Příloha č_ 2 ZD - Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
Transkript
LIBRETO EXPOZICE Název expozice: Významné milníky husitství v českých a německých dějinách JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA (Život, působení a historický význam husitského vojevůdce) Umístění: TROCNOV, Památník Jana Žižky z Trocnova, přízemí objektu u parkoviště (Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích) PRVNÍ MÍSTNOST TÉMA: PŘED VSTUPEM DO VELKÝCH DĚJIN [Hudební podmalba] Jezu Kriste, ščedrý kněže (http://www.youtube.com/watch?v=AEV2FWFTTbX) [Motto] Pochmurná, temná byla krajina a kdesi v dálce za horama hřmělo. Josef Svatopluk Machar: Matka Žižkova (1896) HT: TROCNOV, odlehlé místo, spíše samota, na dohled Novohradských hor. Podle pozdní pověsti se zde pod dubem, kde jeho matka nalezla úkryt před bouřkou, narodil slavný husitský vojevůdce Jan Žižka. BOHUŽEL, nevíme přesně, kdy se narodil (zřejmě kolem roku 1360), jak se jmenovali jeho rodiče, ani co znamená přízvisko Žižka, které nejspíš označovalo jednookého člověka. Jan zřejmě přišel o oko již v dětství. JAN, řečený ŽIŽKA, ač původem zeman, nebyl dobrý hospodář. Na konci 14. století mu v Trocnově a blízkém okolí už nic nepatřilo. Asi již dříve nalezl uplatnění ve službě mocnému rodu Rožmberků, možná krátce působil na pražském královském dvoře, většinu času ale zřejmě trávil v zahraničí jako žoldnéř. Jinak sotva vysvětlíme, proč o něm české prameny po dvacet let mlčí. NA POČÁTKU 15. STOLETÍ se Žižka vynořil v ozbrojených lapkovských družinách, jež škodily Rožmberkům, městu České Budějovice a podnikaly i výpady do Rakous. Rozsáhlou kriminální činnost často vykonávaly ve službách vlivných moravských šlechticů. Amnestie krále Václava IV. usnadnila Žižkovi vstup do vojenských oddílů, které v Pobaltí pomáhaly polsko – litevské unii ve válce proti řádu německých rytířů. STÁRNOUCÍ VOJÁK se po návratu do Čech uchytil v Praze, pravděpodobně jako člen ostrahy dvora Václava IV. Záhy se nadchl pro ideály mistra Jana Husa, který požadoval nápravu církve a společnosti v duchu principů božího zákona obsaženého v textu Bible. Symbolem reformních snah se od podzimu 1414 stal kalich, vyjadřující husitské přesvědčení, že přijímání svátosti oltářní pod obojí způsobou všemi účastníky bohoslužby je Kristův příkaz. SNAD SI ŽIŽKA UVĚDOMOVAL blízkost smrti a příklon k husitskému programu považoval za možnost jak uniknout pekelnému ohni, do něhož násilníci a lapkové patřili. S nadějí ve spasení tak čtyři roky po Husově tragickém skonu vstoupil v létě 1419 na scénu velkých dějin jako neohrožený bojovník boží. HLAS DOBY Princi, nad českým královstvím Nevládne zákon, zato stín Loupeží, pychu klid tam ruší, Pouze s průvodem ochranným Lze cestovat tím územím. To pro mě není, na mou duši. Eustach Deschamps, francouzský básník (asi 1397) HLAS DOBY Lucifer: To-li je ten lapka plný zlosti? Pohrám si s ním bez milosti, rúče s ním do pekelné školy, ať mu nalém v řit smoly! Hra o Kristovu zmrtvýchvstání i o jeho oslavení (15. století) EXPONÁTY P: Josef Mánes: Žižkovo narození (1859). Zvětšená kopie, u vstupu volně na zdi, v blízkosti motta Z: NG Praha, R 147561 P: Kamenná křtitelnice z kostela sv. Martina ve Střížově, kde byl malý Jan, nazývaný zdrobněle Ješek, podle místního podání pokřtěn (16. století). Originál volně u zdi Z: JČM (na místě) P: Kostel sv. Martina ve Střížově, vystavěný na přelomu 13. – 14. století. Barevné foto na zdi Z: nutno zhotovit P: Rodový znak Jana Žižky – červený rak na stříbrném poli (barvy nejsou průkazně doloženy) Replika na zdi (na místě, eventuálně nově zhotovit) Z: Zdeněk Vybíral (ed.), Husité. Na cestě za poznáním husitského středověku, Tábor: Husitské muzeum v Táboře 2011, s. 49. P: Rak, ve středověku symbol vzdorovitosti a neústupnosti (kachel, kolem roku 1500) Odlitek na zdi (nutno zhotovit) Z: ZČM Plzeň, i. č. 28671 P: Trocnovský dvorec v době života mladého Jana Žižky (model na základě archeologických výzkumů). Skleněná vitrína Z: na místě VT: Trocnov ve 14. století V Trocnově byly před rokem 1400 dva dvorce o celkové výměře dvou lánů, tj. 34 – 40 hektarů. Vznikly přibližně v polovině 14. století a jejich majitelé byli pravděpodobně bratři. Který z dvorců náležel Žižkovu otci a který jeho strýci, nelze s určitostí zjistit. Výnos zdejšího hospodářství, jež se v zásadě nelišilo od poddanských usedlostí, sotva postačoval k slušnému zabezpečení rodiny. Zdejší zemani, patřící mezi nižší šlechtu, proto museli mít i jiné zdroje příjmů. P: Středověké zemědělské nástroje – srp, kosy, sekery – běžně užívané i na Trocnově. Originály ve skleněné vitríně Z: JČM P: Pozdně středověké nádoby - mísy, hrnce a jiná keramika (včetně nálezů z Trocnova). Originály ve skleněné vitríně Z: JČM P: Žně v pozdním středověku Barevné foto (umístit dle logiky) Z: Bible olomoucká, Státní vědecká knihovna Olomouc, sign. III/díl I, fol. 114v P: Latinský záznam v nekrologiu českokrumlovského minoritského kláštera týkající se zřejmě rodičů a manželek Jana Žižky (pátý zápis shora). Barevná faksimile (kopie) ve skleněné vitríně Z: NK ČR Praha, sign. XIV B 15, fol. 142r Překlad a vysvětlení záznamu: „6. prosince [v den] biskupa a vyznavače Mikuláše Ješík, sladovník z Krumlova, / zemřel Peška, lovčí pána [Jindřicha z Rožmberka], Gregorius [Řehoř], otec Jana, / řečeného Syzka, matka Johana a manželky / jeho dvě Kateřiny s předky svými.“ V uvedený den měli minorité vykonat modlitby či mše za všechny jmenované zesnulé. Pokud se zápis skutečně vztahuje k Žižkovi (identifikační predikát „z Trocnova“ zde chybí), pak dokládá jeho těsné vazby k Českému Krumlovu. P: Rekonstrukce pravděpodobných příbuzenských vztahů Jana Žižky je nutně neúplná. Trocnovský zeman byl nepochybně spřízněn s mnoha nižšími šlechtici v sousedství, avšak tato pouta nedovedeme přesně postihnout. Odpovídající přehledné grafické ztvárnění na papíře pod sklem (nahradit stávající genealogický vývod) Z: František Šmahel, Záhady dvou Žižků a Žižkova věku, in: Husitský Tábor 3, 1980, s. 45 P: Groše, peníze a haléře z doby vlády Václava IV. Originály ve skleněné vitríně Z: JČM P: Jan, řečený Žižka, z Trocnova, Jan z Mysletína a Jaroslav z Krupé se 11. července 1378 přiznávají k dluhu, který mají u českobudějovických Židovek Jehuy a Stane ve výši tří kop a deseti grošů pražských. Dluh, zatížený úrokem 110%, zřejmě nebyl nikdy splacen. Faksimile (zhotovit) ve skleněné vitríně Z: ANM Praha P: Žižkův památník, zbudovaný roku 1938 v nedalekém Čeřejově, kde trocnovský zeman vlastnil do roku 1384 lán, na němž měla věno jeho manželka Kateřina. Barevné foto současného stavu Z: zhotovit P: Český Krumlov, v němž Žižka prokazatelně nalezl dočasné uplatnění ve službě Jindřichovi z Rožmberka na obraze Dělení Růží z poloviny 16. století. Barevná fotokopie centrálního výjevu Z: Národní památkový ústav ÚOP Telč, Státní zámek Telč, i. č. T – 01101a P: Kachel s pětilistou růží, erbem rozrodu Vítkovců, mezi nimiž vynikli páni z Rožmberka (kolem roku 1500). Odlitek na zdi Z: MMP, i. č. 89004 P: Hrad Český Krumlov v polovině 14. století (vizualizace Zlata Gersdorfová) Barevné foto (umístění dle logiky) Z: Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami, České Budějovice: Národní památkový ústav – ÚOP České Budějovice 2011, s. 183. P: Burgundský vévoda Jan Nebojácný (+ 1419) se zde neobjevuje náhodou. S jeho dvorem byl ve styku jakýsi Jean (Jehan) Susque (Sisque) de Behaigne (z Čech), ztotožňovaný některými historiky s Janem Žižkou. Četné práce, sepsané v 17. – 19. století, uvádějí, že Žižka bojoval i ve známé „stoleté válce“ mezi Anglií a Francií. Přesvědčivý důkaz ale zatím chybí. Xerokopie pod sklem či na panelu Z: Václav Drška, Dějiny Burgundska, České Budějovice: Veduta 2011, s. 218 P: Výslech zajatého lapky s údaji o činnosti Jana Žižky v Popravčí knize pánů z Rožmberka (asi léta 1406 – 1408). Faksimile nebo kopie ve skleněné vitríně Z: StOA Třeboň, Historica 49 (Popravčí kniha pánů z Rožmberka), fol. 21b Přepis výslechu týkající se Žižky a jeho bratra: „A na Žižku Jan Holý pravil, že Žižka, Jindřich a bratr Žižkóv vzeli sú herynky, a že on a Troskovec odpověděli pánu, a že Žižka vzebral vozy a pánu [Jindřichovi z Rožmberka] odpověděl [vypověděl nepřátelství]. Opět pravil, že mlynář a Mikeš syn jeho v Žibřidově mlýně těch sú u sebe chovali a dávali jim potřebu, a že mezi nimi býval syn Žibřidóv. A také, že Matěj kupcóm vzal zlaté a Žižka zabil páně člověka.“ P: České Budějovice, pohled na město, kterému Žižka škodil a které ho pokládalo za nebezpečného delikventa. Originál nebo kopie dle možností JČM na panelu či pod sklem Z: sbírky JČM P: Opevněný Freistadt (staročesky Cáhlov), hornorakouské město na důležité silnici spojující jižní Čechy s Podunajím, si družina Matěje Vůdce, v níž působil Žižka, vyhlédla jako cíl plánovaného, leč neuskutečněného přepadu. Barevné foto současného stavu městského opevnění naa pnelu či pod sklem Z: zhotovit P: I lapkům se hodil dobrý kůň s patřičnou výstrojí. Podkovy, třmen a ostruhy z 15. století. Originály ve skleněné vitríně Z: JČM (depozitář) P: Zříceniny hradu Kraví Hora u Náměště nad Oslavou, místo Žižkova působení v obávané ozbrojené družině Viléma Sudlice z Litovan v letech 1408 – 1409. Barevné foto současného stavu pod sklem či na panelu Z: zhotovit P: Mapa zobrazující násilné činy bojových a lapkovských družin do roku 1419 podle popravčích zápisů jihlavských Mapa pod ochrannou folií či sklem Z: František Hoffmann, Bojové družiny na Moravě a v Čechách před husitskou revolucí a za revoluce, Táborský archiv 6, 1994, mapa č. 3 – překreslit (!) P: Rvačky opilců a lapků při hře ve vrhcáby patří k typicky českým námětům zobrazovaným na pozdně středověkých kachlích. Pohled na ně měl být varováním před nectnostmi zhýralého života. Odlitek na zdi Z: ZČM Plzeň, i. č. NDP 8045 (Radyně) P: Záznam o Janu Žižkovi jako členu ozbrojené družiny na hradě Kraví Hora v popravčích a psaneckých zápisech jihlavských. Barevná kopie pod sklem či ve skleněné vitríně Z: Státní okresní archiv Jihlava, fond Městská správa Jihlava, oddělení Úřední knihy a rukopisy, i. č. 5, fol. 20r Překlad záznamu: „Také týž Zikmund vyznal, že oloupili naše lidi, Heinricha Schustera a Petra se švagrem. U toho byli Rosseck, Poleczko, Zyzka, Schysska, Jane Velikej.