Jak na vysokou dostupnost dat a efektivní disaster recovery

Xxxxxxxxxxxxx
Jak na vysokou dostupnost dat a efektivní
disaster recovery
R afael Noas
V
ysoká dostupnost je schopnost poskytovat službu či provozovat aplikace s žádným či jen s minimálním přerušením.
Obecně se označuje jako procentuální vyjádření dostupnosti dané služby. Například dostupnost 99,99 % představuje výpadek kolem 53 minut ročně, zatímco dostupnost
99,999 % je ekvivalentem výpadku jen kolem 5 minut ročně.
Tato přerušení mohou být dvojího druhu:
plánovaná přerušení například z důvodu záplatování systému, upgrade, údržba komponent atd., jejichž výhodou je možnost ovlivnit, kdy nastanou. Neplánovaná přerušení,
například z důvodu poruchy hardwaru či
softwaru, infrastruktury, dodávky elektrické
energie, chyby lidského faktoru či zavirování
nebo úmyslného útok zvenčí jsou horšího
kalibru, a musíme se na ně připravit předem.
V obou případech je vždy naší snahou eliminace či alespoň minimalizace jejich dopadu na poskytnuté služby.
Logický způsob, jak dosáhnout vysoké
dostupnosti je zdvojení všech hardwarových
a softwarových komponent neboli redundance. Jen zdvojení ale samozřejmě nestačí.
To nejdůležitější je koordinace mezi těmi
komponenty, o které se musí starat speciálně
navržený software. Zde se setkáváme s pojmy,
jako je cluster, což není nic jiného než entita
skládající se z více komponent, která navenek vystupuje jako jeden celek. Cluster může
být celý výpočetní systém, ale třeba i úložiště
dat.
V případech katastrof (přírodních i způsobených lidskou činností) ale ani ta nejlepší
opatření a redundantní konfigurace nestačí
k tomu, aby byla služba dostupná v požadovaných mezích. V takovém případě je zasažená oblast tak velká nejen svou rozlohou,
ale i svým dopadem, že většina nebo všechny
komponenty daného řešení jsou vyřazeny
z provozu nebo zůstanou v lepším případě
izolované. V takovém případě dochází k disaster recovery řešení.
Disaster recovery není ničím jiným než
souborem opatření potřebných k tomu, aby
se služba vrátila do provozu v co nejkratším
čase a s co nejmenší ztrátou dat. Nedílnou
součástí tohoto řešení je zálohování dat pro
obnovu systémů, dále potom i dostatečně
vzdálená náhradní lokalita s alespoň minimálním výpočetním výkonem pro poskytování daných služeb po dobu nedostupnosti
primární lokality, kam se při běžném provozu replikují všechna kritická data.
Na trhu lze aktuálně najít různá řešení,
ovšem s rozdílnou výkonností a spolehlivostí. Pokud bychom brali v úvahu „softwarové metody“, lze uvažovat např. o rodině
produktů HP Storage Mirroring, což je tzv.
host-based replikace storage, případně řešení
typu Serviceguard pro clusterované unix servery. V případě vyšších nároků na dostupnost se lze ubírat čistě „hardwarovou“ cestou
od různých aplikací technologií Business
Copy, Continuous Access nebo i řešení typu
3PAR.
Velmi důležitým faktorem při výběru
těchto řešení je finanční stránka věci – taková řešení bývají obvykle velmi nákladná,
a proto musí být finančně zdůvodnitelná.
Autor je technickým specialistou
divize HP ve společnosti Avnet
SecurityWorld 4/2011
35
xxxxxxxxxxxxxx | it v praxi
Inzerce
HP VMA a HP 3PAR – SSD na plný plyn a chytře
Milosl av B e j ček
Č
tyři způsoby jak naložit s SSD technologií
v IT infrastruktuře. Čtyři chutě. K některé
si nalezneme cestu snadno, jinou dokážou
vychutnat jen znalci.
Technologie SSD není žádná novinka a v segmentu osobních počítačů se velmi dobře zabydlela. Ti, kteří okusili, už nechtějí jinak. Jiná je
­situace v prostředí IT infrastruktury podniků
a datových center, kde je třeba mít jasno,
k čemu a jak SSD úložiště správně využít.
Hewlett-Packard používá SSD technologie ve
svých serverech a datových úložištích několika
standardními i vysoce sofistikovanými způsoby.
Stejně člověk rozlišuje čtyři základní chutě, HP
rozlišuje čtyři základní způsoby použití SSD:
HP SSD disky
Standardní je užití SSD disků s rozhraním SAS
a SATA v serverech. Je to snadná a cenově při­
jatelná cesta k výhodám SSD technologie způ­
sobem, jaký je u disků v serverech obvyklý, tj.
hot-plug instalace a podpora HP Smart Array
RAID řadičů.
HP PCIe IO Accelerator
O stupeň výše stojí HP PCIe IO Accelerator. Ten
použijeme tam, kde je v rámci jednoho serveru
třeba extrémní výkon pro malé OLTP databáze
(do 5 TB). Výkonově limitované rozhraní SAS je
nahrazeno použitím NAND flash pamětí přímo
na kartě pro sběrnici PCI Express.
