákotíně. Někdy v této době přišel s myšlenkou na zakomponování
plastik ryb do koncepce parku.
On August 3rd, 2006 an opening of Jan Koblasa’s exhibition, Dialogs with
Substance... (Dialogy s hmotou...), took place in the Vysočina County Gallery
in Jihlava, where also the design of the monument to Gustav Mahler
was presented. At the opening Jan Koblasa met with Ing. arch. Martin
Laštovička, architect, and Ing. Vít Doležel, garden planner, who applied
to the competition Petr Parléř Prize. During his stay in Jihlava, the sculptor
visited quarries in Mrákotín. At this time, he got an idea to place sculptures
of fishes into the concept of the park composition.
Začátkem října 2006 byly vyhlášeny výsledky architektonické soutěže
o Cenu Petra Parléře. Návrh úprav plochy bývalého tržiště v Benešově
ulici a přilehlých prostor zpracovávalo šest účastníků, oceněn nebyl
žádný z nich. Odbor rozvoje města navrhoval vybrat jeden ze dvou
soutěžních návrhů, které se dostaly do finále o Cenu města Jihlavy
(návrh architektů Jana Lefnera a Aleše Břečky a návrh architekta
Tomáše Pavlase), k dopracování, případně se vrátit k návrhu architekta
Jaroslava Huňáčka, nebo realizovat pouze sochu. Kvůli komunálním
volbám konaným 20. a 21. října bylo rozhodnutí odsunuto na listopad.
At the beginning of October 2006, results of the architectural competition,
Petr Parléř Prize, were published. The design for the area of the former
marketplace in Benešova Street and for the adjacent area was elaborated
by six participants, no one of them received any prize. The department for
the city development proposed to choose one of two designs participating
in the final of the competition, City of Jihlava Prize (Cena města Jihlavy)
(a design of architects Jan Lefner and Aleš Břečka, and a design of architect
Tomáš Pavlas), to be completed in detail, or, as the case may be, to return
to the design of architekt Jaroslav Huňáček, or to carry out only the statue
itself. Because of the municipal elections held on October 20th and 21st,
the decision making was postponed to the November.
V polovině listopadu 2006 byla občanským sdružením poprvé oslovena
nová náměstkyně primátora pro kulturu a školství ak. mal. Irena
Wagnerová, která byla požádána, aby měl Jan Koblasa možnost vyjádřit
se ke všem architektonickým návrhům vzešlým ze soutěže a podílet
se na výběru nejvhodnějšího z nich.
21. listopadu 2006 byly návrhy představeny v Deníku Vysočina,
24. listopadu bylo občanským sdružením odesláno CD s návrhy
Janu Koblasovi, který 8. prosince telefonicky sdělil, že nesplňují jeho
představy a jako jediný vhodný označil návrh architekta Martina
Laštovičky a zahradního architekta Víta Doležela, který respektuje jím
navrženou a městem schválenou koncepci pomníku a parku.
94
First time in the half of November 2006, the civic association addressed
ak. mal. Irena Wagnerová, the new vice-mayor for culture and education,
and asked her to make it possible for Jan Koblasa to express his opinion
regarding the architectural designs originating in the competition and take
part in the choice of the most suitable one.
On November 21st, 2006, the designs were published in the Deník Vysočina
newspaper, on November 24th, the civic association sent the designs on CD
to Jan Koblasa, who answered on December 8th, stating that they do not meet
his visions and that the only suitable design is the one from architect
15. prosince 2006 se v pražské kavárně Slavia uskutečnilo setkání
náměstkyně primátora I. Wagnerové a zástupců občanského sdružení
J. Poukara a P. Dvořáka s J. Koblasou, na němž se všichni zúčastnění
shodli, že je třeba pracovat s návrhem M. Laštovičky a V. Doležela.
O schůzce informovaly 29. prosince Jihlavské listy.
… „Spolu s akad. sochařem Janem Koblasou jsme návrhy posuzovali
prakticky anonymně, aniž bychom blíže znali jejich tvůrce. Přitom jsme se
naprosto shodli na jediném návrhu,“ dodává Wagnerová…
Návrh, který sochař Koblasa i náměstkyně primátora podporují, však
podle Wagnerové není mezi dvojicí návrhů, které byly před jejím nástupem
do funkce na jihlavské radnici doporučeny k dalšímu rozvoji a případnému
schválení. „Podle mě by ale neměl být problém tento návrh prosadit, o což
budu usilovat hned po Novém roce. Jan Koblasa je natolik renomovaný
umělec, že jeho názor je nutno brát v potaz. Navíc naprosto koresponduje
s názorem mým,“ avizuje Wagnerová. Jak upřesňuje, počítá tento návrh
parku s vodní plochou a na rozdíl od ostatních také s linkou, a nikoli jen
s pravým úhlem. „Respektuje v korespondenci s Mahlerovou hudbou určitou
rozervanost krajiny a také inspiraci japonskou zahradou,“ charakterizuje
návrh malířka Wagnerová. Návrh podle ní vyžaduje po konzultaci s autorem
dotvořit jen v nezávažných a akceptovatelných bodech…
V roce 2006 získalo občanské sdružení od dárců 119 700 Kč.
Po celý rok 2007 pokračovalo oslovování dárců, které opět zajišťovali
především manželé Poukarovi, prostřednictvím elektronické pošty byla
anglická verze propagačního materiálu se žádostí o příspěvek rozeslána
na několik desítek adres po celém světě. Byla vedena četná jednání
s představiteli města Jihlavy a kraje Vysočina, s úředníky magistrátu
a krajského úřadu, politiky, mahlerovskými spolky apod.
Koncem ledna 2007 vydala na jihlavské radnici vládnoucí koalice
ODS, KDU-ČSL, ČSSD a Strany zelených, která vznikla po říjnových
Martin Laštovička and garden planner Vít Doležel, who respect the monument and park concept proposed by him and approved by the city authority.
On December 15th, 2006, Irena Wagnerová, the vice-mayor, met with
J. Poukar and P. Dvořák, representatives of the civic association, and with
Jan Koblasa in Slavia, a coffee house in Prague, where all participants
agreed that the design of M. Laštovička and V. Doležel shall be used.
Jihlavské listy newspaper reported about this meeting.
… “Together with Jan Koblasa, academic sculptor, we assessed the designs
anonymously not knowing their authors. And we came to absolutely equal
decisions, the only one best design”, said Wagnerová…
However, the design supported by the sculptor Koblasa and the vicemayor didn’t appear among the two designs being recommended for further
development and possible approval before appointment of Wagnerová to her
position. “According to my opinion, it shouldn’t be difficult to put through this
design, and I will strive for it as soon as after the New Year’s Day. Jan Koblasa
is as much renowned artist that his opinion must be considered. In addition,
his opinion completely corresponds with mine”, argued Wagnerová. And she
adds that this design includes also a water element and curved lines not only
rectangles, in contrast to the other designs. “In a consonance with Mahler’s
music, we respect certain brokenness of the landscape and also the inspiration
by the Japanese garden”, explains painter Wagnerová. According to her opinion,
the design requires to be completed, after a discussion with its author,
as regards only insignificant and acceptable details…
In 2006, the civic association obtained contribution from donators in the
height of CZK 119,700.00.
During the whole year of 2007, donators have been further contacted,
again by Mr. and Mrs. Poukar. The English version of the promotional
material, requesting contribution, was sent to several tens of addresses
around the world through e-mail. Many meetings were held with Jihlava
95
Kalendárium / Calendarium — —
City and Vysočina Region representatives, with the municipal and regional
authorities, politicians, Mahler’s associations, etc.
At the end of 2007, the bloc of ODS, KDU-ČSL, ČSSD and Green Party, ruling
the Jihlava City, allied after the October municipal elections, issued its policy
statement giving that to build the Gustav Mahler’s Park before the end of
2010 will be one of its priorities within the oncoming electoral term.
16
komunálních volbách, programové prohlášení, v němž označila jako
jednu ze svých priorit pro nadcházející volební období do roku 2010
vybudování parku Gustava Mahlera.
25. ledna 2007 odsouhlasila Rada města Jihlavy návrh jihlavských
architektů Martina Laštovičky a Víta Doležala na architektonické řešení
parku Gustava Mahlera a přilehlých prostor. Návrh, který byl vybrán
ze šesti projektů, jež vzešly ze soutěže o Cenu Petra Parléře, byl
prostřednictvím médií představen veřejnosti.
… „Park bude zmenšenou krajinou. Okolo ní umístíme kamenné ptáky,
symbolicky naslouchající Mahlerově hudbě, počítáme i s vodními prvky,
což bude kromě jezírka i deset vodotrysků. Ty symbolizují deset symfonií
Gustava Mahlera,“ popsal při prezentaci na radnici Laštovička. „Je to
návrh, který nejlépe vystihuje myšlenku Mahlerovy hudby. A také se nejvíce
přiblížil myšlence mistra Jana Koblasy, který pracuje na samotném soše
a dalších uměleckých prvcích. A do třetice se pojetí architekta Laštovičky
nejvíce blížilo představám občanského sdružení, které vybudování pomníku
96
On January 25th, 2007, the Council of Jihlava City approved the design
of Martina Laštovička and Vít Doležal, architects of Jihlava, for the
architectural solution of the Gustav Mahler’s Park and of the adjacent
area. This design chosen from six designs created for the architectural
competition, Petr Parléř Prize, was presented to the public through media.
… “The park shall suggest a miniaturized landscape. Around it, we will place
stone sculptures of birds, symbolically listening to the Mahler’s music, we also
included water elements, in addition to the pound also ten spouts, symbolizing
the ten Gustav Mahler’s symphonies”, described Laštovička in a presentation
at the City Hall. “This design is expressing the idea of Mahler’s music best of all.
And it also best resembles the concept of Jan Koblasa, who is working on the
sculpture itself and on other pieces of art to be placed into the park. And, thirdly,
the concept of architect Laštovička best of all corresponds to the vision of the
civic association preparing the monument erection”, resumed Irena Wagnerová,
vice-mayor for culture, on behalf of all councillors of the Jihlava City. “The Park
should also represent a gate to the downtown, and we would like to transfer
some motives or themes further into the city”, said vice-mayor Wagnerová…
(Press release placed on web-pages of Jihlava City) 16
th
On January 29 , 2007, with the presence of J. Koblasa and architects
M. Laštovička and V. Doležel, a meeting was held at the municipal
authority of Jihlava, contributing to the progress of the whole project.
The closest working objectives were outlined – to arrange a meeting
připravuje,“ shrnula i za radní města Jihlavy náměstkyně primátora pro
oblast kultury Irena Wagnerová. „Park by zároveň měl být branou do
centra. Rádi bychom některé motivy nebo myšlenky parku přenesli i dál do
města,“ řekla náměstkyně Wagnerová…
(Z tiskové zprávy na webových stránkách města Jihlavy) 16
29. ledna 2007 se za účasti J. Koblasy a architektů M. Laštovičky
a V. Doležela uskutečnilo jednání na jihlavském magistrátu, které
posunulo celý projekt kupředu. Byly zde vytýčeny nejbližší úkoly,
na nichž je třeba pracovat – uskutečnit pracovní setkání architektů
Laštovičky a Doležela s Janem Koblasou, co nejdříve zahájit
archeologický průzkum lokality v Benešově ulici a začít pracovat
na projektu, aby mohlo být co nejdříve zahájeno stavební řízení.
Začátkem března 2007 provedla brněnská firma Geopek na objednávku
krajského úřadu geofyzikální průzkum na území plánovaného parku,
jehož cílem bylo doporučit archeologicky nadějná místa a upřesnit trasy
inženýrských sítí. Zpráva o průzkumu, který lokalizoval pravděpodobnou
polohu synagogy, byla krajskému úřadu předána koncem května.
V červnu 2007 bylo v Benešově ulici zrušeno tržiště, v září byl zahájen
archeologický průzkum, jenž odkryl základy nacisty vypálené synagogy,
které budou zakomponovány do parkové úpravy.
Na přelomu srpna a září 2007 pověřil Jan Koblasa kvůli zdravotním
problémům dohledem nad realizací kamenných objektů (tehdy
předpokládaní tři ptáci, deset ryb a sokl pod sochu) svého dlouholetého
spolupracovníka Jaroslava Řehnu, který začal v této záležitosti
jednat s architekty, městem a zástupci sdružení. Oproti původním
předpokladům a kalkulacím se ukázalo, že cena kamenných prvků
výrazně naroste.
between architects, Laštovička and Doležel, and Jan Koblasa, to initiate the
archeological survey in the locality of Benešova Street as soon as possible,
and to start works on the design with the aim to initiate the building
permit proceedings as soon as possible.
In the early March of 2007, on order of the regional authority, a company
from Brno, Geopek, carried out a geophysical survey of the future park area.
The survey focussed on finding of prospective archaeological sites and
on specification of the underground services routing. The survey report,
giving the presumed location of the synagogue, has been submitted to the
regional authority towards the end of May.
In June 2007, the marketplace in Benešova Street was liquidated,
in September the archeological survey was initiated, at which the
foundations of the synagogue, burnt by Nazis, were unearthed and included
into the park concept.
At the turn of August and September 2007, Jan Koblasa appointed Jaroslav
Řehna, his workmate, to supervise the carrying out of the stone objects
(third birds, ten fishes and the pedestal for the sculpture, as supposed
at that time), because of Koblasa’s health indisposition. Jaroslav Řehna
started to discuss in this matter with architects, city authorities and
representatives of the Association. In contrast to the initial expectations
and calculations it came to light that the price for the stone objects will be
much higher.
On November 15th, 2007, the building department of the Jihlava municipal
authority issued the planning and zoning decision on the utilization of the
former marketplace area for the Gustav Mahler’s Park.
In 2007, donators contributed a sum of CZK 71,100.00.
97
Kalendárium / Calendarium — —
15. listopadu 2007 vydal Stavební úřad Magistrátu města Jihlavy
územní rozhodnutí o využití území bývalého tržiště pro park Gustava
Mahlera.
V roce 2007 bylo od dárců získáno 71 100 Kč.
Také v roce 2008 probíhalo oslovování dárců; v duchu stanov v něm
bylo pokračováno i po převzetí financování pomníku městem v červnu
tohoto roku s tím, že získané prostředky budou městu předány k využití
při úhradě nákladů spojených s budováním pomníku a parku.
Začátkem roku 2008 byl odevzdán projekt parku Gustava Mahlera,
který v roce 2007 ve spolupráci se sochařem Janem Koblasou zpracovali
Martin Laštovička a Vít Doležel. Součástí parku budou vedle bronzové
sochy Gustava Mahlera kamenné plastiky tří ptáků a tří ryb.
Milí páni architekti Laštovičko a Doležele,
děkuji za zaslaný podklad návrhu parku GM. Domnívám se, že redukce
věci prospívá. To přímé orientování na základy synagogy je výborné, to, že
redukujete ryby na tři OK, avšak dva ptáci se mi zdají být ošizeni. Nebylo
by možné zachovat také toho třetího, jak byl Vámi původně projektován –
z Benešovy ulice již viditelný – ÚVODNÍ?!
S tím stříkáním přes hradbu si nejsem jist – myslím, že by bylo lepší
STŘIKY vyvést přímo z hradbičky jednoduchými kovovými hubičkami! Takhle
přes hradbu se mi to zdá být trochu přemyšlené. A ty hubičky by fungovaly
dobře (viz park Tivoli u Říma)…
(Z dopisu J. Koblasy architektům Laštovičkovi a Doleželovi
z 8. 1. 2008)
15. dubna 2008 vyšel v Jihlavských listech článek o aktuálním stavu
prací na soše Gustava Mahlera, v němž byl použit i text z dopisu Jana
Koblasy občanskému sdružení z 28. února.
98
Also in 2008, donators were addressed; and pursuant to articles of the
association, this activity was carried on even after the financing of the
monument was overtaken by the municipal authorities in June of the same
year, providing that the acquired funds will be handed over to the municipal
authorities to be used for payment of the costs connected with the
monument and park erection.
Early in 2008, the Gustav Mahler’s Park design, elaborated in 2007 by
Martin Laštovička and Vít Doležel in cooperation with Jan Koblasa, was
submitted. In addition to the sculpture of Gustav Mahler, in bronze, the
stone sculptures of three birds and three fishes were supposed to be
placed into the park.
Dear architects Laštovička and Doležel,
thank you for your design documentation of the GM park. I mean that
the reduction was beneficial to all the thing. The direct orientation to the
synagogue foundations is great, to reduce the number of fishes to three
is OK, but two birds I find a little bit impoverishing. Would it be possible to keep
the third one as you originally designed – it would be visible already from the
Benešova Street – INTRODUCING ONE?!
I am not sure about the water spraying over the town walls – I thing that
it would be better to lead the water SPOUTS from the little town wall directly
by simple metal beaks! I find the spraying over the town wall too complicated.
And the beaks work well (see the Tivoli Park near Roma)…
(Letter of J. Koblasa to architects Laštovička and Doležel, dated
8. 1. 2008)
On April 2008, an article on the current state of works on the statue of
Gustav Mahler appeared in Jihlavské listy newspaper, giving also the text of
Jan Koblasa’s letter addressed to the civic association dated February 28th.
… As regards the artistic intention, it remains basically the same as the
previously published one, only my vision of Mahler has developed into the shape
99
Kalendárium / Calendarium — —
17
… Pokud jde o invenci mého záměru – skoro vše zůstává při starém,
tedy dle již publikovaného plánu – jenom jsem při dalším studiu podkladů
dospěl k vizi Gustava Mahlera mladého, zahaleného do dlouhého pláště
(chodil tak oblečený již za jihlavského pobytu a pak i ve Vídni spolu s Hugo
Wolfem, který byl jeho důvěrným přítelem). Dlouhý plášť také navozuje
jeho ahasverskou pouť světem – sám si své cizinectví dobře uvědomoval
a často je zmiňoval. Vzniká tak vize umělce v pohybu, v koncentrovaném
výrazu je cítit jeho upřený pohled vně i dovnitř – při kázání ptákům a rybám
v jedinečné krajině parku, doprovázeném zurčením vody z hradební zídky.
Všechno na figuře je soustředěno do gesta rozhodného a rozhodujícího
pohybu – jako ve chvíli, v níž dirigent ovládá orchestr již před prvním tónem
hudby. Ptáci a ryby a příroda, vše přetvořeno do naplněného náznaku,
dají divákovi optickou i hmatatelnou představu složité a komplexní vize
Mahlerovy hudby.
To je v této chvíli vše, co o projektu mohu říci, a věřím, že bude takto
dobře čitelný a vnímatelný občany a návštěvníky parku Gustava Mahlera.
Ve stejném čísle bylo publikováno zhodnocení rozpracované sochy
kunsthistorikem Ivanem Žlůvou.
Při realizaci sochy světoznámého hudebního skladatele Gustava
Mahlera našel sochař Jan Koblasa šťastnou inspiraci v antické formě
100
of a young Mahler garbed in a long cloak (he used to wear it already during his
stay in Jihlava and then in Vienna together with his close friend Hugo Wolf).
The long cloak implies his Ahasuerian wandering round the world – he was
very well aware of his not fitting in anywhere and often mentioned it. Thus,
an image of an artist in motion has been created; his concentrated expression
suggests his deep insight and outsight – when preaching to birds and fishes in
a unique landscape of the park with water burbling down from a nearby town
wall. Everything on the figure is concentrated into a gesture, determined and
decisive, just like at the moment when the conductor controls the orchestra.
Birds, fishes, the whole nature is being transformed into an image of a complex
and intricate vision of Mahler’s music.
I believe, the project will be legible to Jihlava citizens and visitors of the
Gustav Mahler’s Park.
In the same issue a comment on the unfinished sculpture written by Ivan
Žlůva, art historian, was published.
When creating the monument of the renowned composer Gustav Mahler,
the sculptor Jan Koblasa got inspiration from the Ancient Greek form of
a hermaic sculpture. In Ancient Greece it was a bust of the god Hermes
merging into a rectangular pillar of stone. Such sculptures were situated
at sacred places. Instead of the head of Hermes a portrait of a famous person
hermovky. Snad pro vysvětlení: ve starověkém Řecku se jednalo
o sochařsky ztvárněnou hlavu nebo poprsí boha Herma bez zobrazení
rukou, které plynule přecházelo do hranolu. Takto provedené plastiky pak
byly umísťovány na posvátná místa. Ve starověkém Římě hlavu Herma
nahradil portrét slavné osobnosti. Místo po statickém hranolu sáhl sochař
Jan Koblasa po dlouhém prostém plášti, který Gustava Mahlera vyděloval
a současně odlišoval od jeho současníků. Vytvořil dílo, které je osobité,
a to jak v celkovém pojetí figury, tak i v portrétu, který směle může stát
vedle Rodinovy busty hudebního skladatele z roku 1909, vedle busty
největšího francouzského sochaře druhé poloviny 19. a počátku 20. století.
Jsem uchvácený čistotou formy, rozvinutím neokázalého pohybu v celé
figuře a vyvrcholením v nádherné, citlivě modelované hlavě, v jejím vnitřním
soustředění. Od monumentálně podaného pláště oči diváka přechází až
k drobnému detailu, pro Gustava Mahlera nezbytnému motýlku, který
tvoří přechod od klidných forem k oduševnělému portrétu. Nic nesmí rušit
posvátné ticho. Plastika jakoby vyzývala chodce k tichému zastavení, tiché
chůzi, nabádala jít jenom tak po špičkách. Je to úžasné, jak málo prostředků
stačilo Janu Koblasovi k vyjádření bohatého vnitřního života Gustava
Mahlera. Je to mimořádné dílo a klobouk dolů před ním. 17
17. dubna 2008 dokončil sochař Jan Koblasa model sochy Gustava
Mahlera 1 : 1.
Milí Poukarovi,
minulý týden – ve čtvrtek 17. 04. 08 jsem konečně skončil práci na GM.
Mohu říci, že to bylo práce dost a dost – a věřím, že to snad bude práce
sloužící jak Gustavu Mahlerovi, tak občanům Jihlavy i občanům z celého
světa, kteří přijdou do Parku GM pozdravit tohoto velkého kouzelníka rytmů
a tónů – uctívače světa ve všech jeho lidských i nadlidských mírách.
Jsem rád, že je práce připravena pro slévárnu. V bronzu bude vypadat
samozřejmě důstojněji a mohutněji. Chci si tu sochu ještě pár dní ponechat,
než bude odtransportována do Čech do slévárny pana Sovince. Dohlédnu
pak ještě na konečné cizelování a patinování – ale to až tak za rok.
topped the pillar in Ancient Rome. Jan Koblasa replaced the static block
with a long simple cloak, which distinguished Mahler from his contemporaries.
The piece is remarkable as regards the figure as well as the portrait, which can
easily match Rodin’s bust of the composer from 1909.
I am entranced with the purity of the form, with the modest motion within
the figure and the climax in the beautiful sensitively modelled head and its inner
concentration. From the monumental cloak the viewer’s eyes go to the small
detail, Mahler’s inevitable bowtie, which represents a transition from the calm
form to the soulful portrait. Nothing is to disturb the holy silence. The sculpture
invites passers-by to pause in quiet, to walk on tiptoes. It is wonderful how
little sufficed for Jan Koblasa to express the rich inner life of Gustav Mahler.
It is an exceptional piece of art. Hats off! 17
On April 17th, 2008, sculptor Jan Koblasa finished the 1 : 1 model of the
Gustav Mahler sculpture.
Dear Mr. and Mrs. Poukar,
last week – on Thursday the 17. 04. 08, I finished the work on the GM
at last. I dare say that it was a lot of work – and I believe that this work will
perhaps serve to both, to Gustav Mahler and to citizens of Jihlava and of the
whole world, who will visit the GM’s Park as to pay their tribute to this magician
of rhythms and notes – an adorer of the world in
all its human and superhuman scales.
I’m glad that the work is ready to be cast. In bronze it will appear more
stately and mighty, of course. I wish to keep the sculpture a few days before
it will be transported to the Czech Republic, into foundry of Mr. Sovinec.
Furthermore, I will supervise the final chasing and patina coating – but this
in a year, I guess.
I wish to keep the sculpture in my workshop to watch it – whether
it needs any correction – and in addition I want to show it to some experts
and admirers to hear their opinion…
(J. Koblasa’s letter dated 20. 4. 2008) 18, 19
101
Kalendárium / Calendarium — —
Chci sochu ještě nechat v dílně a pozorovat ji – zda nechce ještě nějaké
úpravy – a navíc ji chci ukázat několika znalcům a milovníkům, abych
se dozvěděl jejich mínění…
(Z dopisu J. Koblasy z 20. 4. 2008) 18, 19
20. května 2008 byl model sochy převezen do slévárny Jiřího Sovince
ve Ždánicích u Kutné Hory.
17. června 2008 městské zastupitelstvo schválilo financování pomníku
a parku a název „Park Gustava Mahlera“. Následně byla uzavřena
smlouva o vytvoření pomníku Gustava Mahlera mezi statutárním
městem Jihlava a Janem Koblasou, která nahradila původní smlouvu
mezi občanským sdružením Společenství za zřízení pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě a sochařem. Ještě předtím uhradilo občanské sdružení
300 000 Kč jako další splátku honoráře podle původní smlouvy.
1. července 2008 bylo vydáno stavební povolení na Park Gustava
Mahlera.
Začátkem října 2008 byly firmou Pozemní stavby Jihlava, která zvítězila
ve výběrovém řízení, zahájeny stavební práce na Parku Gustava Mahlera.
V říjnu 2008 získalo statutární město Jihlava na vybudování Parku
Gustava Mahlera 39 500 000 Kč z fondů Evropské unie (regionální
operační program NUTS 2 Jihovýchod).
18
19
Na podzim 2008 byly pod dohledem sochaře Jaroslava Řehny zahájeny
v lomu v Kamenné u Tasova na Třebíčsku práce na kamenných
plastikách pro park.
19. listopadu 2008 se v gotické síni jihlavské radnice uskutečnila
aukce výtvarných děl, jejíž čistý výtěžek (60 200 Kč) byl věnován na
102
On May 20th, 2008, the model of the sculpture was transported to the
foundry of Jiří Sovinec in Ždánice near Kutná Hora.
On June 17th, 2008, the municipal authority of Jihlava approved the
financing of the monument and the name of the park “Gustav Mahler’s
Park”. Thereafter, a Contract on Creation of a Monument to Gustav Mahler
was concluded between the Statutory City of Jihlava and Jan Koblasa,
replacing the original contract concluded between the civic association,
Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava,
and the sculptor. Yet before this, the civic association disbursed a sum
of CZK 300,000.00 as a part payment of the remuneration pursuant
to the original contract.
On July 1st, 2008, a building permit for the Gustav Mahler’s Park was issued.
Early in October 2008, the building company, Pozemní stavby Jihlava,
which won the tender, initiated the constructional works on the Gustav
Mahler’s Park.
In October 2008, the Statutory City of Jihlava acquired a sum of CZK
39,500,000.00 from the European Union funds (Regional Operational
Programme NUTS 2 Southeast) to build the Gustav Mahler’s Park.
In the autumn 2008, the works on the stone sculptures for the park
were initiated in the quarry in Kamenná near Tasov in the Třebíč region,
supervised by the sculptor Jaroslav Řehna.
On November 19th, 2008, an art auction took place in the gothic hall
of Jihlava City Hall, the net proceeds of the auction (CZK 60,200.00) were
donated for the construction of the Gustav Mahler’s Park in Jihlava.
The Association of Visual Artists of Vysočina, the Club of Visual Artists
of Horácko, the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler
103
104
název článku — — autor
20
21
vybudování Parku Gustava Mahlera v Jihlavě. Na organizaci aukce
se podílely Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, Klub výtvarných
umělců Horácka, Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera
v Jihlavě a Magistrát města Jihlavy. Na žádost Společenství za zřízení
pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě věnovali do aukce umělecká díla
např. Jan Koblasa (grafiky), Ivan M. Jirous (báseň), Juliana Jirousová
(obraz svého otce Otto Stritzka), bratři Reynkové (novotisky grafik
Bohuslava Reynka), galeristka Marie Kumbárová (deset grafik) a Jiří
Kuběna, honoráře se zřekl také jihlavský malíř Jindřich Boška.
V roce 2008 získalo občanské sdružení od dárců 203 600 Kč, za reklamu
120 000 Kč a z aukce výtvarných děl 60 200 Kč, celkem 383 800 Kč.
V první polovině roku 2009 byla ve slévárně ve Ždánicích u Kutné Hory
v částech odlita do bronzu socha Gustava Mahlera.
Během jarních a prvních letních měsíců byly v lomu v Kamenné pod
dohledem Jaroslava Řehny dokončeny kamenné sochařské prvky
pro Park Gustava Mahlera – plastiky ptáků a ryb. 20–25
106
22
23
24
25
28. a 29. července 2009 byly kamenné objekty za účasti Jana Koblasy
a Jaroslava Řehny instalovány v Jihlavě. 30–33
On July 28th and 29th, 2009, the stone objects were installed in Jihlava,
in the presence of Jan Koblasa and Jaroslav Řehna. 30–33
In 2008, the civic association obtained from donators the sum of CZK
203,600.00, proceeds from the advertisement in the height of CZK
120,000.00 and proceeds from the art auction in the height of CZK
60,200.00, in total the sum of CZK 383,800.00.
V letních měsících se začalo uvažovat o tom, že v prostoru synagogy
vznikne památník jihlavských obětí holocaustu. Plánovaná destička
s textem připomínajícím existenci synagogy, jež bude umístěna na
zkoseném kamenném hranolu stojícím přibližně na místě původního
svatostánku (aron ha-kodeš), měla být podle záměru architekta
doplněna o kamenné desky se jmény všech židovských obětí nacistické
rasové perzekuce, které budou přecházet z kamenného bloku do
dlažby v prostoru synagogy. Po jednání zástupců města s představiteli
Židovského muzea v Praze ohledně financování bylo zřízení památníku
prozatím odloženo.
During the summer months, an idea emerged to create a monument to the
Jihlava holocaust victims in the area of synagogue. A plaque with the text
remembering the existence of the synagogue, will be fastened to a canted
stone block situated approximately on the place of the former tabernacle
(aron ha-kodeš); and according to the original intention of the architect,
stone plates containing names of all Jewish victims of the Nazi persecution
should have been added to the plaque, passing from the stone block into
the pavement in the area of synagogue. After a meeting of municipal
authority representatives with Jewish Museum in Prague representatives
regarding the financing, the installation of such monument was postponed.
In the first half of 2009, the bronze sculpture of Gustav Mahler was cast
in parts, in the foundry of Ždánice near Kutná Hora.
V srpnovém čísle časopisu Harmonie vyšel velký článek Marie
Kulijevičové Jihlava žije Koblasovým Mahlerem.
In the August issue of the Harmonie magazine, a large article Jihlava is living
for Koblasa’s Mahler from Marie Kulijevičová appeared.
During the spring and the first summer months, the stone objects
– sculptures of birds and fishes for the Gustav Mahler’s Park were finished
in the quarry of Kamenná. 20–25
4. srpna 2009 byla na internetovém portálu www.iglau.cz a 7. srpna
také ve vysočinské mutaci MF Dnes zveřejněna glosa jihlavského
astrologa a countryového hudebníka Lea Švančary Krise? Živme naše
On August 4th, 2009, on the internet portal www.iglau.cz, and on August 7th
also in the Vysočina version of MF Dnes newspaper, a comment: Crisis? Let’s
feed all our poor – building contractors, architects and sculptors! appeared,
and the municipal authority of Jihlava took part in the organization of this
auction. On the request of the Society for the Erection of a Monument
to Gustav Mahler to contribute to the auction, the following individuals
devoted their pieces of art into the auction and waived their remuneration:
Jan Koblasa (pieces of graphic art), Ivan M. Jirous (poem), Juliana Jirousová
(painting of her father, Otto Stritzka), brothers Reynek (new prints of Bohuslav
Reynek’s pieces of graphic art), gallery owner Marie Kumbárová (ten pieces
of graphic art), Jiří Kuběna and Jindřich Boška, painter from Jihlava.
107
název článku — — autor
108
109
26
27
28
29
název článku — — autor
110
111
název článku — — autor
30
31
chudé – stavebníky, architekty a sochaře!, ostře napadající pomník
a park. Způsob kritiky, přibližující se svou úrovní divokým internetovým
diskusím, vedl členy výboru občanského sdružení k rozhodnutí, že glosa
bude z jejich strany ponechána bez odezvy.