“ P: Mapa zachycující Žižkovy doložené styky v letech 1378 – 1409. Mapa pod sklem či ochrannou folií Z: Nově nakreslit (!) na základě prací Josef Pekař, Žižka a jeho doba, Praha: Vesmír 1930, s. XVII; František Hoffmann (ed.), Popravčí a psanecké zápisy jihlavské (Archiv český XXXVIII), Praha: CMS 2000, s. 37-38 (č. 23) P: Jan Matejko: Bitva u Grunwaldu. Detail obrazu z roku 1878 představuje Žižku jako bojovníka, který se po boku Poláků zúčastnil 15. července 1410 vítězného střetnutí s řádem německých rytířů. Žižkova účast v bitvě není sice doložena, je ale vysoce pravděpodobná. Barevná zmenšená kopie (zhotovit)pod sklem či na panelu Z: Warszawa, Muzeum Narodowe P: Hrad Radzyń, v jehož posádce pod velením Jana Sokola z Lamberka Jan Žižka sloužil od podzimu 1410 do února 1411. Barevné foto současného stavu pod sklem, ve skleněné vitríně či na panelu Z: zhotovit VT: Ve Václavově Praze Král Václav IV. nesídlil od konce 14. století na Pražském hradě, ale v Královském dvoře (na místě nynějšího Obecního domu) na Starém Městě. Nedaleko odtud, v ulici Na příkopě, zřejmě vlastnil dům Jan Žižka. Po čase tento objekt prodal a koupil si menší v těsné blízkosti královského sídla (v dnešní Králodvorské ulici). S velkou pravděpodobností Žižka náležel do okruhu vyšehradských manů, mocenské struktury, kterou vytvořil Václav IV. pro obranu svých zájmů. P: Praha na počátku 16. století. V porovnání s dobou, kdy do ní přišel Jan Žižka, se pravobřežní část příliš nezměnila. Barevná fotokopie pod sklem či ve skleněné vitríně Z: Die Reisenbilder Pfalzgraf Ottheinrichs aus den Jahren 1536/37, edd. Angelika Marsch mit Josef H. Biller und Franz Dietrich Jakob, Weissenhorn: Anton H. Konrad Verlag 2001 (jinou reprodukci vlastní P. Č.) P: Trůnící král Václav IV. Barevná fotokopie pod sklem či ve skleněné vitríně Z: ÖNB Wien, Cod. 338 (Zlatá bula Karlova pro Říši, opis z roku 1400), fol. 14r Zobrazení krále na koni se sokolem a psem na kachlu z 15. století možná obráží zálibu Václava IV. v lovu. Odlitek na zdi Z: Regionální muzeum Kolín – pobočka Muzeum Podlipanska Český Brod, i. č. 2904 Odraz dvorského umění Václava IV. na kachlu nalezeném na Starém Městě pražském: král a lazebnice Odlitek na zdi Z: NM Praha, h. a., i. č. 131200 P: Pražský hrad kolem roku 1400 (kresebná rekonstrukce) Barevná kopie pod sklem, ve vitríně či na panelu Z: František Šmahel – Lenka Bobková, Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 347 P: Prašná brána, část bývalého Královského a ulice Na příkopě roku 1793 (kolorovaný lept Leopolda Peukerta) Barevná kopie pod sklem, ve vitríně či na panelu Z: AMP 196 P: Vyšehrad kolem roku 1400 (kresebná rekonstrukce) Barevná kopie pod sklem, ve vitríně či na panelu Z: František Šmahel – Lenka Bobková: Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 344 P: Betlémská kaple (č. 87), kazatelské působiště mistra Jana Husa (Folpert van Ouden – Allen: Prospekt Prahy z roku 1685). Xerokopie detailu pod sklem, ve vitríně či na panelu Z: AMP 27; repro výřezu in: Alois Kubíček, Betlémská kaple, Praha: SNKLHU 1960, s. 36 P: Upálení Jana Husa v Kostnici 6. července 1415 a jeho druha mistra Jeronýma Pražského na stejném místě 30. května 1416. Oba muže odsoudil obecný koncil v Kostnici jako kacíře. Barevná kopie pod sklem, ve vitríně či na panelu Z: Latinský ilustrovaný rukopis Chronicon Concilii Constantiensis Ulricha Richentala, NK Praha, sign. XVII A18, fol. 11r – 12v P: Hliněný husitský kalich. Originál v samostatné skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 2767 P: Kalich s řapíkem usnadňujícím přijímání svaté tekutiny. Originál v samostatné skleněné vitríně Z: Muzeum Litoměřice, i, č. 178 P: Podávání svátosti oltářní pod obojí způsobou dospělým i dětem (Jenský kodex). Barevná kopie pod sklem, ve vitríně či na panelu Z: NM Praha, sign. IV B 24, fol. 55v P: Adorace kalicha (kachel z 15. století). Odlitek na zdi Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 12205 – 6147 Interaktivní a audiovizuální elementy Videozáznam hrané rekonstrukce: Lapkové přepadají kupce, kteří se brání s dvojím možným ukončením podle přání návštěvníka dle principu kinematografu a) lapkové vítězí a radují se nad kořistí b) jsou přemoženi a odváděni do vězení. Tablet Z: zhotovit Filmová sekvence z filmu Křižáci (Krzyźacy), natočeného roku 1960 polským režisérem Aleksandrem Fordem (pasáž s Janem Žižkou). LED obrazovka Z: http://www.video-film.cz/film-krizaci-822html DRUHÁ MÍSTNOST TÉMA: VÍTĚZNÝ HUSITSKÝ VÁLEČNÍK [hudební podmalba] Ktož jsú boží bojovníci (délka 1, 58 minuty) (http://www.youtube.com/watch?v=J7Fp9brpyyu) [Motto] Militia est vita hominis super terram. Život člověka na pozemském světě je vojenskou službou. Job 7, 1 HT: NEDĚLE 30. ČERVENCE 1419 změnila české dějiny. Svržením protireformních konšelů z oken Novoměstské radnice v Praze propukla husitská revoluce. Jan Žižka náležel k organizátorům převratu. Po brzké smrti krále Václava IV. a krátké epizodě v Plzni zamířil v březnu 1420 na Tábor, nově založenou husitskou obec řídící se zásadami božího zákona. Ve funkci táborského hejtmana rychle získal pověst nepřemožitelného vojevůdce. VÝČET ŽIŽKOVÝCH VÍTĚZSTVÍ je dlouhý. Především jeho zásluhou odrazili husité, považovaní většinou křesťanské Evropy za kacíře, vojska dvou křížových výprav, vyhlášených papežem a vedených římským i uherským králem Zikmundem Lucemburským. Zikmund se jako dědic svatováclavské koruny dlouho marně snažil ovládnout České království. Většinu jeho území kontrolovaly, i díky vojenským úspěchům Jana Žižky, husitské svazy. ŽIŽKOVA VOJENSKÁ TAKTIKA spočívala ve využití vozové hradby, která chránila neurozené pěší bojovníky proti útokům těžké jízdy, a také v nasazení palných zbraní. Proslulý byl Žižkův cit pro terén, schopnost improvizovat a volit nečekaná řešení včetně partyzánských forem boje. Ze všech bitev, jež jako vojevůdce svedl, odešel jako vítěz. To je výkon v historii vojenství zcela ojedinělý. V ČERVNU 1421 utrpěl Žižka poranění dosud zdravého oka a buď úplně nebo téměř zcela oslepl. Postižení chápal jako zkoušku, kterou Bůh prověřuje, zda i nadále vydrží hájit jeho pravdy. V přesvědčení, že je prodlouženou rukou boží, svůj boj ještě více vyhrotil. To vedlo k jeho neshodám s táborským duchovenstvem. Na počátku roku 1423 odešel Žižka z Tábora do východních Čech, kde vybudoval vlastní vojenský svaz, zaměřený nejen proti katolíkům, ale i proti umírněným husitům. HLAS DOBY Čtyři artikuly pražské shrnovaly husitský výměr božího zákona a zároveň byly Žižkovým programem: 1. aby slovo boží bylo bez překážky a svobodně hlásáno; 2. aby tělo boží bylo svobodně a bez překážky podáváno pod obojí způsobou všem křesťanům, kteří po tom touží; 3. aby přestalo panování kněží nad pozemskými statky a zbožím, které církev vlastní proti božímu přikázání; 4. aby byly odstraněny všechny smrtelné hříchy a nepořádky odporující božímu zákonu. HLAS DOBY Jeho řízením se hotovilo všechno vojsko a za ním šli všichni sedláci, třebas beze zbroje, jenom s cepy, palicemi, samostříly a sudlicemi a velmi ochotně ho poslouchali. Vavřinec z Březové: Husitská kronika HLAS DOBY Vyjádřím se jenom zkrátka: jako kdysi neviňátka zabil krutý Héródés, tak tys, Žižko věrolomný, poslal počet přeohromný zbožných duší do nebe… Anonymní katolický básník z 15. století HLAS DOBY Tu prosíš, aby tě [Bůh ] uchoval ode všeho zlého, na očí úrazu i na životě… Výklad Otčenáše (15. století) EXPONÁTY P: Stanislav Hudeček: Vzbouřený lid shazuje konšely z oken Novoměstské radnice 30. července 1419 Xerokopie pod sklem, ochrannou folií či na panelu Z: ? P: Zlacený kalich (přelom 15. – 16. století) Originál ve skleněné vitríně Z: JČM (zápůjčka z českobudějovické diecéze) P: Jan Žižka – plastika z táborského městského znaku (1515 – 1516) Odlitek nebo replika (umístění dle logiky) Z: originál NM Praha; odlitek Husitské muzeum Tábor P: Pohled na Plzeň (v pozadí Rokycany a hrad Radyně) z počátku 16. století. O západočeské město na přelomu let 1419 – 1420 soupeřili katolíci s husity, po Žižkově odchodu na Tábor se stalo nejvýznamnější českou katolickou pevností, již husité nikdy nedobyli. Barevná fotokopie pod sklem, ve skleněné vitríně či na panelu Z: Die Reisenbilder Pfalzgraf Ottheinrichs aus den Jahren 1536/37, edd. Angelika Marsch mit Josef H. Biller und Franz Dietrich Jakob, Weissenhorn: Anton H. Konrad Verlag 2001 (jinou reprodukci vlastní P. Č.) P: Panoramatický pohled na bojiště u Sudoměře, kde Žižka 25. března 1420 porazil cestou z Plzně na Tábor oddíly českých katolických šlechticů. Barevné foto – současný stav (pod sklem či na panelu) Z: zhotovit VT: Husitský Tábor V předjaří 1420 obsadili husité ze Sezimova Ústí ostrožnu nad soutokem Lužnice a Tismenického potoka, podmanili si zdejší hrad a na místě zaniklého města Hradiště začali budovat vlastní obec s biblickým jménem Tábor. Nové sídliště městského charakteru se stalo střediskem husitských radikálů a hejtman Žižka rychle získal respekt jako organizátor a velitel táborských vojsk. P: Model opevnění Tábora po roce 1420 v rekonstrukci Dobroslavy Menclové. Speciální skleněná vitrína Z: VHÚ Praha – Vojenské muzeum, p. č. 1106 P: Opevněné město, možná Tábor., na kachlu z 15. století. Odlitek na zdi Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 6929 P: Nejstarší zachovaná pečeť obce Hradiště hory Tábor: v kruhovém poli hora s kalichem, střeží ji cep a meč (11. října 1424). Faksimile ve skleněné vitríně Z: StoA Třeboň, Historica 154 P: Mapa Žižkových vojenských akcí v dubnu a v květnu 1420. Mapa pod sklem,i pod ochrannou folií či na panelu Z: Zhotovit na podkladě údajů Petra Čorneje P: Žižkova pečeť z roku 1420 – s výbuchem revoluce změnil táborský hejtman erb – raka vystřídal kalich. Faksimile pečeti ve skleněné vitríně Z: StOA Třeboň, Historica 216 (originál či faksimile listiny v Trocnově) P: Nejstarší zápis slavného husitství chorálu Ktož jsú boží bojovníci v Jistebnickém kancionálu. Autorství textu, který vznikl v táborském prostředí, se dříve chybně připisovalo Žižkovi. Barevná fotokopie pod sklem Z: KNM II C 7, pag. 87 VT: Husitské směry I když všichni husité vyznávali program čtyř pražských artikulů. Existovaly mezi nimi značné názorové rozdíly, podmíněné i regionálně. Proto postupem času vytvořili několik samostatných svazů. Nejradikálnější byli táborité, k důsledným husitům náleželi východočeští stoupenci kalicha, zvaní orebité, vlivný pražský svaz kolísal mezi radikálním a umírněným výkladem husitských zásad. Proti nebezpečí, které jim hrozilo od křižáckých výprav, jejichž účastníci pocházeli převážně z německých oblastí, dnešního Rakouska, Uher i z katolických zemí Koruny české (Slezsko, Horní a Dolní Lužice), se však dokázali vždy semknout. P: Papežský nuncius Fernando zveřejňuje 