HP VMA-series Memory Array
HP VMA je vysoce výkonné externí diskové pole
založené na solid state technologii. HP VMA je
určeno k optimalizaci zpracování on-line transakcí (OLTP) pro databázové aplikace. Jeho hlav­
­ní výhodou je výkon a rychlost podobná spíš
operační DRAM paměti. Mohou za to masivně
paralelní architektura, použití SLC NAND flash
pamětí a přímé připojení na PCIe sběrnici pro
dosažení nejnižší možné latence. Dále potom
­vysoká kapacita (5 TB–80 TB) a hustota (10
TB/3U). HP VMA pojme i největší databáze bez
nutnosti měnit jejich architekturu, což spolu
s velmi snadnou správou a nízkou spotřebou
energie šetří nemalé náklady. Excelentní wearleveling algoritmus se potom stará o konzistentní výkon celého systému.
To vše u HP VMA znamená výkon až 350 000
IOPS pro čtení a 250 000 IOPS pro zápis, latenci pouhých 80 μs pro čtení, 25 μs pro zápis
a šířku pásma 1,4 GB/s.
HP 3PAR Adaptivní optimalizace
Lákavé je použití SSD v konsolidovaných dato-
vých úložištích. Mnohá
disková pole SSD disky
podporují, ale jen některá
s nimi umí pracovat
chytře.
Základním způsobem,
jak vytěžit ze storage nejvíce výkonu a neutratit
více, než je nutné, je roz- Miloslav Bejček, Avnet
ložení diskové kapacity
Technology Solutions
do různě výkonných vrstev (tiering). A podpora SSD disků dává tieringu
nový rozměr. Neznamená to jen mít v poli tři
typy disků (SSD, SAS, SATA), důležitá je zejména efektivita a automatizace.
HP 3PAR Adaptive Optimization je autonomní funkce tieringu systému HP 3PAR. Ten
umí v rámci jednoho diskového svazku efektivně
rozložit jeho data mezi různé typy disků a průběžně monitoruje provozní zátěž systému, identifikuje datové regiony, kterým prospěje uložení
na rychlejší disky, a následně je automaticky přesune na rychlejší vrstvu (tier). Aplikace tak dostane maximální výkon, který může storage poskytnout, a to bez nutnosti složité rekonfigurace
diskového svazku.
Autor je presales specialista HP řešení ve společnosti Avnet
Technology Solutions
CO M P U T E RWO R L D.c z  
99
xxxxxxxxxxxxxx | it v praxi
Partnerský příspěvek
Inteligentní správa sítě s HP iMC
JA N ŠO U N
I
T infrastruktura je v současnosti pod neustálým tlakem, a to především snahou firem
o snižování celkových nákladů vlastnictví.
Efektivní správa firemní sítě je jedním ze způsobů, jak tyto náklady udržet na uzdě. Pojďme
se podívat, jak ke správě sítě přistupuje HP se
svým nástrojem HP Intelligent Management
Center (iMC), který je klíčovou součástí HP
FlexNetwork architektury.
Velmi častým problémem trápícím správce
sítě je existence mnoha nástrojů, které je nutné
ke správě celé sítě využívat, přičemž každý nástroj řeší jinou problematiku. Komplexní, a přitom jednotný nástroj by měl být součástí síťového portfolia každého vendora, který to myslí
s networkingem vážně. Pokud k tomu ještě přidáme multiplatformnost z hlediska spravovaných zařízení, máme vyhráno. HP iMC takovým
nástrojem je. Vše je spravováno z jednoho okna
(tzv. single pane-of-glass koncept) a kromě HP
produktů podporuje i více než 2 000 zařízení
třetích stran. Navíc HP iMC dokáže spravovat
jak sítě fyzické, tak sítě virtuální.
V obecné rovině funkcionalit, které by měl
kvalitní management software splňovat, se mů-
žeme bavit o tzv. FCAPS modelu. Ten zahrnuje
sledování a analýzu problémů v síti (Fault), veškerou práci s prvky a jejich konfiguracemi
(Configuration), monitoring sítě z pohledu jejího využívání (Accounting), sledování výkonnostních parametrů (Performance) a kontrola
přístupu k síti (Security). HP iMC z tohoto pohledu nabízí kompletní FCAPS řešení.
Běžně užívané funkce jsou dostupné v základní verzi HP iMC. Nástroj je ale možné rozšířit o celou řadu dalších funkcionalit pomocí
zásuvných modulů, přičemž je stále dodržen
koncept single pane-of-glass. Jmenujme nejdůležitější moduly, které jsou v současnosti
pro HP iMC dostupné: Network Traffic Analyzer podrobně analyzuje síťový provoz využitím
technologií sFlow, NetFlow či NetStream. Wireless Services Manager je určený pro správu
bezdrátových prvků. User Access Manager řeší
kompletně přístup uživatelů do sítě. Endpoint
Admission Defense přidává kontrolu integrity
koncových zařízení. User Behavior Auditor
sbírá informace o tom, co který uživatel v sítí
dělá. QoS/SLA Manager je modul řešící kvalitu
služby, vytváření SLA úrovní a dohled nad nimi.
