12 kazachstán: anal¯za vnitropolitického v¯voje po roce 199169
Transkript
12 kazachstán: anal¯za vnitropolitického v¯voje po roce 199169
290 291 [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R I formální podepsané závazky se mohou potenciálnû stát jedním z nástrojÛ nátlaku Ruska na své stfiedoasijské partnery, av‰ak není zfiejmé, zda by dvoustranná spolupráce pfiípadnû nátlak na jednotlivé zemû zvlá‰È nebyly efektivnûj‰í. Na druhé stranû existence uskupení státÛ vytváfií pfiedpoklad, Ïe pfiípadné konflikty mezi státy budou fie‰eny v˘hradnû mírovou cestou. 12 KAZACHSTÁN: ANAL¯ZA VNITROPOLITICKÉHO V¯VOJE PO ROCE 199169 Jan ·ír Mezinárodní kontext Kazachstán zaujímá dÛleÏité geostrategické postavení mezi Ruskem, âínou a pásmem k islámskému svûtu tíhnoucích novû nezávisl˘ch státÛ tzv. jiÏního kfiídla b˘valého Sovûtského svazu v centrální ãásti eurasijského kontinentu. Rozprostírá se v severní ãásti Stfiední Asie, na ob‰írn˘ch pláních táhnoucích se od kaspické níÏiny pfii dolním toku Volhy na západû po podhÛfií Altaje na v˘chodû a od západosibifiské níÏiny na severu po pou‰È Kyzyl-kum a masiv Ëan-‰an na jihu a jihov˘chodû. Více neÏ polovinu jeho území pokr˘vají pou‰tû a polopou‰tû, pfies ãtvrtinu území pak tvofií stepi. Na severu Kazachstán hraniãí s Ruskem (délka spoleãné hranice ãiní 6846 km), na v˘chodû a jihov˘chodû s âínou (1533 km) a dále na jihu s Kyrgyzstánem (1051 km), Uzbekistánem (2203 km) a Turkmenistánem (379 km). Na západû má pfiístup ke Kaspickému mofii (délka pobfieÏní linie 1894 km). S rozlohou celkem 2 717 300 km2 je Kazachstán vÛbec nejvût‰í zemí stfiedoasijského regionu. Pro svou polohu a rozlohu, s územím osvojen˘m pouze na periferii, zásoby nerostného bohatství, vãetnû ropy, zemního plynu, barevn˘ch kovÛ ãi uranu, jakoÏ i populaci, identifikující se zãásti s jin˘mi národními celky, je Kazachstán potenciálnû nejzranitelnûj‰ím státem 69 Studie byla pÛvodnû zpracována v rámci v˘zkumného grantu ministerstva zahraniãních vûcí âeské republiky ã. RB 15/6/02 „Spoleãensko-politick˘ v˘voj v postsovûtsk˘ch republikách Stfiední Asie v mezinárodním kontextu“. Autor vyjadfiuje tímto svÛj dík zadavateli grantu za laskavou finanãní podporu, jakoÏ i za souhlas s publikací dílãích v˘sledkÛ projektu. Data odráÏejí stav vûcí k lednu 2003. 292 regionu; jeho destabilizace a kolaps mohou mít dalekosáhlé mezinárodní dÛsledky.70 Pfiedmûtem mezinárodního zájmu se Kazachstán stal jiÏ se vznikem státu v roce 1991. DÛvodem tehdy byla znaãná bezpeãnostní (proliferaãní a destabilizaãní) rizika související s faktem dislokace zbraní hromadného niãení b˘valého Sovûtského svazu na území této nové stfiedoasijské republiky. V dÛsledku rozpadu Sovûtského svazu Kazachstán totiÏ zdûdil arzenál 104 mezikontinentálních balistick˘ch stfiel, vyzbrojen˘ch celkem 1040 samostatnû navádûn˘mi bojov˘mi hlavicemi, 40 strategick˘ch bombardérÛ, schopn˘ch nést aÏ 370 stfiel s plochou drahou letu, jakoÏ i blíÏe neurãen˘ poãet jadern˘ch zbraní taktického urãení, a mohl se tak v pfiípadû pfievzetí operaãní kontroly tûchto zbraní zafiadit po bok nejvût‰ích jadern˘ch mocností na svûtû.71 V následujících letech se Kazachstán, navzdory snahám tehdej‰ího vedení o protahování procesu odzbrojení s cílem vytûÏit z faktu dislokace jadern˘ch zbraní na území státu nûkteré finanãní dividendy, pod spoleãn˘m rusko-americk˘m tlakem tûchto zbraní zfiekl. Problémy spojené s nûkdej‰ím zbrojním programem na území republiky (brain-drain, nelegální obchod se ‰tûpn˘m materiálem) nicménû pfietrvávají.72 70 71 72 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R CIA. The World Factbook 2002. Kazakhstan. URL <http://www.odci.gov/cia/publications/factbook/ print/kz.html> [21. 2. 2003]. S ohledem na prÛbûh delimitace a demarkace státních hranic Kazachstánu mohou b˘t pfiíslu‰ná data je‰tû korigována. Viz také Strategic Assessment of Central Eurasia. Charles Fairbanks, C. Richard Nelson, S. Frederick Starr, Kenneth Weisbrode. The Atlantic Council of the United States. Central Asia – Caucasus Institute, SAIS, January 2001, pp. 33–35; Затулин К. Ф., Грозин А. В., Хлюпин Б. Н.: Национальная безопасность Казахстана. Проблемы и перспективы. – М.: Институт стран СНГ, 1998. – С. 6–13. Perspektiva zrodu nestabilního nacionalizujícího (islamizujícího) se státu se zbranûmi hromadného niãení v tomto exponovaném regionu logicky alarmovala svûtové spoleãenství. Data podle Nuclear Successor States of the Soviet Union. Status Report on Nuclear Weapons, Fissile Material, and Export Controls, No. 5 / March 1998, published by the Carnegie Endowment for International Peace, Washington, DC, in cooperation with the Monterey Institute of International Studies, Monterey, CA, p. 10. (Jedná se o data stanovovaná podle kalkulaãních pravidel pro úãely smlouvy START.) K sovûtskému bakteriologickému programu na území Kazachstánu blíÏe viz Gulbarshyn Bozheyeva, Yerlan Kunakbayev, Dastan Yeleukenov: Former Soviet Biological Weapons Facilities in Kazakhstan: Past, Present, and Future. Monterey Institute of International Studies, Center for Nonproliferation Studies, June 1999 (Occasional Paper No. 1). K problematice jadern˘ch zbraní v Kazachstánu (kaza‰sk˘ pohled) viz Лаумулин М.: Казахстан в современных международных отношениях: безопасность, геополитика. Политология. – Алматы: Казахстанкий институт стратегических исследований при Президенте Республики Казахстан. Информационно-аналитический цэнтр «Континент», 2000. – _. 142–160. 293 Pro zaji‰tûní ekonomické nezávislosti státu, s ohledem na bohatá loÏiska ropy a zemního plynu, která si Kazachstán nárokuje, má zvlá‰tní v˘znam zpfiístupÀování energetick˘ch surovin v bazénu Kaspického mofie. Tato problematika zahrnuje zejména dva okruhy otázek: 1) otázku koneãného urãení statutu mofie ve smyslu úmluvy OSN o mofiském právu z roku 1982 (kondominium vs. delimitace ‰elfu na národní sektory s v˘luãn˘mi právy toho kterého státu na exploataci pfiírodních zdrojÛ na mofiském dnû a v jeho hlubinách v hranicích daného sektoru); 2) otázku smûfiování budoucích produktovodÛ (otázku diverzifikace exportních cest), z hlediska energetické bezpeãnosti Kazachstánu – od vymezení kaza‰ského sektoru mofie, vãetnû práv na vyuÏívání dfiíve sporn˘ch ropn˘ch polí, s pfiilehl˘mi státy v 90. letech – v souãasnosti klíãovou. Zprovoznûním ropovodu Caspian Pipeline Consortium z nalezi‰tû v Tengizu do ruského terminálu v Novorossijsku na bfiezích âerného mofie v roce 2001, zaji‰Èujícím první pfiím˘ pfiístup Kazachstánu na svûtové trhy ropy nezávisle na kaÏdoroãnû pfiidûlovan˘ch kvótách pro pouÏití rusk˘ch potrubních systémÛ, se jiÏ zdají b˘t exportní potfieby Kazachstánu v oblasti pfiepravy ropy kapacitnû pokryty na nûkolik let dopfiedu. Závislost Kazachstánu v transportní sféfie na Rusku tím v‰ak do budoucna prolomena nebyla.73 SloÏité geopolitické a geoekonomické postavení státu (tûsná provázanost s ostatními postsovûtsk˘mi republikami, vãetnû Ruska) zavazuje Kazachstán k aktivnímu pÛsobení na mezinárodní scénû. Zahraniãní politika Kazachstánu má proto dÛleÏitou regionální dimenzi v podobû participace státu na nejv˘znamnûj‰ích kooperaãních projektech v prostoru b˘valého Sovûtského svazu.74 Kazachstán se povaÏuje za souãást tzv. uωího integraãního jádra Spoleãenství nezávisl˘ch státÛ. Úmûrnû postupujícímu pfierodu spoleãenství od pÛvodnû dysfunkãní k dnes jiÏ irelevantní struktufie nicménû relativnû vzrÛstá v˘znam regionálnû funkcionálních uskupení v rámci SNS. V hospodáfiské oblasti se hlavní strukturou tohoto druhu mezitím stalo Eurasijské ekonomické spoleãenství. Ve vojensko-politické sféfie pak tuto funkci plní Smlouva o kolektivní bezpeãnosti, podepfiená v pfiípadû Kazachstánu bilate- 73 74 K problematice produkce a pfiepravy energetick˘ch surovin viz studii Bohuslava Litery „Ropa a zemní plyn v oblasti Kaspického mofie“ v tomto svazku. K problematice regionální spolupráce viz studii Slavomíra Horáka „Integrace a dezintegrace v postsovûtské Stfiední Asii“ v tomto svazku. 