17. března 1420 ve Vratislavi papežskou listinu (bulu) vyhlašující první křížovou výpravu proti husitům. Barevná fotokopie pod sklem či na panelu Z: ÖNB Wien, Cod. 13975, fol. 155r P: Papež Martin V., jeden ze strůjců protihusitských křižáckých výprav (výřez z obrazu Studna života od Jana van Eyck). Barevná fotokopie pod sklem či na panelu Z: Museo del Prado Madrid (reprodukce in: Jarmila Vacková, Van Eyck, Praha: Academia 2005, s. 206, obr. 131) P: Římský a uherský král Zikmund vyobrazený husity jako krutý pohanský císař Maxentius (Deska z Náměště). Jeden z nejvýznamnějších evropských pozdně středověkých panovníků a vynikající diplomat, uctívaný v německých oblastech Svaté říše římské i v Uhrách, v zápase s husity neuspěl. Barevná fotokopie pod sklem či na panelu, resp. replika Z: Moravská galerie Brno, sign. A 38 P: Při pohledu na vojenskou převahu nepřátel se husité často přirovnávali k biblickému Davidovi, který přemohl Goliáše (kachel z 15. století). Odlitek na zdi Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 193 P: Král Zikmund si oblíbil emblém dvorského rytířského řádu, který roku 1408 založil. Byl jím přemožený drak, jinotaj ďábla, symbolizující panovníkův boj proti pohanům a kacířům. Husité chápali působivý znak jinak, jako odkaz k ryšavému draku z Apokalypsy, bojujícímu ve službách Antikrista. Této interpretaci napomáhala i barva Zikmundových vlasů a vousů. Barevná fotografie látkového emblému Dračího řádu na panelu Z: Bayerisch Nationalmuseum München, i. č. T 3973 (barevné repro in: Jiří Fajt – Barbara Drake – Boehm, Karel IV., císař z boží milosti, Praha: Academia 2006, s. 580. P: Dračí řád obepínající znak Zikmundova uherského království na kachlu z 15. století Odlitek na zdi či ve skleněné vitríně Z: Muzeum města Brna, i. č. 326624 P: Jako panovník Svaté říše římské užíval Zikmund ve znaku též císařského orla. Odlitek na zdi či ve skleněné vitríně Z: Archeologický ústav AV ČR (depozitář), i. č. T 4 - 479 P: Král Zikmund v křižáckém ležení na Letné před Prahou v červenci 1420. Barevná fotokopie pod sklem či na panelu Z: ÖNB Wien, Cod. 13975, fol. 155r P: Lorenz Janscha: Vrch Vítkov (Žižkov) se Špitálským polem (nynější Karlín) na počátku 19. století. Místo Žižkovy slavné, byť rozsahem nevelké bitvy, která 14. července 1420 rozhodla o porážce první křížové výpravy. Barevná fotokopie pod sklem či na panelu Z: AMP 238 P: Malý Bor u Horažďovic: kostel sv. Maří Magdaleny s hřbitovem. Opěrný bod Žižkova postavení v bitvě, v níž 12. září 1420 porazil vojsko jihočeské a západočeské katolické šlechty (současný stav). Barevné foto pod sklem Z: zhotovit VT: Žižkovy bitvy v roce 1420 Všechny tři významné bitvy, v nichž táborský hejtman roku 1420 zvítězil, prozrazují shodný rukopis. Žižka zaujal výhodné postavení (u Sudoměře přehradil vozy cestu mezi rybníky, na Vítkově vybudoval provizorní pevnost v závěru úzkého táhlého návrší, v Malém Boru využil kamenného kostela), takže útočící jízdní vojsko nemohlo udeřit plnou silou a muselo s nepořízenou ustoupit. P: Železná přilba typu cassis. Pokud možno originál ve skleněné vitríně Z: ZČM Plzeň, i. č. 3841 P: Fragment drátěné košile. Originál ve skleněné vitríně Z: JČM (depozitář) P: Třmen železný hruškový. Originál ve skleněné vitríně Z: JČM, i. č. 100 P: Železná uzda se stopami stříbrné inkrustace. Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 16616 P: Bodný meč z přelomu 14. – 15. století. Originál ve skleněné vitríně Z: JČM, i. č. 111 P: Bojová sekera. Originál ve skleněné vitríně Z: JČM (depozitář) P: Sudlice (eventuálně halapartna), určená především ke strhávání jízdních bojovníků z koní. Originál ve skleněné vitríně Z: JČM (depozitář) P: Železný kladívkový palcát ve tvaru ruky s dýkou. Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 35764 P: Hlavice palcátu železná osmiperá. Originál ve skleněné vitríně Z: VHÚ – Vojenské muzeum Praha, i. č. X – 30 P: Bojový cep s násadou spirálově obtočenou železným páskem. Cepy, palcáty a jiné typy bijáků byly určeny k prorážení plátové zbroje. Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 68815 P: Železný biják ve tvaru koule. Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 500 P: Kuše (samostříl), obávaná zbraň s dostřelem 300 – 600 metrů. Originál či replika ve skleněné vitríně Z: zámek Opočno, i. č. 9231 (eventuálně jiný zdroj) P: Velká pavéza se znakem města Prahy. Replika zavěšená na stěně Z: MMP, i. č. 3268 P: Hlaveň osmihranné bronzové ručnice (takzvané píšťaly) z první poloviny 15. století. Originál ve Skleněné vitríně Z: zámek Žleby, i. č. 2974 P: Železná osmihranná hákovnice z první poloviny 15. století. Originál ve skleněné vitríně Z: MMP, i. č. 9132 P: Kamenné kule. Originál ve skleněné vitríně Z: JČM (depozitář) VT: Husité a kláštery Husité ničili kláštery a pronásledovali mnichy, protože neuznávali řeholní řády. Skutečný kněz měl podle jejich mínění kázat a vést věřící po cestě spasení, nikoliv neužitečně rozjímat v ústraní. Rozumí se samo sebou, že husité odebírali klášterům i všem církevním institucím pozemkový majetek ve shodě s názorem, že kněží jsou povinni dodržovat apoštolskou chudobu a hmotné zabezpečení jim má zajišťovat farní osada nebo obec. P: Svorník z cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně, napadeného Žižkou na jaře i na podzim 1420. Volně u zdi Z: JČM (depozitář) P: Prachatice: vnitřní gotická brána původního opevnění města, které Žižka v čele táborského vojska dobyl v listopadu 1420 a přikázal usmrtit veškeré dospělé muže. Dobytí Prachatic bylo součástí vojenských akcí, jimiž Žižka rozšiřoval mocenskou sféru táborského svazu v jihočeském regionu. Barevné foto současného stavu pod sklem či na panelu Z: zhotovit VT: Táborský hejtman v rodném kraji O několik týdnů dříve, než dobyl Prachatice, začlenil Žižka do táborské sféry Lomnici nad Lužnicí v sousedství rožmberské Třeboně a vypálil (Novou) Bystřici na rakouské hranici. Operoval tak znovu v krajině, již důvěrně znal z doby mládí i z let působení v lapkovských tlupách. Jeden z jeho selských bojovníků, kteří se k němu přidávali v čase válečných kampaní, později přiznal, že „v Bystřici zabil na rynku cepy tři člověky.“ P: Lomnice nad Lužnicí – gotický kostel sv. Jana Křtitele a záznam vyznání Václava Holého z Březovíka. Barevné foto (současný stav) a xerokopie na panelu Z: foto zhotovit; StOA Třeboň, Historica 49 (Popravčí kniha pánů z Rožmberka, fol. 34b) P: Listina o příměří mezi táborskou stranou (zastoupenou hejtmany Janem, řečeným Žižka, z Trocnova, Chvalem z Machovic, Zbyňkem z Buchova a Pavlíkem z Mutic) a mocným katolickým šlechticem Oldřichem z Rožmberka, datovaná 18. listopadu 1420 po úspěších táborských vojsk v jižních Čechách. Originál či faksimile ve skleněné vitríně či pod sklem Z: StOA Třeboň. Historica 216 (originál či faksimile v Trocnově) P: Charles Louis Philippot: Fiktivní podobizna Oldřicha z Rožmberka (1403 – 1462), mocného katolického šlechtice a od léta 1420 Žižkova protivníka. Závěsný obraz (kopie) nebo barevné foto pod sklem Z: Národní památkový ústav České Budějovice – Hrad a zámek Český Krumlov P: Hrad Švamberk (Krasíkov), severně od Plzně v kresebné rekonstrukci. Před Žižkovým vojskem zde počátkem roku 1421 kapituloval vůdce katolického svazu v Plzeňsku Bohuslav ze Švamberka, který brzy přešel na táborskou stranu. Barevná kopie pod sklem či na panelu Z: Josef Dolejší – Leonid Křížek, Husité. Vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434, Praha: Elkapress 2009, s. 176. P: Kachel s labutí, znakem pánů ze Švamberka Odlitek na stěně nebo originál ve skleněné vitríně Z: MMP, i. č. 5559 P: Stylizované zobrazení středověkého Chomutova, který dobyl Žižka s tábority a pražským husitským vojskem v neděli 16. března 1421. Pozdější, dnes již neexistující nápis na takzvané Chlebné bráně připomínal událost slovy: „Když nastala Květná neděle roku 1421, přepadl Žižka Chomutov, způsobil mnoho nářku a bídy, zabil 1363 křesťanů. Bůh nás stále ochraňuj před řáděním tak velkého tyrana.“ Černobílá xerokopie na panelu Z: Zdena Binterová et alii, Dějiny Chomutova, Chomutov 1997, s. 11. VT: Svatá válka Protože Chomutov odmítl kapitulovat, byl (stejně jako dříve Prachatice) vzat útokem a husité velkou část zdejších obyvatel, tentokrát včetně žen a Židů, usmrtili. Je to důkaz, jak nesmlouvavě byla vedena válka za absolutní, svatou pravdu božího zákona. Nepřátelé husitů, zvláště křižácká intervenční vojska, postupovala proti husitským „kacířům“ namnoze ještě surověji a nezastavila se ani před zabíjením dětí. Žižka se obvykle řídil pevnými pravidly a vzory starozákonního válečníka Jozue a krále Alexandra Makedonského. Pokud město či hrad kapitulovaly bez boje, zachoval poraženým život, v opačném případě mohli dospělí muži očekávat smrt. P: Na jaře 1421 při tažení k Litoměřicům se Žižka zmocnil pevnůstky řádu německých rytířů a dal ji přebudovat v hrad nazvaný Kalich, po němž se až do smrti psal. Žádný jiný majetek vojevůdce nezískal a ani po něm netoužil. Předpokládaný vzhled Žižkova hradu v rekonstrukční kresbě J. Otradovce. Černobílá xerokopie na panelu Z: Milan Sýkora, Kelch, Jungfrau und Litaisch – drei Hussitenburgen in Nordwestbóhmen, in: Burgen und Schlösser 4, 2012, s. 238. P: Nedostatek kvalitní mince řešili husité ražbou měďáků a takzvaných kalíšků z roztaveného náboženského náčiní. Originály „černé“ mince ve skleněné vitríně Z: JČM (numismatická sbírka) P: Hrad Rabí u Horažďovic, při jehož dobývání v červnu 1421 utrpěl Žižka vážné zranění dosud zdravého oka (současný stav). Barevné foto pod sklem či na panelu Z: zhotovit P: Hrad Rabí – řez vnitřním hradem ve 14. století (kresebná rekonstrukce Dobroslavy Menclové) Černobílá xerokopie pod sklem či na panelu Z: Dobroslava Menclová, České hrady. Díl první, Praha: Odeon 1972, s. 323 P: V říjnu 1421 zlikvidoval Žižka nedaleko Hamru nad Nežárkou sektu takzvaných adamitů, údajně zlehčujících přijímání pod obojí způsobou a pěstujících volné sexuální styky. Postavy nahé ženy a nahého muže v plastickém provedení táborského městského znaku z let 1515 – 1516 mohou odkazovat k adamitské epizodě. Plastický odlitek obou nahých postav Z: Husitské muzeum Tábor P: Na přelomu let 1421 – 1422 podnikl král Zikmund v rámci druhé křižácké protihusitské výpravy poslední vojenské tažení do Čech. Panovníkův nejznámější portrét vznikl o několik let později. Barevná kopie pod sklem či na panelu Z: Kunsthistorisches Museum Wien, Gemäldegalerie, i. č. 2630; repro např. in: Jiří Fajt – Barbara Drake – Boehm (edd.), Karel