Střílejte po sobě! - Dream Factory Ostrava
Transkript
Střílejte po sobě! - Dream Factory Ostrava
MAGAZÍN FESTIVALU DREAM FACTORY OSTRAVA 2013 ČT 2 3 3 SNÁŘ Z TOVÁRNY K 6 . Č E R V NA 01 Dream Factory V E RT Ve stopě oběť hoří Festivalové publikum se skládá z různorodých skupin, takže není výjimkou, že člověk osamělým výbuchem smíchu prořízne nastalé ticho – ale co se zdá jako nepřátelství, může leckdy být i soustředěné mlčení. Panáky z bezedných zdrojů nedocházejí, stejně jako prášky všeho druhu z přenosných pohotovostních lékárniček, umění je život a život je umění; bez farmaceutického průmyslu by to stejnak nebylo ono. Přespolní umělci si odváději místní dívky pod křídlem, zenová zahrada velvyslanectví se zas neobjevila v tajence křížovky, nad městem svítá a přicházející den pomalu rozptyluje mlhu téměř londýnskou, jež se těmi ostravskými ulicemi oné noci tak rozmarně rozvalovala. Přestalo pršet a zdá se, že aspoň tady na Ostravsku se povodní být nemusíme. Dnes mám rande so svojim mestom, nejdem do baru len tak chodím... slavnou píšničku Tublatanky před časem potkalo oživení v podobě nového klipu, který byl zároveň předvolebním klipem jistého žilinského pankáče. A to nemluvím o časech, kdy inspiro(pokračování na další straně) Střílejte po sobě! Spíš než penis znepokojují mě vousy. Nejlepší Obama je únor a nezpomeňte na vepřový sprej! Na srandičky tu máte zasáhovku, tady se pracuje! A co když přijde Rázlová? Těžko uvěřit, že tady začínala jako vrátná. Některý lidi jsou sympatický jen na fotkách. Vyvenčí někdo Halíka? Neuvěřitelný, drtivý rytmus natlakované komedie, z níž si ani naponěkolikáté nezapamatujete ani třetinu, co třetinu, kdyby aspoň pětinu vtipů, hlášek, hříček, míček, point (třeba tu s klepety), historek, zápletek, narážek, zarážek, vyrážek. Člověk se u toho zpotí jak varan. Toť duo Tobiáš–Nebeský ve vrcholné formě, toť kostýmy Jany Prekové jak z nejdivočejších snů, toť herecký ansámbl Zábradlí utržený ze řetězu. Asi jim radil i Miloš Brázda, možná sám velký Grossmann. „Nemusí to nic znamenat, ale mohlo by“. Tady neplatí jeden za jednoho, všichni táhnou provaz. Nejsem tak tlustá jak vypadám. Váš tón se mi nelíbí. Chcete mě sbalit? Vojtěch Varyš váni písní vytvořili Filip Nuckolls a hoši z divadla M.U.T. v pražské Komedii kouzelnou jízdu jménem Praha-kořist (nebo se to jmenovalo jinak? Je to tak dávno). Ačkoli si to o mně mnozí zcela nezávisle na faktech i na sobě navzájem myslí, rodilý Ostravák bohužel nejsem, ale tuhle písničku od Tublatanky si právě tady zazpívám vždycky rád. I když mě jinak, stejně jako Becketta, bere spíš ta beretta. Martin Macháček: Svůj žánr jsem už našel Když už jsem v té Ostravě! S Martinem Macháčkem, dramatikem, performerem, kritikem a vůbec klíčovou osobou kožíškového uměleckého života, který na festivalu představil svou show Mrkev v řiti a křik, jsme si povídali v klubu u Bezručů obklopeni jeho spolupracovníky a fanynkami. Rozhovor nečekaně zahájil přímo sám zpovídaný. Začátek května. Píšu mail Vojtovi (Varyšovi), aby dojel do Kladna na premiéru inscenace Dana Špinara „Miláček“, kterou dramaturguju. A Vojta mě na oplátku prosí, zda bych – v rámci svého ostravského pobytu na Dream Factory – nenapsala něco do zpravodaje „Snář z továrny“, který bude redigovat. Slibuju. Koneckonců, slibem nezarmoutíš. Začátek června. Z Prahy do Ostravy