294 rálními smlouvami o vzájemném poskytnutí pomoci a o spolupráci v dané oblasti s Ruskem. Zatímco z pohledu Moskvy mají integraãní a kooperaãní struktury v postsovûtském prostoru slouÏit v prvé fiadû ke konzervaci dfiívûj‰ího vlivu metropole ve státech na její periferii, z pohledu Astany je ãinnost Kazachstánu v rámci tûchto struktur za úãasti Ruska (pod jeho vedením) v˘razem spí‰e snahy zasadit tytéÏ reálnû existující vztahy a vazby do smluvnû právního rámce a vtisknout jim více civilizovanou podobu. V osobû prezidenta Nazarbajeva Kazachstán vyniká nespoãtem zahraniãnû politick˘ch iniciativ regionálního i globálního dosahu, aÈ jiÏ to byla idea zaloÏení tzv. Eurasijského svazu z roku 1994, Svazu zemí centrálního meridiánu Eurasie (1996), popfi. snahy kaza‰ského prezidenta vystupovat v roli prostfiedníka napfi. v arménsko-ázerbajdÏánském (1991), ãeãenském (1996) nebo tádÏickém konfliktu (1996/97). S pfiíznivou odezvou v zahraniãí se ale setkala snad pouze my‰lenka svolání tzv. Konference o interakci a opatfieních na posílení dÛvûry v Asii. Iniciativa byla pÛvodnû pfiednesena u pfiíleÏitosti 47. zasedání VS OSN v New Yorku 5. fiíjna 1992; a její podstata spoãívá oficiálnû ve vytvofiení efektivního mechanismu preventivní diplomacie na asijském kontinentu, kde na rozdíl od ostatních ãástí svûta není podobn˘ mechanismus dodnes funkãní.75 Vedle v˘razné ideologické komponenty (koncepce „eurasijského mostu“, spojujícího kulturnû civilizaãní okruhy evropského Ruska, islámského pÛlmûsíce a asijsko-pacifického regionu, s centrem v Astanû) mají ve‰keré zahraniãnû politické iniciativy Kazachstánu zfiejm˘ propagandistick˘ cíl, jímÏ je budování image kaza‰ského prezidenta coby konstruktivního státníka a mírotvÛrce mezinárodního formátu ve svûtle prohlubující se neschopnosti ãi nedostatku vÛle dostát vlastním závazkÛm v oblasti demokratizace a lidsk˘ch práv. Jakkoli nejv˘znamnûj‰í bezpeãnostní hrozby Kazachstánu se momentálnû ukr˘vají pravdûpodobnû uvnitfi republiky samotné (nárÛst sociálního a etnického napûtí v dÛsledku nezvládnuté postkomunistické transformace, korupce, prorÛstání státních a kriminálních struktur), dÛleÏit˘ v˘znam pro dal‰í v˘voj Kazachstánu bude mít politika velmocí v regionu, zvlá‰tû pak sousedních, Ruska a âíny. 75 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R K historii ideje svolání konference, vãetnû pfietisku relevantních dokumentÛ, do prvního summitu v ãervnu 2002 oficiálnû viz Кожихов А. Г.: СВМДА: вопросы и отбеты (Справочник) Љ Под редакцией Султанова Б. К. – Алматы: Центр внешней политики и анализа, 2001. 295 Sociální struktura Ze zemí stfiedoasijského regionu má Kazachstán pravdûpodobnû nejsloÏitûj‰í etnickou strukturu. Ta je charakterizována jednak znaãnou rozdrobeností (celkem je na území státu registrováno na 120 národností), jednak relativnû vÛbec nejniωím poãtem pfiíslu‰níkÛ titulárního etnika, a tím i nejvy‰‰ím podílem nepÛvodního (koloniálního) obyvatelstva. K momentu vzniku státu v roce 1991 nemûla v Kazachstánu Ïádná etnická skupina ani absolutní vût‰inu. Vlivem exodu evropsk˘ch národÛ pak podle v˘sledkÛ posledního sãítání lidu v roce 1999 z celkem 14 953 tisíc obyvatel Kazachstánu pfiedstavovali etniãtí Kaza‰i jiÏ s 53,4 % populace vût‰inu, následováni skupinou RusÛ (30,0 %) a dále men‰inami UkrajincÛ (3,7 %), UzbekÛ (2,5 %), NûmcÛ (2,4 %), TatarÛ (1,7 %), UjgurÛ (1,1 %), BûlorusÛ (0,7 %), KorejcÛ (0,7 %) a jin˘ch národností.76 Spoleãnost je v‰ak nadále spí‰e rozdûlena podél etno-kulturních linií na pÛvodní asijskou (turkickou, zpravidla kaza‰skou) a na evropskou (slovanskou, rusofonní) ãást. Situaci komplikuje fakt, Ïe státní jazyk (tj. kaza‰tinu) uvádí jako svou matefi‰tinu, resp. první, nejsnáze zvládnuteln˘ jazyk, ménû neÏ 40 % populace, tedy zdaleka ne ani v‰ichni obãané Kazachstánu, ktefií se hlásí ke kaza‰ské národnosti, a naopak Ïe mezi netitulárními národy se kaza‰tina prakticky nepouÏívá, zatímco ru‰tinu minimálnû jako druh˘ jazyk ovládá drtivá vût‰ina obyvatel. V teritoriálním ohledu (centrum vs. periferie) má Kazachstán neménû problematickou strukturu. Atypicky se totiÏ rozpadá na pût rozdíln˘ch, „rozbíhajících se“ okrajov˘ch regionÛ (v˘raznû ãasto tíhnoucích k dynamicky se rozvíjejícím mocnûj‰ím sousedÛm za hranicemi státu), které jsou navzájem oddûleny geografick˘m centrem, jehoÏ demografické, ekonomicko-ekologické nebo klimaticko-komunikaãní parametry neodpovídají funkci geopolitického jádra státu. Území stfiedního Kazachstánu (pfiibliÏnû vymezené jako plocha trojúhelníka Alma-Ata–Semipalatinsk–AkÈubinsk) je jen fiídce osídleno, minimálnû urbanizováno, aÏ na v˘jimky se zde nenacházejí jednotky progresivních odvûtví ekonomiky, vybudována není ani dopravní infrastruktura. Stávající komunikaãní tepny, spojující centrum 76 Kazachstán je téÏ jako jedin˘ z novû nezávisl˘ch státÛ stfiedoasijského regionu domovem skromné ãeské diaspory. Jedná se cca. o tisícovku osob, soustfiedûnou pfieváÏnû v akÈubinské oblasti. 296 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R Tabulka ã. 1: Národnostní sloÏení Republiky Kazachstán Poãet v roce1999 (v tis.) Populace celkem Podíl na celkové populaci v roce 1999 (v %) Poãet v roce 1989 (v tis.) Podíl PfiírÛstek PfiírÛstek na celkové v období v období populaci 1989–1999 1989–1999 v roce (v tis.) 1989 (v %) 14953,1 100 16199,1 100 -1246,0 -7,7 Kaza‰i 7985,0 53,4 6496,9 40,1 1488,2 22,9 Rusové 4479,6 30,0 6062,0 37,4 -1582,4 -26,1 547,1 3,7 875,7 5,4 -328,6 -37,5 periferní postavení) centra tak vytváfií podmínky pro posilování odstfiediv˘ch tendencí, coÏ v pfiípadû destabilizace celospoleãenské situace (nárÛst etnického napûtí) mÛÏe vést k dezintegraci Kazachstánu podle regionálního pfiíznaku s „územím nikoho“ uprostfied. Tabulka ã. 2: Regionální ãlenûní Republiky Kazachstán Region Administrativnû teritoriální vymezení Západ akÈubinská, atyrauská a mangy‰lacká oblast, oblast západního Kazachstánu Pou‰tní reliéf, suché klima, deficit vody, ekologické zatíÏení v dÛsledku v˘kyvÛ hladiny Kaspického mofie. ¤ídké osídlení, nízk˘ stupeÀ urbanizace. Primitivní formy zemûdûlství (pastevectví), tûÏba ropy v oblasti Kaspiku. S ohledem na surovinov˘ charakter ekonomiky region tíhne k evropské ãásti Ruska, aãkoli v etnickém plánu pfievládají Kaza‰i. Sever kustanajská (severní ãást) a pavlodarská oblast, oblast severního Kazachstánu Ekologicky ãist˘ region. Pásmo lesostepí, fiek, jezer, hor. Relativnû vysoká hustota zalidnûní, vysok˘ stupeÀ urbanizace. Moderní formy zemûdûlství (celiny), rozvûtvená síÈ podnikÛ tûÏebního i zpracovatelského prÛmyslu, vyspûlá dopravní infrastruktura. V etnickém plánu pfievaha RusÛ, zvlá‰tû ve mûstech. S ohledem na tûsné propojení s pfiilehl˘mi oblastmi západní Sibifie region v˘raznû tíhne k Rusku. Jih dÏambulská a kyzylordská oblast, oblast jiÏního Kazachstánu Nejménû vyspûl˘ region Kazachstánu. Nehostinné podmínky pro Ïivot (pou‰È, ekologická katastrofa Aralského mofie). Monokulturní zemûdûlství (bavlna), minimum zpracovatelského prÛmyslu. Relativnû vysoká hustota obyvatel podél hranic s Uzbekistánem, známky agrárního pfielidnûní. V etnickém plánu dominují Kaza‰i. Celkov˘ sociálnû-ekonomick˘ profil regionu obdobn˘ jako v pfiilehl˘ch oblastech Uzbekistánu. z toho: Ukrajinci Uzbekové 370,7 2,5 331,0 2,0 39,6 12,0 Nûmci 353,4 2,4 946,9 5,8 -593,4 -62,7 Tatafii 249,0 1,7 320,7 2,0 -71,8 -22,4 Ujgufii 210,3 1,4 181,5 1,1 28,8 15,9 Bûlorusové 111,9 0,7 177,9 1,1 -66,0 -37,1 Korejci 99,7 0,7 100,7 0,6 -1,1 -1,1 Ázerové 78,3 0,5 89,0 0,5 -10,7 -12,0 Ostatní 468,1 3,0 616,8 4,0 Zdroj: Oficiální data národního statistického úfiadu Republiky Kazachstán. О численности, размещении и национальном составе населения Республики Казахстан. URL <http://www.kazstat.asdc.kz/111/nas.htm>. [25. 4. 2002]. s okrajov˘mi oblastmi, protínají strategické základny cizích státÛ (Bajkonur, Sary-·agan). Obdobnû nepfiízniv˘ stav Ïivotního prostfiedí, spolu s drsn˘m klimatem, místy i nedostatkem vody, ãiní perspektivy moÏného osvojení a dal‰ího rozvoje centrálních oblastí diskutabilní.77 Slabost (de facto 77 V administrativnû teritoriálním vyjádfiení toto vymezení stfiedního Kazachstánu zahrnuje zhruba území akmolské, vãetnû hlavního mûsta Astany, karagandské a jiÏní ãásti kustanajské administrativní oblasti. 297 Charakteristika 298 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R Region Administrativnû teritoriální vymezení Jihov˘chod almaatská oblast, vãetnû mûsta republikového v˘znamu Alma-Aty Finanãní a obchodní centrum Kazachstánu (Alma-Ata). Území osvojeno s ohledem na klimatické podmínky v pfiedhÛfií Ala-tau, smûrem do vnitrozemí hustota zalidnûní slábne. V etnickém plánu nadále patrna mírná pfievaha RusÛ ve mûstech, venkov kaza‰sk˘. Ekonomicky, ale i stále zfietelnûji geopoliticky je region pfiitahován k âínû. V˘chod oblast v˘chodního Kazachstánu Pásmo ekologického zamofiení v dÛsledku sovûtského jaderného programu (semipalatinsk˘ polygon). V etnickém plánu pfievaha RusÛ ve mûstech, venkov kaza‰sk˘. Celková geopolitická orientace regionu dosud nevyhranûna, aãkoli nejvíce zalidnûné, prÛmyslovû vyspûlé pravobfieÏí Irty‰e tíhne spí‰e k Rusku. Charakteristika Zdroj: Vlastní tabulka na základû vymezení regionÛ podle Нурбулат Масанов: Национально-государственное стоительство в Казахстане: анализ и прогноз // Вестник Eвразии/Acta Eurasica. – № 1 – 1995. – С. 117–128. Kaza‰ské etnikum je navíc tradiãnû rozdûleno do tfií hlavních, vnitfinû dále znaãnû diferencovan˘ch a hierarchizovan˘ch kmenÛ ãi rodov˘ch svazÛ a skupin, tzv. ÏuzÛ (nebo také hord, ztotoÏÀovan˘ch dfiíve s chanáty). A sice na Ulu-Ïuz (tj. Star‰í neboli Velik˘ Ïuz), zaujímající pÛvodnû oblasti jiÏního a jihov˘chodního Kazachstánu; na Orta-Ïuz (Stfiední Ïuz), ob˘vající pfieváÏnû oblasti stfiedního, severního a v˘chodního Kazachstánu; a na Ki‰i-Ïuz (Mlad‰í neboli Mal˘ Ïuz), usadiv‰í se pfiedev‰ím v krajích na západû dne‰ního Kazachstánu. V dÛsledku dfiívûj‰ího pfiivtûlení kaza‰sk˘ch chanátÛ k Rusku, a tím i relativnû brzkého zahájení modernizaãních procesÛ (usazování koãovn˘ch pastevcÛ a zakládání mûst), urychlovan˘ch aÏ do 60. let 20. století masivní evropskou kolonizací, jiÏ nemusejí