časopis

2013
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
03/13
stavebnictví
MK ČR E 17014
časopis
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
nosné konstrukce staveb
stavba roku: Centrum technického vzdělávání v Ostrově nad Ohří
kauza: zrušení Ředitelství vodních cest ČR
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
Optimalizujte přepravu!
Kontaktní databáze přeprav a volných vozů
Cihly, beton, trámy, nosníky, obklady, tvárnice – to vše
lze rychle přepravit pomocí služeb kontaktní databanky
RaalTrans.
relacích v rámci vnitro přeprav, ale i nabídky mezinárodní. Po vložení do databáze je do 60 minut zrealizováno 44 % nabídek.
RaalTrans: databáze přeprav a volných vozů s 20letou
tradicí spojuje 14 000 dopravců, speditérů, obchodníků a výrobců, kteří zadávají více než 100 000 nabídek
nákladů a volných vozů denně. I vaší nabídkou můžete
v jeden okamžik oslovit velké množství dopravců!
Vyzkoušejte možnost rychlého a bezproblémového zajištění dopravy. Všem novým zákazníkům nabízíme měsíční zkušební provoz plné verze programu RaalTrans
zcela zdarma.
Jako nabídku je možné zadat jak malý balík nebo paletu, tak i náklad pro celý návěs nebo soupravu v krátkých
Podrobné informace Vám rádi sdělíme na telefonním
čísle 495 217 281-2. Společně s ceníkem a objednávkovým formulářem je najdete také na www.raal.cz.
NAVŠTIVTE NĚKTERÉ Z NAŠICH BEZPLATNÝCH UKÁZKOVÝCH ŠKOLENÍ
15. 4. 2013
Praha Hotel Svornost, Novozámecká 284
Salonek u krbu
10.00 h
16. 4. 2013
České Budějovice Hotel Budweis, Mlýnská 6
Salonek
10.00 h
17. 4. 2013
Brno OREA Wellness Hotel Santon, Přístavní 38
Salonek Svratka
10.00 h
18. 4. 2013
Ostrava Kulturní dům K-TRIO, Dr. Martínka 1439/4
Červený salonek
10.00 h
19. 4. 2013
Hradec Králové Hotel Alessandria, Třída SNP 733
Salonek č. 1
10.00 h
OSTATNÍ
TRANZIT
MYSLÍM
L E
LOGISTICKY
www.raal.cz
Vážení čtenáři,
inzerce
editorial
ministerstva dopravy by mohlo
být jeho přestěhování do botelu
Albatros. Stěhování by vyšlo
levně – je to přes ulici – a zaměstnanci by tak byli řece, i jejímu
dnu, ještě blíže, než doposud
jsou v honosné budově na nábřeží Ludvíka Svobody. Tu by šlo
jistě výhodně prodat a uskutečnit
z utržených peněz významné
investiční počiny, třeba v oblasti
Kostel (z lat. castellum), tedy hrad vodní dopravy.
či pevnost, dnešním jazykem Perspektivně by se navíc zásadně
možná chrám Páně, postavený ušetřilo na výdajích na cestoz vlnitého plechu? V útočištích vání, jež by zajišťovala plavba
zlatokopů u řeky Yukon či v aus- Albatrosu s celým ansámblem
tralské buši nebo v jiné Bohem ministerstva nejen po Vltavě, ale
zapomenuté končině? Proč ne. i Labi, Odře a třeba i po Dunaji…
Ale ve vikto (na vybudování
riánské A n tohoto kanálu
glii? A přece
by výše zmíse v druhé
něná opatření
polovině de jistě postačov a te n á c té h o
vala). A vůbec,
století tato premů že - li Bů h
fabrikace uplatpřebývat ve vlnila v konstruk- flamingolonglegs.blogspot.cz
nitém plechu,
ci sakrálních staveb právě ve proč by ministr a jeho úředníci
Velké Británii. Pravda, asi ne nemohli pracovat v botelu, když
v okolí Buckinghamského paláce, je vůle ušetřit na organizačních
nicméně v civilizovaných průmy- opatřeních tak veliká?
slových oblastech. Zkrátka když
není zbytí, tak víra s komfortem
nechřadne, spíše naopak. A anglikánská církev byla vždycky
nějaká divná.
Ministerstvo dopravy ČR je koneckonců také nějaké divné. Asi prokleté. V pořadí sedmnáctý ministr
dopravy se podepíše pod zrušení
Ředitelství vodních cest ČR –
jednoho z mála funkčních a stabilizovaných (vyjma postu ředitele…) orgánů ministerstva –
a to přes hromadné protesty
všech expertů v oborech vodní
dopravy i vodohospodářských
staveb. Důvodem je organizační
úspora několika miliónů korun
do roku 2014, konkrétně sedmi. Hodně štěstí přeje
Ve chvíli, kdy bylo Ředitelství
vodních cest jakžtakž investičně
potentní a hlavně realizačně
kompetentní, je to uvažování tak
krátkozraké, že by jeho marginální
efekt nepostřehly ani pověstně
Jan Táborský
tlusté Husákovy brýle.
Přitom daleko přínosnějším řeše- šéfredaktor
ním v rámci organizačních úspor [email protected]
stavebnictví 03/13
3
obsah
8–13
14–18
Centrum technického vzdělávání
Co bude znamenat konec ŘVC?
Cenu předsedy Senátu Parlamentu ČR v roce 2012 získala relativně
nenápadná stavba Centra technického vzdělávání v Ostrově nad Ohří.
Přitom jde o jednu z nejmodernějších školních budov v republice.
„Zrušení Ředitelství vodních cest ČR povede k tak marginalizovanému postavení, jaké neměla plavba snad nikdy, s výjimkou komunistické epizody,”
tvrdí byvalý náměstek ministra dopravy.
28–31
52–58
Historie tenkostěnných ocelových konstrukcí
Konstrukční ochrana dřevostaveb
Tenkostěnné ocelové konstrukce mají na první pohled krátkou historii. Jejich masové využití se však datuje již o dvě století zpět. První
celokovová nosná konstrukce mostu je z roku 1779.
Renomovaný architekt Josef Smola popisuje časté chyby při návrhu
i realizaci dřevostaveb s nízkou energetickou náročností a ukazuje
negativní příklady budov, z nichž některé byly dokonce oceněny.
Veřejná sbírka na restauraci obrazu
Od září 2012 je v Multifunkční aule Gong v Dolní oblasti Vítkovice
vystaven obraz významného rakouského malíře Antona Pettera
Zavraždění sv. Václava. Jedná se o dílo s pohnutým osudem, který
již byl v minulých týdnech zveřejněn médii. Obraz patří olomouckému arcibiskupství, které však nemá dostatek financí na jeho obnovu
ani dost sil, které by byly schopné zorganizovat jeho záchranu.
Protože se jedná o vzácné dílo, monumentální malbu, které
v českém prostředí nemá prakticky obdobu, rozhodli jsme se jako
Nadace Machinery Fund zaplatit téměř 500 000 Kč za první etapu
restaurování, která spočívala ve stabilizaci a narovnání plátna. V současnosti před sebou máme etapu druhou, která bude jak technicky,
tak finančně mnohem obtížnější. Retuše a domalba chybějících
částí obrazu si vyžádají téměř 650 000 Kč. Proto ve spolupráci
4
stavebnictví 03/13
s o. p. s. Aureus Angelus pořádáme veřejnou sbírku, jejíž výtěžek
bude věnován na uskutečnění
druhé etapy. Číslo sbírkového
účtu je 22664422/0800.
Dárce je oprávněn odečíst
hodnotu daru od základu daně
podle platného zákona o daních z příjmu č. 586/1992 Sb.
Více informací naleznete na
www.angelusaureus.cz.
Ing. Jan Světlík,
1. místopředseda správní rady
Nadace Machinery Fund
inzerce
03/13 | březen
3 editorial
4 obsah
aktuality
6 Tisková konference ČKAIT
stavba roku
8Centrum technického vzdělávání
pro západočeský region
14
16
18
STAVÍME
PROFESIONÁLNĚ
MOST SEDLEČKO NA DÁLNICI D3
kauza
Konec Ředitelství vodních cest?
Jak to vláda ČR vlastně myslí?
Šetřením ještě nikdo
nezbohatl – je třeba investovat
Zřízení Ředitelství vodních
cest ČR bylo správným krokem
Horní Vltava – čtyři roky
staveb na vodě v ohrožení
téma: nosné konstrukce staveb
0 Prefabrikovaná konstrukce provozovny
2
drcení odpadů – ECOREC, Prachovice
Ing. Pavel Čížek
24 Skúsenosti s použitím nadrozmerných
prefabrikátov pri výstavbe hál
Ing. Miloš Král
28Historický vývoj tenkostěnných
ocelových konstrukcí
Ing. Jaroslav Vácha
32 Současnost a perspektiva
tenkostěnných ocelových konstrukcí
Ing. Miloš Lebr, CSc.
36 Budovy z křížem vrstveného dřeva
Doc. Ing. Petr Kuklík, CSc.
42 Realizácie bezprievlakových stropov
so spriahnutými oceľobetónovými nosníkmi
Ing. Juraj Hanák
Ing. Vladimír Zadrabaj
47 Podchod Vltavy raženou štolou
pro tepelný napáječ Libeň – Holešovice
Ing. Igor Dvořák
Ing. Jan Sochůrek
52 Konstrukční ochrana dřevostaveb:
teorie a realita v aktuální stavební praxi
Ing. arch. Josef Smola
MOST NA DÁLNICI D3 PŘES LUŽNICI
U VESELÍ N. LUŽNICÍ
MOST PRACKOVICE
62 historie
68 svět stavbařů
70 infoservis
74 v příštím čísle
SMP CZ, a. s. Pobřežní 667/78, Praha 8
foto na titulní straně: podchod Vltavy pro tepelný napáječ
Libeň – Holešovice, Tomáš Malý
www.smp.cz
stavebnictví 03/13
5
ak tuality
text redakce, s použitím tiskové zprávy ČKAIT | foto redakce
Tisková konference ČKAIT
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě uspořádala v únoru letošního
roku tiskovou konferenci na téma Co změní předpisy
o energetické náročnosti budov z pohledu odborníků ČKAIT. O účast na této akci, která se konala
v budově ČKAIT v Sokolské ulici v Praze, projevili
zástupci médií nadstandardní zájem.
Tiskovou kon ferenci zahájil
předseda ČKAIT
Ing. Pavel Křeček,
k ter ý stru č ně
seznámil zúčastněné s historií,
posláním a cíli Inženýrské komory, do jejíž působnosti náleží
mimo jiné i podpora odborného
vzdělávání a napomáhání šíření
odborných informací.
V další části programu, tematicky zaměřené na energetickou
náročnost budov, vystoupili se
svými přednáškami významní
odborníci z řad ČK AIT. Prof.
Ing. Karel Kabele, CSc., člen
Představenstva ČKAIT, vedoucí
katedr y technick ých zaříze ní budov na FSv ČVUT v Praze, hovořil na téma Vyhláška
o energetické náročnosti budov
a budovy s téměř nulovou spotřebou energie; Ing. Jaroslav
Šafránek, CSc., člen Autorizační
rady ČKAIT, energetický specialista MPO ČR a člen správní
rady Asociace energetických
auditorů, informoval o nových
právních předpisech v oblasti
energetické náročnosti budov.
Přednáška Ing. Karla Vaverky,
člena Představenstva ČK AIT,
energetického specialisty MPO
a energetického auditora, byla
inzerce
6
stavebnictví 03/13
zaměřena na téma aplikace
zákona o hospodaření energií
v projektantské praxi.
Na dotazy novinářů v rámci daného tématu odpovídala také Marie
Báčová, poradkyně předsedy
ČKAIT. V souvislosti s novými
energetickými požadavky na
budovy byla pozornost zaměřena
zejména na otázky připravenosti
jednotlivých účastníků výstavby.
Následná „exkurze“ do světa
projektantů upozornila na problematiku uplatnění projektantů
na pracovním trhu, tvorby hodnot honorářových sazeb, a také
ovlivnění kvality projektových
prací na základě skutečnosti, že
hlavním kritériem pro zadávání
veřejných zakázek není ekonomická výhodnost nabídky, ale
trvání vyhlašovatelů na nejnižší
nabídkové ceně.
O nových právních předpisech
v oblasti energetické náročnosti budov
Novela zákona o hospodaření
energií č. 406/2000 Sb., provedená zákonem č. 318/2012 Sb.,
nabyla účinnosti 1. lednem 2013.
Celkem osmatřicetkrát se odvolává na prováděcí právní předpisy
a předpokládá v ydání sedmi
nových prováděcích vyhlášek
a jedné nové technicko normalizační informace.
Zákon o hospodaření energií
stanoví především povinnost
stavebníkům a vlastníkům budov
plnit – při nové výstavbě a při
změně dokončené budovy či
při výměně stavebních prvků
obálky budovy nebo výměně
jejích technických systémů – požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího
právního předpisu (v yhláška
o energetické náročnosti budov).
Tyto požadavky jsou rozděleny do
dvou úrovní a jsou vyžadovány
v závislosti na kategorii budovy
a její energeticky vztažné ploše:
■ A. Požadavky na nákladově
optimální úroveň jsou závazné od
1. ledna 2013 pro novostavby
a větší změny dokončených budov.
■ B. Požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie
jsou závazné pro novostavby
podle kategorie budovy.
a) Budovy vlastněné a užívané
orgánem veřejné moci nebo subjektem zřízeným tímto orgánem:
■ s energeticky vztažnou plochou
větší než 1 500 m2 – závazné od
1. ledna 2016;
■ s energeticky vztažnou plochou
větší než 350 m2 – závazné od
1. ledna 2017;
■ s energeticky vztažnou plochou
menší než 350 m2 – závazné od
1. ledna 2018.
b) Ostatní budovy:
■ s energeticky vztažnou plochou
větší než 1 500 m2 – závazné od
1. ledna 2018;
■ s energeticky vztažnou plochou
větší než 350 m2 – závazné od
1. ledna 2019;
■ s energeticky vztažnou plochou
menší než 350 m2 – závazné od
1. ledna 2020.
Budova s téměř nulovou spotřebou energie je zákonem
č. 406/2000, ve znění č. 318/2012,
definována jako budova s velmi
nízkou energetickou náročností,
jejíž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů.
Formálním vyjádřením energetických vlastností obálky budovy
a jejího technického zařízení jsou
průkazy energetické náročnosti
budov.
K datu účinnosti novely zákona
o hospodaření energií byly ve
Sbírce zákonů zatím publikovány
pouze dvě prováděcí vyhlášky
(vyhláška č. 2012/441 Sb. a vyhláška č. 480/2012 Sb.). Dalších
pět vyhlášek zatím chybí, byť
Aplikace zákona č. 318/2012 Sb.
v praxi
V praxi se setkáváme zpravidla
s tím, že právní předpisy a technické normy reagují s určitým
zpožděním na technický rozvoj
a technický pokrok. V případě
nových energetických požadavků
na budovy je tomu naopak. Na
tuto skutečnost již v současnosti
reagují výrobci stavebních materiálů a výrobků novými produkty
ve svých výrobních programech.
Vyšší kvalitu a pečlivé provedení
konstrukčních detailů vyžadují
nové energetické požadavky také
v oblasti navrhování a provádění
staveb.
V projektantské praxi se zákon
projeví zejména výraznou potřebou zvýšit kvalitu a podrobnost
projektové dokumentace. Důraz
bude kladen na řešení konstrukčních detailů, tepelných mostů
a vlhkostních stavů, které mají
zásadní vliv na tepelnou vodivost
materiálů.
Projektovou dokumentaci ověří
energetický specialista, jmenovaný MPO, který vypracuje
průkaz energetické náročnosti
(PENB), ověřující splnění požadavků zákona. Podstatně
se rozšiřuje působnost Státní
energetické inspekce, jež je dotčeným orgánem státní správy
při ochraně zájmů chráněných
zákonem o hospodaření energií
v řízeních, která provádějí obecné stavební úřady. Na základě
žádosti stavebníka vydává závazná stanoviska. Podkladem pro
stanovisko SEI bude projektová
dokumentace a PENB.
Pro navrhování, provádění a užívání staveb jsou v prvé řadě
závazné stavební předpisy. Související právní předpisy (energetické, hygienické, chránící životní
prostředí) či podmínky dotačních
programů musí respektovat požadavky, terminologii a postupy
stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů.
Platný stavební zákon ukládá
vlastníkovi stavby povinnost
uchovávat po celou dobu trvání
stavby ověřenou dokumentaci
odpovídající jejímu skutečnému
provedení podle vydaných povolení. Pokud se v případě starších
staveb nedochovala, je vlastník
stavby povinen dokumentaci
o skutečném provedení stavby
pořídit. Ověřená dokumentace
skutečného provedení stavby
je podkladem pro zpracování
průkazu energetické náročnosti budov y, pro dokumentaci
k žádosti o poskytnutí dotace
nebo úvěru v rámci dotačních
programů. ■
inzerce
bez jejich vyhlášení není možné
plnit požadavky novely zákona
o hospodaření energií.
Důležitá je zejména novela vyhlášky o energetické náročnosti
budov, jejíž návrh stanovuje
(přímo nebo odkazem na ČSN,
ČSN EN a TNI) nákladově optimální úroveň požadavků na
energetickou náročnost budovy
pro nové budovy, větší změ ny dokončených budov a jiné
než větší změny dokončených
budov; úroveň požadavků pro
budovy s téměř nulovou spotřebou energie; metodu výpočtu
energetické náročnosti budovy;
vzor posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativních systémů
dodávek energie; vzor stanovení
doporučených opatření pro snížení energetické náročnosti; vzor
a obsah průkazu energetické
náročnosti budov a způsob jeho
zpracování a umístění v budově.
Návrh nové vyhlášky o energetické náročnosti budov řeší
problematiku hodnocení energetické náročnosti budov metodou
referenční budovy. Oproti stávajícímu způsobu hodnocení ENB
jednou hodnotou, kterou byla
dodaná energie, se zavádí sedm
kritérií zohledňujících kvalitu
obálky budovy, účinnost technických systémů, dodanou energii
a primární energii v členění na
obnovitelnou a neobnovitelnou.
Podstata výpočtu zůstává stejná.
K vyhlášce se připravuje vydání
nové TNI 73 0331 Energetická
náročnost budov, jež bude obsahovat typické hodnoty parametrů
technických systémů, užívání
budov a klimatických dat pro
výpočet a hodnocení energetické
náročnosti budov.
V návrhu vyhlášky předpokládá
MPO její účinnost k 1. dubnu
2013.
stavebnictví 03/13
7
stavba roku
text Lukáš Novotný | grafické podklady Tomáš Balej
▲ Vstupní portál Centra technického vzdělávání
Centrum technického vzdělávání
pro západočeský region
Stavbou Centra technického vzdělávání v Ostrově
nad Ohří (CTVO) vznikla jedna z nejmodernějších
středních škol v České republice, která je největší technickou školou v bývalém okrese Karlovy
Vary. Novostavba vybavená moderními laboratořemi, dílnami a učebnami byla nominována
do soutěže Stavba roku 2012 a oceněna Cenou
předsedy Senátu Parlamentu ČR.
Urbanistická koncepce
a zadání výstavby
CTVO
Lokalita Ostrov nad Ohří představuje ucelený urbanistický
soubor v duchu socialistického realizmu z padesátých let
20. století. I když architektura bytových domů a veřejných budov,
koncepce uliční sítě a městských
8
stavebnictví 03/13
prostorů má poměrně velkorysá
měřítka, nové Centrum technického vzdělávání s předpokládanou kapacitou 750 studentů
a 90 pedagogů představuje objem, jenž v zástavbě Ostrova
nad Ohří nemá konkurenci. Proto
bylo nutné hledat optimální vztah
mezi původní strukturou zástavby
a nově koncipovanou budovou.
Návrh řešení vzešel ze zadání
investora – potřeboval restruktu-
ralizovat místní střední odborné
školství, konkrétně požadavek,
aby Strojní průmyslová škola
a odborné učiliště v Ostrově nad
Ohří opustily nevyhovující budovy a spojily se v uvolněné budově
bývalé IV. základní školy Klínovecká, rekonstruované a dostavěné
pro specifické potřeby nového
Centra technického vzdělávání.
Původní budova rekonstruované
školy měla tři nadzemní a jedno
podzemní podlaží v obdélníkovém půdorysu a zastřešovala ji
valbová sedlová střecha.
Architektonické
řešení
Dostavba navázala na stávající
budovu základní školy. Je s touto
budovou zkoordinována jak půdorysně, tak výškově, má rovněž
tři nadzemní a jedno podzemní
podlaží. Návrh hledal kompromis
mezi požadavkem na předpokládanou společenskou roli veřejné
budovy a racionálními stavebními
náklady. Řešením je maximálně
kompaktní hmota, jež se snaží
minimalizovat zastavěnou plochu, zemní práce i plášť budovy.
Větší kompaktnost a propojení
původní stavby a dostavby je
natolik intenzivní, že vzniká jediná budova s plochou střechou
s atikou v jedné úrovni. Vnitřní
provozní členění budovy využívá
možností stoupajícího terénu
v místě stavby. Odstraněním
původní střechy došlo ke změně
výhradní orientace stávající budovy kolmo k přístupové cestě,
takže budova je k oběma směrům neutrální. Změnila se i její
proporce, víceméně podélná
hmota na vrstevnici se stala
téměř centrální. Fasáda budovy
se zateplením má strohý výraz
v neutrálním barevném tónu.
Člení ji řady oken, jež jsou více
či méně zapuštěny v ostění.
Ve fasádě se v místech vstupů nacházejí prosklené plochy
s dveřmi. Část severní fasády,
tj. pruh na výšku podlaží 2.NP,
je celá prosklená. Použití šedové
střechy snahu o industriální výraz
podtrhuje a zároveň naznačuje
velkorysé vnitřní prostory.
Dispozice budovy
V původní budově školy se nacházejí učebny pro teoretickou výuku
a v dostavbě, jež má uvolněnější
výraz, dílny a učebny pro prak-
tickou výuku. Atria tvoří hlavní
komunikační prostor s osobitým
nasvětlením šedovými světlíky.
západní část dispozice vyplňují
kanceláře vedení školy, přístupné
z centrální haly.
1.PP
Dostavba navazuje na změněnou
dispozici podzemního podlaží
stávající budovy. V blízkosti spojovacího krčku vedoucího k tělocvičnám se nacházejí šatny včetně
hygienického zázemí a šatny pro
tělesně postižené. Na opačné
straně vede nové schodiště do
vstupní haly 1.NP a jsou v ní skladové prostory. Tělocvična a spojovací krček zůstávají zachovány.
3.NP
V nejvyšším podlaží je široká
chodba v centru dispozice můstkem mezi stávající budovou
a prostory dostavby. Po obvodu
západní fasády jsou rozmístěny
dílny elektromechaniky a laboratoře, šatny a menší odborné
učebny. U východní fasády je
zázemí pro mistry odborného
výcviku. Sestává z hromadné
kanceláře se šatnami, sprchami,
hygienickým zázemím a kuchyňkou. Ve vnitřním traktu se schodišti propojujícími 3.NP a 2.NP
se nacházejí další šatny, sociální
zázemí a jedna odborná učebna.
V traktu přímo sousedícím se
stávající budovou se nacházejí
kabinety pro pedagogy.
1.NP
V západní části je hlavní vstup do budovy s hlubokým závětřím s vrátnicí
a zádveřím. Ve vstupní hale vyúsťuje
schodiště z 1.PP a stoupá do 2.NP.
Po celé délce budovy severním
směrem zaujímá plochu šatna pro
750 žáků. Ve východní části se nalézá seminární učebna a chodba, která
slouží jako nouzová úniková cesta ze
šatny. Ve střední části je hygienické
zázemí pro žáky, prostory pro sanitu a skladové prostory přístupné
z chodby stávající budovy.
2.NP
V centrální části podlaží se nalézá
hlavní komunikační prostor. Po
obvodu jsou jednotlivé dílny orientovány kratší stranou k severní
fasádě. V krajní severozápadní
pozici je umístěna dílna diagnostiky vozidel s dvěma vjezdy
sekčními vraty a čtyřmi pracovišti. Kromě těchto místností jsou
v podlaží další zámečnické dílny,
truhlářská dílna, hygienické zázemí, stravovací úsek s jídelnou,
kancelář jídelny, přípravna jídel
a knihovna s přímou návazností
na internetové pracoviště. V traktu přímo sousedícím se stávající
budovou se nacházejí kabinety,
Konstrukce
a technologie
Vzhledem k omezeným finančním zdrojům se architekti snažili
vyhnout náročným technickým
a technologickým řešením.
Zakládání stavby
Náročné se ukázaly zemní práce
při zakládání dostavby. Geologický průzkum zařadil horniny na
sever od původní budovy školy
do třídy těžitelnosti 5. Z tohoto
důvodu bylo nutné více respektovat přirozené stoupání terénu
a koncepci dostavby mu více
podřídit. Velkou komplikací se
ukázaly místy až dva metry hluboké výkopy pro ležaté rozvody
technologií pod existující budovou. Nebylo možné použít těžkou
mechanizaci jako při zakládání
nové části školy. Hydroizolace
proti zemní vlhkosti a radonu je
řešena společně. Na podkladní
beton byl po celé ploše plošně
nataven hydroizolační asfaltový modifikovaný pás chráněný
geotextilií.
Nosná konstrukce
Z vnějšku kompaktní hmota
budovy má uvnitř bohatou strukturu. Nosná konstrukce přístavby
je železobetonová, v pravidelném
modulovém rastru sloupů skeletu
6 x 6 m. V prostoru obou vnitřních
atrií, vybraných tří učeben a jídelny se rozpětí zvětšuje až na 12 m.
Obě atria zastřešuje ocelová konstrukce, tvořená přímopasovými
vazníky z válcovaných nosníků,
jež umožňují vytvořit mezi jednotlivými vazníky konstrukci pásových šedových světlíků. Nosnou
konstrukci bodových světlíků
tvoří také ocelová konstrukce.
Dilatace
Dostavba je dilatována od stávající budovy dvěma přibližně
stejnými dilatačními celky po
celé výšce budovy. V dilataci
jsou vloženy výplně z dilatačních
pásků. Na povrchu je překrývají
dilatační lišty.
Schodiště
Nosnou konstrukci schodišť tvoří
železobetonové desky. Nové
schodiště je obloženo prefabrikáty
tvaru L s povrchem z teraca. Na
mezipodestách je stěrková podlaha na bázi epoxidové pryskyřice.
Zastřešení budovy
Střecha budovy centra je plochá
jednoplášťová. Plochy zastřešení mají odvodnění do vnitřních
střešních vytápěných vpustí.
Jednotky V Z T jsou osazeny
na ocelovém rámu, uloženém
na železobetonových deskách.
inzerce
stavebnictví 03/13
9
LEGENDA
původní budova školy
15
11
10
11
08
11
08
11
10
03
14
14
10
16
15
03
10
16
▲ Příčný řez
15
21
04
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
Dílna - autodiagnostika
Dílna - zámečnictví
Dílna - truhlářství
Jazykové učebny
Učebny praktické výuky
Bistro
Knihovna - mediateka
Společenské átrium
Vstupní átrium
Učebny teoretické výuky
Kabinety
Administrativní zázemí školy
Vedení školy
Šatny
Učebny praktické výuky
Šatny tělocvičny
Závětří nového vstupu
Vstupní zádveří
Spojovací krček k tělocvičně
Kabinet mistrů praktické výuky
Galerie
20
09
13
08
17
18
14
16
▲ Podélný řez
▼ Půdorys 2.NP
10
stavebnictví 03/13
07
19
Železobetonové desky spočívají
na tepelné izolaci, na deskách
z extrudovaného polystyrenu.
Vnitřní příčky
Vyzdívky jsou zděné z keramického zdiva a betonových tvarovek.
Podlahy
Podlahy na stropech mají jednotnou tloušťku 70 mm. Mají
kročejovou izolaci z extrudované p olyethylenové p ě ny.
Jediným řešením pro celou
budovu se ukázaly bezespáré
lité podlahy v bílé barvě. Pro
jednoduchý sjednocující výraz
vnitřních prostor školy se využily povrchy, které i při různých
technických vlastnostech mohou vypadat vždy stejně. Na
chodbách v halách, v šatně,
v hygienických zařízeních, ve
skladech je stěrková podlahovina na bázi epoxidové pryskyřice. Nášlapná vrstva v učebnách a v kancelářích je pojata
jako stěrková podlahovina na
bázi polyuretanu, ve vybraných
učebnách je navíc antistatická.
V dílnách se nachází stěrková
podlahovina na bázi epoxidové
pryskyřice s vsypem, v kancelářích děkanátu tvoří nášlapnou vrstvu podlahy zátěžový
koberec. Kuchyně disponuje
keramickou dlažbou.
Podhledy
Na chodbách, v jídelně, v knihovně a v učebnách je zavěšený
minerální kazetový podhled na
typovém rastru. Hygienická zařízení, kanceláře, přípravny jídel
a kabinety mají plné sádrokartonové podhledy.
Vnější povrchy, obvodové
pláště
Všechny stěny jsou opatřeny
venkovní vápenocementovou
omítkou. Celou fasádu budovy
pokrývá kontaktní zateplovací
systém. Izolant je z desek z minerální plsti s vrstvou probarvené
silikonové omítky na povrchu.
Opláštění světlíků tvoří izolační
panely z pozinkovaného plechu
s polyesterovým lakem a s výplní
z minerální plsti.
Výplně otvorů
Všechny okenní výplně, prosklené stěny a venkovní dveře jsou
z hliníkových profilů. Dvoukřídlá
okna mají izolační dvojsklo.
Prosklenou severní a východní
fasádu tvoří také hliníkové profily. Prosklené dveře jsou zaskleny izolačním a bezpečnostním
dvojsklem. Vnitřní dveře jsou
všechny nové, z kovu, s ocelovými zárubněmi. Prosklené stěny
na chodbách s dveřmi z ocelových profilů mají bezpečnostní
sklo. Prosklené stěny do atrií
jsou z ocelových profilů s předepsanou požární odolností se
skrápěním.
Bezbariérové úpravy
Budova centra je bezbariérová,
přístup do budovy umožňuje
vozíčkářům hlavní vchod do 1.NP,
do dalších podlaží vede výtah.
▲ „Aula” se schodištěm
inzerce
Fun_ads_EN_SE 185x125 BLD.indd 1
1/28/13 2:40 PM
stavebnictví 03/13
11
▲ Pohled ke vstupu do budovy (dole). Dílny autoopraven s těžkým provozem (vpravo) jsou osazeny na terénu.
▼ Grafické řešení stavby využívá kombinaci bílé v kombinaci s černou a kontrastní oranžovou
12
stavebnictví 03/13
▼ Osvětlení obou atrií je řešeno skrze světlíky
a dvě hřiště na míčové sporty
s umělým povrchem, včetně atletického areálu. Školní stravování
zajišťuje školní jídelna s kapacitou
125 strávníků. V blízkosti budovy
centra bylo zbudováno celkem
61 parkovacích stání.
Škola, jež nabízí výuku v šesti
oborech zakončených maturitní
zkouškou a jeden obor zakončený výučním listem, má ambice
stát se skutečným centrem
technického vzdělávání nejen
pro Karlovarský kraj, ale i pro
jeho okolí. ■
▲ Detail řešení střechy
Hygienické zázemí upravené
podle požadavků pro používání
staveb osobami s omezenou
schopností pohybu je ve všech
podlažích budovy.
Závěr
Centrum technického vzdělávání nabízí žákům (a zájemcům
o celoživotní vzdělávání ) celkem
35 učeben, kromě toho je k dispozici pět specializovaných učeben
vybavených pro práci s počítači
a učebna přírodních věd. K odborné výuce slouží čtrnáct dílen
a dílenských učeben a čtyři učebny se zaměřením na obor pro výuku elektromechaniky. Potřebné
studijní materiály a odbornou
literaturu poskytuje nově zařízená knihovna. K výuce tělocviku
slouží dvě tělocvičny, posilovna
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Rekonstrukce Centra
technického středo školského a celoživotního vzdělávání v Ostrově nad Ohří
Autoři: Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav
Wertig, A69 – ARCHITEKTI s.r.o.
Spolupráce:
Roman Klimeš (STS I),
Erik Hocke (S T S II
a DUR), Pavel Jahelka
a Tomáš Koňařík (autorský dohled)
Investor:
Střední průmyslová
škola v Ostrově nad
Ohří
Dodavatel:
Sdružení CTV Ostrov –
Metrostav a.s., Bau-stav
a.s., Tima s.r.o. – obchodně výrobní služby
Stavbyvedoucí:
Ing. Tomáš Slepička
Projekt: A 6 9 – ARCHITEK TI
s.r.o., Reconstruction
spol. s r.o. – Ing. Václav
Bittman
Doba výstavby:
09/2009–05/2011
Obrazová dokumentace:
Tomáš Balej, Jolana
Moravcová, Tomáš Koňařík, Tomáš Růžička
Náklady: 413 mil. Kč (dotace –
92,5 % z Regionálního
operačního programu
regionu soudržnosti
Severozápad, 7,5 %
Karlovarský kraj)
inzerce
15. – 21. dubna, Mnichov
PARTNERSKÁ
ZEMĚ
Indonésie
Využijte potenciál jedné
z nejrychleji rostoucích
zemí a trhů světa!
Právě teď cítit tep budoucnosti.
Veletrh bauma 2013 Vás očekává.
Buďte při tom – na veletrhu
plném superlativů:
500.000 návštěvníků
3.300 vystavovatelů
570.000 m2 plochy
Kontakt:
EXPO-Consult + Service, spol. s r. o.
Tel. 545 176 158, 545 176 160, [email protected]
bauma13_185x125_Stavebnictvi.indd 1
Využijte Vašich výhod
a přihlašte se přímo na:
Online
registrací
ušetříte!
www.bauma.de/tickets
2.11.2012 12:35:46
stavebnictví 03/13
13
kauza
text kolektiv autorů | foto archiv ŘVC ČR
Konec Ředitelství vodních cest?
Jak to vláda ČR vlastně myslí?
Plavba a tím i vodocestné stavitelství nemá
v české kotlině zrovna na růžích ustláno. Často
se ptáme – proč?
Někteří poukazují na „temné
rejdy“ německých spolkových
drah (DB), kterým je prý plavební
konkurence trnem v oku. Jiní
vcelku cynicky konstatují, že
plavební společenství je oproti
železniční a silniční lobby příliš
malé a slabé, takže je lze snadno
převálcovat. A poukazuje se také
na suchozemskou podstatu občanů vnitrozemského státu, kde
povědomí o významu plavby je
veřejnosti spíše cizí. A tak prý
není divu, že když chce vláda
demonstrovat své odhodlání
šetřit, sáhne po tom zdánlivě
nejslabším, pro některé dokonce zbytečným, ne-li škodlivým.
Rozhodne, že zruší Ředitelství
vodních cest ČR (ŘVC) a současně postihne i Státní plavební
správu (SPS) sloučením s jinými,
zcela nesouvisejícími úřady (jedná se o usnesení vlády ČR č. 37
z 16. ledna 2013 k Návrhu úsporných opatření v oblasti zjednodušení agend a zrušení duplicit
ve státní správě pro rok 2014 –
1. etapa). Ušetří tak prý 5 mil. Kč
hned a 2 mil. Kč následně.