odjíždím v pondělí ráno. Zaplavená Praha, nálada pod psa a v tašce laptop napadený záhadným virem, který jsem si den před tím nechtěně stáhla z Twitteru dramatika D. C. Jacksona, autora, jehož hru („Můj romantický příběh“ – nenápadná reklama!) začínáme tentýž den s režisérem Danem Špinarem zkoušet u Bezručů. Po složité logistice – já na nádraží v Libni (jinam se kvůli uzavírce dopravy nemůžu z Vysočan dostat) a Dan na Hlaváku – sedíme konečně i s Danovou (krátkosrstou) kolií Agnes v kupé. „Nevadí Vám, že se tady netopí? Nevěděla jsem, jestli tenhle vlak vůbec vyjede, tak jsem radši ani nezapínala topení,“ ptá se průvodčí. Do Ostravy se vracím – když nepočítám krátké jednodenní návštěvy – téměř po čtyřech letech. Příležitost k takové lehce osobní bilanci. Cesta se vleče a v hlavě naskakují útržky vzpo- Vojtěch Varyš Co o mně víte, co si o mně myslíte? Víme vůbec něco o někom? (pauza, restauarční hluk, Kobox pronáší přípitek) Co tvůj mindrák z nedostatečného kožíšku? To je vlastně osobní téma, ne? Ne, to je spíš proto, aby tam nějaké téma vůbec bylo. Ale tam je přece spousta témat. Ano, ale... partneři Dream Factory Ostrava 2013 Ty nám nechceš prozradit, co za tím je. Asi ne, no. Už jsi našel svůj žánr? To rozhodně. Hentai. Kolik už jsi vlastně napsal divadelních textů a jakou pozici mezi nimi má Mrkev? Těch textů už je asi deset, možná patnáct. Mrkev je zvláštní tím, že to vlastně celé shrnuje. Je to kompilát těch nejpodivnějších a nejzábavnějších věcí ze všeho, co jsem napsal. Tedy mě to tak aspoň připadá. Státní fond kultury České republiky Jak tě baví ta performativní složka, když si to sám prezentuješ? Ta mě baví moc. Neuvažoval jsi přejít z formátu scénického čtení do plnohodnotnější inscenace, že bys to hrál bez papíru? Přemýšlel. Nevím, jestli bych měl takovu disciplínu, ale je pravda, že bych se to asi nemusel učit celé slovo od slova, stačily by záchytné body. A nemyslíš, že ta stylizace stydlivého a nesmělého hocha, jak jsi hrál i tady v Mrkvi, už se trochu přejídá? Taky mě to napadlo, ale především to není stylizace. Já opravdu jsem nesmělý. Své hry si obvykle sám režíruješ, nezajímalo by tě do budoucna zůstat jen u psaní, svěřit to nějakému divadlu či režisérovi a nemít s tím výsledným tvarem už nic společného? Nebo by ti to vadilo? Určitě nevadilo. Mým snem je vytvořit autorsko-režijní tandem, s tím, že já bych zůstal jen u toho psaní. V tomhle směru mě právě fascinuje spolupráce dvojice Egon Tobiáš – Jan Nebeský. Cítíš napětí mezi psaním o divadle a psaním pro divadlo, tedy mezi kritikou a vlastní tvorbou? Obojí je kreativní práce. Nemělo by to být suše svazující, ale ne každý to tak bere. Obojí jsou výsadní tvůrčí disciplíny a tak by se k tomu mělo přistupovat. Vojtěch Varyš mínek, respektive flashbacky toho, co se mi vybaví, když se řekne Ostrava… Ostrava! Moje spolužačka z olomoucké uměnovědy a úhlavní kamarádka Alice. Francouzská kavárna na Stodolní. Eroticky podbarvený hlas Romana Svobody v pořadu Na stopě. Ale především Bezruči a tři roky mého života, ohraničené letopočty 2005–2008. Hodinové zpoždění z Prahy se v Kolíně změnilo na téměř dvouhodinové. To to pěkně začíná, napadá mě. A ke všemu ten vir… Přemýšlím, jestli je to s počítačovým virem stejné jako s lidským – čím delší inkubační doba, tím horší léčení a delší rekonvalescence. „Dámy a pánové, kvůli zaplavené trati jedeme nyní rychlostí pět kilometrů za hodinu!