b˘t pozÛstatky patriarchálního zfiízení v Kazachstánu zcela zfietelné. Vûdomí rodové pfiíslu‰nosti nicménû zÛstává dodnes v mentalitû zejména venkovského obyvatelstva hluboce zakofienûno a má stále vliv na osobní rozhodování, potaÏmo na pfiístup jednotlivce ke zdrojÛm, vãetnû mocensk˘ch. Mimo 299 tradiãní genealogii stojí pfiíslu‰níci dvou poãetnû mal˘ch, leã historicky privilegovan˘ch stavÛ Tore a KoÏa, povaÏovan˘ch za pfiímé potomky âingischána, resp. ArabÛ, ktefií pfiinesli do kaza‰sk˘ch stepí islám, a ztûlesÀujících tím aÏ do ruské revoluce politickou, resp. duchovní elitu národa.78 Na úrovni elit lze péãí osoby souãasné hlavy státu zaznamenat nadmûrné zastoupení KazachÛ z fiad Star‰ího Ïuzu. Poãátek jejich nadvlády se datuje k nástupu dlouholetého pfiedchÛdce Nursultana Nazarbajeva ve funkci prvního tajemníka republikové komunistické strany a Nazarbajevova pfiíbuzného (patrona) Dinmuchameda Kunajeva v polovinû 60. let.79 V dÛsledku ‰iroké reprezentace pfiedstavitelÛ slovansk˘ch etnik (ti plnili v strukturách sovûtského Kazachstánu jistou neutralizaãní a zvlá‰tû kontrolní funkci Moskvy) byl v‰ak klanov˘ faktor potlaãen. S rozpadem Sovûtského svazu se tato situace zmûnila. Emancipace Kazachstánu na svazovém centru pfiinesla záhy odstranûní v‰ech „nekaza‰sk˘ch“ elementÛ z klíãov˘ch rozhodovacích procesÛ. S posilováním etnokratické komponenty reÏimu dochází i k znovuoÏivení vnitrokaza‰ské (Ïuzové) rivality. K upevnûní sv˘ch pozic neváhala stávající nomenklatura sáhnout ani k nûkter˘m ménû standardním opatfiením, jako je pfiestûhování hlavního mûsta Kazachstánu z jiÏní metropole Alma-Aty do centrálnû poloÏené Astany.80 Opatfiení je dlouhodobû spojeno s financováním megalomansk˘ch architektonickourbanizaãních projektÛ na zelené louce a vedle geopolitick˘ch aspektÛ tohoto kroku (potvrzení kontroly centra vÛãi potenciálnû separatistick˘m 78 79 80 Z novûj‰ích prací k tradiãní stratifikaci kaza‰ské spoleãnosti podrobnû viz napfi. Ирина Eрофеева: Характер,состав и структура правящей элиты кочевого общества // Амрекулов Х., Eрофеева И., истагамбетов Т,:Исторический генезис, структура и основные ориентации казахского истаблишмента / Работа выполнена при поддержке Research Support Scheme of the OSI/HESP, grant No.: 487/1996. – Алматы, 1997. – С. 3–35; История Казахстана: народы и культуры: Учеб. пособие / Масанов Н. Э. и др. – Алматы: Дайк-Пресс, 2001. – С. 10–190. O genetick˘ch pfiedpokladech „mladého a energického komunisty“ Nazarbajeva pro strm˘ kariérní vzestup vypovídají i Kunajevovy pamûti. Кунаеб Д.: От Сталина до Горбачева. – Алматы: Санат, 1994. Astana, do roku 1998 Akmola, pÛvodnû ruská pevnost Akmolinsk, zaloÏená roku 1832, v letech 1961–1992 Celinograd. Hlavním mûstem Kazachstánu byla Akmola definitivnû urãena s platností od 10. prosince 1997 na základû v˘nosu prezidenta republiky O prohlá‰ení mûsta Akmoly za hlavní mûsto Republiky Kazachstán z 20. fiíjna 1997. Slavnostní prezentace nové metropole, jiÏ pod jejím souãasn˘m, politicky korektním názvem Astana („Hlavní mûsto“), byla pak uspofiádána 10. ãervna 1998. V roce 1999 mûla Astana podle oficiálních údajÛ cca. 313 tisíc obyvatel. 300 [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R regionÛm „ruského“ severu a na ropu bohat˘ch západních oblastí státu) mohlo mít mj. za cíl roz‰ífiení teritoria osídlení Star‰ího Ïuzu na úkor konkurenãních skupin.81 S pokraãující koncentrací ve‰keré moci v rukou prezidenta Nazarbajeva lze na úrovni elit pozorovat dal‰í redukování základny reÏimu aÏ na uωí klientelní spoleãenství se znaky tribalismu (obsazování nejv˘znamnûj‰ích postÛ ve státû prezidentov˘mi nejbliωími rodinn˘mi pfiíslu‰níky a pfiíbuzn˘mi, vãetnû pokrevních) v ryze nepotické podobû. Seznam ã. 1: âlenové vládnoucí rodiny v Kazachstánu (v˘bûr) Nursultan Abi‰eviã Nazarbajev (nar. 1940). Prezident Republiky Kazachstán (od roku 1990). Hlava státu. Dfiíve ãlen politbyra ústfiedního v˘boru komunistické strany SSSR (1991), první tajemník komunistické strany Kaza‰ské SSR (1989–1991), pfiedseda Nejvy‰‰ího sovûtu Kaza‰ské SSR (1990), pfiedseda republikové rady ministrÛ (1984–1989). Hlava rodiny, jejíÏ úhrnné jmûní je podle rÛzn˘ch odhadÛ vyãíslováno v fiádech desítek miliard USD. Oficiální zfiizovatel mnoha mimorozpoãtov˘ch fondÛ (Nacionalnyj fond Respubliki Kazachstan, MeÏdunarodnyj fond razvitija Kazachstana). Neoficiálnû znám také nûkter˘mi soukrom˘mi investiãními projekty, napfi. v oblasti ropného prÛmyslu (terminál v Novorossijsku, ruské rozvodné sítû TransnûfÈ aj.). Lond˘nsk˘mi The Guardian z 3. bfiezna 1998 poãítán mezi osmiãku nejbohat‰ích lidí planety. Ústfiední postava mezinárodního kriminálního skandálu Kazakhgate. Sara Alpysovna Nazarbajeva (nar. 1941). ManÏelka Nursultana Nazarbajeva. První dáma. Zakladatelka a od roku 1992 pfiedsedkynû nejbohat‰ího oficiálnû vefiejnû prospû‰ného fondu v Kazachstánu Bobek (Dítû), jehoÏ prostfiednictvím mohou úspû‰ní zahraniãní investofii v této stfiedoasijské republice pfiispívat mj. na dobroãinné úãely. 81 Нурбулат Масанов: Казахская политическая и интернациональная элита: клановая принадлежность и внутриэтническое соперночество // Вестник Eвразии /Acta Eurasica. – № 1 (2) – 1996. – _. 46–61. Viz také Нурлан Амрекулов: Пост-советская правящая элита // Амрекулов, Eрофеева, Исмагамберот, Исторический генезис…, 58–77. Vybûr dobového tisku na téma stûhování hlavního mûsta Kazachstánu, vãetnû pfietisku relevantních právních aktÛ, viz sborník Перенос столицы Казахстана в зеркале прессы и комментариях аналитиков. М.: Междисциплинарный центр «Волхонка, 14», Информационно-аналитический центр «Eвразия», 1998. Rusko-turkmenské vztahy 301 Dariga Nursultanovna Nazarbajeva (nar. 1963). Nejstar‰í dcera (údajnû) Nursultana Nazarbajeva. MoÏná pretendentka na prezidentské nástupnictví. Od roku 1994 generální fieditelka pÛvodnû státního mediálního impéria Chabar, které slouÏí jako úãinn˘ nástroj udrÏení propagandisticko-ideologické kontroly stávajícího reÏimu nad spoleãností. Díky pfiedsednictví ve fondu Kazachstanskaja reklama má také vÛdãí postavení na kaza‰ském reklamním trhu. Dále ãlenka národní komise RK pro otázky UNESCO. Pfiedsedkynû federace sportovní gymnastiky RK. Zakladatelka a pfiedsedkynû oficiálnû vefiejnû prospû‰ného fondu na obranu lidsk˘ch práv Ob‰ãestvennaja za‰ãita. Zakladatelka a pfiedsedkynû organizace na obranu hromadn˘ch sdûlovacích prostfiedkÛ a jejich spolupracovníkÛ Kongres Ïurnalistov RK. V posledních letech se v˘raznû podílí na komerãních aktivitách svého manÏela Rachata Alijeva. Rachat Muchtaroviã Alijev (nar. 1962). ZeÈ Nursultana Nazarbajeva, manÏel Darigy Nazarbajevové. VáÏn˘ pretendent na prezidentské nástupnictví. Od poloviny 90. let ãinen v fiídicích funkcích nejv˘znamnûj‰ích silov˘ch struktur – jako náãelník odboru daÀové inspekce pro boj s pa‰ováním a korupcí (1996–1997), náãelník státní daÀové inspekce hlavního mûsta Almaty (1997), fieditel odboru daÀové policie ministerstva financí (1997–1998), pfiedseda v˘boru daÀové policie, první námûstek ministra financí (1997– 1998), v letech 2000–2001 námûstek a první námûstek pfiedsedy v˘boru pro národní bezpeãnost (KNB, b˘v. KGB, státní bezpeãnost, kontrarozvûdka), generál-major. Politick˘mi oponenty, vãetnû vûznûn˘ch, obviÀován z údajnû nápadné intolerance a brutality v osobním styku. Po vládní (rodinné) krizi na sklonku roku 2001 povolán do funkce zástupce náãelníka sluÏby ochrany prezidenta republiky (prezidentské gardy), dále pfiedseda národního olympijského v˘boru, pfiedseda fotbalového svazu RK, od roku 2002 velvyslanec Kazachstánu v Rakousku. Stojí v ãele finanãnû prÛmyslové skupiny Rachat. Pod kontrolou Alijevovy „silové skupiny“ se momentálnû nachází nûkolik podnikÛ ropného a plynárenského prÛmyslu (Mangistaumunajgaz, NûfÈanoj centr, síÈ ãerpacích stanic Mobil), atomového prÛmyslu (státní agentura Kazatomprom, pod kontrolou silov˘ch struktur), finanãnictví (Nurbank, pÛvodnû zaloÏená Darigou Nazarbajevovou) a zvlá‰tû hromadn˘ch sdûlovacích prostfiedkÛ. Mezi média kontrolovaná skupinou patfií televizní stanice NTK, KTK (kanály Chabar oficiálnû fiídí Dariga Nazarbajeva), periodika Novoje Pokolenije, Panorama, Karavan, agentura Kazakhstan Today, rozhlasové stanice Jevropa Pljus Kazachstan, Russkoje Radio, NS ãi vydavatelství Franklin Publishing House. Aktivní rovnûÏ v oboru stavebnictví, hotelnictví (pûtihvûzdiãkov˘ Hyatt Rakhat Palace Hotel v Almaty), produkce a realizace barevn˘ch kovÛ, telekomunikací, potravináfiství aj. Jím 302 [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R Rusko-turkmenské vztahy 303 zfiízená spoleãnost Sacharnyj centr má dominantní postavení na kaza‰ském trhu s cukrem. Otec Muchtar Alijev je b˘val˘m ministrem zdravotnictví. vem. DrÏí se spí‰e v ústraní; neoficiálnû se v Kazachstánu spekuluje o jejích zdravotních potíÏích v souvislosti s moÏn˘m uÏíváním psychotropních látek. Dinara Nursultanovna Nazarbajeva (nar. 1967). Prostfiední dcera Nursultana Nazarbajeva. Pfiedsedá mj. státnímu Fondu Nursultana Nazarbajeva pro vzdûlání. V posledních letech zaji‰Èuje komerãní aktivity