Odpusťte
trochu historie
V roce 1896 byla na nátlak českých hospodářských kruhů ustavena Komise ku provedení kanalizace Vltavy a Labe v Čechách,
která měla na starost všechny
technické, administrativní a finanční záležitosti, spojené s prováděním projektu usplavnění řek
Vltavy a Labe od Prahy do Ústí
nad Labem. Komise měla velké
pravomoci a neméně významné
úspěchy – do začátku 1. světové
války dokázala uskutečnit téměř
14
stavebnictví 03/13
celou labsko-vltavskou vodní
cestu!
Následně – zejména díky velkému úsilí moravských poslanců
v říšském sněmu – vznikl v roce
19 01 přelomov ý, tzv. vodo cestný zákon, který kodifikoval
především výstavbu propojení
Dunaj – Odra – Labe, a to včetně
financování a závazných termínů.
A protože naši předkové byli
systematičtí a uvážliví, věděli, že
bez patřičné odborné instituce
by plány nemohly být naplněny.
Založili proto téhož roku k realizaci těchto záměrů Ředitelství
pro výstavbu vodních cest se
sídlem ve Vídni a expoziturami
v Praze a Přerově, kde se práce záhy rozběhly. Přerušily je
až válečné události. Na konto
ředitelství lze v předválečném
a meziválečném období připsat
několik staveb na Moravě, téměř všechny existující plavební
stupně na středním Labi a také
Masarykovo zdymadlo v Ústí
nad Labem.
Ředitelství pro výstavbu vodních cest „přežilo“ od svého
založení nejen doby mírové, ale
i obě světové války. A nejen
přežilo, po celou dobu i systematicky pracovalo. Skončilo
rokem 1949, kdy je komunističtí
vládci zrušili, a to bez náhrady.
Od té doby se datuje zmatek,
„zajišťující“ naprosté umrtvení
vodocestných záměrů; plánování a výstavba vodních cest se
posunovala mezi nejrůznějšími
bizarními a dezintegrovanými institucemi (například krajské vodohospodářské správy). Výsledek se zákonitě dostavil – nové
vodní cesty přestaly vznikat,
ty existující začaly zastarávat.
Postupnému zaostávání plavby
jako dopravního oboru napomáhalo v socialistickém Československu i to, že zahraniční
obchod se orientoval zejména
na východ, kam z tuzemska
žádné vodní cesty nikdy nevedly
a ani doposud nevedou.
Ojedinělým vzmachem bylo
období budování tzv. chvaletické relace, tedy v y tvoření
trasy pro p řepravu severo českého uhlí do východočeské elektrárny ve Chvaleticích.
Díky tomu se v sedmdesátých
a na počátku osmdesátých let
20. století pronikavě modernizovala vnitrostátní část labské
vodní cesty a postavila se poměrně akceschopná flotila –
někteří to nazývali renesancí
vodní doprav y. Dlužno však
připomenout tři skutečnosti.
■ Tento vzmach nenastal díky
„osvícené vrchnosti“, ale především proto, že tehdejší přetížená
železnice nebyla schopna úkol
zvládnout. Nejednalo se o rentabilní přepravu (byla to lomená
přeprava s nevhodně dimenzovanými rameny přeprav), a také
proto počátkem devadesátých
let zanikla.
■ Výstavba vodních cest v tehdejší době podléhala Ministerstvu lesního a vodního hospodářství ČSSR (jeho nástupcem
je v podstatné části Ministerstvo životního prostředí ČR),
kde nebylo žádné koncepční
pracoviště, neexistoval na něm
žádný koncepční tým (podobně
je tomu v současnosti na Ministerstvu dopravy ČR). Jen shodou okolností vznikl v té době
koncepční tým u Povodí Vltavy
(vedený Ing. Josefem Podzimkem), který se přes řadu obtíží
stal samozvaným, někdy silně
nechtěným, ale přesto funkčním
koordinátorem vodních cest
v ČR. Ten již však v současnosti
neexistuje, podniky Povodí nic
takového nemají.
■ Zcela mimo zájem zůstaly
zahraniční trasy, které v současnosti bolestně postrádáme.
Novodobé ŘVC ČR
Po roce 19 8 9 se postupně
narovnávaly pokřivené kom petence z minulosti – někdy
úspěšněji, někdy polovičatě.
V rámci toho přešla zákonem
č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské
plavbě, kompetence k rozvoji
vodních cest na ministerstvo
dopravy. Mezitím však zanikla
výzkumná základna (Výzkumný
ústav dopravní), restrukturalizovaly se investorské organizace
(Vodohospodářský rozvoj a výstavba v oblasti vodních cest,
SPS v oblasti přístavů), zmizelo
koncepční pracoviště Povodí
Vltav y (dílčím nástupcem je
soukromá projektová společnost
Vodní cesty a.s.).
Ministerstvo dopravy ČR tedy
rokem 1995 získalo zákonnou
kompetenci „roz ví jet vodní
cesty“, ale zcela postrádalo
příslušné koncepční, výzkumné
a investorské zázemí. V této
situaci vznikla myšlenka na
vzkříšení Ředitelství vodních
cest ČR, byť samozřejmě nešlo o obnovu onoho dávno
zrušeného, ale konstituování
nového. Proto v roce 1998 po
pečlivé přípravě podepsal ministr dopravy prof. Petr Moos
rozhodnutí o zřízení organizační
složky státu s výše uvedeným
jménem. V současné době by
tedy ŘVC mělo oslavit 15 let
existence, a to po boku dalších (byť větších) modálních
organizací – ŘSD (Ředitelství
silnic a dálnic) a SŽDC (Správa
železni č ní dopravní cest y).
V tomto směru lze tedy uspořádání považovat za poměrně
systémové, protože pokrývá
všechny dopravní způsoby.
Jak tomu je u vodních
cest v zahraničí?
Slovenská republika zřídila –
tak trochu po vzoru českého
ŘVC – v roce 2011 Agentúru
rozvoja vodnej dopravy. V Rakousku mají specializovanou
státní společnost ViaDonau,
GmbH (vznikla v roce 20 05
fúzí několika dřívějších státních
společností), podřízenou rezortu
dopravy. Ve Francii reorganizovali v roce 1991 starší instituce
do centrální VNF (Voies Navigables de France); ta pracuje na
základě střednědobých smluv
se státem, gesčně spadá do působnosti Ministerstva životního
prostředí, energetiky, udržitelného rozvoje a moře. Spolková
republika Německo má vysoce
kvalitní a fungující uspořádání
(rovněž v gesci rezortu dopravy):
na vrcholu stojí WSV (Wasserund Schif f fahr tsver waltung
des Bundes), které má sedm
regionálních ředitelství WSD
( Wasser- und Schifffahrtsdirektion) s výkonnými složkami
WSA (Wasser- und Schifffahrtsamt). Velmi dlouhou a kvalitní
tradici má Nizozemsko: již od
roku 1798 zabezpečuje organizace Rijkswaterstaat přípravu, rozvoj a modernizaci, jakož i správu
a údr žbu většiny v ýznamné
veřejné infrastruktury v oblasti
silniční dopravy, vodní dopravy
a vodního hospodářství. Od
roku 2006 je Rijkswaterstaat
vládní agenturou a uzavírá
s Ministerstvem infrastruktury
a životního prostředí smlouvu
o zabezpečování jednotlivých
činností v oblasti údržby a obnovy. V Polsku má zákonnou
působnost ve vztahu k rozvoji
a modernizaci vodních cest Mi-
▲ Příprava plavebního stupně Přelouč II, který má zajistit splavnost Labe do Pardubic, bude zrušením ŘVC vážně ohrožena (vizualizace)
nisterstvo životního prostředí.
Konkrétní činnosti v oblasti vodních toků/cest (údržba, správa,
rozvoj a modernizace) zabezpečuje Národní úřad vodního
hospodářství (Krajowy Zarząd
Gospodarki Wodnej).
Kompetence zahraničních institucí k vodním cestám se
různí – někde mají na starosti
pouze investice, někde také
provoz a údržbu, někde i výkon
vlastnických práv. Vesměs však
je působnost k vodním cestám
centralizovaná, zvláště k jejich
koncepci a rozvoji. Rovněž tato
činnost se vesměs svěřuje specializovaným odborným organizacím. A k tomu ještě dodejme
něco ze statistiky: vnitrozemská
plavba zajišťuje v Evropě celou
polovinu přepravních výkonů,
které vykazuje železnice, přitom
však měrné investice do vodních
cest jsou více než sedmkrát nižší
než do kolejí. Jsou tedy navýsost efektivní! K tomu je plavba
ekologičtější, méně energeticky
náročná – a také levnější. Pro
export a import, zvláště pak ke
spojení s námořními přístavy, je
nepostradatelná.
Jak dál v ČR?
V České republice jsme se však
zřejmě rozhodli vydat vlastní originální cestou, protože – k čemu
nám jsou dlouholeté evropské
(i domácí) zkušenosti! Navrhuje
se tedy zrušení ŘVC a roztržení
koncepce na nekoncepci. Něco
„strčíme“ na Ministerstvo dopravy ČR, něco na podniky Povodí v působnosti Ministerstva
zemědělství ČR.
Řekněme si to otevřeně: koncepce zmizí, její nositel také,
zmizí i tým, jenž si za roky existence osvojil poměrně unikátní
know-how. Připomeňme, že
investice v oblasti vod jsou
multidisciplinární (plavba, hospodaření s vodou, ochrana vod,
energetika, rekreace, zásobování
vodou, protipovodňová ochrana),
a proto také investorsky a odborně podstatně náročnější než jiné
stavební počiny. Zrušení ŘVC
tedy povede k tak marginalizovanému postavení, jaké neměla
plavba snad nikdy, s výjimkou
komunistické epizody. Výsledek
si lze snadno vydedukovat – vod-
ní cesty a vodní doprava konečně přestanou „zlobit“, protože
prostě v krátké době zaniknou.
Chce toto tuzemská vláda?
V rámci systematičnosti jí tedy
držíme palce, až si troufne také
na zrušení ŘSD a SŽDC.
Od revoluce v roce 1989 do dnešního dne se v čele ministerstva
dopravy objevilo již sedmnáct
jmen: František Podlena, Jiří Nezval, Antonín Baudyš, Jan Stráský,
Vladimír Budinský, Martin Říman,
Petr Moos, Antonín Peltrám, Jaromír Schling, Milan Šimonovský,
Aleš Řebíček, Petr Bendl, Gustav Slamečka, Vít Bárta, Radek
Šmerda, Pavel Dobeš a Zbyněk
Stanjura. Jen jeden z těchto mužů
vykonal něco konkrétního pro alespoň dílčí zrovnoprávnění vodních
cest a tím i vodní dopravy, která
se v ČR tak hanebně a trestuhodně zanedbává. A jen jeden
má v současnosti možnost tento
krok nezničit. ■
Autor:
Ing. Petr Forman,
Societas Rudolphina, o.s.,
bývalý 1. náměstek ministra
dopravy ČR
inzerce
stavebnictví 03/13
15
kauza
text kolektiv autorů | foto archiv ŘVC ČR
Šetřením ještě nikdo
nezbohatl – je třeba investovat
Řešení šetřit za každou cenu je pro Ministerstvo dopravy ČR typické. Na základě „úsporných” opatření má být zrušeno také Ředitelství vodních cest ČR, v dalším „úsporném“
kroku má dojít ke sloučení Drážního úřadu
se Státní plavební správou a Úřadem
pro civilní letectví.
Jaká je v současné době hlavní
náplň činnosti ŘVC ČR?
Hlavní náplní je příprava a realizace projektů rozvoje infrastruktury
vodních cest. Staráme se o rozvoj
338 km Labsko-vltavské vodní cesty
v TEN-T, 146 km Horní Vltavy a 72 km
Baťova kanálu. Tento rozsah stanovuje i zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. Kromě toho je
nutné zmínit přípravu strategických
dokumentů a plánů rozvoje vodních
cest v ČR, zejména dokumentu
Plavba 2020, který je základním dokumentem pro vizi rozvoje vodních cest,
potažmo plavby v ČR do roku 2020.
Neméně důležité je ale i provozování
servisní lodě a přístaviště v Praze
nebo účast našich odborníků v mezinárodních projektech zaměřených na
plavbu a rozvoj vodních cest.
▲ Ing. Jan Skalický, pověřený řízením
Ředitelství vodních cest ČR
V následujícím rozhovoru popisuje
Ing. Jan Skalický, pověřený řízením
ŘVC ČR, důsledky zrušení jediného
týmu zkušených specialistů zabývajících se rozvojem infrastruktury
vodních cest pro české stavebnictví.
Kolik odborníků zajišťuje úzce
specializovanou činnost rozvoje infrastruktury vodních cest
a jaká je struktura ŘVC ČR?
Máme čtrnáct zaměstnanců,
z nichž většina se přímo podílí na
přípravě a realizaci staveb.
Které infrastrukturní stavby jsou
ohroženy případným zrušením
této instituce?
Jednoduše by se dalo říci, že všechny, což by ale nebylo vůči čtenářům
fér. Vezmu to tedy od nejvýraznějších plánů, o kterých v současnosti
mluví i prezident Miloš Zeman.
Vodní koridor Dunaj – Odra – Labe
není možné bez takového týmu
specialistů, jaký má v současnosti
k dispozici ŘVC ČR, ani připravovat, natož realizovat. Je ohrožena
i příprava a realizace projektů na
stávající síti vodních cest. V ČR je
postavena infrastruktura vodních
cest v hodnotě cca 160 mld. Kč.
Na klíčové projekty Plavební stupeň
Děčín, splavnění Labe do Pardubic
a Vltavy do Českých Budějovic,
tedy k plnému využití pozitivních
efektů této infrastruktury, chybí
pouze desetina této částky. Na rozdíl od jiných druhů dopravy přitom
výrazný viditelný efekt může být
velmi rychlý. Většinu staveb lze
realizovat v období do roku 2020.
Pokud dojde ke zrušení ŘVC ČR,
ztratíme specifické know-how stabilizovaného týmu odborníků, který
v současnosti plánování, přípravu
a realizaci staveb zajišťuje. Stavby
pro turistickou vodní dopravu se
pravděpodobně zastaví zcela. Je
tak reálně mimo jiné ohrožena
dostavba přístavu v Hluboké nad
Vltavou i realizace poslední stavby
projektu Dokončení vltavské vodní
cesty České Budějovice – Týn nad
▼ Vizualizace již budovaného přístavu Hluboká nad Vltavou, jehož dokončení je zrušením ŘVC také vážně ohroženo
16
stavebnictví 03/13
Vltavou v Hněvkovicích, ale například také přístav v Petrově, prodloužení Baťova kanálu do Kroměříže
a Hodonína, druhá plavební komora v Praze na Smíchově a další.
Ve snaze realizovat Plavební stupeň
Děčín a Přelouč se snad bude
pokračovat, protože jsou i součástí
mnoha usnesení vlády ČR, ale je
otázkou, jak bude zajištěna kontinuita a o kolik se proces převodem
aktivit prodlouží.
Lze přibližně vyčíslit ztráty, které vzniknou utlumením investic
do dalšího rozvoje vodních
cest a případně i ztrátou dotací
z fondů EU?
Vyčíslit ztráty je velmi obtížné. Nikdo
totiž zatím neřekl, jaký bude výsledek
celého procesu rušení ŘVC ČR a převodu jeho agendy. Pokud bych to vzal
z pohledu infrastrukturních projektů,
půjdou ztráty minimálně do desítek
milionů korun. Část projektů se určitě
nebude realizovat vůbec. U zbytku
dojde k několikaletému zpoždění, než
se zase podaří nastartovat přerušený
proces přípravy a realizace staveb
a než se dá dohromady tým odborníků schopných takové stavby řídit.
Velký otazník visí také nad financováním staveb z fondů EU. Jen v tomto
programovém období bychom měli
vyčerpat prostřednictvím Operačního programu Doprava přes 1 mld. Kč
na 1. a 3. úsek projektu Dokončení
vltavské vodní cesty v úseku České
Budějovice – Týn nad Vltavou. Do-
Jakou úsporu předpokládá Ministerstvo dopravy ČR zrušením
Ředitelství vodních cest ČR?
Vláda ČR schválila 16. ledna 2013
Návrh úsporných opatření v oblasti
zjednodušení agend a zrušení duplicit ve státní správě pro rok 2014 –
1. etapa. V tomto materiálu se mluví
o okamžité úspoře ve výši 5 mil.
a střednědobě o 2 mil. Kč. Úspora
má být dosažena zrušením Ředitelství vodních cest a převedením
platných závazků a agendy na ministerstvo dopravy, změnou systému
financování investic na vodních
cestách, aplikací programového
financování a nezbytnou redukcí
počtu financovaných projektů. Z pohledu státních financí to považuji za
marginální úsporu, pokud vůbec
nějaká nastane. ■
inzerce
končen byl již 1. úsek, ale 3. se zatím
realizoval jen částečně. Vše je připraveno, ale zatím nemáme povolení od
Ministerstva dopravy ČR vysoutěžit
poslední stavbu. Pokud nebude
dokončena včas, reálně hrozí, že EU
prohlásí investici za zmařenou jako
celek a odmítne poskytnutí jakékoliv
dotace na celý projekt.
Nejsem makroekonom, takže nemohu odhadovat ztrátu, kterou utrpí
národní hospodářství, ale kdysi jsem
četl, že stát, jenž nemá spolehlivé
spojení s mořem po vodní cestě, přichází o cca 1–2 % HDP. A takovým
státem Česká republika již v tuto
chvíli je! Pokud dojde k zastavení
přípravy a realizace infrastrukturních
projektů, reálně hrozí, že jako jediná
země v Evropě nebudeme mít
nákladní vodní dopravu vůbec. To
bude mít za následek nejen přímé
ztráty v ekonomice státu, ale také
těžko vyčíslitelné škody v oblasti
zaměstnanosti a životního prostředí.
Získejte titul
na beton!
Autor:
Petr Zázvorka,
časopis Stavebnictví
4. ro čn ík 20 13
Vodotěsné betony
26. 9. JIH LAVA
Vodní stavby čeká útlum
Ekonomickou krizí těžce zkoušené stavebnictví očekává další pokles produkce. Přes proklamace
vlády ČR o podpoře růstu ekonomiky a českého exportu a krocích
k posílení konkurenceschopnosti
přichází Ministerstvo dopravy ČR
s kontroverzním rozhodnutím zrušit Ředitelství vodních cest ČR.
Toto rozhodnutí nutně povede
k zastavení investic do výstavby
infrastruktury vodních cest.
Svaz podnikatelů ve stavebnictví
v ČR zastupuje odvětví, které je
třetím největším zaměstnavatelem v ČR. Ve stavebnictví bylo
v roce 2008 zaměstnáno přes
410 000 lidí, z toho 109 719 v podnicích nad 50 zaměstnanců. Zároveň je však také odvětvím, které
je jako jediné v ČR čtvrtým rokem
v recesi. To má za následek propad stavební výroby s výraznou
vlnou propouštění. Ekonomická
krize a politika současné vlády,
jež není příliš ochotná se o investicích bavit a jejíž proinvestiční
opatření jsou naprosto bezzubá,
znamenají propad stavebnictví,
který je způsoben z velké části
poklesem poptávky veřejného
sektoru.
Ing. Václav Matyáš, prezident
Svazu podnikatelů ve stavebnictví
v ČR, k tomu říká: „Rozhodnutí
Ministerstva dopravy ČR zrušit
Ředitelství vodních cest ČR je
pro nás dalším důkazem totální
absence dlouhodobé strategie
koordinovaného rozvoje všech
druhů dopravy. Místo toho, aby
se vláda snažila řešit ekonomickou
recesi způsobem osvědčeným
v historii, tedy investicemi do dopravní infrastruktury, ruší jedinou
instituci, která týmem specialistů
zajišťuje úzce specializovanou činnost rozvoje infrastruktury vodních
cest. Toto své rozhodnutí odůvodňuje ministerstvo dopravy mizivou
úsporou 5 mil. Kč. Nemluví už
o tom, že tím fakticky znemožní
realizaci infrastrukturních staveb,
utlumí investice do dalšího rozvoje
vodních cest a ukončí čerpání dotací z fondů EU. Ve skutečnosti tak
pravděpodobně k žádné úspoře
nedojde a úřednické rozhodnutí
způsobí nenapravitelné škody.“ ■
Autorka:
Mgr. Alena Čechová,
tisková mluvčí Svazu podnikatelů
ve stavebnictví v ČR
Betony pro dopravní stavby
VA
14. 3. PrA HA , 28. 3. oS TrA
EŇ
PLZ
10.
9.
,
11. 9. Br no
Zapište se i Vy na semináře ve 4. ročníku Beton University,
které jsou zařazeny do akreditovaných vzdělávacích programů
v projektech celoživotního vzdělávání ČKAIT i ČKA a získejte
„titul na beton“. Pro rok 2013 jsme opět připravili dva semináře.
Na předchozí ročník navazuje seminář Moderní trendy v betonu I. – Vodotěsné betony. Nově zařazený je seminář Moderní
trendy v betonu II. – Betony pro dopravní stavby. Úplný program seminářů, registrační formulář a další informace naleznete
na www.betonuniversity.cz • Kontakt: 724 354 459
OdbOrní partneři:
Mediální partneři:
stavebnictví 03/13
17
kauza
text kolektiv autorů
Zřízení Ředitelství vodních
cest ČR bylo správným krokem
Je tomu již patnáct let, kdy jsem
podepisoval rozhodnutí, kterým
bylo zřízeno Ředitelství vodních
cest ČR (ŘVC ČR). Byl jsem –
a jsem i dodnes – přesvědčen, že
to byl správný a nutný krok. Ministerstvo dopravy a spojů ČR totiž
krátce předtím nabylo zákonem
č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské
plavbě, kompetenci k rozvoji
dopravně významných vodních
cest, ale nemělo k tomuto úkolu
žádnou organizaci. A nejenom
to: zanikla činnost Dopravního
rozvojového střediska (DRS), jež
do té doby formulovalo dlouhodobé i střednědobé rozvojové
záměry. Skončila také investiční
působnost podniku Vodohospodářský rozvoj a výstavba, který
byl v předrevolučních dobách
univerzálním státním vodohospodářským investorem, tedy
i investorem vodních cest. Kromě
toho také po restrukturalizaci
Státní plavební správy, dané výše
uvedeným zákonem, se z této
instituce zcela správně stal ryze
správní úřad, od kterého byla
oddělena dřívější působnost při
správě a také investicích v přístavech. Všechny tyto zákonné
změny měly svoji hlubokou logiku, protože dřívější uspořádání
nemohlo dále fungovat. Vznikla
tak však situace, kdy chyběl
investor pro vodní cesty a přístavy a chybělo také koncepční
pracoviště.
Po vzniku ŘVC ČR se tato organizační složka státu zpočátku potýkala s personálními a dalšími obtížemi, jež se však postupně dařilo
překonávat. ŘVC ČR se stalo jedním ze tří investorských organizací Ministerstva dopravy ČR:
tento trojlístek v současnosti
tvoří Ředitelství silnic a dálnic,
Správa železniční dopravní cesty
a Ředitelství vodních cest ČR.
Struktura odpovídá působnosti
ministerstva doprav y a také
zahraniční praxi. Snad s tím rozdílem, že kompetence zahraničních
ředitelství vodních cest jsou širší
než v ČR.
Dne 16. ledna 2013 přijala vláda
dokument Návrh úsporných
opatření v oblasti zjednodušení
agend a zrušení duplicit ve státní
správě pro rok 2014 – 1. etapa.
Tato opatření mají celkově přinést
úctyhodnou roční úsporu přes
8,5 mld. Kč. Navržené zrušení
ŘVC ČR má v této sumě přinést
údajnou úsporu, navíc jen jednorázovou, ve výši 5 mil. Kč, což
by bylo necelých 0,6 % uvedené
sumy. Podmiňovací způsob této
věty volím proto, že ani v tuto
velice malou úsporu nevěřím,
ba dokonce naopak. Náklady na
nové uspořádání by byly neporovnatelně vyšší. Navíc, zanikl by
konsolidovaný tým, jenž má velice specifické a široké know-how
vyplývající z multidisciplinarity
vodního stavitelství. Vznikly by
i obtížně řešitelné komplikace
při financování – ať už ze Státního
fondu dopravní infrastruktury,
tak z evropských fondů. Možná,
že skrytým důvodem je spíše
nenápadná vysvětlivka, která
hovoří o „redukci počtu financovaných projektů“. Dovolím si
v této souvislosti konstatovat, že
Evropská unie předpokládá, že do
roku 2050 se bude 50 % výkonů
nákladní dopravy realizovat na
železnici – a vodních cestách. Bez
jejich rozvoje jsou však takové
cíle nedosažitelné. Ostatně právě
proto evropské financování –
Fond soudržnosti a zejména
CEF (Connecting Europe Faci-
Horní Vltava – čtyři roky
staveb na vodě v ohrožení
Když jsme v září 2008 začali
s rekonstrukcí jezu v Českém
Vrbném, bylo jasné, že jsme
u největší porevoluční události
v oblasti stavitelství vodních
cest v ČR. Úžasný projekt obnovení splavnosti Vltavy mezi
Českými Budějovicemi a Týnem
nad Vltavou sliboval 33 km
nové vodní cesty do konce
roku 2013. Měla tak vzniknout
18
stavebnictví 03/13
turistická atrakce, jež by přitáhla
tisíce vodních turistů do jihočeského regionu. Byla to jasná vidina
stovek nových pracovních míst
a ekonomického růstu. Uběhly
více než čtyři roky. Je bohužel jasné, že v roce 2013 hotovo nebude.
Třetí úsek projektu z Hněvkovic
do Týna nad Vltavou se ještě
nezačal stavět. A co víc. Vynořily
se zprávy, že Ministerstvo dopra-
vy ČR zruší Ředitelství vodních
cest ČR, které má jako investor
celý projekt na starosti. Prý se
tím ušetří 5 mil. Kč. Jaká je tedy
budoucnost vltavské vodní cesty?
Bude projekt vůbec dokončen? Na
tyto a mnoho dalších otázek jsme
zatím od nikoho ze zodpovědných
neslyšeli odpovědi. Jedno však
vím naprosto jistě. Stavby na vodě
vyžadují specifické znalosti. Pro
lity) upřednostňuje železniční
a vodocestné projekty oproti
silničním. Investice do vodních
cest v tuzemsku nejsou vysoké.
Nákladní plavba tím dlouhodobě
trpí, neplní totiž svoji funkci, jak
by měla.
Ze všech těchto a dalších důvodů
nepovažuji návrh na zrušení ŘVC
ČR za vhodný. Jsem dalek kritiky
vlády, ale myslím, že si zpracovatel návrhu nebyl vědom všech
souvislostí, které by z takového
kroku vyplývaly. Jsem přesvědčen o nutnosti systémového organizačního řešení investiční činnosti Ministerstva dopravy ČR,
a to ve všech dopravních oborech. Možností řešení je celá
řada. Jen musejí být systémová,
funkční a vyvážená. Jednostranné zrušení jedné oborové organizace za takový krok považovat
nelze. ■
Autor:
prof. Ing. Petr Moos, CSc.,
emeritní ministr dopravy ČR,
prorektor pro rozvoj, ČVUT v Praze
Text komentáře poskytla redakce
časopisu Vodní cesty a plavba
jejich kvalitní realizaci jsou nutní
specialisté jak na straně zhotovitele, tak i na straně investora.
Pokud opravdu dojde ke zrušení
Ředitelství vodních cest ČR,
bude dokončení projektu vážně
ohroženo. Dovolím si odhadnout, že pak bude pětimilionová
úspora naprosto zanedbatelná
oproti škodám, které vzniknou.
Na tento neuvážený krok doslova doplatíme všichni! ■
Autor:
Ing. Pavel Pilát,
generální ředitel, Metrostav a.s.
Text komentáře poskytla redakce
časopisu Vodní cesty a plavba
NOVÝ ŽIVOT OPUŠTĚNÝCH STAVEB –
INDUSTRIÁLNÍ STOPY
Zahajovací konference Stavebních veletrhů Brno 2013
23. dubna 2013 od 10.00 hod, konferenční pavilon E, sál E2
Blok č. 1
Garant: Mgr. Jiří Vajčner, Ph.D., Odbor památkové péče, MK ČR
1. Charta průmyslového dědictví jako současná reflexe
proměny hodnot – PhDr. Benjamin Fragner, Výzkumné centrum
průmyslového dědictví, FA ČVUT
2. Odstraňování staveb v památkově chráněném území –
JUDr. Martin Zídek, ředitel Památkové inspekce, MK ČR
3. Zahraniční podpora obnovy památek a dalších oblastí kultury
z fondů EHP – Ing. Vladimír Študent, vedoucí oddělení fondů EHP,
MK ČR
Blok č. 2
Garant: Ing. Svatopluk Zídek, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Český svaz stavebních inženýrů
1. Přístupy památkové péče k obnově výrobně technických
staveb – Ing. arch. Naděžda Goryczková, Národní památkový ústav,
generální ředitelství
2. Konverze pro reprezentativní sídlo firmy / TMT v bývalém
chrudimském cukrovaru – Ing. Aleš Brotan, TMT Chrudim, spol.
s r.o. a Mgr. Leoš Strouhal, PRVNÍ STAVEBNÍ CHRUDIM a.s.
3. Kulturní život v renesanční sladovně / Žatec – Mgr. Zdeňka
Hamousová, starostka města Žatec
4. Z Předního mlýna / Hotel Budweiss v Českých Budějovicích –
Ing. Luděk Němec, Ph.D., Statika ČB
5. Transformace poválečné průmyslové architektury / budovy
14. a 15. ve Zlíně – Ing. arch. Petr Všetečka
Organizátor akce:
Blok č. 3
Garanti: PhDr. Benjamin Fragner, Výzkumné centrum
průmyslového dědictví, FA ČVUT, Ing. arch. Eva Dvořáková,
Národní památkový ústav, generální ředitelství
1. Zábavní park s příběhem / těžní věž dolu Kukla, Oslavany –
PhDr. Alena Lubasová, Ph.D., Strojírna Oslavany, spol. s r.o.
2. Alternativní turistický cíl / zastřešená vápenka v Albeřicích –
Petr Růžička, autor konstrukce, ARS TIGNARIA
3. Nová funkce / Rychlokovárna ve Vítkovicích –
Ing. Milan Šraml, ARS Vítkovice, s.r.o.
4. Hledání životaschopného modelu / Pivovar v Lobči –
Ing. arch. Pavel Prouza, Pivovar Lobeč, o.s.
Využijte možnost zvýhodněného nákupu Stavební knihy
2013 – Nový život opuštěných staveb – Průmyslové
dědictví za 390 Kč (běžná cena 480 Kč)
Partneři:
Hlavní mediální partner:
R E G I S T R U J T E
S E
N A Z A H A J O V A C Í
www.stavebniveletrhybrno.cz
K O N F E R E N C I
Postup registrace na konferenci:
- jděte na stránky www.bvv.cz/ibf
- klikněte na odkaz „REGISTRACE NÁVŠTĚVNÍKŮ“
- zadejte Váš e-mail
- zadejte registrační kód PAMATKY2013
- vyplňte zobrazený formulář a odešlete
Potvrzení registrace a voucher (.pdf) od nás
obdržíte e-mailem. Poté stačí si tento voucher (.pdf)
vytisknout a přijít na konferenci. V případě problémů
s registrací pozvánky volejte tel.: +420 541 152 888
POZVÁNKA NA KONFERENCI
23. 4. 2013
Brno – Výstaviště
BEZ REGISTRACE JE POZVÁNKA NEPLATNÁ!
PAVILONY OTEVŘENY DENNĚ 9.00–18.00.
POSLEDNÍ DEN 9.00–16.00. PLATÍ POUZE JEDEN DEN.
nosné konstrukce staveb
text Pavel Čížek | grafické podklady archiv autora
▲ Obr. 1. Prefabrikovaný železobetonový obvodový plášť s barevnými vlysy
Prefabrikovaná konstrukce provozovny
drcení odpadů – ECOREC, Prachovice
Ing. Pavel Čížek
Absolvoval Fakultu inženýrského
stavitelství ČVUT v Praze, směr konstruktivně dopravní. Zabývá se navrhováním betonových konstrukcí. Je
autorem konstrukčních soustav INTEGRO a PREMO. Je spolumajitelem
a jednatelem projektové kanceláře
STATIKA Čížek, s.r.o., v Pardubicích.
Spoluzakladatel ČBS, ČSSI.
E-mail: [email protected]
Článek představuje návrh tří prefabrikovaných
návazných hal s odlišnými provozy a vazbou
na monolitické opěrné a základové konstrukce.
Staveniště s devítimetrovým převýšením terénu bylo využito v návaznostech toku výrobního
procesu. Architektonický návrh hmotového
uspořádání a decentní barevné pojednání betonového obvodového pláště působí příznivě
na pracovní prostředí v průmyslovém areálu.
20
stavebnictví 03/13
V Prachovicích byly v dubnu 2012 dány do provozu nové průmyslové
budovy skupiny ECOREC zabývající se odpadovým hospodářstvím
a také zpracováním různých odpadů s přípravou na následné využití
v cementářském průmyslu. Jedná se o provozovny vykládky, skladování a drcení odpadů s náročným technologickým vybavením
těžkého, prašného a hlučného provozu, které byly vybudovány ve
složitých staveništních podmínkách (obr. 2, 13).
▼ Obr. 2. Vizualizace architektonického návrhu (IMOS Brno a.s.)
8 x 6,0 = 48,0
A
15,0
13,6
46,6
18,0
+23,5
B
+20,0
+16,0
▲ Obr. 4. Pohled na monolitickou konstrukci s uloženým prefabrikovaným
sloupem z žabí perspektivy
+9,0
+8,1
▼ Obr. 5. Pohled na dokončenou konstrukci střední haly vysoké 20 m
±0,0
±0,0
▲ Obr. 3. A – půdorysná skladba, B – příčný řez konstrukcí osazenou ve svahu s devítimetrovým převýšením
Konstrukční řešení
Z funkčních, realizačních a statických důvodů byla navržena železobetonová konstrukce s maximálním a přiměřeně výhodným využitím jak
prefabrikované, tak monolitické výrobní technologie. Půdorysné a výškové
uspořádání tří etapovitě stavěných hal (obr. 2) s modulací 7 x 6/15 m pro
drcení, 8 x 6/13,6 m pro skladování a 3 x 6/30 m pro vykládku odpadů
s výškami 8,1; 20,0 a 14,5 m mělo svoje opodstatnění. Důvodem byla
návaznost prefabrikovaných hal na monolitický krabicový systém situovaný pod vnitřní halou a tvořený obvodovými stěnami vysokými 9,5 m,
vetknutými do silné základové desky (obr. 4, 5). Monolitická konstrukce
určená pro sklad odpadů současně přenáší vodorovné zemní tlaky v prostoru svažitého staveniště s devítimetrovým převýšením terénu (obr. 6).
