Drásováček - Základní škola TG Masaryka Drásov

10.
číslo, škol.
ročník/1.
rok
2010/2011
Ježibaba
Žila byla jedna baba
říkali jí ježibaba
měla skřehotavý hlásek
a na ksichtě plno vrásek
a na nose bradavici
pila jenom slivovici.
Jednou si však řekla
že z ní bude žena pěkná
že z ní bude velká dáma
a vezme si nóbl pána.
Proto tedy rozhodla se
pomoci té svojí kráse.
Koupila si rotoped
a kila šla dolů hned.
Začla běhat, plavat, cvičit
a ty svoje špeky ničit.
A tak se nám zakrátko
jak ukázalo zrcátko
z ježibaby stala kráska
žádný vřed a žádná vráska.
Je z ní krásná, milá dáma
která hledá nóbl pána.
Nóbl páni nejsou k mání
každý už má svoji paní.
Jeden pán však na ni zbyl
měl auto a pět vil.
Nade vše se milovali
krásné děti spolu měli.
Lucie Růžičková, 9.B
obrázek nakreslil Jarek Bedáň, 8. třída
Bludička kuchtička
Na hradě Jenštejně
tam bylo veselo
a dole ve mlejně
strašidlo strašilo.
Večer stál u mlýna
v ruce kastrolek
v druhé láhev vína
fešný byl pacholek.
Byla tam bludička
měla rudé vlasy
překrásná očička
a dlouhé řasy.
Když bludičku zahlédl
tak odklopil pokličku
v kastrolku byl guláš
dostal od ní hubičku.
A když se ta zpráva
donesla ke kuchaři
ihned se rozhodl
že bludičce uvaří.
Dnes na hradě oba vaří
moc se rádi mají
pořád řízky smaží
stále štěbetají
Eliška Jelínková, 7.tř.
2
Kočičí kumpáni
Už se vzbudil Macourek,
po něm hnedka Camfourek,
potom zase Kočičák,
všichni vědí co a jak.
Prvně zkazit dámě účes,
potom přelézt velký útes,
otrhat velký strom,
pak navštívit autodrom.
Je tam rychlá závodnička,
proběhla v ní malá myška,
v rychlém autě z půjčovny,
vrazí do skla od herny.
Jsou to kluci neposední,
pořád něco vyvádí,
my je s jejich kamarády
přesto všechno máme rádi.
napsal a obrázek nakreslil Michal Jaroš, 4. tř.
Adámek má vysvědčení
Adámek má vysvědčení,
žádná dvojka na něm není,
raduje se babička,
je to samá jednička.
A tím končí básnička.
Aneta Walygová, 4. tř.
3
Matýsek už umí číst
Jedna knížka,
druhá knížka,
podívejme na Matýska.
Sotva naučil se číst,
přelouská hned každý list.
Sotva pár písmenek znal,
rovnou do čtení se dal.
Lenka Pindryčová, 4. tř.
Děti už se vzbudily,
najedly se, umyly,
potom šly do školy,
aby všechno uměly.
Michal Jaroš, 4. tř.
Kocourek
Kocourek má krásné modré oči.
Kampak asi skočí?
Do pohádky za princeznou?
Nebo možná za Růženkou?
Nikdo neví, co tam spatří.
Spatří tam motýly, ježibaby, vodníky,
všichni dělaj chi, chi, chi.
napsal a nakreslil Petr Klusák, 6. tř.
Matýsku, Matýsku,
ty si hraješ na písku?
Pojedeme za babičkou na vísku.
Dala ti jabka,
ta stará babka.
Ach jo.
Pepíku, co to neseš v pytlíku?
Je tam myš, černá myš.
Ale Pepíku, tam je kotě!
Kotě, kotě, co tam máš?
Je tam pes, hnědý pes.
Monika Hegerová, 4. tř.
Michaela Farkačová, 4. tř.
4
S čerty nejsou žerty
Petr přišel o mámu,
čert si přišel pro panímámu.
Panímáma nevlastní,
dům si hnedka přivlastní.
Mlýn neklape tak, jak má.
Bez čeledínů to nejde tak, jak má.
Žerty s čerty se nehodí,
ani když se kaprál zlobí.
Kníže půjčí si teď peníze,
zatančí si a jde do penze.
Provdal dceru svou,
s Petrem se teď radujou.
Dominik Jaroš, 6. tř.