IV., císař z boží milosti, Praha: Academia 2006, s. 608 P: Další z vůdců protihusitského tažení, Zikmundův italský důvěrník Philippo Scolari, známý též jako Pipo Spano, na fresce Andrey del Castagno. Barevná fotokopie pod sklem či na panelu Z: Galleria degli Ufizzi Firenze, repro in: František Šmahel – Lenka Bobková: Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 748 P: Karikovaný křižák útočí na husu symbolizující husity Barevná fotokopie pod sklem či na panelu Z: NK ČR Praha, sign. Osek 71, fol. 14v P: Zikmundův vpád do Čech začal v prosinci 1421 úspěšným obsazením stříbronosné Kutné Hory. Dne 6. ledna 1422 však spojená husitská vojska pod Žižkovým velením udeřila na město a přiměla Zikmundovy křižácké oddíly, složené převážně z Uhrů, k zmatenému ústupu. Barevná fotokopie pod sklem či na panelu Z: ÖNB Wien, Cod. 13975, fol. 422 r P: Křižácký úprk před husity se po porážce u Habrů zastavil až v moravské Jihlavě. Němým svědkem událostí i masakru rozpoutaného Žižkovým vojskem v dobytém Německém (Havlíčkově) Brodě je dvoupatrová hradební věž. Barevná fotokopie pod sklem ři na panelu Z: zhotovit P: Autor takzvané Velké bitvy, zobrazil střetnutí mezi husity (pod korouhví s husou) a jejich nepřáteli se smyslem pro naturalistický detail. Černobílá xerokopie pod sklem či na panelu Z: Musée du Louvre Paris (Cabinet des Estampes, Collection E. de Rothschild, i. č. P II. 28612), repro in: Jiří Fajt – Barbara Drake – Boehm (edd.), Karel IV., císař z boží milosti, Praha: Academia 2006, s. 567 P: Po úspěšném završení úspěšného tažení byl Jan Žižka před Německým Brodem pasován na rytíře, což se promítlo i do jeho zobrazování v 16. století. Xerokopie pod sklem či na panelu Z: Husitské muzeum Tábor, OP 1430 P: Hrad v městě Písku, který byl vedle Tábora paralelním centrem táborské strany. V Písku dlouho žil senior táborské církve Mikuláš z Pelhřimova, který nesouhlasil s nemilosrdným způsobem, jímž vedl válku Jan Žižka a jenž odporoval novozákonnímu zásadám. Barevné foto rekonstrukčního modelu na panelu Z: Prácheňské muzeum Písek P: Kachel s erbem Žižkových spojenců bratří Petra, Jana a Václava Zmrzlíků ze Svojšína, synů dlouholetého mincmistra Petra staršího ze Svojšína. Odlitek na zdi Z: Vlastivědné muzeum dr. Hostaše Klatovy, i. č. K 133 P: Žižkův list bratřím Bernardu a Bartošovi z Valečova, datovaný 26. března 1421, na východočeském Vilémově, poskytuje důkaz, že trocnovský zeman tábority opustil a přenesl své působení do východních Čech. Ostatně na Táboře Žižka nikdy dlouhodoběji nepobýval. Faksimile pod sklem či ve skleněné vitríně Z: KNM Praha, sign. 1 A c83 Interaktivní a audiovizuální elementy Sekvence s bitvou u Sudoměře – film Jan Žižka (1955) režiséra Otakara Vávry LED obrazovka Z: DVD, internet Zkuste si zahrát na historika a přečíst česky psané listy vydané Žižkovým jménem (1. katolickému svazu Plzeňského kraje počátkem ledna 1421, MZA Brno, G 10/418, fol. 34v; 2. městu Třeboň 10. ledna 1422, StOA Třeboň, Historica 233; 3. do Domažlic asi v dubnu 1422, OA Domažlice I – B – 1067; 4. Bernardovi a Bartošovi z Valečova 26. března 1423, KNM Praha I A c 83; 5. svolání sjezdu do Německého Brodu v dubnu 1423, Staré letopisy české, text T NK ČR Praha, sign. Osek 95, fol. 91) Tablet TŘETÍ MÍSTNOST TÉMA: ZROZENÍ LEGENDY [hudební podmalba] Svatý Václave, vévodo české země [Motto] I viděl jsem nebe otevřené, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, sloul Věrný a Pravý, a spravedlivě soudí i bojuje. Zjevení svatého Jana 19, 11 HT: VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH Žižka po krátkém čase vybudoval husitský svaz, opírající se o příslušníky nižší šlechty, města a především o stálé polní vojsko. Sílící Žižkova moc a nemilosrdný postup vůči všem, kdo nesouhlasili s jeho pojetím božího zákona, vyústil ve válku mezi husitskými svazy a na podzim 1423 i ve spojenectví umírněných husitů a české katolické šlechty. Žižka tuto koalici rozbil v bitvě u Malešova a následně přiměl ke smíru i husitskou Prahu. Ve chvíli, kdy znovu obnovil svou autoritu v rámci husitského společenství, jej 11. října 1424 dostihla smrt. VŠICHNI, KDO ŽIŽKU OSOBNĚ ZNALI a vydali o něm svědectví se shodují, že byl upřímný obráncem husitského výměru božího zákona a že mnohokrát prokázal statečnost i udatnost, stěžejní vlastnosti správného rytíře. Jako boží bojovník opovrhoval majetkem a bohatstvím, svých vítězství nikdy nevyužil k osobnímu prospěchu. Uvážlivost a sklon k politickému taktizování v Žižkově osobnostní výbavě chyběly. I proto obyčejní vojáci svého hejtmana milovali. V jejich paměti utkvěl jako „bratr Žižka“ a východočeské polní vojsko přijalo po jeho smrti název „sirotci“, dokládající hloubku vztahu k zesnulému vojevůdci. UŽ V POSLEDNÍCH LETECH svého života se Jan Žižka měnil v mýtus. Radikální kališníci jej oslavovali jako příklad božího rytíře, v katolickém vědomí zakotvil jako lupič, arcilotr, bořitel klášterů a prolévač nevinné krve kněží věrných římské církvi. Tento rozporuplný vojevůdcův obraz v 16. – 18. století ještě vyostřily prudké náboženské spory mezi přívrženci reformace a jejich katolickými odpůrci. Platí to i o celé raně novověké Evropě, pokud se o husitskou historii zajímala. Přesto řada českých katolických autorů nedokázala skrýt hrdost nad vojenskými úspěchy, jimiž Žižka proslavil ve světě svůj národ. HLAS DOBY Zabito a zajato jich bylo více než tři sta. A kněze, který nesl boží tělo [Žižka vlastní] rukou zabil. Já jsem živ utekl. Kronika Starého kolegiáta o bitvě u Strauchova dvora (po 1441) HLAS DOBY Míníť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, panoše, měšťané, řemeslníci, robotězi svrchupsaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí Boží a obecní ze všech neřáduov trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedlé zákona Božieho, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví. Takzvaný Žižkův vojenský řád (1423) HLAS DOBY Slepému národu se líbil slepý vůdce. Aeneas Silvius Piccolomini: Historia Bohemica (1458) HLAS DOBY Toliko Pán Bůh vzbudil proti němu [Zikmundovi] lid chaterný v Praze a neoděný a postavil jim Žižku, hejtmana jednookého a potom slepého, aby ten všecky boje i věci bojovné řídil a porážku činil.“ Tůma Přeloučský, senior jednoty bratrské (1502) EXPONÁTY Na zdi v pruhu cca 10 odlitků kachlů s náměty z husitských válek P: Jan Žižka na koni s praporečníkem Z: hrad Lipnice, expozice LI 46, 64 nebo P: Jan Žižka s korouhevníkem a cepníkem Z: NM Praha, h. a., i. č. 17524 P: Husitský vozataj a bojovník na voze. Z: MMP, i. č. 9782 P: Tři husitští bojovníci. Z: MMP, i. č. 15548 P: Čtyři husitští bojovníci. Z: NM Praha, h. a., i. č. 63882 P: Halapartník. Z: Regionální muzeum Chrudim, i. č. CRA 4612 proti nim: P: Jízdní rytíř v boji. Z: Muzeum východních Čech Hradec Králové, i. č. 1729, 1744 P: Jízdní rytíř v boji. Z: hrad Lipnice, expozice LI 32, 128 P: Jízdní rytíř v boji. Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 12167-9 P: Bojovníci. Z: hrad Lipnice, expozice LI 12, 77, 173 P: Jezdec nasedající na koně. Z: Archeologický ústav AV ČR, depozitář, i. č. TY 476 P: Vozová hradba, základní taktický prvek husitského válečnictví. Stabilitu umocňovalo propojení vozů houžvemi a řetězy, v mezerách mezi vozy byly umístěny palné zbraně. Posádka vozu se výškově dostala nad úroveň jízdního nepřítele. Zřejmě právě vozovou hradbu využil Žižka v bitvě na vrchu sv. Gotharda u Hořic, kde v dubnu 1423 porazil s pomocí Diviše Bořka z Miletínka ozbrojené oddíly východočeské katolické šlechty. Model ve skleněné vitríně Z: využít existující model vozové hradby nebo zhotovit nový P: Hradec Králové na počátku 17. století. Východočeského centra se Žižka nečekaně zmocnil „o žních“ roku 1423, kdy jeho spolubojovník a královéhradecký hejtman Diviš Bořek z Miletínka válčil na Moravě. Město pomohl Žižkovi ovládnout jeho přítel a zdejší farář Ambrož. Xerokopie pod sklem či na panelu Z: Bartoloměj Paprocký z Glogol, Diadochos. IV. O stavu městském, Praha 1602, s. 195 (reprint GARN 2005). P: Lebka muže, který zřejmě zemřel při bojích o královéhradecký městský hrad v létě 1423. Patrné jsou důsledky vklíněného zástřelu železnou šipkou z kuše, zranění bylo smrtelné. Zjištění je důležité i ve vztahu k Žižkovi – před Rabím v červnu 1421 určitě neutrpěl přímý zásah střelou z kuše do oka. Originál či odlitek v samostatné skleněné vitríně Z: NM Praha, antropologické oddělení, i. č. 1929 P: Kunětická Hora, hrad, na který se uchýlil Diviš Bořek z Miletínka po bitvě u Strauchova dvora před Hradcem Králové (v nynější čtvrti Kukleny). Žižka tu 4. srpna 1423 rozdrtil vojska husitské Prahy a východočeských husitských šlechticů, rozhořčených událostmi v Hradci Králové. Barevná fotografie horního hradu na Kunětické Hoře pod sklem či na panelu Z: zhotovit P: Opis takzvaného Žižkova vojenského řádu, ve skutečnosti ustavující zápis východočeského husitského svazu, v jehož čele stanul slepý válečník, rozhodnutý nemilosrdně, i za cenu násilí, sjednotit obyvatelstvo Českého království ve víře na základě svého chápání čtyř pražských artikulů. Faksimile v samostatné skleněné vitríně Z: KNM Praha, sign. V C 2, fol. 31v-32r P: Skutečná tvář jihočeského hloubala Petra Chelčického (asi 1480 – před 1460), který se na obrázku pře s mistry pražské univerzity, známa není. Téměř jisté je, že v pojednání O trojím lidu vyslovil nesouhlas se záměry takzvaného Žižkova vojenského řádu. Kategoricky odmítl, aby světská moc, podřízená křesťanské víře, „mnohú krev v bojích prolévala“ a aby podle pohanského, nikoliv Kristova zákona, „věsila, topila, pálila, stínala, na kolo zbila“ a činila jiná „mnohá násilé a porobení.