… Sám honosný název „park“ při pohledu na dílo již signuje jakýsi odér
postnormalisačního pokrytectví. Neboť právě PARK zde byl v minulých
měsících (mimochodem přes odpor odboru životního prostředí jihlavské
radnice!) brutálně vykácen, aby jej nyní na další desítky let našich životů
v tomto neuralgickém bodě Jihlavy nahradily mrtvé žulové kamenné plochy,
jimž vévodí několik „uměleckých“ děl. Pominu-li velmi spornou estetickou
hodnotu celého díla, včetně oněch zmíněných kamenných menhirů zvaných
vznosně „sochami“ (z nichž jedna, kouzlem nechtěného stojící přímo na
místě bývalé synagogy připomíná přesný obrácený piktogram nacistické
orlice!), zbývá se zamyslet, proč vlastně kdosi kdesi tak tvrdošíjně přes
odpor selského rozumu, patriotského citu i estetického vkusu – prosté
kupecké počty nevyjímaje – prosadil tento diskutabilní projekt právě zde,
na tomto místě, v této podobě a za tyto nekřesťanské peníze. Přičemž když
pohlédneme na prostor a odvedené práce, napadá člověka jediné: je patrně
nutno některé naše spoluobčany v této těžké době uživit stůj co stůj!
Bude krise a tak je dobročinnost namístě – pomáhejme tedy potřebným,
112
32
written by Leo Švančara, astrologer and country musician from Jihlava,
attacking sharply the monument and the park. The kind of this criticism, resembling wild internet discussions by its level and style, caused that members
of the civic association committee decided not to answer to this comment.
… At a glance over the work, the ostentatious name “park” itself is
indicating certain odour of the postnormalization hypocrisy. Since even
a PARK has been brutally cut down here in the last months (by the way,
despite protests of the department for environment of the Jihlava municipal
authority!), and now it will be replaced by dead granite surfaces, over which
a few “pieces of art” will dominate in this sore spot of Jihlava for further tens
of years of our lives. Apart from a very questionable artistic value of the whole
work, including the mentioned stone menhirs called pretentiously “sculptures”
(one of them, by pure chance, standing on the place of the former synagogue,
is exactly resembling a pictogram of the Nazi spread-eagle turned upside
down!), it only remains to give thought to the fact, why somebody somewhere,
contrary to the horse sense, patriotic feeling and aesthetic good taste – not
to mention the pure commercial arithmetics – stubbornly pushed through
this questionable project just here, on this place, in this appearance and for
such exorbitant costs. Looking on the space and works performed, it comes
into one’s mind: it is obviously necessary to feed some of our fellow-citizens
33
34
řekli si, zdá se, někteří jihlavští politici. Našim betonářům, stavařům,
architektům či sochařům…
15. září 2009 vyšel v Jihlavských listech obsáhlý rozhovor s Olgou
Poukarovou o Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera
v Jihlavě.
14. října 2009 se v Horáckém divadle uskutečnil úspěšný galakoncert na
podporu pomníku Gustava Mahlera, na kterém vystoupila bez nároku na
honorář světoznámá operní pěvkyně Gabriela Beňačková za doprovodu
Komorní filharmonie Vysočina. Na jeho přípravě se vedle členů výboru
občanského sdružení manželů Poukarových podílely také Komorní
filharmonie Vysočina a Statutární město Jihlava, které jej podpořilo
rovněž finančně. O koncertě hojně informovala média. Vysočinská
mutace MF Dnes ze 16. října v článku Beňačkové soprán „vytesal“
Mahlera uvedla:
… K významu benefičního koncertu se bezprostředně po něm
vyjádřila i Gabriela Beňačková: „Jsem velice šťastna, spokojena a nadšena.
Organizátory bych zahrnula všemi chválami, které se vůbec dají říct,
protože tento koncert měl velký smysl. Gustav Mahler existuje, Gustav
at such tough time like this whatever the cost! We are facing the crisis, so the
charity is pertinent – we will support the beggars, our concrete layers, building
contractors, architects or sculptors … this is the meaning of some of our
politicians in Jihlava, apparently.
On September 15th, 2009, an extensive interview with Olga Poukarová
about the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler
in Jihlava appeared in Jihlavské listy newspaper.
On October 14th, 2009, a successful gala concert to the benefit of the
monument to Gustav Mahler took place in the theatre, Horácké divadlo,
where Gabriela Beňačková, world-renowned opera singer, appeared and
waived her remuneration, accompanied by Chamber Philharmonic Orchestra
of Vysočina. In the preparation of the concert, in addition to Mr. and Mrs.
Poukar, members of the civic association committee, of the Chamber
Philharmonic Orchestra of Vysočina and of the Statutory City of Jihlava,
which supported the concert also financially, took part. Media reported
about this concert extensively. In the Vysočina version of the MF Dnes
newspaper dated October 16th, in the article The soprano of Beňačková
“chiselled” Mahler was mentioned:
113
Kalendárium / Calendarium — —
Mahler existoval a Gustav Mahler bude existovat! To znamená – moje
sponzorství je v tom, že prezentuji po celém světě Mahlerovy písně
a symfonie. V Jihlavě jsem chtěla věnovat tento koncert všem lidem,
kteří tady pro Mahlera něco dělají.“ …
Koncem října 2009 informoval Jan Koblasa náměstkyni primátora Irenu
Wagnerovou a občanské sdružení o možnosti vzniku dokumentárního
filmu o pomníku a parku Gustava Mahlera, o níž jednal s režisérem
Pavlem Štinglem, mimo jiné autorem sběrného dokumentu Cesta
k cestě, zachycujícího realizaci novodobé křížové cesty v Kuksu, na které
se podílelo patnáct předních českých sochařů, mezi nimi i Jan Koblasa.
Při práci na tomto projektu natočil režisér i několik sekvencí v Koblasově
hamburském ateliéru, kde sochař v té době pracoval na Mahlerově soše.
Irena Wagnerová zahájila s režisérem Štinglem jednání.
Začátkem listopadu byl Park Gustava Mahlera osázen zelení.
29. listopadu 2009, na první adventní neděli, byl park otevřen
pro veřejnost. 34
17. prosince 2009 byla na webových stránkách města Jihlavy
zveřejněna oficiální tisková zpráva o zpřístupnění Parku Gustava
Mahlera, která obsahuje rovněž shrnující informaci o výstavbě parku
a jeho financování.
… Stavební práce na výstavbě budoucího parku na místě bývalé
městské tržnice byly zahájeny v říjnu 2008 a v jejich průběhu došlo
k přeměně tohoto území nacházejícího v blízkosti historického centra
města na jedinečnou architektonickou kompozici, která v sobě spojuje
jak prvky přírodní symbolizující krajinu (měkké materiály, keře a stromy),
tak i prvky charakteristické pro město (jednoduché materiály, ostře
tvarované formy, domy a kámen)…
114
… Gabriela Beňačková commented the significance of the benefit concert
immediately after it: “I’m very happy, pleased and delighted. I would heap any
and all praise on the organizers, because this concert was of a deep meaning.
Gustav Mahler exists, Gustav Mahler existed and Gustav Mahler will exist!
I mean, my sponsorship consists in my presentation of Mahler’s songs
and symphonies all over the world. I wish to dedicate this concert to all people
who take pains to promote Mahler here in Jihlava.” …
At the end of October 2009, Jan Koblasa notified Irena Wagnerová, the vicemayor, and the civic association on the possibility to create a documentary
movie on the monument and park of Gustav Mahler. He already spoke
about it with Pavel Štingl, a producer and, among others, author of
a collecting documentary (“Cesta k cestě”), reporting on the carrying out of
a modern Way of the Cross (Calvary) in Kuks, in which fifteen Czech
renowned sculptors participated, including Jan Koblasa. During this project,
Pavel Štingl also shot a few sequences in the Koblasa’s studio in Hamburg,
where the sculptor worked on the statue of Mahler at that time. Irena
Wagnerová initiated negotiations with producer Štingl.
In the early November, the planting works were made in the Gustav
Mahler’s Park.
On November 29th, 2009, on the first Sunday in Advent, the park was
opened for the public. 34
On December 17th, 2009, an official press release on the Gustav Mahler’s
Park opening was published on the web pages of the Jihlava City, including
also summery information on the park funding and construction.
… Building operations on the construction site of the future park, replacing
the former town marketplace, were initiated in October 2008 and changed
this area to a unique architectural composition near the historical city centre,
combining natural elements as symbols of a landscape (soft materials, bushes
… V rámci realizace projektu byla vybudována kanalizace v prostoru
budoucího parku a řešených částech ulic Benešova a Věžní (severní
část), byla provedena rekonstrukce a nová přípojka vodovodu, nové
veřejné osvětlení a dláždění chodníků v ulici Věžní a Benešova. V prostoru
budoucího parku byly vybudovány nové zpevněné plochy, jezírko včetně
technologické šachty, zídky a ploty na hranici parku určené pro popínavé
rostliny a vznikly nové plochy veřejné zeleně, kde byla provedena výsadba
stromů a keřů a instalace automatické závlahy. V jižní části parku byly
odkryty základy bývalé synagogy a byla vybudována poměrně rozsáhlá
přilehlá plocha a jižní terasa s masivními kamennými kostkami, které mají
sloužit pro posezení a zastavení. Dále došlo k výstavbě vyhlídkové věže
v baště historické hradby, osazení informačních panelů, telefonní budky
a bezpečnostní kamery. V neposlední řadě byly instalovány majestátní
kamenné plastiky ptáků a ryb symbolizující Mahlerovu hudební tvorbu a byl
připraven postavec pro sochu Gustava Mahlera. Převážná část mobiliáře
bude do parku dodána až na jaře roku 2010.
Tento projekt zaměřený na vybudování nového architektonicky
a kompozičně jedinečného parku jako oddechového městského prostoru
a na regeneraci bezprostředně navazujícího veřejného prostranství je
financován z prostředků Regionálního operačního programu NUTS 2
Jihovýchod se schválenou dotací ve výši 39,474 mil. Kč. Na částečnou
úhradu nákladů na vytvoření sochy Gustava Mahlera a ostatních
sochařských objektů umístěných v budoucím parku byla krajem Vysočina
poskytnuta dotace ve výši 400 tis. Kč, která bude použita jako součást
vlastního spolufinancování příjemce dotace.
V roce 2009 přispěli dárci částkou 54 100 Kč. Celkem se občanskému
sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě
podařilo v letech 2006–2009 získat 628 700 Kč. Tyto prostředky byly
použity na uhrazení části honoráře Jana Koblasy (300 000 Kč) a na
platby související s činností občanského sdružení, tj. na dofinancování
nákladů na galakoncert Gabriely Beňačkové, na výrobu bronzové
and trees), and elements typical for a city (smooth materials, edged forms,
houses and stones)…
… Within the project implementation, a sewer system was built in the area
of the future park and adjacent parts of Benešova Street and Věžní Street
(northern part), a water-conduit renovation and a new connection were carried
out, as well as a new street lighting and side-walk pavement in Věžní Street
and Benešova Street. In the area of the future park, new pavements, a pond
with a technological shaft, dwarf walls and fences on the boundaries of the
park, intended to become overgrown with climbing plants, were built, as well
as new public green spaces with plantings of trees and bushes and with the
installation of an automatic irrigation system. In the southern part of the park,
foundations of the former synagogue were unearthed and a new large adjacent
area and a southern terrace were paved by massive paving blocks to serve for
walking and lingering. Further, a new lookout tower on the town-wall bastion
was built, information panels, a telephone call-box and security cameras
were installed. Last but not least, stately stone sculptures of birds and fishes
symbolizing Mahler’s musical work were installed and the pedestal for the
Gustav Mahler sculpture was prepared. A major part of the street furniture
will be supplied to the park only in the spring of 2010.
This project focusing on the building of a new park, a recreational city area,
unique as regards its architecture and composition, and on the restoration
of the immediately adjacent public spaces, was financed from funds of the
Regional Operational Programme NUTS 2 Southeast consisting of an approved
grant in the height of CZK 39,474 million. The Region of Vysočina appropriated
a grant in the height of CZK 400 thousand, that will be used as a part
of the recipient’s own co-financing, as a partial payment of costs
for the creation of Gustav Mahler sculpture and of other sculptural objects
to be placed in the future park.
In 2009, donators contributed a sum of CZK 54,100.00. The Society for
the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava was able to collect
a sum of CZK 628,700.00 from 2006 to 2009. These funds were use to
115
Kalendárium / Calendarium — —
On March 26th, 2010, a Contract on the Provision of a Grant in the height
of CZK 70,000.00 for the publication issued at the occasion of the
monument to Gustav Mahler unveiling ceremony was concluded between
the Region of Vysočina and the Society for the Erection of a Monument
to Gustav Mahler in Jihlava.
On April 13th, 2010, the first shooting day of the film, documenting works
on the monument to Gustav Mahler, took place in the foundry in Ždánice
near Kutná Hora and the finishing works on the statue have been initiated.
1, 26–29
35
destičky s poděkováním největším dárcům, na dofinancování nákladů
na vydání publikace k odhalení pomníku a na další drobné výdaje, např.
na úhradu honoráře pro licitátora aukce výtvarných děl či na výrobu
děkovného billboardu dárcům na staveniště parku (celkem cca
150 000 Kč). Část peněz (cca 15 000 Kč) byla použita na provozní
náklady občanského sdružení (vedení účtu, honorář daňového poradce,
tisk propagačních materiálů, poštovné, telefony, kancelářské potřeby),
které však byly v prvních letech činnosti hrazeny z prostředků
poskytnutých městem a později ji částečně pokryly členské příspěvky.
Zbylá částka (cca 150 000–200 000 Kč) bude předána městu na
financování nákladů spojených s budováním pomníku a parku.
26. března 2010 byla podepsána smlouva o poskytnutí dotace na
vydání publikace k odhalení pomníku Gustava Mahlera ve výši 70 000
Kč mezi krajem Vysočina a Společenstvím za zřízení pomníku Gustava
Mahlera v Jihlavě.
116
36
pay a part of Jan Koblasa’s remuneration (CZK 300,000.00) and payments
related to the activities of the civic association, i.e., to complete the
financing of Gabriela Beňačková’s gala concert, to manufacture a bronze
plaque with a thanksgiving to the most bountiful donators, to complete the
financing of a publication issued at the occasion of the monument unveiling
ceremony and for other smaller expenses, e.g., for the remuneration
to the auctioneer of the art auction or for the thanksgiving billboard
to donators of the park construction (in total CZK 150,000.00). A part
of this amount (about CZK 15,000.00) was spent for operating costs
of the civic association (bookkeeping, tax adviser fee, printing of
promotional materials, postage, telephones, office supplies), however,
during the first years of its activity, these expenses were paid from
funds provided by the municipal authority and, later on, partly covered
by membership fees. The remaining sum (about CZK from 150,000.00 to
200,000.00) will be handed over to the municipal authority to finance costs
connected with the monument erection and park construction.
37
13. dubna 2010 se ve slévárně ve Ždánicích u Kutné Hory uskutečnil
první natáčecí den dokumentu o pomníku Gustava Mahlera a zároveň
byly zahájeny dokončovací práce na soše. 1, 26–29
7. května 2010 vyšla ve středočeské a 14. května ve vysočinské mutaci
MF Dnes mimořádná čtyřstránková příloha Mahler 2010, kde byly mimo
jiné uveřejněny také informace o pomníku a občanském sdružení.
A special four-page section named Mahler 2010 was published in the
Central-Bohemia and Vysočina-Region local versions of MF Dnes, a national
press, on May 7th, 2010 and May 14th respectively, informing among others
on the monument and the civic association.
On June 1st, 2010, the installation of the Gustav Mahler’s statue took place
in Jihlava. 35–50
On July 7th, 2010, the ceremony unveiling the monument to Gustav Mahler
will be held in the Gustav Mahler’s Park in Jihlava.
1. června 2010 instalace sochy Gustava Mahlera v Jihlavě. 35–50
7. července 2010 slavnostní odhalení sochy Gustava Mahlera v Parku
Gustava Mahlera v Jihlavě.
117
38
39
40
41
název článku — — autor
118
119
název článku — — autor
120
121
42
43
44
45
46
47
48
název článku — — autor
122
123
49
Výběrová bibliografie článků k pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě
Selected bibliography of articles concerning the monument to Gustav Mahler in Jihlava
Předkládaný soupis zachycuje výběr z článků publikovaných především
v regionálním tisku a regionálních mutacích celostátních deníků, které
pojednávají o pomníku a parku Gustava Mahlera. Některé z nich vznikly
z iniciativy členů občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku
Gustava Mahlera v Jihlavě či ve spolupráci s nimi. Zaznamenané články
doplňují a rozšiřují informace obsažené v Kalendáriu. Další příspěvky
k tématu lze nalézt na internetu, o pomníku bylo několikrát
informováno také v rozhlase a v televizi.
The present list contains selected articles published within the regional
periodicals and local versions of the national press, dealing with the
monument and park of Gustav Mahler. Some of them have been written
by members of the Society for the Erection of a Monument to Gustav
Mahler in Jihlava or in cooperation with them. The recorded articles
are completing and extending information contained in the Calendarium.
Further articles can be found in Internet; information on the monument
has also been broadcasted by radio and TV several times.
124
Tomáš BLAŽEK, Bude tu stát socha Mahlera, věří Poukar. Obdivovatel
skladatele mluví o vztahu města k nositeli nejslavnějšího jména, které
je s Jihlavou spjato, MF Dnes XV, 2004, č. 44, 21. 2., Vysočina,
s. C3. – Rozhovor s Josefem Poukarem.
(jv), Mahlerův pomník chtějí postavit v roce 2011, Jihlavské listy XV, 2004,
č. 40, 18. 5., s. 1. – Upoutávka na článek na s. 5.
(jv), Mahlerův pomník by mohl stát u Jakuba, před „Dělňákem“, v Hluboké či
na tržišti, Jihlavské listy XV, 2004, č. 40, 18. 5., s. 5. – Článek
o založení občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku
Gustava Mahlera v Jihlavě.
(mm), Mahler by mohl mít do roku 2011 pomník, Vysočina III, 2004,
č. 118, 21. 5., s. 5.
Josef POUKAR, Gustav Mahler by se těšil, Jihlavské listy XV, 2004,
č. 45, 4. 6., s. 9.
(ČTK), Z centra Jihlavy zmizí tržnice, MF Dnes XV, 2004, č. 158, 9. 7.,
Vysočina, s. C3.
Michal FOHL, Sdružení usiluje o Mahlerův pomník, Vysočina III, 2004,
č. 163, 15. 7., s. 21. – Rozhovor se zakládajícími členy občanského
sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera.
125
Bibliografie / Bibliography — —
(ČTK), Jihlava hledá místo pro Mahlerův památník, MF Dnes XV, 2004,
č. 201, 28. 8., Vysočina, s. C2.
-hak-, Mahler se dočká pomníku, Noviny jihlavské radnice, 2004, říjen,
s. 3. – Také dotazník pro obyvatele Jihlavy k pomníku.
(jv), Koblasa hledal místo pro pomník. Mahler bude pravděpodobně stát
na dnešní tržnici, Jihlavské listy XV, 2004, č. 89, 9. 11., s. 2.
Jiří VARHANÍK, Vytvořit Mahlerův pomník je pro mě kompliment, říká
sochař Jan Koblasa, Jihlavské listy XV, 2004, č. 94, 26. 11., s. 1 a 6.
– Velký materiál o návštěvě Jana Koblasy v Jihlavě a o jeho tvorbě.
-hak-, Obyvatelé se vyjadřovali o Mahlerovi, Noviny jihlavské radnice,
2004, prosinec, s. 28. – Výsledky ankety k pomníku Gustava
Mahlera.
(lm), Tržnice bude ještě půl roku, Jihlavské listy XV, 2004, č. 97, 7. 12.,
s. 1. – Také zmínka o pomníku.
(lm), O podobě židovského památníku zatím není rozhodnuto, Jihlavské
listy XV, 2004, č. 99, 14. 12., s. 2. – Také zmínka o pomníku Gustava
Mahlera na místě synagogy.
Petr ČENSKÝ, Pomník, o který se tříští čas, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 8,
28. 1., s. 9; tentýž text viz Hudební rozhledy, 2005, č. 3, s. 15.
Jana PECHOVÁ, Gustav Mahler bude mít konečně památník. Jihlavské
občanské sdružení se s vervou pustilo do přípravy projektu, který nemá
v Česku obdobu, Právo 15, 2005, č. 117, 19. 5., s. 12 (Vysočina).
– Informace o prezentaci projektu pomníku a parku Gustava
Mahlera na jihlavské radnici.
Tereza GREBENÍČKOVÁ, Mahler bude mít park i pomník, Vysočina IV,
2005, č. 117, 19. 5., s. 5.
(ilm), Místo tržiště bude Mahlerův park, MF Dnes, 2005, č. 117, 19. 5.,
Vysočina, s. C1.
Ilona MUSELOVÁ, Jihlava má mít Mahlerův park. Sochař Jan Koblasa včera
představil návrh na vybudování parku Gustava Mahlera, MF Dnes XVI,
2005, č. 117, 19. 5., Vysočina, s. C11.
126
(it), Mahlerův pomník už má podobu, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 40,
20. 5., s. 1 a 2.
Ivo TOTH, Dočká se Mahler pomníku?, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 40,
20. 5., s. 15.
(mz), Gustav Mahler má ve světě jméno, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 41,
24. 5., s. 5. – Zmínka o pomníku v souvislosti s výročím narození
Gustava Mahlera.
Jan KOBLASA, Návrh na park Gustava Mahlera v Jihlavě s pomníkem
skladatelovým, Noviny jihlavské radnice, 2005, červen, s. 34.
Radek LAUDIN, Formality odsouvají Mahlerův park o rok. K přestavbě
tržnice zatím magistrát nezískal povolení, MF Dnes XVI, 2005,
č. 147, 23. 6., Vysočina, s. C1.
(jv), Uvažovaná Mahlerova socha vzhlíží ve vypjatém postoji, Jihlavské
listy XVI, 2005, č. 48, 17. 6., s. 1 a 6. – Informace o valné hromadě
občanského sdružení, fotografie busty a modelů sochy
a kamenných prvků.
Jiří VARHANÍK, Další náhledy návrhů chystaného pomníku Gustava
Mahlera zaslal o prázdninách do Jihlavy z Hamburku Jan Koblasa,
Jihlavské listy XVI, 2005, č. 71, 9. 9., s. 6. – Popisek k fotografiím
druhé varianty busty Gustava Mahlera.
Jaroslav BUČEK (čtk), Gustav Mahler se brzy vrátí do Jihlavy se vší
parádou, Vysočina IV, 2005, č. 282, 3. 12., s. 5.
(čtk, ilm), Mahlerův park se má budovat od příštího roku. Z rozpočtu
přispěje město Jihlava čtyřmi miliony, MF Dnes XVI, 2005,
č. 283, 5. 12., Vysočina, s. D5.
(js), Stavba Mahlerova památníku se zdrží, Jihlavské listy XVI, 2005,
č. 102, 30. 12., s. 2.
(pch), Tržnice skončí v dubnu, Právo 16, 2006, č. 13, 16. 1., s. 15
(Vysočina).
Ivo TOTH, Tržnice ustoupí Mahlerovu pomníku, Vysočina V, 2006,
č. 14, 17. 1., s. 4.
Památník G. Mahlera v plánech a názorech, Noviny jihlavské radnice,
2006, únor, s. 12. – Grafické znázornění výsledku ankety k pomníku
Gustava Mahlera a skica návrhu parku od Jaroslava Huňáčka.
Ilona MUSELOVÁ, Jihlavští chtějí vsadit na Mahlera. Tržiště se přemění
na park se skladatelovou sochou, MF Dnes XVII, 2006, č. 51, 1. 3.,
Vysočina, s. C11.
(jp), Na pomník skladatele se začaly scházet peníze, Vysočina V, 2006,
č. 52, 2. 3., s. 5.
(jv), Mahlerův park dostává tvář. Regionální firmy zatím možnost podpory
neodmítají, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 24, 24. 3., s. 1. – Informace
o vizualizaci parku zpracované Jaroslavem Huňáčkem.
Jiří VARHANÍK, Otevřené ucho, po něm dlaň…, Jihlavské listy XVII, 2006,
č. 24, 24. 3., s. 10. – Poznámka k oslovování dárců na pomník
Gustava Mahlera.
(jv), Na podobu Mahlerova parku bude výběr, Jihlavské listy XVII, 2006,
č. 25, 28. 3., s. 2.
Radek LAUDIN, Jihlavská tržnice končí. V Benešově ulici nedaleko centra
města nahradí stánkaře parkoviště pro 60 aut, MF Dnes XVII, 2006,
č. 159, 11. 7., Vysočina, s. D1 a D2.
(jv), OGV představí J. Koblasu, autora Mahlerova pomníku, Jihlavské listy
XVII, 2006, č. 59, 28. 7., s. 5.
(jv), Koblasa vybere v Mrákotíně kámen na Mahlerův pomník, Jihlavské listy
XVII, 2006, č. 61, 4. 8., s. 2.
(čtk, kým), Autor Mahlerova pomníku vystavuje, Vysočina V, 2006, č. 181,
5. 8., s. 5.
-jv-, Kuběna: Mahlerův pomník je zásluha statečných šiřitelů nejlepších
tradic, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 62, 8. 8., s. 5.
Jaroslav PACLÍK, Parkoviště nabouralo plány vzniku parku. Sochař Koblasa
by v Benešově ulici raději viděl archeology, Jihlavský deník V, 2006,
č. 234, 7.–8. 10., s. 6.
Jaroslav PACLÍK, Architekti navrhli budoucí park skladatele Mahlera. Dva
finalisté předložili odlišné projekty. Nyní je na tahu sochař a radnice,
Jihlavský deník V, 2006, č. 270, 21. 11., s. 5. – Informace o výsledku
architektonické soutěže o Cenu Petra Parléře.
(jv), Koblasa a Wagnerová se shodli na návrhu Mahlerova parku, Jihlavské
listy XVII, 2006, č. 102, 29. 12., s. 15.
Ilona MUSELOVÁ, Wagnerová: Mahlera jsme zatím nevyužili. Náměstkyně
primátora Irena Wagnerová mluví v rozhovoru o problémech jihlavské
kultury i o vizích do budoucna, MF Dnes XVIII, 2007, č. 14, 17. 1.,
Vysočina, s. C1 a C5. – Také informace o pomníku.
Ilona MUSELOVÁ, Na místě tržnice bude park. Rada města Jihlavy schválila
studii architektonického návrhu parku Gustava Mahlera, MF Dnes
XVIII, 2007, č. 22, 26. 1., Vysočina, s. C5.
Jaroslav PACLÍK, Gustava Mahlera pohlídají kamenní tvorové. Nový
jihlavský park je navržen. Architekt počítá s vyhlídkou z hradeb,
Jihlavský deník VI, 2007, č. 23, 27. 1., s. 6.
Jana PECHOVÁ, Mahlerův park v Jihlavě už má svoji tvář. Proluka po
vypálené synagoze v ulici Benešova poslouží už při oslavách kulatin
hudebníka, Právo 17, 2007, č. 23, 27.–28. 1., s. 20 (Vysočina).
(hm, jv), Město schválilo koncept parku Gustava Mahlera, Jihlavské listy
XVIII, 2007, č. 9, 30. 1., s. 2.
Jaroslav PACLÍK, Sochař vytvoří Mahlera. Pomník hudebního skladatele
v Jihlavě bude měřit asi čtyři metry, Jihlavský deník VI, 2007, č. 25,
30. 1., s. 6.
-lm-, Park Gustava Mahlera získal podobu, Noviny jihlavské radnice, 2007,
únor, s. 14.
(jv), Město zaplatí i Mahlerův pomník. Nastal obrovský posun, oceňují
iniciátoři ideje sochy, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 10, 2. 2., s. 3.
Jiří VARHANÍK, Dva pilíře, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 11, 6. 2., s. 1.
– Sloupek nabádající k využití pomníku Gustava Mahlera a oslav
v roce 2010 k propagaci města.
-jv-, Autor Mahlerovy sochy v rozhlasovém cyklu, Jihlavské listy XVIII,
2007, č. 12, 9. 2., s. 7. – Informace o pětidílném rozhlasovém
rozhovoru s Janem Koblasou a připomenutí jeho návštěvy v Jihlavě.
127
50
Bibliografie / Bibliography — —
(ČTK), Kraj přidá na mahlerovské oslavy, MF Dnes XVIII, 2007, č. 89,
16. 4. 2007, Vysočina, s. D5. – Také informace o podpoře pomníku.
Anketa: Jaký problém nyní v Jihlavě považujete za největší? Co Vás naopak
potěšilo?, Jihlavský deník VI, 2007, zvláštní vydání, 24. 5., s. 5.
– Také pomník.
Jaroslav PACLÍK, Geologové s radarem našli zbytky jihlavské synagogy.
Relikty zdiva mohou být jednou z atrakcí budoucího Mahlerova parku,
Jihlavský deník VI, 2007, č. 125, 30. 5., s. 3.
Ein Mahler-Denkmal in Jihlava (Iglau), Nachrichten zur Mahler-Forschung,
Heft 55, 2007, s 77–78. – Informace o pomníku.
(jv), Archeologové objevili v Batelově středověké sídliště, Jihlavské
listy XVIII, 2007, č. 71, 7. 9., s. 2. – Také informace o zahájení
archeologického průzkumu tržnice v Benešově ulici.
„Mustr“ pro Mahlerův park: Forchheim, Jihlavský deník VI, 2007, č. 229,
2. 10., s. 3.
-jv-, Jan Koblasa, autor Mahlerovy sochy, slaví pětasedmdesátku, Jihlavské
listy XVIII, 2007, č. 79, 5. 10., s. 6. – Také zmínka o pomníku.
Jaroslav PACLÍK, Stavební úřad schválil podobu Mahlerova parku.
V Benešově ulici v centru Jihlavy nově vznikne například jezírko
s mostkem, Jihlavský deník VI, 2007, č. 271, 21. 11., s. 3.
Jaroslav PACLÍK – Miroslav MAREŠ, Důležitý prvek parku, základy
synagogy, narušila kanalizace, Jihlavský deník VI, 2007, č. 276,
27. 11., s. 3.
(rl), Na Mahlerův pomník přispěli i příbuzní, MF Dnes XIX, 2008, č. 60,
11. 3., Vysočina, s. C1.
Tomáš BLAŽEK, Na Mahlerův pomník se těším, MF Dnes XIX, 2008,
č. 60, 11. 3., Vysočina, s. C2.
-jv-, Mahler se zahalí v dlouhý plášť. Model pomníku by měl být na jaře
přepraven do slévárny, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 30, 15. 4., s. 9.
Ivan ŽLŮVA, Jsem uchvácen čistotou formy, Jihlavské listy XIX, 2008,
č. 30, 15. 4., s. 9.
128
(rl), Model Mahlerovy sochy už je ve slévárně, MF Dnes XIX, 2008, č. 126,
30. 5., Vysočina, s. C4.
Jaroslav PACLÍK – Martina DAVIDOVÁ, Socha Mahlera je už ve slévárně.
Umělecká díla pro park v místě bývalé městské tržnice stojí šest milionů
korun, Jihlavský deník, 2008, č. 138, 13. 6., s. 3.
(jp), Park ozdobí dirigent v plné síle, Jihlavský deník, 2008, č. 138, 13. 6.,
s. 3. – Krátký rozhovor s Janem Koblasou.
-lm-, Socha Gustava Mahlera je připravená k výrobě, Noviny jihlavské
radnice, 2008, červenec, s. 11.
(ČTK), Kdo zhotoví park Gustava Mahlera, MF Dnes XIX, 2008, č. 164, 15.
7., Vysočina, s. C1. – Informace o vyhlášení výběrového řízení.
(rl), Přibývá dárců peněz na sochu Mahlera, MF Dnes XIX, 2008, č. 168, 19.
7., Vysočina, s. B1. – Krátká zpráva o největších dárcích.
(Pp), V centru města se ruší parkoviště v ulici Věžní, Jihlavské listy XIX,
2008, č. 80, 7. 10., s. 3. – Zpráva o zrušení parkoviště z důvodu
zahájení stavebních prací na Parku Gustava Mahlera.
Ilona ZELNÍČKOVÁ, V mahlerovské aukci se má dražit 89 výtvarných děl,
MF Dnes XIX, 2008, č. 255, 30. 10., Vysočina, s. C3.
Zuzana PĚTIVLASOVÁ, Peníze z velké aukce půjdou na park. Přes 80 děl
bude vydraženo ve prospěch pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě,
Jihlavský deník, 2008, č. 259, 4. 11., s. 1.
Kamenný zvěřinec, Jihlavský deník, 2008, č. 266, 12. 11., s. 1.
– Upoutávka na článek na s. 3.
Zuzana PĚTIVLASOVÁ, Mahlera pohlídá v parku velký pták s africkou
hlavou. Sochař Jaroslav Řehna pracuje v lomu na Třebíčsku
na „kamenném zvěřinci“ pro Jihlavu, Jihlavský deník, 2008, č. 266,
12. 11., s. 3.