5
Jak se vyrábí skleněná láhev
Potřeby: láhev, kontejner, auto, drtička, oheň, forma
V obchodě se koupí skleněná láhev, např. s vínem. Víno se vypije a láhev se hodí do
kontejneru na sklo. Nákladní auto ho odveze do továrny, kde se láhve vyrábí.
Nejdřív se sklo rozdrtí v drtičce, pak se v ohni střepy roztaví. Roztavená hmota se nalije do
formy. Do vyrobené láhve se zase nalije víno, uzavře se, naloží na auto a to odveze láhve do
obchodu.
Tam si zase někdo láhev koupí, vypije víno, láhev dá do kontejneru a …………
Jaroslav Jakeš, 5. třída
Co všechno se stalo, když jsem se pomocí kouzla ocitl (a) v říši pohádek
Jednou jsem šla ze školy domů a po cestě jsem našla na zemi náramek. Byl docela hezký, tak
jsem si ho vzala. Když jsem přišla domů, tak jsem si ho dala na ruku. A najednou jsem se
ocitla v nějaké říši. Byla asi pohádková, protože jsem tam potkala pohádkové bytosti jako
například vílu Amálku, Boba a Bobka a další… Když jsem se procházela, vrazil do mě
Cipísek. Povídá: „Promiň mi to, ale utíkám před Rákosníčkem, jsi v pohodě?“ Já na to: „Jo,
dobrý. Odkud jsi? Tebe ještě neznám.“ „No, já jsem se teď tady ocitla pomocí nějakého
náramku. Jsem ze světa lidí.„ Aha, tam to znám, chodím se tam někdy dívat!“ „Vážně?“ „ Jo,
říkala jsi pomocí kouzelného náramku?“ „ Ano,“ odpověděla jsem. „A kde jsi ho vzala?“ „No,
jak jsem šla ze školy domů, tak jsem ho našla na zemi.“ „ Aha, já, Rumcajs a Manka ho právě
hledáme.“ „ A nemohl bys mě zase vrátit zpět pomocí nějakého kouzla?“ „ Ano, to by šlo.
Tak se chytneme za ruce a ocitneme se zas ve tvém světě lidí.“ Jak to Cipísek řekl, tak jsme
udělali. Ocitli jsme se zpátky v mém světě a Cipísek se vrátil do říše pohádek. Nikdy jsem
pohádkovou říši už neviděla.
Kamila Goldmannová, 7. tř.
6
Jednou večer jsem se dívala na televizi a najednou jsem slyšela slabý hlásek: „Dovedu tě do
říše pohádek!“
Vylekala jsem se a schovala jsem se pod peřinu…. A zase se ozval ten hlásek: „Neboj, nic se
ti nestane.“ A já jsem se teda přestala bát a vykoukla jsem a odpověděla jsem mu: „A kdo
vlastně jsi? A jak se tam dostaneme?“ Hlásek odpověděl: „Já jsem kouzelný skřítek a dovedu
tě tam tajným kouzlem.“ Pousmála jsem se a řekla: „Já jsem vždy chtěla do říše pohádek, tak
s tebou pojedu, ale prvně se mi ukaž!“ Skřítek se tedy ukázal…. Byl takový malý, měl
čepičku a pyžamo a v ruce měl plyšového medvídka. „Tento medvídek je kouzelný, chytni se
ho!“ řekl skřítek…Já jsem se ho teda chytla a skřítek řekl zaklínadlo: „Abra abra, dabra dabra
pohádky a fantazie teď!“ A najednou jsem viděla tunel z různých sladkostí, až se mi sbíhaly
sliny! A za chvíli se z medvídka ozvalo: „Konečná zastávka, prosím vystupte!“…. Bylo to
tam nádherné! Létala tam Sněhurka a sedm trpaslíků, Bob s Bobkem, Manka a také jsem
potkala Maxipsa Fíka a ten mě dostal zase domů a doma jsem vyprávěla a vyprávěla a
vyprávěla.
Adéla Škvařilová. 7. tř.
Jednou o prázdninách, když jsem byla se svým psem na procházce, jsem našla na zemi
kámen.
Z dálky vypadal úplně normálně, ale když jsem přišla blíž, tak se začal třpytit a lesknout.
Vzala jsem si ho a cestou domů si ho stále prohlížela. A když jsem se jednou pohádala se
sestrou, přála jsem si, abych teď byla někde jinde. Potom jsem si vzpomněla na svůj kamínek,
chytla ho do ruky a doufala, že bude kouzelný.
Najednou jsem se ocitla v Říši pohádek. Byl to velký pohádkový les. Kamarádila jsem se se
všemi pohádkovými postavičkami. Bylo to tam úžasné.