svého manÏela Timura Kulibajeva. Bulat Abi‰eviã Nazarbajev. Mlad‰í bratr Nursultana Nazarbajeva. Jím vlastnûná BN Consultancy drÏí tfiicetiprocentní podíl v kaza‰sko-britském joint-venture BN Munai na prospekci akkulského ropného pole. Aktivity v oboru strojírenství (OAO AZTM-Kapremontstroj). Lihov˘ magnát. Timur Askaroviã Kulibajev (nar. 1966). ZeÈ Nursultana Nazarbajeva, manÏel Dinary Nazarbajevové. MoÏn˘ nástupce prezidenta Nazarbajeva. Od roku 2002 stojí ve vedení státního monopolu v oblasti produkce, zpracování a pfiepravy energetick˘ch surovin Kazmunajgaz (pÛvodnû Kazakhoil a TransNûftûGaz, sloÏená z koncernÛ KazTransOil a KazTransGaz). Pfied fúzí jím spravovan˘ch monopolÛ pÛsobil jako fieditel odboru státního v˘boru pro zahraniãní investice pfii administraci prezidenta republiky. Ropn˘ magnát. Spojen s finanãnû prÛmyslovou skupinou sdruÏenou kolem nejvût‰í komerãní banky v zemi Kazkommercbank. Pod kontrolu Kazkommercbank a Kulibajevovy „olejáfiské skupiny“ momentálnû spadá nûkolik finanãních ústavÛ v republice jako Alma-Atinskij torgovo-finansovyj bank, Narodnyj sberegatûlnyj bank Kazachstana/Halyk bank, Eximbank, poji‰Èovna KazachInStrach, investiãní korporace Akcept, dále státní leasingová spoleãnost KazAgroFinance, telekomunikaãní gigant Kaztelekom, závody na zpracování ropy ·NOS a PNPZ v âimkentu a Pavlodaru, leteck˘ pfiepravce Air Kazakhstan, Ïeleznice Kazachstan temir Ïoly, rozvodné energetické sítû Kazakhstan Electricity Grid Operating Company/KEGOC, plynárensk˘ operátor Alautransgas, lihovary Bachus (v‰e zpravidla ã. 1 v daném oboru na národním trhu). Se sv˘m otcem Askarem Kulibajevem (ex-ministr stavebnictví) vlastní rovnûÏ jedin˘ závod v republice na zpracování ãerného kaviáru (Atyraubalyk), ãetná pohostinská zafiízení, casina, spoleãnosti obchodující s realitami. Aktivní v oboru produkce a realizace fosforu (Kazfosfor). Na mediální scénû skupina kontroluje periodika Kontinent a Vremja. Bratr gen. Talgat Kulibajev, aã pÛvodnû businessman, dává v souãasnosti pfiednost zamûstnání v fiídicích strukturách ministerstva vnitra. Alija Nursultanovna Nazarbajeva (nar. 1980). Nejmlad‰í dcera Nursultana Nazarbajeva. Zamûstnána v administraci prezidenta republiky. Ve vrcholné politice pÛsobila v letech 1998 aÏ 2001, kdyÏ byla v rámci dynastické zahraniãní politiky svého otce provdána za star‰ího syna prezidenta Kyrgyzské republiky Askara Akajeva Ajdara. Od ãervna 2002 Ïije ve svazku s dosud ménû znám˘m kaza‰sk˘m businessmanem Danijarem Chaseno- Nurtaj Abykajeviã Abykajev (nar. 1947). Synovec Nursultana Nazarbajeva. MoÏn˘ pretendent na prezidentské nástupnictví. Vedoucí administrace prezidenta RK. Donedávna pfiedseda KNB (1998–2002) s hodností generál-majora. PovaÏován za hlavního organizátora prodeje nepovolené vojenské techniky do Severní Koreje z roku 1999 prostfiednictvím nejmenované ãeské firmy. Pfiedtím první asistent prezidenta RK (1996– 1998), velvyslanec Kazachstánu ve Velké Británii (1995–1996), první vedoucí aparátu prezidenta republiky (1990–1995), asistent prvního tajemníka komunistické strany (1989), asistent pfiedsedy rady ministrÛ (1988–1989). Nepsaná hlava tzv. „korejské skupiny“, ovládající kaza‰sk˘ trh s produkcí mûdi. Skupina vlastní metalurgické giganty jako Îezkazgancvetmet, Kazachmys (dfiíve Balcha‰mûì), Îezkentskij GOK nebo Vostoãno-Kazachstanskij mûdno-chimiãeskij kombinat. Z médií se pod kontrolou skupiny nacházejí agentura Kazachstan-Press a Dûlovaja gazeta. AchmetÏan Smaguloviã Jesimov (nar. 1950). Synovec Nursultana Nazarbajeva. MoÏn˘ pretendent na prezidentské nástupnictví. V minulosti mj. státní tajemník (1996, v té dobû ã. 2 v hierarchii státních funkcí), první místopfiedseda vlády, tajemník státního v˘boru pro zahraniãní investice (1996–1998), úfiadující pfiedseda vlády (1997), vedoucí administrace prezidenta republiky (1998). Blízk˘ „korejské skupinû“. Roku 1998 odstaven na post velvyslance Kazachstánu v Belgii. V roce 2002 povolán zpût do vlády, v kabinetu Imangali Tasmagambetova zastává funkci vicepremiéra a ministra zemûdûlství. Zdroj: Vlastní seznam s vyuÏitím nejrÛznûj‰ích pramenÛ a literatury, vãetnû Martha Brill Olcott: Kazakhstan. Unfulfilled Promise. Carnegie Endowment for International Peace, Washington, D.C., 2002; Амрекулов Н.: Жузы в цоциально-политической жизни Казахстана // Центральная Азия и Кавказ – № 9 – 2000 (<www.ca-c.org/journal/ cac09_2000/16.Amrek.shtml>); Бричкина Л.: Откровенное ханство. Власть в Казахстане строится на кровно-родствениях // Профиль. – 168. – № 46. – 06. 12. 304 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R 99 (<www.compromat.ru/main/nazarbaev/a.htm>); Ломов Д.: Секреты Семьи Назарбаева. Казахстан попра переименовывать в Назарбай-стан // Время – № 12. – 30.05.00 (<http://www.compromat.ru/main/nazarbaev/sekrety.htm>); Мендыбаев Ц., Шэлгунов В.: Ктептократия. Казахгейт. Новое расследование. – М.: Институт актуальных политических исследований, Компания Спутник +, 2001 (jednoznaãnû nejlep‰í a nejucelenûj‰í práce k tomuto tématu, opírající se o rozsáhl˘ monitoring místního i zahraniãního tisku; dfiívûj‰í verze knihy byla pfieloÏena do angliãtiny a francouz‰tiny); Мерлинк Э.: Введение в казахстанскую олигархологию. Разделения элита–2. Кто есть Кто, Где и с кем в современном Казахстане (данные на март 2000 года). Институт актуальных политических исследований, 31 марта 2000 (<http://eurasia.org.ru/archive/2000/top5/03_31_anal.htm>); Мерлинк Э.: Второй президент Казахстана: возможности и претенденты. Преемник Назарбаева – открой личико // Центральноазиатский бюллетень. – 7 апреля 2000 года; Разделенная элита. Взаимоотношения финанцово-промышленных групп Казахстана. – Институт актуальных политических исследований, Москва, май 1999 г. (<http://eurasia.org.ru/ archive/1999/top5/05_28_press1.html>); Хлюпин В. Н.: Большая семья Нурсултана Назарбаева. Политическая элита современного Казахстана. – М.: Институт актуальных политических исследований, 1998; Хлюпин В.: Казахстанская политичэская элита: межды модернизацией и трайбализмом. Доклад на 2–м Всероссийском конгрессэ политологов, Москва, МГИМО, 22 апреля 2000 г. (<http:// www.iicas.org/articles/pub_27_05_00.htm>) [19. 9. 2002]. Státní zfiízení Státní zfiízení Kazachstánu je podrobnû upraveno ústavou, ústavními zákony, zákony, v˘nosy prezidenta republiky s platností zákona, vãetnû ústavních zákonÛ, jakoÏ i jin˘mi normativními akty Republiky Kazachstán, pfiitom základní zákon tvofií ústava. Ústava Republiky Kazachstán byla pfiijata kontroverzním celonárodním referendem dne 30. srpna 1995.82 To bylo vypsáno jen krátce po neménû kontroverzním jak druhém rozpu‰tûní zákonodárného sboru, tak i prodlouÏení stávajícího prezidentského mandátu Nursultana Nazarbajeva do konce roku 2000 bez provedení voleb. Podle oficiálnû zvefiejnûn˘ch údajÛ se pro prezidentem pfiedloÏen˘ návrh dokumentu vyslovilo pfies 89 % z více neÏ 90 % voliãÛ, ktefií se referenda podle oficiálních údajÛ zúãastnili. (Opozice vyzvala v pfiedveãer hlasování k jeho bojkotu.) Ústava Republiky Kazachstán ve znûní pozdûj‰ích novelizací definuje Kazachstán jako „demokratick˘, svûtsk˘, právní a sociální stát, jehoÏ nejvy‰‰ími hodnotami jsou ãlovûk, jeho Ïivot, práva a svobody“. Za jediného nositele státní moci oznaãuje suverénní lid. Pfiedpokládá téÏ trojí dûlbu moci, rovnost obãanÛ pfied zákonem, formálnû dokonce garantuje nûkterá dal‰í obecnû v demokratickém svûtû uznávaná a respektovaná obãanská práva a svobody.83 Obdobnû jako v jin˘ch republikách Stfiední Asie v‰ak ustanovení tohoto druhu platí spí‰e teoreticky. Ústava pfiedpokládá pevnou vertikálu státní moci, na jejíÏ ‰pici stojí prezident.84 Prezident, jakoÏto hlava státu, je nejvy‰‰ím pfiedstavitelem Kazachstánu, urãujícím hlavní linie domácí i zahraniãní politiky a reprezentujícím Kazachstán uvnitfi státu a navenek. Prezident je dále „garantem a symbolem jednoty lidu a státní moci, neporu‰itelnosti ústavy, jakoÏ i lidsk˘ch a obãansk˘ch práv a svobod“. Zaji‰Èuje navíc „koordinované fungování v‰ech sloÏek státní moci a zodpovûdnost jejích orgánÛ ve vztahu k lidu“. Prezident je formálnû volen, a to pfiímo na základû v‰eobecného hlasovacího práva na dobu sedmi let, z fiad rodil˘ch obãanÛ Kazachstánu ne mlad‰ích ãtyfiiceti let, plynnû ovládajících státní jazyk (tj. kaza‰tinu) a trvale Ïijících na území republiky po dobu nejménû patnácti let.85 Pokud v prvním kole hlasování Ïádn˘ z prezidentsk˘ch kandidátÛ neobdrÏí nadpoloviãní vût‰inu hlasÛ, potfiebnou k jeho zvolení, koná se druhé kolo voleb za úãasti dvou nejúspû‰nûj‰ích kandidátÛ z prvního kola.86 83 84 85 86 82 Конституция Республики Казахстан. Конституция принята на республиканском референдуме 30 августа 1995 г. URL <http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/kas/01/k951000b/ k951000b_rus.htm> [27. 5. 2002]. Dosud jediná, leã rozsáhlá novelizace stávající ústavy Kazachstánu byla provedena 7. fiíjna 1998. 