Skelety prefabrikovaných hal charakterizuje polotuhé uložení vazníků do
vidlicových zhlaví sloupů (obr. 7). To umožnilo zmenšit průřezy prefabrikovaných sloupů z původně navržených 0,6/0,6 m na 0,5/0,5 m a z 1,0/0,6 m
na 0,75/0,5 m. Zmenšily se také ohybové momenty v uložení na monolitickou konstrukci či základové patky. Podstatně se snížila jejich kubatura
a tomu odpovídající hmotnosti oproti původnímu řešení, ve kterém se
stavebnictví 03/13
21
▲ Obr. 6. Boční pohled na skladovou a vykládkovou halu osazené ve svažitém terénu
▲ Obr. 7. Polotuhé uložení střešních vazníků a příčný řez těžkou střešní konstrukcí: 1 – obvodový sloup, 2 – vazník, 3 – panel SPIROLL, 4 – betonová
zálivka, 5 – gumový pásek 30/10 mm, 6 – železobetonový panel obvodového pláště
▲ Obr. 8. Střešní konstrukce s výměnami pro uložení vzduchových filtrů
▲ Obr. 9. Vzduchové filtry o výšce 8 m na střeše haly drcení odpadů
▲ Obr. 10. Montáž sloupů skladové haly na monolitickou konstrukci
▲ Obr. 11. Vyložené konzoly pro uložení jeřábových kolejnic a obslužné
lávky
počítalo s idealizací čistě kloubového uložení vazníků. Návazně se
snížila spotřeba výztuže.
Těžký a hlučný provoz v halách pro skladování a drcení odpadů spolu
se značným zatížením od technologických jednotek vedl k návrhu
hmotné střešní konstrukce z panelů typu SPIROLL tloušťky 200 mm
a betonových prefabrikovaných panelů pro obvodový plášť. Vazníky
střešní konstrukce mají průřez ve tvaru T výšky 1,0 m a jsou spřaženy s monolitickou vyztuženou dobetonávkou v oblasti mezi čely
22
stavebnictví 03/13
▲ Obr. 12. Velkoryse koncipovaný krytý prostor pro vykládku odpadů
▲ Obr. 13. Celkový pohled na průmyslovou budovu
panelů SPIROLL 200, které se ukládaly na příruby vazníků prostřednictvím předem nalepených gumových pásků rozměru 30/10 mm.
Střešní otvory s rozměry 2,1/2,4 m a vazbou na vzduchové filtry výšky
8,0 m jsou lemovány prefabrikovanými výměnami (obr. 8, 9). Jejich
extrémní a nepříznivé zatížení vyplývá z různých kombinací účinků
od působení větru na filtrové nástavce.
Prefabrikovaná vrchní část halového prostoru pro sklad odpadů
s celkovou výškou 20 m (obr. 10) má sloupy kotvené prostřednictvím
svarových přípojů k zabetonovaným kotevním deskám umístěným
v horní ploše svislých žeber stěn monolitické konstrukce. Jeřábová
dráha s nosností 10,5 t je uložena na značně vyložené konzoly, na
nichž jsou po obvodu haly uloženy také obslužné lávky (obr. 11).
Obvodovému plášti byla věnována zvýšená pozornost. Tvoří jej nezateplené předsazené stěnové betonové panely tloušťky 150 mm.
Jejich vnější povrch ve dvojím provedení je buď monotónně hladký,
nebo jej architektonicky ozvláštňují barevné, nepravidelně rozmístěné
čtvercové a obdélníkové vlysy v odstínech modré, zelené a černé,
tedy barvy firemního loga, v kontrastu s přiznaným přirozeným šedým odstínem betonu (obr. 1, 2). V interiéru jsou panely již při jejich
výrobě opatřeny drážkami pro vedení elektrických rozvodů a vložení
plochých osvětlovacích těles.
Na rozdíl od příčně orientovaných vazníků již popsaných hal s menšími
rozpony má vrchní hala určená pro vykládku odpadů s půdorysem
18/30 m podélně uspořádané železobetonové vazníky s výškou 1,9 m
a rozponem 30 m v rozteči 6 m. Střešní plášť se skládá z lehkých
trapézových plechů. Lehký kovoplastický obvodový plášť má dva
boční prosklené pásy. Vstup do krytého prostoru, určeného zásobovacím kamionům, je v ploše čelní fasády s rozměry 29/12,0 m
volný (obr. 12).
dodatečně zality hotovou zálivkovou maltou Sika Grout 311, jež se
vyznačuje požadovanou přilnavostí k oceli i betonu a navíc působí
příznivě účinkem své rozpínavosti. Kotvení posoudil statik Ing. Petr
Mašek. Prostorovou tuhost konstrukce zvyšuje také působení vazby
sloupů na horizontálně tuhou střešní tabuli a obvodový prefabrikovaný
plášť. Oproti původnímu návrhu konstrukce byla celá stavba pojata
jako jediný dilatační celek. Architektonický vzhled celé stavby s decentním barevným betonovým obvodovým pláštěm příznivě oživuje
prostředí celého průmyslového areálu (obr. 13). ■
Závěr
Z technologického, stavebního i staticko-konstrukčního hlediska se
jednalo o náročnou průmyslovou stavbu. Určité komplikace vznikly
ve stycích prefabrikovaných sloupů a monolitické konstrukce vlivem nedodržení předepsaných tolerancí při osazení kotevních desek
v monolitické konstrukci. Na základě dodatečného podrobného výpočtu, tj. se změněnou statickou koncepcí a se sníženým rozměrem
průřezu sloupů oproti původnímu návrhu celé nosné prefabrikované
soustavy rámové konstrukce, se hodnoty ohybových momentů
v uložení zredukovaly a následně se snadněji provedly potřebné
úpravy pro kotvení prefabrikovaných sloupů nesoucích i jeřábovou
dráhu. Z osmnácti sloupů jich nebylo možné deset namontovat podle původního návrhu. Celkem 23 nepoužitelných kotevních desek
nahradila návazná kotevní výztuž ø 32 vložená do předem vyvrtaných kotevních otvorů ø 60 mm s hloubkou 900 mm. Otvory byly
Základní údaje o stavbě
Název stavby:Nová provozovna na drcení
odpadů kategorie „0“ Ecorec 2.0
Investor: Ecorec Česko s.r.o.
Hlavní projektant: IMOS Brno a.s.
Projektant prefabrikované konstrukce:
STATIKA Čížek s.r.o.
Hlavní dodavatel: SOSTAV s.r.o.
Dodavatel prefabrikované konstrukce:
AZ PREZIP a.s.
Dodavatel panelů SPIROLL:
GOLDBECK Prefabeton s.r.o.
english synopsis
Prefabricated Structure of the Waste Crushing
Plant – ECOREC, Prachovice
The article presents the design of three subsequent prefabricated
halls with different operation and with a link to the monolithic
supporting and foundation structure. The site featuring a ninemeter difference in elevation of the ground was used in line with
the production process flows. The architectonic design of the
mass layout and decent colours of the concrete cladding have
a favourable effect on the working environment in the industrial
premises.
klíčová slova:
prefabrikované konstrukce, monolitické konstrukce,
panely SPIROLL
keywords:
prefabricated structures, monolithic structures,
SPIROLL panels
stavebnictví 03/13
23
nosné konstrukce staveb
text Miloš Král | grafické podklady archiv ZIPP Bratislava, spol. s r.o.
Skúsenosti s použitím nadrozmerných
prefabrikátov pri výstavbe hál
Ing. Miloš Král
V rokoch 1984 až 1988 absolvoval
Stavebnú fakultu STU v Bratislave.
Od roku 1991 pôsobí ako statik – špecialista vo firme ZIPP Bratislava spol. s r.o.
a zaoberá sa navrhovaním betónových konštrukcií. Je spoluautorom
mnohých prevažne priemyselných,
skladových a obchodných stavieb
v SR, ČR, Nemecku a Rakúsku.
E-mail: [email protected]
V tomto príspevku sú popísané skúsenosti
získané počas všetkých fáz výstavby lisovne
VW Slovakia v Devínskej Novej Vsi pri použití
nadrozmerných prvkov – stĺpov a väzníkov.
Úvod
V roku 2011 bolo rozhodnuté o ďalšom rozšírení výrobných kapacít
vo VW Slovakia v Devínskej Novej Vsi. Súčasťou rozšírenia je lisovňa,
ktorá sa skladá z vlastnej výrobnej haly, logistiky a administratívnoprevádzkového zázemia.
Rozhodujúce nosné konštrukcie v lisovni sú, s výnimkou stuženia,
fasádnych medzistĺpov a žeriavovej dráhy, navrhnuté ako betónové.
Monoliticky je zrealizovaná väčšina spodnej stavby vrátane náročných
základov pre lisovaciu technológiu a časť administratívno-prevádzkového zázemia. Veľkorozponové halové konštrukcie sú prefabrikované.
Príspevok sa prioritne zameruje na najnáročnejšie z prefabrikovaných konštrukcií – predpäté sedlové väzníky na modul cca 33,55 m
a stĺpy v jednolodnej výrobnej hale so svetlou výškou 19,50 m. Táto
je navrhnutá tak, aby ju v blízkej budúcnosti bolo možné rozšíriť
o minimálne jednu loď.
Na lisovňu bezprostredne nadväzuje zvarovňa, ktorá je oveľa rozsiahlejšia. Z hľadiska zamerania príspevku nie je až taká zaujímavá,
nakoľko z rozhodujúcich nosných konštrukcií sú betónové len pomerne jednoduché masívne stĺpy a konštrukcia strechy je prevažne
oceľová – priehradová.
Popis konštrukcie
Lisovňa má nepravidelný pôdorys s celkovými maximálnymi modulovými rozmermi 296 x 97 m. Z toho má logistická časť 125 x 85 m
so svetlou výškou minimálne 7 m a výrobná časť 192 x 33,55 m so
svetlou výškou 19,50 m. Základný konštrukčný modul je v týchto
dvoch častiach prevažne 8 x 33,55 m. Konštrukciu tvoria stĺpy, na
ktoré sú uložené sedlové väzníky na modul 33,55 m. Na väzníky sú
uložené väznice, respektíve nosníky na modul 8 m.
24
stavebnictví 03/13
Zaťaženie konštrukcie strechy tvorí strešný plášť (0,50 kN/m2), podves (0,50 kN/m2) a klimatické zaťaženia podľa príslušných oblastí
a geometrie nerovnakej úrovne striech.
V sedlových väzníkoch je umiestnených šesť veľkých štvorcových
otvorov s rozmerom 1 x 1 m pre technologické rozvody. V samotnej výrobnej časti je po celej dĺžke žeriavová dráha. Stabilitu stĺpov
v pozdĺžnom smere zabezpečuje oceľové stuženie.
Vyhodnotenie tendrových podkladov
Od počiatku oceňovania, vyhodnocovania a posudzovania technickej
realizovateľnosti tendrových podkladov bolo zrejmé, že pre úspešnú
realizáciu je kľúčový návrh, výroba, preprava a montáž ťažkých prvkov –
väzníkov a stĺpov. Ich hmotnosť mala byť čo najnižšia a nemala by
prekročiť hranicu 50 t.
Dôležitou súčasťou úvah pritom bolo aj podrobné preverenie
možných trás prepravy hlavne s ohľadom na dĺžku väzníkov. Bolo
treba nájsť, respektíve upraviť vhodnú formu pre výrobu väzníkov,
nakoľko pre požadované parametre nebola k dispozícii žiadna.
Vďaka úsiliu všetkých zúčastnených sa podarilo nájsť optimálne
cenovo-technické riešenie, ktoré sa spolupodieľalo na získaní
zákazky.
Začiatky projektovania
Potom, čo od projektanta postupne začali prichádzať definitívne
projektové podklady, tvary prvkov a podrobné statické výpočty, bolo
zrejmé, že predpoklady realizovateľnosti konštrukcie sa naplnili a dokonca sa podarí znížiť maximálne hmotnosti prvkov pod úroveň 45 t.
Bol vypracovaný zoznam otázok k projektu, ktorý bol poslaný investorovi. Po racionálnom zhodnotení a odsúhlasení všetkými zainteresovanými sa rozhodlo, že špecifické otázky statiky je možné riešiť
priamym rokovaním medzi špecialistami projektanta a dodávateľskej
organizácie. Proces sa podarilo natoľko zracionalizovať, že nakoniec
stačilo jedno osobné rokovanie, ktoré bolo vystriedané e-mailovou
komunikáciou.
Výrobná dokumentácia
Krátko po získaní zákazky bolo rozhodnuté, že dodávateľ si bude
zabezpečovať kreslenie výrobnej dokumentácie prefabrikátov vlastnými kapacitami. Nakoľko podklady na statiku boli spracované v nadštandardnej úrovni, v tvaroch prvkov bolo nutné robiť len minimálne
zásahy. Najväčší z nich sa týkal väzníka, u ktorého sa nakoniec použil
namiesto štandardného „halového“ prierezu „mostový“ prierez so
širšou a nižšou spodnou pásnicou.
Zároveň boli kvôli mierne upravenému prierezu u dodávateľa spravené kontrolné statické výpočty iným výpočtovým programom a dôrazom na kontrolu napätí v priereze, pretvorenia a spôsob vystuženia
v oblasti veľkých otvorov väzníkov. Kontrolné výpočty sa vykonali
aj u viacerých ďalších prvkov vrátane konzol stĺpov. Opäť sa pritom
▲ Obr. 1. Zjednodušený tvar typického väzníka – pohľad zboku
▲ Obr. 2. Zjednodušený tvar typického stĺpa – pohľad zhora do formy
kládol dôraz na kontrolu pretvorení prvkov. Variantným spôsobom
výpočtu bola dosiahnutá obstojná zhoda so statickým výpočtom
projektanta. Všetky zaťaženia pritom boli prevzaté od projektanta.
Projektant zároveň kontroloval a uvoľňoval všetku dodávateľom nakreslenú výrobnú dokumentáciu vrátane nových statických výpočtov
tvarovo upravených väzníkov. Táto musela dodržiavať aj investorom
predpísané formálne parametre.
Väzníky
Parametre väzníkov sú nasledovné (tieto extrémy sa nevyskytujú
na tom istom prvku):
■ v ýška – 2,20 m, dĺžka – 33,42 m, objem – 16,1 m3, hmotnosť –
41,8 t;
■ predpínacia výstuž: 7 drôtové laná ø 12,5 mm s nízkou relaxáciou
(1570/1770) 634 kg/ks;
■ betonárska výstuž: B500B – 3677 kg/ks, trieda betónu – C55/67;
■ návrhový ohybový moment M Ed = 7625 kNm, návrhová reakcia
v podpere A Ed = 920 kN.
Stĺpy
Väčšina stĺpov vlastnej lisovacej časti je votknutá do masívnych monolitických kalichov. Niektoré sú však zakotvené pomocou skrutkovacích kotiev do monolitických podzemných konštrukcií pre lisovaciu
technológiu. Najviac zaťažené stĺpy v mieste budúceho rozšírenia
haly majú prierez vo votknutí 1,50 x 0,60 m. V smere b = 0,60 m
je ich stabilita zabezpečená oceľovým stužením. Prakticky po celej
ich dĺžke dosahuje stupeň vystuženia 4 %. Vo výrobe boli kvôli
zjednodušeniu formy orientované „na ležato“ – v kontakte s dnom
formy bola ich 1,50 m široká časť. Pre správne rozloženie zaťaženia
bolo kľúčové určenie správnej polohy manipulačných závesov. Kvôli
eliminácii prípadných problémov bol spracovaný pomerne podrobný
predpis pre správnu manipuláciu stĺpov vo všetkých fázach od výroby
až po montáž na stavbe.
Parametre najťažšieho stĺpa sú nasledovné:
■ dĺžka – 24,18 m, objem – 16,9 m3, hmotnosť – 44,1 t;
■ betonárska výstuž – B500B – 6405 kg/ks, trieda betónu – C50/60;
■ návrhové ohybové momenty M Edh = 2550 kNm, M Edb = 80 až
150 kNm;
■ návrhová tlaková sila N Ed = 5300 kN.
Výroba
Vo výrobe je samozrejmosťou zvládnutie ukladania nadrozmerných
a ťažkých armokošov a zároveň ich koordinácia s početnými kovaniami opatrenými masívnym kotvami. Rovnako samozrejmé je
zabezpečenie optimálnej plasticity betónovej zmesi pri minimalizácii
množstva vody tak, aby betón bezpečne zaplnil všetky časti debnenia a zároveň boli dosahované maximálne nárasty pevnosti betónu
počas jeho tvrdnutia.
Nosnosti žeriavov mali len malú rezervu. Najkritickejšou časťou
procesu preto bolo zdvihnutie stĺpov z formy pomocou štyroch
manipulačných závesov.
Preprava
Preprava bola limitovaná hlavne rozmermi a vysokým umiestnením
ťažiska väzníkov. V tomto boli oveľa menej kritické stĺpy, ktoré sa
prepravovali v rovnakej polohe, ako sa vyrábali. Preprava sa realizovala
špeciálnymi návesmi za prítomnosti sprievodných vozidiel. Väzníky
sa kvôli minimalizovaniu dopravných obmedzení a maximálnej
bezpečnosti ostatných účastníkov cestnej premávky prepravovali
výlučne v noci.
stavebnictví 03/13
25
▲ Obr. 4. Hotový stĺp vybratý z formy
Montáž
▲ Obr. 3. Výstuž stĺpa pripravená do formy
Kritickou fázou montáže bolo otočenie stĺpov z polohy „na ležato“ o 90°
do polohy „na hranu“, kedy boli uložené do špeciálnych prípravkov – „kolísok“. Stĺpy boli v „kolískach“ otáčané pomocou ďalšej štvorice manipulačných závesov a následne boli zdvihnuté do zvislej polohy. Túto náročnú
manipuláciu vykonávala dvojica autožeriavov s nosnosťou po 200 t a 100 t.
Na zdvíhanie samotných väzníkov postačovala dvojica autožeriavov
s nosnosťou po 100 t. Oproti manipulácii stĺpov to bol viac-menej rutinný
postup.
Záver
▲ Obr. 5. Výstuž väzníka v oblasti otvoru
▼ Obr. 6. Celá výstuž väzníka a hotový väzník
Poďakovanie patrí všetkým spolupracovníkom, ktorí sa zúčastňovali na
jednotlivých etapách realizácie týchto náročných prvkov – od technickoekonomickej prípravy kontraktu cez prípravu foriem, kreslenie výrobnej
dokumentácie, výrobu až po prepravu a montáž. Poďakovanie patrí
kolegom aj za poskytnutie fotodokumentácie.
Rovnako treba oceniť aj projektantov, ktorí spracovávali realizačnú dolumentáciu časti statika prefabrikátov pre investora. Nie je zvykom, aby
dodávateľ stavby dostal k dispozícii natoľko precízne vypracovaný návrh
vrátane všetkých tvarov, montážnych detailov a statických výpočtov.
U veľkej časti prvkov stačilo na poskytnuté tvary dokresliť manipulačné
závesy, spraviť len drobné zmeny v niektorých ďalších zabudovaných
prvkoch a následne nakresliť výkres výstuže.
Úspech pri realizácii takéhoto rozsiahleho a náročného projektu je podmienený nielen mnohoročným praktickými skúsenosťami všetkých zúčastnených v oblasti prefabrikácie, ale aj ochotou promptne riešiť vzniknuté
problémy. Aj vďaka tomu boli projektové a realizačné chyby redukované
na „podprahové“ minimum. ■
Základné údaje o stavbe
Investor: Volkswagen Slovakia a.s.
Statika spodnej stavby: Assman Beraten + Planen GmBH, Nemecko
Statika hornej stavby: BF Partners, Slovensko
26
stavebnictví 03/13
▲ Obr. 8. Stĺp je v „kolískach“ otočený z polohy „na ležato“ do polohy „na
hranu“ a pripravuje sa na zdvihnutie do zvislej polohy
▲ Obr. 7. Stĺp vo výrobnom závode pripravený na prepravu
Generálny dodávateľ stavebnej časti:
ZIPP Bratislava, spol. s r.o.
Zadanie zákazky: 12/2011
Zahájenie výstavby: 01/2012
Zahájenie montáže technológie:
09/2012
Stavebné uzatvorenie budovy:
10/2012
Ukončenie výstavby a montáže technológie:
10/2013
Spustenie skúšobnej výroby:
12/2013
Použitá literatúra:
[1]STN EN 1992-1-1: Navrhovanie betónových konštrukcií. Časť 1-1:
Všeobecné pravidlá a pravidlá pre pozemné stavby. Bratislava, 2006.
▲ Obr. 9. Pohľad na kompletne namontovaný koncový úsek výrobnej časti
▼ Obr. 10. Celkový pohľad na výrobnú časť počas montáže. Vpravo dolu sú
stĺpy zakotvené pomocou skrutkovacích kotiev. Vpravo hore sú žeriavové
konzoly pre budúce rozšírenie haly.
english synopsis
Experience in Using Outsize Prefabs
in the Construction of Large-Span Buildings
The article describes the experience obtained during all stages
of construction of the VW Slovakia moulding plant in Devínská
Nová Ves using outsize elements – columns and girders. It means
including transport, which was mainly limited by the size and
location of the centre of gravity of the girders, and assembly.
klíčová slova:
halové stavby, velkorozponové vazníky, velkorozponové sloupy
keywords:
large-span buildings, large-span girders, large-span columns
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Štefan Gramblička, PhD.,
Stavebná fakulta, STU v Bratislave, katedra betónových
konštrukcií a mostov
inzerce
Certifikační orgán CQS:
Vydává celosvětově uznávaný
certifikát IQNet
Je akreditovaným certifikačním
orgánem pro certifikaci systémů
managementu ve všech odvětvích
průmyslu a služeb podle:
ISO 9001
ISO 14001
OHSAS 18001
ISO/IEC 27001
ISO/IEC 20000-1
ISO 50001
ISO/TS 16949
IRIS
HACCP
ISO 22000
ISO 3834-2
ISO 13485
SA8000
BSCI
IQNet SR 10
SJ-PK
www.cqs.cz
Pod Lisem 129, 171 02 Praha 8 – Troja
stavebnictví 03/13
27
nosné konstrukce staveb
text Jaroslav Vácha | grafické podklady archiv Excon, a.s.
Historický vývoj tenkostěnných
ocelových konstrukcí
Ing. Jaroslav Vácha
Absolvent Stavební fakulty ČVUT
Praha, obor konstrukce a dopravní
stavby (1984). Specialista na navrhování atypických nosných ocelových
konstrukcí, tenkostěnných konstrukcí,
požární odolnost a řešení havarijních
stavů ocelových konstrukcí. Autorizovaný inženýr pro statiku a dynamiku
staveb.
E-mail: [email protected],
[email protected]
Při zmínce o tenkostěnných konstrukcích si
většinou vybavíme moderní konstrukce, jejichž vývoj a použití je otázkou posledních desetiletí. Ve skutečnosti však jsou tenkostěnné
plošné prvky používány již téměř dvě století
a tenkostěnné tyčové prvky déle než století
jedno.
Dle definice současné evropské normy jsou do kategorie tenkostěnných ocelových konstrukcí zařazeny prvky a plošné profily vytvarované za studena a materiálem pro toto tvarování jsou povlečené nebo
holé za tepla nebo za studena válcované nebo vylisované plechy
či pásy s tloušťkou menší než 3 mm. V dřívějších předpisech se
pohybovala hraniční tloušťka pro tenkostěnné konstrukce v rozmezí
mezi 4 až 6 mm. Pro tenkostěnné konstrukce je však důležitějším
rozlišovacím kritériem tvarování za studena, které specifickým způsobem mění materiálové charakteristiky.
Vývoj metalurgie
Tenkostěnné plošné i tyčové prvky jsou vyráběny z kovových materiálů, především z oceli. Pro rozvoj železných a poté ocelových konstrukcí
je důležitý způsob výroby základního materiálu pro tyto konstrukce.
Většina kovových materiálů se získává z rud jejich chemickou a tepelnou úpravou. Železo se v přírodním stavu vyskytuje pouze jako tzv.
meteorické železo kosmického původu, což byla také první forma
železa, kterou lidstvo využívalo. Nejstarší železné předměty, které se
vyráběly již tavením rud, pocházejí z období 2000–3000 let př. n. l.
Metalurgie jiných kovů je ještě starší. Vyrobené železo bylo houbovité, znečištěné struskou a dále se zušlechťovalo kováním. Od 12. až
13. století se kromě železa začala používat i litina, dříve považovaná za
odpad při výrobě kujného železa. Původní pece krbového tvaru vyhřívané dřevěným uhlím se koncem středověku zvětšovaly na šachtové
pece a vodní pohon dmýchadel umožnil zvýšit teplotu.
Významný posun ve zpracování železných rud nastal na konci
18. století, kdy bylo dřevěné uhlí nahrazeno koksem, který je považován
28
stavebnictví 03/13
za jeden z hlavních faktorů průmyslové revoluce. Výroba železa
probíhala již ve vysokých pecích.
Produktem výroby ve vysoké peci je surové železo s vysokým obsahem uhlíku, které poté slouží jednak k výrobě litiny a jednak k výrobě
oceli. Litina má vyšší obsah uhlíku, je tvrdá, křehká a má v tahu výrazně nižší únosnost než v tlaku. V oboru tenkostěnných konstrukcí
se nepoužívá. Pro výrobu oceli je důležitý rok 1784, kdy Henry Cort
užil tzv. pudlovací pece k výrobě svářkové oceli. Svářková ocel se
poté k výrobě ocelových konstrukcí užívala až do konce 19. století.
Dalším důležitým mezníkem ve výrobě oceli je rok 1855, kdy Henry
Bessemer upravil výrobní postup zavedením konvertoru. Výsledkem
této inovace je plávková ocel, která má oproti svářkové oceli stejné
vlastnosti ve všech směrech. S plávkovou ocelí se ve stavebních
konstrukcích setkáváme od konce 19. století. Další inovace výrobního
postupu již z hlediska základních vlastností oceli nebyly tak významné
a byly vedeny snahou o zvýšení ekonomičnosti výroby.
Využití kovů ve stavebnictví
před obdobím průmyslové revoluce
Po dlouhé období užití kovů ve stavebnictví až do začátku průmyslové
revoluce nebyly výrobky z nich využívány jako nosné konstrukce.
Používaly se pouze jako doplňující prvky staveb. Příkladem může
být spojování kamenných kvádrů železnými skobami zalitými olovem
do vysekaných otvorů, kleštiny stahující klenby, různé kování dveří,
mříže do oken a vrat apod. Samostatnou skupinu tvoří kovové krytiny
většinou z mědi, případně také z olova nebo železa. Kovové desky
však ještě nebyly válcovány, ale tepány. Jednalo se vždy pouze
o krytinu bez samostatné nosné funkce. Kovové desky se musely
aplikovat na plošnou nosnou konstrukci střechy, jež byla většinou
ze dřeva. Příkladem takové střechy je Letohrádek královny Anny na
Pražském hradě z poloviny 16. století, na jejíž měděné krytině jsou
vidět staré plechové desky nestejného formátu.
První nosné konstrukce z kovu
První nosné konstrukce celé z kovu se objevují koncem 18. století a použitým materiálem byla litina. První konstrukcí se stal most přes řeku
Severn v Coalbrookdale v Anglii z roku 1779. První pozemní konstrukcí
z litiny a železa byl skelet přádelny v Ditherington u Shrewsbury v Anglii
z roku 1796. Obě konstrukce jsou nyní technickými památkami (obr. 1, 2).
▲ Obr. 1. Most přes řeku Severn v Anglii z roku 1779
▲ Obr. 2. Skelet přádelny v Anglii z roku 1796
První aplikace tenkostěnných
konstrukcí v 19. století
Prvním tenkostěnným prvkem užitým jako nosná část stavební konstrukce
byl vlnitý plech. První zmínka o vlnitém plechu se datuje do 5. století př. n. l.,
kdy byl vytepán z bronzu do formy. Skutečné použití vlnitých plechů
však souvisí s rozvojem používání kovů na začátku 18. století. Za autora
železných vlnitých plechů je považován Henry Robinson Palmer, který
obdržel patent v roce 1829 a vlnité plechy použil pro zastřešení skladu
v londýnských docích. Palmer byl současně jedním ze tří zakladatelů Institution of Civil Engineers (ICE) v roce 1818. Návrh vlnitého plechu souvisel
s požadavkem na lehkou plechovou samonosnou krytinu, protože hladký
tenký plech nemá dostatečnou tuhost a systém výztuh je výrobně náročnější než vhodně tvarovaný plech. Palmer však svůj patent záhy prodal do
podnikatelského prostředí. Podmínkou výroby tenkých plechů byl rozvoj
technologie válcování. První parní válcovna byla v Anglii postavena v roce
1783. První vlnité plechy se nevyráběly z oceli, ale z kujného železa, které
má z hlediska protikorozních vlastností vyšší odolnost než ocel. Přesto je
▲ Obr. 3. Historický ruční
lis na vlnité plechy
většiny staveb byla ze dřeva, v některých případech se však
i ze železa nebo oceli. Vnější střešní i stěnový plášť byl z vlnitých plechů, vnitřní plášť většinou z palubek. Vlnité plechy
se připojovaly hřebíky nebo hákovými šrouby. Na obr. 5 – 8
je několik ukázek takových budov, z nichž mnohé slouží až do
současnosti původnímu účelu.
▲ Obr. 5. Kostel v Cuxtonu (Anglie) z roku
1897
▲ Obr. 6. Interiér kostela
v Cuxtonu
▲ Obr. 4. Moderní válcovací linka
pro další rozvoj využití tenkostěnných prvků rozhodující vynález procesu
pozinkování železných a ocelových plechů, který patentoval v roce 1837
Stanislaus Sorel. První stavby se střešním a stěnovým pláštěm z vlnitých
plechů vznikají již ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století.
Je zajímavé, že doba prvního použití vlnitých plechů odpovídá i době
objevu minerální vlny, která byla poprvé vyrobena v roce 1840 Edwardem
Parrym. K vzájemnému širšímu užití obou materiálů, tj. spojení tepelné
izolace a tenkostěnné konstrukce, dochází až o sto let později.
Velký rozvoj v použití vlnitých plechů je spjat se zlatými horečkami v USA a Austrálii, které vypukly na začátku padesátých
let 19. století. Vyráběly se typové budovy s důrazem na levnou
dopravu a realizaci, s pláštěm z pozinkovaných vlnitých plechů.
Nejzajímavější z nich byly modlitebny a kostely. Vyráběly se
hromadně, jak o tom svědčí reklamní plakáty výrobců, ve kterých inzerují minimální jednotkové ceny na jedno místo, jež se
pohybovaly na hranici několika liber. Další skupinou podobných
budov byly obytné domy různých velikostí. Nosná konstrukce
▲ Obr. 7. Kostel v Kilburnu (Anglie) z roku 1862
zvenku
▲ Obr. 8. Detail
kostela v Kilburnu
Vývoj tenkostěnných konstrukcí
v první polovině 20. století
Po celý zbytek 19. a počátek 20. století je vlnitý plech rozhodujícím
plošným prvkem v oboru tenkostěnných ocelových konstrukcí. Aplikace tyčových tenkostěnných prvků jako nosné části stavebních
konstrukcí nebyla ještě v tomto období podrobněji rozpracována.
Uplatnění vlnitých plechů souvisí s rozvojem užívání nejprve svářkové
a postupně plávkové oceli na nosné konstrukce především průmyslových budov a budov dopravní infrastruktury, u kterých se lehká
krytina na rozpětí až 3 m těšila velké oblibě. Používala se nejenom jako
rovný prvek, oblíbené bylo i zakružování vlnitých plechů podle tvaru
střechy a postupně se začaly používat také jako samonosné oblouky.
▼ Obr. 9. Příčná vazba strojovny v Bernu z roku 1914 se střechou z vlnitých plechů
stavebnictví 03/13
29
▲ Obr. 10 a 11. Ukázky z přednášky prof. Kloknera z roku 1921 k obloukům z vlnitých plechů
V tomto období se pro navrhování nosných konstrukcí začaly v praxi
uplatňovat výpočetní postupy podložené teoretickými pracemi v oblasti
stavebné mechaniky pro ověření statické únosnosti, a to především pro
„silnostěnné“ konstrukce. Pro navrhování prvků opláštění sloužily tabulky únosnosti vydávané jednotlivými dodavateli, což je praxe u plošných
tenkostěnných profilů používaná až do současnosti. Únosnosti byly stanoveny na základě praktických zkušeností, nikoliv na základě teoretických
studií. Na obr. 9–11 jsou příklady z projektové praxe užití vlnitých profilů
z počátku 20. století.
Během první světové války bylo používání rovných i obloukových vlnitých plechů velmi rozšířeno pro rychle montovatelné budovy včetně
dočasných úkrytů. Po skončení války se do vedoucího postavení v oboru
dostávají Spojené státy americké, kde se postupně začínají uplatňovat
i tenkostěnné tyčové prvky. Významnou dochovanou památkou na tyto
začátky je budova Virginia Baptist Hospital z roku 1925 v Lynchburgu ve
Virginii. V budově s klasickými zděnými svislými konstrukcemi byly jako
nosné prvky podlah užity dvojice tenkostěnných průřezů ve tvaru U zády
k sobě. Při rekonstrukci po osmdesáti letech provozu byly shledány nadále
plně funkční a byly v konstrukci jako nosné prvky ponechány. Ve třicátých
letech se začínají tenkostěnné tyčové prvky využívat jako nosné prvky
obytných budov. Stěnový plášť tvořily sádrokartonové desky, dřevěné
desky nebo ocelové tenkostěnné plošné prvky. Ambiciózní plán využití
tohoto konstrukčního systému byl představen v roce 1933 na světové
výstavě v Chicagu především jako způsob hromadné výroby rodinných
domů budoucnosti. I přes velký zájem veřejnosti systém příliš komerčně
úspěšný nebyl a do konce třicátých let bylo realizováno jen několik tisíc
budov. Na obr. 12 a 13 je rodinný dům s ocelovou kostrou, který byl
▲ Obr. 12. a 13. Rodinný dům s ocelovou kostrou během výstavby roku 1933
a v současnosti
původně opláštěn deskami podobnými sádrokartonu. Další velkou novinkou výstavy z roku 1933 se stal první kovový střešní panel od firmy Armco
Steel Corporation. Pro připojování stěnových prvků do tenkostěnných
průřezů se začínají používat kalené hřeby, které jsou schopny proniknout
tenkou ocelovou stěnou. Do stejného období spadají také počátky širšího
využití tepelných izolací na bázi minerální vlny.
30
stavebnictví 03/13
Rozmach užití tenkostěnných
konstrukcí po druhé světové válce
Tenkostěnné konstrukce se od „silnostěnných“ liší především lokálním
boulením, které významně snižuje únosnosti prvků namáhaných tlakem
a ohybem i smykem. Jedná se však o teoreticky náročnou problematiku
a její výzkumy začínají až koncem třicátých let. Od roku 1939 se tenkostěnnými konstrukcemi zabýval tým vedený profesorem Georgem
Wintrem na Cornellské univerzitě. Vědecké poznatky získané šestiletým
výzkumem vyústily ve vydání prvního předpisu AISI pro tenkostěnné za
studena tvarované konstrukce v roce 1946. Tento předpis se již zabýval
kritérii návrhu s vlivem lokálního boulení, které bylo vyjádřeno zmenšením
průřezových charakteristik vlivem efektivních šířek boulících částí stěn.
Přepis se dále zabýval konstrukčními zásadami a řešením detailů připojení.
I když se první vydání předpisu zaměřilo v omezeném rozsahu pouze na
nejběžnější aplikace, i tak znamenalo průlom v získání jednotných odborných informací potřebných k rozšíření tenkostěnných konstrukcí do praxe.
Tento první předpis na světě převzaly i jiné státy. Některé především
mimoevropské země převzaly normu bez úprav, evropské státy naopak
s úpravami na základě vlastních výzkumů probíhajících koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let. V Evropě hrály vedoucí roli Francie,
Velká Británie a později Německo. Nástup využití tenkostěnných profilů
byl vyvolán poválečnou konjunkturou v USA a rozvojem stavebnictví
v souvislosti s nutností poválečné obnovy v Evropě.