Pak za mnou přišla Maková panenka a zeptala se mně, kde jsem vzala ten kámen, že ho
ukradli zlí obři a pohádkové bytůstky ho potřebují do svého trezoru.
Odevzdala jsem kamínek, víla Amálka mi přečetla pohádku na dobrou noc, já jsem usnula a
ráno jsem se zase probudila ve svém pokoji.
Nella Kovářová, 7. tř.
„Abraka dabra říše pohádek“ - a za chvíli jsem byla v říši pohádek. Byla jsem v mlze. Utíkala
jsem, ale nevěděla jsem kam. A najednou jsem stála u Rákosníčka. Šla jsem dál a potkala
jsem: Štaflíka a Špagetku, Křemílka a Vochomůrku a další pohádkové bytosti. Najednou se za
mnou ozvalo: „Ahoj.“ Otočila jsem se a spatřila jsem Maxipsa Fíka. Usmála jsem se a
odpověděla: „Ahoj.“ Fík si mě prohlédl a povídá: „Ztratila ses? Nebo něco hledáš?
Nevypadáš, že jsi odsud.“ „Ne, nehledám a ani nejsem odsud,“ odpověděla jsem. „A jak ses
sem dostala?“ zeptal se mně Fík. „Řekla jsem kouzlo a ocitla jsem se tu. Ale nevím, jak se
dostat zpět,“ vysvětlila jsem mu. „Tak já ti pomůžu najít cestu zpět,“ řekl a široce se usmál.
„Zkus zopakovat to kouzlo pozpátku.“ Jak řekl Fík, tak jsem udělala. „Pohádek říše dabra
abraka.“ A ocitla jsem se zase ve svém pokoji. Ale mrzí mě, že jsem se s ním nerozloučila.
Lucie Malá, 7. tř.
Jednou, když jsme v dějepise probírali alchymisty a povídali si o různých nesplnitelných
věcech, o které se snažili různí alchymisté a kouzelníci, jsem si vzpomněla, že jsem vždy
měla velké přání, a to dostat se na pár dní do pohádky a zjistit, jaké to je být třeba princeznou
nebo i královnou. Tak jsem nad tím pořád přemýšlela a ta myšlenka mi stále vrtala hlavou.
Věřte nebo nevěřte, to přání se mi splnilo.
7
Ráno jsem se probudila a místo ve své posteli jsem se octla snad na deseti peřinách a byla
jsem skoro u stropu. Připadala jsem si jako Princezna na hrášku a ono doopravdy. Za dveřmi
mě sledovala královna s králem, jestli jsem se vyspala nebo jsem ani oko nezamhouřila.
Když jsem zkusila znovu zavřít oči, tak jsem se objevila v lese Řáholci, nedaleko Jičína místo
Cipíska ve vyřezané kolébce. Jejda, to bylo! Rumcajs mě hned zapojil do práce, ale vůbec mi
to nešlo. Byla jsem podle něho nemehlo. Radši mě nechal odvézt jelenem Větrníkem hajného
Robátka, že prý nemohu dělat v pohádkách takový zmatek. Větrník mě odvezl ke zlému a
nevstřícnému Kotrčovi a jeho psu Heršpicovi. Protože jsem stále uklízela a vše dávala do
pořádku, Kotrč mě raději nechal poslat zpátky do našeho světa.
Petra Pantová, 9. A.
Jednoho rána jsem se probudila a šla jsem si vyčistit zuby. Koukla jsem se do zrcadla a řekla
jsem si, že bych chtěla aspoň na jeden den být v nějakém pohádkovém světě. Šla jsem zpět do
svého pokoje a najednou jsem se ocitla v krásné zahradě vedle ještě krásnějšího zámku a měla
jsem na sobě princeznovské šaty a na hlavě korunku. Po zahradě skákali mluvící králíci,
oblečení psi a kočky jako lokajové a dvorní dámy. Vešla jsem do zámku a hned na první
pohled jsem uviděla velký stůl se spoustou jídla. U stolu seděla holčička oblečená
v červeném, pak princezna, které chyběl jeden střevíček a překrásná, ale spící Sněhurka.
Najedli jsme se a najednou jsem usnula. Když jsem se probudila, ocitla jsem se zpátky ve
svém pokoji.
Na ten pohádkový den nikdy nezapomenu, ale je zvláštní, že šaty i korunku mám stále na
sobě. Bude to asi tím, že celý můj život je jedna krásná pohádka.