305 Srv. zejména druhou hlavu ústavy (ãl. 10 aÏ 39). Vedle tfietí hlavy ústavy (ãl. 40 aÏ 48) jsou postavení prezidenta a jeho kompetence podrobnû upraveny zejména ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona) O prezidentu Republiky Kazachstán z 26. prosince 1995 ve znûní pozdûj‰ích novelizací. Конституционный закон Республики Казахстан от 26 дэкабря 1995 г. № 2733 «О Президенте Республики Казахстан». URL <http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/kas/ 01/z952733a/z952733a_rus.htm> [27. 5. 2002]. Provize t˘kající se povinné znalosti státního jazyka zaruãují za stávajících podmínek de facto v˘sadní postavení etnick˘m KazachÛm z fiad Star‰ího Ïuzu. Rurální oblasti jiÏního a jihov˘chodního Kazachstánu, z nichÏ Kaza‰i Star‰ího Ïuzu tradiãnû pocházejí, byly totiÏ modernizaãními vlivy Ruska resp. Sovûtského svazu, a tím i rusifikací, dotãeny ménû neÏ napfi. severní oblasti Kazachstánu. Podrobnû je procedura prezidentsk˘ch, jakoÏ i ostatních voleb v Kazachstánu upravena zejména ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona) O volbách v Republice Kazachstán z 28. záfií 1995 ve znûní pozdûj‰ích novelizací. Конституционный законРеспублики Казахстан от 28 сентября 1995 г. № 2464 «О выборах в Республике Казахстан». URL <http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/kas/01/u952464a/ u952464a_rus.htm> [27. 5. 2002]. 306 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R 307 Po dobu svého pÛsobení ve funkci hlavy státu prezident nesmí b˘t poslancem zastupitelsk˘ch sborÛ, zastávat jiné placené funkce nebo provozovat podnikatelskou ãinnost. Na stejnou dobu také pozastavuje svou ãinnost v politick˘ch stranách. Ústava dává hlavû státu ve‰keré pravomoci bûÏné v standardních prezidentsk˘ch reÏimech, pfiedev‰ím tedy zodpovûdnost za formování a fungování exekutivní sloÏky moci. V˘konem exekutivních funkcí se ov‰em pravomoci prezidenta Kazachstánu nevyãerpávají. Klíãovou roli hraje prezident i v oblasti legislativy, kdyÏ vedle vypisování referenda nebo uplatÀování efektivního veta má také právo urãovat prioritu pfiijíman˘ch zákonÛ, popfi. vládnout pfiímo pomocí vlastních dekretÛ s platností zákona. To mu v kombinaci s právem rozpou‰tût parlament zaji‰Èuje doslova neomezenou moc. V nespecifikovaném pfiípadû, kdy „demokratické instituty, nezávislost, teritoriální integrita, jakoÏ i politická stabilita republiky a bezpeãnost jejích obãanÛ se nacházejí pod váÏnou a bezprostfiední hrozbou“, prezident ãiní „opatfiení vynucená jmenovan˘mi okolnostmi“, vãetnû vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu nebo nasazení armády na území státu. Teoreticky mÛÏe b˘t prezident odvolán z funkce v pfiípadû vlastizrady. Tento termín ov‰em není v ústavû ani v jiném dostupném zákonû definován. Obdobnû mimofiádná procedurální sloÏitost ústavní Ïaloby proti prezidentu zdárné zavr‰ení impeachmentu prakticky vyluãuje. K praxi souãasného prezidenta patfií i ad hoc zfiizování nejrÛznûj‰ích „poradních orgánÛ“ (shromáÏdûní národÛ, národní rada aj.) s diskutabilní oporou v ústavû, jakkoli i ty si mohou reprezentativní funkce (a tomu odpovídající kompetence) nárokovat. Zvlá‰tní postavení v rámci stávajícího právního fiádu zaujímá tzv. ústavní rada,87 zaji‰Èující oficiálnû superioritu ústavy po celém území republiky, a suplující tím v omezené mífie funkce dfiíve zru‰eného ústavního soudu. Rada se skládá ze sedmi ãlenÛ, s pravomocemi na ‰est let. Z toho pfiedsedu rady, disponujícího rozhodujícím hlasem, jakoÏ i dva dal‰í ãleny jme- nuje pfiímo prezident, po dvou zb˘vajících pak pfiedsedové kaÏdé z parlamentních komor. Ex-prezidenti se stávají doÏivotními ãleny rady automaticky. Rada na Ïádost vybran˘ch oficiálních pfiedstavitelÛ a orgánÛ vyná‰í rozhodnutí o otázkách regulérnosti prezidentsk˘ch a parlamentních voleb a referend, o otázkách kompatibility schvalovan˘ch zákonÛ ãi mezinárodních smluv s platnou ústavou, stejnû jako podává závaznou interpretaci ústavních norem. Mimo to rada zpracovává v˘roãní zprávy o stavu lidsk˘ch práv a obãansk˘ch práv a svobod v zemi. Proti ústavnímu nálezu rady mÛÏe prezident vznést ohrazení (veto), které mÛÏe b˘t pfiekonáno pouze opûtovn˘m hlasováním rady, v nûmÏ se pro pÛvodní verzi nálezu vysloví minimálnû dvû tfietiny z celkového poãtu (tj. minimálnû pût ze sedmi) jejích ãlenÛ; to znamená, Ïe i jakákoli interpretace základního zákona, prohlá‰ení voleb za neplatné nebo tfieba zpochybnûní legality právních aktÛ nûkter˘ch státních ãinitelÛ ze strany k tomu zmocnûného orgánu se proti názoru prezidenta mohou ukázat neprÛchodné. Exekutivní moc v souladu s ústavou vykonává a ãinnost exekutivních orgánÛ koordinuje vláda,88 která se v celém rozsahu svojí ãinnosti zodpovídá prezidentovi. âleny vlády na návrh premiéra jmenuje, jakoÏ i podle svého uváÏení odvolává prezident. Ten také urãuje její definitivní strukturu. Jmenování premiéra (nikoli jeho odvolání) má b˘t dodateãnû potvrzeno parlamentem. Demise premiéra znamená demisi celé vlády. Premiér v mûsíãní lhÛtû od jmenování vlády pfiedstupuje pfied parlament s programov˘m prohlá‰ením, které mÛÏe b˘t opakovanû odmítnuto minimálnû dvoutfietinovou vût‰inou v‰ech poslancÛ kaÏdé z parlamentních komor (jinak se povaÏuje za schválené), coÏ zároveÀ znamená vyslovení nedÛvûry vládû. Pokud prezident navrhovanou demisi vlády v souvislosti s vyslovením nedÛvûry nepfiijme, rozpou‰tí parlament. Vláda kromû toho disponuje právem zákonodárné iniciativy. Dvakrát do roka navíc mÛÏe s vlastním návrhem zákona spojit otázku vyslovení dÛvûry, resp. nedÛvûry. (Vyslovením nedÛvûry vládû se parlament vystavuje riziku, Ïe bude pfiedãasnû rozpu‰- 87 88 Podrobnû jsou status a kompetence ústavní rady upraveny vedle ‰esté hlavy ústavy (ãl. 71 aÏ 74) zejména v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona O ústavní radû Republiky Kazachstán z 29. prosince 1995. Указ Президента, имеющий силу конституционного закона от 29. 12. 1995 г. № 2737 «О Конституционном Совете Республики Казахстан». URL <http:/ /www.pavlodar.com/zakon/nzak_right.htm?dok=00128&all=all> [27. 5. 2002]. Zvlá‰tní postavení má rada proto, Ïe ani formálnû nespadá pod soustavu soudÛ. Postavení, ãinnost a pravomoci vlády jsou vedle páté hlavy ústavy (ãl. 64 aÏ 70) podrobnû upraveny zejména ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona) O vládû Republiky Kazachstán z 18. prosince 1995 ve znûní pozdûj‰ích novelizací. Конституционный закон Республикы Казахстан от 18 декабря 1995 г. № 2688 «О Правительстве Республики Казахстан». URL <http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/ kas/01/z952688/z952688_rus.htm> [27. 5. 2002]. 308 tûn. V opaãném pfiípadû je zákon bez hlasování schválen v pfiedkládaném vládním znûní.) Parlamentu se ãlenové vlády zodpovídají v rámci poslaneck˘ch interpelací. Na Ïádost parlamentu mohou b˘t odvoláni, pokud se pro takovou Ïádost, adresovanou prezidentu republiky, opakovanû vysloví nejménû dvû tfietiny v‰ech ãlenÛ nûkteré z komor. Nejvy‰‰í zastupitelsk˘ orgán, povûfien˘ v˘konem legislativních funkcí, ztûlesÀuje stál˘ dvoukomorov˘ parlament.89 Dolní komoru parlamentu tvofií maÏilis. Funkce horní komory vykonává senát. MaÏilis sestává ze sedmdesáti sedmi poslancÛ, ktefií jsou formálnû voleni pfiímo na základû v‰eobecného hlasovacího práva na dobu pûti let. Z toho ‰edesát sedm poslancÛ je voleno v jednomandátov˘ch teritoriálních obvodech (dvoukolovû), zb˘vajících deset pak proporcionálnû na základû stranick˘ch listin v jednom celostátním obvodû. Minimální práh pro vstup té které strany do parlamentu ãiní 7 % hlasÛ. Oproti tomu ãlenové senátu jsou delegováni nepfiímo shromáÏdûními volitelÛ sloÏen˘mi ze zástupcÛ pfiíslu‰ného oblastního maslichatu (zastupitelstva) na dobu ‰esti let po dvou senátorech za kaÏdou administrativní oblast.90 Sedm dal‰ích senátorÛ jmenuje prezident.91 Specifikem popisovaného zfiízení zÛstává, Ïe obû komory parlamentu se navzájem odli‰ují nanejv˘‰ zpÛsobem, jak˘m jsou konstituovány, a ménû jiÏ, co se t˘ãe jejich nejdÛleÏitûj‰ích kompetencí resp. rozsahu a vymezení tûchto kompetencí, (spoleãnû poslanci obou komor napfi. schvalují státní rozpoãet, potvrzují navrhovaného kandidáta na funkci premiéra, schvalují pro89 90 91 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R Postavení parlamentu a jeho kompetence jsou vedle ãtvrté hlavy ústavy (ãl. 49 aÏ 63) podrobnû upraveny zejména ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona) O parlamentu Republiky Kazachstán a statutu jeho poslancÛ z 16. fiíjna 1995 ve znûní pozdûj‰ích novelizací. Конституционный закон Республики Казахстан от 16. 10. 1995 г. «О Парламенте Рэспублики Казахстан и статусе его депутатов». URL <http://www.pavlodar.com/ zakon/nzak_right.htm?dok=00155&all=all> [5. 8. 2002]. KaÏdé tfii roky je obsazována polovina z takto rozdûlovan˘ch senátorsk˘ch kfiesel. Poãet senátorÛ tedy není fixnû urãen; mÛÏe variovat v závislosti na poãtu administrativních oblastí. V souãasnosti má senát 39 ãlenÛ, a to vedle jiÏ sedmi senátorÛ jmenovan˘ch prezidentem téÏ po dvou senátorech za kaÏdou ze stávajících ãtrnácti oblastí (tj. za akmolskou, akÈubinskou, almaatskou, atyrauskou, dÏambulskou, karagandskou, kustanajskou, kyzylordskou, mangy‰lackou a pavlodarskou oblast, oblast jiÏního Kazachstánu, severního Kazachstánu, v˘chodního Kazachstánu a západního Kazachstánu), jakoÏ i za hlavní mûsto Astanu a mûsto republikového v˘znamu AlmaAtu, jeÏ mají administrativnû právní status oblasti. Druhé mûsto republikového v˘znamu, Leninsk (s kosmodromem Bajkonur), bylo s úãinností od roku 1995 pfiinejmen‰ím na dvacet let pronajato Rusku. 