“ Dan usilovně vzdychá a Agnes rezignovaně a smutně hledí před sebe. Začátek zkoušky nestihneme. Vstávání ve čtyři ráno se ukázalo jako zhola zbytečné.Rozmýšlím si svůj úvodní fejeton do Snáře z továrny. Nic mě nenapadá. Představuju si, jak zákeřný vir pomalu požírá všechny soubory v mém notebooku. Po půldenním martyriu vystupujeme ve Svinově. Leje. Možná si s sebou kromě počítačového viru vezeme i nějaký vir špatného počasí. Promrzlá si na zkoušce dávám grog. Normálně piju víno, ale když jsem v té Ostravě… Odpoledne se potácím mezi provazci deště a hledám opravnu, kde by můj vir zlikvidovali. Nápad stále nikde. Promiň, Vojtěchu. V noci, v Alicině bytě, zapínám její notebook a otevírám mail. Vojtěch se mě (nenápadně) ptá, na co se na Dream Factory nejvíc těším… Druhý den po zkoušce si ve FRANCOUZSKÉ KAVÁRNĚ dávám palačinku se slaninou. Normálně slaninu nejím, ale když jsem v Ostravě… Večer si v klubu ve Vojtěchově úvodníku přečtu, že prý jsem příležitostně ironická a přátelská. Ráda bych si tak připadala, možná by mě něco napadlo. Vyzvedávám laptop z počítačové nemocnice. Vpravdě lidová cena za odvirování mi vhání slzy do očí. V Praze bych stejnou službu pořídila několikanásobně dráž! Jenže – teď už nemám žádnu výmluvu, proč ten fejeton nemůžu napsat. Před kladenským Vinnetouem sedíme s Alicí a Danem u Bezručů. Popisuju úspěšný boj s virem. „Víš, že teď mluvíš jinak?“ říká Dan. „Jak jinak?“ „No, tak děsně… spisovně!“ „Ale já tak v Ostravě mluvím vždycky! Zvlášť, když se bavím s Alicí!“ „No jo, ale Ty tak mluvíš i do telefonu…“ „No, normálně tak nemluvím. Ale když jsem v té Ostravě…“ Po Vinnetouvi, na zahajovacím večírku, se propojí mé dva oblíbené divadelní světy. Bezruči a Městské divadlo Kladno, má bývalá působiště. Všichni se překotně seznamují. Kladenský (ex)kolega Tomáš (Petřík) vypráví mému bezručáckému (ex)kolegovi Tomáši (Dastlíkovi), že nemůže zapomenout na jeho Evžena (Oněgina). Dokonce si prý nechal (ex)kolegou (ostravským i kladenským!) Honzou (Vlasem) dovézt z Ostravy do Kladna placku s jeho portrétem. Dojímáme se tím společně všichni tři. S nástupem noci se oba divadelní světy propojují ještě více. Některým kladenským kolegyním vlhnou… oči a rády by se se svými ostravskými kolegy propojily úplně. A naopak. Začíná nenápadné oťukávaní a zjišťování, zda je zájem i na druhé straně. Ke (kdysi) obligátní otázce „chceš?“ přichází i podstatná otázka dnešní doby – zjišťování sexuální orientace (či preference) dotyčného (či dotyčné). V tuto chvíli se stává má osoba nepostradatelnou. Jsem znalkyní obou táborů, tudíž na tyto otázky mohu zasvěceně odpovědět. I když, kdo ví… Po páté hodině ráno nemá (jinak velmi přívětivá) barmanka s námi už trpělivost. Odcházíme vstříc noční Ostravě. Většina kladenských i ostravských kolegů uléhá. Někteří z nás ale nevěří, že by měl večírek už skončit… V potemnělém Díle dává servírka židle na stůl a nonstop Alibaba nás překvapivě vítá mříží. Potácíme se noční Ostravou a jedna ze dvou hlavních hvězd kladenského Vinnetoua mi říká: „Víš, já myslím, že český herečky by měly bejt hlavně krásný. Nemusej bejt úplně dobrý. Ani talentovaný. Ale prostě… krásný. To rozhodně!