vztah struktur, stratigrafie a krasovění ve
Transkript
vztah struktur, stratigrafie a krasovění ve
46 VZTAH STRUKTUR, STRATIGRAFIE A KRASOVÌNÍ VE ZBRAOVSKÝCH ARAGONITOVÝCH JESKYNÍCH Relation of structures, stratigraphy and karstification in the Zbraov Aragonite Caves Josef Havíø1, Ondøej Bábek2, Jiøí Otava3 Ústav fyziky Zemì, PøF MU, Tvrdého 12, 602 00 Brno a Èeská geologická sluba, Leitnerova 22, 658 69 Brno; e-mail:[email protected] 2 Katedra geologie PøF UP, tø. Svobody 26, 771 46 Olomouc; e-mail: [email protected] 3 Èeská geologická sluba, Leitnerova 22, 658 69 Brno; e-mail [email protected] 1 (25-14 Valaské Meziøíèí) Key words: Upper Devonian, conodonts, joints, thrust faults, cleavage Abstract The influence of structural pattern and stratigraphic relations on karstification of Upper Devonian limestones of the Macocha and Líeò formations is discussed. Subvertical joints are considered as main factor controlling the development of cave corridors. Locally the directions of passages are influenced by faults. The time gap of two conodont zones documented within the caves most probably corresponds to the most karstified zone of the whole region. Recently, a new adit uncovered small thrust faults in crinoidal and nodular limestones with the common regional SE vergency. Úvod V rámci základního geologického mapování oblasti Maleník Poodøí, projektu 6207 ÈGS jsme se pokusili propojit nìkolik výzkumných metod na pomìrnì malé ploe. Dùvodem je výjimeènost a pestrost geologických jevù v této mimoøádnì zajímavé Národní pøírodní památce (oficiálnì vyhláena 8/7/2003). Témìø ve vech pøípadech bude mono výsledky výzkumu aplikovat na irí okolí. Èlánek pouze informuje o prvých výsledcích, podrobnìjí informace budou publikovány samostatnì a budou korelovány se irím okolím v rámci mapování na listu 1:25 000 Kelè 25-141. Strukturní pomìry a jejich vliv na prùbìh chodeb Krasové dutiny mají v prostoru Zbraovských jeskyní výrazný vertikální charakter. Bohuel vak není k dispozici dostateènì pøesný plán jeskyní, který by umonil statisticky vyhodnotit orientaci krasových dutin ve vertikálních øezech. Na základì pøesného horizontálního plánu Zbraovských jeskyní byly orientace krasových prostor zobrazeny jednoduchým síovým modelem, v nìm byly jednotlivé úseky pøirozených (krasových) chodeb nahrazeny orientovanou úseèkou (obr. 1). Jeskynní chodby jsou orientovány pøevánì ve smìru ZSZVJV a SZJV (obr. 2). Orientace jeskynních chodeb byla porovnána s orientacemi ploných struktur, které byly mìøeny v prostorách návtìvní trasy, v Prokopovì jeskyni, v Jeskyni smrti a v první èásti novì raené toly (v blízkosti Zasedacího sálu). Velmi zøetelným ploným prvkem dobøe pozorovatelným ve vápencích v celém prostoru Zbraovských jeskyní jsou plochy foliace uklánìjící se pøevánì k SZ (obr. 3). Deformaèní pùvod této foliace byl jednoznaènì doloen Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2003, Brno 2004 ji v pøíspìvku teffana a Melichara (1996). Ve východní èásti má foliace pøevánì charakter kliváových puklin. V západní èásti jeskynních prostor pak plochy deformaèní foliace omezují drobné (øádovì decimetrové a metrové) tektonické upiny karbonátù. Se vznikem upinové stavby vápencù souvisí také vznik vìtích tektonických struktur uklánìjících se pøevánì k SZ (obr. 3). Nejdùleitìjí z tìchto struktur je tektonická zóna oznaèena Stáhalíkem v roce 1997 jako dislokace køtitelnice (viz Stáhalík 19972000), její jednotlivé plochy se významnì podílí na prostorovém omezení krasových dutin v sz. èásti Zbraovských jeskyní. Ve vech pøípadech bylo u tìchto tektonických struktur pozorováno stáèení ploch