309 gramové prohlá‰ení vlády, pfiedávají prezidentu zákonodárné pravomoci, rozpu‰tûn mÛÏe b˘t parlament rovnûÏ pouze jako celek), coÏ ponûkud zastírá smysl existence dvoukomorového parlamentu. Parlament navíc ve vztahu k exekutivû nedisponuje (a to ani formálnû) relevantními kontrolními pravomocemi. Souãasnû ale i trpí z její strany zásahy do vlastní ãinnosti. V dÛsledku to z nûj ãiní poslu‰n˘ nástroj v˘konné moci. Prezidentovo veto zákona, kter˘ jiÏ pro‰el obûma komorami, tak napfi. parlament mÛÏe pfiehlasovat minimálnû dvoutfietinovou vût‰inou v‰ech ãlenÛ v kaÏdé z komor (jinak platí zákon v prezidentovû redakci), coÏ mÛÏe b˘t v praxi problém. Stejné kvorum pak potfiebuje parlament i na opakované zamítnutí programového prohlá‰ení vlády, resp. na vyslovení nedÛvûry vládû, popfi. na zablokování vládního návrhu zákona, s nímÏ kabinet spojil svou demisi. Dále, pokud parlament v prÛbûhu mûsíce neschválí zákon, jehoÏ pfiijetí prezident definoval jako prioritní, pfiecházejí legislativní kompetence v dané záleÏitosti na prezidenta. V otázkách pfiijímání ústavních dodatkÛ a zmûn parlament ani nedisponuje zákonodárnou iniciativou.92 Prezident má pfiitom právo rozpustit parlament, pokud poslanci vyjádfií nedÛvûru vládû (kterou jmenuje prezident), stejnû tak pokud opakovanû odmítnou potvrdit navrhovaného (prezidentem) kandidáta na funkci premiéra, jakoÏ i v pfiípadû nespecifikované „politické krize v dÛsledku nepfiekonateln˘ch rozporÛ mezi parlamentními komorami nebo parlamentem a ostatními sloÏkami státní moci“. Formování státoprávního rámce bylo dovr‰eno schválením ústavního zákona O prvním prezidentu Republiky Kazachstán z 20. ãervence 2000, definujícího politicko-právní postavení osoby prvního prezidenta (tj. Nursultana Nazarbajeva) jakoÏto „jednoho ze zakladatelÛ novû nezávislého státu […] a vÛdce národa“ po skonãení jeho funkãního období.93 Prvnímu prezidentu zde bylo „s pfiihlédnutím k jeho historické misi“ doÏivotnû pfiiznáno právo obracet se k národu Kazachstánu, jeho státním orgánÛm a pfiedstavitelÛm s vlastními iniciativami ve vûci budování státu, domácí 92 93 Parlament se ve vûci novelizace ústavy mÛÏe pokusit iniciovat referendum. O eventuálním vypsání referenda, jakoÏ i o koneãné formulaci otázky nicménû rozhoduje prezident. Конституционный закон Республики Казахстан от 20. 07. 2000 г. № 83–1 «é первом Президенте Республики Казахстан». URL <http://www.pavlodar.com/zakon/ nzak_right.htm?dok=00012&all=all> [5. 8. 2002]. Tento ústavní zákon byl jiÏ fiádnû pfiijat parlamentem. 310 a zahraniãní politiky nebo národní bezpeãnosti, jeÏ podléhají obligatornímu projednání ze strany dotãen˘ch orgánÛ ãi pfiedstavitelÛ. Stejnû tak mu bylo doÏivotnû pfiiznáno právo vystupovat pfied parlamentem a jeho komorami, zúãastnit se zasedání vlády, pfiedsedat shromáÏdûní národÛ, jakoÏ i b˘t ãlenem ústavní rady a bezpeãnostní rady státu. Prvnímu prezidentu byla dále zaruãena imunita proti trestnímu stíhání za ãiny související s jeho pÛsobením ve funkci hlavy státu,94 v zájmu zaji‰tûní dÛstojného v˘konu jeho dal‰í ãinnosti mu mají b˘t poskytovány velkorysé (i ve stfiedoasijském kontextu) hmotné i nehmotné v˘hody ze státních fondÛ, koneãnû v rodném aulu mu má b˘t zbudováno muzeum a vztyãena socha. Zákon kromû toho pfiedpokládá moÏnost nespecifikovaného roz‰ífiení poskytovan˘ch garancí i na ãleny exprezidentovy rodiny. Vnitropolitick˘ v˘voj „Já, jakoÏto prezident státu, jasnû a dÛraznû prohla‰uji, Ïe ve‰keré volby v na‰em státû budou ãestné a transparentní…“ (Nursultan Nazarbajev) Institucionální rámec stávajícího systému vze‰el ze struktury orgánÛ moci sovûtÛ období perestrojky. Nejvy‰‰ím orgánem státní moci v Kaza‰ské SSR, povûfien˘m v˘konem zákonodárn˘ch funkcí, byl republikov˘ Nejvy‰‰í sovût, jehoÏ funkce mezi jednotliv˘mi zasedáními tohoto „parlamentu“ pfiebíralo stálé prezidium Nejvy‰‰ího sovûtu. Funkce vlády z jeho povûfiení vykonávala republiková rada ministrÛ. Státní zfiízení bylo od konce 80. let podrobováno postupnû dílãím reformám. Podstatn˘ch zmûn ale doznalo teprve v kontextu suverenizace Kazachstánu po volbách do 12. Nejvy‰‰ího sovûtu Kaza‰ské SSR z 25. bfiezna 1990. V dÛsledku nerovného volebního systému (ãtvrtina kfiesel nebyla ani formálnû volena, n˘brÏ vyhrazena pro kandidáty tzv. spoleãensk˘ch organizací, vãetnû komunistické strany a komsomolu) v nich totiÏ poprvé získali vût‰inu pfiedstavitelé stranického 94 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R Nenadálé pfiijetí zákona shodou okolností ãasovû koincidovalo s obstavením bankovních úãtÛ patfiících údajnû v˘znamn˘m ãlenÛm kaza‰ské vládnoucí rodiny, vãetnû Nursultana Nazarbajeva, pfiíslu‰n˘mi úfiady ve ·v˘carsku a ve Spojen˘ch státech v souvislosti se zahájením vy‰etfiování a trestního stíhání nûkter˘ch blízk˘ch prezidentov˘ch spolupracovníkÛ ve vûci závaÏné hospodáfiské kriminality jako korupce a praní ‰pinav˘ch penûz. 311 aparátu z fiad etnick˘ch KazachÛ.95 Nejvy‰‰í sovût zfiídil 24. dubna 1990 funkci prezidenta a v duchu sovûtsk˘ch tradic do ní je‰tû tent˘Ï den zvolil prvního tajemníka komunistické strany Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva.96 SvÛj mandát Nazarbajev obhájil v celonárodních prezidentsk˘ch volbách 1. prosince 1991, kdyÏ jako jedin˘ kandidát získal podle oficiálnû zvefiejnûn˘ch v˘sledkÛ 98,78 % hlasÛ.97 Dnem 16. prosince 1991 Kazachstán deklaroval nezávislost.98 Dne 28. ledna 1993 Nejvy‰‰í sovût Kazachstánu pfiijal první postkomunistickou ústavu,99 znamenající posun k semiprezidentské formû zfiízení. Prezident, jakoÏto hlava státu, stál jiÏ v ãele jednotné soustavy orgánÛ exekutivní sloÏky moci, vãetnû orgánÛ státní moci na oblastní a místní úrovni. Se souhlasem parlamentu jmenoval premiéra, jeho zástupce, hlavy klíãov˘ch ministerstev, silov˘ch struktur a vládních agentur. Nemûl v‰ak právo vydávat zákony ani rozpou‰tût parlament. Vláda (kabinet ministrÛ) a její ãlenové byli podfiízeni v˘luãnû hlavû státu. Parlament (Nejvy‰‰í sovût) si ov‰em, spolu s plnou svrchovaností ve sféfie legislativy, zachoval ve vztahu k vládû nûkteré kontrolní pravomoci. Tímto zpÛsobem tedy ústava novû vymezovala principy dûlby moci. Vzhledem k pfiedãasnému ukonãení existence Nejvy‰‰ího sovûtu nicménû nemohly b˘t tyto principy provûfieny v praxi. Spor mezi jednotliv˘mi sloÏkami moci, vyvolan˘ snahami parlamentu o kontrolu finanãních operací vlády (nakládání se státními pfiíjmy z udûlování licencí na export surovin atp.), vyústil na sklonku roku 1993 v nucené „samorozpu‰tûní“ Nejvy‰‰ího sovûtu. Zákonem O doãasném delegování dodateãn˘ch pravomocí prezidentu Republiky Kazachstán a hlavám 95 BlíÏe k tûmto trendÛm viz Куртов А. А.: Демократия выборов в Казахстане: автиритарная эболюция // Конституционное право: восточноевропейское обозрение. – 2000. – № 2 (31). – С. 2–10. 96 Закон Казахской Социалистической Республики от 24 апреля 1990 г. Об учреждении поста Президента Казахской ССР и внесении изменений и дополнений в Конституцию (Основной Закон) Казахской ССР. URL <http://base.zakon.kz/doc/?uid=909769FC-7D26– 49C0–8737–C1D01EE554C1&doc_id=1000133> [5. 8. 2002]. 97 RFE Daily Report. 3 December 1991. 98 Конституционный закон Республики Казахстан от 16.12.1991 г. «О государственной независимости Песпублики Казахстан». URL <http://www.pavlodar.com/zakon/ nzak_right.htm?dok=00089&all=all> [5. 8. 2002]. 99 Конституция Республики Казахстан от 28 января 1993 года (Утратила силу. URL <http:// base.zakon.kz/doc/?uid=909769FC-7D26–49C0–8737–C1D01EE554C1&doc_id=1010212> [5. 8. 2002]. 