terapie - Finidr

TERAPIE
MANUÁLNÍ TERAPIE PODLE KALTENBORNA-EVJENTHA
MANUÁLNÍ TERAPIE PODLE KALTENBORNA-EVJENTHA
Manuální terapie podle Kaltenborna-Evjentha se v rámci obecně přijímaných diagnostických a terapeutický postupu
zabývá léčbou vratných poruch pohybového ústrojí, které vznikají v důsledku strukturálních poruch a jsou jejich
příznakem nebo následkem. Potíže jsou většinou způsobeny funkčními poruchami, jejichž včasná léčba může zamezit
následným strukturálním patologickým změnám. Manuální terapie zahrnuje veškeré manuální diagnostické a
terapeutické techniky v oblasti páteře a periferních kloubů, které pomáhají tyto poruchy odhalovat a léčit.
OMT
Manuální ortopedická terapie - OMT Kaltenborn - Evjenth Konzept je komplexní terapeutický postup, který sestává mj.
z:
I. Hodnocení celkového stavu pacienta (biomechanické a funkční hodnocení)
II. Léčby
- trakce, mobilizace, manipulace kloubů
- mobilizace měkkých tkání
- mobilizace nervových tkání
III. Informace - instrukce - kinezioterapeutického tréninku
VYUŽITÍ
-
bolesti páteře a periferních kloubů po úrazech nebo při degeneraci
diskopatie
migrény
brnění, mravenčení, necitlivost končetin
boční vychýlení páteře (skoliózy)
ostatní ortopedická onemocnění, která vyžadují rehabilitaci
METODA PNF
VÝHODY POUŽITÍ METODY PNF
- podstatou této pro pacienty šetrné metody je bezbolestná terapie, která využívá silné částí těla a schopnost
reedukace ztracených schopností,
- vysoká úroveň bezpečnosti terapie, která vyplývá z integrace zákroku s diagnostikou,
- možnost pracovat s nemocným v každé fázi disfunkce, terapie zajišťuje všechny funkce od pohybových po
vegetativní,
- vysoká úroveň vzdělanosti pacienta, která zakládá spoluúčast na plánování terapie a také pokračující cvičení v rámci
domácího programu,
- minimální nároky na vybavení,
- vysoká efektivita terapie, která vyplývá z přesné analýzy problému a zaměření zákroku.
PNF - KONCEPCE
PNF jako koncepce vznikla v roce 1946 v Kalifornii. Zasloužili se o to neurofyziolog dr Herman Kabat a
fyzioterapeutka Maggie Knott. Koncepce je příkladem komplexního neurofyziologického systému terapeutické
činnosti, která se opírá o nejnovější medicínské poznatky. Podstata systému je obsažena v názvu: proprioceptivní
neuromuskulární facilitace.
Teoretické základy koncepce jsou vybudovány na zákonitostech fyziologie motorického vývoje člověka, vývoje cefalokaudálního, od částí proximálních po distální, s přihlédnutím k jednotlivým fázím motorické kontroly, které jsou
nerozlučně spjaty s dosažením nových poloh a s možností pohybu v těchto polohách. Proces učení se pohybu, který
PNF chápe jako rekonstrukci ztracených pohybových vzorů, je během terapie podporován jak předchozími
zkušenostmi pocházejícími ze schémat pohybového vývoje dítěte (mnoho prvků této metody je obsaženo mj.
v programu facilitace polohou), tak působením na více smyslů, které závisí na časovém a prostorovém shrnutí v
synaptických podnětech různého druhu (podněty dotykové, zrakové, sluchové, vestibulární, proprioceptivní aj.), které
působí na pacienta z vnějšího prostředí.
PNF nabízí přirozené pohyby, které jsou v souladu s anatomií člověka, a které probíhají ve třech rovinách a
jsou blízké každodenním aktivitám.