“ Při usínání v hotelu Mercu- re (promiň, Alice!), kde jsem nakonec skončila (v pokoji s exkolegou, jehož sexuální preferencí jsem si už – bohužel – dvacet let jistá), přemýšlím, co Vojtěchovi do zpravodaje napíšu… Možná, že ani divadlo nemusí bejt úplně dobrý. Ale mělo by bejt krásný. To rozhodně, říkám si. I když – vlastně ne! Ne krásný, ale… krásné! Když už jsme v té Ostravě. Ať žije Dream Factory 2013! Syfilis, brlohy a střelba aneb Ostrava jako deštivé Chicago Stoletý kurýr Ivana Motýla č. III Ilona Smejkalová Zprávy z Metra Pořád prší a i vzhledem ke středečnímu programu bude tenhle text tak trochu noir. Píšu v denním baru Metro a to je dobrej startovní začátek k nastavení tý správný atmosféry ve stylu americký tvrdý školy. O Metru jsem se zmiňoval už včera, ale pro lidi, co třeba nejsou z Ostravy, je potřeba líp přiblížit, jak moc tvrdej tenhle podnik je. Kdyby se Blade Runner odehrával v Ostravě, bude Deckard mezi zabíjením replikantů chodit sem. Chlápek, co sedí sám na baru a leje do sebe panáky, by klidně mohla bejt lokální varianta Phila Marlowa. A okolí je taky stylový – posprejovanej betonovej podchod, ze kterýho skrz světlo blikajících zářivek sledujete, jak do Ostravy padá déšť. O podobnejch místech psal William Gibson v Neuromancerovi. A jak že tyhle literární stereotypy, od hard-boiled detektivek po kyberpunk, souvisí s divadlem? Jednoduše – v inscenaci Denně (Poníci slabosti) (Divadlo Na Zábradlí, režie Jan Nebeský) se parta z Kriminálky Aneňák, vybavená skvělým textem Egona Tobiáše taky věnuje nejrůznějším klišé a stereotypům od kriminálek, přes dojemný country cajdáky až po upírský horory. V čistě absurdním tvaru zazní rapovaná pocta Samuelu Beckettovi, hláška „To mi pohlaď ježka“ i zřejmě nejlepší vtip o krabech a prasatech, co jsem kdy slyšel. Kolem a kolem si celkem dovedu představit, že by Kriminálka Aneňák mohla fungovat jako zcela rovnocená alternativa k vyfešákovaným seriálům typu CSI. Miroslava Mejzlíka s upířími zuby a Petra Čvtrníčka v úboru Leningradského kovboje bych viděl v televizi rád. A jak jinak dnešní text zakončit, než žánrově – pokud nepřestane lejt, koupím si zítra baloňák a zpoza zvednutýho límce začnu skrz hustej dým sledovat okolní šrumec. Najdete mě v Metru. Kryštof Pavelka Richard Krajčo alias policista Denny v deštivém městě kriminálníků. Tipněte si, zda následující 103 let stará novinová zpráva pochází z chicagských, nebo z ostravských médií? „K půlnoci a po půlnoci vycházejí individua z brlohů a rozcházejí se do jednotlivých ulic na lov, ke krádežím a k číhání na opozdilé chodce spěchající ku svým domovům.“ Správnou odpověď prozrazuje novinový titul, ze kterého čerpáme: Ostravský deník, pondělí 25. července 1910. A co na to policie, tedy ostravští kolegové chicagského policisty Dennyho? Na sklonku července 1910 zorganizovala razii, při níž za pouhé dvě noci zatkla v krčmách 43 osob, z nichž 16 putovalo po výslechu rovnou k soudu a Ostravský deník odsouzené popisoval jako „ztracené existence, které budí strach“. Vesměs policie zabásla již trestané zloděje, rváče, lupiče a prostitutky. „Zvláště ošklivý dojem vzbuzovaly cynické úsměvy žen – prostitutek a zlodějek, v nichž veškerý cit byl už asi dávno ubit životem, do něhož se dostaly,“ popisoval reportér deníku atmosféru na policejní stanici. „Co zločinů už napáchaly tyto osoby? A kolik set potuluje se jich po Ostravsku? Jsou to čísla zajisté strašná,“ přemítal reportér tváří v