(ČTK), Velká aukce podpoří Mahlerův park, MF Dnes XIX, 2008, č. 269,
15. 11., Vysočina, s. B3.
(lí), Do výkopu v Benešově ulici se bude pokládat kanalizace, Jihlavský
deník, 2008, č. 269, 15.–17. 11., s. 3. – Informace o průběhu
stavebních prací na Parku Gustava Mahlera.
129
Bibliografie / Bibliography — —
(ilm), Aukce v Jihlavě. Dražilo se 89 výtvarných děl, MF Dnes XIX, 2008,
č. 272, 20. 11., Vysočina, s. C1.
Dražilo se kvůli Parku Gustava Mahlera, Jihlavský deník, 2008, č. 272,
20. 11., s. 1. – Upoutávka na článek na s. 3.
Zuzana PĚTIVLASOVÁ, Skladatel Mahler by se divil. Umělci podpořili jeho
park. Aukce výtvarných děl na jihlavské radnici včera odpoledne vynesla
111 tisíc korun, Jihlavský deník, 2008, č. 272, 20. 11., s. 3.
(jv), Velký úspěch dražby uměleckých děl, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 92,
21. 11., s. 2.
Jiří VARHANÍK, Benefiční aukce v Gotické síni. Výtvarníci poslali desítky tisíc
na Mahlerův pomník, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 93, 25. 11., s. 17.
Michal KOLAŘÍK, Budoucí park, Jihlavský deník, 2009, č. 19, 23. 1., s. 1.
– Fotografie staveniště s popiskem.
(mk), Park doplní i terasa, Jihlavský deník, 2009, č. 19, 23. 1., s. 2.
Lenka POSPÍŠILOVÁ, Sochy v Parku. K rybám přibyli ptáci, Jihlavský deník,
2009, č. 176, 30. 7., s. 1. – Fotografie z instalace soch.
Marie KULIJEVIČOVÁ, Jihlava žije Koblasovým Mahlerem, Harmonie, 2009,
č. 8, s. 3–5.
Michal KOLAŘÍK, Místo tržnice roste park, jezírko dostává jasnou podobu,
Jihlavský deník, 2009, č. 180, 4. 8., s. 3.
Leo ŠVANČARA, Krise? Živme naše chudé – stavebníky, architekty
a sochaře, MF Dnes XX, 2009, č. 183, 7. 8., Vysočina, s. B3.
V parku stojí ptáci a ryby, Sedmička (Jihlava) I, 2009, č. 17, s. 1.
– Fotografie s popiskem.
Park doplnili kamenní giganti, Naše Jihlava.cz 2, 2009, č. 8, s. 11.
(jv), Harmonie: „Záměr je velkolepý…“ Zvěst o jihlavském Mahlerově parku
se šíří českými hudebními kruhy, Jihlavské listy XX, 2009, č. 66,
18. 8., s. 10. – Informace o článku v časopise Harmonie a fotografie
z instalace kamenných soch v Parku Gustava Mahlera.
-lm-, Park Gustava Mahlera získává tvář, Noviny jihlavské radnice, 2009,
září, s. 2.
130
(jv), Iniciátoři Mahlerova pomníku: Překonali jsme i krize, Jihlavské listy
XX, 2009, č. 74, 15. 9., s. 10. – Obsáhlý text zpracovaný na základě
rozhovoru s Olgou Poukarovou.
-lm-, Galakoncert Gabriely Beňačkové, Noviny jihlavské radnice, 2009,
říjen, s. 24.
Dagmar HOŠKOVÁ, Do Horáckého divadla přijede slovenská pěvkyně
Gabriela Beňačková. Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera
chce tímto koncertem poděkovat dárcům a přispět k propagaci,
Jihlavský deník, 2009, č. 238, 12. 10. s. 6.
(jpa), Jména stovek zavražděných Židů mají lidé číst v Mahlerově parku,
MF Dnes XX, 2009, č. 239, 13. 10., Vysočina, s. C1. – Informace
o uvažovaných pamětních deskách obětem holocaustu.
Jaroslav PACLÍK, Mahlerovu parku chybí stromy, MF Dnes XX, 2009,
č. 239, 13. 10., Vysočina, s. C3. – Informace o aktuální situaci kolem
parku a pomníku.
(aum), Beňačková zazpívá pro skladatele, MF Dnes XX, 2009, č. 239,
13. 10., Vysočina, s. C3.
(aum), Beňačkové soprán „vytesal“ Mahlera, MF Dnes XX, 2009, č. 242,
16. 10., Vysočina, s. B6.
(jv), Mahlerovský projekt podtrhl koncert světové pěvkyně, Jihlavské listy
XX, 2009, č. 84, 20. 10., s. 9.
Sopranistka Gabriela Beňačková podpořila Mahlerův pomník, Naše Jihlava.
cz 2, 2009, č. 11, s. 28.
Jana PECHOVÁ, Mahlerův park zahájí bez Mahlera, Právo 19, 2009, č. 249,
24.–25. 10., s. 13 (Jižní Morava – Vysočina). – Článek informující
o chystaném otevření parku pro veřejnost.
Lenka POSPÍŠILOVÁ, Park Gustava Mahlera bude přibližně za měsíc
hotový. Výstavba stála více než čtyřicet milionů korun. Součástí
realizace je také vyhlídka, Jihlavský deník, 2009, č. 249, 24. 10., s. 3.
-lm-, Známá sopranistka Gabriela Beňačková navštívila Jihlavu, Noviny
jihlavské radnice, 2009, listopad, s. 8.
Parkové úpravy v Parku Gustava Mahlera dokončeny, Noviny jihlavské
radnice, leden, s. 12.
Marie ZAJÍCOVÁ, Park? Ne, hora kamení a betonu, Jihlavské listy XXI,
2010, č. 30, 16. 4., s. 8.
Michal KOLAŘÍK, Mahler má drahý park, ale dočká se úcty i jeho rodina?
MF Dnes XXI, 2010, č. 96, 24.–25. 4., Vysočina, s. B2. – Stručná
zmínka o pomníku v souvislosti s nedostatečnou péčí o jihlavský
židovský hřbitov.
(hm), Ocenění pro „mahlerovské“ manžele a numismatika, Jihlavské listy
XXI, 2010, č. 33, 27. 4., s. 3. – Informace o udělení ceny města
Jihlavy manželům Poukarovým.
Pavel POKORNÝ – Ilona ZELNÍČKOVÁ, Mahler 2010, MF Dnes XXI, 2010,
č. 106, 7.–9. 5., Střední Čechy, s. D1–D4; č. 111, 14. 5., Vysočina,
s. D1–D4. – Mimořádná příloha k oslavám v Jihlavě a v Kalištích,
která obsahuje články Hudba tisíců oslaví narození mistra (s. D1),
Mahlera inspirovala k dílu i těžká setkání na prahu života a smrti (s.
D1 a D4), Lásku k přírodě i geometrii vetkal Koblasa do sochy i do
kompozice (s. D2), Hold umělci se zrodil v lázních (s. D2), Světoobčan
se vrací na Vysočinu, aby podněcoval kulturní dění (s. D2), Anketa Muž,
jenž fascinuje tím, jak hudbou vyjádřil hloubku prožitků (s. D2), Park
je výzvou pro naplnění odkazu (s. D3), Z rušného domu, kde vyrůstal,
vykročil mladý Gustav Mahler do Vídně (s. D3), Procházka Jihlavou
po Mahlerových stopách (s. D3), Slavného skladatele vnímali někteří
jako boha, jiní coby „ďábla“ (s. D4).
(aum), Umělec svoji sochu odhalil jen na chvíli. Pocta Mahlerovi v Jihlavě,
MF Dnes XXI, 2010, č. 127, 2. 6., s. A6 – Popisek k fotografii sochaře
se sochou.
(aum), Mahler byl na okamžik odhalen. Třímetrová socha mistra už je
v jihlavském parku, MF Dnes XXI, 2010, č. 127, 2. 6., Vysočina, s. B1
– Popisek k detailu sochy.
Pavel POKORNÝ, Mahlerova figura je jako rostoucí strom, říká sochař,
MF Dnes XXI, 2010, č. 127, 2. 6., Vysočina, s. B5.
Socha Mahlera. Hotovo, Jihlavský deník, 2010, č. 127, 2. 6., s. 3. – Popisek
k fotografii zahalené sochy.
(jv), Koblasův bronzový Mahler už dorazil do svého parku, Jihlavské listy
XXI, 2010, č. 44, 4. 6., s. 1 a 3.
(jv), Nový film o Mahlerovi se publiku hodně líbil, Jihlavské listy XXI, 2010,
č. 44, 4. 6., s. 10. – Také informace o natáčení dokumentu o vzniku
sochy Gustava Mahlera.
131
název článku — — autor
132
133
II
Helge Adolphsen
Helge Adolphsen
lutherischer Theologe, Hauptpastor emer. an St. Michaelis, Hamburg,
August 2008
luteránský teolog, emeritní hlavní pastor v kostele sv. Michaela v Hamburku,
srpen 2008
Inspiration für Gustav Mahlers Auferstehungssymphonie
im Hamburger Michel
Inspirace pro symfonii Gustava Mahlera Vzkříšení
v hamburském Michelu
Als junger Dirigent der Hamburger Oper von 1891–1897 brachte Gustav
Mahler das Stadt-Theater an die Spitze aller deutschen Opernhäuser.
In seiner Hamburger Zeit entstanden bedeutende Werke: Die zweite
und die dritte Symphonie sowie Lieder auf Texte aus der Gedichtsammlung „Des Knaben Wunderhorn“, die von Clemens Brentano
und Achim von Arnim zwischen 1805 bis 1808 veröffentlicht wurde.
Am 29. März 1894 fand die Trauerfeier für den Dirigenten Hans
von Bülow in der Hauptkirche St. Michaelis, dem Hamburger
Wahrzeichen, statt. Gustav Mahler gehörte zur Trauergemeinde.
Als der Knabenchor den Klopstock-Choral auf die folgenden Worte
anstimmte, empfing Mahler die Eingebung zum Text des Finales seiner
zweiten Symphonie, der „Auferstehungssymphonie“:
V letech 1891–1897 působil mladý Gustav Mahler jako dirigent hamburské
opery a udělal z Městského divadla nejlepší operní scénu v celém Německu.
Během svého pobytu v Hamburku vytvořil tak významná díla, jako je Druhá
a Třetí symfonie a písně na texty ze sbírky básní „Chlapcův kouzelný roh“,
kterou v letech 1805–1808 vydali Clemens Brentano a Achim von Arnim.
29. března 1894 se v hlavním kostele sv. Michaela, který je symbolem
Hamburku, konala tryzna za zesnulého dirigenta Hanse von Bülowa. Gustav
Mahler patřil ke smutečním hostům. Když chlapecký sbor zpíval Klopstockův
chorál na níže uvedená slova, získal Mahler inspiraci k textu finále své druhé
symfonie „Vzkříšení“:
Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du,
mein Staub, nach kurzer Ruh’.
Unsterblich’s Leben
wird, der dich schuf, dir geben.
Wieder aufzublüh’n wird ich gesät;
der Herr der Ernte geht
und sammelt Garben
uns ein, die starben.
Die Gustav Mahler Vereinigung e.V., Hamburg, deren Ehrenpräsident
Leonard Bernstein ist, hat im Jahr 2004 in der Turmhalle von St.
Michaelis eine Gedenktafel – geschaffen von Paul Gerhard Scharf
136
Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas
tvůj prach, až přijde čas!
Život ti věčný
vrátí Bůh nekonečný.
Jsi sémě, jež má vydat květ!
Pán – žnec jde, sklízí svět,
jak snopy snáší pozemskost naši.
překlad Jiří Stromšík
Hamburské sdružení Gustav Mahler Vereinigung e.V., Hamburg, jejímž
čestným předsedou je Leonard Bernstein, umístila v roce 2004 ve věžní hale
kostela sv. Michaela pamětní desku, jejímž autorem je Paul Gerhard Scharf.
Je na ní Mahlerův portrét a poselství z jeho symfonie Vzkříšení: „Umírám,
abych mohl žít.“
137
– angebracht. Sie zeigt das Portrait Mahlers und die Botschaft seiner
Auferstehungssymphonie: „Sterben werd ich, um zu leben.“
Gabriela Beňačková
Gabriela Beňačková
Gustav Mahler, besides Janáček and Richard Strauss, is one of my favourite
composers. I came into contact with his songs as soon as during my studies
at the Academy of Performing Arts in Bratislava, and later, since 1970, in
Prague during symphonic concerts with the Czech Philharmonic Orchestra.
In 1971, my first working contact with the Czech Philharmonic
Orchestra and the conductor Václav Neumann took place in the Tonhalle
in Zürich at Mater Gloriosa, a small solo of the Eight Symphony. This
performance associated us very closely thanks to my performance,
and led to our cooperation on number of other concerts, mainly in Mahler’s
Second and Eight Symphonies. Vaclav Neumann called me after the Zürich
performance “heavenly voice”.
I used to sing the part of the first soprano in the Gustav Mahler’s
Eight Symphony for my whole artistic life. That masterpiece, conducted by
Neumann and executed by the Czech Philharmonic Orchestra, was recorded
in 1982 as a disc recording. Neumann was an excellent conductor
of Mahler’s symphonies and a wonderful man.
I often presented both solo parts in Japan, Vienna, Munich and
Italy, and also in New York with the phenomenal New York Philharmonic
Orchestra, and in many other concert halls all over the world.
A concert in Vatican for Pope John Paul II in 1979 was a wonderful
experience with the Mahler’s Second Symphony and an important
experience in my life at all, it was amazing.
Gustav Mahler was a titan, great composer and conductor, artistic
director of the best opera houses, where I performed and sang too.
What an honour to me! He passionately loved nature, never thought
of his heart diseases, even if they plagued his severely throughout his
youth and adult life. His music fascinates, it sets you adrift, it is full of
drama, pain, despair, but of great love too.
operní pěvkyně, národní umělkyně a rakouská Kammersängerin,
20. dubna 2009
Gustav Mahler patří vedle Leoše Janáčka a Richarda Strausse k mým
oblíbeným skladatelům.
S jeho písňovou tvorbou jsem se potkala už na Vysoké škole
muzických umění v Bratislavě. A pak od roku 1970 v Praze na
symfonických koncertech s Českou filharmonií.
První mé pracovní setkání s Českou filharmonií a dirigentem
Václavem Neumannem se uskutečnilo v roce 1971 v Tonhalle v Curychu
při malém sólu 8. symfonie Mater Gloriosa. Toto vystoupení nás díky
mému výkonu velice spojilo a znamenalo počátek spolupráce na
množství dalších koncertů, hlavně v Mahlerových symfoniích č. 2
a 8. Václav Neumann mě nazval po tomto curyšském vystoupení
nebeským hlasem.
Zpívala jsem pak celý život první soprán v symfonii č. 8 Gustava
Mahlera. Roku 1982 jsme toto veledílo s dirigentem Neumannem
a Českou filharmonií natočili na gramofonovou desku. Byl to excelentní
dirigent Mahlerových symfonií a báječný člověk.
Oba sólové party jsem mnohokrát prezentovala v Japonsku,
ve Vídni, v Mnichově, Itálii, v New Yorku s tamní fenomenální filharmonií
a v mnoha dalších koncertních domech po celém světě.
Krásný zážitek ve 2. Mahlerově symfonii a v mém životě důležitý koncert byl ve Vatikánu pro papeže Jana Pavla II. roku 1979, bylo to úžasné.
Gustav Mahler byl velikán, obrovský skladatel a dirigent, umělecký
ředitel v těch nejlepších operních domech, ve kterých jsem i já zpívala.
Jaká čest pro mne! Miloval vášnivě přírodu, nikdy nemyslel na choroby
138
opera singer, awarded National Artist and Austrian Chamber Singer,
April 20th, 2009
svého srdce, i když bylo po celé jeho mládí i život těžce zkoušené.
Jeho hudba fascinuje, unáší, je plná dramatičnosti, bolesti, zoufalství,
ale hlavně velké lásky.
Stála jsem v čele nadace „Mahler 2000“, zajišťující obnovu
Mahlerova rodného domu v Kalištích na Českomoravské vrchovině.
V roce 2009 ráda přispěji benefičním koncertem občanskému sdružení
Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, v jeho
hlavním domově, kde jeho rodiče žili až do své smrti.
I was the head of the “Mahler 2000” foundation that ensured the
renovation of the Mahler’s birthplace in Kaliště, in the Czech-Moravian
Highlands. In 2009, I like to contribute with a benefit concert to the civic
association, “Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler
in Jihlava”, held in his main home, where his parents were living until their
death.
Mgr. Martin Bialas
Mgr. Martin Bialas
houslista, člen Pražské komorní filharmonie, Praha, 1. února 2009
violinist, member of the Prague Chamber Philharmonic Orchestra,
Prague, February 1st, 2009
Gustav Mahler Jugendorchester
Gustav Mahler Jugendorchester
Ta zpráva vypadala zprvu neuvěřitelně. Mladí lidé se za komunistického
režimu dostávali do svobodného světa jen sporadicky. Občas to byli
sportovci, z uměleckého oboru různé národopisné soubory nebo
i školní orchestry. Ale aby na střední a vysoké hudební školy v tehdejším
Československu přišla pozvánka na konkurz do mezinárodního
studentského orchestru, bylo věcí v té době nevídanou. Přesto
se podařilo několika chytrým a trpělivým lidem celou myšlenku
panevropského setkávání mladých hudebníků uskutečnit. Konkurzy
do mezinárodního orchestru se konaly v Bratislavě, v Brně a v Praze.
Vybraní mladí hudebníci byli pozváni na třítýdenní soustředění
a zúčastnili se kurzů orchestrální hry, které vedli orchestrální hráči
a koncertní mistři předních světových orchestrů. Pak spolu se svými
vrstevníky, studenty ze západoevropských hudebních škol pod vedením
světově proslulých dirigentů absolvovali koncertní turné po největších
kulturních centrech Evropy.
Na podzim roku 1986 se konaly – kromě Rakouska a Maďarska i ve
třech československých městech – první konkurzy do nového tělesa.
The news seemed to be incredible at first sight. Young people under the
communist regime could visit the “free world” only sporadically. Some of
them were athletes, some joined folklore groups from various artistic fields
or school orchestras. However, to receive an invitation to audition for an
international student orchestra was unprecedented for the secondary and
high music schools in Czechoslovakia at that time. Nevertheless, some few
smart and patient people managed to carry out the idea of a pan-European
meeting of young musicians. Auditions for the international orchestra took
place in Bratislava, Brno and Prague. Successful young musicians were
invited to a three-weeks training and to attend orchestral playing courses,
led by the orchestral players and concert masters of world’s leading
orchestras. Then, together with their peers, students from Western music
schools, guided by world-renowned conductors, toured through the largest
cultural centres of Europe.
In autumn 1986, the first auditions for a new ensemble took place in
three Czechoslovak cities, in addition to Austria and Hungary. The desire
to look “abroad” and to work under the conductor Claudio Abbado, the
139
Touha podívat se „ven“ a pracovat s dirigentem Claudiem Abbadem,
člověkem, který celý projekt zaštítil a stal se jeho hudebním ředitelem,
přilákala ke konkurzům desítky mladých studentů českých
a slovenských konzervatoří a vysokých hudebních škol. Na dvacet
jich bylo mezinárodní porotou vybráno a spolu s dalšími kolegy
z Rakouska, Maďarska, ale i hosty z Itálie, Jugoslávie a západního
Německa bylo pozváno na jaro 1987 k soustředění do vesničky
Oberschützenu v rakouském Burgenlandu, kde sídlí expozitura
Hudební akademie z Grazu. Následovalo koncertní turné
po hlavních městech hostitelských zemí, slovinské Ljubljani,
štýrském Grazu, české Praze, slovenské Bratislavě, maďarské
Budapešti a rakouské Vídni.
Turné bylo úspěšné a mladí muzikanti se rozjížděli do svých domovů
plni dojmů a nových adres v zápisníku. Letní soustředění pak hostilo
maďarské Szombathely, v následujícím roce pak slovenské lázně
Piešťany a rok poté budova berlínské filharmonie v Západním Berlíně.
Během následujících let se za dirigentskými pulty vystřídali ti nejlepší
světově proslulí umělci, jako Claudio Abbado, Franz Welser-Möst,
Václav Neumann, Riccardo Chailly, Neville Marriner, Bernard Haitink.
Koncertovalo se i ve Spojených státech, v jižní Americe, v Japonsku
a ve většině zemí Evropy.
A co v té době samotná Evropa? Začala se měnit. Mnoho
hudebníků, kteří se v orchestru potkávali více let, se za ty roky stalo
občany různých států, aniž změnili bydliště. V současnosti mají
v orchestru zastoupení hudební školy celé Evropy.
Myslím, že už je pomalu čas zmínit se o pojícím prvku celého
orchestru a myšlenky mezinárodní spolupráce a setkávání mladých
lidí. Orchestr dostal do vínku jméno Gustava Mahlera, rodáka z Kališť,
a jeho vzniku byli přítomni opravdu jen studenti zemí, s nimiž byl život
Gustava Mahlera spjat. Jak se Mahlerovo dílo postupně dostávalo do
povědomí hudbymilovného obecenstva celé Evropy a světa, tak i Gustav
Mahler Jugendorchester se začal rozrůstat, jak svým mezinárodním
140
leader of the project and its musical director, attracted to auditions dozens
of young students from the Czech and Slovak conservatories and music
academies. An international jury chose about twenty of them together with
their colleagues from Austria, Hungary, and guests from Italy, Yugoslavia
and West Germany, and they were invited to come, in the spring 1987,
to Oberschützen, a village in the Austrian Burgenland, outpost residence
of the Academy of Music in Graz. Thereafter, a concert tour through
capitals of the host countries, Ljubljana in Slovenia, Graz in Styria, Prague
in Bohemia, Bratislava in Slovakia, Budapest in Hungary and Vienna
in Austria followed.
The concert tour was successful and the young musicians returned
to their homes full of impressions and with many new addresses in their
pocket books. Than, Szombathely, a Hungarian town, hosted the summer
training camp, than Piešťany, a Slovakian spa, in the next year, and
thereafter the building of the Berlin Philharmonic Orchestra in West Berlin.
The best world-renowned artists, Claudio Abbado, Franz Welser-Möst,
Václav Neumann, Riccardo Chailly, Neville Marriner, Bernard Haitink took
the conducting baton during the following years. Then, performances took
place even in the United States, South America, Japan and in the most
European countries.
Europe started to be different that time, too. Many musicians,
who have been meeting in the orchestra during several years, became
citizens of different states without changing their residence. Music schools
throughout Europe are represented in the orchestra now.
I think it’s time to mention the connecting element of the orchestra
as a whole, and of the idea of international cooperation and young people
meetings. The orchestra was given the name of Gustav Mahler, born
in Kaliště, Bohemia, and only students from countries, linked with
the life of Gustav Mahler, participated in it at its origin. As the music-loving
audience became gradually aware of Mahler’s work all over Europe
and the entire world, Gustav Mahler’s Jugendorchester began to expand
as regards its pan-European international membership and also its
celoevropským složením, tak i koncertními cestami, jejichž programovou
náplní se stalo právě dílo Gustava Mahlera.
Zbývá jen popřát orchestru, jehož členem jsem byl celých sedm let,
aby dílo tohoto hudebního velikána dál předával posluchačům a aby
toto dílo bylo dál inspirací k životu, přátelství a radosti z hudby.
concert tours, the programme of which is consisting just of the Gustav
Mahler’s work.
It remains to wish to the orchestra, of which I have been a member
for seven years, to continue in conveying the work of this musical genius
to the audience so, that his work would inspire the life, friendship and joy
of music furthermore.
Georg Borchardt
Generalsekretär der Gustav Mahler Vereinigung Hamburg, 29. dubna 2010
Die „Gustav Mahler Vereinigung Hamburg“ grüßt Jihlava und alle
Musikfreunde, die sich zur Eröffnung des Gustav-Mahler-Parks
eingefunden haben. Sie beglückwuncht Jihlava zu dem Entschluß, den
(ähnlich wie Joseph Haydn) in bescheidenen dörflichenVerhältnissen
geborenen und aufgewachsenen Gustav Mahler mit der von Jan
Koblasa geschaffenen monumentalen Gedenkstätte zum 150.
Geburstag zu ehren: ein schönes Zeichen der Würdigung für den großen
Komponisten, der sich von hier aus zum überragenden musikalischen
Weltbürger aufschwang.
In Gustav Mahlers Leben waren die in Hamburg verbrachten
Jahre von 1891 bis 1897 die bedeutsamsten vor seiner in Wien
begonnenen Ära. In dieser Stadt entstanden seine Lieder als Keimzellen
für späteres Wachstum im Zusammenhang mit seiner zweiten und
dritten Symphonie, und dort steigerten sich die Höhenflüge des
genialischen Operndirigenten – nicht zuletzt auch mit der deutschen
Erstaufführung von Smetanas „Verkaufter Braut“. Hamburg als MahlerStadt einzuprägen, daran arbeitet die Gustav Mahler Vereinigung seit
über zwanzig Jahren auch mit Hilfe von Milan Knobloch – dem älteren
der beiden um Mahler bemühten tschechischen Bildhauer, die sich
beide nicht als „Konkurrenten“, sondern als kollegial Gleichstrebende
betrachten.
Georg Borchardt
generální tajemník sdružení Gustav Mahler Vereinigung Hamburg,
29. April 2010
Sdružení Gustav Mahler Vereinigung Hamburg zdraví Jihlavu a všechny
milovníky hudby, kteří se sešli na otevření Parku Gustava Mahlera.
Blahopřejeme Jihlavě k rozhodnutí projevit úctu Gustavu Mahlerovi, který
se (podobně jako Haydn) narodil a vyrůstal ve skromných venkovských
poměrech, monumentálním památníkem vytvořeným Janem Koblasou
u příležitosti 150. výročí Mahlerova narození. Je to hezký příklad uznání
velkému skladateli, který se stal vynikajícím hudebním světoobčanem.
V životě Gustava Mahlera byla v Hamburku prožitá léta 1891–1897
nejvýznamnějším obdobím před érou započatou ve Vídni. V tomto městě
vznikaly jeho písně, zárodky pozdějšího uměleckého vzepjetí v souvislosti
s jeho druhou a třetí symfonií, a tam také stoupal k výšinám jeho talent
geniálního operního dirigenta, v neposlední řadě i díky prvnímu uvedení
Smetanovy „Prodané nevěsty“ v Německu. Sdružení Gustav Mahler
Vereinigung se snaží již více než dvacet let vtisknout Hamburku pečeť
Mahlerova města, a to i za pomoci Milana Knoblocha, staršího z obou
českých sochařů zabývajících se Mahlerem, kteří se nepovažují
za „konkurenty“, nýbrž za kolegy usilující o dosažení stejného cíle.
141
Annamaria Ducaton
Annamaria Ducaton
painter, Trieste, Italy
malířka, Terst, Itálie
I met “one day”... Gustav Mahler
„Jednoho dne“... jsem potkala Gustava Mahlera
I was only six years old when I heard one of Mahler’s symphonies for
the first time in my life. It was his Fourth, but I did not know that then.
I would learn it later.
It was August, and I was with my parents at my paternal grandparents’ country home. In the breakfast room, with a delightfully cool breeze
blowing and the scent of freshly cut flowers filling the air, a hand-cranked
gramophone, complete with trumpet speaker, as was the use in my
parents’ day, sat atop the round table. My mother had brought it from
Trieste so she could listen to her beloved opera records during summer
vacations in the countryside with us children. Those were happy times.
A record was spinning on the gramophone’s turntable. I knew
absolutely nothing about the music that was playing, let alone the
composer’s name.
My grandmother was helping me prepare a herbarium when,
suddenly, I stopped. I felt as if a bright spark had exploded deep within
me, leading me towards two different worlds: one was music, and the
other was the vision of nature around me. These worlds, which are only
apparently divided, overlapped in perfect harmony with one another,
becoming one. All of a sudden.
Thus began my encounter with Gustav Mahler, and nothing,
according to my perception, could have been a more perfect, exact,
and complete way to begin my relationship with his music. Of course,
as the years passed, so grew my interest, curiosity and above all
my need to learn more about this composer, with whom I felt an
unexplainable kinship, in both thoughts and feelings.
The mysterious ties that bind human beings, or better yet the
senses and ultra-senses that link them, have not yet been rationally
Bylo mi teprve šest let, když jsem poprvé v životě slyšela jednu
z Mahlerových symfonií. Byla to Symfonie č. 4, ale to jsem tehdy nevěděla.
To jsem zjistila až později.
Byl srpen a já jsem byla se svými rodiči na venkovském sídle svých
prarodičů z otcovy strany. V jídelně, kde jsme snídali, pofukoval příjemný
vánek a roznášel vůni čerstvě nařezaných květin, gramofon s klikou
a velkou troubou, jaký se používal v době mládí mých rodičů, trůnil
uprostřed kulatého stolu. Moje matka jej přivezla z Terstu, aby mohla
i o letních prázdninách s námi dětmi na venkově poslouchat své milované
opery. Byla to velmi šťastná doba.
Deska se točila na talíři gramofonu. Nevěděla jsem vůbec nic o hudbě,
která hrála, neznala jsem ani jméno skladatele.
Babička mi pomáhala vyrábět herbář, když jsem náhle všechno upustila.
Cítila jsem, jakoby se hluboko ve mně rozžala zářivá jiskra, která mne vedla
ke dvěma různým světům: jedním byla hudba a druhým překrásná příroda
kolem mne. Tyto dva světy, které jsou pouze zdánlivě oddělené, navzájem
splývají v dokonalé harmonii a tvoří jeden svět. Vše proběhlo v jediném
okamžiku.
Tak došlo k mému prvnímu setkání s Gustavem Mahlerem a podle mého
pocitu žádný způsob, jak započít můj vztah s jeho hudbou, nemohl být
dokonalejší, přesnější a celistvější. Samozřejmě, jak běžely roky, rostl můj
zájem, zvědavost a především potřeba zjistit něco více o tomto skladateli,
se kterým jsem cítila nevysvětlitelnou spřízněnost jak myšlenkovou,
tak pocitovou.
Tajemné pouto, které spojuje lidské bytosti, nebo ještě lépe pocity
a ultra-pocity, které je spojují, dosud nebyly racionálně a logicky vysvětleny,
avšak existují a jsou fascinující stránkou naší lidské existence.
142
and logically explained, but they do exist, and are a fascinating aspect
of our way of being.
In 1981 I began my work on Mahler’s Fifth Symphony in C sharp
minor with an initial exhibition at Trieste’s Galleria CARTESIUS.
I was later invited to Spazio 2 in Palazzo Lantieri, owned by Barons
Lewentzov-Lantieri of Gorizia, and from there I was invited to exhibit
my work in Dobbiaco – Val Pusteria, on the occasion of the opening
of the first Mahler Festival in July 1981.
Dobbiaco, or more precisely Alt Schluderbach, is the place where
G. Mahler chose to spend the last three vacations of his life, and
composed his Ninth Symphony, the Das Lied von der Erde, and parts
of his unfinished Tenth Symphony.
The Song of the Earth became the focus of my attention a full 15
years later, when I prepared a series of exhibitions between 1997 and
2005, in which I not only studied and interpreted this sung poem,
but also explored the concepts of infinity and absoluteness through
the music itself, a logical outgrowth of my research. In my work,
I tried to perceive and convey the fact that the breath of the divine,
which determines the existence of everything, is the indispensable link
between innocence and feeling, between creativity and spiritual elan.
Prof. Quirino Principe, a well known and highly esteemed Germanist
and musicologist, is the author of innumerable essays, biographies and
studies on illustrious composers past and present, including one
of the best and most exhaustive Gustav Mahler biographies. During
an encounter at Palazzo Lantieri, he wrote: Annamaria Ducaton listened
to, saw, and touched Gustav Mahler beyond space and time.
I don’t know how to reply, apart from confirming that my
decades-long dedication to Mahler, expressed through my paintings,
has managed to come into contact with his music through the prism
of an incredible, powerful emotion that goes well beyond our
physicality, and expands into that infinite, absolute space we cannot
yet know, but which some day will belong to us all without distinction.
V roce 1981 jsem zahájila svoji práci na Mahlerově Symfonii č. 5 cis moll
výstavou v galerii Cartesius v Terstu. Později jsem byla pozvána do Spazio 2
v Palazzo Lantieri, vlastněném barony Lewentzov-Lantieri z Gorizie,
a odtud mě pozvali, abych vystavila svoji práci v Dobbiaco – Val Pusteria,
při příležitosti zahájení prvního Mahlerova festivalu v červenci 1981.