Filozofie PNF spočívá v terapii, která je funkční, zapojuje tudíž prvky samoobslužného tréninku s využitím předmětů
denní
potřeby
a
činností,
jejichž
provedení
pacient
uvedl
jako
obtížné
nebo
nemožné.
VYŠETŘENÍ A TERAPIE
Vyšetření a terapie tvoří dle koncepce PNF jeden celek. Terapeut hledá příčiny problémů, avšak během realizace
vybraných cílů spoléhá především na potenciál nepoškozených nebo nejschopnějších pacientových pohybových
oblastí (nejsilnějších, bezbolestných, s největším rozsahem pohybu) a využívá je k aktivizaci motoriky slabších nebo
poškozených částí pohybového ústrojí, přičemž spoléhá na iradiační mechanismus čili přenesení stimulace. Takové
plánování terapie vyžaduje znalosti funkční anatomie lidského těla a pravidel biomechaniky a fyziologie svalových
spazmat.
Vzhledem k širokému uplatnění lze metodu PNF využít jak u neurologických pacientů (obzvlášť po cévní mozkové
příhodě), tak v ortopedii, pediatrii, při neuromuskulárních nemocech, špatném držení těla nebo při skoliózách.
PNF JAKO METODA ŠETRNÁ K PACIENTŮM
Zohlednění pohybových potřeb a problémů, které nemocný uvede během plánování terapie, přináší mnoho výhod a
dělá z PNF metodu šetrnou k pacientům:
- pozitivní zahájení terapie (daleko od faktického místa disfunkce), i přes vědomí poškození, posiluje u nemocného
víru ve vlastní síly a v úspěch cvičení, zároveň jej stimuluje k mobilizaci rezerv vlastního organizmu, bez strachu
z bolesti,
- jasně určené a dosažitelné cíle ovlivňují vědomí pacienta během zákroku,
- PNF funkčně řeší pacientovy každodenní pohybové problémy,
- díky vysvětlení postupu jednotlivých aktivit je pacient ochráněn před idiopatickou patologickou kompenzací,
- učí, jak měnit polohy a obecné pohyby (např. pohyb v posteli, přesedání z vozíčku na toaletu), které jsou
součástí každodenního života,
- během terapie působí na pacienta velké množství různých podnětů, díky čemuž je metoda vnímána jako silná
polysenzorická stimulace (cvičení aktivizující zrak, sluch, receptory dotyku, rovnováhy, proprioreceptory a mnoho
jiných).
V závislosti na potřebách pacienta využívá PNF terapie techniky učení pohybu a koordinace, stabilizace, uvolnění,
mobilizace, zabránění bolesti a jiné, typické pro tuto metodu, stejně jako program facilitačních cvičení na žíněnce,
výuku chůze, zlepšení vegetativních funkcí (obličejových a jazykových svalů a funkce dýchání, polykání a artikulace) a
zároveň také dochází k regulaci funkce autonomického nervového systému, obzvlášť během dechové terapie a
působení na trup a hrudní koš.
NEUROMOBILIZACE
NEUROMOBILIZACE JE OBZVLÁŠŤ ÚČINNÁ PŘI LÉČBĚ
-
bolestivých syndromů páteře a periferních kloubů,
diskopatii,
syndromu karpálního tunelu,
brnění, mravenčení a parestezii končetin,
mnoha dalších poruch pohybového ústrojí, které způsobují patologické podráždění periferních nervů.
NEUROMOBILIZACE
Stěžejní myšlenkou léčebné metody prostřednictvím neuromobilizace je diagnostika nervového a vegetativního
systému – ve způsobu odhalování vnějšího a vnitřního patologického napětí nervových struktur a snaha o odstranění
tohoto napětí prostřednictvím přímého působení na nerv.
Neuromobilizaci můžeme označit jako metodu sloužící k diagnostice a léčbě pohybových poruch (přesun, skluz) tkání
nervového systému vůči sousedním tkáním.