deformaèní foliace do plochy dislokace (na øadì míst mají dislokace a charakter mezifoliaèních prokluzù), co svìdèí o genetickém vztahu mezi dislokacemi a foliací. Èasté jsou pøízlomové vrásy decimetrových rozmìrù ukazující na pøesmykový charakter dislokací. Dislokace se velmi èasto se vìtví a pøecházejí jedna do druhé. Jejich plochy jsou nerovné, jak hodnoty azimutu smìru tak i hodnoty sklonu varírují v pøípadì jednotlivých ploch a o desítky stupòù. K SZ uklonìné dislokace lze pokládat za plochy omezující velké tektonické upiny øádovì nejménì desetimetrových èi stametrových rozmìrù. Zjitìná komplikovaná upinová stavba vápencù byla vytvoøena v prùbìhu variské deformace pøi kompresi orientované pøiblinì ve smìru SZ-JV. Jak na plochách foliace tak i na plochách dislokací je tato komprese doloena kinematickými indikátory ukazujícími na pøesmykové pohyby. Deformaèní foliace i dislokace vak byly po vzniku upinové stavby nìkolikrát opìt reaktivovány, o èem svìdèí dalí (mladí) kinematické indikátory dokládající následné pohyby charakteru poklesù, ikmých násunù i ikmých poklesù. Dalími strukturami pozorovanými v prostorách Zbraovských jeskyní jsou pukliny. Nelze na nich doloit 47 Zbraovské aragonitové jeskynì Podle Mgr. V. Ouhrabky, 2001 ZJ/3 Z/J2 Z/J4 Z/JSmrti Z/J5 Z/J6 Z/J1 Obr. 1 Schematický nákres síového modelu orientace krasových chodeb Zbraovských jeskyní a lokalizace vzorkù na konodonty. Fig. 1 Schematic net model of orientations of natural corridors in the Zbraov caves.and localisation of the conodont samples. významnìjí støiný pohyb, jen zcela výjimeènì bylo na tìchto plochách nalezeno rýhování ukazující na jejich reaktivaci a jen v jednom pøípadì bylo toto rýhování nalezeno na ploe její rozmìr pøesahoval rozmìr krasové dutiny. Pukliny mají rovné plochy, které pøesekávají ale vzájemnì neposouvají plochy foliace, pøípadnì jsou na plochách foliace a na plochách k SZ upadajících dislokací ostøe zakonèovány. Nìkdy na ostøe ukonèené pukliny navazují po øádovì centimetrovém odsazení nové puklinové plochy (step-over). V prostorách U jeka bylo pozorováno køíení velké strmé pukliny s dislokací náleející k tektonické zónì køtitelnice. ádná z ploch druhou strukturu neodsazovala, co dokazuje jednak mení stáøí strmé pukliny a jednak neexistenci významnìjího støiného pohybu podél této puklinové plochy. Pukliny jsou pøevánì strmé (a subvertikální), jejich orientace je ovem velmi nejednotná (obr. 3). Nejèetnìjí jsou pukliny smìru SJ a SZJV a SSZJJV (obr. 2), které jsou ovem reprezentovány pøedevím drobnými sekundárními plochami. Podobnì také systém strmých puklin smìru pøiblinì SVJZ je tvoøen zejména drobnými sekundárními strukturami. Primární pukliny reprezentované rozsáhlými rovnými puklinovými plochami, jejich rozmìr pøesahuje rozmìr krasových dutin (vèetnì velkých dómù) jsou orientovány pøedevím ve smìru ZSZVJV a SZJV (obr. 2) a jsou bez výjimky strmì uklonìné èi vertikální (obr. 3). Primární pukliny tak vytváøí systém, který je pøiblinì kolmý na plochy omezující tektonické upiny (plochy deformaèní foliace a s ní spjaté dislokace). Porovnání pøednostní orientace jeskynních chodeb s orientacemi ploných prvkù ukazuje úzký vztah chodeb k primárním puklinám. Drobné odchylky v pøednostní orientaci chodeb a primárních puklin smìru ZSZVJV a SZJV jsou statisticky nevýznamné. Extrémnì vysoké hodnoty sklonu primárních puklin velmi usnadòují jejich vyuití pøi tvorbì vertikálních krasových struktur (komínù a pod.), které hrají v hranickém krasu významnou úlohu. Ostatní ploné struktury se na celkové orientaci jeskynních prostor podílejí výraznì mení mìrou, lokálnì vak mohou také hrát dùleitou roli pøi omezení krasových dutin. Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2003, Brno 2004 48 Litologie a litostratigrafie vápencù, jejich deformaèní postiení N 0° N 0° 90 ° 90 ° 27 0° 27 0° N = 135 N = 129 18 0° 18 0° smìry puklin (vechny plochy) strikes of joints (all planes) smìry deformaèní foliace strikes of cleavage N 0° N 0° 90 ° 27 0° 90 ° 27 0° N = 15 N = 192 18 0° 18 0° smìry primárních puklin strikes of master joints smìry jeskynních chodeb strikes of cave corridors Obr. 2 Rùicové diagramy smìrù ploných struktur a jeskynních chodeb v prostoru Zbraovských jeskyní. Fig. 2 Rose diagrams of orientations of planar structures and natural corridors in the Zbraov caves. Deformace sedimentární výplnì krasových dutin V novì raené tole (Barborka) v metrái 40 byly nalezeny jíly rudického typu, které byly postieny køehce duktilní kompresní deformací. Deformace se projevila mj. vznikem drobných dislokací s ohlazenými plochami a s rýhováním ukazujícím na pøesmykový charakter pohybu (pøesmyky, ikmé pøesmyky). Pozorovaná deformace je jak svým stylem, tak orientacemi vytvoøených køehkých poruch velmi podobná deformaci zjitìné v roce 2003 v totoných sedimentech v dutinách vápencù macoského souvrství v lomu Skalka (Cementárna Hranice). N N N = 1 29 póly deformaèní foliace poles of cleavage U vchodu do ZAJ jsou odkryty svìtle edé vápence s plasticky deformovanými relikty amfipor, rugózních korálù a krinoidù, které interpretujeme jako vilémovické vápence. Jejich mocnost ve smìru kolmém na foliaci je 5,5 m. Z tìchto vápencù nebyl odebrán ádný vzorek na konodonty. V jejich nadloí vystupují masivní, hrubozrnné kalciarenity a jemnozrnné kalciturdity s podpùrnou strukturou klastù. Mikroskopicky se jedná o hrubozrnný packstone s mikrosparitickou matrix. Mezi alochemy dominují fragmenty a kolumnály krinoidù, max. velikost 6,0 mm, dále ostrohranné drobné úlomky fosforitù a drobná bioklastová dr. V horninì jsou patrné stopy tlakového rozpoutìní v podobì fitted fabric. Ve stìnì byly zastieny èoèkovité ilky s nepravidelným prùbìhem, s mocností a 3 cm, vyplnìné koncentrickými vrstvami tmavì edého a èerného hrubozrnného fibrózního kalcitu. Kalcitová výplò je silnì deformovaná, deformace se projevuje výrazným zakøivením dvojèatných lamel. Koncentrickou stavbou a barvou výplnì se tyto ilky výraznì lií od posttektonických ilek vyplnìných bílým kalcitem. Mocnost tohoto sledu kolmo k foliaci je 6,0 m. Z báze krinoidových kalciarenitù (obr. 1 a 5) byl odebrán konodontový vzorek Z/J-6 (5,5 m nad bází profilu). Lavicovité krinoidové kalciarenity a kalcirudity byly rovnì zastieny v únoru 2004 pøi dokumentaci pøirozené dutiny (Barborka) na ni narazila prùzkumná spojovací tola. Výrazný litologický kontrast s nadloními hlíznatými a plástevnatými vápenci umonil dokumentovat a mìøit strmé drobné pøesmyky s jv. vergencí (obr. 4 ) V nadloí krinoidových kalciarenitù, podél náhlé litologické hranice vystupují tmavì edé a èerné kalcilutity, které s rychle støídají s neprùbìnými nebo prùbìnými laminami vápnitých bøidlic. Tyto vápence interpretujeme jako laminované nebo hnìvotínské vápence. Mikroskopicky se jedná o lime mudstone s vzácnými a velmi drobnými bioklasty, pøevánì spikulami, drobnými krinoidy a radioláriemi, které plavou v jemnozrnné mikosparitické matrix. Pøi bázi profilu se tyto kalcilutity støídají podle ostrých zrnitostních hranic s jemnozrnnými kalciarenity wackestone s fragmenty a kolumnály krinoidù místy s obrùstajícím syntaxiálním tmelem, drobnými bioklasty a tenkými, vyválcovanými intraklasty, které plavou v mikroN N= 9 póly velkých dislokací poles of major faults Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2003, Brno 2004 N = 1 35 póly puklin (vechny plochy) poles of joints (all planes) Obr. 3 Konturové a bodové diagramy pólù ploch deformaèní foliace, zlomù a puklin v prostorách Zbraovských jeskyní. Fig. 3 Contoured and point diagrams of the cleavage planes, faults and joints in the Zbraov caves. 