“ Černobílá xerokopie pod sklem či na panelu, ale hned vedle takzvaného Žižkova vojenského řádu Z: Petr Chelčický, Kniha výkladuov spasitedlných, Praha: Pavel Severin z Kapí Hory 1522, fol. S6b (KNM Praha, sign. 25 C 5a; repro in: Rudolf Urbánek, Věk poděbradský, České dějiny III/3, Praha: Jan Laichter 1930, s. 940) P: Krátké dělo z 15. století (takzvaný moždíř) Volné umístění Z: JČM (depozitář) P: Geniální Žižkův manévr, spuštění vozů naplněných kamením do řad zaskočeného nepřítele, rozhodl podle pozdní tradice 7. června 1424 bitvu u Malešova. Žižka zde doslova rozdrtil pražské husitské vojsko podpořené katolickými oddíly. Ve skutečnosti je nápad s vozy plnými kamení podstatně starší a literatura zabývající se válečnictvím tento postup doporučovala ještě dlouho po skončení husitské revoluce. Barevná reprodukce pod sklem či na panelu Z: Niedersächsische Landes- und Universitätsbibliothek Göttingen, Cod. Phil. 63 (Konrad Kyeser, Bellifortis), fol. 84r P: Malešovská tvrz (či spíše hrádek) byla vystavěna již před husitskou revolucí, bitva samotná se však odehrála poněkud stranou, v údolí, směrem proti toku říčky, zvané dnes Vrchlice. Barevné foto tvrze na panelu či pod sklem Z: zhotovit P: Mapa východních Čech ve dvacátých letech 15. století Barevná mapa pod sklem či na panelu Z: Ondřej Felcman – František Musil a kol., Dějiny východních Čech v pravěku a středověku (do roku 1526), Praha – Hradec Králové: Nakladatelství Lidové noviny – Univerzita Hradec Králové 2009, s. 542 (barevně překreslit jen s údaji do konce roku 1424) P: Mezi Žižkovy spojence v letech 1423 – 1424 patřili bratři Hynek a Viktorin z Kunštátu a Poděbrad, jinak strýc a otec „husitského krále“ Jiřího Poděbradského. Vyobrazení rodového znaku se zachovalo na řadě kachlů z 15. století. Odlitek na stěně Z: Muzeum Vysočiny Jihlava – pobočka Polná, i. č. PO – FS 9433 P: Husitští bojovníci při přesunu ve voze (schematická kresba z roku 1437). Barevná fotokopie pod sklem nebo na panelu Z: ÖNB Wien, Cod. 3062 (Johannes Hartlieb, Liber de arte bellica Germanicus), fol. 149 r VT: Libeňský mír Válku mezi Žižkovým východočeským svazem a pražskými husity s jejich spojenci ukončily až dramatické chvíle v září 1424. Žižka tehdy stanul před Prahou rozhodnut se jí zmocnit. Zásluhou pražského kněze Jana Rokycany, který v čele pražské delegace přišel do Žižkova libeňského ležení, aby se hejtmanovi jménem hlavního města omluvil, však byl sjednán mír. Vojska husitských svazů pak společně vytáhla na Moravu. P: Pohled na Přibyslav, roku 1424 poddanské město katolíka Čeňka z Ronova. Při dobývání města Žižka vážně onemocněl a ve středu 11. října 1424 zemřel „v drahách“, tj. na cestě či ladem ležícím poli. Povaha choroby není zřejmá, onemocnění „od hlíz“ může značit jakýkoliv vřed, nádor, popřípadě novotvar. Barevné foto dnešního stavu se zdůrazněním kostela sv. Jana Křtitele na panelu či pod sklem Z: zhotovit P: Gotický chrám sv. Ducha v Hradci Králové, kde byl Jan Žižka péčí faráře Ambrože v říjnu 1424 pohřben na čestném místě před velkým oltářem. Barevné foto (exteriér) současného stavu pod sklem či na panelu Z: zhotovit P: Pohled na Čáslav v 17. století, město, kam byly podle pozdní tradice (doložené až po roce 1484) Žižkovy tělesné ostatky převezeny a uloženy v zdejším chrámu sv. Petra a Pavla v prosté rakvi, posléze pak v renesanční tumbě. Vlevo na vedutě schematická postava Jana Žižky (snad podle zobrazení na oltáři), vpravo Žižkův náhrobek s třemi ozbrojenci svírajícími typické husitské zbraně. Ve skutečnosti byly obraz i náhrobek uvnitř kostela, nikoliv ve volné krajině. Všechny připomínky Žižkovy památky odstranil z čáslavského chrámu záhy po bělohorské bitvě vítězný katolicismus. Barevná reprodukce pod sklem či na panelu Z: Civitates orbis terrarum VI, Köln: Heinrich Braun 1617 (od roku 2008 má VHÚ Praha, výtvarné fondy; barevné repro též Husitské muzeum Tábor) P: Čáslavská kalva (respektive svrchní část lebky), nalezená za nejasných okolností 21. listopadu 1910 v zazděném výklenku čáslavského kostela sv. Petra a Pavla a považovaná řadou expertů na základě zranění obou očí za pravděpodobný pozůstatek Jana Žižky. Pokud by kalva skutečně náležela Žižkovi, oslepl by husitský válečník nejprve na levé oko. Odlitek v samostatné skleněné vitríně Z: Čáslav, Žižkova síň P: Grafická rekonstrukce horní části obličeje Jana Žižky vypracovaná podle čáslavské kalvy prof. MUDr. Emanuelem Vlčkem, DrSc. Černobílá xerokopie na panelu Z: Emanuel Vlček, Jak zemřeli, Praha: Academia 1993, s. 191 P: Impozantní výšina, na níž stával Žižkův hrad Kalich. V jeho zdech mohla trávit čas vojevůdcova sestra Anežka. Ta po bratrově smrti žila až do roku 1434 na Novém Městě pražském v nynější Panské ulici, kde se nastěhovala do domu po své zemřelé příbuzné Anně. Barevná panoramatická fotografie současného stavu Z: zhotovit P: Bechyně na vyobrazení Jana Willenberga z počátku 17. století. Při dobývání zdejšího hradu (vlevo) táborským vojskem tu roku 1428 údajně padl Žižkův bratr Jaroslav. Podle jiných zpráv byl popraven v Českých Budějovicích. Černobílá xerokopie na panelu Z: Bartoloměj Paprocký z Glogol, Diadochos IV., Praha 602, s. 208 (reprint GARN 2005) P: Zříceniny hradu Sion, který si vybudoval nedaleko Malešova Žižkův přítel a čáslavský hejtman Jan Roháč z Dubé. Nepodařilo se zatím zjistit, zda byl příbuzný Jindřicha (či Ondřeje) z Dubé, Žižkova zetě, který zahynul v bitvě u Malešova. Jméno, děti ani osudy Žižkovy dcery neznáme. Barevná fotografie na panelu Z: zhotovit P: Archeologické nálezy z hradu Sion. Originály šipek, kamenná kule, zlomky kachlů ve skleněné vitríně Z: Muzeum Kutná Hora – dle možností P: Král Jiří Poděbradský, syn významného husitského šlechtice. Pověst praví, že malému Jiříkovi byl za kmotra sám Žižka. Barevné repro na panelu Z: Národní archiv Praha, ČDK, i. č. 149 (text N1 Starých letopisů českých), fol. 106r. P: Pelikán s mláďaty, zobrazený na kachlu z 15. století, zpravidla symbolizuje Kristův vykupitelský čin. Stejný symbol užívala sirotčí polní obec po Žižkově smrti. Odlitek ve skleněné vitríně či na stěně Z: Městské muzeum Čáslav, i. č. K 265 P: Údajně nejstarší zachované (dnes již zničené) zobrazení Jana Žižky v Jistebnickém graduálu z poloviny 15. století. Černobílá xerokopie na panelu Z: KNM XII F 4, fol. 61r – nepoužitelné, repro in. Marginalia Historica 4, 2001, s. 106 P: Jan Žižka v čele vojska na kolorované kresbě v Göttingenském rukopisu (krátce po roce 1460). Není vyloučeno, že jako vzor posloužila starší předloha. Kronika velmi pěkná o Janovi Žižkovi totiž říká: „A Hradecští kázali jsú sobě Žižku namalovati na korúhvi, na bílém koni v rytířské zbroji s palcátem v uoděnie, tak jako, živ jsa, jezdil. A když jsú se Hradecští pod tú korúhví bili, nikdy jsú boje neztratili.“ Barevná kopie na panelu či pod sklem Z: Niedersächsische Landes- und Universitätsbibliothek Göttingen, Cod. theol. 182, fol. 38r (repro v Ústavu pro jazyk český AV ČR- oddělení vývoje jazyka, resp. Petr Čornej) P: Mladší varianta stejného tématu v kališnickém Jenském kodexu z přelomu 15. – 16. století přejala citát z chorálu Ktož jsú boží bojovníci i další textový doprovod. Barevná kopie na panelu či pod sklem Z: KNM, sign. III B 24, fol. 76r (faksimile Jenský kodex, Praha: Gallery 2009. P: Kristus jako brána nebeského královského, mezi spravedlivými plní Jan Žižka funkci nebeského klíčníka (Jenský kodex). Barevná kopie na panelu či pod sklem Z: KNM, sign. III B 2 , fol. 5v – 6r (faksimile Jenský kodex, Praha: Gallery 2009) P: Žižka v čele vojska nechybí ani v české adaptaci díla Historia Bohemica (1458) slavného humanisty Aeney Silvia Piccolominiho, vydané pod titulem Česká kronika Mikulášem Konáčem z Hodiškova v roce 1510. Černobílá xerokopie na panelu či pod sklem Z: Česká kronika, Staré Město pražské 1510, G 1 (knihopis K 13 884, exemplář např. Královská kanonie premonstrátů na Strahově, knihovna, sign. DR IV 10, repro in: Umění české reformace, edd. Kateřina Horníčková – Michal Šroněk, Praha: Academia 2010, s. 170). P: Kališnický vzdělanec Martin Kuthen zařadil roku 1539 Žižku (ale též Jana Husa a Jeronýma Pražského) do galerie českých panovníků. Ocenil tak jeho historický význam. Kolem vojevůdcovy hlavy se skví nápis „Žižka rek český“, což navozuje podobu s latinským slovem rex, tj. král. Černobílá xerokopie na panelu či pod sklem Z: Martin Kuthen ze Šprinsberka, Kronika o založení země české a prvních obyvatelích jejich, Staré Město pražské: Pavel Severin z Kapí Hory 1539, N1b (též faksimile, ed. Zdeněk V. Tobolka, Praha 1929). P: Žižka v představě počátku 17. století. Černobílá xerokopie na panelu či pod sklem Z: Jacob Schrenck a Notzingen, Imperatorum, regum…verissimae imagines, Innsbruck 1601, repro Husitské muzeum Tábor, OP 1307 P: Žižka bije mnichy a jeptišky v protikatolické satiře Noviny ne každému známé o starém Čechu (rok 1620). Zobrazení koresponduje s dobovými verši vyzývajícím Žižku: „Vezmiž palcát na mnichy / a na mé zlé syny…“ Černobílá xerokopie na panelu či pod sklem Z: Noviny ne každému známé o starém Čechu, Univerzitní knihovna Bratislava, oddělení Velké teologie 5526, přívažek 9; repro in: Jaroslav Kolár (ed.). Zrcadlo rozděleného království, Praha: Nakladatelství ČSAV 1963, obrazová příloha č. 6 P: Žižka – fikce z první poloviny 17. století. Latinský text jej představuje jako českého šlechtice z Trocnova a vrchního velitele v husitské válce. Černobílá xerokopie na panelu či pod sklem Z: Husitské muzeum Tábor, OP 1225 P: Klečící Václav Hájek z Libočan (+ 1553), kronikář, který po Eneovi Silviovi Piccolominim nejvíce ovlivnil pojetí krutého Žižky, živé po několik století v českém i zahraničním katolickém prostředí, Černobílý plakát ke konferenci Na okraj Hájkovy Kroniky české uspořádané v listopadu 2013 Z: PhDr. Jan Linka ([email protected]), Ústav pro českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3, Praha 1; v krajním případě Petr Čornej) P: Kronika česká Václava Hájka z Libočan, vytištěná roku 1541, podává čtenářům Žižku, v jehož osobě se snoubí krutost se svérázným smyslem pro humor a jenž působí hrůzně i groteskně zároveň. Exemplář Kroniky české z roku 1541 nebo 1817 ve skleněné vitríně Z: příslušné knihovny ochotné k zápůjčce P: Žižka jako zločinec a arcilotr – obvyklé zpodobení z časů katolického baroka (18. století). Originál závěsný obraz na zdi Z: Husitské muzeum Tábor, OP 4324 P: Husité pobíjejí 16. března 1421 obyvatele Chomutova v představě katolického malíře druhé poloviny 17. století. Originál obrazu či barevná kopie na zdi Z: Okresní muzeum Chomutov, i. č. O 20 P: Pohled na hrad Rabí s postavou Jana Žižky (olejomalba ze 17. století). Barevná reprodukce pod sklem Z: Hrad Švihov (restaurovaný originál) P: Popis trocnovského zboží v urbáři třeboňského panství roku 1589. Černobílá xerokopie pod sklem Z: StOA Třeboň P: Katastrální mapa Trocnova s postavou Jana Žižky (vlevo dole) od Petra Kašpara Světeckého z Černčic (rok 1780) Barevná kopie pod sklem Z: StOA Třeboň, fond Cizí statky – velkostatek Borovany, sign. Vs Borovany, mapa č. 4 P: Žižkův dub s kapličkou Jana Křtitele v Trocnově roku 1815 na akvarelu Ferdinanda Runkeho. Barokní kapli, strženou roku 1867 náporem vichřice, zdobil vysvětlující nápis: „Toto místo, na němž se narodil Jan z Trocnova, řečený Žižka, dříve bezectné, bylo roku 1682 obětováno a zasvěceno památce narození předchůdce Páně, svatého Jana Křtitele. Zhotoviti dal Konrád, probošt borovanských řeholních kanovníků.