NEUROMECHANIKA
Neuromechanika je zvláštní schopnost nervového systému umět se přizpůsobit, adaptovat na neustále změny
mechanického zatížení a polohy těla. Jelikož se nervová tkáň vyskytuje ve všech tkáních a orgánech, je obzvlášť
vystavená mechanickému napětí. Napětí a síla jsou předávány podél celého nervového systému.
Prostředí nervů, které není narušeno patologickými změnami, zajišťuje správnou citlivost a převod. Patologické
prostředí (s nesprávným napětím) působí nedostatečnou činnost metabolismu a výživu nervů a také znecitlivění nervů
a narušení předávané informace. V důsledku dochází k sekundárnímu vzniku napětí v pojivé tkáni a poškození
neuromechaniky.
Oba faktory: mechanické napětí v oblasti pojivé tkáně a chemické substance uvolňované z poškozených buněk (které
také zvyšují napětí tkání) jsou příčinou bolesti a změny citlivosti. Vzhledem k tomu, že k podráždění nervů dochází
prakticky u každé patologie, existují rovněž mnoha doporučení využívající léčbu pomoci neuromobilizace.
SPLINTY
SPLINTY
Vakuové fixační dlahy pomáhají při stabilizaci pacientových končetin v požadované poloze, přičemž podporují
proces získávání správných pohybových návyků.
S nápadem využít splinty ve fyzioterapii přišla jako první Margaret Johnstonová, která pracovala s pacienty po cévní
mozkové příhodě. Johnstonová vyvinula vlastní filozofii a terapeutické techniky obecně známé jako metoda
Johnstonové. Jedná se o jednu z prvních metod, které během terapie kladou zvláštní důraz na neurofyziologické
schéma vývoje dítěte.
VYUŽITÍ SPLINTŮ V TERAPII OVLIVŇUJE
- Zlepšení stabilizace končetin (ohebnost, spasticita – synergie)
- Zastavení zvýšeného svalového napětí - spasticity (stimulace proprioceptorů na povrchu kloubů, šlach a svalových
vřetének)
- Stimulaci sníženého svalového napětí – ohebnosti (stimulace proprioceptorů na povrchu kloubů, šlach a svalových
vřetének)
- Kontrolu koexistujících nadbytečných pohybů
- Zlepšení vnímání pohybu
- Podporu včasné kontroly rovnováhy těla a přenášení váhy těly (zatížení ochablých končetin)
- Pasivní zachování optimální délky měkkých tkání (svalů, šlach, periferních nervů atd.)
CHARAKTERYSTIKA METODY
-
interdisciplinární týmová práce a zapojení rodiny do terapeutického procesu
aktivní účast pacienta na terapii
věnování zvláštní pozornosti ochraně a terapii ramenního kloubu
práce na podložce v nízkých polohách (přetáčení, lezení na čtyřech, klek atd.)
využití splintů
program domácích cvičení
Splinty jsou vhodné pro pacienty po cévní mozkové příhodě, dětské mozkové obrně a dalších neurologických
poruchách a také při ortopedických a revmatologických poruchách. Používání splintů přináší výborné terapeutické
výsledky.