Dobbiaco (Toblach), nebo přesněji Alt-Schluderbach, je místem, kde
se Mahler rozhodl strávit poslední troje prázdniny ve svém životě a kde
zkomponoval svoji Symfonii č. 9, Píseň o zemi a části své nedokončené
Symfonie č. 10.
Píseň o zemi se stala středem mé pozornosti o celých patnáct let
později, když jsem připravovala sérii výstav v letech 1997–2005, v nichž
jsem nejen studovala a interpretovala tuto zpívanou báseň, ale také
zkoumala koncept nekonečna a absolutna prostřednictvím hudby samé,
což se stalo logickým důsledkem mého snažení. Ve své práci jsem se snažila
pochopit a sdělit fakt, že závan božství, který určuje existenci všeho,
je nezbytným spojovacím článkem mezi nevinností a citem, mezi kreativitou
a duchovní energií.
Profesor Quirino Principe, dobře známý a vysoce vážený germanista
a muzikolog, je autorem nesčetných esejí, biografií a studií o význačných
skladatelích starších i současných, včetně jedné z nejlepších a nejobsažnějších biografií Gustava Mahlera. Během setkání v Palazzo Lantieri napsal:
Annamaria Ducaton slyšela, viděla a dotkla se Gustava Mahlera mimo
prostor a čas.
Nevím, co na to odpovědět, kromě toho, že musím potvrdit, že po desetiletí, kdy jsem se věnovala Mahlerovi, což je vyjádřeno v mých obrazech, se
mi podařilo získat kontakt s jeho hudbou prismatem obrovské, silné emoce,
která překračuje naši fyzickou podstatu a rozprostírá se v nekonečném,
absolutním prostoru, který zatím nemůžeme znát, který nám však jednoho
dne bude patřit všem bez rozdílu.
Všichni umělci jsou dětmi Nejvyšší Bytosti, od které obdrželi jako dar
svoji schopnost navázat kontakt s křehkými, ale mocnými sférami. Jejich
úkolem je zprostředkovávat tyto emoce a pocity ostatním, snažit se
143
All artists are children of the Supreme Being, from whom they have
received the gift of being able to come into contact with subtle, yet
powerful spheres. Their task is to transmit these emotions and feelings
to other, to try to convey the sounds of silence, the harmonious
chatter of birds, the warmth of the earth, to let themselves be swept
away by the water currents that can transport them to the infinite
oceans of the universe and let them breathe the air that envelops the
world, carrying with it the essence of humanity as a whole. This is what
an artist is for me, and this is what I have always found in Mahler’s
symphonies, as well as within myself. Having spent all these years in
the wake of strong emotions, I had the great privilege of exchanging
correspondence with Mahler’s daughter, the sculptor Anna, and of
developing a close and tender friendship with his granddaughter Alma,
who lives in Vienna and whom I visit regularly.
Other musicians, biographers, and scholars of Mahler have shared
my interests and helped my research, including Prof. Donald Mitchell
of London; Baron Henry-Louis de La Grange, one of the greatest of
Mahler’s biographers; the musician Damiana Bratuz from Ontario,
Canada; Prof. Pugliese; Prof. Metzger of Munich, Prof. Duse of Venice;
the Blaukopfs of Vienna’s Mahler Centre; Madame Gagnard of Paris, the
Director of the Los Angeles Philarmonic Orchestra, Esa Pekka Salonen;
and Dr. Elizabeth Schächter of Canterbury, an illustrious scholar of Italo
Svevo.
My conversation with Gustav Mahler is not over, it will never end.
His music will accompany me throughout my existence, providing
me with endless pleasure and tremendous jolts, deep reflections and
passionate, yearning daydreams.
Ibsen’s Ellida, in “The Lady of the Sea”, says: “I could have gazed
into the unknown if only I had wanted to.”
I would rather keep the mystery, and continue along my incredible,
surprising path.
144
tlumočit jim zvuky ticha, harmonické štěbetání ptáků, teplo země, nechat je
smést vodními proudy, které je zanesou do nekonečného oceánu vesmíru,
a nechat je dýchat vzduch, který tvoří obal našeho světa, a současně
interpretovat podstatu lidství jako celek. To pro mne znamená být umělcem,
a to jsem vždy nacházela v Mahlerových symfoniích a rovněž u sebe. Během
těchto let, která jsem prožila s rozjitřenými silnými emocemi, se mi dostalo
velké výsady, že jsem si mohla dopisovat s Mahlerovou dcerou, sochařkou
Annou, a že vzniklo blízké a laskavé přátelství mezi mnou a jeho vnučkou
Almou, která žije ve Vídni a kterou pravidelně navštěvuji.
Mé zájmy sdíleli a s mým výzkumem mi pomáhali mnozí hudebníci,
životopisci a badatelé zabývající se Mahlerem, například profesor Donald
Mitchell z Londýna, baron Henry-Louis de La Grange, jeden z největších
Mahlerových životopisců, hudebnice Damjana Bratuž z Ontaria v Kanadě,
profesor Pugliese, profesor Metzger z Mnichova, profesor Duse z Benátek,
Blaukopfovi z Mahlerova centra ve Vídni, madam Gagnard z Paříže, ředitel
Los Angeles Philarmonic Orchestra Esa Pekka Salonen a dr. Elizabeth
Schächter z Canterbury, proslulá žákyně Italo Sveva.
Můj rozhovor s Gustavem Mahlerem neskončil, nikdy neskončí. Jeho
hudba mne bude provázet, dokud budu žít, poskytuje mi nekonečnou radost
a obrovský náboj, hlubokou reflexi a zanícené, toužebné snění.
Ibsenova Ellida ve hře „Paní z námoří “ říká: „Mohla bych zírat do
neznáma, kdybych jen chtěla.“
Já bych raději zachovala tajemství a pokračovala ve své fascinující pouti
plné překvapení.
Johan Giskes
Johan Giskes
musicologist, May 2009
muzikolog, květen 2009
The Concertgebouw Orchestra and Gustav Mahler
Concertgebouw Orchestra a Gustav Mahler
The international fame of the oeuvre of Gustav Mahler is for a greater
part indebted to the spadework of the Concertgebouw Orchestra.
It all began in 1903. The composer/conductor Mahler had been willing
to travel to Amsterdam to introduce two of his symphonies himself.
In those days the appearance of a guest conductor was very unusual
for this relatively young orchestra (it was founded in 1888), not
to mention one from abroad. Before Mahler made his debut with his
Third Symphony Willem Mengelberg, the chief conductor, had given
a lot of time to rehearsing his orchestra. October 22 and 23 the Third
Symphony sounded for the first time under the baton of its composer.
Mahler was amazed by the outstanding quality of the CO. October 25
another Mahler symphony was played, the First and once more the
composer was also the conductor. Mahler knew to convince a still small
group of listeners of the great importance of his music, which led to
an invitation to return the next year. This time he brought with him his
Fourth and Second Symphonies, followed in 1906 by concerts including
the Fifth Symphony, the Kindertotenlieder and Ich bin der Welt abhanden
gekommen and Das klagende Lied. Finally in 1909 he conducted the CO
for the last time, introducing his Seventh Symphony.
Mahler felt himself very much at home in Amsterdam and was
delighted by his own concerts. And no wonder: the presence of
a gifted colleague-conductor, Willem Mengelberg, who was very much
interested in Mahlers work and did all he could to give it a splendid
introduction, an orchestra even at that time already becoming
internationally renowned, that responded so well to Mahlers music
and last but not least the Amsterdam Toonkunstkoor, the choir that
sang in the Third and Second Symphony as well as in Das klagende Lied,
O mezinárodní uznání díla Gustava Mahlera se z velké části zasloužila
neúnavná práce Concertgebouw Orchestra. Vše začalo v roce 1903.
Skladatel/dirigent Mahler byl ochoten cestovat do Amsterodamu, aby
sám uvedl dvě ze svých symfonií. V té době bylo účinkování hostujícího
dirigenta u tohoto poměrně mladého orchestru (byl založen v roce 1888)
velmi neobvyklé, nemluvě o tom, že šlo o dirigenta ze zahraničí. Než Mahler
debutoval se svou Symfonií č. 3, dostal šéfdirigent Willem Mengelberg
spoustu času na zkoušení se svým orchestrem. Dne 22. a 23. října poprvé
zazněla Symfonie č. 3 pod taktovkou samotného skladatele. Mahler byl
ohromen vynikající kvalitou orchestru. Dne 25. října se hrála jiná Mahlerova
symfonie, Symfonie č. 1, a dirigentem byl opět sám skladatel. Mahler dokázal
přesvědčit malou skupinku posluchačů o velké důležitosti své hudby, což
vedlo k dalšímu pozvání na příští rok. Tentokrát přivezl své Symfonie
č. 4 a 2, po nichž následovaly v roce 1906 koncerty obsahující Symfonii
č. 5, Kindertotenlieder a Ich bin der Welt abhanden gekommen a Das klagende
Lied. A konečně v roce 1909, kdy řídil Concertgebouw Orchestra naposled,
uvedl svoji Symfonii č. 7.
Mahler se cítil v Amsterodamu jako doma a byl nadšen svými vlastními
koncerty. A není divu: přítomnost nadaného kolegy-dirigenta, Willema
Mengelberga, který se velmi zajímal o Mahlerovo dílo a dal vše, co mohl,
do toho, aby dosáhl jeho skvělého uvedení, orchestr, který již tehdy získával
mezinárodní věhlas a u kterého měla Mahlerova hudba takovou odezvu,
a konečně amsterodamský pěvecký sbor Toonkunstkoor, který zazpíval
v Symfoniích č. 3 a 2 a také v Das klagende Lied, to vše způsobilo, že se
cítil jako v hudebním nebi. Co se týče veřejnosti, reagovala na Mahlerovy
kompozice různě. V Amsterodamu vzniklo pevné přátelství mezi Mahlerem,
Mengelbergem a nizozemským skladatelem Alphonsem Diepenbrockem,
145
it all helped him to feel in a musical paradise. As to the public: it reacted
differently to his compositions. In Amsterdam a firm friendship was
established between Mahler, Mengelberg and the Dutch composer
Alphons Diepenbrock who was in the end one of the greatest “fighters”
for Mahlers music. Mahler also had a special bond with several
members of the Concertgebouw board.
Immediately after Mahler’s death Mengelberg started an enormous
campaign for his friend culminating in the great Mahler Feest, the
Mahler Festival of 1920. During this festival the CO along with famous
soloists and various choirs performed Mahler’s oeuvre almost in its
entirety. All the performances were conducted by one conductor,
Willem Mengelberg. As a result of these concerts – attended by many
illustrious guests from Holland and abroad, amongst whom conductors,
composers and other musicians, directors and music school teachers,
editors, academics, critics and family and friends of Mahler – the
Concertgebouw and its orchestra found its place amongst the leading
music institutions in the world. The orchestra delivered an almost
superhuman achievement; rehearsal after rehearsal, performance
after performance, hardly a day off, and that after a strenuous winter
season. Amsterdam became for two weeks the centre of the musical
world, a Bayreuth for Mahler.
Also after this festival Mahlers music remained a permanent
item on the programs of the CO. Apart from Mengelberg, another
outstanding Mahlerian appeared, Bruno Walter. The German invasion
in the Netherlands of course meant a break. Conductors, soloists,
members of the orchestra and other personnel had to be “arisch”,
no more music of Jewish composers or music that was considered
as entartet could be programmed which was also the case with music
stemming from countries which were at war with Germany. After the
liberation in May 1945 Mahler’s music returned very soon on the desks
of the orchestra. On August 2 and 4 1945 Eduard van Beinum, who was
Mengelberg’s successor, conducted Mahler’s Auferstehungssymphonie.
146
který se nakonec stal jedním z největších „bojovníků“ za Mahlerovu hudbu.
Mahler měl rovněž dobrý vztah s několika členy výboru Concertgebouw
Orchestra.
Okamžitě po Mahlerově smrti zahájil Mengelberg pro svého přítele
rozsáhlou kampaň, jejímž vyvrcholením byl slavný Mahler Feest, Mahlerův
festival v roce 1920. Během tohoto festivalu Concertgebouw Orchestra
společně se slavnými sólisty a různými sbory provedl téměř celé
Mahlerovo dílo. Všechny koncerty byly řízeny jedním dirigentem, Willemem
Mengelbergem. Výsledkem těchto koncertů – kterých se zúčastnilo mnoho
významných hostů z Nizozemí a ze zahraničí, mezi nimi dirigenti, skladatelé
a jiní hudebníci, ředitelé a učitelé hudebních škol, vydavatelé, akademici,
kritikové a Mahlerova rodina a jeho přátelé – bylo, že se Concertgebouw
a její orchestr stala jednou z předních světových hudebních institucí.
Orchestr podal téměř nadlidský výkon; zkouška střídala zkoušku, koncert
střídal koncert, nebyl ani den volna, a to vše po namáhavé zimní sezóně.
Amsterodam se na dva týdny stal centrem hudebního světa, Mahlerovým
Bayreuthem.
Po tomto festivalu zůstala Mahlerova hudba trvalou součástí
repertoáru Concertgebouw Orchestra. Vedle Mengelberga se objevil
další vynikající „Mahlerovec“, Bruno Walter. Německá invaze do Nizozemí
samozřejmě znamenala přerušení. Dirigenti, sólisté, členové orchestru
a ostatní zaměstnanci museli být „árijští“, už nemohla být na programu
hudba židovských skladatelů nebo hudba, která byla považována
za zdegenerovanou (entartet), což byla rovněž hudba pocházející ze
zemí, které stály ve válce proti Německu. Po osvobození v květnu 1945
se Mahlerova hudba vrátila velmi brzy na pultíky orchestru. Eduard
van Beinum, Mengelbergův nástupce, dirigoval 2. a 4. srpna 1945
Mahlerovu Symfonii č. 2 – Vzkříšení (Auferstehungssymphonie). Publikum
Concertgebouw Orchestra si mohlo opět vychutnat koncerty z díla svého
milovaného skladatele. A co Mahler skutečně pro Concertgebouw Orchestra
znamenal, nemůže být ukázáno lépe než seznamem úchvatných audio
a video nahrávek. Eduard van Beinum, Bernard Haitink, Riccardo Chailly,
Once again the public of the CO could relish the many performances
of the work by their beloved composer. And what Mahler really meant
to the CO can no better be shown than by the list of the impressive
audio and video recordings. Eduard van Beinum, Bernard Haitink,
Riccardo Chailly, Mariss Jansons, principal as well as guest conductors
have shown their different views on Mahler, sometimes even evoking
contradictions. But the love for Mahler stood firm and withstood all
the storms evoked. A new highlight was the 1995 Mahler Festival, but
this time the podium was shared by more conductors and orchestras
than just one. However, the interest, also international, remained great.
During the seasons 2009/2010 and 2010/2011 the Concertgebouw
Orchestra will once more bring all the symphonies and Das Lied
von der Erde.
© Johan Giskes, translation Eveline Nikkels and Olaf van der Veen
Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.
religionista, katolický teolog, kněz, psycholog a sociolog náboženství,
vysokoškolský pedagog, prezident České křesťanské akademie, 6. prosince
2008
Hudba patří k největším pokladům české kultury, je patrně tou částí
kultury, která nás nejvýrazněji reprezentuje ve světě. Hudba staví
mosty – dovoluje překročit jazykové hradby, sdílet beze slov hluboké
duchovní zkušenosti, nejjemnější záchvěvy srdce. Gustav Mahler
navíc reprezentuje tři prvky, odvěků se prolínající v kultuře naší země
a propůjčující jí nezastupitelný svéráz – prvek český, německý
a židovský. Mahlerova Osmá symfonie je jednou z mála skladeb,
která mne doprovází každoročně v týdnech tvůrčí samoty a je mi
zdrojem inspirace pro mé vlastní přemýšlení a psaní. Jsem velmi rád,
že Mahlerův rodný kraj nezapomíná na svého velkého rodáka.
Mariss Jansons, šéfdirigenti i hostující dirigenti prezentovali své rozdílné
přístupy k Mahlerovi, někdy dokonce evokující protichůdné názory. Avšak
láska k Mahlerovi zůstala neochvějná a překonala všechny rozpoutané
bouře. Dalším milníkem byl Mahlerův festival v roce 1995, tentokrát se však
na pódiu střídalo více dirigentů a orchestrů. Zájem o festival, i mezinárodní,
byl obrovský. Během sezón 2009/2010 a 2010/2011 Concertgebouw
Orchestra znovu přednese všechny symfonie a Das Lied von der Erde.
© Johan Giskes, překlad do angličtiny Eveline Nikkels a Olaf van der Veen
Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.
religionist, catholic theologian, priest, psychologist and sociologist
of religion, university teacher, President of Czech Christian Academy,
December 6th, 2008
Music ranks among the greatest Czech cultural treasures being evidently
that part of the culture representing us most expressively in the world.
Music builds bridges – allows to step over the language barriers, to
share wordless deep spiritual experience, most fine thrills of one’s heart.
Moreover, Gustav Mahler represents three hereditary elements fading into
one within the culture of our country and lending to it an irreplaceable
individuality – Czech, German and Jewish element. Mahler’s Eighth
Symphony is one of the few compositions accompanying me, every
year, during my weeks of creative solitude as an inspiration for my own
meditation and writing. I am very glad that Mahler’s native land does not
forget its great compatriot.
147
Dr. phil., Dr. h. c., Prof. Werner Hofmann
Dr. phil., Dr. h. c., Prof. Werner Hofmann
Lukáš Hurník, PhD.
Lukáš Hurník, PhD.
Kunsthistoriker, Gründungsdirektor des Museums des 20. Jahrhunderts
in Wien, Direktor emer. der Kunsthalle Hamburg, 29. Dezember 2008
kunsthistorik, zakládající ředitel Muzea 20. století ve Vídni, emeritní ředitel
Kunsthalle v Hamburku, 29. prosince 2008
skladatel, hudební publicista a sbormistr, ředitel Českého rozhlasu 3 – Vltava,
16. ledna 2009
composer, musical journalist and choirmaster, director of the Czech Radio 3
– Vltava, January 16th, 2009
Über Gustav Mahler
O Gustavu Mahlerovi
Mahler steht an einer historischen Wende. Er vollzieht die Auflösung
der traditionellen Spilmittel, – die bereits mit Mozarts „Zauberflöte“
began, und gewinnt daraus eine neue Freiheit – die Freiheit, heterogene
Verbindungen, aber auch das zu erproben, was man negativ als
mésalliance bezeichnen würde.
Carl Schorske hat Mahlers Wirken so umschrieben: er schuf „ein
musikalisches Weltbild …, das der Fragmentierung und Komplexität
des modernen Lebens entsprach.“ In der Tat brachte Mahler es fertig,
aus dem musikalischen Material die überraschendsten Kombinationen
hervorzuholen, um die klassische Stilhöhe aufzulösen: Bauerntänze und
Walzer, jüdische und böhmische Melodien, Studentenlieder, Märsche,
Trompetensignale. In diesem vielstimmigen manchmal dissonanten
„Volgare“ kommen wieder die „barbarischen Avantagen“ zum Tragen,
auf die sich schon Goethe berief, dessen FAUST bekanntlich zu Mahlers
Schlüsselerlebnissen zählte. Wie Goethes Dichtung durch Himmel,
Welt und Hölle reicht, umfasst der Kosmos von Mahlers Symphonien
(und seiner Lieder!) Gegensätze und Widersprüche – Volksmelodien
und Sphärenklänge. Man hat sein Komponieren mit dem Spiel mit
Bausteinen verglichen, deren Kombination immer neue Gebilde
hervorruft. Das macht ihn zu einem Vorläufer der Montage- und
Collagetechniken, die damals – um 1910 – die europäische Malerei
revolutionierten.
Mahler představuje historický přelom. Završil zánik tradičních hudebních
prostředků, který započal již Mozartovou „Kouzelnou flétnou“, a získal
tak novou svobodu – svobodu heterogenních spojení, ale také možnost
vyzkoušet si to, co by se dalo v záporném slova smyslu označit jako
mesaliance.
Carl Schorske charakterizoval Mahlerovo působení těmito slovy: vytvořil
„hudební obraz světa ..., který odráží fragmentaci i komplexnost moderního
života.“ Mahler zkrátka pokaždé dokázal vyjmout z hudebního materiálu
překvapivé kombinace, aby zrušil klasický styl: selské tance a valčíky,
židovské a české melodie, studentské písně, pochody, signály polnic. V této
mnohohlasé, někdy disonantní „lidovosti“ se znovu uplatňují „barbarské
přednosti“, na které se odvolával už Goethe, jehož FAUST patřil jak známo
k Mahlerovým klíčovým životním zážitkům. Stejně jako Goethovo umění
básnické obsáhlo nebe, peklo i svět, dokázal pojmout kosmos Mahlerových
symfonií (a jeho písní!) protiklady a rozpory – lidové melodie a hudbu sfér.
Jeho komponování je přirovnáváno ke hře s kostkami stavebnice, jejichž
kombinací vznikají stále nové útvary. To z něj činí předchůdce techniky
koláží a montáží, která tenkrát kolem roku 1910 znamenala revoluci
v evropském malířství.
Když se u nás v 70. letech objevil první přehrávač kompaktních disků,
přemluvil jsem rodiče, aby ho koupili. K dispozici tehdy bylo jedno
jediné CD s vážnou hudbou: Mahlerova 4. symfonie. Poslouchal jsem ji
stále dokola a vychutnával si v digitální kvalitě dynamické kontrasty,
nezvyklou barvu přeladěných houslí ve druhé větě a harmonické
zázraky na konci věty třetí. Právě přes Čtvrtou symfonii vedla má cesta
k Mahlerovi. Byla to pro mne dobrá brána ke vstupu do jeho světa.
Při poznávání jeho ostatních děl jsem zpočátku vždy trochu bojoval
s obrovitými formáty jeho hudby. Jsou to hudební velehory, symfonické
masivy, v nichž nebývá snadné najít místo k odpočinku. Čtvrtá symfonie
nabízí i útulná zákoutí. Brzy jsem se ale nadchnul pro polyfonní místa
v 5. symfonii. Několikanásobná fuga v poslední větě je fascinující v tom,
jak je při vší kontrapunktické důmyslnosti zcela nebarokní. Mozartovy,
Beethovenovy, Regerovy fugy mají v sobě vždy kousek z Bacha. Mahler
nikoli. To, jak zachází s orchestrem, mi v pravidelných intervalech
vyráží dech a pomalé téma 4. věty 1. symfonie je podle mne jednou
z nejkrásnějších melodií hudební literatury.
Mahler mě někdy i trochu trápí. Občas je mi líto, že stejně
sofistikovaně jako s harmonií, instrumentací a formou nepracuje
s rytmem. A také se mi navzájem pletou věty z jeho symfonií, protože
každá z nich se výrazově rozpíná napříč celým hudebním vesmírem.
Mahler je ten typ skladatele, kterého nikdy tak docela nepochopíme
a můžeme se jím zabývat celý život. A je to velká radost zabývat
se Mahlerem.
I persuaded my parents to buy to me the first CD player as soon as
it came out on the market in 1970s. There was only one CD of classical
music available: Mahler’s Fourth Symphony. I listened to it over and over
again, and enjoyed, in the digital quality, dynamic contrasts, unusual colour
of retuned violins in the second movement and the harmonic wonders at
the end of the third movement. The Fourth Symphony opened a way to
Mahler to me. It was a good gateway to join his world. When learning his
other works, I initially always struggled a little with the giant formats of
his music. These are musical mountains, symphonic massifs, and it is not
always easy to find a place where to rest. However the Fourth Symphony
offers neat nooks, too. I soon got inspired with the polyphonic parts in
the Fifth Symphony. The multiple fugue in the last movement is fascinating
in that, how it is with all the contrapuntal ingenuity completely barockless.
Fugues of Mozart, Beethoven, Reger always have a bit of Bach in. Mahler
does not. The way how he is treating the orchestra is breathtaking
to me repeatedly, and the slow theme of the fourth movement in the Firth
Symphony is, in my opinion, one of the most beautiful melodies of the
musical literature, at all.
Mahler worries me even sometimes a little. Sometimes, I regret that
he does not work more sophisticatedly with the rhythm, as he does with
harmony, instrumentation and form. I am sometimes getting lost in the
movements of his symphonies; they interfere together because each
of them is expanding by its expression across the whole musical universe.
Mahler is the kind of composer we do not quite grasp, and we can deal
with him all one’s life. It is a great pleasure to grapple with Mahler.
148
149
Prof. Julian Chela-Flores
Prof. Julian Chela-Flores
th
Venezuelan astrobiologist resident in Trieste, Italy, April 9 , 2009
venezuelský astrobiolog žijící v Terstu v Itálii, 9. dubna 2009
A point of view of a scientist on the music of Gustav Mahler
Pohled vědce na hudbu Gustava Mahlera
I cannot recall the first time I heard the music of Gustav Mahler,
as my father a mathematician and music lover, always played his
own 78 rpm recordings of classical music. Mahler’s symphonies were
too long for his private collection. (The exceptional item was Bach’s
complete, but enormous “Passion According to St. Mathew”.) But
my father encouraged us to listen to the cultural programme of the
Venezuelan National Radio, where Mahler’s symphonies were played.
My enjoyment of music has not diminished throughout my life, in part
due to my training in science in England, Venezuela and Italy, where
great music halls and first-class musicians in those countries have
exposed me to the highest musical standards. My love for the plastic
arts has not lagged behind. Two of the leading Venezuelan painters
of the midtwentieth century, who were close friends of my parents,
attended my christening: Cesar Rengifo (my godfather) and Hector
Poleo (a witness). With this background I have always been especially
aware of the frontier between the plastic arts and music.
In the past painting has constrained itself to highlighting musical
instruments, scores and, especially, musicians. Examples are plentiful,
as illustrated by the well-known portrait of a lute player by the Italian
painter Michelangelo Merisi (Caravaggio) now at the Hermitage
Museum, in St. Petersburg. Today crossing the frontier is possible
in more profound ways, arguably due to the above-mentioned early
introduction of recorded sound that has evolved from the primitive
78-rpm recordings of my childhood to the present mp3 revolution.
Plastic artists, notably painters, have attempted to convey the
aesthetic appreciation of musical sound. Is it possible to appreciate
some of the aesthetic values of Mahler’s music (literally sound waves
Nemohu si přesně vybavit okamžik, kdy jsem poprvé slyšel hudbu Gustava
Mahlera, protože můj otec, matematik a milovník hudby, si stále přehrával
své vlastní 78 rpm nahrávky vážné hudby. Mahlerovy symfonie byly pro
jeho soukromou sbírku příliš dlouhé. (Výjimkou byly úplné, avšak rozsahem
ohromné „Matoušovy pašije“ od J. S. Bacha.) Otec nás ale vedl k tomu, abychom poslouchali kulturní pořady Venezuelského národního rozhlasu, který
Mahlerovy symfonie vysílal. Mé nadšení pro hudbu se během mého života
nijak nezmenšilo, částečně také díky studiu v Anglii, Venezuele a Itálii, kde
v tamních koncertních síních vystupovali prvotřídní hudebníci a byl jsem tak
vystaven vlivu hudby nejvyšších měřítek. Moje láska k výtvarnému umění
nezůstala pozadu. Dva z předních venezuelských malířů poloviny dvacátého
století, kteří byli blízkými přáteli mých rodičů, se zúčastnili mého křtu: Cesar
Rengifo (jako můj kmotr) a Hector Poleo (jako svědek). Díky tomuto prostředí jsem si byl vždy vědom hranice mezi výtvarným uměním a hudbou.
V minulosti se malířství omezovalo pouze na zobrazování hudebních
nástrojů, partitur a zejména hudebníků. Příkladů je mnoho, jak dokazuje
třeba dobře známý portrét loutnisty od italského malíře Michelangela
Merisi (Caravaggio) nyní umístěný v petrohradské Ermitáži. Dnes lze
překračovat hranice mezi oběma druhy umění mnohem hlubším způsobem,
pravděpodobně díky výše uvedenému ranému zaznamenávání zvuku, které
se vyvinulo od primitivních 78 rpm nahrávek z mého dětství až k současné
mp3 revoluci.
Výtvarné umění, zejména malířství, se pokusilo zprostředkovat
estetické vnímání hudebního zvuku. Lze ocenit některé estetické hodnoty
Mahlerovy hudby (doslova zvukové vlny rozlišované sluchovou oblastí
šedé kůry mozkové) na dvourozměrném plátně, kde jsou namísto sluchem
interpretovány zrakovou oblastí šedé kůry mozkové?
150
detected by the auditory cortex area of the human brain), on a two-dimensional canvas that instead is interpreted by the visual area
of the cortex?
We have a significant precedent in the inspiration that the painter
Vasilij Kandinskij obtained from the work of Wagner, but especially
from his contacts with Arnold Schoenberg. Kandinskij found pictorial
avenues to express some of the emotions that music transmitted to
him. Closer to our time, the triestine painter Annamaria Ducaton has
precisely pursued this objective in her intriguing series of suggestive
paintings on Mahler’s “The Song of the Earth”. We hope that the
Ducaton attempt to cross cultural frontiers is only the peak of the
iceberg. Presenting works of art, including painting and the music of
Mahler, in diverse media is a constructive attempt to communicate
culture in a wider sense to the general public. The accessibility of art
and other forms of our cultural patrimony, including science, is needed
to integrate our work into the society that supports us. Overcoming
the barriers that apparently separate seemingly different sectors of our
cultural heritage is a necessary first step in the right direction.
Významným precedentem je inspirace, kterou malíř Vasilij Kandinskij
nalezl v díle skladatele Wagnera a zejména v kontaktech se skladatelem
Arnoldem Schoenbergem. Kandinskij malířským způsobem vyjádřil některé
emoce, které mu zprostředkovala hudba. V novější době malířka Annamaria
Ducaton z italského Terstu stejně tak sledovala tento cíl ve své velmi
zajímavé kolekci podmanivých obrazů inspirovaných Mahlerovou „Písní
o zemi“. Doufáme, že její pokus o překročení uměleckých hranic je pouze
vrcholkem ledovce. Prezentace uměleckých děl, včetně obrazů a Mahlerovy
hudby, v různých médiích je konstruktivním pokusem, jak kulturu v širším
smyslu zprostředkovat široké veřejnosti. Dostupnost umění a jiných
forem kulturního dědictví, včetně vědy, je nutná pro integraci našeho
díla do společnosti, která nás podporuje. Překonávání bariér, které oddělují
zdánlivě různé oblasti našeho kulturního dědictví, to je potřebný první krok
k vykročení správným směrem.
Jan Klusák
composer, July 2008
Jan Klusák
hudební skladatel, červenec 2008
Když se v roce 1960 slavilo sto let od Mahlerova narození, byl to
napůl zapomenutý skladatel. Soustavnou interpretační pozornost mu
věnovalo jen velmi málo dirigentů. Patřil mezi ně i Karel Šejna; když 26.
května onoho roku dirigoval v tehdejším Smetanově divadle (původně
Neues deutsches Theater, dnes Státní opera) Píseň o zemi, bylo možná
na jevišti víc účinkujících než obecenstva v hledišti. Pro účastníka to
byl nezapomenutelný zážitek, především zpěv Beno Blachuta a Marty
Krásové, jejíž puklý hlas, dávno za zenitem jejích úspěchů, připomínající
Gustav Mahler was a half-forgotten composer in 1960, the year of Mahler’s
centenary birth celebrations. Very little conductors paid him attention
as regards systematic interpretation. Karel Šejna was one of them, when
he conducted Mahler’s work The Song of the Earth in the Smetana Theatre
(earlier Neues Deutsches Theater, and now the State Opera) on the
26th May of that year. During the performance, more performers perhaps
were on the stage than the number of audience in the auditorium was.
For participants, this was an unforgettable experience, especially vocals
of Beno Blachut and of Marta Krásová, whose voice even well past the
zenith of her achievements, like a precious antique or memorable ruin,
was perfectly matched to the spirit of Mahler’s tragic.
151
nějakou vzácnou starožitnost či památnou zříceninu, dokonale přiléhal
k duchu Mahlerovy tragiky.
Ještě v onom roce se domníval František Bartoš, vydavatel
Mahlerových dopisů, že z díla tohoto velikána nebude žít nic víc než
první čtyři symfonie a písně. Co by asi říkal tento suverénní arbiter své
tehdejší věštbě, kdyby byl dnes vzbuzen a stal se svědkem soudobého
mahlerovského kultu?! (Memento pro všechny příliš rychle hotové
soudce.)
Radil jsem kdysi všem, kdo Mahlera neznají, aby se o to nepokoušeli,
protože Mahler je divoký živel, který zcela opanuje toho, koho se zmocní.
Dnes už je pozdě: zmocnil se celého světa. Dosvědčují to programy
koncertů i komplety jeho díla u velkých gramofonových firem. Dej Bůh,
aby nám ho nezprotivili, jak se to stalo s Kafkou, Mozartem atd. atd.