“ Originál nebo barevná kopie na zdi Z: StOA Třeboň P: Jan Žižka. Jaspisový anonymní reliéf z konce 18. století. Originál v samostatné skleněné vitríně Z: NM Praha, oddělení starších českých dějin Interaktivní a audiovizuální elementy Animovaná rekonstrukce bitvy u Hořic Tablet Z: zhotovit Ztvárnění tématu Jan Žižka v čele vojska Jan Žižka na bílém koni v čele vojska se stal oblíbeným námětem umělců od pozdního středověku až do současnosti. Ve výběru zde nabízíme některá zpracování tradičního tématu (1. Göttingenský rukopis, po roce 1460, Niedersächsische Landes- und Universitätsbibliothek Göttingen, Cod. theol. 182, fol. 38r; 2. Jenský kodex, po roce 1490, KNM, sign. III B 24, fol. 76r; 3. Aeneas Silvius: Česká kronika, 1510, repro in: Umění české reformace, edd. Kateřina Horníčková – Michal Šroněk, Praha: Academia 2010, s. 170; 4. Kronika velmi pěkná o urozeném a statečném rytíři Janovi Žižkovi, KNM Praha, sign. 25 E 17, titulní list, přelom 16.-17. století; 5. Mikoláš Aleš: Nepřátel se nelekejte, 1900, repro in: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, obr. 56; 6. Mikoláš Aleš: Jan Žižka z Trocnova, b. d., repro in: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, obr. 55; 7. Mikoláš Aleš: Kdož jste boží bojovníci, 1904, repro in: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, obr. 57; 8. Alois Moravec: Jan Žižka, in: Listy a řád vojenský Jana Žižky, ed. F. M. Bartoš, Praha: M. Zelenka, b. d.). Tablet Z: zhotovit ČTVRTÁ MÍSTNOST TÉMA: JAN ŽIŽKA V MODERNÍ A POSTMODERNÍ DOBĚ [hudební podmalba] Jaromír Nohavica. Husita (LP Darmoděj, Praha: Panton 1986; 4, 53 minuty) (http://www.youtube.com/watch?v=Bvy2XO-86-A) [Motto] Prečo jstě, súdruh vojín, namalovali súdruha Žižku s takýmto klacíkom!“ Major Haluška, řečený Terazky, v románu Miroslava Švandrlíka Černí baroni HT: OBRAZ JANA ŽIŽKY jako vražedníka a paliče, příznačný pro české baroko, se pozvolna změnil s nástupem osvícenského myšlení. Osvícenství bylo nábožensky tolerantní, odsuzovalo ale fanatismus středověkých zápasů o víru. Z Žižkovy činnosti proto vyzdvihlo válečnické úspěchy a uvědomělé češství. Pojetí Žižky jako revolucionáře, který bojoval za všelidské ideály svobody, pokroku a demokracie začali jako první prosazovat němečtí romantičtí spisovatelé narození na českém území. Až poté přejali tento výklad čeští radikální demokraté v revolučním roce 1848. TEPRVE ZAKLADATEL moderní české historiografie František Palacký učinil z husitství ústřední epochu českých dějin a přesvědčil o správnosti svého výkladu většinu jazykově české společnosti. Té nevadil Palackého kritický vztah k Žižkovi, který se stal spolu s Husem oslavovaným velikánem české minulosti a vzorem pro aktuální politické snahy. Generace umělců i publicistů, ovlivněná táborovým hnutím let 1867 – 1872 a mohutnou vlnou historismu, stvořila kult Žižky a husitství v podobě, jež přetrvala desetiletí a výrazně ožila v prvním i druhém odboji. Ztotožnění národně českých občanských a socialistických politických směrů s Žižkou a husity vyvolalo ovšem nesouhlas katolických kruhů, upřednostňujících jiné tradice, i převážné části českých Němců. PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE se husitské epochy cíleně chopil komunistický režim, který ve snaze historicky zdůvodnit svou moc, prohlásil husity za průkopníky sociálně spravedlivé společnosti a Žižku využil jako příklad pro příslušníky ozbrojených složek. Jednostranná oficiální propagace Žižky a husitství v médiích i umělecké tvorbě husitskou dobu v očích většiny společnosti nesmírně poškodila. NAŠE SOUČASNOST se s Žižkovou osobností a významem nevyrovnala. V postmoderním zmatení hodnot padají na Žižkovu hlavu především ostré odsudky, ale slyšíme i obdivná slova, přicházející často z nekatolických oblastí Západu i katolického Polska. Současná společnost stále nevnímá, že husitství bylo součástí demokratizačních snah pozdně středověké Evropy, prodírající se obtížně do bran novověku. HLAS DOBY Nač zemanům a mnichům páchals škodu? A pustě vzteku otěže hnals na tvrze a na věže? Čís mněl, že jest to ještěrčího rodu – zde pověr skrýš, tam loupeže? Antonín Jaroslav Puchmajer: Óda na Jana Žižku z Trocnova (1802) HLAS DOBY Pročež oumrtí jeho, ježto dřívěji později potáhlo za sebou také pád demokracie v Čechách musí nicméně za příběh pro zemi vítaný a prospěšný považováno býti. František Palacký (1851) HLAS DOBY Nezabudli jsem, otče, tvé slávy, tvrdé dosud máme české hlavy! Kdo by chtěl vlast drahou kláti, naučí se pádnost našich seker znáti. Telegram Spolku řezníků v Hořicích adresovaný slavnosti odhalení Žižkovy mohyly u Přibyslavi 20. září 1874 HLAS DOBY Tu přišla doba velká pro Žižku, neb nikdo jiný než on, ač zbaven úplně zraku, nemohl se postaviti v čelo, aby sjednotil všecky síly, které se sebrati daly k obraně země a národu v boji pro myšlénku, která mu byla dražší než život a statek. Václav Vladivoj Tomek (1879) HLAS DOBY V Žižkovi a v Táborech, vůbec není pochybnosti, máme český typ, Žižka toť krev z krve naší, kost z kosti naší – ano, Žižka, to jsme my. Tomáš Garrigue Masaryk (1895) HLAS DOBY Byl to dobrý bojovník a vojevůdce. Myslím si však, že naše město mohl vynechat, ale díky Žižkovi k nám přijel prezident ČR. P. Č., žák 8. B. základní školy v Přibyslavi (1994) EXPONÁTY P: Antonín Machek: Jan Žižka před klášterem sedleckým (1828). Táborský vojevůdce je zde zobrazen v souladu s barokní tradicí jako člověk, budící na první pohled děs a hrůzu. Ostatně právě trestá svého bojovníka, který musí vypít roztavené zlato. I pověst, již malíř zpracoval, má barokní kořeny. Barevná kopie pod sklem či na panelu Z: NG Praha, i. č. O 14781 P: Jan Chval Žižka, s nepřesným jménem, zato jako rytíř v romantickém pojetí poloviny 19. století. Černobílá kopie pod sklem či na panelu Z: Husitské muzeum Tábor OP 11298 P: Titulní listy a obálky knih Moritze Hartmanna (Kelch und Schwert, tj. Kalich a meč), Alfreda Meissnera (Žižka Gesänge, tj. Žižka) a Karla Herlo3sohnaHerloše (Böhmen von 1414 bis 1424. 2. Abteilung: Der blinde Held, tj. Čechy v letech 1414-1424, 2. část: Slepý hrdina). Všichni tři čeští Němci vysoce hodnotili Jana Žižku, do jehož snah promítali už před rokem 1848 moderní chápání svobody a pokroku. Knižní exempláře ve skleněné vitríně Z: pokud možno JČM (knihovna) P: Plodná francouzská spisovatelka George Sand (1804 – 1870), zachycená v roce svých šedesátých narozenin, vydala roku 1843 román – pojednání o Janu Žižkovi, aniž pořádně znala české prostředí a husitskou historii. Její romanticky střižený Žižka je ukrutník a zároveň protiněmecky smýšlející český vlastenec. Černobílá xerokopie portrétu spisovatelky a knižní exemplář knihy Jean Ziska z roku 1863 nebo 1867 ve skleněné vitríně Z: internet (wikipedie), příslušné knihovny, např. NK ČR P: Jan Žižka jako loutka, doklad rostoucí obliby husitského vojevůdce v jazykově českém společnosti před rokem 1848. Originál v samostatné skleněné vitríně Z: ZČM Plzeň – loutkové divadlo Karla Nováka P: Emanuel Arnold (ve skutečnosti text napsal Karel Sabina): Děje husitů se zvláštním zřetelem k Janu Žižkovi. Práce vydaná v revolučním roce 1848 projektovala do Žižkovy činnosti myšlenky a cíle českých radikálních demokratů. Titulní list na panelu nebo knižní exemplář ve skleněné vitríně Z: knihovna, která bude ochotna tisk zapůjčit P: Hůl zvaná Žižkovka (s kovovým knoflíkem ve tvaru Žižkovy hlavy) vznikla v souvislosti s oživením vojevůdcova kultu ještě před polovinou 19. století. Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 14613 P: Sklenice s hlavou Jana Žižky v oválném rubínovém medailonu. Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 11196 P: Karel Javůrek (1815 – 1900): Jan Žižka. Ztvárnění Jana Žižky jako romantického rytíře koresponduje s neméně romantickým verši Jana Erazima Vocela z roku 1843: „Hlavu plnou hněvu zdvihna / plaší z duše sen- / Pod přílbou, hle! září hrůzně / jedno oko jen.“ Závěsný obraz na zdi Z: Husitské muzeum Tábor OP 3385 P: František Palacký (1798 – 1876), portrétovaný roku 1821 Františkem Tkadlíkem, historik, který v Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě stvořil úctyhodnou koncepci husitské epochy, zůstal v hodnocení Jana Žižky nanejvýš obezřetný. Hlavní důvod tkvěl v autorově osvícenské nechuti vůči projevům náboženského fanatismu i v odporu vůči násilí. Barevná reprodukce obrazu ve skleněné vitríně, kde i první vydání Dějin národu českého v Čechách a v Moravě (díl III/částka II, začátek kapitoly Jalová vyjednávání) Z: Obraz NM Praha; Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě III/částka 2, Praha: J. G. Kalva 1851) P: Hůl, zvaná Žižkovka, vytvořená v ovzduší českého státoprávního zápasu roku 1867. Husitský hejtman je tu ztvárněn spolu s dalšími ikonami demokratického a protikatolického hnutí, včetně Jana Husa, Jeronýma Pražského, ale i Karla Havlíčka a mnoha dalších. Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, h. a., i. č. 145854 P: Období táborového hnutí a identifikace české národní společnosti s husitstvím a husity přálo vzniku Žižkových pomníků. Byly výrazem úcty k hejtmanově památce a zároveň vyjadřovaly touhu po schopném vůdci, který by sjednotil národ a přivedl ho k naplnění proklamovaných politických požadavků. 