IPSec VPN Manager spravuje IPSec spojení.
MPLS/VPLS VPN Manager slouží pro práci
s MPLS sítěmi. Service Operation Management
je řešení service desku.
Platforma HP iMC existuje ve verzích Standard a Enterprise. Od toho se také odvíjejí režimy, ve kterých může iMC fungovat. Distribuovaný režim slouží pro optimalizaci výkonu,
kdy mohou být různé moduly instalovány s iMC
Standard instancemi běžícími na fyzicky oddělených serverech. Hierarchický režim, vhodný
především pro globální zákazníky, zastřešuje
více iMC Standard instancí jedním centrálním
iMC Enterprise. Celý nástroj lze navíc integrovat do vyšších HP softwarových řešení pro
správu a automatizaci na úrovni celého IT.
Autor je presales specialista řešení HP Networking
v HP ­divizi společnosti Avnet.
CO M P U T E RWO R L D.c z  
99
xxxxxxxxxxxxxx | it v praxi
Partnerský příspěvek
Trendy ve virtualizaci
Pavel M al ý
V
dnešní době slyšíme slovo virtualizace
prakticky na každém kroku. Opravdu
se bez ní v budoucnu neobejdeme?
Jak virtualizace ovlivnila podobu současných
serverů?
Virtualizace změnila podobu serverů poměrně
zásadním způsobem. Dříve serverovny vypadaly
tak, že téměř na každou aplikaci byl vyčleněn
­samostatný HW. V serverovnách se mnohdy
­vyskytovaly desítky serverů různého výkonu,
­původu i stáří a kolem nich se muselo nezřídka
chodit po špičkách, protože kolikrát nikdo ani
přesně nevěděl, co ten či onen server vlastně
dělá. ­Občas tam visela jen strohá cedulka
­„NEVYPÍNAT!“. Výsledkem bylo neuvěřitelně
různorodé prostředí s minimální efektivitou,
spravovatelností a v neposlední řadě zástupností. Navíc v drtivé většině případů mnoho
­takových serverů běželo jen na mizivých pár
procent výkonu, což vedlo k další neefektivitě
nejen výkonové, ale zejména energetické, která
je poslední dobou čím dál aktuálnější.
S nástupem virtualizace se většinu problémů
daří efektivně řešit. V první řadě je to samozřejmě konsolidace výkonu. S trochou nadsázky,
proč mít deset serverů běžících na deset pro-
cent, když to může zvládnout server jeden, jehož
výpočetní výkon je efektivně využit na maximum?
V reálném světě je samozřejmě situace o něco
složitější. Je třeba počítat s rezervami na různé
výkonové špičky a dalšími věcmi, ale hlavní myšlenka je jasná – efektivita ve všech směrech.
apod.). Další výhodou je možnost efektivního
zálo­hování celých serverů například pomocí
snap­shotů a jejich snadná obnova. V neposlední
řadě celý tento přechod přináší úsporu energetickou, k čemuž dále můžeme připočíst i úspory
na klimatizaci serverovny.
Je již virtualizace serverů všudypřítomnu nebo
se stále ještě najdou aplikace, kde je vhodné
­použít spíše klasický server?
Vezměme v úvahu menší firmu, kde provozují
například 20–30 fyzických serverů: po krátké
analýze většinou zjistíme, že z hlediska výkonu,
s jeho rezervou a při splnění požadavku na zástupnost budou stačit tři až čtyři výkonnější servery. Zároveň s přechodem na virtuální servery
firma získá všechny další výhody plynoucí z virtualizace. Jsou to především centrální správa virtuálních strojů, vysoká zástupnost a možnost
přenášení celých virtuálních strojů za plného
běhu z jednoho fyzického serveru na druhý (což
dále přináší snadnější servisovatelnost „fyzických“ strojů bez nutností odstávek, loadbalancing fyzických strojů podle aktuální potřeby
Virtualizace se dostává do stále většího množství
oblastí a aplikací. V podstatě neexistuje aplikace,
která by nemohla běžet na virtuálním stroji.
­Přechodu na virtualizaci by ale měla předcházet
podrobná analýza prostředí odhalující jeho problematická místa. Pro virtualizaci to mohou být
např. servery s velkými výkyvy v zátěži. Další
­výjimku tvoří aplikace vyžadující opravdu fyzický přístup k některému rozhraní či různým
speciálním kartám i některý průmyslový software komunikující přímo s výrobními technologiemi, kde může být virtualizační vrstva překážkou. V tuto chvíli se ale virtualizace objevuje už
i mimo serverovo HW – existují virtuální LAN
switche, virtuální switche pro SAN infrastrukturu či celá virtualizovaná disková pole.
Autor je technický specialista divize HP ve společnosti Avnet
CO M P U T E RWO R L D.c z  
99