In the same year, František Bartoš, publisher of Mahler’s letters,
supposed that no more than the first four symphonies and his songs, out
of the work of this genius would outlive. What would this sovereign arbiter
say about his then prophecy, would he today be awaken and be a witness
to the contemporary cult of Mahler? (It is a memento for all too quick
judging critics.)
Once, I advised all, who do not know Mahler, not to attempt this,
because Mahler is a wild element, and would quite master those of whom
he got the hold. Today, it’s too late: Mahler got the hold of the entire world.
This is evident according to programmes of concerts performing his work
as well as according to the great number of large record companies editing
sets of his pieces. God forbid that this would create such dislikes,
as it happened with Kafka, Mozart, etc., etc.!
Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
lékař a chirurg, zakladatel dětské onkologie v Československu,
milovník a znalec umění, prosinec 2008
physician and surgeon, founder of the paediatric oncology
in Czechoslovakia, a lover and connoisseur of art, December 2008
Vyznání
Confession
Dirigentu tak respektovanému, jakým byl Bruno Walter, připomínal
Gustav Mahler génia a démona. Jsem v hloubi nitra přesvědčen,
že tomu tak bylo, i když si netroufám tak impresivní charakteristiku
komentovat. Netroufám se k ní vyjádřit proto, že se o údělu Mahlera
– člověka dozvídám jen nepřímo z literárních údajů a mohu si z nich
poskládat jen jakýsi fiktivní umělcův obraz. Zato jeho hudby se mohu
naposlouchat dosyta, přímo a znovu. Proto je moje vyznání jen
vyznáním o ní. Chybí mi slova, která bych potřeboval. Nebyla ještě
nalezena. Právě tak dokonale znám, jak nesnadné je sdělit dotyk hudby
na nitro člověka. A také připomínám, že nemám rád předponu „nej“
Gustav Mahler evoked a genius and a demon to such distinguished
conductor as Bruno Walter was. At the bottom of my heart, I believe
so, though I do not dare to comment such impressive characteristics.
I do not even dare to express my opinion to it, because I learned about
Mahler’s human fate only indirectly from the literature what enables me
to put together just a sort of a fictional artist’s image. However, I may
listen directly to his music, at-point-blank, to my heart’s content, again
and again. Therefore, my confession concerns just the music. I am missing
the words needed. They have not yet been found. As well, I perfectly
know how difficult it is to communicate the touch of music on the human
152
za těch okolností, které není možné objektivizovat, jejichž kvalitu nelze
ani zvážit ani změřit. Kdo si troufá tvrdit o někom či o něčem v oblasti
umění (ale často i v jiných sférách lidské činnosti), že je nejlepší?
Takových „nej“ je mnoho. Jsou zdroji, ze kterých čerpá lidstvo sílu,
radost a harmonii po staletí. Je zapotřebí se rozhlédnout, vnímat
a s pokorou přijímat. Umělci nám svojí dokonalostí otevírají a přibližují
světy, které bychom bez nich nikdy nepoznali. Gustav Mahler je pro
mne jedním z nich.
Musím se však přiznat, že moje cesta k Mahlerovu dílu byla
kostrbatá a dlouhá. Přesto, že mě hudba obklopovala od útlého dětství,
oslovovala mě stále naléhavěji a niterněji, ta Mahlerova mi unikala,
aniž bych tušil proč. Bylo mi to líto a dnes vím, o co mě tehdejší
čas nepochopení připravil. Nedá se s tím dělat nic jiného než čekat.
Utěšoval jsem se vlastním Mahlerovým názorem, že jeho hudba „chce
být chápána jedině ze sebe samé a ze svých vnitřních podmínek, jež nelze
vysvětlovat ani obrazy ani výklady“. Bohudíky jsem se dočkal a přesvědčil
jsem se o pravdě Mahlerových slov.
Prozření přišlo náhle, jako blesk z čistého nebe. Bylo okamžitým
zjevením nepochopitelným právě tak, jako dosavadní prázdno. Mám
velice rád knížky vynikajícího amerického esejisty – lékaře Lewise
Thomase. Jednu z nich pojmenoval impresivně „Myšlenky pozdě v noci
(při poslechu Mahlerovy Deváté symfonie)“. Už jsem věděl proč. Sám
jsem od oné chvíle prohlédnutí zformoval „při poslechu Mahlerovy
hudby“ mnoho myšlenek, napsal desítky či stovky různých statí
a mnohé vnitřní sváry jsem pochopil, hodnotil a přehodnotil.
Mahlerova hudba mi odkryla ony dosud neznámé nové světy.
A to vyznání? Mahlerova hudba je pro mne zdrojem otázek o podstatě a smyslu bytí, o hledání a nacházení alespoň části odpovědí, které
vedou k vnitřnímu smíru. Připomíná mi vysoké, nekonečné letní nebe
s nespočtem hvězd, nádherné a tajemné. Tvrdil-li Tomáš G. Masaryk,
že „filosofie je pokus o jednotný názor na svět a život, přírodu a ducha“,
pak v Mahlerově díle spatřuji takový pokus vyjádřený hudbou.
bosom. And in addition, please, note that I do not like the superlative
“the best”, under circumstances being not possible to be objectified, the
quality of which is not possible to be weighted or measured. Who dares to
say about somebody or something in the sphere of arts (or often also in
other spheres of human activity) what is the best? There are many of such
superlatives. They are sources, from which humanity derives strength, joy
and harmony throughout centuries. We need to look round, to perceive and
to accept them with humility. Through their perfection, artists are opening
and enlighting worlds to us, we would never know without them. For me,
Gustav Mahler is one of them.
I have to admit, however, that my journey to Mahler’s work was long
and craggy. Despite the fact that I was surrounded by music from my early
childhood, addressing me with growing strength and depth, I missed the
Mahler’s music without knowing why. I was sorry for that. Now, I know
what my misunderstanding deprived me of in that time. You can do nothing
but wait. I consoled myself with the Mahler’s own view that his music
“wants to be understood only by itself and its internal conditions, which neither
images nor interpretations can explain”. Thanks God, I lived to see and to be
convinced of the truth of Mahler’s words.
Revelation came suddenly, like a bolt from the blue. It was an
immediate revelation, just as incomprehensible as the vacuum before. I like
outstanding books written by American essayist, physician, Lewis Thomas.
He named one of them impressively: “Late Night Thoughts on Listening
to Mahler’s Ninth Symphony”. Now, I know why he did so. Since that time
of revelation, I formed, “while listening to Mahler’s music”, a lot of ideas,
wrote dozens or hundreds of different articles, and understood, assessed
and reassessed many internal contradictions. Mahler’s music reveals
to me the previously unknown new worlds.
Confession? Mahler’s music is for me a source of questions about the
nature and meaning of existence, about looking for and finding at least
some responses leading to one’s inner peace. It reminds me of the high,
endless summer-sky with countless stars, beautiful and mysterious. Tomas
153
Je úctyhodným leporelem o životě, o vesmíru a nekonečné cestě
člověka, leporelem tajuplným, introvertním a přece tolik vypovídajícím,
pestrou směsicí touhy a zklamání, odvahy i strachu, naděje i smutku.
Vzrušuje mě i uklidňuje, inspiruje mě a dojímá a někdy bolí, ale ta
bolest je úlevná a připomíná mi, že nic netrvá věčně. V té souvislosti si
připomínám fascinující televizní pořad, v němž charismatický Leonard
Bernstein vykládal a ukázkami dokládal motiv smrti, zaznívající ve všech
Mahlerových symfoniích. Motiv, který Mahlera stále doprovázel a který,
tak jako všichni, samozřejmě rozluštit nedokázal. Připomenu tu výrok
mého slavného lékařského předka Avicenny, který napsal už v 11. století:
„Všechny záhady světa jsem uměl vysvětlit,
od temna prachu po zenit.
Z pout myšlenek a klamů jsem se osvobodil,
záhadu smrti neumím rozuzlit.“
Rozluštění zná jen věčná příroda, velkolepá ve své boží zákonitosti.
Co zbývá? Pokora. I té shledávám v Mahlerově hudbě plné fantazie
dostatek.
Mahlerovu hudbu poslouchám často. Nemohu se jí nabažit. Ale
ještě častěji se dívám zprostředkovaně do jeho tváře. Je pravděpodobné, že mezi všemi zpodobeními Mahlera je nejpůsobivější busta
ztvárněná Augustem Rodinem. Ladislav Šíp o ní napsal: „Oduševnělá
tvář, pohled upřený za horizont. Náznak lehkého úsměvu a čelo svědčící
o úporném zápasu myšlenek.“ Na nás doma shlíží ze stěn pokoje dva
grafické listy s Mahlerovým portrétem. Na jednom, jehož autorem
je náš přítel Oldřich Kulhánek a jmenuje se Pražské jaro, je Gustav
Mahler v úctyhodné společnosti Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga
Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Bedřicha Smetany,
Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Ten nádherný list je datován rokem
1995. Druhý vytvořil známý malíř a grafik Emil Orlik. Nese datum 1902,
kdy poprvé zazněla veřejně Mahlerova pátá symfonie. Ten obrázek jsem
dostal před několika lety od své ženy k narozeninám. Ona totiž dobře
ví, co pro mne Gustav Mahler znamená.
154
G. Masaryk claimed: “Philosophy is an attempt to find a common view
on the world and life, nature and spirit”, and in Mahler’s work I see such an
attempt, expressed by music. It is an impressive folding picture-book about
life, universe and endless journey of a man, a book which is mysterious,
introverted, and yet so much predicating, it is a colourful mixture of desire
and frustration, courage and fear, hope and sadness. It thrills me and
soothes, inspires and impresses me and even hurts sometimes, but the
pain is soothing and reminds me that nothing lasts forever. In that regard,
I remember a fascinating TV show when the charismatic Leonard Bernstein
explained and by examples demonstrated the theme of death that can be
heard in all of the Mahler’s symphonies. Theme constantly accompanying
Mahler, theme he never could solve as everybody, of course. I would like
to cite words of Avicenna, my glorious medical ancestor, who wrote
in the 11th Century:
“All the mysteries of the world I could explain,
beginning with the dark dust to the Zenith.
I got clear of shackles of ideas and falsehoods,
but the mystery of death I can not disentangle.”
Only the eternal nature, admirable in its divine laws, knows this
disentanglement. What is left? The humility! I found enough of it in
Mahler’s music full of imagination.
I am listening to Mahler’s music often. I may not get enough of it.
But even more often, I look into his face through an intermediary. It is
likely, that among all portrayals of Mahler, the most impressive bust was
conceived by August Rodin. Ladislav Šíp wrote about it: “Spirited face,
staring beyond the horizon. Light hint of a smile and forehead showing
a stubborn struggle of ideas.” In our home, there are two graphic works
with portraits of Mahler, looking down from the walls of the room. On one,
portrayed by our friend Oldřich Kulhánek, and called Prague Spring, there is
Gustav Mahler accompanied by Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus
Mozart, Ludwig van Beethoven, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák and Leoš
Janáček. This beautiful graphic is dated 1995. The other was created by
Prof. Ladislav Kupkovič
hudební skladatel a dirigent, Haste, 8. července 2008
Gustav Mahler
Zaujímava osobnosť, znovu hudobný génius z českých zemí, hoci toho
je dosť, nielen Dvořák, Smetana a Janáček, už predtým Stamic, Benda
a daľši z Mannheimu.
Dirigent, operný šéf, skladateľ vlastne len bokom, keď na to čas.
Ale na géniov platia ine zákony ako na normálnych smrteľníkov.
Vedel vôbec Mahler komponovať? Napísal symfónie, 9 viac-menej,
to bol taký zvyk po Beethovenovi, pár skladieb pre spev s doprovodom,
to je ale všetko a v porovnaní s inými komponistami nielen málo, ale
aj – čo sa obsadenia týka – pomerne jednotvárne. Nijaké kvarteto,
oktetá, triá, nijaké skladby pre malých muzikantov, tá paleta tvorby
je veľmi úzka.
Samozrejme, ako operný šéf mal veľmi nevhodné povolanie pre
hudobného skladateľa. Od rána do večera v opernom „mlyne“ a to
v časoch, keď ešte neboli computery, e-maily, ani len telefóny a autá boli
v dnešnom rozsahu k dispozícii. Komponovať mohol len v divadelných
prázdninách, v tom čase, keď iní operní šéfovia sa kúpali v Jadrane.
Každú dovolenku napísal jednu symfóniu, až do toho času, keď mu
to zdravie – nie veľmi štedro od Pánaboha darované – už nedovolilo.
Aj úspech zpočiatku nebol veľmi štedrý. Jeho symfónie boli pre
obecenstvo príliš dlhé, príliš ťažké a často zpočiatku nie priliš vkusné.
Ja sa pamätám, moje prvé stretnutie s Mahlerom bolo za pultom
prvých huslí v orchestri Slovenskej filharmónie. Náš dirigent Dr. Rajter
dal na program 1. symfóniu; dnes ju volajú „Titan“. Ak mám byť úprimny,
nijako zvlášť sa ani mne, ani mojim kolegom nepáčila. Tá hudba bola
príliš triviálna, gýčová a hrali sme ju síce tak dobre, ako sme všetko
dobre hrali, ale o nejakej velkej láske sa vtedy ešte nedalo hovoriť.
Tu treba upozorniť na ďaľší bod geniálneho diela: ono si svojho
a well-known painter and graphic artist, Emil Orlik. It bears the date 1902,
when Mahler’s Fifth Symphony was heard in public for the first time. I have
got this picture a few years ago from my wife to my birthday. Indeed, she
knows well, what Gustav Mahler means to me.
Prof. Ladislav Kupkovič
composer and conductor, Haste, July 8th, 2008
Gustav Mahler
An interesting personality, again a musical genius from the Czech lands,
despite the fact that there have already been so many, not only Dvořák,
Smetana and Janáček, but before also Stamic, Benda and others from
Mannheim.
He was a conductor, opera chief and, in fact, the composer marginally
only, when there was time left for it. But other laws apply to geniuses than
to normal mortals.
Did Mahler know how to compose in fact? He composed symphonies,
9 more or less, it was such a habit after Beethoven, several compositions
for singing and accompaniment, however, that all is not only little in
comparison with other composers, but as to instrumentation – rather
monotonous. No quartets, octets, trios, no compositions for young
musicians, his spectrum of creative work was very narrow.
Of course, being the opera chief, he had a very unsuitable profession for
a composer. From morning to evening, he was present in the opera “mill”,
namely, at the time when there were no computers, e-mails yet, not even
telephones and cars within the present extent available. He could compose
only during theatre holidays, at the time when other opera chiefs bathed
in the Adriatic. During each holiday he composed one symphony till his
health – not quite generously given to him by the God – permitted it to him.
155
poslucháča získa až po nejakom čase. Dnes milujem môjho „Titana“,
ale prečo to vtedy tak nebolo, neviem veľmi povedať.
Ja sa mimochodom ešte stále učím Mahlera počúvať a obdivovať;
nie všetky symfónie ma omračujú. Ale snáď to ešte príde.
Umrel nie tak skoro ako Mozart, Schubert a Mendelssohn, ale stále
ešte pomerne skoro. O jeho chorobe som prečítal 2–3 knihy, ale načo vlastne umrel, som sa tiež z tych lektúr nedozvedel. Mal neurózu; čo je to?
Pochádzal z Čiech, ale životná cesta ho trochu ináč podmieňovala.
So slovanským fenoménom mal do činenia už ako dirigent v slovinskej
Ljubljane. Bol ale dirigentom aj v nemeckej opere v Prahe a ako sám
píše, často tam chodil počúvať český repertoár, s ktorým síce nevedel
veľmi čo začať, ale si ho veľmi cenil.
Jeho štylizácie českej dychovky, aj v hore spomenutej symfónii
Titan, sú vzorovým príkladom štylizácie českého folklóru, s ktorým
mal pravdepodobne cez spomienky na svoje detstvo viac spoločné,
ako sa bežne predpokladá. Ako som na začiatku písal, pre génia platia
iné pravidlá, ako pre talenty. Že teraz v Jihlave mu zasväcujú pamiatku,
pokladám za vynikajúcu záležitosť a povinnosť občanovi tohto kraja.
Pôvod takého génia je kapitál aj pre tú krajinu, ktorá ho svetu darovala.
V dnešnej dobe si to treba aj vážit, géniovia nerastú vo veľkom
množstve na stromoch.
Mahler pochádzal z chudobných pomerov, jeho babička predávala
eště po domoch knoflíky (vtedy sa toto povolanie volalo „lacný Jožko“);
sám Mahler sa za to dokonca trochu hanbil, ak ho nato oslovili,
nepokladal to za veľmi primerané.
Môj priateľ Ján Koblasa, jeden z mojich najstarších priateľov,
sa podujal na úlohu, spraviť Mahlerovi pomník s veľkým oduševnením.
Až som sa čudoval, koľko si stihol v príprave na túto veľkú úlohu
prečítať, ano, poznal nejak Mahlera dokonce lepšie ako ja. Tak bude
pamätník pre Jihlavu a pre Mahlera dôstojným veľkým dielom Koblasu.
Bude pripomínat generáciam, aký veľký génius z jihlavského kraja bol
odtiaľto darovaný svetu.
156
At the beginning, the success was not generous either. His symphonies
were too long for the audience, too difficult and often, at the beginning,
not very neat.
I remember that first time I met Mahler at the rack of the first violin
in the Slovak Philharmonic Orchestra. Our conductor, Dr. Rajter included
the First Symphony into the programme; they call it “Titan” today. If
I should be sincere, I and my colleagues did not like it very much. That
music sounded too trivial, kitschy to us, nevertheless, we played it well as
we played everything, but it could not be spoken about great love at that
time yet. Here, it is necessary to turn attention to another point of a genial
work: it would win its auditors not until certain time elapsed. Today, I love
my “Titan”, but I cannot say why, as I couldn’t at that time.
By the way, I am still learning to listen to and to admire Mahler; I am
not impressed by his all symphonies, but perhaps, it will still come.
He died not so early as Mozart, Schubert and Mendelssohn did, but still,
quite early. I read two or three books about his disease, but I didn’t learn
from those lectures what the cause of his death was, in fact. He suffered
from neurosis; what is it?
He came from Bohemia, but the path of his life conditioned his in
a little different manner. He had something common with the Slavonic
phenomenon already as a conductor in the Slovenian Ljubljana. However,
he was also a conductor at the German Opera in Prague and as he himself
wrote, he often listened there to the Czech repertoire, even if he didn’t
know how to grasp it, but he valued it highly.
His stylizations of the Czech brass band music, also in the abovementioned symphony Titan, are excellent examples of the Czech folklore
stylization, with which he probably had more in common through the
memories of his childhood than it is supposed commonly. As I wrote at the
beginning, other laws apply to a genius than to a mere talent. I consider
the fact that now in Jihlava they dedicate a monument to him an excellent
deed and a duty to the great citizen of that region. The place of origin
of such genius itself represents a capital for the land that gave his to
Otomar Kvěch
hudební skladatel, redaktor, dramaturg, pedagog, 3. února 2009
Pár myšlenek o tvůrci Gustavu Mahlerovi
Gustav Mahler – jeden z nejgigantičtějších duchů evropské hudby
– a nejen hudby, ale evropského myšlení! Kde začít s jeho chválou?
Kromě vlastní neschopnosti se adekvátně vyjádřit mě brzdí ta
obrovitost skladatelova zjevu, která snad nejde ani slovy popsat.
Že byl vynikající skladatel s geniální invencí, to už je dávno
všeobecně uznaná pravda. (Historický exkurs č. 1: Jak je možné,
že se před padesáti lety psalo o Mahlerovi jako o mrtvé veličině, jako
o blednoucím pomníku své doby?) Že byl Mahler dokonalý profesionál,
to pozná každý, kdo jen trochu rozumí hudbě. (Historický exkurs
č. 2: Jak je možné, že o něm kdysi psali jako podivném amatérovi, který
„zamíchá“ do své hudby všechno možné?) Že Gustav Mahler šel za cenu
vlastního utrpení a nezměrné práce stále vpřed za svým ideálem, že své
partitury donekonečna zdokonaloval ještě na zkouškách, že neváhal
přepracovávat již vydaná díla, to odborníci vědí velmi dobře. (Historický
exkurs č. 3: Jak je možné, že existují nahrávky Mahlerových děl, kde
dirigent škrtne půl věty, nebo kde nerespektuje pokyn „attacca – bez
přestávky“ v momentě, kdy jsou do sebe s geniální invencí zaklesnuty
dvě za sebou následující části díla? Jsou vůbec odborníky hudebníci,
kteří tvrdí, že je škoda, že Mahlerovi nemohl pomoci s instrumentací
Rimskij-Korsakov? Znali ti upravovatelé opravdu dobře provozované
partitury a rozuměli jim?)
Zmiňované chvály na Mahlera skladatele však můžeme vztáhnout
na řadu jeho skladatelských generačních vrstevníků. Claude Debussy,
Richard Strauss, Alexandr Skrjabin, či český J. B. Foerster a desítky
dalších byli také výborní profesionálové hledající usilovně svůj ideál.
V čem je tedy příčina toho, že při charakteristice Gustava Mahlera mne
to nutí do nadneseně nadšených výlevů?
the world. This must be prized at present time; geniuses do not grow on
trees in large numbers.
Mahler originated from poor circumstances, his grandmother sold
buttons house-to-house (at that time this profession was called the “cheap
Jack”); Mahler himself even felt a little ashamed of it, when they asked him
about it, he did not consider it very adequate.
My friend, Jan Koblasa, one of my eldest friends, undertook the task
to create a monument to Mahler with great soulfulness. I was even
surprised how much he managed to read about Mahler in the preparation
for this major task, yes, he somehow got to know Mahler even better than
I do. So, the monument will become a dignified major work of Koblasa
for Jihlava and for Mahler. It will remind further generations on the major
genius from the Jihlava region, who fascinated the all world.
Otomar Kvěch
composer, editor, dramaturge, pedagogue, February 3rd, 2009
Some Thoughts about the Creator Gustav Mahler
Gustav Mahler – one of the most gigantic minds of European music
– and not only of the music, but of the European thinking at all! Where
to begin with the praise for him? Apart from my inability to express myself
adequately, I am hampered by that enormousness of this composer
phenomenon that perhaps cannot even be described by words.
The fact that he was an excellent composer with genial invention has
already been generally acknowledged long ago. (Historical excursus No. 1:
How is it possible that fifty years ago they wrote about Mahler as about
a dead personality, as about a fading monument of his time?) Everybody
who understands music at least a little, would see that Mahler was
a perfect professional. (Historical excursus No. 2: How is it possible that
157
Podle mého názoru se Gustav Mahler liší od svých vrstevníků
– a konec konců až na pár výjimek od celé hudební produkce – tím,
že v jeho dílech je obsažen celý život se všemi jeho protiklady, se vší
krásou i hnusotou, se vším nadšením i depresí, se všemi vrcholně
šťastnými i nanejvýš tragickými okamžiky, se vší vážností i ironickým
nadhledem, s maximálním citovým zaujetím i s intelektuální břitkostí,
s pohledem naivního dítěte i s pohledem životem zkušeného jedince,
atd., atd. Mahler ve své hudbě nic nepřikrašluje – impresionistické,
v podstatě „kratochvilné malování obrázků“ je mu cizí, nikdy své tvůrčí
svědomí nesníží k autorské filosofii typu: dejte námět, zhudebním vám
cokoliv, je mu proti mysli odsouvat pravdivě reálné zobrazení života
do jakýchsi ne zcela srozumitelných abstraktních transcendentálních
výšin, nikdy nekryje snahu vyjádřit pravdu snobskou ušlechtilostí, která
je ve svém důsledku tak trochu jalová (abych vyjádřil svůj pocit rozdílu
mezi jím a výše jmenovanými čtyřmi autory).
Košatostí svého zjevu a samozřejmě profesionálním mistrovstvím je
Gustav Mahler zcela ojedinělým zjevem, který je velkým vzorem pohledu
na to, jak má vypadat nejhlubší umění – umění, které je hodno toho
slova v nejpravějším slova smyslu.
158
they wrote about him once that he has been a strange amateur who
“mixed” everything possible to his music?) Professionals know very well
that Gustav Mahler, all the time, followed his ideal at the price of his own
suffering and immense work, that he improved his scores again and again
still during rehearsals, that he didn’t hesitate to rewrite his works already
published. (Historical excursus No. 3: How is it possible that there exist
recordings of Mahler’s works, in which some conductor deleted half of
the movement, or he didn’t respect the instruction “attacca – without
pause” at the place where two subsequent parts of the work are locked
together with a genial invention? Are those musicians, who state that it is
a pity that Rimsky-Korsakov could not help Mahler with instrumentation,
professionals at all? Did those adapters really know the performed scores
well and did they understand them?)
The above-mentioned praise for Mahler as a composer, however,
we can refer to a number of composers of his generation. Claude Debussy,
Richard Strauss, Alexander Skrjabin, or the Czech J. B. Foerster and dozens
of others also were excellent professionals searching hard for their ideal.
So, what caused the fact that it forces me into stilted enthusiastic
effusions when characterizing Gustav Mahler?
According to my opinion, Gustav Mahler differs from his contemporaries
– and, after all, with few exceptions only, from the whole musical production – by the fact that his pieces of work include all life with all its
contradictions, with all beauty and disgust, with all enthusiasm and
depression, with all maximum happiness and all-tragic moments, with
all seriousness and ironical aloof, with maximum emotional concern and
intellectual poignancy, with the view of a naive child and with the view
of an individual experienced through life, etc., etc. In his music Mahler
didn’t embellish anything – an impressionistic, in fact, “painting of amusing
pictures” was strange to him. He never let his creative consciousness
down to an author’s philosophy of the type: give me a theme, and I will set
anything to music for you. To shift the truly realistic depiction of life back
to a sort of not quite understandable abstract transcendental heights was
Prof. Henry-Louis de La Grange
musicologist, February 2010
I was only 21 years old when I first heard a work by Mahler. It was in
New York in 1945 and Bruno Walter was conducting a performance of
the Ninth Symphony in Carnegie Hall. I was so thrilled and so startled
that I quickly set about reading everything I could find in print about
this amazing–but then still unpopular–composer. I soon found out
that he had been born a Jew in the small Czech village of Kalischt and
had spent his childhood in the town of Iglau or Jihlava. During those
postwar years, the black cloud of history still hung in the air over Central
Europe. The twelve sinister years of Nazism were over but they were
soon followed by the bleak Iron Curtain time, which maintained a seemingly endless distance between Western and Eastern Europe. Everything that had happened in the suffering East still remained unreal and
mythical for the young French-American writer on music that I still
was, at a time when I was sharing my life between musical studies in
France, and Mahler research in the United States where most of the
unpublished material was available, but where the flame of his music
shone through a sadly limited amount of performances of his works.
Then one day by chance, at a musical cocktail party in New York,
I encountered someone whose name has vanished from my memory,
but whose words remain in my mind. The lady in question was probably
Jewish and must have been born in South-Western Bohemia: As if she
were mentioning something everyone knew, she briefly replied
to my inquiries concerning Mahler’s origin: “But there were a great
many ‘Mahlers’ in that neighborhood.” Suddenly I realized that Kalischt,
Humpolec, Ledetsch, Iglau, these places of which I knew only the
German name, were real towns and villages, which had once housed
many families of Jewish tradesmen like Bernard Mahler’s, even though
most of them, had either fled occupied Europe or perished in gas
chambers.
uncongenial to him, he never covered his effort to express the truth by
a snobbish nobility that would be somehow sterile consequently
(to express my feeling of the difference between him and the abovementioned four authors).
Gustav Mahler is a completely unique figure by the spreading character
of his personality and, of course, by his professional mastership. He sets an
example of the deepest art – an art which is worth that word, to all intents
and purposes.
Prof. Henry-Louis de La Grange
muzikolog, únor 2010
Bylo mi teprve 21 let, když jsem poprvé slyšel skladbu Gustava Mahlera.
Bylo to v New Yorku v roce 1945 a provedení Symfonie č. 9 v Carnegie
Hall dirigoval Bruno Walter. Byl jsem tak nadšen a ohromen, že jsem ihned
začal číst vše tištěné, co jsem našel, o tomto úžasném – ale tehdy ještě
málo známém – skladateli. Brzy jsem zjistil, že se narodil jako Žid v malé
české vesnici Kaliště a dětství prožil v městě Jihlavě. V oněch poválečných
letech se nad střední Evropou stále ještě vznášelo černé mračno historie.
Dvanáct temných let nacismu bylo za námi, ale brzy je vystřídalo bezútěšné
období železné opony, která udržovala zdánlivě nekonečnou vzdálenost
mezi západní a východní Evropou. Vše, co se odehrálo v trpící východní
Evropě, zůstávalo nereálné a mytické pro mladého francouzsko-amerického
hudebního spisovatele, kterým jsem tehdy byl, v době, kdy jsem svůj čas
dělil mezi studium hudby ve Francii a výzkum o Mahlerovi ve Spojených
státech, kde se nacházela většina nepublikovaných materiálů, kde však
plamen jeho hudby jen prosvítal omezeným počtem provedení jeho díla.
Pak jsem jednou na hudebním koktejlovém večírku v New Yorku
náhodou potkal ženu, jejíž jméno mi vyprchalo z paměti, ale jejíž slova
jsem si zapamatoval. Ona dáma byla pravděpodobně židovka a musela
159
My curiosity was by now seriously aroused about Gustav Mahler’s
place of birth, yet my first trip to Bohemia and Moravia took place only
in the early 1970s, when I was lucky enough to visit both Kalischt and
Bernard Mahler’s second residence, the house at no. 264 Pirnitzergasse
which he inhabited until his death and at last obtained, twelve years
after settling in Iglau, a legal permit to reside in Iglau and became
a permanent and respected citizen of the Moravian town. At last
I was able to stand before the doorway of the house where my hero
had spent part of his childhood. Only a small plaque with his name
differentiated it from its neighbours. I needed a souvenir of that
memorable day when I had first stood in young Mahlers’ footsteps, and
I asked my companion to take a picture of me in that doorway.
Nothing else at those days could be seen or purchased in Jihlava
to guide me around the town, to single out the façade of the hotel and
the theater where Gustav first appeared in public as a child-pianist,
of the churches in which he sang in the chorus, of the Grammar School
and the Gymnasium where he studied, of the barracks from which the
soldiers emerged every day, before marching in front of his parents’
home with the military band that enchanted the small boy’s ears and
later fired his imagination.
Since then, however, I have visited the sites of Mahler’s childhood
and adolescence many times, and have been happy to see not only the
museum established near Jihlava’s main square, but also the Mahler
exhibition in Humpolec and the restored birthplace in Kalište. And I am
now overjoyed by the news that a memorial park will soon open in
a particularly appropriate place, the site of the former Jihlava Synagogue, which was completed in 1863 but was burned down by Nazi vandals
in 1939. At long last the country of Mahler’s birth has paid due tribute
to a composer whom the whole world recognizes today as one of the
greatest in history. Henceforth and in perpetuity, this park will preserve
the memory of Gustav Mahler and pilgrims travelling to Jihlava from
all corners of the world will easily be able to follow the paths upon
160
se narodit v jihozápadní části České republiky. Na mé otázky týkající se
Mahlerova původu stručně odpověděla, jako by mluvila o někom, koho
každý zná: „Ale tam žila spousta ‘Mahlerů’ v okolí.“ Náhle jsem si uvědomil,
že Kalischt, Humpolec, Ledetsch, Iglau, místa, která jsem znal pouze podle
jejich německého názvu, byla skutečnými městy a vesnicemi, ve kterých
kdysi přebývalo mnoho rodin židovských obchodníků, podobných, jako byla
rodina Bernarda Mahlera, třebaže většina z nich buďto uprchla z okupované
Evropy, nebo zahynula v plynových komorách.
Byl jsem nyní opravdu zvědav na rodiště Gustava Mahlera, avšak můj
první výlet do Čech a na Moravu se uskutečnil až začátkem sedmdesátých
let, kdy jsem měl to štěstí, že jsem mohl navštívit jak Kaliště, tak druhé
bydliště Bernarda Mahlera, dům č. 264 v Brtnické ulici (Pirnitzergasse,
dnešní Znojemská), který obýval až do své smrti a kde konečně obdržel
povolení k trvalému pobytu, dvanáct let poté, co se v Jihlavě usadil, a stal
se tak stálým a váženým občanem tohoto moravského města. Konečně
jsem mohl stanout na prahu domu, kde můj hrdina strávil část svého
dětství. Od sousedních domů se lišil pouze malou deskou s jeho jménem.
Potřeboval jsem upomínku na tento památný den, kdy jsem poprvé kráčel
ve stopách mladého Mahlera, a požádal jsem proto svůj doprovod, aby
mne vyfotil v těchto dveřích.