Od padesátých let v USA a od šedesátých let v Evropě se hromadně
vyrábějí trapézové plechy, které nahrazují starší vlnité plechy. Jsou vyráběny válcováním z nekonečného pásu pozinkovaného plechu. Sortiment
trapézových plechů se u jednotlivých výrobců rozšiřuje směrem k vyšším
vlnám a k použití vyztužení ve stojinách a širokých pásech ke zmenšení
negativního vlivu boulení. Kromě hromadné výroby válcovaných prvků
se vyrábí široký sortiment ohýbaných nebo lisovaných prvků. Tento
způsob výroby je vhodný pro menší série především tyčových prvků
s vysokou variabilitou tvaru. Typickým příkladem užití tenkostěnných
konstrukcí s tyčovými i plošnými prvky jsou ocelové domy, které se např.
ve Francii začaly stavět již od roku 1945. Nosná konstrukce je z tyčových
tenkostěnných prvků, plášť z plošných prvků. Na spojování jednotlivých
prvků se používalo svařování, různé systémy zaklapnutí speciálně tvarovaných prvků do sebe, šroubování metrickými šrouby a také šroubování
samořeznými šrouby, které se předvrtávají. Typický ocelový dům systému
Domofer je na obr. 14 a 15. S podobným systémem plechových domů
experimentoval v tuzemsku profesor Janů.
Vývoj ve světě dále pokračoval zavedením pozinkovaných pásů s povrchovou úpravou, která snese tváření za studena na válcovací lince.
▲ Obr. 14 a 15. Ocelový obytný dům systému Domofer a sídliště typových domů
Druhou významnou inovací je první užití samovrtných šroubů v polovině
šedesátých let, které významně zjednodušuje a zrychluje spojování
tenkostěnných prvků spojením dvou operací – tj. vrtání a šroubování, do
operace jediné. Postupně se vyrábějí trapézové plechy o výšce vlny až
200 mm, které umožňují použít trapézové plechy až na rozpětí kolem 8 m,
což vede k použití bezvaznicových soustav. Z plošných prvků je významné zahájení výroby stěnových kazet, které stejně jako velkorozponové
trapézové plechy umožňují provádět stěnový plášť bez použití paždíků
na vzdálenost sloupů ve standardních modulech. Kromě plošných prvků
jsou hromadně vyráběny válcované tenkostěnné profily tvaru Z, C nebo
U, které se používají jako vaznice a paždíky. Technologie hromadné výroby
a optimalizovaný statický návrh využívající spolupůsobení tenkostěnných
Z, C nebo U profilů s tenkostěnným pláštěm umožnily zlevnit tyto systémy
proti analogickým „silnostěnným“ profilům až o 40 %.
Samostatnou skupinu tenkostěnných konstrukcí tvoří sendvičové panely
vyrobené jako kompaktní celek dvou tvarovaných plechů s napevno připojenou tepelnou izolací mezi nimi. Tepelná izolace může být z minerálních
vláken, z polyuretanu nebo polystyrenu. Hromadně se tyto prvky vyrábějí
od poloviny sedmdesátých let.
Tenkostěnné konstrukce
v poválečném Československu
Výroba a využití tenkostěnných prvků po druhé světové válce byly v tuzemsku proti světu a Evropě opožděny především z důvodu nedostatku
oceli, jejíž použití ve stavebnictví bylo limitováno. Proto se i na střešní pláště průmyslových budov používaly těžké desky na bázi hutných nebo lehčených betonů a podobných materiálů, v lepším případě pak vlnitých plechů
s nabetonováním. Vlastní hmotnost těchto plášťů činila 100 až 150 kg/m2
a navíc se projevoval negativní vliv mokrých procesů na stavbě. Vyvinutí
lehčího pláště bylo sice dlouhou dobu požadováno, skutečně však byl
vyvinut až v roce 1964 jako střešní plechový panel vysoký 70 mm z plechu tl. 1 mm, který se k nosné konstrukci připojoval přivařením a tvarově
připomínal jednu vlnu trapézového plechu. Významným mezníkem bylo
zahájení výroby trapézových plechů ve Východoslovenských železárnách
na počátku sedmdesátých let. Plechy VSŽ se standardně válcovaly z pozinkovaných pásů z oceli řady 37 a výška vlny byla od 30 do 100 mm.
Tento sortiment pokryl potřeby stěnových a střešních trapézových plechů
do cca 3–4 m rozpětí. Z tenkostěnných ohýbaných tyčových prvků bylo
sestaveno několik typů hromadně vyráběných hal. Pozinkované válcované tyčové prvky ani velkoplošné sendvičové panely se v tuzemsku
až do konce osmdesátých let nevyráběly.
Zatímco v oblasti výroby a použití tenkostěnných plošných a tyčových
prvků jsme za vyspělými zeměmi zaostávali, na poli teoretickém byla
situace příznivější. Na vypracování normy pro navrhování tenkostěnných
ocelových konstrukcí se pracovalo už v šedesátých letech a výsledkem
byl moderní předpis, který jako jeden z prvních uplatnil v teorii tenkostěnných konstrukcí navrhování
podle metodiky mezních stavů. Za
všechny specialisty pro tento obor
je nutné uvést alespoň dvě jména
odborníků, kteří se o rozvoj teorie
tenkostěnných konstrukcí v tuzemsku nejvíce zasloužili, a to profesor
Škaloud a profesor Studnička. Konec
osmdesátých let pak znamenal ▲ Obr. 16. Balík plechů VSŽ
▲ Obr. 17. Opláštění elektrárny Prunéřov II
nejen významný zlom v politické rovině, ale po technické stránce otevřel
možnost využívat nejmodernější poznatky a produkty i v oboru tenkostěnných konstrukcí. Na obr. 16 je vidět balík plechů VSŽ a ukázka opláštění
z počátku osmdesátých let. Pojem plechy VSŽ v ČR až do současnosti
představuje synonymum pro tenkostěnné plošné prvky. ■
Použitá literatura:
[1]Klokner, F.: Železné stavby pozemní – tabulky a Železné stavby pozemní podle přednášek Ing. Františka Kloknera, nákladem posluchačů
inženýrství a ústřední komise pro vydávání přednášek na Vysokém
učení technickém v Praze, 1922.
[2]Válcovní programy, Prodejna sdružení československých železáren a.s.,
Praha, 1927.
[3]Faltus, F.: Ocelové konstrukce pozemního stavitelství, Státní nakladatelství učebnic, Praha, 1951.
[4]Škaloud, M.: Francouzské tenkostěnné ocelové konstrukce z profilů
tvarovaných za studena, Inženýrské stavby 7/1960.
[5]Škaloud, M.: Tenkostěnné ocelové konstrukce z profilů tvarovaných
za studena, SNTL Praha, 1963.
[6] Studnička, J.: Ocelové konstrukce I, Vydavatelství ČVUT v Praze, 1996.
[7] Allen, D.: History of cold formed steel, Structure magazine 11/2006.
english synopsis
Historical Development of Thin-Walled Steel
Structures
Thin-walled area elements have been used for nearly two
centuries now and thin-walled bar elements for more than
a century. The article focuses on the development of thin-walled
steel structures from the start of iron metallurgy up to their
utilization after the World War II.
klíčová slova:
tenkostěnné ocelové konstrukce, metalurgie železa
keywords:
thin-walled steel structures, iron metallurgy
odborné posouzení článku:
Ing. Michael Trnka, CSc.,
autorizovaný inženýr v oborech statika a dynamika stavebních konstrukcí a mosty a inženýrské konstrukce
stavebnictví 03/13
31
nosné konstrukce staveb
text Miloš Lebr | grafické podklady archiv Kovové profily, spol. s r.o.
Současnost a perspektiva
tenkostěnných ocelových konstrukcí
Ing. Miloš Lebr, CSc.
Absolvent Stavební fakulty ČVUT
v Praze, obor konstrukce a dopravní
stavby (1980), a doktorandského studia na katedře ocelových konstrukcí
(1984). V letech 1984–1992 byl
vedoucím konstrukce v montážním
závodě Českých radiokomunikací,
od 1992 doposud působí jako vedoucí technického oddělení firmy Kovové
profily, spol. s r.o.
E-mail: m
[email protected],
[email protected]
Tento článek navazuje na historický pohled na
tenkostěnné konstrukce a mapuje období od
roku 1989 až po nejnovější trendy oboru. Zabývá
se tenkostěnnými profily vyráběnými tvářením
za studena ze svitků pozinkovaných ocelových
plechů, především podélným dělením, válcováním a ohýbáním. Výroba a použití těchto profilů zaznamenávají v posledních dvaceti letech
obrovský rozvoj nejen sortimentem, povrchovými úpravami, ale především formou distribuce
profilů a konstrukčních celků na stavby.
▲ Obr. 1. Dodávka vysokých trapézových plechů
Sortiment
Připomeňme si nejprve, jak se změnil sortiment a provedení tenkostěnných profilů. V tuzemsku jsme měli ještě z dob Československa
zkušenosti především s trapézovými plechy, známými VSŽ profily.
Jejich zásadní omezení, dané výrobní technologií válcování a především pozinkování svitků plechu do max. šířky 1000 mm, limitovalo
šířku profilu na 600 mm, ale především maximální výšku vln. Mohly
se tak použít jako krytina nebo opláštění stěn pouze na vaznicích
nebo paždících.
Teprve nové válcovací a zinkovací linky v Evropě otevřely počátkem osmdesátých let minulého století cestu plošným profilům vyšších generací
a hlavně vysokým vlnám trapézových plechů. Obor tenkostěnných konstrukcí vděčí za svůj rozvoj také automobilovému průmyslu, který přešel
na široké svitky plechů a později také na jejich úpravu pozinkováním. Pro
stavební profily nyní běžné šířky svitků 1250 a 1500 mm dovolují pokrýt
škálu vln trapézových plechů od 8 do 200 mm. Teprve svitky šířky 1500
mm, jako základ pro vysoké trapézové plechy představující objemem výroby hlavní sortiment, vytvořily samostatný obor samonosných střešních
plášťů na velká rozpětí 6,0 až 8,0 m. Eurokód pro zatížení sněhem a různé
oblasti závějí a návějí na střeše přinesl nutnost používat pro optimální
návrh střechy dvě i více tlouštěk plechu stejné vlny.
32
stavebnictví 03/13
▲ Obr. 2. Montáž samonosného trapézového oblouku
Rozvoj technologií tvarování – profilování plechu za studena – rozšířil
plošné výrobky o nosné samonosné stěnové C-kazety, kde se ustálila
výška na 600 mm a šířky se postupně zvyšují s ohledem na tepelně-technické i statické požadavky v řadě 100, 110, 120, 130, 145,
150, 160, 180, 200, 220 až 240 mm. Speciální profily s rybinovou
(samosvěrnou) vlnou nebo dodatečným příčným profilováním vln ke
zvýšení soudržnosti s betonem se navrhují pro spřažené plechobetonové konstrukce.
Speciální technologií se vyrábějí zakružované trapézové plechy, jež
složenou konstrukcí ze dvou profilů výšky 106 mm a tuhé spojky
dokáží vytvořit samonosnou obloukovou střechu až na rozpětí 18 m.
Nové výrobní technologie vypěnění polyuretanové pěny nebo vkládání
desek minerální vlny kontinuálně mezi dva nekonečné pásy jemně
profilovaného plechu rozběhly obor lehkých sendvičových panelů,
jež zcela změnily pláště budov ze sedmdesátých až osmdesátých let
minulého století.
▲ Obr. 3. Tenkostěnné Z vaznice (zdroj: archiv Voestalpine PROFILFORM s.r.o.)
Celou samostatnou skupinu produktů vytvořily tenkostěnné
vaznice a paždíky tvarů Z, C, U, σ, jejichž linková výroba včetně
ražení otvorů pro šroubování a celého sortimentu doplňkových
prvků z nich vytvořily stavebnici, s možností optimalizovat je podle
potřeby návrhu volbou tloušťky plechu a statického systému pro
různá zatížení i rozpětí.
Nejsilnější profily, patřící do skupiny tenkostěnných, jsou svařované
I nosníky s vlnitou stojinou tloušťky 2,0; 2,5 a 3,0 mm, které dokážou
s úsporou materiálu ve stojině nahradit plnostěnné nebo příhradové
nosíky na rozpětí 30–45 m. Jejich masívnější použití však v tuzemsku
nenastalo – je totiž podmíněno projektovou přípravou již od úvodních
částí návrhu a v současnosti je spíše vytlačují betonové vazníky na
velká rozpětí, které mají i vyšší požární odolnost.
Souběžně s rozvojem technologií tvarování za studena se rozvíjely
i metalurgické vlastnosti plechu, kdy bylo nutno skloubit vzájemně
protichůdné parametry: zvyšování meze kluzu oceli a tím jeho pevnost proti tažnosti. Postupně se materiálové charakteristiky ocelí
ve svitku pro výrobu většiny nosných trapézových plechů zvyšovaly
a ustálily na oceli třídy S320. U tenkostěnných vaznic pokračuje
zvyšování ještě dále: S320 – S350 – S390, v současnosti až S450.
Významným rozvojem prošel spojovací materiál pro tenkostěnné
profily a sendvičové panely. I díky němu se celý obor tenkostěnných
konstrukcí posunul dál. Vzpomeňme na kotvení trapézových plechů
k válcovaným profilům pomocí háčků se závitem a matkou! Současné
samovrtné šrouby s přesně vyladěnou vrtací kapacitou vrtáčku pro
danou tloušťku materiálu, závitotvorné šrouby do betonu nebo šrouby
pro sendvičové panely s dvojím závitem (odlišným ke kotvení a pod
hlavou šroubu) jsou důkazem toho, jak je v technice možné posunout
za dobu dvaceti let vývoj dopředu.
▲ Obr. 4. Rozměrová řada nosníků s vlnitou stojinou
▼ Obr. 5. Automatické svařování vlnité stojiny
Povrchová úprava
Zásadním kvalitativním rozvojem prochází za uplynulé období povrchová úprava plechů, především pro plošné profily. S požadavkem
barevného polakování – povlaků svitků – se nejprve muselo vyřešit
zjemnění květu žárového zinku na povrchu, ještě dobře známého
z původních VSŽ profilů nebo pozinkovaných tabulí plechu pro klempířské výrobky. Vrstva zinku na plechu s organickým povlakem se
definovala ve standardu na hodnotu 275 g/m2. Toho se ovšem v poslední době vzhledem k ekonomickému tlaku v některých zemích,
jež nemají tabelovány hodnoty v normě ČSN EN 508-1, s výhodou
nedosahuje. Kromě žárového zinku značeného (Z) se používají v současnosti i další, kvalitativně vyšší druhy pokovení.
stavebnictví 03/13
33
▲ Obr. 6. Požár na skutečné budově s lehkým obvodovým pláštěm (LOP)
■ Povlak slitiny zinek – hliník (ZA) – 255 g/m2, obchodně označovaný
jako Galvalloy ®, s 95 % zinku a 5 % hliníku. Používá se především
pod nejkvalitnější organické povlaky Colorcoat Prisma® a Colorcoat
HPS200 ® Ultra.
■ Povlak hliník – zinek (AZ) – známý pod názvem Aluzinek s hodnotami 55 % hliníku, 1,6 % křemíku a 43 % zinku – 150 g/m2.
■ Povlak ZM, složením Zn + 1–2 % Mg + 1–2 % Al, plošné hmotnosti 120–140 g/m2 s obchodními názvy Stroncoat ®, MagiZinc ®
(podle výrobce).
První dvě uvedené povrchové úpravy představují průměrnou tloušťku
vrstvy na každé straně ocelového jádra 20 µm, zatímco nejnovější
povlak ZM s ještě větší odolností proti atmosférické korozi, ba dokonce mnohonásobně lepší ochranou na střižné hraně než klasický
Z275 má tloušťku vrstvy jen 10 µm. Jeho poloviční spotřeba zinku
znamená nejen ekonomické výhody, ale také příznivý dopad na
surovinové zdroje.
Velkým kvalitativním skokem prošly za posledních cca dvacet let
také organické povlaky na tenkostěnných žárově zinkovaných nebo
jinak pokovených profilech. Toto téma však překračuje obsah tohoto
článku a týká se především fasádních systémů, odkazy na něj jsou
proto v použité literatuře v závěru.
Požární odolnost tenkostěnných konstrukcí
Před zmíněnými dvaceti lety si asi nikdo nepředstavoval, že
na tenkostěnné profily se budou někdy klást požární nároky.
Vývoj však šel jiným směrem. Několik požárů nových hal nebo
nákupních center s lehkým obvodovým pláštěm (LOP) posunulo
požadavky požární ochrany i na tyto konstrukce. Vyplatila se úzká
spolupráce s katedrou ocelových konstrukcí Stavební fakulty
ČVUT v Praze. Série požárních zkoušek samonosných lehkých
střešních nebo stěnových plášťů v požárních zkušebnách dokázala, že tenké plechové nosné prvky se za požáru po určité
době začnou chovat jako membrány a pomáhají tak zachovat
nosnost (R) i celistvost (E ) konstrukce. Zkoušky potvrdily význam
volby typu a počtu kotevních prvků, které dokonale přenesou
membránové síly.
Výzkum chování tenkostěnných plošných profilů za požáru rozšířily
úspěšné požární zkoušky na skutečných budovách (Mokrsko 2008
a projekt COMPFIRE, Veselí 2011). Bylo tak možné vyzkoušet chování
skládaného LOP za požáru na reálné rozpětí 6,0 m, respektive 7,5 m,
což dosavadní zkušební požární pece neumožňují.
Ověřené požární vlastnosti, převedené do protokolů o požární klasifikaci, jsou v současnosti často požadovány. Uplatňují se proto na
většině nových staveb s nosným střešním trapézovým plechem
nebo fasádním LOP.
34
stavebnictví 03/13
▲ Obr. 7. Deformovaná konstrukce po vychladnutí
Navrhování tenkostěnných konstrukcí
a systém dodávek na stavby v současnosti
Specifika statického návrhu tenkostěnného ocelového profilu
v současnosti v podstatě vyčleňuje tento obor z působnosti
generálního projektanta stavby. V projektové dokumentaci tak
bývají uvedeny základní parametry profilů s odkazem, že konkrétní návrh a posouzení provede až vybraný dodavatel ve své
realizační dokumentaci. Souvisí to s několika základními aspekty.
■ Optimální návrh tenkostěnného profilu je velmi pracný a vyžaduje
většinou specializovaný software. Běžné statické tabulky umožní
jen základní posouzení, a to pouze na základní statický model a jen
rovnoměrné zatížení.
■ Početní řešení tenkostěnného profilu poskytuje konzervativní hodnoty únosnosti, proto řada výrobců postoupí svou řadu profilů statickým
zkouškám pro získání příznivějších hodnot. Tím ovšem tyto výsledky
platí jen pro konkrétní profil konkrétního výrobce, takže ostatní zdánlivě
stejné profily (alespoň podle označení) mají jiné hodnoty.
■ S příchodem Eurokódů se výpočet klimatického zatížení na stavby
tak zkomplikoval, že i pro relativně jednoduchou budovu, např. výškově
členěnou nebo na fasádě zalomenou, vyžaduje mnoho zatěžovacích
stavů a pro optimální návrh dává vždy kombinaci několika dimenzí od
jednoho profilu.
■ Silný ekonomický tlak na stavbách nutí generální dodavatele a jejich
subdodavatele zvláště v poslední době hledat stále levnější řešení. Navrhují se tak alternativní systémy ke konstrukcím uvedeným v návrhu
a původně zvolené dimenze profilů se optimalizují až do krajnosti. To
v sobě skrývá jedno nebezpečí: žádný subdodavatel ani jeho statik
nemůže o stavbě mít komplexní přehled. Ke spolupráci s generálním
projektantem dochází jen sporadicky, neboť ten už je většinou „mimo
hru“. Hlavní odpovědnost návrhu a obstarávání základních podkladů
na sebe proto nutně přebírá statik dodavatele.
Většina tenkostěnných profilů se v současnosti dodává na stavby
jako speciální a ucelené zakázky, přímo zkompletované podle výrobní dokumentace. Prakticky neexistuje mezisklad těchto výrobků
nebo polotovarů, protože se vyrábějí vždy podle přesné délkové
specifikace. Moderní dimenzační programy a přesné grafické kreslicí systémy a na ně navazující automatické výrobní linky vyprodukují
staticky maximálně optimalizovaný výrobek s délkovou přesností
i 5 mm, včetně systému vrtání u vaznic a paždíků. Kvalita celku
po smontování pak záleží na přesnosti nosných ocelových nebo
betonových konstrukcí a na dokonalosti jejich montáže. Tyto kroky
se většinou daří skloubit.
Mnohem větší problémy se však v současnosti vyskytují při hektickém a chaotickém organizování procesu výstavby, kdy se původní
projektová dokumentace, pokud je vůbec kompletně zpracována,
▲ Obr. 8. Elektrárna Tušimice – původní stav (zdroj: archiv EXCON, a.s.)
▲ Obr. 9. Elektrárna Tušimice po rekonstrukci (zdroj: archiv EXCON, a.s.)
během výstavby mění, optimalizuje, doplňují se nové dispoziční, zatěžovací, technologické i požární požadavky. Dlouhá výběrová řízení na
jednotlivé subdodávky vedou k tomu, že se teprve v průběhu stavby
rodí její definitivní podoba. Na poslední chvíli se tak hledají řešení
pro „zapomenuté“ nebo kolizní nosné prvky. V průběhu zakázky se
přeskládávají sestavy při změně světlíků, vrat, oken atd.
[4] Vraný, T.: Spolupůsobení trapézových plechů s nenosnými deskami, kandidátská dizertační práce, ČVUT v Praze, 1995.
[5] Němec, L.: Tenkostěnné ocelové vaznice, doktorská dizertační
práce, ČVUT v Praze, 2001.
[6] Čepička, D.: Smykové spolupůsobení plášťů z tenkostěnných
profilů, doktorská dizertační práce, ČVUT v Praze, 2003.
[7] Marek, J.: Trapézové oblouky pro štíhlé stropy, doktorská dizertační
práce, ČVUT v Praze, 2004.
[8] Rosmanit , M.: Ohybová únosnost tenkostěnných vaznic průřezu Z,
doktorská dizertační práce, ČVUT v Praze, 2004.
[9]Ježek, A.: Trapézové plechy působící jako spojité nosíky, doktorská
dizertační práce, ČVUT v Praze, 2009.
[10]Egrtová, J.: Stabilita tenkostěnných Z vaznic v oblasti záporných
momentů, doktorská dizertační práce, ČVUT v Praze, 2011.
[11]Vraný, T.; Szabo, G.; Egrtová, J.: Určení únosnosti stěny z tenkostěnných kazet K120 a K130 při použití distančních šroubů SFS.
Souhrnná výzkumná zpráva, ČVUT v Praze, 2005.
[12]Vraný, T.: Únosnost tenkostěnných kazet typu K120 a K130 s distančními šrouby SFS s vodorovnou pokládkou trapézového plechu.
Výzkumná zpráva, ČVUT v Praze, 2008.
Perspektiva a budoucnost
tenkostěnných konstrukcí
Vývoj tenkostěnných konstrukcí pokračuje. Především se hledají
nové, optimalizované tvary příčného řezu, jež lépe využijí daný materiál a zvětší efektivní průřezové hodnoty. Stále větší význam má pro
každého výrobce možnost podrobit svou výrobkovou řadu statickým
zkouškám. Tento proces je velmi drahý, ovšem přináší znatelné zvýšení
statických parametrů průřezů.
Jistě bude pokračovat i v dalším zvyšování pevnostních parametrů
oceli – meze kluzu. Jisté trendy jsou vidět v současnosti již v progresivních materiálech pro automobilový průmysl. S kvalitnějšími,
tenčími materiály souvisí nutnost vyšší kvality povrchové ochrany
plechů – v tomto případě jistě moderní průmysl organických povlaků
neřekl své poslední slovo.
Stejně, jako jsou v současnosti k dispozici výkonné návrhové programy
pro silnostěnné ocelové konstrukce, na které navazují programy pro
tvorbu dílenské dokumentace, měly by se většího rozšíření dočkat i návrhové programy pro tenkostěnné konstrukce. Je třeba zlepšit především
uživatelský komfort s dalším exportem dat pro výrobní dokumentaci.
Moderní architektura miluje křivky, což nepředstavuje nedosažitelnou
oblast ani pro tenkostěnné konstrukce a prvky. Naopak. Mohou pomoci dotvářet celkový dojem stavby. Vedle nových staveb s výraznou
architekturou je v budoucnu možno nalézt široké pole působnosti pro
tenkostěnné konstrukce v oblasti rekonstrukcí. Spousta stávajících
výrobních budov technologicky dosloužila, ale nosná konstrukce je
stále v pořádku. Z toho důvodu je velmi efektivní nahradit dosluhující
opláštění novým systémem s daleko lepšími tepelně-technickými
parametry, ale i designem. Jako příklad může sloužit i dokončená
rekonstrukce tepelné elektrárny v Tušimicích. ■
Použitá literatura:
[1] Lebr, M.: Novinky v povrchové ochraně tenkostěnných ocelových
profilů, Sborník XII. konference OK, Karlova Studánka, 2010.
[2] Lebr, M.: Úskalí současných prefa konstrukcí ve vazbě na nosné
tenkostěnné ocelové profily, Sborník konference 18. betonářské
dny, Hradec Králové, 2011.
[3] Lebr, M.: Systémy skládaných LOP při větších rozponech a vyšších nárocích na tepelně-technické, požární a akustické vlastnosti,
Sborník konference LOPFAS 2012 a Konstrukce 4, 2012.
english synopsis
The Present and Future Prospects of Thin-Walled
Steel Structures
The article relates to the historical view of thin-walled structures,
mapping the period from 1989 until the latest trends. It deals with
thin-walled sections produced by cold forming from galvanized
steel sheet coils, mainly by longitudinal cutting, rolling and bending.
The production and usage of the sections witnessed a huge rise
in the last 20 years, in terms of the range of products, surface
treatment and primarily form of distribution of the sections and
construction assemblies to the sites.
klíčová slova:
tenkostěnné ocelové konstrukce, povrchové úpravy,
distribuce ocelových profilů
keywords:
thin-walled steel structures, surface treatment, distribution
of steel sections
odborné posouzení článku:
Ing. Michael Trnka, CSc.,
autorizovaný inženýr v oborech statika a dynamika stavebních konstrukcí a mosty a inženýrské konstrukce
stavebnictví 03/13
35
nosné konstrukce staveb
text Petr Kuklík | grafické podklady archiv autora
▲ Obr. 1. Interiér s přiznanou konstrukcí z CLT – pokud je křížem vrstvené dřevo přiznáno, působí velice elegantním dojmem
Budovy z křížem vrstveného dřeva
Doc. Ing. Petr Kuklík, CSc.
Absolvent Stavební fakulty ČVUT
v Praze, na které v současnosti
působí jako pedagog. Autor a spoluautor řady vědeckovýzkumných
a odborných publikací a norem ISO,
EN a ČSN. Člen komisí mezinárodních organizací působících v oboru
dřevěných konstrukcí – CEN, CIB,
COST, ISO, IUFRO, RILEM.
E-mail: [email protected]
Deskové systémy z vrstveného dřeva
V rámci uplatňování koncepce tzv. trvale udržitelné výstavby, která
klade důraz na větší využití materiálů z obnovitelných surovinových
zdrojů, roste zájem více používat dřevo v bytové výstavbě. V souvislosti s tímto trendem se začaly používat deskové konstrukční systémy ze dřeva, které jsou velmi vhodné pro realizaci vícepodlažních
budov. Zemí, jež může být pro ČR vzorem v používání deskových
konstrukčních systémů ze dřeva v bytové výstavbě, je Rakousko.
Na obr. 2 je příklad výstavby vícepodlažní budovy ve Vídni, kde jsou
stěny a stropy z křížem vrstveného dřeva (CLT) použity v kombinaci
se železobetonovou konstrukcí. Ta je mimo jiné vhodná pro umístění
schodišť a výtahů v souladu s požadavky požární bezpečnosti.
▼ Obr. 2. Vícepodlažní budova z křížem vrstveného dřeva CLT a železobetonu
ve Vídni
V současnosti se díky možnostem velkoplošného spojování řeziva začínají kromě lehkých
staveb (angl. LWC – Light Weight Construction,
něm. Holz-Leichtbauweise) stále více opět prosazovat masivní dřevěné stavby (angl. MTC –
Massive Timber Construction, něm. Holz-Massivbauweise), jejichž nosnou konstrukci tvoří
deskové systémy z vrstveného dřeva.
36
stavebnictví 03/13
Deskové prvky z vrstveného dřeva se obecně vyznačují různými
způsoby provedení:
■ ručně sbíjené prvky nebo průmyslově vyráběné lepené prvky;
■ prvky s různým počtem vrstev stejně či křížem orientovaných;
■ prvky s dutinami či bez dutin.
Na obr. 3 je zkušební deskový prvek z vrstveného dřeva, u kterého se
testovaly možnosti jeho opracování pomocí CNC obráběcího stroje.
Bez problémů lze vytvářet otvory, zářezy, frézovat, vrtat, vytvářet
drážky, a to nejen v ortogonálních směrech, ale i podél předem nadefinovaných křivek. Deskový prvek je tak maximálně variabilní a může
splnit náročné architektonické požadavky. Odpadní materiál lze využít
na výrobu energie, podružných konstrukčních prvků či nábytku.
Dutinový panel z vrstveného dřeva na obr. 4 je primárně určen pro
stropní a střešní konstrukce. Tvoří jej trojvrstvé desky o tloušťce
27 mm (na spodu panelu mohou být desky, s ohledem na požární
odolnost, zdvojeny nebo ztrojeny), jež jsou spojeny žebrovým roštem o výšce potřebné pro dosažení požadovaných mechanických
a fyzikálních vlastností. V případě potřeby mohou být dutiny vyplněny libovolnou tepelnou izolací. Pro zvýšení hmotnosti a zlepšení
akustických parametrů lze do dutin uložit drcený vápenec. Prostupy
instalací se řeší jednoduchým obráběním na CNC stroji.
▲ Obr. 3. Možnosti opracování vrstveného dřeva
Rozdíl mezi masivními
a lehkými stavbami ze dřeva
Nejdůležitejším rozdílem mezi stavbami MTC a LWC spočívá
v tom, že u staveb MTC je jasné rozdělení nosné a izolační funkce
jednotlivých vrstev. Pro stavby MTC a LWC se používají také jiné
skupiny materiálů. Zatímco u staveb LWC se využívají prutové prvky
s opláštěním, u staveb MTC to jsou velkoplošné prvky. Další výhodou
staveb MTC je to, že nepotřebují žádné parozábrany a v porovnaní
se stavbami LWC vykazují lepší tepelnou kapacitu.
U staveb MTC se používají masivní, velké prvky, např. z CLT (křížem
vrstveného dřeva, někdy též označované zkratkou X-Lam nebo KLH),
kterému je věnován tento článek. Při použití prvků z CLT se dá při
dodržení pravidel pro jejich spojování dosáhnout vysoké tuhosti
nosné konstrukce.
Křížem vrstvené dřevo
Základním materiálem pro výrobu CLT jsou prkna a fošny z okrajových částí kmene stromu. Tento materiál má za normálních okolností
nízkou cenu, ale zároveň dobré mechanické vlastnosti (pevnost
a tuhost). Šířka jednotlivých prken a fošen se pohybuje od 80 do
240 mm, tloušťka od 10 do 45 mm (závisí na výrobci – někdy až
do 100 mm). Poměr šířky a tloušťky prken a fošen by měl být 4:1.
V současnosti se na výrobu CLT používá jehličnaté dřevo (smrk,
borovice, jedle), v budoucnosti se uvažuje i o použití listnatých
dřevin (akát, buk).
Charakteristickými vlastnostmi jednotlivých prken a fošen je pevnost
v tahu, modul pružnosti a hustota. Na vnější vrstvy CLT se používají
prkna a fošny předepsané třídy pevnosti. Prkna a fošny musí být
spojeny zubovitými spoji. Doporučuje se, aby i prkna a fošny v dalších
vrstvách byly spojeny zubovitými spoji. Na lepení zubovitých spojů
a vzájemné lepení vrstev se musí používat jen předepsaná lepidla.
Běžně se používají fenolická a melamínová lepidla. Podle třídy použití
vyráběného prvku se určuje potřebná vlhkost prken a fošen. V dalším
kroku se prkna a fošny hoblují ze všech čtyř stran. Jejich boční strany
se upravují zkosením či na tzv. pero a drážku.
▲ Obr. 4. Dutinový stropní panel z vrstveného dřeva
Zubovité spoje musí být provedeny podle ČSN EN 385. Ve spoji
musí být dosažena minimálně stejná pevnost, jako má spojovaný
materiál. Podle ČSN EN 1194 je nutné, aby charakteristická pevnost spoje v tahu byla dokonce vyšší o 5 N/mm², než je pevnost
příslušného prkna či fošny. Výsledky zkoušek ukazují, že u CLT se
dá dosáhnout minimálně třída pevnosti GL24h. Při návrhu prvku
z CLT se dá využít „systémový efekt“.
Dalším krokem ve výrobě je boční spojování jednotlivých lamel,
čímž vzniká jedna vrstva. Na to, aby se dosáhly lepší mechanické a stavebně-fyzikální vlastnosti a zároveň příznivější estetický
vzhled, jsou lamely po stranách vzájemně lepeny. Zubovité spoje
v jednotlivých lamelách by měly být v rámci sousedních lamel
stavebnictví 03/13
37
▲ Obr. 5. Rozdělení napětí v CLT s lepenými boky lamel (zatížení ohyb a smyk)
odsazeny. Podle ČSN EN 386 (platí pro výrobu lepeného lamelového dřeva) má být vzájemný posun (odsazení) sousedních
zubovitých spojů minimálně jedna třetina šířky prkna či fošny.
Doporučuje se však odsazení minimálně na jejich šířku.
Typická stavba jednotlivých vrstev v CLT je ortogonální. Vrstvy však mohou být ukládány též pod jiným úhlem (např. 45°).
Kvazituhé spojení jednotlivých vrstev se dosáhne celoplošným
slepením vrstev. Je důležité, aby lepidlo bylo naneseno na celou
plochu rovnoměrně. Při lisování prvku je potřebné dodržet pro
tento proces příslušné předpisy.
Velikost a tvar CLT jsou dány omezeními výroby, přepravy a montáže. V současnosti jsou běžné následující rozměry pro rovinné
a mírně zakřivené prvky: délka 16,5 m, šířka 3,0 m a tloušťka
do 0,5 m. Větší délky (do 30 m) se dají dosáhnout spojováním
zubovitými spoji. Pro zakřivené prvky musí být dodrženy zásady
tloušťky vrstev a poloměru zakřivení, viz např. ČSN EN 386.
Při výrobě CLT se na dosažení požadovaných pevnostních a požárních vlastností používá různé uspořádání podélných a příčných
vrstev. Třívrstvé (pětivrstvé) prvky mají tloušťku přibližně 100 mm
(170 mm). Při stavbě mostů se používají prvky větší tloušťky.
CLT se běžně prodává s neopracovaným povrchem vnějších
vrstev, opracovaný povrch (pohledová úprava) se dělá na objednávku. V tomto případě je potřeba opracovat obě vnější plochy,
aby průřez zůstal symetrický. Vnější povrchové vrstvy se potom
spojují např. na pero a drážku, nebo se používají laminátové desky,
LVL anebo OSB. Některé používané typy vnějších vrstev jsou
nenosné a používají se kvůli estetickým požadavkům, stavebně-fyzikálním požadavkům (zvuková neprůzvučnost) a kvůli zlepšení
požární odolnosti. Tyto vrstvy jsou k CLT připojeny vruty, hřebíky
či přilepeny.