1) Pomník na vrchu sv. Gotharda u Hořic, dílo Pavla Jiříčka z roku 1873 2) Žižkova mohyla na údajném hejtmanově úmrtním místě u vsi Šenfeldu (dnes Žižkovo Pole) nedaleko Přibyslavi; podle návrhu Antonína Wiehla ji roku 1874 postavil Josef Šupich 3) Pomník na Žižkově náměstí v Táboře, práce Josefa Strachovského z roku 1884 4) Pomník na náměstí v Čáslavi, plastika Josefa Václava Myslbeka z roku 1880 Čtyři fotografie na panelu (lepší by bylo získat modely) Z: zhotovit P: Záplavu románů, povídek, básní a vědeckých prací, které o Žižkovi vznikly po roce 1860, zde reprezentuje válečníkův životopis z pera historika Václava Vladivoje Tomka (1818 – 1905) a zapomenutý román Slavný den, jeho žáka Aloise Jiráska (1851 – 1930). Oba muži stvořili dosud živé pojetí Žižky jako uvážlivého, leč rozhodného státníka. Knižní exempláře ve skleněné vitríně Z: knihovny ochotné k dlouhodobé zápůjčce: Wácslaw Wladiwoj Tomek, Jan Žižka, Praha: Jan Otto 1879; Alois Jirásek, Slavný den, Praha: Libuše, Matice zábavy a vědění 1879 P: Kupodivu Alois Jirásek o Žižkovi příliš nepsal. Nejdelším textem, který mu věnoval, je drama Jan Žižka. Při jeho uvedení na Národním divadle v roce 1903 exceloval v titulní roli Eduard Vojan. Černobílé foto na panelu či pod sklem Z: NM Praha, divadelní oddělení P: Dokladem tehdejších Žižkových úspěchů na českých jevištích je i vojevůdcova loutka. Originál ve skleněné vitríně Z: NM, divadelní oddělení, marioneta ze souboru Františka Dubského P: V časech vzedmutého národního historismu v druhé polovině 19. a na počátku 20. století patřil Žižka k frekventovaným námětům českých malířů, ilustrátorů a grafiků. Na prvním místě to byl Jiráskův přítel Mikoláš Aleš (1852 – 1913), dále Adolf Liebscher (1857 – 1919), ze secesí ovlivněných tvůrců pak Alfons Mucha (1860 – 1939) a František Bílek (1872 – 1941). Barevné reprodukce na panelech 1) Mikoláš Aleš: Jan Žižka (kresba uhlem 1902). Z: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, obr. 53 2) Mikoláš Aleš: Jménem Páně (kolorovaná kresba uhlem 1908). Z: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, barevný obr. VI 3) Adolf Liebscher: Jan Žižka (olej na plátně 1904). Z: Husitské muzeum Tábor, expozice Husité, X. sál 4) František Bílek: Jan Žižka z Trocnova (dřevoryt). Z: Husitské muzeum Tábor 5) Alfons Mucha: Po bitvě na Vítkově (vaječná tempera, olej 1923, cyklus Slovanská epopej). Z: Galerie hlavního města Prahy – expozice ve Veletržním paláci P: Velkému zájmu se těšily též významné události spjaté s Žižkovým působením. Barevné reprodukce na panelech 1) Adolf Liebscher: Bitva na hoře Vítkově dne 14. července 1420 (1907). Z: Žižkovská radnice v Praze 3- Havlíčkovo náměstí, obřadní síň 2) František Ženíšek: Záhuba adamitů (olej 1903). Z: NG Praha, O 4720 P: Jedním z nejčastějších námětů byla Žižkova smrt, předváděná na základě zpracování významných malířů i jako živý obraz. Barevné reprodukce na panelech 1) Josef Vojtěch Hellich (1807 – 1870): Žižkova smrt (litografie 1861). Z: Husitské muzeum Tábor, OP 547 2) Felix Jenewein (1857 – 1905): Žižkova smrt (kresba perem. Štětcem a tuší 1882). Z: NG Praha – K 6107 (Waldesova sbírka); Galerie Felixe Jeneweina Kutná Hora, č. k. 11 P: Kdo si nemohl koupit obraz či navštívit výstavní síně, měl k dispozici pestré spektrum pohlednic. Barevné tisky pod sklem 1) Adolf Liebscher: Žižka vyjíždí ze své tvrze (takovou pevnost ve skutečnosti nikdy nevlastnil). Z: Sbírka Petra Čorneje 2) Josef Mathauser: Jan Žižka na vrchu Vítkově. Z: Sbírka Petra Čorneje P: Snahy vybudovat vojevůdcův památník v Trocnově dlouho narážely na odpor zdejší vrchnosti, Schwarzbenbergů, kteří se obávali politických a církevních demonstrací. Teprve roku 1908 se z podnětu třeboňského archiváře Františka Mareše chopili sami iniciativy a dali zde zřídit pomník, složený ze tří balvanů a slavnostně odhalený 23. srpna při velké slavnosti. V roce 1924 bylo kolem pomníku vysázeno pět červenolistých dubů. 1) Trocnov na počátku 20. století (pohlednice) 2) Miroslav Fridrich: Žižkův památník v Trocnově (pohlednice) Pohlednice na panelu Z: Sbírka Petra Čorneje P: Významnou událostí pro český výtvarný svět bylo vypsání soutěže o Žižkův pomník na vrchu Vítkově krátce před první světovou válkou. Obeslali ji přední umělci, první cena však nebyla udělena. Z oceněných prací je patrné, že se odehrál souboj mezi vyznavači secesního pojetí a kubismu jako nového výtvarného směru. Někteří z umělců, například Emanuel Kodet, uplatnili své návrhy v upravené podobě při jiné příležitosti. Černobílé kopie pod sklem, eventuálně modely ve skleněné vitríně¨ 1) František Bílek: Návrh na pomník Jana Žižky pro vrch Vítkov (1913). Z: Dům Františka Bílka, Chýnov; resp. sbírka Petra Čorneje 2) Jan Kotěra – Jan Štursa: Návrh na pomník Jana Žižky (1913). Z: Národní technické muzeum Praha, AA, fond. Č. 21, Jan Kotěra, položka 110 3) Pavel Janák: Návrh na pomník Jana Žižky (1913). Z: Dějiny českého výtvarného umění (1890/1938). IV/1, Praha: Academia 1998, s. 341, obr. 322 4. Emanuel Maxmilián Kodet: Žižkův pomník, původně návrh pro Vítkov, posléze upravený a vystavěný roku 1925 u Sudoměře. Z: zhotovit barevné foto P: I další soutěž, vypsaná u příležitosti 500. výročí Žižkovy smrti, přinesla zajímavé návrhy, z nichž některé se dočkaly po delším čase a úpravách realizace. Týká se to především Žižkovy jezdecké sochy, již Karel Dvořák (1893 – 1950) několikrát přepracoval a která je nyní umístěna před kasárnami v Českých Budějovicích. Foto na panelu či model ve skleněné vitríně Z: JČM P: V souvislosti se stavbou Památníku osvobození, jehož hrubá stavba, provedená podle návrhu architekta Jana Zázvorky, vyrostla na pražském Vítkově v letech 1929 – 1933, propukly opět diskuse o monumentálním Žižkově pomníku, pro který bylo vyhrazeno místo před masívní budovou. Vítěz soutěže, sochař Bohumil Kafka, neměl snadný úkol, asi největší veřejné debaty se točily kolem vzhledu Žižkova koně. Diskusi ironizoval karikaturista Antonín Pelc, jenž v časopisu Svět práce (1937) předložil několik návrhů. Černobílá xerokopie na panelu Z: Zdeněk Hojda – Jiří Pokorný, Pomníky a zapomníky, Praha – Litomyšl: Paseka 1996, s. 158. P: Bohumil Kafka (1878 – 1942): Studie k jezdeckému pomníku Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově. Poprsí (po 1931). Bronzové poprsí na podestě Z: VHÚ Praha – muzeum P: O monumentalitě Kafkova jezdeckého pomníku Jana Žižky svědčí velikost vojevůdcových třmenů a meče. Černobílá fotografie na panelu Z: Archiv NG, pozůstalost Bohumila Kafky P: Stranou veřejné pozornosti vznikaly do pískovce tesané reliéfy velkých historických osobností v Kacanovech u Turnova. Autor skalní galerie Vojtěch Kopic (1909 – 1978) nezapomněl ani na Jana Žižku. Barevné foto na panelu Z: zhotovit P: Aktualizace Jana Žižky a husitské tradice: Husitský vojevůdce bdí nad pražským povstáním v květnu 1945. Zvětšená barevná pohlednice na panelu Z: Sbírka Petra Čorneje P: Odhalení jezdecké sochy Jana Žižky na pražském Vítkově 14. července 1950 se její tvůrce Bohumil Kafka nedožil. Slavnost se konala dva roky poté, co se moci v Československu chopili komunisté. Černobílé foto na panelu Z: VHÚ Praha P: Doklad komunistické propagandy zacílené ve vypjatém období studené války na příslušníky Československé lidové armády. Na grafice Vojtěcha Kubašty (1914 – 1992) pochodují odhodlaní obránci socialismu pod Žižkovým dvojnásobným ideovým dozorem. Barevná grafika pod sklem, eventuální kopie na panelu¨ Z: Husitské muzeum Tábor P: Československý velitelský řád Jana Žižky z roku 1948. Návrh a provedení Alois Sopr (1913 – 1993). Originál ve skleněné vitríně Z: NM Praha, numismatická sbírka (Měřičkova sbírka) P: Medaile Vojenské školy Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové (1959), dílo J. Prádlera. Originál (avers) ve skleněné vitríně Z: Muzeum Mnichovo Hradiště P: Jan Žižka na koni, práce anonymního výtvarníka. Originál ve skleněné vitríně Z: Husitské muzeum Tábor, OP 1797 P: Komunistický režim se k Žižkovi manifestačně hlásil i na bankovkách. 1) pětadvacetikoruna z roku 1953 2) pětadvacetikoruna z roku 1961 3) dvacetikoruna z roku 1970 Vždy avers, ve skleněné vitríně, ale lépe na panelu Z: JČM, Husitské muzeum Tábor, resp. sbírka Petra Čorneje P: V první polovině padesátých let nemohl Žižka chybět ani na poštovních známkách, i když v prvním případě ukončila její platnost měnová reforma. 1) Jan Žižka z Trocnova (platnost od 5. října 1952 do 18. června 1953), známka vydaná v rámci série u příležitosti Dne československé armády 2) Národní památník na Žižkově s vojevůdcovým pomníkem, známka vydaná 5. března 1954 v rámci série u příležitosti prvního výročí smrti J. V. Stalina a Klementa Gottwalda Originály na panelu Z: Husitské muzeum Tábor; Poštovní muzeum P: Na obrazech z padesátých let získal Jan Žižka i podobu partyzánského velitele, například v pojetí malíře Karla Šimůnka (* 1924). Závěsný obraz na zdi Z: Husitské muzeum Tábor, OP 4181 P: Josef Malejovský: Žižka a táborská žena bojují proti křižákům na Vítkově. Bronzová brána Národního památníku na Vítkově z let 1953 – 1957 svou ideovou koncepcí naplňuje tezi Zdeňka Nejedlého o komunistech jako dědicích pokrokových národních tradic. Barevné foto dle logiky Z: http://www.eridanus.cz/_Galerie/Hp850_08/index.htm P: Na ideologickou masáž Žižkou, husity a husitstvím reagovala společnost po svém, ironizovala ji a zesměšňovala. Dokládá to i známá pasáž z humoristického románu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, ilustrovaného Jiřím Wintrem – Nepraktou. Na ilustraci major Haluška, řečený Terazky, před obrazem Jana Žižky. Černobílá reprodukce na panelu Z: Miroslav Švandrlík, Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, Praha: Mladá fronta 1990, s. 313 P: Žižka a husité slavili vítězný návrat i v beletrii. Kromě masových nákladů Jiráskových historických románů a povídek, vznikaly i práce nové, například Rachlíkova Hodina předjitřní s ilustracemi Radomíra Koláře. Otevřená dvojstrana s ilustrací ve skleněné vitríně nebo xerokopie na panelu Z: František Rachlík, Hodina předjitřní, Praha: Mladá fronta 1958 P: Nejvíce finančních prostředků vložil stát do proslulé filmové trilogie režiséra Otakara Vávry a scenáristy Miloše V. Kratochvíla, natočené v letech 1953 1957 (Jan Hus – Jan Žižka - Proti všem). Dílo v pozoruhodné symbióze skloubilo tradicionalistický národní pohled s komunistickou interpretací minulosti a v náročné výpravě, zvláště kostýmní, zúročilo i vědecké poznatky. 1) plakát k filmu Jan Žižka (1955) 2) plakát k filmu Proti všem (1957) 3) Zdeněk Štěpánek ve filmové roli Jana Žižky Barevné reprodukce či originály pod sklem Z: Národní filmový archiv Praha VT: Žižka pro děti Husitská tematika s postavou Jana Žižky neminula ani děti. A to nejen ve škole, nýbrž také v knížkách určených dětskému čtenáři. Klasická díla Svatopluka Čecha a Aloise Jiráska doplňovaly na knihkupeckých pultech publikace žijících autorů, kteří kromě výchovné funkce vycházeli vstříc přirozené dětské zálibě v dobrodružství a napínavých příbězích. Tento aspekt umocňovaly ilustrace, zdůrazňující dramatické momenty, například bitevní scény a vypjaté rozhovory. Žižka tu obvykle vystupuje jako udatný bojovník i rozvážný, spravedlivý a rozhodný státník. P: Ilustracím dětských knížek s husitskou tematikou se často věnovali přední ilustrátoři a grafici. 