V té době nebylo v Jihlavě k vidění nic dalšího, ani se nedalo koupit nic,
co by mne provedlo městem a pomohlo mi rozlišit fasády hotelu a divadla,
kde Gustav poprvé vystupoval na veřejnosti jako dětský klavírista, kostelů,
ve kterých zpíval ve sboru, základní školy a gymnázia, kde studoval, kasáren,
z nichž se každý den vynořovali vojáci, pochodující pak před domem jeho
rodičů s vojenskou kapelou, která tolik očarovala sluch malého chlapce
a později vznítila jeho představivost.
Od té doby jsem navštívil místa Mahlerova dětství a dospívání
několikrát, měl jsem to štěstí, že jsem mohl vidět nejen muzeum zřízené
v blízkosti hlavního jihlavského náměstí, ale také Mahlerovu expozici
v Humpolci a jeho zrekonstruované rodiště v Kalištích. A nyní jsem
velmi potěšen zprávou, že se brzy chystá otevření pamětního parku
which the young Jew from Jihlava himself walked as a child and as an
adolescent, before he took his flight and became the mighty genius,
and creator of ten immortal symphonies.
Blanka Löblová
zpěvačka, asistentka manažerky České filharmonie,
březen 2009
Každý den se dívám na obrázek, který namalovala patnáctiletá žákyně
ZUŠ z Lanškrouna. Vybrala jsem si ho z mnoha dalších, které byly
vytvořeny v rámci dětské soutěže „Malujeme s Mahlerem“, kterou
pořádala u příležitosti 100. výročí premiéry Sedmé Mahlerovy symfonie
Česká filharmonie. Obrázek znázorňuje žluté paprsky na zeleném
podkladě. Ano, i na mne Mahlerova hudba takto působí: zlaté paprsky
slunce a zelená země, zkrátka obraz letní přírody, který Mahler maluje
ve všech svých symfoniích v kontrastu s tajemnými i chmurnými
melodiemi, věštícími zlověstný osud, jenž však vždy vyústí do smířlivé
katarze.
Měla jsem to štěstí, že jsem mohla do Mahlerova díla proniknout
také jako interpret. S Pražským filharmonickým sborem, v nastudování
sbormistrů Pavla Kühna a jeho nástupce Jaroslava Brycha, jsem se
mnohokrát podílela na prvotřídních koncertních provedeních
a nahrávkách Mahlerových symfonií. Byla to např. monumentální Osmá
„Symfonie tisíců“ v Amsterdamu s proslulým Royal Concertgebouw
Orchestra a s jeho charismatickým šéfem Riccardem Chaillym (1995,
2000). Vzpomínám, jak nám pan dirigent na zkouškách říkal, že v závěru
této symfonie se musí otevřít nebe. A opravdu se to pokaždé stalo!
Dále téměř měsíční koncertní turné po Evropě s Jugendorchestrem
Gustava Mahlera s dirigentem Franzem Welser-Möstem (září 2001),
kdy tato symfonie zazněla např. 12. září ve Vídni, den po teroristickém
na mimořádně vhodném místě, na pozemku bývalé jihlavské synagogy,
která byla postavena v roce 1863, avšak v roce 1939 ji vypálili nacističtí
vandalové. Země, v níž se Mahler narodil, po dlouhé době konečně
vzdala náležitý hold skladateli, jehož dnes celý svět uznává jako jednoho
z největších skladatelů v historii. Odedneška navždy bude tento park
uchovávat vzpomínku na Gustava Mahlera a poutníci cestující do Jihlavy
ze všech koutů světa snadněji najdou chodníčky, po kterých se procházel
mladý Žid z Jihlavy jako dítě a jako dospívající jinoch předtím, než se rozlétl
do světa a stal se velkým géniem, tvůrcem deseti nesmrtelných symfonií.
Blanka Löblová
singer, Assistant Manager of the Czech Philharmonic Orchestra,
March 2009
Every day I am looking on the picture painted by a fifteen-years-old pupil
of a basic school of art in Lanškroun. I chose it from a number of others that
were created within a children competition “We Are Painting with Mahler”
organized by the Czech Philharmonic Orchestra on the occasion of the
100th anniversary of the Mahler’s Seventh Symphony premiere. The picture
shows yellow rays on a green background. Yes, the Mahler’s music has such
effect on me: golden rays of the sun and green earth, in short, a picture
of the nature during the summer that Mahler paints in all of his symphonies
in contrast to mysterious and gloomy melodies foretelling an ominous fate,
however, always leading to a conciliatory catharsis.
I was lucky to be able to penetrate into the Mahler’s work also as an
interpreter. Many times, I participated with the Prague Philharmonic Choir
in first-class concert performances and recordings of Mahler’s symphonies
executed by chorus masters Pavel Kühn and his successor Jaroslav Brych.
It was, e.g., the monumental Eighth “Symphony of Thousands” in Amsterdam with the renowned Royal Concertgebouw Orchestra and with
161
útoku v New Yorku, a pak i v amfiteátru pod řeckou Akropolí. Jak
ironicky v těchto dnech vyzněl úvodní verš této symfonie: „Veni Creator
Spiritus!“ Vzpomínám ráda také na krásné koncerty na Kanárských
ostrovech, v Zürichu a v Berlíně pod taktovkami dirigentů Pabla Peréze,
Davida Zinmana a Eliahu Inbala.
S Třetí symfonií jsem se poprvé setkala v roce 1994, kdy ji natáčela
Česká filharmonie s Václavem Neumannem. Pak jsme ji opět prováděli
v Amsterdamu, v Salzburgu a samozřejmě několikrát v Praze s dirigenty
Vladimirem Aškenazym a Zdeňkem Mácalem. Vždycky jsem se těšila
na rozvernou písničku o andělíčcích, ale ještě více na nostalgické sólo
na křídlovku, které tak mistrovsky hrával Miroslav Kejmar.
Nakonec zavzpomínám na svá setkání se svou nejoblíbenější
Druhou symfonií „Vzkříšení“. Samozřejmě jsme ji opět tradičně zpívali
a nahrávali v Amsterdamu (2002). V tomto krásném městě totiž mají
k Mahlerovi zvláštní vztah, neboť již po roce 1900 se tam utvořila
početná skupina jeho obdivovatelů a v květnu 1920 se tam uskutečnil
první festival, na kterém zaznělo celé jeho dílo.
V roce 1997 přijela do Prahy Izraelská filharmonie se světoznámým
dirigentem Zubinem Mehtou a v rámci festivalu Pražský podzim tato
symfonie zazněla nejdříve v Rudolfinu a druhý den v katedrále sv. Víta
na Pražském hradě. Byla to zcela jedinečná a krásná událost. O dva roky
později jsme se opět společně setkali při provedení této symfonie,
pod širým nebem, v blízkosti koncentračního tábora Buchenwald.
Přestože se tento koncert konal 29. srpna, i počasí ilustrovalo tragiku
tohoto místa. Hustě pršelo a byla velká zima, jakoby z hrobů obětí
vanul chlad. Oč triumfálněji pak zazněl závěrečný hymnus
o vzkříšení!
V současné době se s potěšením setkávám i s ostatními symfoniemi
Gustava Mahlera při koncertech České filharmonie s dirigenty Zdeňkem
Mácalem, Manfredem Honeckem, Christopherem Eschenbachem,
Jiřím Bělohlávkem, a je to vždy pro mě nádherný zážitek z hudebního
zpodobnění přírody, vášní, zoufalství i smíření.
162
its charismatic chief Riccardo Chailly (1995, 2000). I remember the conductor telling us during rehearsals that in the conclusion of that symphony the
heaven had to open. And it really happened every time! Further, I took part
in a concert-tour around Europe, in the duration of almost one month, with
the Jugendorchester of Gustav Mahler and the conductor Franz Welser-Möst
(September, 2001). That symphony was executed, e.g., on September 12th
in Vienna, one day after the terrorist attack in New York and then also in
the amphitheatre under the Greek Acropolis. How ironically the introductory
verse of that symphony ended up on those days: “Veni Creator Spiritus!”
I also like to remember the beautiful concerts at the Canary Islands, in Zurich and in Berlin conducted by Pablo Peréz, David Zinman and Eliahu Inbal.
I met the Third Symphony for the first time in 1994, when it was
recorded by the Czech Philharmonic Orchestra under the baton of Václav
Neumann. Then it was performed again in Amsterdam, in Salzburg and,
of course, several times in Prague with the conductors Vladimir Aškenazy
and Zdeněk Mácal. I was always looking forward to the playful tune about
little angels, but still more to the nostalgic flugelhorn solo played by
Miroslav Kejmar in a masterful manner.
At the end I will remember my meetings with my most favourite
Second Symphony “Resurrection”. Of course, we again sang and recorded
it traditionally in Amsterdam (2002). Namely, in that beautiful city where
they have a special relation to Gustav Mahler, because, already after 1900,
a large group of his admirers was formed there, and in May, 1920, a first
festival was organized there, at which whole his work was performed.
In 1997 the Israeli Philharmonic Orchestra with the world-renowned
conductor Zubin Mehta came to Prague, and that symphony was performed
within the Prague Autumn festival in the Rudolfinum Concert Hall first, and
in the St. Vitus Cathedral at the Prague Castle on the next day. It was an
entirely unique and beautiful event. Two years later we met again during the
performance of that symphony in an open-air concert near the Buchenwald
concentration camp. Despite the fact that this concert took place on August
29th, also the weather illustrated the tragic of that place. It rained densely
Můj výjimečný vztah k Mahlerově hudbě byl odměněn v roce 2004
udělením Evropské ceny Gustava Mahlera komornímu souboru Gutta
Musicae, jehož jsem členkou.
Mons. Václav Malý
biskup, 31. října 2008
Jsem hrdý na skutečnost, že Gustav Mahler je pupeční šňůrou spojen
s naší vlastí, jež se vtiskla nesmazatelně do jeho hudby tím, že byla mj.
částečně inspirována českou lidovou hudbou. Dovedu si představit,
jaký vnitřní duchovní zápas musel podstoupit, když pro vnější nátlak
změnil svou náboženskou příslušnost. Smířil se s tím a novou
náboženskou tradici v hlubině svého srdce přijal za svou, nicméně
stopy tohoto nesnadného niterného procesu jsou v jeho díle čitelné.
Své duchovní kořeny neodhodil, ale včlenil je do své tvorby. Nenalezl
ovšem trvalý vnitřní pokoj, což se obráží ve střetu protikladů, mistrně
vyjádřených zvláště v některých jeho dílech. Mystický ponor a úzkost,
patos a jednoduchost, to vše lze zaslechnout.
Naslouchat Mahlerově hudbě je pro mne nevšedním svátkem.
Potřebuji však být k poslechu disponován. Nemohu do ní vstoupit
kdykoli, a nechat se jí uchvátit. Ale moje adekvátní duševní a duchovní
rozpoložení naštěstí přicházejí. Nadto mne jeho dílo inspiruje k nevšední
meditaci a naprosto koresponduje i s mými niternými pocity
a zkušenostmi.
and it was very cold, as if the cold would be breathed from graves of victims.
How much more triumphal the final hymn on the resurrection sounded then!
At the present time, I am I enjoying meetings with the other Gustav
Mahler’s symphonies during concerts of the Czech Philharmonic Orchestra
conducted by Zdeněk Mácal, Manfred Honeck, Christopher Eschenbach,
Jiří Bělohlávek, and it always brings to me a wonderful experience of the
musical representation of nature, passion, despair and conciliation.
My exceptional relation to the Gustav Mahler’s music was rewarded
in 2004 by awarding the European Prize of Gustav Mahler to the Gutta
Musicae Chamber Chorus, of which I am a member.
Mons. Vaclav Malý
Bishop, October 31st, 2008
I am proud of the fact that Gustav Mahler’s umbilical cord connects him
to our country, which is indelibly imprinted into his music partly inspired
by the Czech folk music. I can imagine what an internal spiritual struggle
he had to undergo, when he has changed his religious churchmanship
because of the external pressure. Reconciled with a new religious tradition,
he adopted it in the depths of his heart; however, traces of this difficult
inner process are readable in his work. He did not threw away own spiritual
roots, but has incorporated them into his work. Certainly, he did not
find lasting inner peace, which is reflected in the conflict of opposites,
masterfully expressed particularly in some of his works. Mystic immersion
and anxiety, pathos and simplicity, everything can be heard.
Listen to Mahler’s music is for me an extraordinary feast. But I need
to be disposed to the listening. I am unable to step in it any time, and let
it grab me. But my adequate mental and spiritual states of mind, fortunately come. Moreover, his work inspires me to a remarkable meditation
and corresponds perfectly with my inward feelings and experience.
163
Donald Mitchell
Donald Mitchell
th
writer on music, London, October 29 , 2009
hudební spisovatel, Londýn, 29. října 2009
It was when I was still a schoolboy (I was born in 1925) that through
my passion for Mahler’s music I first became acquainted with the idea
of eternity. The power and revelation of that experience remains with
me still, as has my gratitude for his music and will remain so until the
very end of my days. Ewig, ewig...
Byl jsem tehdy ještě školák (narodil jsem se v roce 1925), když jsem se
poprvé seznámil s myšlenkou věčnosti, ke které mne přivedla má vášeň pro
Mahlerovu hudbu. Síla a zjevení této zkušenosti jsou stále se mnou, stejně
jako má vděčnost za jeho hudbu a tak to zůstane až do úplného konce
mých dnů. Ewig, ewig...
music or texts with me. It was a wonderful time and he gave me
– yes, as if it was from the beyond, – answers to many questions
I had concerning the problems of life, death and belief.
He has filled my life ever since, because I felt I had met this man
in his music, in which is hidden his personality for those who want to
listen to his voice and there is not one day I do not think of him, almost
as if he were still alive.
hudbou nebo texty. Byla to nádherná doba a dostala jsem od něj – ano,
jakoby z onoho světa – odpovědi na mnoho otázek, které jsem měla,
týkajících se života, smrti a víry.
Od té doby Mahler naplňoval můj život, protože jsem cítila, že jsem se
s ním setkala v jeho hudbě, ve které je skryta jeho osobnost pro ty, kteří
chtějí naslouchat jeho hlasu, a není jediného dne, kdy bych na něj nemyslela,
téměř jako kdyby byl stále živ.
Richard Novák
Richard Novák
Dr. Eveline Nikkels
Dr. Eveline Nikkels
operní pěvec, 30. listopadu 2008
opera singer, November 30th, 2008
music historian, director of the Dutch Mahler Society,
March 4th, 2009
hudební historička, ředitelka Nizozemské Mahlerovy společnosti,
4. března 2009
Gustav Mahler 2010
Gustav Mahler 2010
My love for Mahler
Má láska k Mahlerovi
Was it love on first sight or better said: “on first ear”? No, it was not.
When I was in my teens I did not like his music very much, I was
much more impressed by the huge cathedral like symphonies by Anton
Bruckner. But it changed when I first heard the Second Symphony
in Salzburg, conducted by the then young Claudio Abbado who made
his debut at the Festival. The sound coming from a world beyond the
known, the silence that fell before we heard der grosse Appell, it gave
me goose flesh and I thought: this man must have seen the beyond,
he is trying to introduce me to an unkown hemisphere, where man
is very close to God. I felt scared but on the other hand elated and my
life has never been the same since then.
After many many years I was asked by the university of Utrecht
to do my PhD and I decided to do it on Mahler, knowing that there
was still so much to be known about him. I started looking for hidden
messages, moments in which he tried to communicate through his
Byla to láska na první pohled nebo lépe řečeno: „na první poslech“?
Ne, to nebyla. V době dospívání se mi jeho hudba moc nelíbila, mnohem
větší dojem na mne činily obrovské katedrály, ke kterým lze přirovnat
například symfonie Antona Brucknera. To se však změnilo, když jsem
v Salcburku poprvé slyšela Symfonii č. 2, kterou dirigoval tehdy mladý
Claudio Abbado debutující na tamním festivalu. Zvuk, který přicházel
z onoho světa, ticho, které padlo, těsně před tím, než zazněl der grosse
Appell, z toho mi naskočila husí kůže a mne napadlo: tento muž musel
nahlédnout do jiného světa, snaží se mne přenést na neznámou planetu,
kde je člověk velmi blízko Bohu. Cítila jsem strach a současně jsem byla
naplněna radostí a můj život už nikdy nebyl takový jako před tím.
Po mnoha letech, když jsem měla psát na univerzitě v Utrechtu
doktorskou práci (PhD), rozhodla jsem se, že budu psát o Mahlerovi, protože
je toho stále ještě tolik, co bychom se o něm měli dovědět. Začala jsem
hledat skrytá poselství, okamžiky, kdy se ke mně snažil promlouvat svou
Se jménem i dílem Gustava Mahlera jsem se setkal poměrně pozdě.
Tuším, že ještě za mých konzervatorních studií v Brně v padesátých
létech se jeho díla nehrála. Mou zvědavost vzbudily především některé
kapitoly z knihy J. B. Foerstra „Poutník v cizině“, kde se autor vyznává
z velkého obdivu k Mahlerovu dílu a nešetří ani sympatiemi k Mahlerově
osobnosti. Později jsem své znalosti rozšířil četbou knihy Bruno Waltra,
svědka nejpovolanějšího. Také jsem konečně poznal především 1. symfonii a hlavně písňové cykly, které už vycházely v Gramofonovém klubu.
Písně se mi jako interpretu jevily dlouho jako velmi obtížné, ba nedostupné pro jejich extrémní rozsah – intonační i dynamický. Teprve v roce
1981 jsem do svého recitálu v Brně zařadil šest písní ze sbírky „Des Knaben Wunderhorn“. Myslím, že to značně rozšířilo mé písňové zkušenosti
po Brahmsovi, Wolfovi i Straussovi. Hlavní eso však přišlo o rok později,
kdy jsem měl možnost zpívat basový part při natáčení Mahlerovy 8. symfonie v pražském Rudolfinu za řízení Václava Neumanna. Ten úžasný
příval nádherného zvuku, který máte možnost opakovaně poslouchat
v krásné akustice prázdného sálu, mi asi nikdy nevymizí z paměti.
I met the name and work of Gustav Mahler quite late. I think that at the
conservatory in Brno during my studies in the fifties, his works were not yet
played. My curiosity aroused, first of all, by reading some chapters of the
book “Poutník v cizině” (Pilgrim Abroad) written by J. B. Foerster, in which
the author confessed his major admiration for the work of Mahler and
expressed his liking for the personality of Mahler. Later on, I extended my
knowledge by reading the book written by Bruno Walter, the most competent witness. Finally, I also got to know the First Symphony and the cycles
of songs that were already published in the Gramophone Club. For a long
time, the songs have seemed to be very difficult to me as an interpreter,
and even inaccessible due to their extreme range – intonation and dynamic.
As late as in 1981, I included six songs from the collection “Des Knaben
Wunderhorn” into my recital in Brno. I think that after Brahms, Wolf and
Strauss this considerably extended my experience with songs. However, the
main hotshot came a year later, when I had the possibility to sing the bass
part during recording of the Mahler’s Eighth Symphony conducted by Václav
Neumann in the Prague Rudolfinum Concert Hall. That astonishing flood
164
165
Potom už přišly nahrávky všech symfonií s Českou filharmonií
a teď v poslední době také komplet Kubelíkův a Bernsteinův. Ale ještě
jeden silný zážitek s Mahlerovým dílem mne čekal. Asi před dvěma
roky jsem – na vnější objednávku – začal studovat „Lieder eines
fahrenden Gesellen“, cyklus, který jsem dříve vícekrát slyšel. Ale nyní,
při skutečném studiu, se mi teprve zjevila ta podivuhodná genialita
ranného díla, kde v jednoduché faktuře nepatrnými prostředky dociluje
autor veliké změny atmosféry pro nádherné vyjádření poetického textu.
A k tomu ta dokonalá instrumentace v tak raném díle! Jak úžasný musel
být duchovní obzor mladého hudebníka, aby vydal tak dokonalé dílo
jako prvotinu.
Škoda, že nemůžeme poznat a zažít Mahlera jako interpreta.
Musela to být úžasná éra operního šéfa v Hamburku i ve Vídni.
To proniknutí do operního díla, ten nárok na kvalitu, ta obětavost,
která nám dnes tak chybí. To bychom měli také vzpomenout při výročí
2010.
of splendid sound that you may repeatedly listen to in the beautiful acoustic of an empty hall will probably never vanish from my memory.
Thereafter, recordings of all symphonies with the Czech Philharmonic
Orchestra already came and now also the set of Kubelík and Bernstein.
But still another strong experience with the work of Mahler expected me.
About two years ago – to an external order – I started to study the “Lieder
eines fahrenden Gesellen”, a cycle that I heard several times before. But
at that time, during real study only that admirable geniality of the early
work unfolded before me, the author achieved here, through a simple
make, by minute means, large changes of the atmosphere for a wonderful
expression of the poetic text. And in addition, that perfect instrumentation
in such an early work! How astonishing the spiritual outlook of the young
musician must have been to publish such perfect work as his first work.
It is a pity that we cannot get to know and enjoy Mahler as an
interpreter. It must have been an astonishing era of the opera chief
in Hamburg and in Vienna. That penetration into the opera work, that
demand on quality, that devotion that we are missing today so much.
We should also remember this during the anniversary in 2010.
Dr. Erich Wolfgang Partsch
Musikwissenschaftler, Kommission für Musikforschung der Österreichischen
Akademie der Wissenschaften, Wien, März 2009
Vor nahezu hundert Jahren charakterisierte Richard Specht den
großen „Unzeitgemäßen“, der „mit einem Ernst und einer Größe,
die wirklich unmodern anmuteten, die höchsten Probleme anpackte;
die höchsten geistigen und die höchsten der Musik. Ihm war
Musik nicht Schmeichelei des Ohres, sondern die Erfüllung eines
metaphysischen Bedürfnisses, ein tönendes Abbild der Welt.“
Die eminente Bedeutung des „Zeitgenossen der Zukunft“ (Kurt
Blaukopf) hat sich mittlerweile längst bestätigt. Mahlers vielfältige
Reformen, avantgardistische Elemente seiner Musiksprache, der
166
Dr. Erich Wolfgang Partsch
hudební vědec, Komise pro hudební bádání Rakouské akademie věd,
Vídeň, březen 2009
Před téměř sto lety charakterizoval Richard Specht velkého „staromilce“,
který se s „vážností a velikostí, jež skutečně působily nemoderně, chopil
těch nejzásadnějších problémů intelektuálních i hudebních. Hudba pro
něj nebyla pohlazením pro ucho, nýbrž naplněním metafyzické potřeby,
zvukovým obrazem světa.“
Eminentní význam „současníka budoucnosti“ (Kurt Blaukopf)
se v průběhu času dávno potvrdil. Mahlerovy rozmanité reformy,
geistige Gehalt des kompositorischen Werkes, sein künstlerisches
Ethos – all das hat sich aus dem Vorwärts-Gerichteten, Visionären
gelöst und besitzt heute höchste Aktualität. Die Palette reicht hier
von sozialem Engagement, Pazifismus über Klage wider die
Naturbedrohung bis hin zu letzten philosophischen Fragen über die
menschliche Existenz. Leider haben der berühmte „Mahler-Boom“ und
die nunmehr breitflächige internationale Präsenz des Schaffens durch
dessen recht unproblematische Einordnung in den musikgeschichtlichen
Kanon vieles vom einst kompromisslosen Reformgeist und den
neuartigen musikalischen und geistigen Zugängen überdeckt.
Die Jubiläumsjahre 2010 und 2011 sollten deshalb der Anlass sein,
Mahlers künstlerisches Credo aus heutiger Sicht neu zu überdenken,
ohne jedoch dabei die zentralen geistigen Ansprüche samt ihren
Konsequenzen zu vergessen – ja mehr noch: diese Ansprüche als
Grundlagen für aktuelles Denken und Handeln miteinzubeziehen.
avantgardistické prvky jeho hudebního jazyka, intelektuální obsah
kompozičního díla, jeho umělecká etika – to všechno vzešlo z vizionáře
a je dnes nanejvýš aktuální. Paleta otázek obsažených v jeho díle sahá
od sociální angažovanosti a pacifizmu přes nesouhlas s ohrožováním
přírody až po filozofické otázky lidské existence. Bohužel slavný
„mahlerovský boom“ a nynější rozsáhlá mezinárodní prezentace tvorby
jejím zcela neproblematickým zařazením do hudebně historického kánonu
zakryly mnohé z kdysi nekompromisního reformního ducha a novátorských
hudebních i intelektuálních přístupů.
Jubilejní roky 2010 a 2011 by se proto měly stát podnětem k novému
zamyšlení nad Mahlerovým uměleckým krédem z dnešního pohledu, aniž
bychom přitom zapomínali na ústřední intelektuální nároky, včetně jejich
důsledků. Ba co víc: tyto nároky bychom měli zařadit mezi úhelné kameny
našeho současného myšlení a jednání.
Prof. Heinz G. Pribil
Prof. Heinz G. Pribil
Kulturredakteur, Wiener Zeitung, Wien, August 2009
kulturní redaktor, Wiener Zeitung, Vídeň, srpen 2009
Zwischen Kalischt und Grinzing
Mein Leben auf den Spuren von Gustav Mahler
Mezi Kalištěmi a Grinzingem
Můj život ve stopách Gustava Mahlera
Seit Jahrzehnten befinde ich mich – bewusst und unbewusst – auf den
Spuren von Gustav Mahler. Als Kind habe ich meine Ferien immer auf
dem Kreuzberg in Breitenstein am Semmering verbracht, wo Mahler
einen Baugrund gekauft, den Hausbau aber nicht mehr erlebt hat. Dort
erwachte auch meine Liebe zu Herdenglocken, wie Mahler sie in seiner
6. und 7. Sinfonie verwendet. Wenn ich als Kind meine Familie zu Kuraufenthalten begleitete, faszinierten mich immer die verschiedenen Blasmusikkapellen (wie Mahler in Iglau). Und seit 1966 wohne ich in Wien in
Již několik desetiletí kráčím ve stopách Gustava Mahlera – vědomě
i nevědomky. Jako dítě jsem trávil každé prázdniny na Křížové hoře
ve vesnici Breitenstein am Semmering, kde si Mahler koupil stavební
pozemek, ale stavby domu se již nedožil. Tam se také probudila moje
láska ke zvoncům pasoucího se dobytka, které Mahler použil ve své
6. a 7. symfonii. Když jsem kdysi jako chlapec doprovázel svou rodinu na
lázeňské pobyty, vždy mě fascinovaly různé dechové kapely (stejně jako
Mahlera v Jihlavě). A od roku 1966 bydlím ve Vídni v domě, který stojí
167
einem Haus gegenüber vom ehemaligen Sanatorium Löw, in dem Mahler
am 18. 5. 1911 starb. Wer will, kann das alles Zufall nennen...
Meine erste bewusste Begegnung mit der Musik von Gustav Mahler
fand in der Unterstufe der Mittelschule statt. Als ich den 4. Satz von
Mahlers „Erster“ hörte, wusste ich: das ist meine Musik. Und sie blieb
es – bis heute. Ich habe diese Schallplatte (Wiener Philharmoniker
unter Rafael Kubelik) heute noch.
Ich war dabei, als der grosse Mahler-Apostel Leonard Bernstein am
2. April 1966 erstmals in Wien Mahler dirigierte („Das Lied von der Erde“)
und als er 1967 in der Staatsoper Mahlers „Zweite“ aufführte. Und es
war mir vergönnt, 1968 in Wien noch den greisen Otto Klemperer als
Dirigent von Mahlers „Neunter“ zu erleben. Später habe ich sämtliche
Mahler-Konzerte von Bernstein in Wien gehört: zuerst privat und dann
in meiner Tätigkeit als Musikkritiker.
Im Laufe der Jahre habe ich mich auf Gustav-MahlerSpurensuche begeben und bin (fast rund um die Welt) den Kreis seiner
Wirkungsstätten ausgeschritten. Es waren faszinierende Reisen
zwischen dem Geburtshaus in Kalischt in Böhmen und dem Grinzinger
Friedhof in Wien, wo Mahler an der Seite seiner Tochter Maria begraben
ist (ein Grab, das ich immer wieder besuche). So war ich in Iglau, Prag,
Leipzig, Budapest und Hamburg. Und ich war 1991 mit den Wiener
Philharmonikern unter Claudio Abbado in New York in der Carnegie Hall
(Mahlers „Erste“). Also in jenem berühmten Konzertsaal, in dem Mahler
1911 das letzte Konzert seines Lebens dirigiert hat.
Und natürlich haben wir auch alle drei Komponierhäuschen von
Mahler besucht: in Steinbach am Attersee, in Maiernigg am Wörthersee
und in Toblach. Das sind nicht einfach Reisen für mich, das sind
Wallfahrten.
Die Krönung dieser Spurensuche fand freilich erst jetzt im August
2009 statt. Durch einen Zufall war es uns mdglich, am Wörthersee auch
die Villa zu besuchen, die Mahler 1900 dort bauen liess und in der 1907
seine Tochter Maria starb. 1907 war das „Annus terribilis“: Mahler trat
168
naproti sanatoriu Löw, v němž Mahler 18. 5. 1911 zemřel. Kdo chce,
ať si tomu říká náhoda...
K mému prvnímu vědomému setkání s hudbou Gustava Mahlera došlo
na prvním stupni základní školy. Když jsem uslyšel 4. větu Mahlerovy
„První“, věděl jsem, že toto je moje hudba. A je jí do dneška. Mám tuto
gramofonovou desku ještě dnes (Vídeňští filharmonici pod vedením Rafaela
Kubelíka). Byl jsem přitom, když velký Mahlerův apoštol Leonard Bernstein
2. dubna 1966 poprvé ve Vídni dirigoval Mahlera („Píseň o Zemi“), a také
když v roce 1967 uvedla Státní opera Mahlerovu „Druhou“. A v roce 1968
mi bylo dopřáno zažít ve Vídni provedení Mahlerovy „Deváté“ pod taktovkou
stařičkého Otty Klemperera. Později jsem slyšel všechny koncerty Mahlera
ve Vídni dirigované Bersteinem. Nejdříve jen jako soukromá osoba, později
jako hudební kritik. Postupem let jsem se vydal pátrat po Mahlerových
stopách a vkročil jsem do míst jeho působení (skoro po celém světě).
Bylo to fascinující putování mezi rodným domem v Kalištích v Čechách
a hřbitovem v Grinzingu ve Vídni, kde je Mahler pohřben po boku své dcery
Marie (hrob, který stále znovu navštěvuji). Byl jsem v Jihlavě, Praze, Lipsku,
Budapešti a Hamburku. A v roce 1991 jsem byl s Vídeňskými filharmoniky
pod vedením Claudia Abbada v New Yorku v Carnegie Hall (Mahlerova
„První“). Navštívil jsem tedy slavný koncertní sál, ve kterém Mahler v roce
1911 dirigoval poslední koncert svého života.
A samozřejmě jsme navštívili všechny tři domky, v nichž Mahler
komponoval: ve Steinbachu am Attersee, Maierniggu am Wörthersee
a v Toblachu. Pro mě to nejsou pouhé cesty, ale poutě.
Vrchol tohoto hledání Mahlerových stop ovšem nastal až v srpnu roku
2009. Díky náhodě jsme mohli navštívit vilu u jezera Wörthersee, kterou
si tam Mahler nechal postavit v roce 1900 a ve které zemřela v roce 1907
jeho dcera Maria. Rok 1907 byl „annus terribilis“. Mahler odstoupil z funkce
ředitele Dvorní opery, 9. 12. 1907 opustil Vídeň a vydal se do New Yorku,
aby se do Maierniggu již nikdy nevrátil. Touto srpnovou „poutí“ se moje
cestování po stopách Gustava Mahlera mezi Kališti a Grinzingem uzavřelo.
als Hofoperndirektor zurück, verliess am 9. 12. 1907 Wien in Richtung
New York – und kehrte nie wieder nach Maiernigg zurück. Für mich
hat sich mit dieser „Wallfahrt“ im August ein Kreis dieser Spurensuche
zwischen Kalischt und Grinzing geschlossen.
In Wien gibt es zwar einige kleine Gedenktafeln für Gustav Mahler,
aber ein Gustav-Mahler-Denkmal gibt es in Wien noch immer nicht
(obwohl sogar auch Entwürfe von Anton Hanak dafür vorliegen). Daran
ist schon Alma Mahler in der Zwischenkriegszeit gescheitert.