Michaela Chlubnová, 7. tř.
Jednou ráno jsem se probudil a dostal jsem chuť na ranní procházku. Zašel jsem až
k novostavbám, kde jsem narazil do jedné zdi, protože jsem se díval do země, což je moje
specialita. Najednou jsem se začal točit a točil jsem se tak rychle, že jsem dvě minuty nevěděl
co se kolem mě děje.
Když se mi přestala točit hlava, zjistil jsem, že jsem v pohádkové říši. Nedopatřením jsem
totiž narazil do kouzelné zdi, která přenáší lidi do říše pohádek. Věděl jsem z jiných pohádek,
že musím ujít sto kilometrů na sever a až potom mohu narazit do další zdi, abych se dostal
zpátky. Také jsem věděl, že musím podstoupit nejméně dva nebezpečné úkoly. „No to je
senzace,“ řekl jsem si. „Než ujdu těch sto kilometrů, tak uplyne pět dní, možná i víc. Musím
jít, pokud se chci vrátit a zatím to tak vypadá, že ano.“
Kolem byla spousta palem, mechu a dokonce vzácné rostliny, které rostou jen na dně moře.
Zkrátka to byl takový smíšený prales.
Tak jsem tedy šel. Ušel jsem sotva třicet kilometrů a narazil jsem na první překážku. Byla jí
obrovská díra, kterou byste asi nikdy neobešli. A tak jsem si sedl na zem a přemýšlel, jak tuto
překážku zdolám. Najednou jsem si všiml liány, která visela na stromě, který vyrůstal z té
ohromné díry. Hned mě napadlo, co udělám. „Skočím na liánu a zhoupnu se na druhou
stranu,“ řekl jsem si. A to jsem také udělal.
Když jsem byl na druhé straně, trošku jsem si oddychl a vydal jsem se dál. Po dalších padesáti
kilometrech jsem narazil na další překážku. Byla to klouzavá hora. Všiml jsem si sloupku,
který vyčníval z vrcholu hory. Nasbíral jsem si liány, svázal je, udělal smyčku a hodil jsem
jimi jako lasem. Zdařilo se. Smyčka se uchytila ke sloupku a tak jsem po hoře mohl lézt jako
horolezec. Vyšplhal jsem nahoru a sešplhal jsem druhou stranou dolů.
8
Jak jsem slezl, tak jsem uviděl město. Prošel jsem městem po rukou, protože to bylo město
vzhůru nohama a už stačilo dojít jen těch pár posledních kilometrů. Ušel jsem je, ale žádnou
zeď jsem neviděl.
Najednou jsem na jedné z palem uviděl vypínač a tak jsem ho zmáčknul. Hned se objevila
zeď. „Á moderní technika,“ říkal jsem si. Narazil jsem do zdi a hned jsem se objevil na místě,
kde jsem zmizel.
Už byl večer a tak jsem šel spát. Byl jsem hrozně utahaný. O svém dobrodružství jsem
nikomu nikdy nic neřekl.
Dominik Jaroš, 6. tř.
obrázek nakreslila Míša Langová, 8. třída
9
Žáci páté třídy psali slohové cvičení na téma podzim
Podzim je jedno ze čtyř období. Na podzim nepadá sníh a ani už není na koupání v bazéně.
Podzim je doba, kdy padá listí, dřív zachází a později vychází slunce, ale taky se tepleji
oblékáme. Děti pouští draky a většinu zvěře v přírodě už nejspíš neuvidíme, protože usíná
zimním spánkem. Místo pozorování zvířat si můžeme nasbírat šípky na čaj. Sklízí se úroda na
polích. Prostě můžeme dělat spoustu nových a zajímavých věcí.
Hana Pavelková
Padá zežloutlé a načervenalé listí, pouští se draci, sbíráme kaštany a šišky. Ptáci odlétají do
teplých krajin a zvířata se ukládají k zimnímu spánku. Prší, fouká studený vítr. Sklízí se ovoce
a zelenina. Jsou výlovy rybníků.
Hana Kočková
Vím, že podzim začíná jindy, ale pro mě začíná už prvního září. Listy žloutnou, sklízí se
ovoce kromě broskví, zelenina např. jablka, řepa atd. Někdy už sněží, tráva mrzne a děti jsou
smutné ze dvou jednoduchých věcí.
Za prvé začíná škola.
Za druhé se musíme víc oblékat.
A ještě se musí uklízet listí, takže jsou to věci tři.