1) Rudolf Šváb: Bitva na Vítkově (ilustrace románu Svatopluka Čecha Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století, povinné školní četby žáků druhého stupně základní školy) 2) Otakar Štembera: Bitva na Vítkově (ilustrace ke knize Zdeňka Vavříka Čtení o Janu Želivském) 3) Václav Fiala: Jan Žižky (ilustrace ke knize Karla Nového Rytíři a lapkové) 4) Gustav Krum: Jan Žižka a vystrašený Čeněk z Vartenberka (ilustrace ke knize Miloše V. Kratochvíla Husitská kronika) 5) Gustav Krum: Jan Žižka (ilustrace ke knize Miloše V. Kratochvíla Husitská kronika) 6) Jindřich Kovařík: Jan Žižka (ilustrace ke knize Věry a Zdeňka Adlových Krásná a slavná) Nejspíš reprodukce na panelech, eventuálně knihy ve skleněné vitríně Z: Svatopluk Čech, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století, Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1957; Zdeněk Vavřík, Čtení o Janu Želivském, Praha: Státní nakladatelství dětské knihy 1953; Karel Nový: Rytíři a lapkové, 6. vydání, Praha: Státní nakladatelství dětské knihy 1960; Miloš. V. Kratochvíl. Husitská kronika, Praha: Státní nakladatelství dětské knihy 1956; Zdeněk Adla – Věra Adlová: Krásná a slavná Státní nakladatelství dětské knihy 1961 P: Až v odlišném kulturním a politickém ovzduší se podařilo natočit dětský film na husitské téma. Snímek režiséra Milana Vošmika Na Žižkově válečném voze, který vycházel ze staršího románu Josefa Františka Karase, měl premiéru v listopadu 1967. Jednoho ze dvou hlavních klukovských hrdinů si zahrál Jan Kraus, Žižku ztvárnil Ilja Prachař. 1) Plakát k filmu Na Žižkově válečném voze 2) Propagační snímek z téhož filmu Repro na panelu, eventuální originály ve vitríně Z: Národní filmový archiv P: Žižka – loutka Originál ve skleněné vitríně Z: Muzeum loutek Chrudim P: Pro děti byly určeny i odlehčeně laděné barevné pohlednice Jiřího Wintera Neprakty, například Jan Žižka před hradem Rabí. Barevná pohlednice na panelu Z: sbírka Petra Čorneje P: V osmdesátých letech 20. století doslova strhla celé generace dětí komiksově pojatá knížka Obrázky z českých dějin pověstí s nezaměnitelnými hláškami a ilustracemi Jiřího Kalouska. Vtipné podání probudilo v mnoha čtenářích upřímný zájem o českou minulost včetně husitství. Kniha ve skleněné vitríně nebo barevná reprodukce dvojstrany o Žižkovi na panelu Z: Zdeněk Adla – Jiří Černý – Jiří Kalousek, Obrázky z českých dějin a pověstí, Praha: Albatros 1980 P: I po roce 1990 děti Žižku a husity v rámci školní výuky kreslily. V Přibyslavi tak činily u příležitosti kulatého výročí vojevůdcovy smrti. 1) Husité na bojovém voze 2) Jan Žižka 3) Jan Žižka 4) Jan Žižka Černobílé pohlednice na panelu Z: sbírka Petra Čorneje P: K dětem lze promlouvat rozmanitým způsobem, vážně a s působivým výtvarným doprovodem, nebo s nadsázkou a humorem. V současnosti tyto rozdílné přístupy reprezentují Renata Fučíková a Lucie Seifertová. 1) Renata Fučíková: Historie Evropy. Obrazové putování, Praha 2011 2) Lucie Seifertová: Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí, Praha 2003 Knižní exempláře, oba s příslušnou dvoustranou o husitech a Žižkovu ve skleněné vitríně, eventuálně barevné reprodukce na panelech Z: Renata Fučíková, Historie Evropy. Obrazové putování, Praha: Práh 2011, s. 194-195; Lucie Seifertová, Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí, Praha: Petr Prchal 2003 VT: Žižka v čase postmoderním Současná doba v přirozené reakci na selhání velkých ideologií a velkých politických koncepcí, typických pro 19. a 20. století, nedůvěřivě posuzuje staré pravdy a hodnoty, často na ně bezhlavě útočí a mnohdy je programově zesměšňuje. Tento přístup se dotýká i Žižky a husitství, nahlížených nyní převážně hyperkriticky, s módním nadhledem a zároveň krajně nehistoricky. Dějiny nelze poznat, a proto si je každý může vykládat, jak chce, zní jedno z dogmat postmoderny. Tvrdí to i režisér Pavel Koutský: „Výkladů husitství je mnoho. Ale my určitě lžeme míň než Otakar Vávra.“ Lze se jen ptát, jak to ví. Pro část české společnosti ale husitství přitažlivost neztrácí. A své zájemce si jako velká a dramatická doba nachází stále více i v zahraničí. P: Vladimír Renčín patří k humoristům, kteří s nadhledem využívají dějinných motivů ke glosování aktuálních poměrů. Barevná reprodukce na panelu Z: sbírka Petra Čorneje P: Anonymní knížečka Opráski sčeski historje anep fšichńi Zmikunďi národa, která pracuje se záměrně deformovaným přepisem českého jazykem a s karikovanými podobami historických postav dosáhla velké mediální odezvy. Její obdivovatelé si ale nevšimli, že namnoze opakuje vžité stereotypy. Barevná reprodukce stránky Jak bili na Táboru na panelu Z: Opráski sčeski historje anep fšichńi Zmikunďi národa, Grada 2014 P: Oznámení o připravovaném filmu Jan Žižka psanec Barevné repro na panelu Z: http://www.borovan.cz/5697 P: Osobnost a osudy Jana Žižky budí pozornost i mezi zahraničními badateli a popularizátory historie. 1) Frederick Gotthold Heymann, John Žižka and the Hussite Revolutio, Princeton: Princeton University Press 1955 2) Ewa Paner, Jan Žižka z Trocnova, Gdańsk: Wydawnictwo Universytetu Gdańskiego 2002 3) Victor Werney, Warrior of God. Jan Zizka and the Hussite Revolution, London: Frontline Books 2009 Knižní exempláře ve skleněné vitríně Z: Knihovny ochotné k dlouhodobé zápůjčce P: Výsledky ankety České televize o největšího Čecha, uspořádané v roce 2005: 1. Karel IV. 2. Tomáš Garrigue Masaryk 3. Václav Havel 4. Jan Amos Komenský 5. Jan Žižka 6. Jan Werich 7. Jan Hus 8. Antonín Dvořák 9. Karel Čapek 10. Božena Němcová Graficky upravené pořadí na panelu, možno i s obrázkovými medailonky jednotlivých osobností Interaktivní a audiovizuální elementy Filmové a televizní materiály: Sekvence reportáže z odhalení Žižkova památníku na Vítkově 14. července 1950 v Československém filmovém týdeníku Z: Krátký film Praha (archiv) Sekvence z filmu Otakara Vávry Jan Hus (1954) – závěrečná přísaha se Zdeňkem Štěpánkem v roli Žižky Z: DVD, internet Sekvence z filmu Otakara Vávry Jan Žižka (1955) – rozhovor Jana Žižky (Zdeněk Štěpánek) a krále Václava (Karel Höger) Z: DVD, internet Sekvence z filmu Otakara Vávry Proti všem (1957) – bitva na Vítkově se scénou bojující táborské ženy a Jana Žižky (Zdeněk Štěpánek) Z: DVD, internet Sekvence z filmu Milana Vošmika Na Žižkově válečném voze (1967) – scéna bitvy s Janem Žižkou (Ilja Prachař) Z: Národní filmový archiv Dějiny udatného českého národa, díl 43: Husité v boji za pravdu (2010), režie Pavel Koutský Z: Archiv České televize; http://dejiny.ceskatelevize.cz/208552116230043 Dějiny udatného českého národa, díl 44: Husité proti všem (2011), režie Pavel Koutský Z: Archiv České televize; http://dejiny.ceskatelevize.cz/208552116230044 Sekvence z animovaného filmu Pavla Koutského Husité (2013) Z: internet Sekvence z medailonu Jana Žižky pro televizní pořad Největší Čech (2005), režie Petr Kotek Z: Archiv české televize; http://www.ceskatelevize.cz/specialy/největsicech/dokumenty_osobnisti_zizka LED obrazovka Hudební ukázky Ve jménu Jana Žižky – píseň (3, 53 minuty), hudba: Radim Drejšl, text: Miroslav Kroh, zpěv Jan Soumar, Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého řídí Milivoj Uzelac Z: Budovatelské písně, Praha: Supraphon 2007, č. 16 Jaromír Nohavica: Husita – píseň (4, 53 minuty), LP Darmoděj Z: Jaromír Nohavica, LP Darmoděj, Praha: Panton http://youtube.com/watch?v=Bvy2XO-86-A Vozová hradba – píseň, skupina Orlík, LP Miloš Frýba for President Z: http//www.youtube.com Chorál – píseň, skupina Arakain, album Arakain 15 Vol. 1 Z: dtto přehrávač Podívejte se na Žižku v představách umělců 19. a 20. století Z: http://husitesriding.blog.cz/galerie/husitstvi-v-obrazech Tablet Vyber Žižkovi vhodného koně - hra pro děti Tablet BILANCE Místnost I 1 HT (6 odstavců = 1 normostrana) 2 hlasy doby (420 znaků) 3 překlady (1027 znaků) 2 VT (931 znaků) 42 P 50 exponátů 2 interaktivní a audiovizuální elementy Místnost II 1 HT (4 odstavce = 1 normostrana) 4 hlasy doby (1100 znaků) 6 VT (2876 znaků) 1986; 59 P 61 exponátů 2 interaktivní a audiovizuální elementy Místnost III 1 HT (3 odstavce = 1 normostrana) 4 hlasy doby (1100 znaků) 1 VT (409 znaků) 51 P 51 exponátů 2 interaktivní a audiovizuální elementy Místnost IV 1 HT (4 odstavce = 1, 1 normostrana) 6 hlasy doby (1800 znaků) 2 VT (1297 znaků) 51 P 105 exponátů (převážně drobných) 4 interaktivní a audiovizuální elementy ZKRATKY HT P VT Z hlavní text popiska vysvětlující text zdroj, místo uložení, vlastník AMP Archiv hlavního města Prahy ANM Archiv Národního muzea v Praze AV ČR Akademie věd České republiky CMS Centrum medievistických studií Praha JČM Jihočeské muzeum České Budějovice KNM Knihovna Národního muzea MMP Muzeum hlavního města Prahy NG Národní galerie Praha NK ČR Národní knihovna České republiky Praha NM Národní muzeum Praha NM, h.a. Národní muzeum Praha, historicko-archeologické oddělení StOA Státní oblastní (okresní) archiv VHÚ Historický ústav Armády ČR ZČM Západočeské muzeum Plzeň Celkem 25 vitrín, z toho: 15 stojacích vitrín o rozměrech 70x70 cmx 190 cm na výšku s možností instalace mřížky atp. na zavěšení exponátů shora a s možností variabilního umístění až 2 polic v 1 vitríně 3 stojací vitríny o rozměrech 140 x70x190 cm na výšku s možností variabilního umístění až 2 polic v 1 vitríně 7 pultových vitrín o rozměrech 100x70x 80 cm na výšku Celkem cca 40m2 paneláže na texty a obr.: - 1 panel cca o rozměrech 100 cm š x 100 výška čtecího pruhu x 200 cm max. výška od země - s možností panely instalovat těsně u sebe, požadavek na instalaci panelů cca 5 cm od zdi s ohledem na vlhkostní poměry Celkem světel na lišty do všech místností: 32 světel, z toho: 12 světel s úhlem 45º všechny v barvě matné nerezové Audiovizi vybírá a zajišťuje Jihočeské muzeum včetně dopravy na místo instalace. Instalace audiovize: zajišťuje realizační firma dle požadavků JčM.
Podobné dokumenty
Dobývání hradu Siónu roku 1437 Povrchový průzkum palebných
vývojem. Vzhledem k absenci kvalitní terénní dokumentace z doby vykopávek však jeho chronologie sotva
bude uspokojivým způsobem postižena. Názory autorky výzkumu si nemůžeme ověřovat ani v terénu,
...
Abstrakta - Česká archivní společnost
v prvním vydání Tympanum militare jak na své předchůdce Janequina, Werrecorena a Mateo Flechu staršího, tak také rozšiřuje battagliovou hudbu o další
hudební trendy.
Přímé mecenášské vztahy skl...
Ke stažení ZDE. - Metodické centrum muzejní pedagogiky
Muzea od svého vzniku zaměřovala své aktivity v práci s veřejností především na dospělé návštěvníky.
Situace do začátku 20. století v celém kulturním životě společnosti odpovídala obecně nepřiměřen...
MOC A PENIAZE – HODNOTY V POLITIKE A PODNIKANÍ.
(téměř) vždycky rád přijme jako protihodnotu za své zboží nebo službu. Nesmí se
stávat, aby někdo nabídnutou směnu odmítl proto, že peníze nechce. Peníze musí
chtít (skoro) každý. České slovo pro v...