tvář místnímu podsvětí. Ostrava před první světovou válkou byla nejen hospodářským centrem monarchie, nýbrž nechvalně proslulým městem zločinu, možno říci jakýmsi rakouským Chicagem. Místem, ve kterém se kumulovalo obrovské bohatství získané těžbou uhlí a ocelářským průmyslem, ovšem také mimořádně vysoká zločinnost. „Bolestným dojmem působí na člověka děti chudiny ostravské roznášející po domech ukradené uhlí,“ poznamenal Ostravský deník ve středu 27. července 1910. Ve městě se běžně ozývala střelba, za nepovolené nošení revolverů, kterými slovy deníku „tropili výtržnosti“, byli v červenci zatčeni mladíci Michejda, Liberda a Kantor. Ve zprávě nazvané Z OSTRAVSKÉHO BAHNA líčil stejný deník neřesti také ve čtvrtek 21. července 1910: „Policie zabývá se vyšetřováním skandálních případů. Několik mladých školou povinných děvčat stiženo jest syfilidou. Až bude vyšetřování provedeno, sdělíme podrobnosti.“ Bída mravní a sociální, o jaké psal básník Petr Bezruč, nebyla básnickou licencí, nýbrž všední realitou. Policie zdála se býti bezmocná a zkorumpovaná, jak o tom vypovídá jiná ostravská historka zveřejněná místním tiskem v pátek 22. července 1910. Je to skoro jako citát z Huffovy hry Deštivé dny. „Jde-li člověk kolem Haberfaldova hostince v pozdní hodině, rozléhá se řev vevnitř a na ulici opilci válí se po zemi. Je postrachem vedle oné putyky jíti. Zajímavo jest, že přes dva domy nachází se policejní strážnice, která snad nechce vše viděti.“ A k tomu domácí násilí: „Dělník Chalupa, bydlící ve Zvěřinově ulici v Moravské Ostravě, pohádal se, vytáhl nůž, a několikráte svou ženu bodl,“ informoval Ostravský deník v pondělí 25. červen- ce. Stejné číslo novin upozorňovalo i na tlupu cikánů, která potuluje se městem a okolím. „Policie a četnictvo 15 cikánů, na nichž lpí podezření, že se dopustili krádeží, zatklo.“ A k obětem ostravského podsvětí denně přibývaly oběti práce. „V továrně na sodu v Hrušově stalo se strašné neštěstí. Dělník spadl do žíravé kapaliny a popálil se hrozným způsobem, ubožákovi padalo maso od kostí.“ To je zase citace ze středy 3. srpna 1910. Teď do toho ale nějak dostat déšť. Deštivé dny, povodně, záplavy, boží hněv namířený proti městu zločinu. Počasí na počátku léta 1910 se kupodivu podobalo tomu letošnímu: déšť a přívalové průtrže mračen, krupobití ničící úrodu. Tak tohle je třeba zpráva z pondělí 18. července 1910: „Padaly kroupy jak malá jablka. Lidu se vzmáhá nepokoj a úzkost, mnoho pozemků bylo zatopeno. Bleskem několik osob zabito. Mezi Opavou a Krnovem celá sklizeň na vzdálenost 25 km těžce poškozena. Staré stromy vyvráceny vichrem, ba zastaveny i vlaky.“ Ostravský deník v této souvislosti citoval vědce Borise Weinberga, který se snažil přijít na kloub vzniku krupobití, jehož odvrácením by bylo mnoho sedláků uchráněno od bídy. „Weinberg představil v Paříži aparát, který sestává z ledničky, ve které lze udržeti kroupy, které je pak možno zkoumati bez obav, že roztají.