49 Také vechna ostatní publikovaná biostratigrafická data z laminovaných vápencù v blízkosti Teplic nad Beèvou a z hranické propasti spadají do zóny Pa. marginifera (Bábek a Novotný 1999, Dvoøák a Friáková 1978). Na základì úloných pomìrù vyplývá, e zóna Pa. marginifera vyvinutá v této litofacii pravdìpodobnì dosahuje mocnosti a okolo první stovky metrù, alespoò ve smìru kolmém k foliaci. Tektonické procesy související s vývinem foliace (= laminace) vak mohly pùvodní pravou mocnost sedimentu pøed deformací znaènì zkreslit (opakování stratigrafického sledu, izoklinální vrásy, vysoký úhel mezi pùvodní vrstevnatostí a deformaèní foliací). Závìry Prvními výsledky studia vzájemných souvislostí krasovìní, strukturní geologie a stratigrafie ve svrchnìdevonských vápencích Zbraovských aragonitových jeskyní (ZAJ) lze struènì shrnout do následujících poznatkù: 1) Nejpøíznívìjím strukturním prvkem pro vývoj jeskynních chodeb byly subvertikální primární pukliny (viz obr. 1 a 2). Vliv zlomù je pouze lokální. sparitické matrix. Silné deformaèní postiení se projevuje zakøivením dvojèatných lamel syntaxiálního kalcitu a rozposouváním blokù kalcitu podél dvojèaných lamel do podoby knih na regále (book-shelf structure). Tyto vápence jsou odkryty v celkové mocnosti cca 55 m kolmo k foliaci a pokraèují a na konec jeskynì do Jurikova dómu a jeskynì Smrti. Z tohoto sledu bylo odebráno 6 konodontových vzorkù: Z/J-5 (13 m nad bází profilu), Z/J-4 (23 m), Z/J-3 (36 m), Z/J-1 (48 m), Z/J-2 (57 m) a Z/J.Smrti (65 m). Úloné pomìry, petrografie a biostratigrafická data spoleènì svìdèí pro to, e v ZAJ je zachován sedimentární pøechod od vilémovických vápencù do vápencù laminovaných (hnìvotínských). Do svrchní èásti vilémovických vápencù mùeme øadit i èást profilu v intervalu 5,5 a 13,3 m s hrubozrnnými a jemnozrnnými krinoidovými kalciarenity. Stáøí vilémovických vápencù v ZAJ spadá do frasnského zónového intervalu Pa. punctata a sp. Pa. rhenana. "parallel lamination" (foliation) crinoid fragments sv. Pa. rhomboidea - sp. Pa. marginifera FAMENNIAN Líeò Fm., Hnìvotín Mbr. Z/J2 radiolarians Z/J1 Z/J3 sponge spicules Z/J4 20m Z/J5 15 10 neptunian dikes rugose corals crinoid ossicles Calcirudite (float/rudstone) 0 (?) platy stromatoporoids pack/grainstone 5 wackestone Z/J6 Calcilutite (lime mudstone) Pa. gigas hiatus (Pa. linguiformis - Pa. crepida Zone) FRASNIAN Mezi vilémovickými a laminovanými vápenci je vyvinut mohutný hiát zahrnující konec frasnu a èást spodního famenu, zóny Pa. linguiformis a sv. Pa. crepida. Právì v souvislosti s tímto hiátem patrnì vznikaly dutiny pozdìji vyplòované famenským sedimentem. Tyto dutiny mohly vznikat v dùsledku vynoøení a karstifikace nebo jako klasické neptunické íly, tzn. brekciací horniny v dùsledku tektonického neklidu. Od zóny Pa. rhomboidea (svrchní èást spodního famenu) výe je obnovena sedimentace, tentokrát relativnì hlubokovodních, pelagických karbonátù. Zahájení sedimentace je patrnì provázeno výplní pøedchozích dutin fibrózním kalcitovým cementem, který obsahuje famenské konodonty. Celá mocnost pelagických (laminovaných) vápencù na profilu (55 m) spadá do intervalu sv. Pa. rhomboidea a sp. Pa. marginifera. Z/J.Smrti Macoch Fm. Vilémovice Mbr. Obr. 4 Doklad upinové stavby vápencù drobný pøesmyk dislokující litologické rozhraní hlíznatých a krinoidových organodetritických vápencù (smìr pohybu generelnì k JV). Fig. 4 Prove of sliced architecture of limestones small thrusts shifting the lithological border of nodular and crinoidal biodetrital limestones. Direction of movement generally to SW. Calcarenite Obr. 5 Stratigrafický a litologický profil ZAJ ve smìru kolmém na klivá (foliaci). Fig. 5 Stratigraphic and lithologic section in the caves perpendicular to cleavage. Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2003, Brno 2004 50 2) Konodontová stratigrafie odhalila, e ve vápencovém profilu ZAJ v intervalu frasn famen chybí dvì konodontové zóny (viz obr. 5), co mohl být faktor, který primárnì pøíznivì ovlivnil intenzitu krasovìní a vznik systému. 3) Klivá (støední úklony k SZ) i vergence pøesmykù (k JV) v ZAJ je v souladu s okolním regionálním trendem a je velmi èitelná na litologickém rozhraní krinoidových a hlíznatých vápencù v dutinách na nì narazila nová tola (obr. 4) Podìkování Podìkování kolektivu autorù patøí Barboøe imeèkové, vedoucí správy Zbraovských aragonitových jeskyní a její pracovní skupinì, za vytvoøení skvìlých pracovních podmínek, zpøístupnìní archivních materiálù a stálou podporu. Literatura: Bábek, O. Novotný, R. (1999): The Hnìvotín Limestone Neostratotype Locality Revisited: A Conodont Biostratigraphy and Carbonate Microfacies Approach, Moravia, Czech Republic. Acta Univ. Pal. Olom, Fac. Rer. Natural., Geologica, 36, 6368. Olomouc Bábek, O. Sedlák, P. (2000): Konodontová biostratigrafie hádsko-øíèských vápencù u Grygova. Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1999, 7881. Brno Bábek, O. Kalvoda, J. (2001): Compositional Variations and Patterns of Conodont Reworking in Late Devonian and Early Carboniferous Calciturbidites (Moravia, Czech Republic). Facies, 44, 211226. Erlangen Dvoøák, J. Friáková, O. (1978): Stratigrafie paleozoika v okolí Hranic na Moravì. Výzk. Práce Ústø. Úst. Geol., 18ú, 5 50. Praha Friáková, O. (1964): Konodonti z manticocerasového stupnì hranického devonu. Vìst. Ústø. Úst. geol., 39, 1, 1317. Praha Friáková, O. (1972): Stratigrafie hranièních zón devon / karbon v jiní facii paleozoika u Hranic na Moravì. MS, 60 p. PøF UJEP Brno Chlupáè, I., Zikmundová, J., Zukalová, V. (1969): Fauny moravského devonu a jejich paleogeografické vztahy. Vìst. Ústø. Úst. geol, 44, 3, 155156. Praha Krejèí Z. (1991): Konodontová spoleèenstva svrchního devonu na Moravì. (MS) Kandidátská disertaèní práce, ÈGÚ Brno, 100 str. Stáhalík, J. (19972000): Strukturní mapa ZAJ torzní podklady, rukopisné vysvìtlivky a poznámky, kopie map. MS archív ZAJ (zaarchivováno 12.11.2001) teffan, M. Melichar, R. (1996): Tzv. plástevnaté vápence a tektonika Hranického krasu. Semináø Skupiny tektonických studií, Jeseník 26.29.duben 1996, Program, abstrakta, exkurzní prùvodce, 48. Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2003, Brno 2004
Podobné dokumenty
Trichinella, Trichuris, Ancylostoma, Strongyloides 2013
Zdroj: Atlas of Medical Parasitology, foto: S.Ferrero MD,
I.Arnaudo MD, M. Bellucci Sessa MD, A.P.Pisacane MD
KARBONÁTOVÁ SEDIMENTÁRNÍ TĚLESA I. Jejich vznik a vývoj
s opačnou orientací karbonátových skupin. Teprve tyto dvojvrstvy jsou pak prokládány kationty.
K opakování úplně stejné strukturní roviny nastává až po dvou těchto CO3 2, -dvojvrstvách
(s proložený...
Závěrečná zpráva o studijním pobytu „Péče o krajinu“ v Českém
(zemìdìlském pùdním fondu), III. zóna má ji pøevánì pole ZPF = 4476 ha, lesy = 109 ha. Celkovì
lze øíci, e v CHKO Èeský kras je nedostateèné mnoství luk a pastvin (pøevauje les a pole) a zárov...