Luboš Filla
Na podzim se barví listí do žlutooranžových barev. Ryjí se záhony, sází se česnek a jahody,
sklízí se řepa, řeže se dříví a pálí se listí ze stromů. Chystáme se na zimu. Já se svými
sourozenci pomáhám tatínkovi stavět ohradu pro našeho koníka. Už máme skoro všechno
hotové, a tak se učím Nomíka ovládat ze hřbetu a včera mi už couval. Ale musím se ještě
hodně učit.
Marie Odehnalová
10
Na podzim se sklízí úroda, opadává listí, lidi je shrabují a zarývají do země. Chodí se na
vycházky, je zima. Na kopcích pouštíme draky, rostou šípky, z nich se dělá čaj. Lidé štípají
dříví a připravují se na zimu jako zvířata. Tatínci zateplují domy, aby v nich nebyla zima,
proto topíme v kotli. Musíme lisovat listy do školy, protože z nich vyrábíme zvířátka. Ještě si
můžeme postavit ptačí budky, aby si mohli ptáčci v zimě přilepšit a neměli hlad.
Jaroslav Jakeš
Na podzim padá listí, začíná se ochlazovat a sklízí se vše z polí. Pouštějí se draci. Kvůli
změně času se dřív stmívá. Musíme si vzít teplejší bundu a tlustší ponožky. Vlaštovky už
odlétly do teplých krajin a fouká studený vítr.
Martin Pitel
obrázek nakreslila Sindy Kovářová, 5. třída
11
V říjnu jsme se zúčastnili soutěže v projektu Recyklohraní – Příběhy našich dědečků a
babiček. Do soutěže jsme zaslali práci Míši Šístkové z 9. A.
První moderní přístroj!
Moje babička mi často povídala, jak to bývalo, když byla mladá.
Narodila se roku 1920, a proto měla možnost vidět, jak různé moderní přístroje přicházejí do
naší domácnosti. Jeden z jejích největších zážitků bylo rádio u nich doma.
Asi v roce 1936 měl její tatínek operaci žaludku, a aby mu udělali radost, složili se jeho bratři
a koupili mu rádio – Telefunken T 120W. Tenkrát v Malhostovicích věc nevídaná. Bylo to
první rádio ve vsi. Babička vzpomínala, jaké bylo u nich pozdvižení, když přístroj uviděli a
poprvé uslyšeli hudbu z rádia. Tatínek už o rádiu slyšel, ale poprvé jej viděl na vlastní oči.
Rádio se skládalo ze dvou beden, jedna byla samotné rádio - dvoulampovka a druhá,
postavená na rádiu, byl reproduktor. Rádio doma stálo na skříni a zapínat ho mohl jenom její
tatínek. Večer se scházeli sousedé k poslechu hlavně dechovky.
Vysílal se přímý přenos ze stanice Radiožurnál Praha na dlouhých vlnách. Nevysílalo se celý
den, jen několik hodin denně. Co se vysílalo, byly hlavně divadelní hry, čtení povídek,
koncerty a také zprávy. Sousedé u rádia mudrovali a přemýšleli, jak je to možné, že z té velké
bedny vycházejí hlasy a několikrát jsem slyšela babičku, jak její tatínek povídal: ,,Představte
si, že se říká, že v té bedýnce budou za několik let vidět i lidé, no to přece není možné! ”
Babiččin tatínek zemřel v roce 1942, takže televizi, kde jsou vidět lidé, už nespatřil. Babička
říkávala: ,,Kdyby dnes žili moji rodiče a viděli, co všechno za můj život lidé vynalezli a jaké
jsou dnes vymoženosti!”
Za největší vynález pro ženy považovala pračku a později měla i automatickou. Zamlada
právala na valše. Od roku 1948 prala v místní prádelně, kde se pralo ve velké bubnové pračce.
Moje babička se dožila 86 let a pro ni stejný údiv, jako zamlada vyvolalo rádio, způsobil
počítač a mobil.
To bylo nad její chápání!
Michaela Šístková, 9. A
12
obrázek na titulní straně nakreslil Martin Tlustoš. 8. třída
____________________________________________________________________
DRÁSOVÁČEK
Školní časopis Základní školy T. G. M. v Drásově – číslo 1 / ročník 10. – listopad 2010
Vydává ZŠ a MŠ T. G. Masaryka Drásov, Drásov 167 výhradně pro vnitřní potřebu.
Číslo 1 vyšlo 11. 11 2010 v nákladu 15 výtisků.
13