Mechanické vlastnosti
Pevnostní a tuhostní vlastnosti dřeva jsou ve směru kolmo
k jeho vláknům výrazně menší než rovnoběžně s vlákny. Vnitřní
vrstvy CLT přenášejí zatížení smykem v tangenciální rovině vůči
letokruhům dřeva (angl. Rolling-shear, něm. Rollschub), čímž se
svojí malou únosností stávají při navrhovaní rozhodujícimi.
Komplexní chování příčně orientovaných vrstev se v praxi redukuje
na jednoduché posouzení CLT jako nosníku na smyk. Výpočetní
modely CLT se zaměřují na jeho jednotlivé vrstvy, reprezentované
jejich tloušťkou, tuhostními a pevnostními vlastnostmi.
Z ohybových zkoušek prvků z CLT s cílem dosáhnout jejich porušení smykem je známo, že porušení nastává v jejich příčných
vrstvách. Z analýzy mechanizmu porušení je zřejmé, že porušení
38
stavebnictví 03/13
je způsobeno kombinací dvou způsobů porušení – rotací příčné
vrstvy a „odvalením“ části jarního dřeva v letokruhu.
Technické normy
V současnosti nejsou (kromě DIN 1052 z roku 2004, která byla
v ČR zavedena v modifikované podobě jako ČSN 73 1702) v evropských normách uvedeny postupy pro navrhování prvků z CLT.
Jednotliví výrobci používají pro výrobu, navrhovaní a použití CLT
národní technické předpisy. K dispozici je též software pro navrhování CLT, zpracovaný na TU Graz, který je dostupný na adrese
www.cltdesigner.at.
Mechanické parametry CLT se mohou stanovit na základě vlastností jednotlivých vrstev a jednotlivých lamel ve vrstvě. Výpočetní
model je publikován např. v [10].
Pro stanovení napětí v průřezu a v jednotlivých vrstvách se většinou předpokladá tuhé spojení jednotlivých vrstev. Takový model
poskytuje akceptovatelnou přesnost výpočtu napětí. Ve výpočtu
mezních stavů únosnosti a použitelnosti musí být však zohledněna
poddajnost kolmo uložených vrstev (lamel). Pružné deformace se
dají určit z modelu s tuhým spojením – jsou přibližně o 20 % větší.
Na získání přesnějších výsledků je potřeba použít přesnější model,
ve kterém je zohledněna smyková poddajnost vrstev.
Pro prvky složené z jednotlivých „tuhých“ vrstev se při navrhování
postupuje podle klasické teorie, uvedené v DIN 1052 z roku 2004.
Tato metoda obsahuje i posouzení přetvoření vlivem smyku.
Souhrn předpokladů pro navrhování:
■ Prvky s převládajícími rozměry ve dvou směrech mohou být
posuzovány buď jako desky, jestliže je prvek zatížen kolmo na svoji
rovinu, nebo jako stěny, jestliže je prvek zatížen ve svojí rovině.
■ Tuhosti a napětí se počítají podle teorie pro spřažené prvky
s tuhým spřažením. Musí být však zohledněno namáhání ve směru
kolmo k vláknům a též valivý smyk.
■ Tuhostní parametry se určují ve směru hlavních os. Při uspořádání lamel těsně vedle sebe bez vzájemného slepení na bocích se
dosazuje hodnota modulu pružnosti ve směru kolmo k vláknům,
jež je rovna nule.
■ Zohledňuje se vliv smykových přetvoření.
Modelování stropních desek
V závislosti na uspořádání průřezu, poměru délky a šířky (l:b)
CLT a typu podpěr může být zatížení přenášeno jednoosým
nebo dvojosým ohybem. V závislosti na okrajových podmínkách
podepření se desky z CLT modelují jako prosté či spojité nosníky
▲ Obr. 6. Modelování stěny přes dvě podlaží
v jednoosém ohybu. Jestliže se pro modelování předpokládá
dvojosý ohyb, musí se uvážit typy spojů na okrajích prvků CLT
(většinou jednoduché přeplátování) a otvory.
Masivní stropy z CLT se posuzují jako tuhé desky (jestliže zatížení
působí plošně), které mohou přenášet současně vodorovné zatížení (od větru, seizmicity, atd.). Při dodržení běžných konstrukčních
pravidel se nemusí pro tato zatížení dělat zvláštní posouzení.
Při posuzování podle mezního stavu použitelnosti se zohledňují
i deformace v důsledku nízkého modulu ve smyku vnitřních vrstev
(G 90,mean ~ 50 N/mm ² ).
Aby se zabránilo nepříjemným dynamickým účinkům, musí být
přetvoření v důsledku působení stálých zatížení (bez uvážení
dotvarování) menší než 5 mm. Jestliže není tato podmínka splněna, musí se provést přesnější výpočet (např. pomocí metody
konečných prvků).
Modelování výztužných (smykových) stěn
Pro modelování výztužných stěn z CLT zatížených svislými a vodorovnými silami se může použít model příhradové konstrukce
nebo rámu, viz obr. 6. Při přesnějším výpočtu je možné použít
metodu konečných prvků.
Vzpěrná únosnost stěn závisí nejen na štíhlosti (parametru: vzpěrná délka, účinná tuhost), ale i na způsobu zatížení (excentricita
síly, způsob podepření). U vícepodlažních budov se musí stěny
uvažovat na celou výšku.
Zásady použití v konstrukcích
Použití je vhodné nejen na velké vnější a vnitřní stěny, stropy
a střechy, ale jsou možné i kombinace s prutovými prvky – průvlaky a sloupy, viz obr. 9.
Stěny s otvory (okna a dveře), stropy s otvory (schodiště, komíny)
a střechy s otvory (světlíky) se dají realizovat zpravidla bez dalších
dodatečných zesílení. V případě balkonů se deska z CLT vykonzoluje,
nebo se z vnějšku obvodové stěny bodově podepře.
Tloušťka pětivrstvého stropního prvku ve vícepodlažní budově (do
třech podlaží) je přibližně 95 mm. Minimální tloušťka stěnového
prvku závisí na délce a typu použitého prvku z CLT. Obecně se
nedoporučuje menší tloušťka než 75 mm.
V závislosti na uspořádání stropu, váze podlahových vrstev
a užitném zatížení se dají hospodárně realizovat stropy s rozpětím
4,0 až 5,0 m pomocí pětivrstvých prvků tloušťky 125 mm až 160 mm.
Pro větší rozpětí stropu a vyšší stěnové prvky se mohou použít
trámové nebo komůrkové stropní konstrukce, a to i se stěnami
z nosníků z lepeného lamelového dřeva.
Masivní stěny, stropy a střešní prvky se dají vyrábět s předpřipravenými spoji velmi přesně. Dá sa tak uspořit čas a náklady spojené
s korigovaním nepřesností výroby na stavbě. Izolace, obklady
a fasádní prvky se dají připojit jednoduše a rychle.
Kombinace s jinými stavebními systémy je také možná (např.
zděnými a železobetonovými konstrukcemi), viz obr. 2.
Ztužení budov, které jsou montované z prvků CLT, se provádí
kombinací stěnových a stropních prvků, přičemž vzniká tuhá
trojrozměrná konstrukce. Většinou vznikne tuhá konstrukce přímo
spojováním prvků, takže není potřeba dalšího ztužení. Potřebný
počet výztužných prvků vyplývá z geometrie budovy, průřezu
použitých prvků, geometrie jednotlivých prvků a též závisí na
velikosti a typu zatížení.
Na přenos vodorovného zatížení má vliv i typ spojovacích prostředků ovlivňující účinnou délku výztužných stěn. Při návrhu je
též potřebné zohlednit počet a velikost otvorů ve stěnách, které
snižují výztužný účinek stěn.
Masivní výztužné stěny jsou v porovnání se stěnami v sloupkových konstrukcích tužší. Z tohoto důvodu lze jejich počet i délku
výrazně redukovat.
stavebnictví 03/13
39
Požární odolnost prvků
Prvky z CLT se skládají z různých vrstev, vycházejíce z organické
povahy dřeva. V případě požáru vytvoří vnější zuhelnatělé vrstvy
ochranou izolační vrstvu, čímž jsou další vrstvy před požárem
chráněny. Teplo se šíří pomaleji a hoření se zpomalí. Zmenšení
únosnosti prvku je tak způsobeno zmenšením průřezu.
V rámci řešení problematiky požární odolnosti prvků z CLT se musí
zohlednit ztráta vnější vrstvy. To znamená, že v pětivrstvém prvku
v případě třicetiminutového požáru shoří nejméně jedna vrstva.
Z původního prvku se třemi podélnými a dvěma příčnými vrstvami
se po 30 min. působení požáru stane prvek se třemi vrstvami.
Tento však působí dalších 30 min. jako prvek se třemi vrstvami
(hoří druhá, nenosná, tj. příčná vrstva).
Experiment se 120 mm tlustým pětivrstvým prvkem z CLT ukázal,
že sa dá dosáhnout šedesátiminutové požární odolnosti. Při určité
skladbě vnější vrstvy a/nebo opláštěním prvku dodatečnou vrstvou
(např. sádrokartonu) se dá dosáhnout ještě vyšší požární odolnosti.
Spojování prvků
Použitím velkých prvků ve stavbě vzniká jen málo spojů. Ty se
dělí podle spojovaných prvků na spoje stěna – stěna, stěna –
základ, stěna – strop a strop – strop. Spoje se většinou vytvářejí
pomocí běžných mechanických spojovacích prostředků či kování
pro dřevěné konstrukce, viz obr. 7.
Používanými spojovacími prostředky jsou samořezné vruty do
dřeva, vlepované tyče do dřeva, kolíky a svorníky. Mohou se
používat i speciální spojovací systémy s příslušným technickým
osvědčením.
Ve spoji stěna – strop a stěna – základ se vyskytují převážně
tlaková napětí, vznikající od vlastní tíhy konstrukce. Tahové
síly vznikají ojediněle – např. v případě montáže a/nebo určité
geometrie jednotlivých dílů. Tahové síly se potom musí zachytit
vhodnými spoji.
Pro umístění spojů a jejich dostatečnou únosnost se vyžaduje:
■ n a vnější ploše prvku vzít v úvahu polohu spojovacích prostředků;
■ musí se dodržet pravidla pro rozmístění spojovacích prostředků, pro předvrtání otvorů, pro délky lepení atd., a jestliže
vznikne mezera mezi jednotlivými vrstvami (může vzniknout
při výrobě), je to potřeba při návrhu spoje zohlednit;
■ v důsledku kolmé orientace vrstev (0°, 90°) je možné očekávat
jiné pevnostní a tuhostní vlastnosti spoje než při navrhovaní
prutových prvků. Pro spojovací prostředky používané v současnosti (samořezné vruty do dřeva, vlepované tyče, kolíky
a svorníky) je důležité předpokládat vhodný model působení
spoje. Tyto modely se v současnosti vyvíjejí. Před použitím
nově vyvinutého spoje je nutné jej odzkoušet.
▼ Obr. 7. Spojování prvků z CLT
40
stavebnictví 03/13
Příklady použití v konstrukcích
Křížem vrstvené dřevo nachází v ČR stále větší uplatnění a podařilo se z něho vytvořit velmi zajímavé stavby – jednopodlažní
i vícepodlažní, viz obr. 8 a 9. V případě konstrukce penzionu na
obr. 9 se rovněž použily prvky z lepeného lamelového dřeva
a stropní konstrukce byla kompozitní dřevobetonová (nosníky
z lepeného lamelového dřeva spřažené s železobetonovou deskou). Tato konstrukce má velmi dobrou tuhost a požární odolnost.
Závěr
Křížem vrstvené vrstvené dřevo – CLT – je inženýrský výrobek
ze dřeva, který umožňuje širší použití dřeva ve stavebnictví,
především díky jeho dobré únosnosti, tuhosti a požární odolnosti. Obrovskou výhodou je však i jednoduchost spojování prvků
z CLT, což umožňuje rychlou montáž nosných konstrukcí. Prvky
z CLT se dají použít nejen na konstrukce pozemních staveb,
ale i na různé inženýrské konstrukce včetně mostů a lávek. ■
Tento příspěvek byl zpracován za podpory Centra energeticky
efektivních budov ČVUT v Praze ve spolupráci se sdružením
proHolz Austria a firmami Dřevostavby BISKUP s.r.o. a AGROP
NOVA a.s.
Použitá literatura:
[1]Ranta-Maunus, A.: Laminated veneer lumber and other
structural sections, Kapitel A9 von STEP 1 – Timber Engineering; Erste Ausgabe, Zentrum Hout, Niederlande, 1995.
[2]S chickhofer, G. et. al.: Holzbau – Der Roh- und Werkstoff
Holz, Part A, Skriptum, Institut für Holzbau und Holztechnologie, Technische Universität Graz, Graz/Österreich, 2004
(v němčině).
[3]Porteous, J.; Kermani, A.: Structural design to Eurocode 5,
Blackwell Publishing Ltd., Oxford, UK, 2007.
[4]M cKensie, W. M. C.; Zhang, B.: Design of Structural Timber
to Eurocode 5, Zweite Ausgabe, Palgrave Macmillan, UK,
2007.
[5]Tsoumis, G.: Science and Technology of Wood – Structure,
Properties, Utilization, Van Nostrand Reinhold, New York,
USA, 1991.
[6]Kollmann, F. F. P.; Kuenzi, E. W.; Stamm, A. J.: Principles
of Wood Science and Technology, Volume II: Wood Based
Materials, Springer, Berlin-Heidelberg, Deutschland, 1975.
[7]pro: Holz Austria (Ed.): Mehrgeschossiger Holzbau in Österreich, Holzskelett- und Holzmassivbauweise, ISSN 1680-4252,
pro: Holz Austria, Wien, Österreich, 2002 (v němčině).
▼ Obr. 8. Jednopodlažní budova z CLT
▲ Obr. 9. Budova penzionu z CLT
[8]J öbstl, R. A. et. al.: A Contribution to the Design and System
Effects of Cross Laminated Timber (CLT), Paper 39-12-4,
Proceedings of CIB-W18, Florenz, Italien, 2006.
[9]J öbstl, R. A.; Schickhofer, G.; Comparative Exemination
of Creep of GLT- and CLT-slabs in bending, Paper 40-12-3,
Proceedings of CIB-W18, Bled, Slovenien, 2007.
[10]S chickhofer, G.; Moosbrugger, T.; (Ed.): Brettsperrholz – Ein
Blick auf Forschung und Praxis, Proceedings, Technische
Universität Graz, Institute für Holzbau und Holztechnologie,
Graz, Österreich, 2006.
[11]Guggenberger, W.; Moosbrugger, T.: Mechanics of CrossLaminated Timber Plates under Uniaxial Bending, Paper,
Proceedings of the 9th World Conference on Timber Engineering, Portland, Oregon, USA, 2006.
[12]Moosbrugger, T.: Guggenberger, W.; Bogensperger, T.: CrossLaminated Timber Wall Segments under homogeneous Shear –
with and without openings, Paper, Proceedings of the 9th
World Conference on Timber Engineering, Portland, Oregon,
USA, 2006.
[13]Č SN EN 385 (732826) Konstrukční dřevo nastavované zubovitým spojem – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální
výrobní požadavky. Vydána 2002/09.
[14]Č SN EN 386 (732833) Lepené lamelové dřevo – Požadavky
na užitné vlastnosti a minimální výrobní požadavky. Vydána
2002/09.
[15]Č SN EN 1194 (731714) Dřevěné konstrukce – Lepené lamelové dřevo – Třídy pevnosti a stanovení charakteristických
hodnot. Vydána 1999/11.
[16]Č SN 73 1702 Navrhování, výpočet a posuzování dřevěných
stavebních konstrukcí – Obecná pravidla a pravidla pro
pozemní stavby. Navrhování, výpočet a posuzování dřevěných stavebních konstrukcí – Obecná pravidla a pravidla pro
pozemní stavby. Vydána 2007/11.
english synopsis
Cross Laminated Timber Constructions
This article has the intention of presenting the basics of the so-called
“Massive Timber Construction Method“ (MTC). The content points
out an alternative to “Lightweight Timber Constructions“ (LWC). In
particular, special features of the relatively new building system with
“Cross Laminated Timber (CLT)“ elements is shown.
The most important difference between the aforementioned
construction systems is that in MTCs, a clear separation of the
load-carrying and insulation function of the single layers is given. In
comparison to lightweight constructions, where bar-like products with
sheathings are used, for MTC- systems large sized laminar elements
are used. Furthermore, the MTC- system has the advantage that
in general no vapour barrier is needed and, in comparison to LWCsystems, a higher heat storage capacity can be achieved.
klíčová slova:
lehké dřevěné stavby, těžké dřevěné stavby, deskové systémy
z vrstveného dřeva, křížem vrstvené dřevo
keywords:
LWC – Light Weight Construction, MTC – Massive Timber
Construction, laminated timber panels systems, cross laminated
timber
stavebnictví 03/13
41
nosné konstrukce staveb
text Juraj Hanák, Vladimír Zadrabaj | grafické podklady archiv PEIKKO Slovakia s.r.o.
Realizácie bezprievlakových stropov
so spriahnutými oceľobetónovými nosníkmi
Ing. Juraj Hanák
Absolvent Stavebnej fakulty Slovenskej
technickej univerzity v Bratislave, odbor
inžinierske konštrukcie a dopravné stavby. Zaoberá sa projektovaním a navrhovaním spriahnutých oceľobetónových
nosníkov v technickom a vývojovom
centre vo firme PEIKKO Slovakia s.r.o.
E–mail: [email protected]
Ing. Vladimír Zadrabaj
Absolvent Stavebnej fakulty Slovenskej
technickej univerzity v Bratislave, odbor
inžinierske konštrukcie a dopravné stavby. Zaoberá sa projektovaním a navrhovaním spriahnutých oceľobetónových
nosníkov v technickom a vývojovom
centre vo firme PEIKKO Slovakia s.r.o.
E–mail: [email protected]
Cieľom príspevku je predstaviť stropné nosníky Deltabeam® a bližšie opísať štyri projekty
realizované na Slovensku.
▲ Obr. 1. Pohľad na typický tvar spriahnutého nosníka Deltabeam®
oceľová časť nosníka
▲ Obr. 2. Príklad štandardných tvarov priečnych rezov nosníkov typov D a DR
Oceľové nosníky Deltabeam® uzavretého prierezu a v kombinácii s dutinovými panelmi, filigránmi alebo aj monolitickou doskou sú schopné vytvoriť veľmi účelný a efektívny stropný systém „slim floor“.
Nosníky v ňom fungujú ako spriahnuté oceľovo-betónové, pričom ich
hlavná výhoda je okrem vysokej požiarnej odolnosti bez akejkoľvek
vonkajšej protipožiarnej ochrany aj v tom, že vďaka vysokej únosnosti
dokážu oproti železobetónovým, oceľovým alebo prefabrikovaným
betónovým nosníkom významne znížiť svetlú výšku stropu a vytvárať
rovné podhľady bez priznaných trámov. Nosníky sú veľmi ľahké, s vysokou tuhosťou v krútení, čo umožňuje rýchlu a jednoduchú montáž
a výrazné zredukovanie potreby používania dočasných montážnych
podpier. Vzhľadom na ich statickú a konštrukčnú efektívnosť sa
úspešne využívajú pri tvorbe stropov na Slovensku a v celej Európe
v budovách rôznych typov, ako sú napr. obytné budovy, hotely, školy,
parkovacie domy, nemocnice a podobne.
Spriahnutý stropný nosník Deltabeam®
Všeobecná charakteristika
Spriahnutý nosník Deltabeam® je uzavretý oceľový nosník lichobežníkového prierezu s konštrukčnou výškou zhodnou s výškou ním
nesených stropných dosiek. V prípade požiadavky na vyššiu únosnosť
alebo zmenu hrúbky dosky je možné navrhnúť nosník s podložením
U profilom na jednej alebo oboch stranách nosníka. Systém optimálne slúži na vyhotovenie doskových bezprievlakových stropov,
pričom sa nosníky kombinujú s predpätými dutinovými panelmi,
42
stavebnictví 03/13
▲ Obr. 3. Nosník Deltabeam® v kombinácii s dutinovými panelmi, respektíve filigránovou alebo monolitickou doskou
filigranovými panelmi, monolitickými doskami, plechobetónovým
stropom alebo rôznymi montovanými stropmi.
Základné princípy návrhu nosníkov
Nosník sa na stavbu dodáva ako oceľová konštrukcia a betónovaný je
spolu so zvyškom stropnej konštrukcie. Stena nosníka je perforovaná
kruhovými otvormi priemeru 80,
respektíve 150 mm, v závislosti
na konštrukčnej výške nosníka.
Vtlačenie okraja otvoru dovnútra
nosníku vytvára optimálne podmienky na spolupôsobenie oceľovej a betónovej časti prierezu.
Skúškami bolo overené, že betónové „hmoždinky“, uzavreté
pretlačenými otvormi, vytvárajú
plne účinné spriahnutie.
Nosníky Deltabeam® sa vyrábajú v dvoch variantoch priečneho
rezu:
■ D nosník y – zať ažované
z oboch strán nosníka, perforované sú obe steny nosníka;
■ DR nosníky – okrajové nosníky pre ukončenie dosky,
jedna stena je zvislá a bez
otvorov.
Typ
DB ľahký
DB stredný
DB ťažký
nosníka
Výška
Mpl,Rd (+) Mpl,Rd (–)
Mpl,Rd (+) Mpl,Rd (–)
Mpl,Rd (+) Mpl,Rd (–)
g [kg/m]
g [kg/m]
g [kg/m]
[mm]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
D20
184
136
53,90
318
267
84,6
537
496
144,4
D22
288
227
70,00
483
423
113,3
701
636
171,8
D25
319
234
70,60
535
452
113,3
786
679
172,1
D26
341
240
70,96
569
465
112,9
829
700
171,6
D30
390
256
71,60
652
508
113,3
932
763
172,4
D32
406
249
70,80
687
508
111,7
1 049
784
192,8
D37
675
452
99,30
996
785
140,1
1 568
1 176
234,8
D40
747
503
102,10
1 274
1 045
166,0
1 731
1 297
238,5
D50
1 166
805
123,70
1 893
1 572
195,0
2 642
1 969
279,1
Typ
DR ľahký
DR stredný
DR ťažký
nosníka
Mpl,Rd (+) Mpl,Rd (–)
Mpl,Rd (+) Mpl,Rd (–)
Výška
Mpl,Rd (+) Mpl,Rd (–)
g [kg/m]
g [kg/m]
g [kg/m]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
[kNm]
[mm]
DR20
198
177
55,8
265
258
74,4
332
328
97,3
DR22
175
162
47,3
302
289
76,4
381
367
100,3
DR25
199
188
50,1
364
360
79,5
456
459
105,0
DR26
333
299
73,3
461
479
102,6
529
569
125,8
DR30
366
318
70,9
517
484
97,6
620
571
114,0
DR32
448
373
79,2
618
592
108,8
743
711
136,5
DR37
589
485
91,2
815
725
122,9
1 123
924
170,0
DR40
607
483
88,6
827
710
117,1
1 122
908
166,0
DR50
903
733
105,0
1 222
1 064
137,5
1 687
1 373
194,3
Postup návrhu a posúdenia
závisí od typu použitej stropnej
konštrukcie.
■ V spojení s doskovými predpätými panelmi pôsobí zaťaženie od vlastnej tiaže panelov
a zálievky na oceľový prierez
a až ostatné zaťaženia prenáša
spriahnutý prierez. Celkové stu®
ženie pri panelovej doske môže ▲ Tab. 1. Momentové únosnosti a hmotnosti nosníkov Deltabeam . Typ nosníka reprezentuje nosníky s príslušnou výškou,
tj. D20 reprezentuje nosníky typu D20-200, D20-300, D20-400 s výškou 200 mm a s rôznymi šírkami prierezu.
byť zabezpečené stužujúcimi
stenami. Pri pôsobiacich veľkých vodorovných zaťaženiach je možné
Výroba nosníkov
uvažovať so stužujúcim účinkom nadbetónovanej doskovej membráVýroba a návrh každého nosníka je špecifická, prototypová, podľa
ny. Vo výpočte je možné uvažovať so spolupôsobením dosky nad
požiadaviek určených projektantom a potrebami stavby. Nosníky sa
nosníkom. Horná hrana nosníka musí byť v takom prípade špeciálne
vyrábajú s výrobným nadvýšením tak, aby výsledný priehyb vyhovoval
upravená spriahujúcimi prvkami. Nosník sa navrhuje tak, aby predpäté
požiadavkám normy a aby po aplikácii stálych zaťažení bol priehyb
betónové panely nemuseli byť podoprené počas montáže.
nosníkov minimálny. Zváranie nosníkov je poloautomatické. Pozdĺžne
■ V spojení s filigránovými doskami na oceľový prierez pôsobí len
zvary spájajúce steny s hornou a spodnou pásnicou prierezu sú vyčasť z vlastnej tiaže dosky (v závislosti od spôsobu montážneho
konávané zváracím automatom. Priečne zvary a pripájanie zvláštnych
podopretia). Filigránové stropné dosky sa uvažujú ako čiastočne
časti sú vykonávané ručne. Protikorózna ochrana je realizovaná podľa
podopreté počas montáže a zaťaženie vyvolané odstránením monpríslušnej projektovej špecifikácie ako náterový systém alebo žiarové
tážnych podpier spolu s ďalšími pristupujúcimi zaťaženiami prenáša
pozinkovanie.
už spriahnutá konštrukcia.
■ Pri monolitickej železobetónovej doske môže výstuž priečne
Návrh nosníkov
prebiehať cez nosník pri hornom aj spodnom okraji. Celé zaťaženie
Nosníky sa môžu navrhovať ako prosté alebo spojité. Požadovaná
od dosky, vzhľadom na postup výstavby, pôsobí až na zmonolitnený
únosnosť priečneho rezu spojitého nosníka v smere pôsobiacej osospriahnutý prierez.
vej sily prerušeného stĺpa je zabezpečená dodatočnými výstuhami
■ Pri použití plechobetónových (trapézové plechy) dosiek je situácia
vnútri prierezu.
podobná ako v kombinácii s filigránovými doskami.
Koncové uloženia je možné realizovať uložením na stenu alebo stĺpovú
konzolu. Efektívnym riešením je použitie skrytých konzol Peikko PCs,
Rozmery a materiály
ktoré zabezpečia jednoduchšie debnenie ŽB konštrukcií stĺpov. V príNosník je štandardne zváraný z oceľových plechov hrúbky
pade požiadaviek investora je možné realizovať aj špeciálne systémy
5 až 50 mm. Plechy sú rezané vo výrobe plazmovým rezacím
uloženia. Nosníky sa vyrábajú a dodávajú tak, aby nevyžadovali na
strojom. Štandardná dĺžka nosníka je obmedzená len dĺžkou
stavenisku dodatočné úpravy.
vyrábaných plechov, tj. maximálne do 13,5 metra. V prípade,
Nosníky Deltabeam® je možné navrhnúť na požiarnu odolnosť až 180 min.
bez prídavnej protipožiarnej ochrany. Keďže návrh nosníkov je len časže sú potrebné dlhšie nosníky, je výhodné umiestniť dielenské
ťou statického riešenia budovy, je pre návrh potrebná úzka spolupráca
zvarové styky pokiaľ možno do miest so zníženým namáhaním.
s hlavným inžinierom projektu a zodpovedným projektantom statiky.
Štandardný materiál oceľových plechov je oceľ S355J2+N, beV tabuľke 1 je uvedený orientačný prehľad momentových únosností
tonárska výstuž, účinná pri požiari, je triedy BSt500S profilov
nosníkov a príslušných hmotností jednotlivých prierezov umožňujúci
ø 20, ø 25 a ø 32 mm.
stavebnictví 03/13
43
▲ Obr. 4a. Výška oceľového prierezu je 400 mm, šírka základne lichobežníka 600 mm
▲ Obr. 4b. Výškovo stlačený atypický priečny rez nosníka Deltabeam®
D20-600 v častiach stropu nového terminálu, kde bola požiadavka
realizovať skryte prievlaky
▲ Obr. 5. Detail nosníka Deltabeam®
▲ Obr. 6. Situácia na stavbe nového terminálu po uložení nosníka
Deltabeam® na stĺpy
rýchly výber a posúdenie možnosti a vhodnosti využitia nosníkov
pri predbežných návrhoch stropov. Presné posúdenie zohľadňujúce
všetky parametre pôsobenia konštrukcie je možné vykonať neskôr.
Zálievka (betonáž) nosníkov
Pre zálievku nosníkov je požadovaná betónová zmes pevnostnej
triedy minimálne C25/30 s doporučenou veľkosťou kameniva max.
8 mm. Najskôr sa nosník vypĺňa cez otvory v stenách, potom cez
vrchné otvory (casting port). Zhutnenie výplňovej betónovej zmesi
je nutné urobiť pomocou ihlového vibrátora. Výplňová betónová
zmes musí vypĺňať celý vnútorný priestor nosníkov a pri zhutňovaní
musí postupne vytekať cez všetky horné odvzdušňovacie otvory
nosníkov. Pri betonáži je treba najskôr vyplniť zálievkou vnútorný
priestor nosníkov smerom od stredu rozpätia ku koncom nosníkov.
Nosník má byť kompletne vyplnený betónom v jednom kroku, bez
prerušenia betonáže, obr. 7.
▼O
br. 7. Zálievka nosníkov
44
stavebnictví 03/13
Projekt Nový terminál Letiska
M. R. Štefánika v Bratislave
V rámci projektového riešenia v stupni pre stavebné povolenie bol
nosný systém nového terminálu Letiska M. R. Štefánika v Bratislave riešený prevažne ako monolitická železobetónová konštrukcia
s oceľovou konštrukciou zastrešenia väčších rozpätí. V realizačnom
projekte došlo k maximalizácii prefabrikácie všetkých nosných
prvkov s elimináciou zložitých konštrukčných detailov riešených až
priamo na stavbe – zložitosť riešenia bola prenesená do dielenskej
dokumentácie a realizácia prebiehala vo výrobných podmienkach
priemyselnej prefabrikácie a dielenskej výroby oceľových konštrukcií.
Monolitickým zostal len 350 mm hrubý strop na úrovni ±0,000 m,
ktorého súčasťou sa stali tiež spriahnuté oceľovo-betónové nosníky
Deltabeam®, rešpektujúce v návrhu a konštrukcii dokonale všetky
špecifikované požiadavky stavby na zabezpečenie požadovaných
nosných funkcií a bezkolíznej a rýchlej realizácie stavby. Súčasne
boli vyhodnotené ako jediné vhodné riešenie na zvládnutie vysokej
úrovne zaťaženia pri udržaní definovaných rozpätí a obmedzenej
konštrukčnej výšky bez zabudovania viditeľných prievlakov.
Strop na úrovni ±0,000 m bol navrhnutý ako spojitá monolitická železobetónová doska s poľami 2 x 9 m + 2 x 4,5 m + 9 m + 12 m + 2 x 9 m
a s hrúbkou dosky 350 mm. Zaťaženia boli uvažované týmito charakteristickými hodnotami: vlastná tiaž a stále zaťaženie 12,55 kN/m2,
užitočné zaťaženie 6,0 kN/m2. Požadovaná požiarna odolnosť nosných
konštrukcií bola na úrovni R120. Rozpätie spriahnutých nosníkov Deltabeam® bolo jednotne 9,0 m. V niektorých osiach bolo možné navr-
hnúť nosníky pri týchto podmienkach v zásade optimálnej výšky oceľového prierezu 400 mm a so šírkou základne lichobežníka 600 mm
(typ D40-600), obr. 4a. V niektorých častiach stropu ale bola požiadavka realizovať skryté prievlaky stropu. To si vyžiadalo navrhnúť
výškovo veľmi stlačený priečny rez nosníka Deltabeam® atypického
priečneho rezu D20-600 (obr. 4b) so statickou schémou spojitého
nosníka s vloženými kĺbmi – Gerberov nosník, čím sa podarilo minimalizovať priehyby.
Doska navrhnutá ako spojitá v prechode cez nosníky Deltabeam®
má hornú hranu 150 mm nad hornou pásnicou oceľových prierezov,
čo umožnilo voľný prechod hornej výstuže dosky v oblasti podperových línií. Konštrukčne komplikované boli detaily uloženia nosníkov
na stĺpy, v priestore ktorých obojsmerne prechádzala priebežná
výstuž vo vzájomných rozostupoch 100 mm a z časti perforovala
steny nosníkov v oblasti prenosu maximálnych priečnych síl. Situácia v uložení nosníkov D40-600 na stĺp a riešenie detailu v rámci
spracovania výrobnej dokumentácie v modelovacom 3D software sú
zrejmé z obr. 5. Riešenie bolo navyše pri extrémne nízkych nosníkoch
D20-600 komplikované tiež požiadavkou na umiestnenie množstva
požiarnej výstuže do prierezu, čo vytváralo veľmi stiesnenú situáciu
v rámci minimalizovanej výšky v prípade kríženia sa so spomínanou
priečnou priebežnou výstužou. Z technologických dôvodov, pre
zabezpečenie kvalitného vyplnenia vnútorných priestorov nosníkov
D20-600 s dierami v stenách s priemerom 80 mm, boli tieto nízke
a široké profily dodávané s navarenými oblúkovými nátrubkami vo
vzájomných vzdialenostiach 900 mm pre usmernenie výplňového
betónu do uzavretého prierezu. Na stavbu nového terminálu bolo
dodaných celkom štrnásť kusov nosníkov typu D20-600 a 74 ks
nosníkov typu D40-600 v dĺžke 795 m.
lého stavebného žeriavu. Hmotnosť najťažšieho oceľového nosníka
bola len 1200 kg. Oproti tradičným monolitickým alebo montovaným
železobetónovým systémom je nadstavba výrazne ľahšia – čo sa ukázalo ako výhoda, pri posudku jestvujúceho zakladania, na dodatočné
zaťaženie od konštrukcie nadstavby.
Súčasťou dodávok boli aj nosné stĺpy, podopierajúce nosníky
Deltabeam®. Tieto sú navrhnuté ako oceľové z trubiek z profilu SHS
200 x 200. V projekte bolo použitých 46 ks nosníkov a 45 ks stĺpov.
Projekt Parkovací dom IKEA v Bratislave
Vzhľadom na nedostatok parkovacích miest v okolí obchodného
domu IKEA sa investor rozhodol zvýšiť kapacitu parkoviska postavením päťpodlažného parkovacieho domu. Konštrukčne ide o skelet
z prefabrikovaných betónových prvkov, to znamená stĺpov a nosníkov
v kombinácii s dutinovými panelmi. Parkovisko má jedno podzemné podlažie, v ktorom boli namiesto prefabrikovaných betónových
nosníkov navrhnuté nosníky Deltabeam®, a to z dôvodu úspory
konštrukčnej výšky podlažia, vďaka čomu sa úroveň základovej
škáry zvýšila takmer o 600 mm, čo výrazne zjednodušilo a zlacnilo
zakladanie stavby.