KINESIOLOGY TAPING
KINESIOLOGY TAPING
Kinesiotaping je terapeutická metoda využívající speciální pásky. Správná technika lepení pásků může ovlivnit
funkci svalů (optimalizovat napětí, podpořit činnost), zlepšit mikrocirkulaci, ovlivnit funkci lymfatického systému
(redukce otoků), utlumit bolesti a také zlepšit činnost kloubu. Obecně kinesiotaping působí na:
- zlepšení propriocepce
- korekci postavení
- pasivní podporu
- mechanickou korekci
- utlumení bolesti
Využívané jsou následující techniky:
- svalová
- vazivová
- fasciální
- fasciální korekční
- lymfatická
- funkční
KINESIOTAPING JE VYUŽÍVAN VE
-
Fyzioterapii
Sportovní fyzioterapii
Terapii bolesti
Pooperační terapii
Ortopedii
Neurologii
Pediatrii
Jiných
NDT BOBATH
METODU NDT BOBATH VYUŽÍVÁME U DOSPĚLÝCH
-
při vyšetření a terapii u pacientů s hemiparézou po cévní mozkové příhodě
při léčbě pacientů s Parkinsonovou nemocí
při fyzioterapii u pacientů s roztroušenou sklerózou
po úrazu centrálního nervového systému
NDT BOBATH
Jedná se o jednu z nejpoužívanějších terapeutických metod na světě u pacientů s poškozením centrálního
motorického neuronu. Metoda řeší problémy při vyšetření a léčbě pacientů s poruchami svalového napětí,
pohybovými poruchami a poškozením nervového systému, zvláště po cévní mozkové příhodě. Cílem této koncepce je
optimalizace veškerých životních funkcí prostřednictvím zlepšení postulární kontroly a facilitaci volních pohybů a také
regulace svalového napětí. Terapie může probíhat doma u pacienta, což mu usnadní fungování ve známém prostředí
a terapeut má zároveň možnost instruovat osoby blízké pacientovi. V rámci NDT Bobath konceptu se terapie u
pacientů s poruchami centrálního nervového systému zaměřuje na problémy a poruchy pohybového ústrojí a
svalového napětí. Metoda se zvlášť zaměřuje na optimalizaci napětí svalů odpovídajících za správné držení těla,
učení (facilitaci) správných pohybových vzorů a inhibici nesprávných reakcí. Důraz je kladen také na poruchy poznání
(percepce, sensorika), poruchy řeči, problémy s polykáním.
USG POHYBOVÉHO APARÁTU
USG POHYBOVÉHO APARÁTU
Funkční ultrasonografie umožňuje vyšetření kloubů zároveň s prováděním klinických testů, což značným
způsobem zlepšuje přesnost vyšetření. Umožňuje určit ještě přesnější diagnózu pacienta, objektivně zhodnotit
výsledky terapie a naučit jej cvičit pod dohledem USG.
SPECIALIZACE / ODBORNOST
Neurologie
• stavy po cévní mozkové příhodě
• stavy po traumatech nervové soustavy
• roztroušená skleróza a další demyelinizační onemocnění
• zánětlivá onemocnění
• centrální i periferní parézy
• úžinové syndromy, např. syndrom karpálního tunelu
• diskogenní a další vertebrogenní onemocnění (onemocnění páteře)
• poruchy řízení motoriky (OMO a další)
• vestibulární onemocnění (poruchy rovnováhy)
• svalová onemocnění
• Parkinsonova nemoc
Ortopedie
• artróza
• stav po výměně kloubu {TEP)
• stavy po artroskopiích a plastikách (plastika vazu kolenního kloubu)
• skoliózy vrozené i získané
• vrozené deformity či anomálie
• onemocnění šlach
• kloubní nestability
Chirurgie
• pooperační stavy
• terapie jizev a pooperačních funkčních poruch
Pediatrie
• DMO
• centrální koordinační porucha
• vadné držení těla
• plochonoží
• svalové dystrofie
• skolióza a skoliotické držení těla
• vrozené deformity hrudníku (pectus carinatus, pectus excavatus)
• Vojtova metoda
Traumatologie
• poúrazové stavy v akutní i chronické fázi
Rehabilitace
• funkční poruchy pohybového aparátu
• poruchy stability periferních i pletencových kloubu
• terapie hlubokého stabilizačního systému
Urologie
• stresová i urgentní inkontinence
• dětská inkontinence
Gynekologie
• insuficience svalstva pánevního dna
• inkontinence
• stavy po gynekologických operacích a dalších operacích v oblasti malé pánve
• stavy po porodu
Revmatologie
• revmatoidní artritida
• morbus Bechtěrev