In Iglau gibt es jetzt ein Mahler-Denkmal, zu dem ich Iglau herzlich
gratulieren möchte. Manchmal schäme ich mich fast, ein Wiener zu sein…
Prof. Dr. Dr. h. c. Hermann Rauhe
Pianist, Dirigent, Komponist und Musikwissenschaftler, Ehrenpräsident der
Hochschule für Musik und Theater Hamburg, Ordinarius emeritus
der Universität Hamburg, Dezember 2008
Gedanken zum Gustav Mahler-Park in Iglau, gestaltet
von Jan Koblasa
Es gibt viele Affinitäten und Gemeinsamkeiten zwischen dem Werk
Gustav Mahlers und dem Jan Koblasas: Beide stammen aus dem Süden
und sind in den Norden gekommen, um dort ihr Schaffen zu realisieren.
Beide Künstler fühlen sich zu archaischen Formen und dem
Ausdruck der Volkspoesie hingezogen: Sie verwenden Elemente daraus
in ihrer Kunst:
Die Vertonung von Gedichten aus „Des Knaben Wunderhorn“
(von Achim von Arnim und Clemens von Brentano) dient Mahler dazu,
das kollektive Unbewusste, das sich über Generationen hin natürlich
entwickelt und erhalten hat, musikalisch auszudrücken.
Genauso schafft Jan Koblasa bildnerische Welten, die in ihrer
elementaren Wucht immer rätselhaft bleiben werden.
Ve Vídni je sice několik malých pamětních desek Gustava Mahlera, ale
jeho památník ve Vídni stále ještě nestojí (ačkoli existují jeho návrhy od
Antona Hanaka). Na tom ztroskotala už Alma Mahlerová v období mezi
světovými válkami. V Jihlavě nyní je Mahlerův pomník, a k tomu bych rád
Jihlavě srdečně pogratuloval. Někdy se skoro stydím, že jsem Vídeňan...
Prof. Dr. Dr. h.c. Hermann Rauhe
pianista, dirigent, skladatel a hudební vědec, čestný prezident Vysoké školy
hudební a divadelní, emeritní profesor Univerzity Hamburk, prosinec 2008
Úvahy o Parku Gustava Mahlera v Jihlavě vytvořeném
Janem Koblasou
Našli bychom mnoho příbuzných a společných rysů mezi dílem Gustava
Mahlera a Jana Koblasy: oba pocházejí z jihu a přišli na sever, aby tam tvořili
svá díla.
Oba umělci jsou přitahováni archaickými formami a výrazem lidové
poezie a oba využívají jejich prvky ve svém umění: zhudebnění básní
ze sbírky „Chlapcův kouzelný roh“ (od Achima von Arnim a Clemense von
Brentano) slouží Mahlerovi k hudebnímu vyjádření kolektivního nevědomí,
které se přirozeně rozvíjelo a uchovalo napříč generacemi. Právě tak Jan
Koblasa vytváří výtvarné světy, které zůstanou ve své elementární energii
stále záhadné. Přesto jejich díla charakterizuje něco hravého, co můžeme
vnímat jako náznak lidové lyriky.
Ptáci mají pro oba umělce rovněž velký význam: u Mahlera jsou
výrazem lásky a zpěvu, u Jana Koblasy představují symbol užasnutí.
Gustav Mahler propojil ve svých dílech minulost se současností: v tom
také spočívá nadčasovost jeho umění pro dnešní generace. Totéž platí
i o Janu Koblasovi.
Srdcem Parku Gustava Mahlera v Jihlavě je Mahlerův památník v klasické výšce 250 cm. Postava dirigenta a skladatele vyrůstá z podstavce.
169
Trotzdem kennzeichnet sie etwas Spielerisches, das als Anklingen
eines lyrischen Volkstones gewertet werden könnte.
Die Vögel haben bei beiden Künstlern ebenfalls eine große
Bedeutung: Bei Mahler als Ausdruck der Liebe und des Gesanges, bei
Jan Koblasa als Symbol des Staunens.
Gustav Mahler verbindet in seinen Werken Vergangenheit und
Gegenwart miteinander: Darin liegt die Zeitlosigkeit seiner Kunst für uns
heute.
Das gilt genauso für Jan Koblasa.
Das Herzstück des Gustav-Mahler-Parks in Iglau ist das
Mahlerdenkmal, 250 cm hoch, das entspricht der klassischen Größe.
Die Gestalt des Dirigenten und Komponisten erhebt sich vom
Sockel.
Um die Schultern herum erkennt man die Spannung eines
faszinierenden Dirigenten: Sein Blick und seine Kopfhaltung drücken
aus, dass er die Kontrolle über ein großes Orchester ausübt, das er
souverän dirigiert.
Prof. Václav Riedlbauch
hudební skladatel, vysokoškolský pedagog, dlouholetý generální ředitel České
filharmonie, od května 2009 ministr kultury, 1. dubna 2009
Gustav Mahler
„Svého“ autora potkáváme všelijak. A mnohdy takové setkání s ním
probíhá dlouhodobě, na rozdíl od těch všelijakých lásek na první pohled.
Patřím ke generaci, jež se ve svých pubertálních profesních letech
stavěla značně odmítavě k odkazu romantiků. Přinejmenším jsme
o jejich hudbu nejevili žádný zájem, na rozdíl od takových zjevů, jako
je Igor Stravinskij, Béla Bartók, Arnold Schönberg, z našich autorů
170
Z horní části těla zakončené rameny vyzařuje napětí fascinujícího dirigenta:
jeho pohled a držení hlavy vyjadřují, že má pod kontrolou svůj velký
orchestr, který suverénně diriguje.
Prof. Václav Riedlbauch
composer, university teacher, long-time General Manager of the Czech
Philharmonic Orchestra, since May, 2009, Minister of Culture,
April 1st, 2009
Gustav Mahler
We can meet “our” author in all sorts of ways. And such meetings often
spread over long time, in contrast to all those various loves at first sight.
I belong to such generation that had a considerably dismissive
attitude to the legacy of romantics during its pubescent professional
years. At least, we didn’t show any interest in their music, in contrast to
such personalities as Igor Stravinsky, Béla Bartók, Arnold Schönberg, and,
among the Czech authors, Bohuslav Martinů, and to all those that we rank
among the classics of the 20th century. Gustav Mahler somehow didn’t fit
to such aesthetic constellation. I remember my first meeting with him: Our
professor of the history of music at the Prague Conservatory, Doctor Jan
Malý, was an admirer of Mahler, namely, at the time when “it was not in”
in our country. Once in 1963 or 1964, in my second or third year of study,
he played to us the gramophone recording of the Mahler’s First Symphony
and anxiously expected our astonishment. There was not much of it;
we were rather somehow taken aback. I felt, it was something
extraordinary, however, I was not prepared to receive such expression
at all, I was not able to grasp what was offered to me.
During the 1960s and 1970s, the Mahler’s music appeared in the
programmes of the Czech Philharmonic Orchestra more and more
Bohuslav Martinů a vůbec všichni, které řadíme mezi klasiky 20. století. Do takové estetické konstelace Gustav Mahler jaksi nezapadal.
Vzpomínám na své první seznámení s ním: Náš profesor dějin hudby
na Pražské konzervatoři, pan doktor Jan Malý, byl Mahlerovým
obdivovatelem, a to v době, kdy se to u nás „nenosilo“. Někdy v roce
1963 nebo 1964, v mém druhém nebo třetím ročníku studia, nám
pouštěl gramofonovou nahrávku Mahlerovy První symfonie a dychtivě
očekával naše nadšení. Moc ho nebylo, byli jsme spíš nějací zaražení.
Já cítil, že je to cosi mimořádného, nebyl jsem ale na přijetí takové
výpovědi vůbec připraven, nebyl jsem schopen se zmocnit toho,
co se mi nabízelo.
V průběhu 60. a 70. let se Mahlerova hudba objevovala na
programech České filharmonie stále častěji, a protože jsem byl
pravidelným návštěvníkem tehdejšího Domu umělců, postupně
jsem se dostával s jeho odkazem do kontaktu. Velkou zásluhu na
znovuobjevování tohoto nevšedního reprezentanta evropské secese
v našem prostředí měl dirigent Václav Neumann. Jeho až fanatická víra
v kvalitu Mahlerovy tvorby byla obdivuhodná. A nakažlivá. Tento muž
stál spolu se spisovatelem a publicistou Zdeňkem Mahlerem u zrodu
a uskutečnění myšlenky sdružit zájemce o Gustava Mahlera. V dnešní
Kubelíkově síni Rudolfina jsem byl na základě výzvy Václava Neumanna
přítomen ustavení Společnosti Gustava Mahlera a stal se jejím členem.
To jsem ještě nebyl tak úplně horlivým stoupencem, ani tajným
vyznavačem tohoto nevšedního tvůrce. Doba přijímání velkých
konceptů přelomu 19. a 20.století ve výtvarném umění, architektuře,
literatuře, divadle a hudbě se teprve poté valila světem, věci dříve
odmítané nebo dokonce radikálně odsuzované začaly být „brány na
milost“. Logicky se Gustav Mahler dostal na přední místo mezi autory
všech zmiňovaných uměleckých druhů, především díky své schopnosti
obrovité syntézy, kladení všelidských a všeobjímajících otázek existence
a hledání odpovědí na ně. Samozřejmě, že našinec nezůstane ušetřen
takového obecného vlivu, značný podíl na mém již mnoho let trvajícím
frequently, and because I was a regular visitor of the House of Artists
music hall, at that time, I gradually got into contact with his legacy. Václav
Neumann, a conductor, has a great merit in the re-discovering of this
unusual representative of the European secession in our environment.
His even fanatic belief in the quality of the Mahler’s creative work was
admirable; and contagious too. That man, together with the writer and
publicist Zdeněk Mahler, assisted at the birth and implementation of an idea
to gather those interested in Gustav Mahler. On a call of Václav Neumann,
I was present at the establishment of the Society of Gustav Mahler, in the
Kubelík Hall of Rudolfinum, and I became its member.
At that time, I still was not a fully eager supporter, or a secret
confessor of that unusual creator. The time of adoption of the major
concepts arisen at the turn of the 19th and 20th centuries in art, architecture,
literature, theatre and music has been rolling over the world only thereafter,
pieces of art refused formerly or even radically condemned started to
“be shown mercy”. Logically, Gustav Mahler came to the fore place among
authors of all kinds of art, first of all thanks to his ability of immense
synthesis, of asking questions common to all mankind and all-comprising
questions of existence, and of seeking answers to them. Of course,
neither one of us could avoid such general influence; however, my personal
maturation, as the course of life of each of us brings it forth,
has a considerable share in my intensive interest in Mahler, lasting
for many years already.
Since January, 2001, I was managing the activities of the Czech Philharmonic Orchestra. This orchestra has built up its completely individual
relationship to Gustav Mahler during long years, and I am glad that I could
“be present at it”, that I could hear creations of many different conductors,
soloists and choruses who all celebrated their ceremony of touching a great
personality of the musical world, who brought their own interpretations
of his work and who spread and communicated it to all who were willing
to listen to it. And there is a whole armada of them, growing and increasing,
which only confirms the exceptional quality left to us by Gustav Mahler.
171
intenzívním zájmu o Mahlera však určitě má i osobní dozrávání, jak to
životní pouť každého z nás s sebou nese.
Od ledna 2001 řídím činnost České filharmonie. Orchestr si
k Mahlerovi vybudoval za dlouhé roky zcela osobitý vztah, jsem rád,
že mohu „být u toho“, slyšet kreace různých dirigentů, sólistů a sborů,
kteří všichni celebrují svou slavnost dotýkání velkého zjevu světové
hudby, kteří přinášejí své vlastní výklady jeho díla a kteří je šíří a sdělují
všem, kdo jsou ochotni mu naslouchat. A je jich celý zástup, mohutnící
a rozrůstající se, což jen potvrzuje výjimečnou kvalitu, kterou nám
Gustav Mahler zanechal.
Antonín Rous
houslista, člen skupiny 1. houslí Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam
a Českého barokního tria, 11. ledna 2009
Mahlerův pomník v Jihlavě
Hudba je krása, které nasloucháme, nemusíme ji vysvětlovat
a popisovat. Unese nás do jiného světa. Projdeme s ní údolí stínu smrti,
přivede nás na zelené pastvy a k tichým vodám – abychom použili slova
žalmu.
Hudba ovšem zazní a je pryč. Chceme mít něco hmatatelného,
toužíme alespoň vědět, kde se narodili, bydleli, umřeli ti geniální
skladatelé, kteří nám hudbu přinesli.
Proto jsme si našli poutní místa: Dvořákova Nelahozeves,
Smetanova Litomyšl, Janáčkovy Hukvaldy. Salzburg je plný Mozarta,
Bonn plný Beethovena, ve Výmaru je k navštívení Lisztova vila, J. S.
Bach je uctíván na mnoha místech od Eisenachu po Lipsko. Wagner má
muzeum v Luzernu a Bayreuth si vystavěl sám. Bruckner leží pohřben
v kryptě u sv. Floriana pod varhanami, na které tak nádherně hrál,
172
Antonín Rous
violinist, a member of the group of first violins of the Royal Concertgebouw
Orchestra Amsterdam and of the Czech Baroque Trio, January 11th, 2009
The Monument to Mahler in Jihlava
Music is a beauty that we listen to, it need not to be explained and
described. It will take us to another world. With it we will pass the valley
of the shadow of death, it will bring us to green pastures and silent waters
– to use the words of the psalm.
Of course, music dies away in a single moment. If we want to keep
something more tangible, we long, at least, to know where those
composers of genius who brought the music to us were born, where
they lived, died.
This is why we found the places of pilgrimage: Dvořák’s Nelahozeves,
Smetana’s Litomyšl, Janáček’s Hukvaldy. Salzburg is full of Mozart,
Bonn full of Beethoven, in Weimar it is possible to visit the villa of Liszt,
J. S. Bach is worshipped at many places from Eisenach to Leipzig. Wagner
has his museum in Luzern and he built his Bayreuth himself. Bruckner
is buried in the crypt at St. Florian under the organ that he played
so wonderfully, and also his room where he lived as the pupil and singer
of the cathedral boys’ choir has been preserved.
Verdi has his conservatory in Milan and Bellini is omnipresent
in Catania in Sicily.
We are fascinated by the view of the tower of Polička where Martinů
was born, by the tubular hearing aid that Beethoven used when he lost
his hearing, by school works in mathematics and Greek of Mahler that have
been preserved, by the piano that Schumann and Brahms played.
In Jihlava, a monument to Mahler will be built almost one hundred
years after his death.
Is it late?
a zachován i jeho pokoj, kde bydlel jako žák a zpěvák katedrálního
chlapeckého sboru.
Verdi má v Miláně konzervatoř a Bellini je v Catanii na Sicílii
všudypřítomný.
Jsme fascinováni výhledem z poličské věže, kde se narodil Martinů,
trubkovitým naslouchátkem, které užíval Beethoven, když přestal
slyšet, Mahlerovými školními pracemi z matematiky a řečtiny, které se
po něm zachovaly, klavírem, na který hrál Schumann a Brahms.
V Jihlavě se bude Mahlerovi stavět pomník téměř po sto letech od
smrti.
Je to pozdě?
Asi ne. Měli jsme spoustu jiných starostí.
Nejdřív se svou národností – vždyť Jihlava byla napůl německá,
potom s válkou a nacisty, komunisty a taky sami se sebou.
Zachování mahlerovských památek začalo pamětní deskou na
domě, kde Mahlerova rodina v Jihlavě bydlela. Potom pan Rychetský
vybavil mahlerovskými relikviemi a dobovými fotkami Mahlerovo
muzeum, opravil se Mahlerův dům a upravil židovský hřbitov, kde jsou
pochováni jeho rodiče.
Teď jako koruna všech snah o důstojné poutní místo bude vystavěn
památník se sochou Gustava Mahlera na místě shořelé synagogy, na
místě, které zelo prázdnotou. Ani praktická a dobře navštěvovaná
tržnice nemohla tu prázdnotu zaplnit.
Návrh Mistra Koblasy má teď šanci tuto prázdnotu zrušit a naplnit
prostor důstojnou, výtvarně výraznou parkovou formací s dominantou
sochy skladatele, jednoho z největších Jihlavanů.
Celý hudební svět bude Jihlavě vděčen za tento počin. Hudba má
další krásné poutní místo.
Perhaps, it is not. We have had a lot of other worries. Firstly, with our
nationality – indeed, Jihlava was half German, then with the war and Nazis,
communists and also with ourselves.
The preservation of Mahler’s monuments started with a memorial
tablet placed on the house where the family of Mahler was living in Jihlava.
Then Mr. Rychetský equipped the Mahler’s museum with Mahler’s remnants
and photos of his period, the house of Mahler was renovated and the
Jewish cemetery, where his parents are buried, was adapted.
Now, as a crown of all these efforts to establish a dignified place
of pilgrimage, a monument with the sculpture of Gustav Mahler will be built
at the place of the synagogue burnt down, in the place that was vacant.
Not even a practical and well visited marketplace could fill that vacancy.
Now, the vision of Master Koblasa has a chance to cancel that vacancy
and fill the space with a dignified, creatively marked park formation dominated by the sculpture of the composer, one of the greatest citizens of Jihlava.
The whole world of music will be grateful to Jihlava for this act.
The music won another beautiful place of pilgrimage.
Prof. PhDr. MgA. Milan Slavický
composer, musicologist, university teacher, musical director,
died on August 18th, 2009, January 5th, 2009
Gustav Mahler
I started to come into contact with the music of Gustav Mahler during
the sixties when I often attended concerts as a child of a Prague musical
family, and when I began to get more closely acquainted with music
of this author especially through activities of Karel Ančerl from the Czech
Philharmonic Orchestra.
173
Prof. PhDr. MgA. Milan Slavický
hudební skladatel, muzikolog, vysokoškolský pedagog, hudební režisér,
zemřel 18. srpna 2009, 5. ledna 2009
Gustav Mahler
S hudbou Gustava Mahlera jsem začínal přicházet do styku během
šedesátých let, kdy jsem jako dítě z pražské hudebnické rodiny často
chodil na koncerty a kdy především působení Karla Ančerla v České
filharmonii mne začalo blíže seznamovat s hudbou tohoto autora.
Moje hvězdy těch časů byly především Janáček a Martinů
a postupně přibývaly další – Lutoslawski, Messiaen, z domácích
Kabeláč, začal jsem se zajímat o elektroakustickou hudbu a intenzívní
doba přinášela mnoho dalších podnětů.
Mahlerova hudba v tomto kontextu působila dost rozporně a mé
první dojmy z ní byly spíše smíšené: působila na mne (a na mnoho
jiných posluchačů té doby) její velká senzitivita a odrazovala jistá
romantická bombastičnost (v oné „modernistické“ době pociťovaná
velmi negativně) a řada překvapivých stylových kontrastů (v době
velmi soustředěné na otázku stylu a stylové jednoty působících rovněž
problematicky).
Mezitím jsem dostudoval a stal se hudebním režisérem Supraphonu
a po několika letech mi připadl velký studiový úkol – postupně během
několika roků (konkrétně v letech 1977–82) natočit s Václavem
Neumannem a Českou filharmonií komplet Mahlerových symfonií.
Byl to jeden z největších projektů v dějinách Supraphonu i v historii
České filharmonie a zaměstnával nás velmi intenzívně, a to nejen
z uměleckého hlediska, ale i technicky – během této práce jsme totiž
přešli z analogové technologie na digitální a to spolu neslo zásadní
proměnu studiové práce, především v postprodukční fázi. Dílo se však
podařilo a pařížská prestižní cena Grand Prix de l’Académie Charles
Cros, kterou dostala nahrávka nejkomplikovanější skladby z celého
174
In those days, my stars were mainly Janáček and Martinů, gradually
joined by Lutosławski, Messiaen, and Kabeláč, my countryman. I began to
be interested in the electro-acoustic music and influenced by many other
stimuli at this intense time.
Mahler’s music seemed to me quite contradictory in this context, and my
first impressions of it were rather mixed: it came across me (and many other
listeners at that time too) by its great sensitivity and it discouraged with
certain romantic bombast (in that “modernist” period being perceived very
negatively) and a number of surprising stylistic contrasts (at that time focused on the question of style and unity of style, served it also problematic).
Meanwhile, I graduated and became a music director in the Supraphon,
and in a few years, I got a great studio job – over several years (namely
from 1977 to 1982), to make a recording of all Mahler’s symphonies under
the baton of Václav Neumann conducting the Czech Philharmonic Orchestra.
It was one of the biggest projects in the history of Supraphon and of
the Czech Philharmonic Orchestra and it occupied us very intensely, from
an artistic perspective on the one hand and technological on the other
hand. During this work, we changed the analogue technology for digital
one and it brought along a fundamental change in the studio performance,
especially in the post-production. Nevertheless, we succeeded and the Paris
prestigious Grand Prix de l’Académie Charles Cros for recording of the most
complicated piece of the cycle – the Eight Symphony, with regard to the
whole newly completed project, was a great satisfaction for all concerned.
During this work, I was able to gain a deep insight into the Mahler’s
music, to learn its structural features in detail, means of expression and
its inner world, and to understand his greatness.
However, the position of this composer’s music changed within the
world musical life as the time passed – and Mahler’s work has become one
of the most asked items of the orchestral repertoire and the opportunity
to experience a concert performance of one of his symphonies is today
– after another quarter-century, since the said complete studio recording
– worldwide usual.
cyklu – 8. symfonie, a to s přihlédnutím k celému čerstvě dokončenému
kompletu, byla velkou satisfakcí všech zúčastněných.
Během této práce jsem měl možnost hluboce proniknout do
Mahlerovy hudby, poznat detailně její strukturální rysy, výrazové
prostředky i vnitřní svět. A pochopit jeho velikost.
Zároveň se ovšem s uplývajícím časem měnilo i postavení autorovy
hudby ve světovém hudebním životě – Mahlerovo dílo se stalo jednou
z nejfrekventovanějších složek orchestrálního repertoáru a příležitost
koncertně zažít provedení některé z jeho symfonií je dnes – po dalším
čtvrtstoletí od zmíněné kompletní studiové nahrávky – po celém světě
běžnou záležitostí.
Jsem rád, že jsem se na realizaci projektu kompletu Mahlerových
symfonií mohl podílet a že se mi takto otevřel pohled do hloubky
autorova hudebního světa a umožnil mi pochopit jeho souvislosti,
vnitřní zákonitosti a uměleckou velikost.
Doc. PhDr. Petr Spielmann, dr. h. c.
kunsthistorik, vysokoškolský pedagog, 13. srpna 2008
Můj Mahler
Bylo to za války. Táta byl v koncentráku. Máma chodila do práce.
Každou sobotu chodívala k přátelům „na muziku“. Ta se hrávala ještě
na gramofonu s klikou. Hostitelem byl brněnský knihkupec pan Emil
Svoboda, milovník umění a umělců, brněnská figurka. V jeho bytě na
Merhautové byla obrovská knihovna plná literatury, knih o umění,
o filozofii a neuvěřitelně rozsáhlá diskotéka. Sobota byla „jour fixe“,
scházeli se tam historik umění Albert Kutal, hudební vědec Jan Racek,
filozof Josef Šafařík, chodívali tam naši, za války jen moje máma, která
občas vzala sebou i své mládě – mne. Že se tam za války dokonce
I am glad that I participated in this project of a set of Mahler’s
symphonies and that I got an open view into the depth of author’s
musical world and that I was able to understand its context, patterns
and artistic grandness.
Doc. PhDr. Petr Spielmann, dr. h. c
art historian, university teacher, August 13th , 2008
My Mahler
It was during the war. Dad was in a concentration camp. Mom went to
work. Every Saturday, she used to visit friends “for music”. It was played
on an old record player with a handle. The host dealt in books, he was Brno
resident, Mr. Emil Svoboda, an aesthete and friend of artists, such a Brno
figure. In his apartment on Merhautová Street, there was a huge library
full of literature, books on art, philosophy and incredibly large gramophone
records library. Saturday was “jour fixe”, when there met art historian Albert
Kutal, musicologist Jan Racek, philosopher Josef Šafařík, and ours,
in the wartime just my mom, who occasionally took her offspring – me
along. Drinking of “true coffee”, even in the time of the real war, was
probably merit of my mother, who worked on the railway cooperative shop.
They listened to musical records, discussed music, art and politics. This
tradition of music Saturdays by Svobodas’ continued even after the war.
When I arrived in 1952 from Prague to the Brno University for study, I took
part in the Saturday’s meetings regularly. There was – like in the wartime
– a scent of “conspiratorial atmosphere“. We listened to the music,
discussed politics, Šafařík sometimes red his philosophical texts. I do not
know when exactly, but there I heard Mahler’s Music, The Song of the
Earth with Bruno Walter, first time. While at home talking about Mahler was
175
pilo pravé „kafe“, byla zřejmě zásluha mé matky, která pracovala
v železničním konzumu. Poslouchala se hudba z desek, mluvilo se
o hudbě, o umění, o politice. Tato tradice hudebních sobot u Svobodů
pokračovala i po válce. Když jsem v roce 1952 přišel z Prahy na
brněnskou univerzitu studovat, účastníval jsem se těchto sobotních
schůzek pravidelně. Panovala tam – podobně jako za války – jakási
„spiklenecká atmosféra“. Poslouchala se hudba, politizovalo se, někdy
četl Šafařík své filozofické texty. Nevím kdy, ale tam jsem slyšel poprvé
Mahlerovu hudbu: Píseň o zemi s Bruno Waltrem. Doma se sice
o Mahlerovi mluvilo – táta, který se vrátil z koncentráku, se mě snažil
uvést do kouzelného světa hudby, v jeho knihovně byla řada knih
o Mahlerovi, rozbory jeho děl, jeho korespondence. Ale u Svobodů jsem
Mahlerovu hudbu poprvé slyšel, Píseň o zemi mě zasáhla jako blesk.
Především proto, že oslovila několik stránek mých citových
zkušeností. Blízké mi byly ozvuky lidové melodiky – ta mě zajímala
a uchvacovala už od válečných let ve skladbách Dvořákových,
Novákových a Janáčkových i v originálních verzích – v Praze jsem zažil
přednášky Karla Plicky, k nimž si přizvával lidové zpěváky a muzikanty
– a pro své univerzitní studium jsem si zvolil vedle dějin umění
národopis. Hluboce se mě dotýkala mahlerovská melancholie a světobol,
jež mě spojovaly s židovstvím. Sám po otci potomek konvertovaných
moravských Židů jsem si své židovství začal uvědomovat (jak absurdní!)
až s příchodem nacistů: do té doby jsem byl praktikujícím katolíkem
a pak najednou přes noc míšencem 1. stupně. Židovská hvězda jako
potupné označení na kabátech mého dědy a otce, jejich odvlečení
do koncentráku, kde – v Terezíně – děda zahynul, to vše mě velmi záhy
přivedlo k přemýšlení o židovské tradici i o mé přináležitosti k ní. Když
jsem v 70. létech navštívil Izrael, uvědomil jsem si u „zdi nářků“
a v Getsemanské zahradě, že patřím jak ke starozákonní, tak k novozákonní tradici – jak k židovství, tak ke křesťanství. I pro tento
pocit jsem našel výraz v Mahlerově hudbě, v 1. a 2., ale i 8. symfonii.
Od padesátých let jsem nevynechal jedinou příležitost poslouchat
176
obvious – my dad, who returned from concentration camp, was trying
to introduce me in the magical world of music, in his library there was
a number of books on Mahler, analyzes of his works, his correspondence.
But at Svobodas’, it was the first time I heard Mahler’s music, and Song
of the Earth hit me like a lightning.
Primarily, it addressed several aspects of my emotional experience.
Echoes of folk melodies, I was interested in and fascinated since the
years of war, in the compositions of Dvořák, Novák and Janáček and also
in the original versions. In Prague, I attended lectures of Karel Plicka. He
invited folk singers and musicians to attend – and it was important for my
university studies, as I chose, beside the history of art, the ethnography
as my second field of study. I was deeply touched by Mahler’s melancholy
and spleen, connecting me with Judaism. I myself, through my father,
converted descendant of Moravian Jews, became aware of my Jewishness
(how absurd!) only with the incoming of Nazis: until then I was a practicing
Catholic, and then suddenly overnight became half-breed of first degree.
Star of David as a defamatory sign on coats of my grandfather and father,
their deportation into the concentration camp, where – it was in Terezin
– grandpa died, it all led me very early to think about the Jewish tradition
as well as about my belonging to it. In the seventies when I visited Israel,
I realized at the “Wailing Wall” and in Gethsemane that I belong to both
traditions – of the Old Testament and New Testament – as well to Judaism
and to Christianity. And for this feeling I found expression in Mahler’s music,
in his First and Second Symphonies, but even in the Eighth Symphony.
Since the fifties, I did not miss any opportunity to listen to Mahler’s music
– both live concerts (those with the unforgettable Karel Ančerl, Songs on
the Death of Children with Marta Krásová, Songs with Věra Soukupová) and
reproduced (conducted by Bruno Walter and sang by Kathleen Ferrier, Lucie
Popp, Dietrich Fischer Dieskau, Thomas Hampson). Great experience to me
was a television series of all Mahler’s symphonies analyzed and conducted
by Leonard Bernstein. I found the expression of my exile wandering
in Songs of a Wayfarer (Lieder eines fahrenden Gesellen).
Mahlerovu hudbu – jak živě na koncertech (nezapomenutelné jsou ty
s Karlem Ančerlem, Písně o mrtvých dětech s Martou Krásovou, Písně
s Věrou Soukupovou), tak v reprodukci (dirigované Bruno Waltrem,
zpívané Kathleen Ferrier, Lucií Popp, Dietrichem Fischerem Dieskauem,
Thomasem Hampsonem). Velkým zážitkem mi byl televizní cyklus
všech Mahlerových symfonií analyzovaných a řízených Leonardem
Bernsteinem. V Písních potulného tovaryše jsem našel i výraz mého
exulantského putování.
Když mi 28. března 2001 (na narozeniny exulanta J. A. Komenského)
Masarykova univerzita udělovala čestný doktorát, zazpíval v závěru na
mé přání Richard Novák mimo jiné poslední z Písní potulného tovaryše.
Na konci své děkovné řeči jsem to komentoval: „Druhou písní je poslední z Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera. Sám jsem se identifikoval s touto postavou, smutek a světobol Mahlerův, ale i jeho kosmické
světoobčanství mi byly blízké a spojovaly mě a spojují s mým otcem,
s mými přáteli, skladatelem Janem Klusákem i se zde přítomným Radkem Kvapilem, připomíná i hudební soboty u pana Svobody, brněnské
figurky, knihkupce a přítele mých rodičů, kde jsme společně s Albertem
Kutalem, Janem Rackem, Josefem Šafaříkem poslouchali hudbu z klikového gramofonu a kde jsem poprvé slyšel hudbu Gustava Mahlera. ...
Přeji Vám všem, aby Vám tato hudba přinesla radost a dobré myšlenky.“
Prof. PhDr. Antonín Tučapský, dr. h. c.
hudební skladatel, sbormistr, vysokoškolský pedagog, 20. července 2007
Gustav Mahler
Přiznám se, že s dílem tohoto velikána evropské hudby jsem se seznámil
velmi pozdě, ale nebyla to moje vina. Během druhé světové války, kdy
jsem hudbu začal studovat odborně, byl Mahler zakázaný skladatel.
When the University of Masaryk, on March 28th, 2001 (the birthday of
exile Comenius), conferred on me a honorary doctorate, at the end, Richard
Novak sang on my request, inter alia, the last song of the Songs of
a Wayfarer. At the end of my acceptance address, I commented it: “The
second song is the last song of the Songs of Gustav Mahler, a wayfarer.
I identified myself with this character, sadness, spleen of Mahler, and
also his cosmic cosmopolitanism, that all was familiar to me, it connected
and connects me with my father, with my friends, with the composer Jan
Klusák and with Radek Kvapil, who is present here, it reminds me on the
musical Saturdays at Mr. Svoboda, a well known Brno figure, bookseller
and friend of my parents, where we together with Albert Kutal, Jan Racek,
Josef Šafařík listened to music from an old record player with handle, where
I heard the music of Gustav Mahler first time. ... I wish you all that this
music will bring you joy and good thoughts.”
Prof. PhDr. Antonín Tučapský, dr. h. c.
composer, chorus-master, university teacher, July 20th, 2007
Gustav Mahler
I confess that I was acquainted with the work of this great man of
European music very late, but it was not my fault. During World War II,
when I started to study music at professional level, Mahler was
a prohibited composer. It was forbidden to pronounce his name publicly.
After the war and in the fifties, his compositions were performed
in Czechoslovakia very rarely only. And so, at the end of the seventies,
I was able to get to know his unique symphonies only in England,
and as a chorus-master I had also the opportunity to participate in
the performance of his symphonic colossi: his Second, Third and Eight
Symphonies. And there I learned with astonishment: it is not Germanic
music, the melodics of Mahler has a markedly Slavonic or even Czech
177
Jeho jméno se nesmělo veřejně vyslovovat. Po válce a v padesátých
letech se jeho skladby v Československu prováděly jen velmi zřídka.