Pôdorysne ide o obdĺžnikový tvar rozmerov 57 x 112 m, pričom jedna
strana je skosená a raster stĺpov je v tejto časti veľmi premenlivý
s rôznymi rozpätiami. Sú tu použité rôzne výšky panelov, dokonca
aj v kombinácii s filigránovými doskami, a tak aj nosníky Deltabeam®
boli navrhnuté z rôznych typov prierezov od najmenších po najväčšie,
obr. 9, 10. Keďže tvarová variabilnosť nosníkov Deltabeam® je veľmi
široká, nebol s tým najmenší problém.
Projekt Nadstavba Gymnázia
Jána Hollého v Trnave
Krídlo gymnázia, s dvoma nadzemnými podlažiami, bolo nadstavované o dalšie dve podlažia nových učební. Nosnú konštrukciu
jestvujúcich podlaží tvorí montovaný železobetónový skelet MS-RP
navrhnutý ako pozdĺžny nosný systém v module 7 x 6000 mm
a 2 x 7200 mm, s konštrukčnou výškou podlaží 3600 mm.
Stropy nadstavby sú navrhnuté ako prefabrikované s použitím vopred
predpätých dutinových panelov konštrukčnej výšky 200 mm, ktoré
sú uložené na oceľové spriahnuté nosníky Deltabeam® konštrukčnej
výšky 210 mm. Oceľové nosníky 3.NP sú navrhnuté ako prosté polia
ukladané na stĺpy pomocou skrytých oceľových konzol, ktoré sú
súčasťou stĺpov. Nosníky 4.NP a spojovacieho traktu sú navrhnuté
ako priebežné spojité nosníky Deltabeam® s vloženými Gerberovými
kĺbami, obr. 8. Panely hrúbky 200 mm spriahnuté spolu s oceľovými
nosníkmi vytvárajú stropný systém so skrytými prievlakmi. Konštrukcia nadstavby bola jednoducho a rýchlo montovateľná pomocou ma▼O
br. 8. Výstuž monolitických konzol podlažia na stavbe gymnázia
▲ Obr. 9. Pohľad na hustú sieť navzájom poprepájaných nosníkov Deltabeam® ešte pred uložením panelov a filigránov
▼ Obr. 10. Dutinové panely a filigránové dosky už uložené na nosníkoch
Deltabeam® na stavbe parkoviska
stavebnictví 03/13
45
▼ Obr. 11. Montáž druhého nadzemného podlažia nemocnice
▲ Obr. 12. Rovný podhľad
Záver
Použitie zvýšeného podielu prefabrikácie nosných prvkov v realizácii
uvedených projektov umožnilo realizovať stavby vo veľmi krátkom
časovom harmonograme. Nosníky v zásade nevyžadujú montážne
podopretia, preto sa nielen šetrí na nákladoch, ale podstatne skracuje
tiež čas montáže. Vďaka výškovej a čiastočne aj osovej nastaviteľnosti je
možná presná montáž. Rovné podhľady umožnujú ľubovolné dodatočné
vedenie inštalácií, dokonca menšie priemery inštalácí možu byť vedené
aj priečne cez nosníky. Nosníky sú vyrábané na Slovensku, v modernom
závode v Kráľovej nad Váhom, čo umožnuje flexibilné dodávky na stavby
a ľahko dostupnú technickú podporu. ■
Použitá literatúra:
[1]STN EN 1994-1-1: Navrhovanie spriahnutých oceľobetónových konštrukcií. Časť 1-1: Všeobecné pravidlá a pravidlá pre budovy. Bratislava,
2006.
▲O
br. 13. Prekotvovacia výstuž prerušeného stĺpa
Projekt Urgentný príjem Univerzitnej
nemocnice L. Pasteura v Košiciach
Nová budova nemocnice v Košiciach je päťpodlažná, s jedným podzemným podlažím pôdorysných rozmerov 37 x 59 m. Konštrukčne
ide o montovaný železobetónový skelet s dvoma stužujúcimi jadrami.
Raster stĺpov je 7,2 x 12 m. V kratšom smere sú navrhnuté nosníky, v dlhšom smere sú na ne položene vopred predpäté dutinové
panely, obr 11. Nosníky Deltabeam® aj panely majú rovnakú výšku
320 mm, a tak mohla byť splnená požiadavka architekta – stropy bez
viditeľných prievlakov, obr. 12. Nosníky sú navrhnuté ako gerberove,
vytvárajúce spojité línie cez prerušujúce stĺpy. Stĺpy sú navzájom
prekotvované závitovými tyčami. Nosníky sa počas montáže nasúvali
na tieto tyče cez vopred pripravené otvory v nosníkoch a zároveň sa
na vrch umiestňovali priečne uholníky, ktorými sa zafixovala poloha
nosníka proti preklopeniu a prenášali sa krútiace momenty vyvolané
jednostranným zaťažením nosníkov, obr. 13. Nosníky Deltabeam®
tak nebolo vôbec nutné počas montáže dočasne podopierať, čo
nezanedbateľne ušetrilo čas aj peniaze.
Príklad nemocnice v Košiciach nesporne ukazuje, že nosníky
Deltabeam® môžu byť použité prakticky pre akékoľvek typy budov.
46
stavebnictví 03/13
english synopsis
Construction of Beamless Ceilings with Composite
Steel and Concrete Beams
The objective of the article is to introduce Deltabeam® ceiling beams
and to describe in detail four projects realized in Slovakia. Deltabeam®
steel beams feature an enclosed cross-section and in combination
with hollow panels, filigrees or a monolithic slab they can form a very
expedient and effective ”slim floor“ ceiling system. Here, the beams
work as composite steel and concrete while their main benefit is,
apart from high fire resistance without any external fire protection, that
thanks to their high load-bearing capacity they can significantly reduce
the ceiling height and make plain soffits without visible beams unlike
reinforced concrete, steel or prefabricated concrete beams.
klíčová slova:
bezprůvlakové stropy, stropní ocelové nosníky Deltabeam®, nosníky
keywords:
beamless ceilings, Deltabeam® supporting ceiling beams, beams
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Štefan Gramblička, PhD.,
Stavebná fakulta, STU v Bratislave, katedra betónových
konštrukcií a mostov
nosné konstrukce staveb
text Igor Dvořák, Jan Sochůrek | grafické podklady Ingutis, s.r.o. | foto Tomáš Malý
▲ Definitivní ostění ražené štoly pod řekou Vltavou s potrubími teplovodu
Podchod Vltavy raženou štolou
pro tepelný napáječ Libeň – Holešovice
Ing. Igor Dvořák
Absolvent Stavební fakulty ČVUT
v Praze. Dlouhodobě se věnuje oboru
teplárenství a energetika. Od roku 2008
je ředitelem firmy TENZA, a.s., pobočka
Praha. Autorizovaný inženýr v oboru
pozemní stavitelství.
E-mail: [email protected]
Spoluautor:
Ing. Jan Sochůrek
E-mail: [email protected]
Článek představuje návrh a realizaci stavby
ražené štoly pod řekou Vltavou pro teplovodní
kanál sloužící k převedení dálkového tepla
z Mělníka do Teplárny Holešovice.
▲ Šachta MŠ 2 na holešovickém břehu Vltavy. ŽB prefabrikovaná stropní
deska s vodotěsnými ocelovými poklopy montážního a únikového otvoru.
▼ Situace (zdroj: Ingutis, s.r.o.)
Při stavbě teplovodu bylo kromě jiného nutno překonat tok řeky Vltavy
v pražských Holešovicích. V úvodních variantách řešení se nejprve
uvažovalo o přechodu pomocí shybky vedené mělce pode dnem řeky,
posléze však zvítězila varianta podchodu prováděného hornickou metodou, raženou štolou v hloubce 15 m pode dnem řeky.
stavebnictví 03/13
47
▲ Podélný profil (zdroj: Ingutis, s.r.o.)
V rámci vývoje návrhu se investor soustředil zejména na účelnost daného řešení stavby a profil štoly se modifikoval na ekonomicky úsporný
teplovodní kanál. Jeho niveleta byla pod Vltavou přizpůsobena dané
geologii a podmínkám stanoveným obvodním báňským úřadem pro
podchod vodního toku s možným průvalem vod a bahnin do raženého
profilu. Stejně se postupovalo i v rámci zajištění bezpečnosti pracovníků
při hloubení dvou souvisejících kruhových šachet pro napojení na stávající
trasu teplovodu. Startovací a hlavní těžní šachta pod názvem MŠ 1 byla
navržena na Libeňském ostrově a druhá, cílová šachta MŠ 2 se nachází
na holešovickém břehu Vltavy. Hloubka šachty MŠ 1 je 24,58 m a její
světlý průměr činí minimálně 4,0 m. Šachta MŠ 2 má hloubku 26,74 m,
se světlým průměrem rovněž 4,0 m. Trasa ražené štoly mezi oběma
šachtami se volila co nejpřesněji kolmo na tok Vltavy, aby její celková
délka byla co nejmenší. Vzhledem k blízkému Libeňskému mostu byla
ražená trasa téměř rovnoběžná s jeho osou. Na základě geologického
průzkumu odpovídala hloubka štoly vrstvě zdravých břidlic vinického
souvrství. Niveleta se realizovala v hloubce 24,58–26,90 m pod úrovní
terénu. Výsledná délka štoly je 171,8 m, její světlá šířka je 2,1 m a světlá
výška 2,8 m.
Realizace stavby
▲ Příčný řez štolou s definitivním ostěním (zdroj: Ingutis, s.r.o.)
48
stavebnictví 03/13
Vlastní štola se razila v profilu podkovy se svislými stěnami šířky 3,0 m
a výšky uprostřed profilu 3,75 m. V provizorní obezdívce se za použití stříkaného betonu a příhradové výztuže realizoval vnitřní profil 2,6 m x 3,35 m.
Ražba štoly byla realizována 15 m pode dnem řeky s minimálně
šestimetrovým krytím zdravé břidlice.
Stavba byla zahájena vysvěcením sošky sv. Barbory dne 30. října
2011. Ražba štoly započala z hlavní těžební šachty MŠ 1 na Libeňském ostrově úpadně směrem k holešovické šachtě MŠ 2. Během
ražby se pečlivě sledovala geologie štoly a prováděla se měření
deformace výrubu (konvergenční měření). V šachtách byla na základě provedených geologických vrtů skladba podloží detailně známa,
v trase štoly se však na základě průzkumu očekávaly – stejně jako
tomu bylo u podobných ražených podchodů pod Vltavou v Praze –
geologické poruchy, podél kterých by mohlo docházet i k velkým
přítokům podzemní vody.
Naštěstí se během ražby celé trasy žádné obdobné příznaky neprojevily. Břidlice se ukázaly dostatečně pevné a pří postupu ražby
tak bylo na uvolnění horniny nutno přistupovat i k trhacím pracím.
Vlivem závalů při realizaci dopravního tunelového komplexu Blanka
zpřísnil obvodní a Český báňský úřad dohled i na stavbě tohoto
podzemního díla a pro dodavatele to znamenalo zavést mnohá další
bezpečnostní opatření.
Z důvodu zkrácení celkového termínu dokončení raženého teplovodního
kanálu se dodavatel rozhodl otevřít také druhou čelbu jako protiražbu
z původně cílové těžební šachty MŠ 2. Práce proběhly po rychlé změně
projektové dokumentace úspěšně a finální prorážka se uskutečnila dne
10. března 2012.
Železobeton definitivního ostění obsahuje mimo jiné i přísadu pro
utěsnění pórů a zajištění jeho vodotěsnosti. Vyztužují jej kari sítě.
Na jeho realizaci dodavatel vyvinul ocelové posuvné bednění, jež
bylo smontováno a spuštěno do štoly ze šachty MŠ 2. Ze šachty
MŠ 1 se následně dopravovala potrubím betonová směs. Bednění
pojíždělo po hotové vyrovnané definitivní železobetonové podlaze
štoly a pětimetrovými postupy se definitivní ostění velmi rychle vybudovalo. Všechny pracovní a dilatační spáry byly následně předepsaným
způsobem ošetřeny. Podobně se postupovalo i při realizaci definitivního
▼ Pojízdné bednění dfinitivního ostění štoly (foto: archiv TENZA, a.s.)
▲ Ražba štoly ze šachty MŠ 1 – provizorní ostění (foto: archiv TENZA, a.s.)
▼ Definitivní dno štoly, armování ostění (foto: archiv TENZA, a.s.)
stavebnictví 03/13
49
▲D
efinitivní ostění šachty MŠ 2 s potrubím teplovodu (pohled shora)
▲ Stavbyvedoucí, zleva: D. Nový, Ing. O. Pražák, Tenza, a.s.
▼ Definitivní ostění ražené štoly s uloženým potrubím teplovodu, vedení
ovládacích kabelů a osvětlení díla. Délka štoly je 171,8 m, světlá šířka 2,1 m a světlá výška 2,8 m.
50
stavebnictví 03/13
▲ Definitivní ostění šachty MŠ 2 s potrubím teplovodu a ocelovým schodištěm. Hloubka šachty je 26,74 m, světlý průměr 4,0 m.
▼ Propojení ražené štoly se šachtou MŠ 1. Hloubka šachty je 24,58 m,
světlý průměr 4,0 m.
ostění svislé šachty MŠ 2, uvnitř které se vyhotovilo posuvné bednění, jež
bylo postupně vytahováno směrem od dna šachty nahoru po čtyřmetrových
postupech. Stejný postup se následně aplikoval i u šachty MŠ 1.
Pod podlahou šachty MŠ 2 je akumulační jímka pro případné úkapové
vody a vody z vypouštěného potrubí teplovodu, která je osazena ponorným čerpadlem a plovákovým systémem na spínání čerpadla. Celá trasa
teplovodního kanálu je k šachtě MŠ 2 vyspádována, takže voda z celé
trasy štoly může gravitačně do akumulační jímky stékat.
Na definitivní lité betony stěn a podlahy štoly a šachet se ukotvily
ocelové žárově pozinkované konstrukce pro uložení potrubí teplovodu,
vedení ovládacích kabelů a osvětlení díla. Poté se provedla finální montáž
potrubí. V šachtách se také namontovalo definitivní ocelové lezné oddělení – v MŠ 1 žebříkové, v MŠ 2 ocelové schodiště. Na jedné z podest
se nachází ventilátor pro zajištění a urychlení provětrání prostoru uvnitř
teplovodního kanálu.
V rámci následných zkoušek provozními podmínkami se definitivní
ostění osvědčilo, průliny vody byly minimální, hluboko pod předpokládanou mezí stanovenou projektovou dokumentací a geologickým
průzkumem. Mohlo se tak přikročit k uzavření šachet železobetonovými prefabrikovanými stropními deskami s montážními a únikovými
otvory. Desky mají vodotěsné ocelové poklopy pro vstup a samostatný
poklop pro případnou montáž nebo výměnu komponentů teplovodu
a u obou šachet shodné vybavení, MŠ 1 je navíc opatřena poklopem
pro vyústění ventilátoru sloužícího pro samostatné vyvětrání kanálu
před vstupem údržby. Veškeré vstupy a výstupy teplovodního potrubí
a kabelů z hlavních šachet kanálu jsou těsněny na povodňovou úroveň
hladiny roku 2002 + 0,5 m.
Složitá stavba zajímavého díla teplovodního kanálu pod Vltavou byla
dokončena 7. června 2012. Dílo bylo předáno investorovi 31. července
2012 a kolaudace se uskutečnila 6. listopadu 2012. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby: Tepelný napaječ Libeň – Holešovice,
dílčí plnění Podchod Vltavy
Investor: Pražská teplárenská, a.s.
Projektant: Ingutis, s.r.o.
Generální zhotovitel: Tenza, a.s.
Subdodavatel: OHL ŽS, a.s.
Stavbyvedoucí: D. Nový, Ing. O. Pražák
Doba výstavby: 10/2011–06/2012
english synopsis
The River Vltava Subway under Tunnel
for the Hot Water Line Libeň – Holešovice
The article presents the design and construction
of a unique tunnel under the river Vltava for a hot-water
channel used to transport remote heat from Mělník
to the heating power station in Holešovice. The winning
option was to drive a tunnel in the depth of 15 m under
the river bed.
klíčová slova:
tepelný napáječ Libeň – Holešovice, ražba štoly
keywords:
hot water channel Libeň – Holešovice, driving of a tunnel
inzerce
stavebnictví 03/13
51
nosné konstrukce staveb
text Josef Smola | grafické podklady archiv autora
Konstrukční ochrana dřevostaveb:
teorie a realita v aktuální stavební praxi
Ing. arch. Josef Smola
nezávislý architekt, má vlastní atelier
s širokým záběrem. Dlouhodobě
se věnuje problematice bydlení, má
registrováno několik patentů. Zabývá
se rovněž poradenstvím v oboru
stavebnictví a stavebního práva.
Byl dlouholetým členem a předsedou
Stavovského soudu České komory architektů, zakladatel Centra pasivních
domů. Učí mladé architekty na ČVUT.
E-mail: [email protected]
Doposud se stále málo zdůrazňuje, že některé zásady, platné v tzv. „silikátovém stavitelství”, do oboru
navrhování moderních dřevostaveb nelze přenést.
Podcenění tohoto faktu při přípravě odborníků na
školách, při projektování a realizaci staveb vede –
zejména v oblasti stavební fyziky a požární bezpečnosti – ke zbytečným vadám a poruchám staveb
a tím i ke ztrátě prestiže celého oboru.
Pro laickou veřejnost je to potom důkazem, že ze dřeva nelze stavět
hodnotné a trvanlivé budovy. Na druhou stranu je nutné si uvědomit,
že navrhování a výstavba moderních dřevostaveb je v České republice
relativně mladý obor. Pro srovnání – v Rakousku, Německu a Švýcarsku
trvalo čtyřicet let, než se podařilo dosáhnout standardní kvality, kterou
známe ze zahraničních realizací.
Principy konstrukční ochrany dřeva
Dřevostavby mají mnohem citlivější prahovou hranici pro vlhkostní a tepelný režim, řešení detailů, tepelných mostů, vazeb a skladeb konstrukcí.
Některé architektonické prvky jsou jen velmi obtížně řešitelné tak, aby
konstrukce ze dřeva byla plně funkční, trvanlivá a zároveň ekonomická.
Je rozumnější ji v souladu se zahraničními zkušenostmi lokálně nahradit
jinými materiály, například ocelí, nebo kompozity.
Zavedeným pojmem pro souhrn zásad, zkušeností a postupů, nezbytných
pro zachování spolehlivosti a dlouhé životnosti moderní dřevostavby, je
konstrukční ochrana dřevěných konstrukcí. Myslí se tím ochrana konstrukce, dílců a prvků stavby v celém jejím životním cyklu – od projektové
přípravy přes výrobu, dopravu, skladování, montáž, užívání a údržbu až
po dobu životnosti stavby. Toto řešení se upřednostňuje před chemickou
ochranou, která se aplikuje pouze v těch případech, kdy neexistuje jistota,
že konstrukční ochrana dílčí části konstrukce bude postačující, nebo pokud
to ukládá právní předpis. Chemická ochrana má významně nižší životnost,
a proto je do konstrukcí, které nejsou přístupné, omezeně vhodná. Jeden
z mých učitelů v oboru moderních dřevostaveb, Ing. Pavel Kubů, tuto
skutečnost formuloval výstižně takto: „Dřevo se má cítit ve stavbě stejně
dobře jako člověk.“ Je, stejně jako lidé, materiálem biologického původu.
52
stavebnictví 03/13
Minimalizace vlivu vlhkosti na konstrukci
Hlavní zásadou je minimalizace vlivu vlhkosti na konstrukci a s tím související následující doporučení.
Situování a orientace stavby na pozemku, její tvarová optimalizace
■ Dřevostavby realizovat pouze na slunečných, provětrávaných plochách,
nezastíněných například lesem.
■ Volit kompaktní nečlenité tvary hmoty stavby, kdy je správně navrženo
a realizováno zastřešení všech prvků.
■ Vyhýbat se pokud možno plochým střechám a ustoupeným podlažím.
■ Jednotlivé části konstrukce chránit před kontaktem se zeminou a zdivem, zejména u svažitých pozemků.
■ Zvážit odtokové poměry a terén vyspádovat vždy směrem od stavby.
Výběr dřeva, druhů materiálů, jejich dimenzování a návrh spojů
■ Důležité je předepisovat kvalitu a druh dřeva vždy v souladu s technickou normou.
■ Materiál na stavbě je třeba před zabudováním zkontrolovat.
■ Minimalizovat podíl čelních, tj. řezných ploch orientovaných k obloze.
Před znehodnocením souvisejícím s působením deště chránit tyto plochy
zastřešením (okapnicí), nebo alespoň výrazným zkosením.
■ Prvky s většími průřezy navrhovat z vrstveného (lepeného) dřeva,
eliminovat tím výsušné trhliny.
■ Řezné plochy a hrany zabrousit a zbavit otřepů.
■ Hrany prvků před povrchovou úpravou zaoblit, jinak nelze na hranu
provést nátěr.
■ Všechny povětrnosti vystavené části chránit alespoň ohoblováním.
■ U vnějších spojů a styků zajistit snadný odtok vody a rychlé vysychání.
■ Dovolí-li to statik, nenavrhovat těsné spoje. Mezi prvky vkládat nenasákavé distanční podložky.
■ Důsledně všude aplikovat okapnice, vyhýbat se vodorovným plochám
beze spádu.
■ U spojů nosných konstrukčních částí trvat na ověření statikem a vypracování výrobní dokumentace. Faktické provedení kontrolovat na stavbě.
Izolace prvků před vlhkostí, houbou, hmyzem, požární ochrana
Cílem je, aby všechny části stavby trvale byly v suchém prostředí. Nejlepší
izolaci proti vlhkosti představuje suchý proudící vzduch.
■ Důležité je zejména zabránit přímému styku nosných dřevěných prvků
se zdivem a betonem.
■ Citlivý detail u dřevostaveb představuje zejména odizolování ošetřeného
dřevěného základového prahu pro montáž stěn od obvykle betonového
základu a důkladná návaznost na vodorovnou izolaci proti zemní vlhkosti.
■ Zároveň se většinou řeší také návrh izolace proti radonu.
■ Je třeba správně navrhnout také izolace v prostorách s vyšší vlhkostí –
koupelnách a hygienických zařízeních.
■ Je třeba také vyřešit zabezpečení proti provozní vodě a vlhkosti.
■ V neposlední řadě je důležitý návrh a provedení střešního pláště.
■ Ochrana proti plísni a hnilobám se obvykle navrhuje kromě výše uvedených zásad chemická.
■ Proti hmyzu lze konstrukce opatřit rovněž chemickou, ale také bariérovou ochranou, a to důsledným zabezpečením všech dutin síťkami/
mřížkami proti hmyzu a vniknutí hlodavců (banální požadavek, jenž se
na stavbách běžně nedodržuje).
■ Požární ochrana by si zasloužila více prostoru, přesahuje však možnosti
tohoto článku.
Zajištění parametrů vnitřního prostředí stavby
Jednou z nejdůležitějších rolí konstrukční ochrany dřevostaveb je zajistit
správné klimatické podmínky interiéru stavby a jejich regulaci s ohledem
na vnitřní provoz a parametry vnějšího prostředí. Jedná se o vlhkost,
teplotu, tlak a cirkulaci vzduchu (dodržení požadované výměny vzduchu,
kde obvyklým indikátorem kvality jsou přípustné koncentrace CO2).
Klíčový je správný návrh skladby obvodového pláště, zejména eliminace
všech tepelných mostů a tepelných vazeb. Jejich vliv je u energeticky
efektivních staveb srovnatelný se správnou skladbou konstrukcí. Každá
ze skládaných konstrukcí opláštění má v případě staveb ze dřeva automaticky velmi vysoký tepelný odpor, a proto i předpoklad výrazně menších
tepelných ztrát. Z tohoto hlediska nabývá na důležitosti především korektní
vyřešení citlivých konstrukčních detailů u paty domu, návaznosti okenních
a dveřních rámů na ostění, přechod stropní konstrukce patra do obvodového pláště, připojení balkonu nebo terasy na konstrukci, řešení střešního
pláště u okapů, střešních oken, vikýřů a hřebene střechy.
Základním principem bezpečné skladby je zajistit klesající difuzní odpor materiálů skládané konstrukce směrem k exteriéru a zamezit průchodu vodních par
konstrukcí. Ten totiž vede při jejich kondenzaci k akumulaci vlhkosti v plášti,
tvorbě plísní, degradaci výkonu tepelné izolace, k objemovým změnám
dřevěných nosných prvků a následně
i k ohrožení stability budovy.
U energeticky efektivních dřevostaveb vstupuje výrazně do hry
požadavek zajištění téměř vzduchotěsnosti obvodového pláště. Hlavní
vzduchotěsná rovina musí být jednoduše a spojitě vedena ve skladbě
konstrukce co nejblíže interiéru. Na
základě dlouhodobých výsledků
standardních blower-door testů se
preferují deskové materiály před
fóliemi. S tím souvisí korektní návrh
▲ Obr. 1. Model skladby obvořízeného větrání s rekuperací tepla.
dového pláště (zdroj: Projektil/
Konstrukci je nezbytné chránit před vlhDeltaplan)
kostí a deštěm i v montážním stadiu.
Hodnocení aktuální situace v oboru
projektování moderních dřevostaveb
Legitimní otázkou je, kde se mají mladí odborníci – projektanti, stavbyvedoucí a další – problematiku navrhování a realizace moderní dřevostavby
naučit. Jak sleduji vývoj kvality projektování staveb (pravidelně konzultuji
projektovou dokumentaci staveb pro veřejnost v rámci grantové činnosti
Centra pasivního domu i v rámci činnosti vlastního ateliéru a mám zpětnou
vazbu také od několika soudních znalců, jsem zkušebním komisařem pro
zkoušky autorizovaných inspektorů a v minulých letech jsem byl sedm let
členem Stavovského soudu ČKA, z toho několik let předsedou), jsem v tomto ohledu, na rozdíl od situace před deseti či patnácti lety, méně optimistický.
Profese architekta je většinou nositelem zakázky, ať již získané prostřednictvím architektonické soutěže, či z volné ruky. V České republice aktuálně
existuje desítka škol architektury a tyto školy každoročně ukončuje tisícovka absolventů. V učebních osnovách těchto škol je výuka navrhování
a provádění moderních dřevostaveb zahrnuta jen ojediněle, spíše jako
výjimka a místo chvályhodné pozitivní deviace. Profil absolventa postačuje
pro práci ve stupni návrhu stavby. Technické předměty, zejména stavební
fyzika, jsou ve srovnání se studiem za doby mých vrstevníků podstatně
redukovány. Absolvent získá pouze rámcovou orientaci zejména v oblasti
získání, nasmlouvání a vedení zakázky, spolupráce s profesemi při komplexním projektu, výkonu inženýrské činnosti, vedení ateliéru, právních
předpisech a požadavcích na realizaci stavby. Tyto znalosti se musí,
chce-li být konkurenceschopný, naučit po škole tak říkajíc za pochodu,
samozřejmě, má-li vůli a chce-li.
Stavební fakulty na tom nejsou o mnoho lépe. Absolvent přichází do praxe
a má-li velké štěstí (a schopnosti), získá zejména ve větších městech „za
čas – na čas“ práci. Pohybujeme se v období vleklé hospodářské krize,
kdy jen za poslední rok přišlo o práci cca 20 % kmenových, zkušených
projektantů, zejména z větších projektových ateliérů. Vysoutěžené honoráře v rámci veřejných výběrových řízení se pohybují na zlomku cen
doporučených honorářovými řády, často pod úrovní „bezpečné ceny“,
někdy bohužel i pod cenou nákladovou. Tedy bez zisku, v režimu dotované
zakázky, za cenu práce pro personál firmy a jejího přežití.
Preferuje se tzv. švarc systém, jako kvazi OSVČ na dobu určitou, před
trvalým pracovním poměrem a postavením zaměstnance. Hodinové
sazby jsou natolik nízké, že umožňují v lepším případě standardní přežití,
bez perspektivy rodinného stavu či zakotvení v místě. Najdou se ateliéry,
které nabízejí práci zadarmo – pouze za získání reference, viz diskuze
na www.archiweb.cz. Vysoká míra konkurence a dočasnost práce,
svázané obvykle s konkrétním projektem v ateliéru, zpravidla vylučuje
trvalý profesní růst a dříve běžné neformální a bezprostřední předávání
zkušeností z generace na generaci. Navíc prakticky vymizely komplexní
ateliéry vybavené všemi profesemi, kde se projektant učil i vzájemnými
diskuzemi on-line nad danými problémy.
Informace a zkušenosti se stávají cennou komoditou, se kterou bude
jen málokdo hazardovat. Zaměstnavatel by si vychovával po odchodu
konkurenta, totéž se děje mezi kolegy v zaměstnání. Do značné míry je
to oprávněný postoj, neboť loajalita vůči zaměstnavateli je v tuzemsku
na nízké úrovni, např. překopírování a únik klíčových obchodních dat není
výjimkou. Důkazem lehkovážnosti zabezpečení obchodní dokumentace je
fakt, že na některých nechráněných serverech lze bez jakéhokoliv omezení
stáhnout kompletní projektovou dokumentaci soukromých i významných
veřejných staveb včetně všech detailů, ale i smluv o dílo (!).
Řemeslo projektování pozvolna upadá. Myslím, že je to velká výzva pro
obě profesní komory, které podle mého soudu mají v oblasti péče o mladé
absolventy škol ještě velké rezervy.
S danou problematikou souvisí i míra koordinace a kontroly projektové
dokumentace – výstupu činnosti projektových ateliérů. Standardní minimálně čtyřstupňový režim prověrky ve státních ateliérech v rámci procesu
tehdejší investiční výstavby (například: vedoucí projektant, hlavní inženýr
ateliéru, oddělení prověrky dodavatele, stavbyvedoucí stavby) je nahrazen
v lepším případě pouze dvoustupňovým režimem (projektant a stavbyvedoucí). Samostatnou kapitolou je potom naplnění požadavků kontrolní
činnosti stavebního úřadu v rámci řízení, vyplývajících z právních předpisů.
Jsem dalek toho, vyzývat k návratu „předlistopadových pořádků“, ale
uvědomme si, že výsledkem výše uvedené praxe je fakt, že ani současní
pětačtyřicátníci někdy netuší, co obnáší korektní profesionální koordinace
profesí a kontrola projektové dokumentace. Nelze ji nalézt v žádném ze
znění aktuálních právních předpisů. Je to mantra i extrakt řemesla projektanta, která se dědí „z pokolení na pokolení“. Pokud neměli dotyční
to štěstí a odpovídající schopnosti, aby nabyli zkušenosti v zahraničí,
obvykle se tuto činnost v systému nastíněném v tuzemsku neměli kde
naučit. A nejsou-li znalí vedoucí ateliérů, stěží předají své zkušenosti
svým podřízeným.
Neuspokojivá je také, podle mého soudu, situace v oblasti metodiky kontroly staveb, výkonu autorského, technického dozoru a vedení stavebního
deníku. Velké množství architektů se návštěvě stavby programově vyhýbá. Ztrácí tak unikátní možnost poučit se například z vlastních chyb a omylů
pro další projekty. Je to stejné, jako kdyby chirurg nechtěl operovat.
stavebnictví 03/13
53
▲ Obr. 2. Promáčení dřevěné nosné konstrukce a tepelně izolační výplně
z dřevovlákna vede ke znehodnocení parametrů obvodového pláště.
Hydrofobizace izolace z výroby nechrání před vymýváním pojiva na
přímém dešti.
▲ Obr. 3. Montáž dřevěného obvodového pláště na železobetonové jádro
stavby. Nedodržení technologické kázně. Jednotlivá pracovní pole nebyla chráněna před povětrností a v průběhu montáže opakovaně zmokla.
Stav po dešti, červen 2012.
▲ Obr. 4. Znaky plísně na dřevěných profilech pláště i v tepelné dřevovláknité
izolaci již po zaklopení konstrukce. Pohled z interiéru, říjen 2012.
▲ Obr. 5. Celkový pohled na kompletování vnějších vrstev pláště. Dobře je
patrná technologická nekázeň v místech styků fasádní fólie.
Nové právní předpisy směřující k velmi
nízké energetické náročnosti budov
V této profesní atmosféře jsme přistoupili k transpozici evropské směrnice
EPBD II do národních právních předpisů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (tzv. EPBD II),
z 19. května 2010, byla transponována do českého právního řádu zákonem
č. 318/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření
energií, ve znění pozdějších předpisů, a novou prováděcí vyhláškou, jež
nahradí vyhlášku č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov.
Zákon č. 318/2012 Sb. z 19. července 2012 (přijetí zákona Parlamentem ČR)
po vrácení prezidentem republiky 9. srpna 2012 potvrdila Poslanecká
sněmovna Parlamentu ČR tím, že na zákonu trvala, 19. září 2012 podle
jejího usnesení č. 319/2012 Sb. Většina ustanovení tohoto zákona nabyla
účinnosti 1. lednem 2013. Lhůta na přípravu stavebnictví a veřejnosti
k datu účinnosti zákona byla velmi krátká.
Změna má zásadní dopad do celé oblasti stavebnictví. Znamená přehodnocení stávajících znalostí a zkušeností vlastníků budov, stavebníků, architektů,
prováděcích firem a stavbyvedoucích, stavebních dozorů při individuální
výstavbě, ale také autorských dozorů a technických dozorů stavebníka.
Má rovněž dopad na činnost pracovníků stavebních úřadů.
Podstatou je, že od konce roku 2018 budou novostavby ve sféře státem
subvencované výstavby a od konce roku 2020 pak i ostatní novostavby
povolovány pouze jako téměř nulové budovy, tedy stavby, jež se svými
parametry z hlediska měrné potřeby tepla na vytápění budou pohybovat
mezi standardem nízkoenergetického a pasivního domu podle definice
ČSN 73 0540-2: 2012, Tepelná ochrana budov.
Jedná se o budovy, k jejichž návrhu lze využít známé principy navrhování
pasivních domů jak po konstrukční stránce, tak po stránce technických
54
stavebnictví 03/13
zařízení budov. Nákladově optimální volbou stavebně konstrukčního
řešení (tj. nejekonomičtějším způsobem, který nevyvolává vícenáklady)
se potřeba energií snižuje na minimum. Hodnoty téměř blízké nule se
dosahuje vhodným poměrem obnovitelných zdrojů umístěných na obálce
budov či na vlastním pozemku, jež saturují bilanci energetických potřeb
budovy. Základem je komplexnost návrhu a vyvážený holistický přístup.
V preambuli směrnice č. 2010/31/EU se uvádí:
Podíl budov na celkové spotřebě energie v unii činí 40 %. Tento sektor
se rozrůstá, což bude mít za následek zvýšení spotřeby energie. Snížení
spotřeby energie u budov proto představují důležitá opatření nutná ke
snižování energetické závislosti unie a emisí skleníkových plynů. Spolu se
zvýšeným využíváním energie z obnovitelných zdrojů by opatření přijatá
za účelem snížení spotřeby energie v unii umožnila unii dodržení závazku
splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených
národů o změně klimatu (UNFCCC), dlouhodobého závazku zachovat
nárůst globální teploty pod 2 °C i závazku snížit do roku 2020 celkové
emise skleníkových plynů alespoň o 20 % ve srovnání s hodnotami z roku
1990 a v případě mezinárodní dohody o 30 %. Snížená spotřeba energie
a zvýšené využívání energie z obnovitelných zdrojů také hrají důležitou
úlohu při podpoře zabezpečování zásobování energií, technologického
vývoje a při vytváření příležitostí k zaměstnání a regionálního rozvoje,
zejména ve venkovských oblastech.