“ Výzkumy v Paříži šly ale příliš pomalu, takže v pondělí 1. srpna 1910 se krupobití znova vrátilo do Slezska, navíc doprovázeno prudkými bouřemi. „V pondělí rozpoutala se nad Beskydami šílená bouře a blesky krvavě osvětlovaly oblohu. Blesk uhodil také do domu pana Laboja a zabil dvanáctiletého syna Labojova a tesaře Klimčáka a Bartoše, otce četných rodin,“ popisoval Ostravský deník trojnásobnou tragédii z Bystřice nad Olší. V Beskydech škodily kroupy, v Ostravě vrazi, kteří byli stejně krutí jako povodeň. Patnáctiletou E. Mušalovou se v červenci 1910 pokusil znásilnit jistý nemrava z Ostravy-Přívozu. Dívka se koupala v Odře a vylekána návrhy cizího muže, pustila se hlouběji do řeky. Načež utonula. Ivan Motýl DNES / ČTVRTEK 6. ČERVNA 10.30 / Divadlo Petra Bezruče MRZÁK INISHMAANSKÝ / Divadlo Petra Bezruče (Ostrava) 16.00 / Stará Aréna POKUS / Divadlo STOKA (Slovensko) 17.00 a 20.00 / Divadlo Petra Bezruče DEŠTIVÉ DNY / Divadlo Ungelt (Praha) Pokus Kam až může dojít nezávislý umělec na Slovensku? Hrdý, směšný, tragický i potměšilý autoportrét režiséra Blaho Uhlára, vzpomínající také na jeho kultovní a dnes už fakticky zaniklé Divadlo Stoka. Silný a vtipný zážitek. Deštivé dny Představení, po kterém se jen zaprášilo, a to předprodej skoro nestačil začít. V hlavní roli Richard Krajčo, navíc ověnčený Cenou álie. Janusz Klimsza jej, spolu s Davidem Švehlíkem, režíroval v příběhu o chlapském přátelství na chicagské kriminálce z pera Keitha Huffa. Komorní podívanou založenou na výrazných hereckých výkonech uvádí Divadlo Ungelt. Můj romantický příběh Paměť muže a paměť ženy se trochu liší, a to i když to prožili spolu. Co? Velkou lásku. Amy i Tom na sebe trochu zbyli, ale je jim fajn. Teda kdyby oba nejradši ze všeho nevzpomínali na svou první lásku. Diváci mají jedinečnou možnost podívat se na „buranskou“ verzi skotské hry a pak ji porovnat s domácím provedením: na podzim ji totiž budou mít v Divadle Petra Bezruče, režisér Daniel Špinar už pilně zkouší. 17.30 / Cooltour MŮJ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH / Buranteatr (Brno) 18.30 / Divadlo Jiřího Myrona SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ / NDM – Divadlo Jiřího Myrona (Ostrava) 22.30 / Divadlo Petra Bezruče – klub L.A. SUNDAY / koncert ZÍTRA / PÁTEK 7. ČERVNA 13.00 / Stará Aréna / foyer / FESTIVALOVÁ DISKUSE 15.00 / Stará Aréna JOŽKALIPNIKJEBOŽÍČLOVĚKANEUMÍLHÁT! NO. 13 / Monstrkabaret Freda Brunolda a Nová síť o.s. (Praha) 16.30 / Stará Aréna / foyer / VIDĚNO JINAK – DEBATA 19.00 / Divadlo Petra Bezruče EYOLFEK / Divadlo v Dlouhé (Praha) 21.30 / Důl Hlubina DOUPĚ / Divadlo na cucky (Olomouc) Snář z továrny / magazín festivalu Dream Factory Ostrava 2013 / Třetí číslo, vychází ve čtvrtek 6. června / Redakce Vojtěch Varyš, Kryštof Pavelka / Spolupracovníci Ivan Motýl, Ilona Smejkalová / Fotografie Lukáš Horký a archiv Dream Factory Ostrava / Grafika a sazba Lukáš Horký / kontakt [email protected] / www.dfov.cz / Vydává festival Dream Factory Ostrava
Podobné dokumenty
koňské przewalskis
Dlouhodobá selekce jezdeckých koní
kočovnými kmeny na vytrvalost
Jméno podle kmene Achal Teke
Označováni za „nebeské koně“ a stávali
se pro svoji vzácnost válečnou kořistí
Ovlivnění mnoha evropskýc...
RADEK BANGA Z GIPSY.CZ: DÁ-LI LIDEM PÍSNIČKA, CO JSME
v intelektuálnější rovině. Myslím, že
spíš to je problém. Ti lidé si snad myslí, že se člověk nevyvíjí. Když mi bylo
22, byl to jiný Radek Banga než te po
letech. Kde berou média právo mi upírat m...
masážní box ATLANTIS návod k instalaci a obsluze
2. Vzdálenost vývodu odpadu od výtoku max. 40 cm. Nikdy ne přímo pod výtokem!
3. Nedoporučujeme, aby odpad vedl přímo do podlahy, při napojení boxu vznikají potíže a box
špatně odtéká, a při sprcho...