312 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R 313 místních administrací z 11. prosince 1993 prezident pfiebíral jiÏ ryze zákonodárné funkce.100 Následující parlamentní volby byly vypsány na 7. bfiezna 1994. V souladu s novelizovanou legislativou byl poãet poslaneck˘ch mandátÛ redukován z pÛvodních 360 jiÏ na 177 míst. Z toho 135 kfiesel mûlo b˘t rozdûlováno podle vût‰inového principu na základû v˘sledkÛ dvoukolového volebního klání v jednomandátov˘ch teritoriálních obvodech, zb˘vající 42 poslanci pak byli vybíráni z kandidátÛ zafiazen˘ch na tzv. státní (prezidentskou) listinu. Prezidentu tím bylo, v rozporu nejen s ústavnû garantovan˘m principem rovnosti kandidátÛ, ale i s obecnû v demokratickém svûtû pfiijíman˘mi zvyklostmi, de facto vyhrazeno právo obsadit podle vlastního uváÏení témûfi ãtvrtinu parlamentních kfiesel pouze pfii pasivním souhlasu obyvatel. Mezinárodními pozorovateli byl proto institut státní listiny hodnocen jako váÏné (tfiebaÏe zdaleka ne jediné) poru‰ení elementárních standardÛ KBSE pro pofiádání demokratick˘ch voleb.101 Prohlá‰ení volební procedury v jednom z obvodÛ za neregulérní, sotva se parlament znovu zaãal profilovat spí‰e jako vefiejná tribuna pro beztrestnou kritiku vládního kurzu (poslanci si v roce 1994 mj. bezprecedentnû v stfiedoasijské praxi vynutili odvolání údajnû zkorumpovaného kabinetu Sergeje Tere‰ãenka), poslouÏilo paradoxnû jako formální dÛvod pro zru‰ení mandátu poslancÛ, a tím i pro opûtovné rozehnání Nejvy‰‰ího sovûtu v bfieznu pfií‰tího roku.102 Rozehnáním 13. Nejvy‰‰ího sovûtu 11. bfiezna 1995 se Kazachstán podruhé ve své novodobé historii ocitl bez legitimního parlamentu. Do vyklizen˘ch prostor následnû prezident Nazarbajev svolal tzv. shromáÏdûní národÛ (Ассамблея Народов). To se jej na svojí ustavující schÛzi 24. bfiezna 1995 usneslo poÏádat, aby setrval v úfiadû do konce roku 2000. Aãkoli moÏnost zru‰ení prezidentsk˘ch voleb tehdej‰í ústava vÛbec nepfiedpokládala, v celonárodním referendu dne 29. dubna 1995 my‰lenku mimofiád- ného prodlouÏení mandátu prezidenta Nazarbajeva do roku 2000 bez provedení voleb podpofiilo podle oficiálních v˘sledkÛ 95,46 zúãastnûn˘ch voliãÛ.103 30. srpna 1995 pak za srovnateln˘ch podmínek (masivní volební falsifikace, fyzické útoky proti pfiedstavitelÛm nekonformního tisku, 89,14 populace oficiálnû „pro“) byla pfiijata druhá postkomunistická ústava,104 která likvidovala instituci ústavního soudu a spolu s tím odevzdávala ve‰keré pravomoci v˘konné, jakoÏ i rozhodující pravomoci zákonodárné a soudní do rukou de iure nesesaditelného prezidenta. Teprve poté, co bylo vymezování ústavnû právního rámce formou v˘nosÛ prezidenta republiky s platností ústavního zákona, regulujících nejdÛleÏitûj‰í aspekty vefiejného Ïivota, po mûsících Nazarbajevovy samovlády skonãeno, mohl b˘t ve dnech 5. a 9. prosince 1995 zvolen,resp. jmenován fiádn˘, dvoukomorov˘ parlament. K setrvání v úfiadû do roku 2006 následnû opravÀovalo Nursultana Nazarbajeva oficiální vítûzství v mimofiádn˘ch prezidentsk˘ch volbách z 10. ledna 1999. Pfiedãasné konání voleb bylo vynuceno zmûnami ústavnû právního rámce. 7. fiíjna 1998, v intencích pfiedcházející zprávy národu, v níÏ prezident Nazarbajev nastínil vlastní vizi demokratizace kaza‰ské spoleãnosti pro 21. století,105 totiÏ parlament pfiistoupil k rozsáhlé novelizaci ústavy. Reformou bylo rozhodnuto zejména o prodlouÏení fiádného funkãního období prezidenta z pÛvodnû pûti jiÏ na sedm let (spolu s tím bylo prodlouÏeno i funkãní období poslancÛ maÏilisu a ãlenÛ senátu z pÛvodnû ãtyfi jiÏ na pût, resp. na ‰est let). Odstranûn byl dále maximální vûkov˘ limit 65 let pro potenciální kandidáty na úfiad prezidenta. Zru‰eno bylo i ãasové omezení v˘konu prezidentského mandátu jedné osoby na maximálnû dvû funkãní období.106 Kuriózní novelou byla pak ústava doplnûna o ustanovení umoÏÀující zkrácení jednoho konkrétního prezidentova mandátu z rozhodnutí parlamentu (následujícího dne k tomu staãily hlasy prosté 100 103 Ракон Республики Казахстан от 10. 12. 1993 года «О временном делегировании Президенту Республики Казахстан и главам нестных администраций дополнитэльных полномочий». URL <http://www.pavlodar.com/zakon/nzak_right.htm?dok=00018&all=all> [5.8.2002]. 101 K prÛbûhu voleb viz The Parliamentary Elections in Kazakhstan. Almaty, Kazakhstan. March 7, 1994. A Report Prepared by the Staff of the Commission on Security and Cooperation in Europe. 102 K politické krizi z jara 1995 viz Куртов А. А.: Партии Казахстана и особенности развития политического процесса б республике // Казахстан: реалии и перспективы нэзависимого развития / Под ред. E. М. Кожокина. М.: РИСИ, 1995. – С. 214–219. OMRI Daily Digest. 2 May 1995. OMRI Daily Digest. 31 October 1995. Rozbor ústavy viz v pfiedchozí kapitole. Послание Президента Песпублики Казахстан народу Казахстана О положэниях б стране и основных напранлениях внутренней политики: Демократизация общества, экономическая и политическая реформа в новом столетии. 30 сентября 1998 г. URL <http:// www.president.kz/articles/state/state_container.asp?lng=ru&art=poslanie> [4. 2. 2002]. 106 Закон Республики Казахстан от 7 октября 1998 г. № 284–1 «О внесении изменений и дополнений в Конституцию Республики Казахстан» // Казахстанская правда. – 1998. – 8 октября. 104 105 314 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R vût‰iny poslancÛ obou komor) s nutností vypsání pfií‰tích prezidentsk˘ch voleb v nejbliωím termínu.107 OBSE, jejíÏ hodnotící mise na místû dospûla k závûru, Ïe „pfiedvolební podmínky v Kazachstánu jasnû a podstatnû neodpovídají závazkÛm [Kazachstánu ve vztahu k] OBSE“, odmítla volby monitorovat.108 Tabulka ã. 3: Oficiální v˘sledky voleb prezidenta Republiky Kazachstán z 10. ledna 1999 Kandidát Poãet obdrÏen˘ch hlasÛ (v %) Nursultan Nazarbajev 79,78 Serikbolsyn Abdildin 11,70 Gani Kasymov 4,61 Engels Gabbasov 0,76 Zdroj: Сообщение ЦИК Республики Казахстан «Об итогах состоябшихся 10 января 1999 г. выборов и регистрации избранного Президента Республики Казахстан» // Казахстанская правда. – 1999. – 16 января. Pozn.: Nursultan Nazarbajev byl v dobû konání prezidentsk˘ch voleb úfiadující hlavou státu. Serikbolsyn Abdildin (jedin˘ kandidát z fiad opozice, jemuÏ nakonec byla udûlena registrace ústfiední volební komisí) pÛsobil jako první tajemník obnovené komunistické strany. Gani Kasymov a Engels Gabbasov, ‰ir‰í vefiejnosti prakticky neznámé osobnosti, kandidovali podle vût‰iny nezávisl˘ch komentátorÛ na popud prezidentské kanceláfie s cílem dodat volbám zdání plurality s ohledem na zahraniãí. 20. ãervence 2000 vstoupil v platnost ústavní zákon o prvním prezidentu Republiky Kazachstán, jímÏ byly Nursultanu Nazarbajevovi garantovány rozsáhlé pravomoci doÏivotnû. 315 citnû pfiitom zakazuje nezákonné vmû‰ování státu do záleÏitostí spoleãensk˘ch organizací.109 Provádûcí zákon O politick˘ch stranách (v platnosti od 15. ãervence 2002), regulující tuto sféru vefiejného Ïivota,110 nicménû obsahuje ãetná ustanovení, která ústavnû garantovanou svobodu sdruÏování, a tím i participaci obãanÛ na politickém procesu podstatnû omezují. Problematická ve svûtle mezinárodních závazkÛ Kazachstánu v oblasti demokratizace a rozvoje pluralitního systému se jeví zejména ustanovení zákona vyÏadující minimální ãlenskou základnu 50 tisíc osob, zastoupen˘ch rovnomûrnû ze v‰ech administrativních oblastí, pro eventuální registraci politické strany, stejnû jako ustanovení specifikující (popfi. nespecifikující) podmínky pro moÏnou soudní likvidaci strany.111 Existence tûchto, jakoÏ i jin˘ch ustanovení zákona, jejichÏ aplikace v podmínkách postsovûtského Kazachstánu znamená faktick˘ zánik politick˘ch stran, které se netû‰í oficiálnû podpofie ve spoleãnosti, se stala terãem kritiky jak fiady nevládních organizací ãi opozice, tak i nûkter˘ch mezinárodních organizací.112 Aãkoli Kazachstán prodûlal na stfiedoasijské pomûry vcelku bohat˘ stranick˘ v˘voj, k aktivizaci stranického Ïivota v Kazachstánu do‰lo zejména v souvislosti s dosud posledními volbami do maÏilisu parlamentu republiky ve dnech 10. a 24. fiíjna 1999. Poprvé totiÏ volby probíhaly podle smí‰eného volebního systému. Úpravy legislativy pfiedpokládaly mj. roz‰ífiení poãtu poslaneck˘ch mandátÛ, z pÛvodních 67 kfiesel rozdûlovan˘ch vût‰inovû v jednomandátov˘ch teritoriálních obvodech, o deset míst distribuovan˘ch proporãnû na základû stranick˘ch listin, coÏ mûlo oficiálnû pfiispût k posílení institutu politick˘ch stran a jejich role ve vefiejném Ïivotû Kazachstánu. (Jejich reáln˘ vliv na fungování politického procesu v zemi nicménû zÛstává s ohledem na ne nutnû ideální klima pro jakoukoli politic- Stranická scéna 109 Ústavní zfiízení Republiky Kazachstán pfiedpokládá existenci pluralitního politického systému. Ústava zaruãuje práva obãanÛ sdruÏovat se ve spoleãensk˘ch organizacích, vãetnû politick˘ch stran, kter˘m jsou garantována rovná práva pfied zákonem (s v˘jimkou tûch, které jsou zakázány). Expli107 108 TamtéÏ. Viz pfiechodná ustanovení, ãl. 94 odst. 1 ústavy. OSCE / ODIHR. Election Assessment Mission. Republic of Kazakhstan 1999. Almaty, 11 January 1999. Preliminary Statement, p. 1. Viz zejména ãl. 5 odst. 1, 2, 3 ústavy. Ústava jmenovitû nepfiipou‰tí zakládání a ãinnost organizací, „jejichÏ ãinnost a cíle jsou namífieny na násilné svrÏení ústavního pofiádku, naru‰ení integrity republiky, podkopání státní bezpeãnosti a podnûcování sociální, rasové, národnostní, náboÏenské, stavovské ãi rodové nesná‰enlivosti“. 110 Закон Республики Казахстан от 15.07.2002 г. № 344–2 «О политических партиях». URL <http://www.pavlodar.com/zakon/nzak_right.htm?dok=02113&all=all> [5.8.2002]. 111 Viz zejména ãl. 10 a 14 zákona, upravující pravidla registrace, reorganizace a likvidace politick˘ch stran. 112 Vûcn˘ rozbor jednotliv˘ch ustanovení zákona, vypracovan˘ experty OBSE, viz Республика Казахстан – Закон о политических партиях, вступил б силу 15 июля. ОБСE/БДИПЧ 1. – 23 июля 2002 г. URL <http://eurasia.org.ru/cgi-bin/datacgi/database.cgi?file=News&report=SingleArticleRu&ArticleID=0001811> [5. 8. 2002]. 