Při započítání vlivu všech externalit tomuto požadavku z hlediska bilance
CO2 optimálně odpovídá nosná i kompletační konstrukce řešená jako
moderní dřevostavba. Ta však nepochybně klade ve srovnání s masivními
stavbami vyšší nároky na znalosti, zkušenosti a kompetence jak projektanta, zhotovitele stavby i výkon autorských, technických a stavebních
dozorů.
Podcenění tohoto faktu vede k problémům, poruchám a vadám stavby.
Jistě za to nemůže samotný dřevěný konstrukční systém, ale prakticky
▲ Obr. 6. Dokončený plášť stavby s treláží pro porost rostlinami. V řadě míst
nejsou pásy fasádní fólie prolepeny. Hnaný déšť a rostliny znehodnotí dřevovláknitou tepelnou izolaci.
vždy lidský faktor a lidská neznalost nebo aktuální limity v přípravě stavby její realizaci nebo užívání. Velmi často estetická měřítka i očekávání
a ambice zastiňují objektivně dané limity možností dřeva a dalších aglomerovaných materiálů.
V tuzemských podmínkách jsem dále zaznamenal určitý trend nepřebírat
zahraniční zkušenosti a vymýšlet vlastní konstrukční řešení. Nepokračovat
tam, kde ostatní přestali, ale začínat vždy znovu od nuly, tedy metodou
pokusů a omylů za peníze klienta.
Podívejme se proto na tři případové studie energeticky efektivních moderních dřevostaveb či staveb s podstatnou částí ze dřeva, realizovaných
v posledním období v České republice jako zdroj poučení a informací
(bohužel nezřídka ve smyslu hesla „kudy cesta nevede“).
Podtrhuji, že jsem dalek toho, dotýkat se výtvarné licence autorů staveb.
Polemické poznámky směřují výhradně k technickým parametrům staveb, které jsou doložitelné.
Pasivní administrativní budova
s dřevěným pláštěm
Dřevěné sendviče není třeba představovat z hlediska vhodnosti pro
opláštění větších veřejných budov v pasivním standardu. Dřevo,
jako obnovitelný stavební materiál, má významný nízkoenergetický
potenciál a i z hlediska svázaných emisí má výborné parametry,
bere totiž ohled na zátěž životního prostředí v celém životním
cyklu stavby.
Soukromý investor se obrátil v prosinci roku 2010 na Centrum pasivního
domu s žádostí o posouzení kvality návrhu administrativní budovy, údajně vzorově koncipované v pasivním standardu. (Autor článku byl členem
širšího týmu, s nímž spolupracoval rovněž respektovaný soudní znalec.)
Jako podklad byla k dispozici projektová dokumentace pro provádění
stavby (ve fázi prakticky před odevzdáním klientovi). Nosná konstrukce byla navržena třípodlažní masivní stěnová železobetonová. Stropy
lemovala vzhledem k rozsáhlým pásovým oknům žebra. Dřevěný
obvodový plášť měl být z obtížně pochopitelných důvodů sestaven
letmou, prvkovou montáží na místě. Nosné prvky – dřevěné žebříky
z latí spojených oboustrannými příložkami z OSB desek – byly ukotveny mezi břity stropů a stěn. Výplň, tedy konopná izolace, na stavbě
ručně vkládaná do žebříků, generovala možná pásma kondenzace.
Železobetonové prvky zapuštěné do pláště oslabovaly tepelnou izolaci
a vytvářely systémové tepelné mosty v obou směrech. Fasádu tvořila
kontaktní, neidentifikovatelná, fóliová difuzně otevřená membrána,
která je zároveň podle autorů dokonale vodotěsná. Přes fólii byl kotven
dvojitý laťový rošt pomocí vrutů – treláž umožňující podle projektové
dokumentace růst popínavých rostlin, (ale i šplhání dětí). Parozábrana na
bázi OSB desek nebyla spojitá, přerušovaly ji vetknuté železobetonové
nosné prvky stěn a stropů.
Navržený systém generoval řádově desítky obtížně realizovatelných,
překombinovaných a složitých detailů, které jsou povětšinou v rozporu
s principy konstrukční ochrany dřeva již ve fázi návrhu. Přizvaný technolog dokonce označil obvodový plášť za neproveditelný. Hospodárnost
takového návrhu s vyloučením efektivní prefabrikace a opakovatelnosti
prvků je potom nasnadě.
Projektová dokumentace byla na základě připomínek odborníků z CPD
upravena pouze „kosmeticky“. Stavba uvedené výhrady naplnila.
Obvodový plášť byl navíc opakovaně vystaven v montážním stadiu
přívalovým dešťům. Po zaklopení se v tepelné izolaci novostavby objevily známky plísní, blíže viz obr. 1–6. Stavba byla předána do užívání
ke konci roku 2012. Stavbu spolufinancoval SFŽP v režimu veřejné
zakázky. Projektant byl vybrán na základě vyzvané architektonické
soutěže.
Základní údaje o stavbě
Obestavěný prostor: 4321 m3
Užitná plocha: 943 m2
Náklady odhadované autory:
cca 10 000 Kč/m3 bez DPH
inzerce
VE DRUHÉM POSTUPOVÉM KOLE BODOVALA PRAHA
Zvládnutí technologie nanášení šlechtěných omítek, lepení lícových pásků,
technologie zdění porothem dryfix,
komínový skelet Schiedel, nastavení
a ovládání pily Mafell, ruční zpracování
spoje čepu a dlabu?
Takové úkoly čekaly nejlepší zedníky
a truhláře z učilišť a odborných škol z Prahy, středních Čech a dalších regionů na
prvním letošním postupovém kole soutěže
SUSO. Akce proběhla při výstavě Stavitel
v Lysé nad Labem. Z téměř 50 mladých
učňů si nejlépe se soutěžním zadáním,
stresem z časového limitu za dohledu přísné poroty dokázali poradit zedníci ze SOŠ
stavební a zahradnické z Prahy a truhláři
z pražské SŠ technické na Zeleném pruhu.
„Každoročně nás těší velký zájem škol
o účast v našem projektu. Potvrzuje to, že
soutěž plní svůj smysl a motivuje mladou
generaci k zájmu o řemeslné obory ve stavebnictví,“ shrnuje David Surmaj, manažer SUSO. Snaha seznámit mladé studenty
s moderními technologiemi a nářadím, je
cesta, jak umožnit výběrovým žákům zúčastněných škol odzkoušet a poznat aktuální technologie a trendy pod vedením
odborníků partnerských firem. Zkrátka
nezůstávají ani školy, které si odnášejí teoretické poznatky a mnohdy i studijní podklady do další výuky. Třetí klání soutěže
SUSO je na programu 22. a 23. 3. v Hradci Králové při výstavě Stavba a zahrada
2013. Více na www.suso.cz.
stavebnictví 03/13
55
2
2 - obklad - SMRKOVÉ PALUBKY
obklad - vzduchová
SMRKOVÉmezera
PALUBKY
- větraná
- KONTRALATĚ 40/60 svisle
větranáavzduchová
mezera
- KONTRALATĚ
40/60 svisle
- větrná
pojistná izolace
- PRODYŠNÁ
FOLIE
větrná40/60
a pojistná
izolace+-TEPELNÁ
PRODYŠNÁ
FOLIE
- LATĚ
vodorovně
IZOLACE
LATĚ 40/60
+ TEPELNÁ
- NOSNÁ
KCEvodorovně
STOJKY 80/180
mm +IZOLACE
MINERÁLNÍ VLNA
NOSNÁ OSB
KCE STOJKY 80/180 mm + MINERÁLNÍ VLNA
- DESKA
DESKA OSB - PE FOLIE slepovaná
- parozábrana
parozábrana
- PE FOLIE
slepovaná
- vzduchová
mezera,
instalační
prostor
vzduchová mezera,
instalační
prostor
- PROTIPOŽÁRNÍ
SDK,
na dřevěné
konstrukci
PROTIPOŽÁRNÍ
na dřevěnélepená
konstrukci
- obklad
- BUKOVÁSDK,
PŘEKKLIŽKA,
a kotvená vruty
- obklad - BUKOVÁ PŘEKKLIŽKA, lepená a kotvená vruty
5
5 - ochranná vrstva - CEMENTOVLÁKNITÁ DESKA
CEMENTOVLÁKNITÁ
- ochranná vrstva - NETKANÁ
TEXTILIE DESKA
ochranná vrstva
- NETKANÁ TEXTILIE
- hydroizolace
- MODIFIKOVANÉ
ASFALTOVÉ PÁSY, tl. 2x4mm
hydroizolace
- MODIFIKOVANÉ
ASFALTOVÉ PÁSY, tl. 2x4mm
- podkladní
konstrukce
- OSB DESKA
podkladní
konstrukce
- OSB DESKA
- tepelná
izolace
- MINERÁLNÍ
VLNA, mezi dřevěné stojky
tepelná
izolace - MINERÁLNÍ VLNA, mezi dřevěné stojky
- OSB
DESKA
OSB DESKA - PE FOLIE
- parozábrana
parozábrana
- PE FOLIE
- vzduchová
mezera,
instalační prostor
vzduchová mezera,
instalační
prostor
- PROTIPOŽÁRNÍ
SDK,
na dřevěné
konstrukci
PROTIPOŽÁRNÍ
na dřevěné
konstrukci
- obklad
- BUKOVÁSDK,
PŘEKLIŽKA,
lepená
a kotvená vruty
- obklad - BUKOVÁ PŘEKLIŽKA, lepená a kotvená vruty
6
6 - tepelná izolace
▲ Obr. 7. Centrum ekologických aktivit (celkový pohled)
- tepelná
izolace
- EXTRUDOVANÝ
POLYSTYREN,
- EXTRUDOVANÝ
POLYSTYREN,
tl.
180 mm,
tl. 180 mm,po odstranění
aplikovaný
aplikovaný po nutné
odstranění
technologicky
přizdívky CP
technologicky nutné přizdívky CP
4
4 - nášlapná vrstva - PALUBKY
▲ Obr. 8. Konstrukční detail štítu stavby a jeho založení (zdroj: časopis ASB č. 5/2007, grafika: Ing. Michaela Václavská)
▼ Obr. 10. Okno umístěné v líci fasády. Dutiny nechráněné proti vniknutí hmyzu
a hlodavců. Parapet je nekorektně spojen s dřevěnou konstrukcí pouze na
tmel.
▼ Obr. 11. Problematické umístění komínů znemožňuje běžnou údržbu dřevěné
fasády. Prostup střechou vytváří bodový tepelný most a generuje nekorektní
provedení hydroizolace střechy s nízkou životností.
stavebnictví 03/13
15 mm
15
8 mm
8 mm
8 mm
8 mm
8 mm
8 mm
18
18 mm
180
180
15 mm
15 mm
8 mm
8 mm
nášlapná vrstva
- roznášecí
vrstva--PALUBKY
OSB DESKA
roznášecí vrstva
OSB DESKA
- parozábrana
- PE- FOLIE
parozábrana
- PE -FOLIE
- nosná
konstrukce
TRÁMY 80/120 mm, á 625 mm
TRÁMY 120/180
80/120 mm,
625
mm
- nosná konstrukce - TRANY
mm,ána
podložkách
nosná konstrukce
- TRANY 120/180
na podložkách
- tepelná
izolace - MINERÁLNÍ
VLNA, mm,
do profilů
nosné kce
tepelná izolace
- MINERÁLNÍ
VLNA, do profilůZÁKLADOVÁ
nosné kce DESKA
- základová
konstrukce
- ŽELEZOBETONOVÁ
- základová konstrukce - ŽELEZOBETONOVÁ ZÁKLADOVÁ DESKA
▲ Obr. 9. Foto z realizace stavby. Pohled na skladbu podlahy. Technologická
nekázeň, poškozená vrstva minerální vlny. Rozvody větrání a teplovzdušného
vytápění nejsou tepelně izolovány a prakticky leží na chladné základové desce
(zdroj: Projektil).
56
2 mm
2 mm
40 mm
40 mm
180
180
15 mm
15 mm
25 mm
25 mm
22
22 mm
120 mm
120 mm
180
180 mm
200
200 mm
▲ Obr. 12. Celkový pohled na lesovnu v Písku od jihu ještě s ochranným
valem po obvodě stavby, srpen 2011
▲ Obr. 13. Zimní pohled ze západu se zasněženým valem sahajícím až po
líc dřevěné konstrukce vrchní stavby, prosinec 2010
▲ Obr. 14. Schéma typického příčného řezu stavbou okolím – dobře je
patrný retenční prostor pod stavbou (skica autora článku)
▲ Obr. 15. Jižní průčelí po odstranění zemního valu, listopad 2011
spektování prakticky všech principů konstrukční ochrany dřeva uvedených
v první části. Předimenzovaná konstrukce sestávající ze sloupků masivního dřeva profilu 80/180 a průvlaků 180/180 mm znamená, že výsušné
trhliny povedou k poruchám. Objevují se systémové lineární tepelné
mosty v místě nosných prvků pláště i připojení rámů oken osazených do
líce fasády. Dutiny nejsou chráněny proti hmyzu a hlodavcům. Připojení
vnějších parapetů není korektní (je pouze na tmel). Minerální vlna sevřená
mezi hydroizolační pásy se nachází pod úrovní terénu. Rovněž tak prvky
ze dřeva – ty jsou zabudovány pod úroveň terénu ve styku s betonovou
deskou. Vrstvy tepelných izolací nejsou dostatečné, chybí hlavní spojitá
vzduchotěsná vrstva. Konstrukční řešení zdaleka neodpovídají deklarované měrné potřebě tepla 27 kWh/m2 za rok. Blíže viz obr. č. 7–11.
Výběr projektanta proběhl na základě veřejné architektonické soutěže.
▲ Obr. 16. Pohled do provětrávaného prostoru, již po odstranění zemního
valu. Dobře je patrné stále rozbahněné podloží (listopad 2011).
Centrum ekologických aktivit
V roce 2007 byla na Moravě dokončena nízkoenergetická stavba centra,
z větší části pojatá jako dřevostavba. Plně prosklené konvexně prohnuté
průčelí uzavírají plné štítové stěny, prolomené okny. Konstrukční systém –
lehký skelet – je tvořen z dřevěných masivních profilů.
Zaměříme-li se na konstrukční detaily štítové stěny včetně provedení
rozvodů vzduchotechniky, máme před sebou názornou učebnici nere-
Základní údaje o stavbě
Obestavěný prostor: 6600 m3
Zastavěná plocha: 1282 m2
Náklady:
cca 11 800 Kč/m3 bez DPH
Celkové náklady: 78 mil. Kč
Spolufinancování SFŽP v režimu veřejné zakázky:
36 mil. Kč.
Založení sídla správy lesů města Písku
V roce 2010 byla dokončena dvoupodlažní dřevostavba zahrnující správní
budovu a informační a vzdělávací centrum. Navržena byla lehká nosná
stavebnictví 03/13
57
(Vývoj a technické řešení stavby byly podrobně popsány v článku
publikovaném v časopisu Stavebnictví č. 04/2012, text je umístěn
na www.pasivnidomy.cz).
Nejedná se bohužel o ojedinělý příklad, kdy u celé řady dřevěných
energeticky úsporných domů, založených obdobně, byť v různých
podmínkách, došlo v poslední době ke tvorbě plísně.
▲ Obr. 17. Vlivem zvýšené vlhkosti desky podhledu mdf, které nejsou
určeny do exteriéru, zplesnivěly a zdeformovaly se. Z rozbahněného
podloží se nasává aerací vzduch mřížkami k větrání kanceláří.
Základní údaje o stavbě
Obestavěný prostor: Užitná plocha: Požadované náklady: Náklady – skutečnost: 2040 m3
520 m2
do 10 mil. Kč
25 mil. Kč, tj. cca 12 300 Kč/m3
Založení lehkých dřevostaveb
Lze formulovat dosud známá pravidla, která se na uvedené řešení založení
lehkých dřevostaveb vztahují.
■ Mikroklima prostoru pod stavbou je ovlivněno únikem tepla z vrchní
stavby a vlhkostí stoupající z chladného podloží.
■ Prostor musí být kvalitně provětrávaný a kontrolovatelný, nejlépe
navržený jako průlezný.
■ Prostor je třeba chránit před zvýšenou vlhkostí, je nutné zajistit odtok
vody.
■ Prostor se musí chránit po obvodě proti vniknutí malých zvířat a škůdců.
■ Povrch podloží je nezbytné chránit proti vlhkosti, zbahnění, růstu rostlin
a trávy, nabízí se položení PE fólie – netkaná textilie – vrstva štěrku.
■ Na spodním líci stavby mohou být použity pouze výrobky a konstrukce,
které po dobu návrhové životnosti budou odolávat působícímu namáhání.
Důraz je třeba dbát na odpovídající kotvení a ochranu montážních spár.
■ Stoupačky kanalizace a vody procházející prostorem musí být důsledně tepelně izolovány. Jejich prostup podlahou musí být vzduchotěsný.
(V případě promrzání prostoru je třeba zvážit vytápění stoupaček, zejména
u staveb, které nejsou v trvalém provozu v zimě.)
Uvedenému tématu bychom se rádi věnovali podrobněji s Ing. Jiřím
Šálou v příspěvku na mezinárodní konferenci o dřevostavbách ve Volyni
v letošním roce. ■
▲ Obr. 18. Konstrukční řešení kotvení dřevěné konstrukce do betonových
pilotek v krajním poli. Detail je navržen a proveden jako lapač vody. Po čase dojde k degradaci dřevěných nosných profilů.
konstrukce skeletu z hoblovaných subtilních fošinek, spojovaných ocelovými styčníky s plně proskleným obvodovým pláštěm. Stavba je situována
kolmo na spádnici do jižního svahu o sklonu 13 %, v bezprostřední blízkosti
lesa vytvářejícího chladný a vlhký „severní stín“.
Budova byla v souladu se stavem techniky založena v přední části
bodově, na betonových pilotách s provětrávaným prostorem oddělujícím podloží od vrchní dřevěné stavby. Severní část se uzavírala
směrem k lesu průběžným betonovým základovým pasem. Ze tří
zbývajících světových stran stavbu po obvodě obklopoval ozeleněný
zemní val, jenž vytvořil pod budovou bazén zadržující dešťové vody.
Podloží neumožňovalo vsakování, násyp, odtok vody. Zvýšená vlhkost přes možnost ovětrání po obvodě stavby způsobila zplesnivění
spodního líce dřevostavby, kde byly chybně aplikovány nábytkové
mdf desky. Montážními spárami v zkroucených deskách vnikla vlhkost a plíseň do pláště podlahy, kde zapříčinila degradaci tepelné
izolace. Blíže viz obr. 12–18. Investorem bylo město Písek, v režimu
veřejné zakázky. Výběr projektanta se uskutečnil na základě vyzvané
architektonické soutěže.
58
stavebnictví 03/13
english synopsis
Protection of Timber Structures – Theory
and Reality in the Current Building Practice
The design and construction of modern timber structures is
a relatively young segment in the Czrech Republic, which started
after November 1989. In the article, the author assesses the
current situation both in the design of modern timber structures
and in the construction thereof.
klíčová slova:
dřevostavby, vliv vlhkosti na konstrukci, energetická náročnost budov
keywords:
timber structures, effect of humidity on the structure, power
consumption of buildings.
odborné posouzení článku:
Ing. Ladislav Bukovský,
znalec se specializací technické obory různé, stavebnictví
a projektování, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby
a zkoušení a diagnostiku staveb
inzerce
Dubnové veletrhy nabízejí komplexní přehlídku investičních
příležitostí, rozvojových plánů a ochrany životního prostředí
Ve dnech 23. až 26. dubna se na brněnském výstavišti uskuteční další ročník Mezinárodního veletrhu investičních
příležitostí, podnikání a rozvoje v regionech URBIS INVEST, který přináší ucelenou prezentaci komerčních nemovitostí, podpor podnikání, rozvojových
plánů a inovačních strategií jednotlivých
regionů. Souběžně konané veletrhy
URBIS TECHNOLOGIE a ENVIBRNO
rozšíří prezentovanou problematiku
o aktuální novinky a trendy v oborech
komunálních a environmentálních technologií a služeb. Ve stejném termínu se
konají také tradiční Stavební veletrhy
Brno, které doplní prezentovaná témata
o aktuální aspekty stavebnictví a technického zařízení budov.
borný doprovodný program, který se
koná pod záštitou a ve spolupráci
s ministerstvy a odbornými asociacemi. Za všechny jmenujme například Ministerstvo životního prostředí,
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR,
CzechInvest, Svaz měst a obcí ČR,
který pořádá již 20. kongres starostů
a primátorů měst a obcí ČR. Asociace inovačního podnikání organizuje
seminář s názvem Inovace a technologie v rozvoji regionů.
Novinky ve vodním a odpadovém
hospodářství
Stranou pozornosti nezůstane ani
problematika vodního a odpadového
hospodářství. Jednotlivé konference
se zaměří na změny ve vodním i staAktuální informace v doprovod- vebním zákoně, které vedou k nutné
ném programu
změně chování obcí v oblasti územinz UIE 210x147+4_Sestava 1 12/7/12 11:11 AM Stránka 1
Nabídku vystavovatelů doplňuje od- ního plánování, a to jak v části týkající
se odvádění srážkových, tak i odpadních vod. Problematice odpadů a jejich následného zpracování se bude
věnovat celá řada seminářů. Jmenujme například seminář Odpady 2013
a jak dál?, který pořádá Sdružení
provozovatelů technologií pro ekologické využívání odpadů, nebo přednášku Environmental economics and
quality of life, které navazují na předchozí konference organizované MŽP,
jež byly zaměřeny na environmentální
účetnictví a reporting. Součástí doprovodného programu budou také
světově unikátní praktické ukázky
protipovodňových opatření v bazénu před pavilonem Z. Celá expozice
tvoří jedinečný celek, který není k vidění nikde jinde na světě.
Více informací naleznete na stránkách
www.bvv.cz/urbis-invest.
inzerce
Mezinárodní
veletrh
komunálních
technologií
a sluÏeb
Mezinárodní
veletrh
investiãních
pfiíleÏitostí,
podnikání a rozvoje
v regionech
■ www.bvv.cz/urbis-technologie
23. – 26. 4. 2013
www.bvv.cz
Brno - V˘stavi‰tû
Mezinárodní
veletrh techniky
pro tvorbu
a ochranu
Ïivotního
prostfiedí
■ www.bvv.cz/urbis-invest
■ www.bvv.cz/envibrno
SoubûÏnû
probíhají:
stavebnictví 03/13
59
inzerce
Bezmála 100 let hovoří pro Heraklith
– tam všude se tehdejší i dnešní
návštěvníci setkávali a stále mohou
setkat s Heraklithem. Otevřená struktura desek z dřevité vlny pohlcuje
zvuk stejně dobře v současnosti jako
v minulosti.
Akustika zůstala na poli stavebnictví
pastorkyní, co se vývoje týče. Zdá se
to býti podivné, jelikož bychom měli
míti za to, že v době, v níž se koná
tak mnoho pro zrakový a hmatový
smysl, mělo by se také něco díti pro
sluch, píše v časopise Heraklithové
rozhledy člen Americké akustické
společnosti H. Schiffer.
▼ Tab. 1. Zvukové parametry
60
stavebnictví 03/13
Malebný jazyk autora ukazuje i na
rok, ve kterém časopis vyšel, bylo to
v roce 1937. Třicátá léta 20. století
a tehdejší rozmach funkcionalizmu
byly věkem Heraklithu. Kulturní domy,
kina, společenské sály po celé republice, ale také bar „Embassy“ pro
hotelové hosty a tehdejší smetánku v pražském hotelu Ambassador
Heraklith v současnosti
Od roku 2006, kdy firma Knauf Insulation převzala Heraklith, prošel tento materiál několika inovacemi. Jeho
podstata však zůstala zachována,
stejně jako jeho akustické vlastnosti.
Pokud se vrátíme k článku H. Schiffera v Heraklithových rozhledech,
používá v něm pro dozvuk tehdejší
výraz „pazvuk“, který možná lépe vystihuje, jak vnímá lidské ucho tón při
špatném trvání dozvuku v prostoru.
Knauf Insulation vyrábí základní jednovrstvé desky Heraklith C a CF, které mají v závislosti na použité skladbě
podhledu nebo obkladu zvukově pohltivé parametry uvedené v tabulce 1.
Dvouvrstvá deska Tektalan C2 a třívrstvá Tektalan HS kombinují vlastnosti Heraklithu a kamenné minerální vlny. Hodnoty zvukové pohltivosti
▲ Tab. 2. Hodnoty zvukové pohltivosti desek Tektalan v různých skladbách podhledů
▲ Tektalan E31 – bez vzduchové mezery
▲ Tektalan E31 50 mm se vzduchovou mezerou 30 mm
desek Tektalan použitých v různých
skladbách podhledů a obkladů ukazuje tabulka 2.
Košile z Heraklithu, která padne
Použití Heraklithu a všechny jeho
výhody ukazuje použití z nedávné
doby. V bývalé továrně na výrobu
košil v jihočeských Klatovech se
rozhodl majitel zřídit hudební klub.
Řešení prostoru okolo pódia a před
ním mělo zajistit pohlcování odrazů
zvuku pro snadné a kvalitní zvučení
prostoru, současně omezit výrazné
pronikání zvuku do zbylé části klubu
a mimo něj. Konstrukce musela také
splňovat požární předpisy a nakonec
vydržet každodenní provoz.
První návrh na akustické řešení klubu U Košile spočíval v obložení stěn
a stropu děrovaným sádrokartonem
v kombinaci s minerální vlnou. Takové řešení by plně uspokojilo nároky
na akustiku prostoru, ale v prostředí
hudebního klubu by mohlo snadno
dojít k jeho poškození, do děr by
bylo možné vhazovat například nedopalky. Architekt Josef Černý po
konzultaci s výrobcem zvolil obložení
akustickými deskami Heraklith.
Prostor pódia a prostoru před ním se
nachází v zadní části budovy, která je
zastřešena pultovou střechou s nízkým sklonem. Pod ni byl dán zesíle-
ný sádrokartonový podhled, na který
bylo umístěno vysoce hmotné opláštění sádrokartonovými protipožárními
deskami Knauf GKF 15 a akustickými deskami Heraklith C. Tepelně izolační a pohltivou vrstvu tvoří 200 mm
skelné minerální izolace Knauf Insulation v podhledu. Pro obložení stěn
prostoru byly použity samotné akustické desky Heraklith C.
„Po předchozích zkušenostech
s provozováním klubu, kde nebyla vhodně vyřešena akustika, jsem
U Košile tuto oblast ošetřil velmi důsledně a původně navržené řešení
jsem odmítl, protože provoz klubu znám z každodenního hlediska.
Chtěl jsem řešení, které vyhoví po
akustické stránce a současně nebudu muset řešit neustálé opravy.
Když architekt Černý přišel s obložením z Heraklithu, zaujal mě i vzhled
desek, který přesně odpovídá pojetí
celého klubu,“ říká provozovatel klubu Luboš Pitule.
Nejen akustika
Požární odolnost Heraklithu patří
mezi jeho další výhody. Na jeho povrchu se vytvoří zuhelnatělá vrstva, která brání dalšímu hoření a chrání další
součásti stavební konstrukce. Kompozitní desky s izolačními materiály
Tektalan a Heratekta mají i vynikající
tepelně izolační parametry. Měrná tepelná kapacita samotného Heraklithu
dosahuje 2000 J/kg∙K a součinitel
tepelné vodivosti izolace v kompozitních deskách Heratekta dosahuje
hodnot λD ≥ 0,031 W/m∙K.
Na závěr snad jen návrat k H. Schifferovi: Jest lehký, vysoce isolační, tlumí
zvuk, jest ohnivzdorný, dobře na něm
drží omítka – dá se přibíjet, řezat, vrtat –
odpuzuje hmyz – jest prostý zárodků
hub – neomezeně trvanlivý – má velký formát.
stavebnictví 03/13
61
historie
text RNDr. Jiří Homolka | grafické podklady archiv VOŠ a SPŠ Volyně
▲ Funkcionalistická budova Vyšší oodborné školy a střední průmyslové školy v Resslově ulici ve Volyni
VOŠ a SPŠ Volyně:
přínos odbornému školství
V odborné veřejnosti zaujímá „volyňská průmyslová škola“ výjimečné místo již téměř 150 let.
Přestože více než dvacet let neplatí tzv. směrná čísla, která určovala, kolik uchazečů může
být přijato z jednotlivých koutů České republiky, zachovává si stále svoji nadregionální
působnost při výchově odborníků pro stavebnictví a obory zpracování dřeva.
Tradice školy
a návaznost na historické poslání
Nespornou výhodou střední průmyslové školy je její tradice sahající
62
stavebnictví 03/13
až do předminulého století, na kterou velmi úspěšně navázala i druhá
součást – vyšší odborná škola, jejíž
působnost je po sedmnácti letech
rozšířena na celé území České
republiky, s počtem přes dvě stě
padesát studentů v obou formách
studia (denní i dálkové) patří k největším školám svého druhu.
V posledních letech škola prošla
vývojem událostí, které snesou
srovnání s třicátými lety minulého
století, kdy se škola přestěhovala
do nové funkcionalistické budovy
v Resslově ulici ve Volyni. Humanitně vzdělaní kolegové by toto období
neváhali přirovnat k historické etapě
nazývané „národní obrození“.
Realizací projektu schváleného
Ministerstvem životního prostředí
pod názvem Snížení energetické
náročnosti škol a školských zařízení
Jihočeského kraje ve Volyni v rámci
Operačního programu životního
prostředí se kompletně zateplily
všechy budovy školy a domova
mládeže spojené s výměnou oken.
Velká část prostředků, jejichž cel-
▼ Fotografie z podpisu smlouvy o spolupráci s Fakultou dřevařskou TU Zvolen.
Zleva: prof. Ing. Igor Čunderlík, CSc., děkan fakulty, RNDr. Jiří Homolka, ředitel VOŠ
a SPŠ Volyně, prof. Ing. Ján Tuček, CSc., rektor Technické univerzity ve Zvolenu.
ková hodnota přesáhla 130 mil.
Kč, byla použita na rekonstrukci
školní kotelny na Děkanském vrchu,
která zásobuje teplem a teplou
užitkovou vodou domovy mládeže
obou volyňských středních škol,
areál Dětského domova Volyně,
školní jídelnu Volyně i obě budovy
ZŠ Volyně. Pozitivní je i dopad na
životní prostředí města Volyně,
protože dříve spalované hnědé uhlí
nahradila biomasa, plyn a tepelné
čerpadlo. Ve všech vytápěných budovách byly zřízeny nové předávací
stanice a uskutečnila se kompletní
rekonstrukce teplovodních rozvodů.
V rámci rekonstrukce proběhla
i celková výměna otopné soustavy
a likvidace kotelny na lehký topný
olej v areálu školy v Resslově ulici.
Tento prostor bývalé kotelny by se
měl v blízké budoucnosti revitalizovat, s cílem vytvořit reprezentativní
přednáškovou místnost a napomoci transferu vyspělých technologií
a těsnějšímu zapojení spolupracujících firem do výukového procesu.
Spolupráce s Technickou
univerzitou ve Zvolenu
Vyšší odborná škola ve Volyni vděčí
za mnohé od svého vzniku Dřevařské fakultě Technické univerzity
ve Zvolenu. V první fázi se jednalo
o spolupráci při přípravě vzdělávacího programu Tvorba nábytku
a dřevěné konstrukce – pohled lidí
dlouhodobě se pohybujících v oblasti tradičního terciárního vzdělávání v tomto případě byl neocenitelný.
V roce 1995 byl Ministerstvem
školství, mládeže a tělovýchovy
zmíněný program schválen a od
1. září následujícího roku nabídnut
absolventům maturitních středních škol v České republice. Postupně se spolupráce naplňovala
výukou akademických funkcionářů
TU ze Zvolenu ve Volyni až po rok
1999, kdy poprvé vyrazili studenti
vyšší odborné školy na čtrnáctidenní stáž do Zvolena. Zde na ně velmi
silně zapůsobila atmosféra akademického prostředí a začaly se osnovat další plány na prohloubení spolupráce, které vyvrcholily otevřením
detašovaného pracoviště Dřevařské fakulty Technické univerzity ve
Zvolenu ve Volyni v září 2005. Tato
mimořádná událost v dlouhodobé
historii školy umožnila nejlepším
studentům Vyšší odborné školy ve
Volyni studovat příbuzný bakalářský
program Konstrukce dřevěných
staveb a nábytku a zpřístupnit jim
první stupeň vysokoškolského
vzdělání s titulem bakalář. Do prvního ročníku se přihlásilo celkem
54 uchazečů, 28 z nich úspěšně
složilo ve Volyni v červnu 2009 státní
zkoušky a získalo vedle profesního
označení diplomovaný specialista
(DiS.) i akademický titul Bc. K dnešnímu dni, kdy absolvovali v pořadí
již čtvrtí bakaláři společného vzdělávacího programu, je v odborné
praxi již téměř stovka odborníků
pokrývajících téměř celou oblast
zpracování dřeva od pilařské výroby
až po stavění ze dřeva.
Každá spolupráce nebo vztah,
byť se jedná o instituce, pokud
se nerozvijejí a nehledají se další
možnosti, je předurčena k zániku
nebo ke skluzu do stereotypu.
Proto představitelé obou škol
hledali možnosti, jak tyto úzké
vazby dále prohloubit a rozvinout.
Výbornou příležitostí pro naplnění
této myšlenky byla nabídka univerzity směrem k absolventům
s možností dále pokračovat v magisterském (inženýrském) programu.
Této příležitosti se chopilo celkem
osmnáct bakalářů a čtrnáct z nich
v červnu 2011 úspěšně dokončilo
druhý stupeň vysokoškolského
vzdělání a byli promováni v aule
Technické univerzity ve Zvolenu.
Navíc byl jeden z nich dokonce
přijat na doktorandské studium.
V současné době ve čtyřech ročnících studuje téměř stovka studentů
vyšší odborné školy, byť se od
akademického roku 2011/2012 platí
na slovenských vysokých školách
v neprezenčních formách studia
školné.
Pro společné studenty se vžilo oslovení „Zvolyňáci“, které velmi výstižně charakterizuje nadstandardní
vztahy mezi oběma institucemi.
V mnoha ohledech působí velmi
sympaticky vyjádření některých
významných představitelů fakulty, kteří s jistou mírou nadsázky
přiznávají, že „to mají někdy do
Volyně blíže než do Bratislavy”.
Jsme přesvědčeni, že totéž platí
i v tomto případě a neskromně si
myslíme, že obě školy jistou měrou
přispívají k neustále se zlepšujícím
▲ Vstupní budova VOŠ a SPŠ Volyně
vztahům mezi oběma zeměmi
bývalé federace.
Důkazem předchozích slov je i celospolečenská poptávka po dalším
vzdělávání, která v podmínkách
školy vyústila v rozšíření vzdělávací
nabídky právě na součásti vyšší
odborné školy o dálkovou formu.
Je sympatické, že od školního roku
2011/2012 na této formě vzdělávání studují i dva studenti, kteří
dojíždějí na pravidelné konzultace
z Bratislavy.