A tak až v Anglii koncem sedmdesátých let jsem mohl poznat jeho
unikátní symfonie a jako sbormistr jsem měl i možnost podílet se na
provedení jeho symfonických kolosů: jeho Druhé, Třetí a Osmé symfonie.
A tu jsem s úžasem poznal: to není germánská hudba, Mahlerova
melodika má výrazně slovanský nebo dokonce český charakter. Není
divu: Gustav Mahler poznal na Jihlavsku spoustu českých lidových
písní a lidových zvyků, jeho mateřská řeč byla sice němčina, ale sám
často v německém a rakouském prostředí zdůrazňoval: „Já jsem
český skladatel – Ich bin ein tschechischer Komponist!“ Mahler se
za studentských let z Vídně na Jihlavsko často vracel a rád se toulal
tímto zadumaným krajem, kde nacházel osvěžení a inspiraci pro svoji
obdivuhodnou hudbu.
character. No wonder: in the region of Jihlava, Gustav Mahler got to know
a lot of Czech folk songs and folk customs, his mother language was
German, it is true, however, he himself often stressed in the German and
Austrian environment: “I am a Czech Composer – Ich bin ein tschechischer
Komponist!” During his student years Mahler often returned from Vienna
to the region of Jihlava and liked to wander through that wistful landscape
where he found revivification and inspiration for his admirable music.
Vladimír Válek
conductor, chief conductor of the Czech Radio Symphony Orchestra,
June 2009
My Relation to the Music of Gustav Mahler
Vladimír Válek
dirigent, šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu, červen 2009
Můj vztah k hudbě Gustava Mahlera
S hudbou Gustava Mahlera jsem se setkával již od svých studentských
let a vždy to byly pro mne krásné a nezapomenutelné chvíle. Velký
symfonik mne spolu s dalšími mými velkými láskami, jako je například
Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Jean Sibelius a další, provází
dodnes. V jeho hudbě může dirigent postřehnout celou řadu vlivů
a mezi nimi i důležitou inspiraci českým prostředím. Je to hudba plná
dramatických konfliktů a zároveň jakési nadpozemské „nebeské“
krásy. Velmi moderní, neustále současná a přitom srozumitelná.
A tak je samozřejmé, že i mnou vedený Symfonický orchestr
Českého rozhlasu má hudbu Gustava Mahlera často na svém
178
I have been encountering the music of Gustav Mahler already since
my student years and these moments have always been beautiful and
unforgettable for me. This great symphonist, together with others of my
great loves, such as, e.g., Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Jean Sibelius
and others, is accompanying me till today. In his music, a conductor
can discern a number of influences and among them also the important
inspiration by the Czech environment. It is music full of dramatic conflicts
and, in parallel, of a sort of an unearthly “heavenly” beauty. It is very modern,
contemporary all the time, and, at the same time, understandable. And so,
it is a matter of course that also the Symphony Orchestra of the Czech Radio
conducted by me has the music of Gustav Mahler often in its repertoire.
Contributing to it certainly were also frequent and long friendly debates
with dr. Jiří Štilec during our cooperation in the eighties but, especially, from
the middle of the nineties, when the renovation of the Gustav Mahler’s
native house started, and the work of the Gustav Mahler Society, about
which I am informed in detail, has been initiated. It was great pleasure
repertoáru. Jistě k tomu přispěly i časté a dlouhé přátelské debaty
s dr. Jiřím Štilcem během naší spolupráce v osmdesátých letech,
ale zejména od poloviny devadesátých let, kdy začala obnova rodného
domu Gustava Mahlera a práce Společnosti Gustava Mahlera, o které
jsem podrobně informován. Bylo pro mne velkým potěšením dirigovat
na festivalu „Hudba tisíců – Mahler Jihlava“ Symfonii č. 4 Gustava
Mahlera se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a jsem rád,
že live nahrávka této symfonie vzbudila ve světě v tak obrovské
konkurenci velký ohlas. Těším se nejen na dirigování Symfonie č. 2
Gustava Mahlera v naší rozhlasové sezóně 2009/2010, ale i na další
návštěvy mahlerovského festivalu a přeji organizátorům velkých oslav
v roce 2010 hodně úspěchů.
PhDr. Bohuslav Vítek
muzikolog, publicista, hudební dramaturg, pedagog, 2. ledna 2009
Různorodý mahlerovský svět
Ještě nevymizel z paměti pocit nejistoty, jaká se nás kdysi zmocňovala,
když jsme se blížili při cestě z jiného, pro nás takřka nedostupného
světa k domovu. Jeho prvním symbolem byla někdejší nelaskavá
stará lesní budova s celnicí nedaleko Rozvadova. Dnes se člověk
nezbaví úsměvu při vzpomínce, jak tehdy přeceňoval kulturní rozhled
hraničních kontrol. V kufru jsem měl totiž uložené nádherné LP desky
se symfoniemi Gustava Mahlera, které natočil u nás tehdy krajně
nežádoucí Rafael Kubelík. Dodnes mnoho z nás tohoto Kubelíkova
Mahlera považuje za nejzajímavější interpretační výklad, byť těch
nahrávek existuje celá řada, samozřejmě se zvučnými jmény minulosti
i současnosti. Po příchodu do rozhlasu jsem měl možnost připravit
celý cyklus Mahlerových symfonií s Rafaelem Kubelíkem. Ten jej
for me to conduct the Gustav Mahler’s Fourth Symphony with the Czech
Radio Symphony Orchestra at the festival “Music of Thousands – Mahler
Jihlava”, and I am glad that the live recording of that symphony raised major
response abroad in such immense competition. I am looking forward not
only to the conducting the Gustav Mahler’s Second Symphony in our radio
season 2009/2010, but also to further visits to the Mahler festival and
I wish a lot of success to the organizers of the great celebrations in 2010.
PhDr. Bohuslav Vítek
musicologist, publicist, musical dramaturge, pedagogue,
January 2nd, 2009
Diversified Mahler’s World
The feeling of uncertainty that seized us when coming home from abroad,
from a different world, almost inaccessible for us then, has not yet vanished
from the memory. On the border, the first symbol of home was an unkind
old forest building with the customs office near Rozvadov. Today, one
cannot help smiling when reminding how the cultural outlook of border
officers was exaggerated at that time. In fact, in my suitcase, I kept
beautiful LP discs with Gustav Mahler’s symphonies that were recorded
by Rafael Kubelík being extremely undesirable person in our country at
that time. Till today, many of us consider this Mahler by Kubelík the most
interesting interpretative approach, despite the fact that there exist many
of those recordings connected, of course, with great names of the past and
the present. Later on, being engaged with the radio, I had the possibility
to prepare a cycle of Mahler’s symphonies conducted by Rafael Kubelík.
To my surprise, he listened to it, and as a result I was invited by him to
a private debate. Thanks to it, I had the possibility to become more deeply
acquainted with opinions of Kubelík, a significant world interpreter of
179
k mému překvapení náhodou poslouchal a důsledkem bylo jeho pozvání
k soukromé rozpravě. Díky ní jsem měl možnost ještě hlouběji poznat
názor tohoto významného světového mahlerovského interpreta
na tvorbu nejen samotného Mahlera, ale i dalších našich i světových
skladatelů. Mám-li se sám přiznat, co vytváří můj hluboký vztah
ke Gustavu Mahlerovi, pak vedle obdivu a úcty k jeho tvorbě, jež je
bytostná nám všem, kteří ji milujeme, je to možnost různorodého jejího
vnímání, svoboda pro interpreta i posluchače, který v ní může nacházet
mnoho impulzů a inspirací pro svůj vlastní duchovní svět. A interpreti
nám nejednou otevřou oblast či jednotlivý detail, kterého jsme
si doposud nepovšimli, a my jej přijímáme jako další důkaz
nevyčerpanosti mahlerovského světa. Jinak nám jej otevírá Kubelík
nebo Bernstein, jinak Chailly, Abbado, Boulez, Haitink, Solti, Tilson
Thomas a řada dalších. Sledovat individualitu těchto názorů je mnohdy
úchvatným kaleidoskopem a jedinečným průvodcem při věčném
hledání a novém poznávání Mahlerova odkazu.
Mahler, regarding not only the work of Mahler, but also of other composers
national and foreign ones. If I am to confess what creates my deep relation
to Gustav Mahler, apart from admiration and esteem to his music that is
essential for all of us who love it, it is the possibility of diverse perception of
it, freedom for each interpreter and each listener to find in it many impulses
and inspirations for his own spiritual world. And some interpreters often
discover a section or an individual detail that we have not yet noticed and
we accept it as another evidence of an inexhaustible nature of Mahler’s
musical world. Kubelík opened to us this world in a different manner as
Bernstein did, or Chailly, Abbado, Boulez, Haitink, Solti, Tilson Thomas and
a number of others, each of them in any different way. Observing the
individuality of those opinions is often a fascinating kaleidoscope and
a unique guide in the eternal searching and new getting to know the
Mahler’s legacy.
Doc. Petr Vronský
conductor, university teacher, March 24th, 2009
Doc. Petr Vronský
dirigent, vysokoškolský pedagog, 24. března 2009
Jsou skladatelé, kteří si neuměle dirigují svá díla. Jsou dirigenti, kteří
z „přetlaku“ hudby na ně působící začnou neuměle skládat. Postava
Gustava Mahlera na mě odjakživa působila oslnivě. Spojovala se
v ní osobnost špičkového dirigenta a geniálního skladatele.
Je imponující jak svou dokonalou hudební vizi zrealizoval za pomoci
někdy obrovského aparátu do do té doby neslýchaného a netušeného
zvuku a účinku. Partituru dokonale vybavil poznámkami hudebními
(jako jsou např. dynamická znaménka nebo znaménka tempová či
výrazová), dirigentskými (v jakém schématu má dirigent taktovat),
ale i nehudebními (jakým způsobem a na kterém místě nástroje a čím
180
There are composers who conduct their works in an untutored manner.
There are conductors who start composing in an untutored manner due
to the “overpressure” of music they are exposed to. The personality of
Gustav Mahler has ever had a fulgent influence on me. He joined both, the
personality of a top conductor and of a composer of genius. It is impressive
how he carried out his perfect musical vision with the aid of vast apparatus
of sounds and effects unheard and unthought-of till then. He completed
the score perfectly with musical remarks (such as, e.g., dynamic indications,
tempo or expression indications), conductor’s remarks (in what scheme the
conductor is to beat the time), but also non-musical remarks (in what way
and at what part of the instrument and by which to create the sound),
namely so that the interpreter need not to add anything more. One is just
vytvořit zvuk), a to tak, že interpret již nemusí nic doplňovat. Nad tím
lze pouze strnout v úžasu. Na každý svůj koncert s Mahlerovou hudbou
se dlouho a s pokorou připravuji. Na každý koncert se moc těším.
A každý tento koncert, každé toto setkání a splynutí s Mahlerovým
géniem je pro mě velkým svátkem.
taken aback by astonishment by this. I prepare myself long time and with
a humbleness for each my concert of Mahler’s music. I am looking forward
to each such concert very much. And each of these concerts, each of those
meetings and mergers with the genius of Mahler is a great feast for me.
Ak. mal. Irena Wagnerová
Ak. mal. Irena Wagnerová
painter, vice-mayor of the Statutory City of Jihlava, June 3rd, 2009
náměstkyně primátora statutárního města Jihlavy, 3. června 2009
Hudba je pro člověka nepostradatelná a obrovský význam má odjakživa,
byla součástí rituálů, oslav i každodenního života. Rytmus má zásadní
vliv na lidskou psychiku, je každému z nás vrozen. Od okamžiku početí
až do posledního dne lidského života je náš život protkán rytmy srdce
a pulsací dechu. Celý život tedy „tančíme“ rytmem dne a noci, ročních
období, puberty či stárnutí.
Když jsem byla malá, jedním z nejmocnějších zážitků té doby byl pro
mne okamžik, kdy z televize zazněla, jako hudební doprovod jakéhosi
dokumentárního filmu o operaci srdce, chrámová varhanní hudba. Po
zádech mi přešel mráz, naskočila mi husí kůže a já prožívala jakousi
extázi, spojenou se zvláštními pocity provinění a s potřebou se o tento
zážitek podělit. Moje maminka, která byla v mládí vášnivou klavíristkou,
mi tehdy řekla, že je to tím, že hudba, kterou jsem slyšela a která
mne tak zaujala, byla velmi dobrá. Od té doby je pro mne ono mrazení
v zádech jakýmsi ukazatelem kvalitní hudby a umění vůbec.
Za studií na střední umělecké škole jsme chodívali do filmového
klubu a já jsem během projekce filmu Smrt v Benátkách uslyšela hudbu,
která mne okouzlila na celý život. Touha, stesk, vášeň i pokora, euforie
a hned vzápětí věčná pochybnost o smyslu bytí. Seděla jsem schoulená
v křesle a po tvářích mi tekly slzy. Gustav Mahler, kolem jehož busty
na domě v tehdejší Malinovského ulici v Jihlavě jsem procházela bez
Music is indispensable for human beings and it has ever had an immense
importance, it was a part of rituals, celebrations and of everyday life.
Rhythm has an essential influence on the human psyche, it was inborn to
each of us. From the moment of conception to the last day of human life,
our life is interwoven with the rhythms of the heart and pulsation of the
breath. Thus, the whole life we “dance” by the rhythm of day and night,
seasons of the year, puberty or ageing.
When I was a child, one of the most powerful experiences for me
of that time was the moment when the church-organ music was heard
from TV as musical accompaniment of some documentary film about heart
operation. I had willies, it gave me the creeps and I experienced a sort of
ecstasy connected with special feelings of guilt and with the need to share
that experience. My mother who was a passionate pianist during her youth
told me that the music that I heard and that captivated me so much
was very good. Since that time those willies are a sort of an indicator
of high-quality music and high-quality art in general.
During my studies at the secondary school of art we used to visit the
film club and during the projection of the film Death in Venice I heard
a music that fascinated me for the rest of my life. The longing, nostalgia,
passion and humbleness, euphoria, and immediately, thereafter, everlasting
doubts about the sense of existence. I sat huddled in the armchair and
tears poured on my face. Gustav Mahler, whose bust on the house in the
181
povšimnutí, byl pro mne najednou zjevením. Díky jeho hudbě jsem si
uvědomila, že je i moje vlastní tvorba vždy vykoupena znovuprožívanou
zkušeností, bolestnou a zároveň radostnou, dotýkající se bytí a nebytí.
Smaragdová zeleň je pak tou barvou, která hudbu Gustava Mahlera pro
mne symbolizuje nejvíc, pastózní a temná i lazurní a lehounká. Kontrast
temné a světlé, teplé a studené barvy, plocha i čára je oním věčným
pochybováním a hledáním ideální krásy a harmonie.
Malinovského Street in Jihlava I passed by without noticing before,
became a vision for me suddenly. Thanks to his music, I realized that also
my own creative work was always redeemed by an experience felt ever
newly, painfully and joyfully at the same time, touching the existence and
non-existence. Emerald green is the colour that symbolizes the music
of Gustav Mahler to me at the most, being it impasto, dark or glazy
and tender. The contrast between dark and light, warm and cold colours,
between the plane and the line, represents those everlasting doubts
and searching for a perfect beauty and harmony.
Eva und Hartmut Winde
Kunsthistorikerin und evangelischer Pfarrer i. R., Hamburg, Dezember 2008
Eva a Hartmut Winde
Gustav Mahler 2. Sinfonie
kunsthistorička a evangelický farář ve výslužbě, Hamburk, prosinec 2008
Den endgültigen Entschluss die 2. Sinfonie mit einem Chorfinale
abzuschliessen, fasste Mahler während der Trauerfeier für Hans von
Bülow am 29. März in Hamburg.
Gustav Mahler in einem Brief an Dr. Arthur Seidl (1897): „Ich
trug mich damals mit dem Gedanken, zum letzten Satz den Chor
herbeizuziehen und nur die Sorge, man möchte dies als äußerliche
Nachahmung Beethovens empfinden, ließ mich immer und immer
wieder zögern! Zu dieser Zeit starb Bülow und ich wohnte seiner
Totenfeier hier bei. – Die Stimmung in der ich dasaß und des Heimgegangenen gedachte, war so recht im Geiste des Werkes, das ich
damals mit mir herumtrug. – Da intonierte der Chor von der Orgel den
Klopstock-Choral ,Auferstehn!‘ – Wie ein Blitz traf mich dies und alles
stand ganz klar und deutlich vor meiner Seele!“
G. Mahler in einem Brief an Arnold Berliner (1894): „Der 5. Satz ist
grandios und schließt mit einem Chorgesang, dessen Dichtung von mir
herrührt.“
Druhá symfonie Gustava Mahlera
182
K definitivnímu rozhodnutí ukončit Druhou symfonii sborovým finále
dospěl Mahler během tryzny za Hanse von Bülowa, konané 29. března
v Hamburku.
Gustav Mahler o tom napsal ve dopise Dr. Arthuru Seidlovi (1897):
„Zabýval jsem se tehdy myšlenkou přibrat do poslední věty sbor a jen
z obavy, že by se to chápalo jako vnější napodobení Beethovena, stále jsem
znovu a znovu váhal. Tou dobou zemřel Bülow a já se zúčastnil tryzny
za něj. Nálada, s jakou jsem tam seděl a myšlenky na zesnulého byly zcela
v duchu díla, jímž jsem se tehdy obíral. – Vtom zaintonoval sbor od varhan
Klopstockův chorál: ,Vzkříšen!‘ – Zasáhlo mě to jako blesk a všechno bylo
v mé duši zcela jasné a srozumitelné!“
Gustav Mahler v dopise Arnoldu Berlinerovi (1894): „5. věta je velkolepá
a končí sborem, jehož text je ode mne.“
V prvním znění symfonie byl zhudebněn tento text: „Vzkříšen budeš,
vzkříšen budeš zas. A zjeví se ti milost Boží! Pohleď, to není zjevení, to není
In der ersten Fassung hat Mahler den folgenden Text vertont:
„Auferstehn, ja, auferstehn wirst DU. Und es erscheint die Herrlichkeit
Gottes! Und sieh da: es ist kein Gesicht. Es ist kein Sünder, kein
Gerechter, kein Großer und kein Kleiner. Es ist nicht Strafe und nicht
Lohn. – Ein allmächtiges Liebesgefühl durchleuchtet uns mit seligene
Wissen und Sein!“
Es existieren mehrere Endfassungen von dem Schlußsatz der 2.
Sinfonie. Mit der Zeit hat sich die Kantate mit 8 Strophen durchgesetzt.
Die ersten beiden Verse stammen von Friedrich Gottlieb Klopstock.
Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du,
Mein Staub, nach kurzer Ruh!
Unsterblich Leben
Wird, der dich rief, dir geben.
Wieder aufzublüh’n, wirst du gesät!
Der Herr der Ernte geht
Und sammelt Garben
Uns ein, die starben!
O glaube, mein Herz, es geht dir nichts verloren!
Dein ist, ja dein, was du gesehnt,
Dein, was du geliebt, was du gestritten!
O glaube: Du wardst nicht umsonst geboren!
Hast nicht umsonst gelebt, gelitten!
Was entstanden ist, das muß vergehen!
Was vergangen, auferstehen!
Hör’ auf zu beben!
Bereite dich, zu leben!
hříšník, ani spravedlivý, to není velikán, ani nikdo nepatrný. Není to trest
a není to odměna. Všemohoucí láska nás obdaří blahým poznáním a bytím!“
Existuje několik konečných znění závěrečné věty Druhé symfonie,
v průběhu doby se však prosadila kantáta o osmi slokách. Autorem prvních
dvou veršů je Friedrich Gottlieb Klopstock.
Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas
tvůj prach, až přijde čas!
Život ti věčný
vrátí Bůh nekonečný.
Jsi sémě, jež má vydat květ!
Pán – žnec jde, sklízí svět,
jak snopy snáší
pozemskost naši.
Ó srdce mé, věř, nic z toho nevymizí,
co tvé, po čem jsi toužilo,
vše, co zašlo, z mrtvých vstane!
Ó věř! Nepřišlos’ marně na svět cizí,
ne marně žilos’ v utrpení!
Jednou zhyne vše, co vzniklo kdysi,
vše, co zhyne, ať se vzkřísí!
Zanech vší bázně!
Života přijmi strázně!
Ó bolesti, jež krušíš vše,
z mé duše už zmizíš!
Ó smrti vševládnoucí,
teď porážku sklízíš!
183
O Schmerz! Du Alldurchdringer!
Dir bin ich entrungen!
O Tod! Du Allbezwinger!
Nun bist du bezwungen!
Na křídlech, jež se k boji vzepnou,
se v lásky žhavém vzmachu
povznesou z prachu
až k jasu, kterým mnozí slepnou!
Mit Flügeln, die ich mir errungen
in heissem Liebesstreben
werd’ ich entschweben zum Licht,
zu dem kein Aug’ gedrungen!
Na křídlech, jež se k boji vzepnou,
se vznesu z prachu!
Zemřu, abych mohl žít!
Mit Flügeln, die ich mir errungen,
werde ich entschweben!
Sterben werd’ ich, um zu leben!
Vzkříšeno, mé srdce, budeš zas,
brzy tvůj přijde čas!
Čím víc se chvěješ,
tím blíž k Bohu spěješ.
překlad Jiří Stromšík
Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du,
Mein Herz, in einem Nu!
Was du geschlagen
zu Gott wird es dich tragen.
(Mahlers Dichtung inspiriert von dieser Bibelstelle
– 1. Brief an die Korinthes 15, 36.)
184
(Mahlerova báseň je inspirována touto částí Bible
– První list Korintským 15, 36.)
Občanské sdružení Společenství za zřízení
pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Society
for the Erection of a Monument to Gustav Mahler
in Jihlava, civic association
Výbor / Committee:
Ing. Josef Poukar, předseda / Chairman
Petr Dvořák, místopředseda / Vice Chairman
PhDr. Ivan Žlůva, místopředseda / Vice Chairman
JUDr. Jiří Šimánek, tajemník / Secretary
Olga Poukarová, pokladník-hospodář / Treasurer
Čestní členové / Honorary members:
Dr. Ing. arch. Jaroslav Huňáček
Jiří Kuběna
doc. PhDr. Petr Spielmann, dr. h. c.
Členové / Members:
Marie Burianová
Eva Bystrianská
Mgr. Zdenka Coufalová
MUDr. Josef Ehl
Marina Grokhovskaya
Natalia Grokhovskaya
Viatcheslav Grokhovski st.
Vjačeslav Grokhovski ml.
Alexander Khristianov
Stanislava Kohnová
prof. Stanislav Krátký
Františka Jirousová
Juliana Jirousová
186
Obrazový doprovod / Pictures and Drawings
Jaroslav Kryl
prof. Radoslav Kvapil
Vadim Mazo (USA)
Jaromír Nerad (Kanada)
Ing. Milan Palák
Ing. Jaroslava Pešánová
Marie Svatošová
Miroslav Svatoš
Ladislav Šabacký
JUDr. Jan Ševčík
Jan Zhoř
Ljuba Zhořová
Hana Žáčková
Mgr. Jana Žlůvová
Na obálce, frontispisu, na straně 5, v oddílech I.1 a I.2 na stranách 15,
17, 18 (vpravo), 22, 27, 36, 42, 46, 51, 56 a v oddíle I.3 na stranách
73, 79, 92, 93, 99, 104 a 105 jsou jako obrazový doprovod použity
skici, technické nákresy a pracovní fotografie modelů Jana Koblasy
a ukázky z jeho dopisů.
Na stranách 18 (vlevo a uprostřed), 28, 54 a 132–134 jsou fotografie
z umělcova ateliéru v Hamburku, které pořídila v roce 2005 jeho
žena, výtvarnice Sonja Jakuschewa.
Fotografie modelů a busty na stranách 6, 10 a 13 pořídila rovněž
v roce 2005 Eva Bystrianská.
Obrazové přílohy na stranách 58, 60, 61, 62, 65, 66, 69 a 70 poskytl
Martin Laštovička.
Autory fotografií v oddíle I.3 jsou Eva Bystrianská (s. 116–121,
č. 35–38, 40–42, 44, s. 124, č. 49), Sonja Jakuschewa (s. 100,
č. 17, s. 102, č. 18, 19), Jan Koblasa (s. 84–85, č. 7–10), Lubomír
Maštera, Jihlavské listy (s. 96, č. 16), Ilona Muselová (s. 88,
č. 13, s. 89, č. 14), Josef Poukar (s. 106–107, č. 20–25), Pavel
Štingl (s. 74, č. 1, s. 108–111, č. 26–29, s. 118, č. 39, s. 120, č. 43,
s. 122, č. 45, 46, s. 128, č. 50), Radek Tulis, Magistrát města
Jihlavy (s. 112–113, č. 30–34), Jiří Varhaník, Jihlavské listy
(s. 81–82, č. 4–6) a Anna Vavríková (s. 123, č. 47, 48).
Fotografie 30. března 1939 vypálené jihlavské synagogy (s. 80, č. 2,
3) poskytl Ladislav Vilímek, fotografii tržnice v Benešově ulici
z dubna 2006 (s. 88, č. 12) Magistrát města Jihlavy a vizualizaci
parku z března 2006 (s. 89, č. 15) Jaroslav Huňáček. Návrh
funkčního členění prostoru tržnice a přilehlé Věžní ulice (s. 87, č. 11)
je reprodukován z Novin jihlavské radnice z prosince 2004.
On the cover, in the frontispiece, on the page 5, in sections I.1 and I.2 on
pages 15, 17, 18 (right), 22, 27, 36, 42, 46, 51, 56 and in the section I.3
on pages 73, 79, 92, 93, 99, 104 and 105, sketches, technical drawings
and working photographs of Jan Koblasa’s models and fragments
of his letters have been used, creating the visual supplement.
On pages 18 (left and in the middle), 28, 54 and 132–134, there are
photographs of the sculptor’s studio in Hamburg, made in 2005 by
his wife, visual artist Sonja Jakuschewa.
Photographs of models and the bust on pages 6, 10 and 13 have been
made by Eva Bystrianská also in 2005.
The picture documentation on pages 58, 60, 61, 62, 65, 66, 69 and 70
have been supplied by Martin Laštovička.
Authors of photographs in the section I.3 are: Eva Bystrianská (p. 116–
121, no. 35–38, 40–42, 44, p. 124, no. 49), Sonja Jakuschewa (p. 100,
no. 17, p. 102, no. 18, 19), Jan Koblasa (p. 84–85, no. 7–10), Lubomír
Maštera, Jihlavské listy (p. 96, no. 16), Ilona Muselová (p. 88,
no. 13, p. 89, no. 14), Josef Poukar (p. 106–107, no. 20–25), Pavel
Štingl (p. 74, no. 1, p. 108–111, no. 26–29, p. 118, no. 39, p. 120, no. 43,
p. 122, no. 45, 46, p. 128, no. 50), Radek Tulis, Council of Jihlava City
(p. 112–113, no. 30–34), Jiří Varhaník, Jihlavské listy (p. 81–82,
no. 4–6) and Anna Vavríková (p. 123, no. 47, 48).
Ladislav Vilímek supplied photographs (p. 80, no. 2, 3) of the Jihlava
synagogue, burnt down on March 30, 1939, Council of Jihlava City
furnished the photograph of the market place in Benešova Street made
in April 2006 (p. 88, no. 12) and Jaroslav Huňáček provided the park
visualization made in March 2006 (p. 89, no. 15). The functional layout
of the market place area and of the adjacent Věžní Street (p. 87, no. 11)
has been reproduced from Noviny jihlavské radnice newspaper dated
December 2004.
187
Obsah
Contents
7
11
Úvodem / Introduction
Poděkování / Thanks
I
19
21
25
29
37
43
55
59
1.
Jaroslav VYMAZAL / Jihlava Gustava Mahlera / Jihlava of Gustav Mahler
Jiří BĚHOUNEK / Gustav Mahler a Vysočina / Gustav Mahler and the Moravian Highlands
Václav JEHLIČKA / Evropan Gustav Mahler / Gustav Mahler European
2.
Josef POUKAR, / „Chci navrátit se v kraj svůj rodný, víc cizinou už nebloudit…“ / “I whish to come again to my native heath,
no more go about like the Wandering Jew…”
Jiří KUBĚNA / Můj Gustav Mahler (Pomník pro Jihlavu) / My Gustav Mahler (Memorial for Jihlava)
Petr SPIELMANN / Koblasův Mahler pro Jihlavu / Koblasa’s Mahler for Jihlava
Jan KOBLASA / Pár slov „na okraj“ / A few words “en passant”
Martin LAŠTOVIČKA – Vít DOLEŽEL / Vývoj architektonického návrhu Parku Gustava Mahlera v Jihlavě
/ History of the Architectural Design of Gustav Mahler’s Park in Jihlava
75
125
3.
Kalendárium. Vznik pomníku pohledem občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Calendarium.
Establishment of the monument from the perspective of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association
Výběrová bibliografie článků k pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Selected bibliography of articles concerning the monument
to Gustav Mahler in Jihlava
II
137
138
139
141
142
145
147
148
149
150
151
152
155
157
159
161
163
164
164
165
166
Helge ADOLPHSEN / Inspiration für Gustav Mahlers Auferstehungssymphonie im Hamburger Michel / Inspirace pro symfonii
Gustava Mahlera Vzkříšení v hamburském Michelu
Gabriela BEŇAČKOVÁ
Martin BIALAS / Gustav Mahler Jugendorchester
Georg BORCHARDT
Annamaria DUCATON / I met “one day”... Gustav Mahler / „Jednoho dne“... jsem potkala Gustava Mahlera
Johan GISKES / The Concertgebouw Orchestra and Gustav Mahler / Concertgebouw Orchestra a Gustav Mahler
Tomáš HALÍK
Werner HOFMANN / Über Gustav Mahler / O Gustavu Mahlerovi
Lukáš HURNÍK
Julian CHELA-FLORES / A point of view of a scientist on the music of Gustav Mahler / Pohled vědce na hudbu Gustava Mahlera
Jan KLUSÁK
Josef KOUTECKÝ / Vyznání / Confession
Ladislav KUPKOVIČ, Gustav Mahler
Otomar KVĚCH / Pár myšlenek o tvůrci Gustavu Mahlerovi / Some Thoughts about the Creator Gustav Mahler
Henry-Louis de LA GRANGE
Blanka LÖBLOVÁ
Václav MALÝ
Donald MITCHELL
Eveline NIKKELS / My love for Mahler / Má láska k Mahlerovi
Richard NOVÁK / Gustav Mahler 2010
Erich Wolfgang PARTSCH
167
169
170
172
174
175
177
178
179
180
181
182
186
187
Heinz G. PRIBIL / Zwischen Kalischt und Grinzing. Mein Leben auf den Spuren von Gustav Mahler / Mezi Kalištěmi a Grinzingem.
Můj život ve stopách Gustava Mahlera
Hermann RAUHE / Gedanken zum Gustav Mahler-Park in Iglau, gestaltet von Jan Koblasa / Úvahy o Parku Gustava Mahlera
v Jihlavě vytvořeném Janem Koblasou
Václav RIEDLBAUCH / Gustav Mahler
Antonín ROUS / Mahlerův pomník v Jihlavě / The Monument to Mahler in Jihlava
Milan SLAVICKÝ / Gustav Mahler
Petr SPIELMANN / Můj Mahler / My Mahler
Antonín TUČAPSKÝ / Gustav Mahler
Vladimír VÁLEK / Můj vztah k hudbě Gustava Mahlera / My Relation to the Music of Gustav Mahler
Bohuslav VÍTEK / Různorodý mahlerovský svět / Diversified Mahler’s World
Petr VRONSKÝ
Irena WAGNEROVÁ
Eva und Hartmut WINDE / Gustav Mahler 2. Sinfonie / Druhá symfonie Gustava Mahlera
Občanské sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Society for the Erection of a Monument
to Gustav Mahler in Jihlava, civic association
Obrazový doprovod / Pictures and Drawings
Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě / Gustav Mahler’s Monument in Jihlava
Vydáno k odhalení pomníku dne 7. 7. 2010 / Issued on the occasion of the unveiling ceremony held on 7. 7. 2010
K vydání připravil / Editor Petr Dvořák
Překlad / Translation Nora Martišková
Překlad německých textů / German translation Lada Petránková
Obálka, grafická úprava a sazba / Cover, layout, setting Eva Bystrianská
Vydalo občanské sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Issued by the Society
for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association
Redakční práce / Editorial work Petr Dvořák
Tisk / Print EKON Jihlava
Počet výtisků / Number of copies 600
První vydání / First edition
Jihlava 2010
Publikace byla vydána s finanční podporou kraje Vysočina. / Publication has been issued
with financial aid of the Vysočina Region authority.