316 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R kou ãinnost nadále omezen˘.) OBSE ve svojí závûreãné zprávû k volbám konstatovala, Ïe zlep‰en˘ legislativní a regulatorní rámec voleb byl zvlá‰tû podkopán 1) nezákonn˘m vmû‰ováním exekutivních orgánÛ; 2) neãestn˘mi volebními praktikami stran napojen˘ch na stávající mocenské struktury; 3) hrozbami byrokratického, administrativního a trestního stíhání, naru‰ujícími ãinnost médií; 4) protûÏováním kandidátÛ a stran podporovan˘ch oblastními a místními orgány moci ze strany volebních komisí na niωích úrovních; jakoÏ i 5) zastra‰ováním opoziãních stran a kandidátÛ a vytváfiením umûl˘ch pfiekáÏek pro jejich volební kampaÀ.113 Tabulka ã. 4: Oficiální v˘sledky voleb do maÏilisu parlamentu Republiky Kazachstán druhé konvokace z 10. a 24. fiíjna 1999 podle pfiíslu‰nosti zvolen˘ch kandidátÛ k politick˘m stranám a uskupením Pfiíslu‰nost Poãet poslancÛ zvolen˘ch na základû stranick˘ch listin Poãet poslancÛ zvolen˘ch v jednomandátov˘ch obvodech Poãet poslancÛ zvolen˘ch celkem Republiková politická strana Otan 4 20 24 Obãanská strana Kazachstánu 2 9 11 Komunistická strana Kazachstánu 2 1 3 Agrární strana Kazachstánu 2 1 3 Republiková lidová strana Kazachstánu 1 1 Lidovû-kooperativní strana Kazachstánu 1 1 Business 10 10 Provládní 20 20 4 4 67 77 Ostatní/pfiíslu‰nost neznáma Celkem 10 Zdroj: Republic of Kazakhstan – Parliamentary Elections. 10 and 24 October 1999. OSCE/ ODIHR Final Report, Warsaw, 20 January 2000, pp. 28. 113 Republic of Kazakhstan – Parliamentary Elections. 10 and 24 October 1999. OSCE/ODIHR Final Report, Warsaw, 20 January 2000, p. 2. 317 Jádro proprezidentsk˘ch stran v souãasnosti tvofií Republiková politická strana Otan („Vlast“). Strana vznikla na poãátku roku 1999 okolo volebního ‰tábu vítûzného prezidentského kandidáta Nursultana Nazarbajeva cestou slouãení nejv˘znamnûj‰ích „progresivních“ sil ve spoleãnosti, vãetnû do té doby dominantní Strany lidové jednoty Kazachstánu, dále Demokratické strany Kazachstánu, Liberálního hnutí Kazachstánu, hnutí Za Kazachstán 2030 nebo Strany spravedlnosti. Funkci v˘konného pfiedsedy strany z povûfiení zastává od roku 2002 Amangeldy Jermegijajev. Na parlamentní pÛdû stranû Otan sekundují zvlá‰tû Obãanská strana Kazachstánu (první tajemník Azat Perua‰ev) a Agrární strana Kazachstánu (pfiedseda Ramin Madinov). K dal‰ím proprezidentsk˘m stranám, popfi. k reÏimem sponzorovan˘m uskupením tzv. konstruktivní opozice je moÏno fiadit Demokratickou stranu Kazachstánu Ak-Îol („Jasná cesta“, pfiedsedající Oraz Îandosov, Bolat Abilov a Alichan Bajmenov), Rolnickou sociálnû-demokratickou stranu Aul (pfiedseda Gani Kalyjev), Stranu obrození Kazachstánu (Altyn‰a‰ DÏaganova), Republikovou politickou stranu práce (BakytÏan Îumagulov), Republikovou demokratickou stranu Jel-Dana („Lidová moudrost“, v ãele Rau‰an Sarsembajeva), Lidovû-kooperativní stranu Kazachstánu (Umirzak Sarsenov) nebo Stranu patriotÛ Kazachstánu (Gani Kasymov). Síly stojící v protireÏimní opozici oproti tomu sdruÏuje Forum demokratick˘ch sil Kazachstánu, ustavené na podzim 1999 v reakci na zmanipulování parlamentních voleb. Vedle jiÏ etablovan˘ch stran, jako jsou Republiková lidová strana Kazachstánu (z exilu fiízená AkeÏanem KaÏegeldinem, odsouzen˘m roku 2001 v nepfiítomnosti k deseti letÛm odnûtí svobody), Komunistická strana Kazachstánu (první tajemník Serikbolsyn Abdildin) nebo Demokratická strana Kazachstánu Azamat („Obãan“, pfiedseda Galym Abilsiitov), na ãinnosti fora dále participují Strana sociální spravedlnosti a ekologické obrody Tabigat („Pfiíroda“, v ãele Mels Jeleusizov), hnutí dÛchodcÛ Pokolení (Irina Savostina), hnutí Orleu („Pokrok“, v ãele Seidachmet Kuttykadam), Dûlnické hnutí Kazachstánu Solidarita (v ãele Madel Ismailov, v minulosti pravomocnû odsouzen˘ na rok do vûzení za uráÏku hlavy státu), Republikové spoleãenské slovanské hnutí LAD („Soulad“, v ãele Viktor Michailov), stejnû jako Mezinárodní kanceláfi Kazachstánu na obranu lidsk˘ch práv a dodrÏování zákonnosti (Jevgenij Îovtis) nebo Asociace nezávisl˘ch elektronick˘ch hromadn˘ch sdûlovacích prostfiedkÛ Stfiední Asie (Rozlana Taukina). Od sklonku roku 2001 forum kooperuje s hnutím Demo- 318 Rusko-turkmenské vztahy [ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R kratická volba Kazachstánu (zakladatelé GalymÏan Îakijanov a Muchtar Abljazov, oba t. ã. dlouhodobû na nucen˘ch pracích), iniciovan˘m skupinou mlad˘ch businessmanÛ, technokratÛ a regionálních elit v dÛsledku pnutí uvnitfi vládnoucí rodiny. Zvlá‰tní kategorii sil pÛsobících na republikové politické scénû tvofií ideologicky vyhranûné strany, hnutí a nátlakové skupiny kaza‰ské národní, popfi. radikálnû nacionalistické orientace. Urãitému vlivu se mohou tû‰it zejména v jiÏních regionech zemû. Nejv˘znamnûj‰í nacionalistickou silou v Kazachstánu od poãátku 90. let zÛstává Národní strana Kazachstánu Ala‰ (transformována do dne‰ní podoby byla na jafie 1999 na základû Republikové strany Kazachstánu Azat) v ãele se Sabetkazy Akatajem. K dal‰ím uskupením tohoto druhu je moÏno fiadit Obãanské hnutí Kazachstánu Azat („Svobodn˘“, v ãele Chasen KoÏachmet) nebo dfiíve na platformû Azatu pod t˘mÏ vedením pÛsobící v˘bor, resp. strana Îeltoksan („Prosinec“, usilující pÛvodnû o rehabilitaci osob persekvovan˘ch v souvislosti s almaatsk˘mi nepokoji z prosince 1986). Stávajícím reÏimem jsou tyto síly, dokud jejich kritika adresovaná na hlavu státu za provozovanou „protinárodní“ politiku doma, popfi. za pfiíli‰né „ústupky“ Kazachstánu na mezinárodní scénû nepfiesahuje rámec únosn˘ch mezí, zpravidla tolerovány. Nepfiedstavují pro souãasné pomûry hrozbu a ani jejich ãinnost nebo cíle nemusejí vÏdy nutnû kolidovat s reálnû prosazovan˘m kursem státního vedení. V souladu s jiÏ jmenovan˘m zákonem o politick˘ch stranách z 15. ãervence 2002 byla v Kazachstánu zahájena povinná pfieregistrace v‰ech politick˘ch stran legálnû pÛsobících v zemi. Lze pfiedpokládat, Ïe po ukonãení této procedury, plánovaném pÛvodnû na poãátek roku 2003, se jejich spektrum v˘raznû redukuje. 319 pravené postavení poãetné ruské (slovanské) men‰iny. Reáln˘ vnitropolitick˘ kurz Kazachstánu (nutno odli‰ovat od rétoriky elit) nabírá i na tûch nejniωích úrovních (pfiijímání do zamûstnání atp.) zfietelnû etnokratické zabarvení, coÏ se s ohledem na komplikovan˘ národnostní profil Kazachstánu mÛÏe do budoucna stát zdrojem nárÛstu etnického napûtí, a tím i destabilizace celospoleãenské situace. Druh˘m zdrojem politické nestability Kazachstánu, s ohledem na generaãní podmínûnost vládnoucí elity, se pak mÛÏe ukázat absence efektivních, obecnû akceptovan˘ch mechanismÛ pfiechodu nejvy‰‰í moci ve státû. Volba konkrétního prezidentova nástupce, zdá se, definitivnû zatím nepadla. Jisté je nicménû to, Ïe dobrovolnû Nursultan Nazarbajev nepfiedá svou moc nikomu, v kom nebude spatfiovat spolehlivého garanta vlastní nedotknutelnosti, zachování dosavadních privilegií a v˘sad, vãetnû majetkov˘ch, a koho nebude moci ovlivÀovat i po svém eventuálním odchodu z politické scény; to okruh potenciálních adeptÛ na prezidentské následnictví znaãnû omezuje, s pfiihlédnutím k tradicionalisticko-patriarchálním hodnotám koãovného kaza‰ského venkova, v jehoÏ prostfiedí Nursultan Nazarbajev vyrÛstal, dost moÏná pouze na ãleny jeho rodiny.114 S ohledem na zv˘‰enou citlivost Kazachstánu vÛãi vnûj‰ím vlivÛm existuje prostor pro konstruktivní angaÏmá mezinárodního spoleãenství, které pfii dÛsledném vyuÏívání v‰ech dostupn˘ch mechanismÛ, vãetnû tûch v rámci OBSE s jejími standardy v oblasti demokracie a dodrÏování lidsk˘ch práv, mÛÏe sehrát pozitivní roli pfii pfiechodu postkomunistického Kazachstánu k více vyspûl˘m formám spoleãenského uspofiádání. V˘hled V nejbliωích letech je moÏno v Kazachstánu oãekávat pravdûpodobnû pokraãování procesu konsolidace mocensko-politického systému osobní (rodinné) vlády Nursultana Nazarbajeva, pfiípadnû i za cenu rostoucí opory reÏimu o represivní aparát. Ve stfiednûdobém a dlouhodobém horizontu jsou v‰ak perspektivy dal‰ího v˘voje nejasné. V˘bûr moÏn˘ch scénáfiÛ sahá od tûch problémov˘ch aÏ po pesimistické, v závislosti na fiadû vnitfiních i vnûj‰ích faktorÛ. Kritick˘m aspektem reÏimu zÛstává zejména neu- 114 K moÏn˘m scénáfiÛm transferu nejvy‰‰í moci v Kazachstánu viz Кто будет прээмником Назарбаева? APR. 30. 10. 2002. Аналитический доклад о бозможных вариянтах передаци власти б Казахстане. Служба политического анализа Центральноазиатского агенства потических исследований (APR). URL <http://www.kub.kz/print.php?sid=2330> [17. 2. 2003].
Podobné dokumenty
from webnode.cz
identita by měla být v takovém případě tajena až do poslední možné chvíle. V tomto
směru mnohem více naznačí druhá polovina letošního roku, a to navzdory četným
spekulacím v opozičních ruskojazyčný...
11 Integrace a dezintegrace v postsovûtské Stfiední Asii
a ekonomické spolupráci, pfiestoÏe v této souvislosti pfievládala pfiedev‰ím
deklarativní úroveÀ. Nûkteré ãlenské státy rovnûÏ oãekávaly, Ïe organizace
pomÛÏe pfiekonat nûkteré sporné body v dvoustrann...
-manuál Stalingrad
Můžete zde měnit rozlišení, hloubku barev, kontrast, gama korekci, kvalitu speciálních efektů a také úroveň násilí ve hře (zobrazení krve).
Některé parametry menu „Obraz“ mohou ovlivnit rychlost hr...