Mezinárodní aktivity
a další odborné akce
Relativně nová forma studia předpokládá i nové aktivity v oblasti mezinárodních kontaktů. Do této kategorie patří pořadatelství konference
zabývající se problematikou dřevostaveb. Ve dnech 4. a 5. dubna 2012
pořádala Vyšší odborná škola
Volyně již šestnáctý ročník odborné konference DŘEVOSTAVBY
s podnázvy – Stavební systém
budoucnosti, Dřevo – surovina moderního člověka, Ekologie a úspora
energií, Suchá výstavba. Hlavním
cílem bylo stejně jako v předchozích
letech popularizovat dřevostavby
jako moderní stavební systém využívající obnovitelnou surovinu. Na
loňském ročníku vystoupili před téměř 750 účastníky přední odborníci
z výrobní a projektové sféry společně se zástupci akademické obce
z Belgie, Finska, Lucemburska,
Velké Británie, Kanady, Německa,
Rakouska, Slovenska, Švýcarska
a České republiky. V rámci semináře se uskutečnily v areálu školy
prezentace více než padesáti firem
zabývajících se produkty a službami souvisejícími s přednášenou
problematikou včetně odborných
nakladatelství, která prezentovala
literaturu z oblasti stavebnictví
a dřevozpracujícího průmyslu.
O prezentaci výrobků a služeb je
stále vzrůstající zájem, který svědčí
o dynamickém rozvoji v oblasti
dřevostaveb a zároveň o již pevném
místě semináře ve vědomí odborné
veřejnosti. Tato akce je zařazena
již několik let Českou komorou
autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě do projektu
celoživotního vzdělávání jejích
členů. Vzhledem k tomu, že semináře přinášely cenné poznatky pro
projektové, investorské a realizační
firmy, projevil se zde i druhý, zprvu
nevyhlašovaný cíl – vytvořit z vyšší
odborné školy uznávané centrum
pro pokračování vzdělávání v oboru, místo vzájemného setkávání
a vytvoření dokumentačního fondu
dřevostaveb, jehož základem je více
než 300 přednášek ve sbornících.
Semináře také výrazně přispěly
ke zkvalitnění výuky. Pomáhají
škole při organizování půlročních
řízených odborných praxí, přispěly
k naplnění témat absolventských
prací a otevřely cestu ke stážím
v zahraničí pod hlavičkou programu ERASMUS. V rámci tohoto
projektu vycestovalo v posledních
pěti letech přes třicet studentů na
pracovní stáže do Velké Británie,
Rakouska, Slovinska, Slovenska
a Německa. Není bez zajímavosti,
že tradičně kromě Velvyslanectví
Kanady v Praze převzalo záštitu nad
konferencí Ministerstvo životního
prostředí ČR, Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
a hejtman Jihočeského kraje. Na
podzim loňského roku proběhla po-
stavebnictví 03/13
63
▲ Učebna Informační technologie
▲ Vstupní hala
▲ Školní knihovna
▲ Jedna z kmenových učeben školy
prvé konference interiéry a přesto,
že se jednalo o první ročník, blížila
se účast ke třem stům posluchačů,
před které předstoupilo přes dvacet přednášejících z Itálie, České
republiky a Slovenska. Určitě se
jedná o krok správným směrem,
podporující i druhou specializaci
vzdělávacího programu na vyšší
odborné škole.
Studijní programy
Střední průmyslová škola byla ve
spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR
a Národním ústavem pro vzdělávání zařazena do celorepublikového
projektu PILOT S, jehož cílem bylo
transformovat centrálně vydávané
pedagogické dokumenty (studijní
programy, osnovy) do školních
vzdělávacích programů v souladu
s novým školským zákonem.
Projekt se realizoval v rámci oborů
zpracování dřeva a v podmínkách
školy znamenal transformaci
tradičních oborů dřevařství a nábytkářství do jediného oboru s názvem interiérová tvorba, navrhování nábytku a dřevěné konstrukce.
64
stavebnictví 03/13
Základním charakteristickým rysem je oddálení profesní orientace
až po prvních dvou letech studia,
kdy studenti získávají základní
a všeobecné znalosti v oborech
zpracování dřeva. Následně se
mohou specializovat na interiérovou tvorbu a navrhování nábytku
nebo na dřevěné konstrukce
a dřevostavby. Od školního roku
2008/2009 došlo k postupnému
nahrazování studijního programu
pozemní stavitelství školním vzdělávacím programem stavebnictví,
který se rovněž po dvou letech
společného základu rozděluje na
dvě zaměření. Jedno z nich je
pozemní stavitelství a architektura
a má přímou vazbu na podobný
studijní program na stavebních
vysokých školách (ČVUT v Praze
a VUT v Brně). Druhé zaměření
s názvem pozemní stavitelství zůstává v tradičním pojetí, s vyšším
podílem technických předmětů
využívajících matematiku (stavební mechanika, dřevěné a kovové
konstrukce, betonové konstrukce).
Rovněž obor technická zařízení
budov je od letošního školního
roku transformován v souladu
s požadavky praxe na snižování
nákladů na energie, do oboru
vnitřní prostředí budov, jehož
absolventi se budou více zabývat
nízkoenergetickými domy, výpočty energetických štítků budov,
moderními systémy vytápění
a využíváním obnovitelných zdrojů
energie. U všech oborů je posílena výuka matematiky i formou
nepovinného předmětu cvičení
z matematiky s cílem usnadnit
přechod absolventů na oborovou
vysokou školu. Každoročně zaznamenáváme z řad absolventů
stále větší zájem o vysokoškolské
studium. Tento stav koresponduje
s požadavky reformy vysokého
školství, kde jedním z cílů je,
aby se výrazně zvýšilo procento populace s vysokoškolským
vzděláním. Bohužel tento trend
není v souladu s požadavky firem,
jejichž vzdělanostní struktura tak
vysoké procento vysokoškoláků
nepotřebuje.
Díky zvyšující se kupní síle obyvatel částečně narůstá ze strany
projektových i prováděcích firem
poptávka po kreativně a umělecky
založených absolventech škol.
Ve vazbě na vzniklou situaci a ve
spolupráci se sociálními partnery
školy byla provedena změna
ve školních oborech zpracování dřeva, které se na součásti
střední průmyslové školy vyučují
od jejího vzniku, tj. od roku 1864.
Nadbytečná kapacita oboru nábytkářská a dřevařská výroba
byla od školního roku 2009/2010
částečně nahrazena uměleckým
oborem design interiéru. Struktura nábytkářského a navazujícího
průmyslu druhotného zpracování
dřeva v rámci nejbližších krajů,
které tvoří tradiční spádovou
oblast školy, doznala významných
změn. Hlavním charakteristickým
rysem je odklon od průmyslové výroby nábytku, stejně jako
v geograficky a historicky blízkých německy mluvících zemích,
nahrazováním drobnějšími provozovnami zaměřenými na zakázkovou a malosériovou a mnohdy
i uměleckou výrobu. Z uvedených
důvodů je škola nucena částečně
odstoupit od technologického
pojetí dřevozpracujících oborů
a zaměřit přípravu odborníků pro
drobné živnostníky, provozy s velmi malým počtem zaměstnanců
a také směrem k netradičnímu
a uměleckému zpracování dřeva.
I v tomto případě škola využila
mnohaletých kontaktů s katedrou dizajnu nábytku a drevárskych výrobkov Dřevařské fakulty
Technické univerzity ve Zvolenu.
V červnu t. r. očekáváme první
absolventy, kteří mají za sebou
již několik úspěchů v soutěžích.
K výrazných úspěchům patří školní výstava svítidel v Toskánském
paláci na Hradčanském náměstí
v rámci Designbloku 2012, dále
výstava studentských prací Studenti na hradě, která se uskutečnila v reprezentativních prostorách
Maltézského sálu strakonického
hradu a k největším úspěchům
patří nominace studentské práce
na Národní cenu za studentský
design.
Dalším úkolem transformace
studijních programů na střední
škole je zvýšit uplatnitelnost
absolventů a sladit nároky na
výuku s požadavky podnikatelské a zaměstnavatelské sféry.
Poslední roky jsou významně
charakterizovány dalším posilováním výuky aplikované výpočetní
techniky a zaváděním výuky dvou
cizích jazyků. Díky uvedeným
skutečnostem vyznívají statistiky
úřadů práce i v této krizí zmítané
a složité době poměrně příznivě
z pohledu počtu absolventů obou
typů škol.
Kromě mezinárodní konference
rozvíjí škola velmi úzké kontakty
s partnerskou školou ve Vilshofenu ve Spolkové republice Německo. Dvakrát ročně se uskutečňují návštěvy učitelů obou škol
a sportovní utkání mezi studenty.
Velmi dobré vztahy umožňují
i zapojování do mezinárodních
programů Evropské unie. V rámci
České republiky škola spolupracuje se středními průmyslovými
školami v Hranicích na Moravě,
Bystřici pod Hostýnem, Českých
Budějovicích, Praze a Kadani. Velmi úspěšně se rozvíjí spolupráce
s Vyšší odbornou školou v Mariboru a připravuje se prohloubení
spolupráce s Vysokou školou
v Deggendorfu, kde by měly být
vytvořeny hlubší vazby s ohledem na nově akreditovaný vzdělávací program Nízkoenergetické
a pasivní objekty, který schválila
6. února t. r. Akreditační komise
pro vyšší odborné vzdělávání.
▲ Pohled na fasádu budovy školy
Budoucí plány školy
V nejbližší budoucnosti škola plánuje
v rámci Regionálního operačního
programu NUTS II Jihozápad vybudovat Vzdělávací středisko (nadregionálního významu) pro spotřebitelský průmysl a rozvinout kromě
všech svých studijních a vzdělávacích programů také další formy
převážně celoživotního vzdělávání
v oblasti průmyslového zpracování
dřeva pomocí CNC technologií.
Ze střednědobého hlediska je
cílem školy vybudovat databázi nabídek pracovních příležitostí firem
a právnických osob zabývajících
se problematikou řešenou školními
vzdělávacími programy obou sdružených škol (VOŠ a SPŠ) a po dohodě se žáky a studenty pomáhat
řešit personální problémy těchto
institucí. To znamená vybudovat
velmi silnou školu, která se bude
rozhodujícím způsobem podílet na
obsazování pozic ve firmách, pro
které jsou absolventi obou typů škol
připravováni.
Škola v malém městě hůře odolává
poklesu demografické křivky a pokud si bude chtít zachovat svoji pozici na vzdělávacím trhu, musí svým
studentům nabídnout nadstandardní zázemí v oblasti volného času
a oslovit je výjimečným materiálním
zázemím a vybavením. Štěstím volyňské průmyslové školy byla vždy
přízeň zřizovatele, v tomto případě
Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích. Velmi důležitá
je i spolupráce s městem Volyně,
které velmi často pomohlo při řešení bytové situace nových učitelů,
zvláště těch mladých. Dokladem
nadstandardních vztahů a zmíněné
spolupráce je společné vybudování
víceúčelového hřiště s umělým
povrchem v areálu domova mládeže, které v dopoledních hodinách
slouží žákům Základní školy Volyně
a v odpoledních hodinách je určeno
pro studenty ubytované na domově
mládeže a volyňskou veřejnost.
Město Volyně škole darovalo pozemky a příspěvek na výstavbu
hřiště ve výši 700 000 Kč. Řada
kulturních akcí a filmových představení je organizována ve spolupráci
s Městským muzeem a kulturním
centrem Volyně.
Závěr
Během svého pětadvacetiletého
působení na volyňské škole jsem
měl možnost poznat mnoho jejích
absolventů. Se sedmadvaceti
z nich se denně potkávám ve škole,
protože jsou to mí kolegové ve většině případů působící jako učitelé
odborných předmětů. Při každém
setkání s absolventy, kde společně
se zástupcem školy suplujeme
úlohu „kastelánů“ v krásné funkcionalistické budově, s trochou
závisti coby absolvent gymnázia
obdivuji jejich mimořádný vztah ke
„své“ škole. Možná je to tím, že
většina z nich má podobné zájmy,
nebo pracují v některém z oborů,
jejichž výsledky jsou na rozdíl od
učitelského povolání hmatatelné –
návrhy a realizace staveb včetně
moderních systémů vytápění, jejich
vybavování nábytkem, zařizování
a návrhy interiérů, design nových
výrobků. Nesmírně si vážím i tradice školy, která se přenáší mezi její
absolventy. Není výjimkou, že v ní
studují zástupci třetí nebo dokonce
čtvrté generace. Velmi často se
stává, že ve škole studuje řada
sourozenců, což je pro ni z pohledu
rodičů asi to nejlepší vysvědčení.
Myslím, že mohu otevřeně napsat,
že volyňská průmyslová škola měla
a má štěstí na lidi, kteří v ní pracují,
neboť svoji práci dělají poctivě,
s plným nasazením, mimořádně
vstřícným a lidským přístupem ke
studentům. ■
Základní údaje o škole
Název školy: Vyšší odborná škola
a střední průmyslová
škola Volyně
Adresa: Resslova 440, 387 01
Volyně
Zřizovatel: Jihočeský kraj
Stupně vzdělání: střední s maturitní zkouškou
vyšší odborné vzdělání
Forma vzdělání:
SPŠ pouze denní
VOŠ denní i dálková
Obor: SPŠ:
■ Zpracování dřeva –
interiérová tvorba, navrhování nábytku a dřevěné konstrukce
Zaměření: interiérová tvorba a navrhování nábytku
Zaměření: Dřevěné konstrukce a dřevostavby
■ Design interiéru
■ Stavebnictví
Zaměření: pozemní stavitelství
Zaměření: pozemní stavitelství a architektura
■ Vnitřní prostředí budov
VOŠ:
■ Tvorba nábytku a dřevěné konstrukce
Zaměření: tvorba nábytku a navrhování interiérů
Zaměření: dřevěné konstrukce a dřevostavby
■ Nízkoenergetické
a pasivní objekty
Webové stránky:
www.vos.volyne.cz
Autor:
RNDr. Jiří Homolka,
ředitel VOŠ a SPŠ Volyně
stavebnictví 03/13
65
inzerce
Neomezené možnosti pohledových betonů
rakteristické různé vzhledové vlastnosti,
jako je hladkost či naopak hrubost,
drsnost či lesk a další. „Výběr konkrétní
receptury betonu pro konkrétní realizaci
je výsledkem souladu mezi představou
investora, architekta, výrobce betonu a realizační firmy,“ říká Jan Veselý,
zástupce jednoho z nejvýznamnějších
výrobců betonu na našem trhu,
společnosti Českomoravský beton a.s.
Pro neznalého mohou působit dojmem nedodělanosti, pro architekty
a designéry jsou naopak výrazem
haute couture, tedy „vysoké návrhářské“ – i tímto pojmem z oblasti
módního průmyslu lze charakterizovat pohledové betony. Tedy betony, které jsou vidět. Prvky z tohoto
moderního, industriálně působícího
materiálu tvoří samu tvář interiéru
(nebo exteriéru) a jsou výsledkem
originálního architektonického návrhu. Díky doslova „high-tech“ receptuře betonů EASYCRETE, což
je značka lehce zpracovatelných
až samozhutnitelných betonů od
společnosti Českomoravský beton,
lze dosáhnout doslova dokonalého
vzhledu pohledových betonů. Betony EASYCRETE se lehce roztékají
a vyplní záhyby konstrukce až do
těch úplně nejmenších detailů. Pohledová stěna je tak naprosto dokonalá, přesně podle očekávání investora i architekta.
Plocha z pohledového betonu je na
dotyk kupodivu velmi příjemná, navíc
66
stavebnictví 03/13
nepotřebuje žádnou náročnou údržbu,
a přesto dlouho vydrží krásná. Vzhled,
který se někomu může zdát poněkud
chladný, lze zútulnit použitím jiných
materiálů, jako je například dřevo nebo
sklo. Možnosti betonu jsou navíc téměř
neomezené – může být nejen stěnou
či stropem, ale stejně tak i podlahou,
barovým pultem, umyvadlem a klidně
i netradiční kuchyňskou linkou. Pohledových úprav betonu je celá řada, liší
se především tím, jakým způsobem byl
pohledový betonový povrch vytvořen či
upraven.
Možnosti stejně široké jako naše
fantazie
Beton jako materiál tedy nezná, co se
týče tvarových možností, hranice. Jediným omezením je asi jen naše fantazie.
Proto má mezi odvážnými architekty
a designéry tolik příznivců. Technologie
výroby a zpracování se navíc neustále
posouvá kupředu, a tak vznikají nové
a nové varianty dekorování povrchu.
Mezi ty nejběžnější patří například broušení, leštění, hlazení, škrábání nebo vymývání. Pro tyto úpravy jsou pak cha-
Betony EASYCRETE pro dokonalou
pohledovou úpravu
Materiál pro realizaci pohledového
vzhledu je dodáván společností Českomoravský beton jako tzv. značkový
transportbeton, tedy jako značkový
beton připravený a namíchaný mimo
staveniště a dodaný v čerstvém stavu.
EASYCRETE je značka zahrnující lehce
zpracovatelné až samozhutnitelné transportbetony vhodné k rychlému zhotovování pohledových betonů, ale také základů, hustě vyztužených konstrukcí stěn,
sloupů a stropů a štíhlých konstrukcí.
Tyto betony se díky zlepšené tekutosti
lehce roztékají po bednění a vyplní bez
problémů všechny záhyby konstrukce
do nejmenších detailů. Při realizaci pohledových betonů je oceňována hlavně
vynikající kvalita povrchů, především díky
nízkému počtu a malé velikosti pórů, což
vede k výsledné hladké a krásné pohledové ploše betonů.
EASYCRETE je dodáván ve třech různých typech, pro docílení nejlepší kvality
výsledného povrchu pohledových betonů jsou určeny varianty EASYCRETE
SF (velmi tekutý, téměř samozhutnitelný
transportbeton) a EASYCRETE SV (samozhutnitelný beton). Při použití pro jemné konstrukce, křivky, těžko přístupné
a tenké stavební konstrukce je výhodné
používat hladké, nesavé bednění. EASYCRETE se na stavbu dopravuje autodomíchávačem podle objednávky. Pomocí
mobilních čerpadel jej pak pracovníci
skupiny Českomoravského betonu uloží
na požadované místo do konstrukce. BETONOVÉ KOPULE Z POHLEDOVÉHO BETONU EASYCRETE
Projekt TECHMANIA
Moderní interaktivní centrum (ve světě označované jako science center)
v areálu ŠKODA (ZČU).
Techmania Science Center je založeno na expozicích složených z interaktivních exponátů, které herní
formou přibližují určitý matematický
či fyzikální princip. Interaktivnost spočívá v tom, že návštěvník svojí činností exponát „rozhýbe“ tak, aby se
prostřednictvím daného děje ukázal
vlastní princip. Učení je postaveno
na vlastním prožitku – zkušenosti.
Projekt Techmania si klade za cíl
v určitých oborech přiblížit vývoj lidTechnologie zpracování betonu se
liší podle vybraného výsledného
vzhledu:
■ Různé vzory, například povrch
kopírující strukturu dřeva, vznikají
otiskem formy nebo bednění do betonu. Takto vytvořený beton zpravidla
působí poměrně hrubě, až tvrdě. Jde
o nejznámější variantu technologie
realizace pohledových betonů. U betonů
EASYCRETE je při realizaci této technologie oceňován výborný rozliv po bednění. Díky tomu materiál vyplní dokonale
i nejmenší záhyby konstrukce.
■ Vzorek, který se na betonovém
povrchu opakuje a ovlivňuje tak celkový vzhled, lze vytvořit opracováním betonu v tzv. měkkém stavu, čili hned po
vyjmutí z bednění či formy. K opracování betonu v měkkém stavu se používá
hlazení speciálním houbovým, případně
ocelovým hladítkem, válečkování, škrábání, vymývání či poťukávání. Výhodou
ského poznání a v návaznosti na to
ukázat, jak se toto poznání uplatňuje
v technice.
Stavba kopule nemá v našich
zemích a blízkém okolí obdobu
Rekonstrukce budoucího planetária je součástí velkorysého projektu
dostavby science centra a výstavby
3D planetária, jenž je financován
z Evropského fondu regionálního rozvoje a státního rozpočtu ČR
v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Techmania do poloviny roku 2014 vyčlení
betonů EASYCRETE je okamžité dosažení kompaktního hladkého povrchu,
bez bublin a jiných vad.
■ Viditelná kamenná zrna a jednotlivé póry umožňuje tzv. suché pískování, jedna z variant zpracování tvrdého, tj. vyzrálého betonu. Při „odhalení“
kamenných zrn je důležitý neměnný
poměr jednotlivých surovin v rámci různých míst v konstrukci. EASYCRETE
nabízí, díky moderní receptuře obsahující speciální chemii a přísady, dokonalé
promísení jednotlivých složek. Nemůže
se tedy stát, že by se kamenná zrnka
po uložení do konstrukce „propadla“
do její spodní části a ve výsledku tak
vznikla vzhledově nerovnoměrná a nehezká pohledová plocha. Jinou variantou úpravy je měkké pískování, které
kamenná zrna neodhalí, pouze odstraní
tenkou prachovou vrstvu cementového
kamene. Dalšími možnostmi je proře-
z prostoru historických Škodových
závodů území o velikosti téměř šesti
fotbalových hřišť (cca 30 000 m2),
které bude zcela věnováno popularizaci vědy a techniky.
Po dokončení nebude kopule betonová, měla by zářit rudozlatou barvou jako Slunce. Bude navíc v Evropě jen jednou ze tří, kde je možné
promítat ve 3D. Odborně se této
stavbě říká virtuárium.
Uvedené fotografie demonstrují
výsledek realizace z pohledového
betonu EASYCRETE, který byl dodaván skupinou Českomoravský
beton.
závání, broušení, leštění či opracování
kamenickými technikami.
Povrch pohledového betonu ve všech
výše uvedených variantách přitom může
být vyroben monoliticky či pomocí prefabrikátů, případně jako barevný beton.
Aby byl výsledný povrch pohledové konstrukce perfektní, je třeba předem specifikovat požadavky kladené na beton.
Před betonážemi pohledových konstrukcí nabízí společnost Českomoravský beton zdarma konzultaci s technologem.
Cílem je nalezení optimální receptury
betonové směsi a ideálního způsobu
betonáže. Více informací a kontakty viz
www.transportbeton.cz.
stavebnictví 03/13
67
svět stavbařů
Ouvertura Stavebních veletrhů Brno 2013
V předvečer zahájení 18. ročníku Stavebních
veletrhů Brno proběhne v pondělí 22. dubna 2013
v 19.00 hod. v přednáškovém sále č. 102 Administrativní budovy BVV na brněnském výstavišti
tradiční, již 13. ouvertura Stavebních veletrhů.
▲ Muzeum barokních soch v Chrudimi (foto: Tomáš Malý)
Pořádají ji Veletrhy Brno, a.s., Česká
komora autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě ve
spolupráci se Svazem podnikatelů ve
stavebnictví v ČR, Českým svazem
stavebních inženýrů, Výzkumným
centrem průmyslového dědictví FA
ČVUT v Praze, Národním památkovým ústavem, Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska.
Ouvertura se bude věnovat tématu investoři a využívání opušinzerce
těných staveb a pořadem bude
provázet Ing. Svatopluk Zídek,
zástupce ČKAIT a ČSSI. Úvodní
slovo pronese PhDr. Benjamin
Fragner z Výzkumného centra
průmyslového dědictví FA ČVUT
v Praze. Naváže na něj prof.
Ing. arch. Helena Zemánková,
FA VUT v Brně, s přednáškou
o přádelně v Tomioce, jež byla
nominována na cenu UNESCO.
Téma Ze zchátralého gotického
hradu Soběslav: Městská knihovna využívaná i jako společenské
středisko města představí Ing.
Jindřich Bláha, starosta města Soběslav, a Ing. arch. Jaromír Kročák, z atelieru Kročák.
Mgr. Petr Řezníček, starosta
města Chrudim, si připravil přednášku Z opuštěného klášterního
kostela sv. Josefa v Chrudimi:
Muzeum barokních soch.
Na ouvertuře představí Ing.
Pavel Křeček, PhDr. Benjamin
Fragner a Ing. Šárka Janoušková
Stavební knihu 2013 s podtitulem
Nový život opuštěných staveb –
Setkání lídrů českého
stavebnictví 2013
26. března 2013
v budově Ministerstva průmyslu a obchodu,
Na Františku 32, Praha 1
[email protected]  www.ceec.eu
68
stavebnictví 03/13
Průmyslové dědictví. Jedná se
o 16. svazek této edice.
S ohledem na omezenou kapacitu je vstup na ouverturu pouze
pro registrované účastníky, lze
se na ni zaregistrovat přes webové stránk y w w w.bv v.cz / ibf,
odkaz Registrace návštěvníků.
Je třeba zadat e-mail, vyplnit
registra č ní kó d OU V ER T U -
R A 2013, v y plnit zobrazený
formulář a odeslat jej. Potvrzení
registrace a voucher (pdf) od
pořadatele v případě nevyčerpané kapacity obdrží zájemce
e-mailem. Soubor bude aktivován od 1. dubna 2013, před
konáním Stavebních veletrhů.
Poté stačí si tento voucher vytisknout a přijít na ouverturu. ■
17. mezinárodní odborný
seminář Dřevostavby
VOŠ ve Volyni pořádá XVII. ročník odborného semináře Dřevostavby, který se uskuteční ve středu 27. března 2013
a ve čtvrtek 28. března 2013.
Pro letošní ročník je připraveno
42 přednášek, se kterými vystoupí přední odborníci z výrobní
a projektové sféry ze Slovenska,
Estonska, Rakouska, Švýcarska,
Finska, Lucemburska, Kanady,
Ruska, Chorvatska, Německa
a České republiky. Simultánní
překlad pro účastníky z ČR je
zajištěn. Seminář je určen pro
projektanty, konzultanty, státní
úředníky, architekty, investory,
výrobce a širokou odbornou
veřejnost. Tematické okruhy
proberou dřevo jako moderní
materiál, zaměří se na požární
odolnost dřevěných konstrukcí,
materiály a polotovary používané
pro dřevostavby, úspory energií,
vytápění, ventilace, ekologické
aspekty. Součástí semináře
budou i informace o konkrétních
dřevostavbách v českém a slovenském prostředí. Probrána
bude i normalizace při navrhování a realizaci dřevostaveb a konstrukce, rekonstrukce, obnova
a ochrana staveb ze dřeva.
Odborná akce je akreditována
v rámci projektu CŽV členů
ČK AIT a ohodnocena dvě ma body. Bližší informace viz
www.vos.volyne.cz. ■
Projektanti Chrámu chmele a piva v Žatci
nositeli Ceny Klubu Za starou Prahu
Klub Za starou Prahu udělil
5. února 2013 v pořadí deváté
ocenění kvalitní novostavbě v historickém prostředí. Do užšího
výběru staveb nominovaných na
cenu klubu za rok 2012 postoupilo sedm reprezentantů z různých
koutů republiky. V příjemném
prostředí kavárny Mlýnská na
Kampě uvedl večer za nepřítomného Richarda Biegla Josef
Vomáčka. Tradičně následovala
přednáška o relativitě vnímání hodnot nových stavebních
počinů v historickém kontextu
předsedkyně klubu Kateřiny Bečkové. Nelze nezmínit rafinovaně
vytvořenou matematickou rovnici
se zajímavým koeficientem „š“.
I pro méně zasvěcené bylo zřejmé, že koeficient je odvozen od
jména průvodce celým večerem,
prof. Rostislava Šváchy, jenž
postupně představil jednotlivé
adepty v abecedním pořadí. Ke
každé stavbě přidal zasvěcený
komentář i důvody, které k výběru stavby komisi sestavenou
z předních odborníků vedly.
Všechny nominované stavby
dostaly diplom Klubu včetně
lahve vína se speciální etiketou.
Pro informaci jsou vyjmenovány
všechny stavby v abecedním
pořadí tak, jak byly představeny.
První stavbou se prezentovalo
Brno – Polyfunkční dům na třídě
Milady Horákové – je dílem He-
leny Borákové, Dalibora Boráka
a Martina Příhody. Následovala
stavba galerie Závodný v Mikulově, kterou projektoval Štěpán
Děnge. Ostravskou polikliniku,
nenápadně zakomponovanou
v ulici Kostelní, autorsky zastoupili Martin Materna a Adam
Weczerek, WMA Architects.
Nechyběla ani Praha v podobě
úpravy bastionu U božích muk,
autorsky zpracovaná Pavlou Melkovou a Miroslavem Cikánem.
Přerovský Tyršův most vyšel
z dílny Aleny Šrámkové, Lukáše
Ehla, Tomáše Koumara, ve spolupráci se statiky Milanem Komínkem a Ladislavem Dvořákem. Na
sochařské výzdobě se autorsky
podílela Ivana Šrámková. Valašské Meziříčí reprezentoval polyfunkční dům v Poláškově ulici
od Tomáše Kupky. Poslední byl
Žatec s dvoranou a rozhlednou
Chrámu chmele a piva, na jehož
návrhu se podílel Jiří Vaníček,
Pavel Huml, Petr Bažant, Blanka
Zernerová, Eva Zelenková, Karel
Hrách a František Zlatohlávek.
Podíl místních architektů a inženýrů na vybraných stavbách byl
téměř stoprocentní, na což při
vyhlášení vítězů prof. Švácha
upozornil. První cenu velmi těsně (o jeden bod) získala dostavba
Chrámu chmele a piva v podobě
věže a dvorany na Pražském
předměstí v Žatci. Vyhlídkovou
věž, situovanou v ochranném
pásmu městské památkové
rezervace i v památkové zóně,
se podařilo velmi dobře začlenit do městského kontextu.
Umístit věžovou stavbu do historické zástavby bývá složité,
ale odpovídající proporce věže
(poměr výšky a šířky věže 7:1),
volba vhodné materiálové skladby (pozinkovaných pororoštů,
jež sv ým v zhledem evokují
průmyslovou minulost území)
a nakonec i symbolické poslání –
zdůraznění tradice chmelařství
v Žatci – napomohly zrodu kvalitní architektury. Jednoduchost
řešení se projevila i v případě
oceněné novostavby haly přiléhající k historické budově balírny
a sušárny, jež je součástí chmelařské expozice. V hlasování
poroty skončila na druhém místě
stavba galerie Závodný v Mikulově od místního architekta
Štěpána Děngeho, která oživila
část města a ve svém ztvárnění
s novodobým v ýrazem, po stupně navazujícím na původní
tvarosloví, se do historického
prostředí plně zapojila. Třetím
oceněným se stala překvapivě
nikoli budova, ale mostní stavba.
Oceněn byl pěší Tyršův most
v Přerově, navržený kolektivem
vedeným Alenou Šrámkovou,
pro svou jednoduchou eleganci
se vzdáleným nádechem kubiz-
▲ Vyhlídková věž Chrámu chmele
a piva v Žatci (foto: Ester Havlová)
mu a s velmi netradiční sochařskou výzdobou.
Smyslem vyhlášení Ceny Klubu
Za starou Prahu je poukázání
na existenci pozitivních příkladů
nových realizací, které citlivě
dotvářejí rámec tuzemských historických měst i kulturní krajiny
a napomáhají propojit současnost se stavební historií. ■
Autorka:
Ing. arch. Eva Dvořáková,
specialista na industriální dědictví, NPÚ, generální ředitelství
inzerce
stavebnictví 03/13
69
infoservis
Veletrhy a výstavy
12.–15. 3. 2013
MIPIM 2013
24. ročník mezinárodního
veletrhu nemovitostí
Francie, Cannes,
Palais des Festivals
E-mail: [email protected]
www.mipim.com
21.–24. 3. 2013
FOR HABITAT 2013
20. veletrh bydlení
stavby a rekonstrukcí
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forhabitat.cz
21.–24. 3. 2013
FOR FURNITURE 2013
3. mezinárodní veletrh nábytku
a bytového designu
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forfurniture.cz
21.–24. 3. 2013
FOR OFFICE 2013
3. mezinárodní veletrh
kancelářského nábytku,
vybavení obchodních
a bytových prostor
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-office.cz
21.–24. 3. 2013
FOR GREENERY 2013
3. veletrh
veřejné a městské zeleně,
mobiliáře a vybavení
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forgreenery.cz
21.–24. 3. 2013
BYDLENÍ,
NOVÉ PROJEKTY 2013
19. specializovaná výstava
nových projektů
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.vystavabydleni.cz
12.–14. 4. 2013
HAUS – HOLZ – ENERGIE 2013
Veletrh pro výstavbu
a vybavení domů
Německo, Stuttgart,
Výstaviště Messe Stuttgart,
Messepiazza 1
E-mail:
[email protected]
15.–21. 4. 2013
BAUMA 2013
30. ročník mezinárodního
veletrhu stavebních strojů,
vozidel, nářadí a důlního
průmyslu
Německo, Mnichov,
Výstaviště Neue
Messe
E-mail: [email protected]
www.bauma.de
23.–25. 4. 2013
FOR INDUSTRY 2013
12. veletrh strojírenských
technologií
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forindustry.cz
23.–25. 4. 2013
FOR SURFACE 2013
7. mezinárodní veletrh
povrchových úprav
s finálních technologií
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forsurface.cz
23.–27. 4. 2013
STAVEBNÍ VELETRHY
BRNO 2013
18. mezinárodní stavební
veletrhy
IBF 2013
DSB – DŘEVO A STAVBY 2013
MOBITEX 2013
URBIS INVEST 2013
URBIS TECHNOLOGIE 2013
Brno, Výstaviště
E-mail: [email protected]
www.bvv.cz/ibf
inzerce
Přijměte pozvání na Akademii zateplování
V roce 2012 se konal 2. ročník Akademie zateplování. Jak hodnotíte
uplynulý ročník?
Akademii zateplování v roce 2012 navštívilo 1800 posluchačů. Zájem byl
veliký. Hlavním smyslem bylo zprostředkovat účastníkům naše vědomosti a zkušenosti.
Přednášky se skládaly ze dvou částí.
Teoretické a pak i praktické, kde probíhaly ukázky in natura od řemeslníků.
V teoretické části byly zahrnuty i normové požadavky k jednotlivým problematikám. V první části byl asi největší
zájem o normu ČSN 730810 týkající
se protipožární odolnosti a konkrétně
požárních, respektive protipožárních
pásů na fasádách.
Jaká jste tedy pro rok 2013 zvolili
témata?
Témata jsou pro letošek obdobná.
Probírat se budou fasády, šikmé
70
stavebnictví 03/13
střechy, dřevostavby a opláštění
hal. Na přípravě a průběhu akademie se podílí odborníci z akademické obce, specialisté na zateplení
a technici s bohatými zkušenostmi
z praxe. Akademie představuje platformu pro výměnu informací, názorů a zkušeností napříč oborem. Třetí
ročník Akademie lze nazvat „rokem
zateplování“. Vstoupí v platnost nová
legislativa, Státní fond životního prostředí spustí program Nová zelená
úsporám a stále více majitelů domů
se rozhodne vzhledem k rostoucím
cenám energií přistoupit k jejich zateplení.
Jaká jsou Vaše očekávání pro rok 2013?
Očekávání odpovídají zájmu z předchozího roku. Termíny konání jsou
v období od 26. března do 16. dubna 2014. Vše je uvedeno na našich
webových stránkách určených akademii. Stejnou kapacitu jako loni jsme
ponechali v Brně a Ostravě, v Hradci
Králové se do konferenčního sálu
ALDIS vejde až 500 účastníků. V Praze jsme zvolili netradiční místo, hotel
Olšanka, kde by se pro každého mělo
najít místo. Počítáme jak s účastí posluchačů z roku 2012, tak i nových,
kteří se loni akademie neúčastnili.
Účast na akademii je zdarma a je
odborně garantována a hodnocena
1 bodem od ČKAIT.
Dodávám, že Akademie zateplování
není určena jen projektantům, ale i realizačním firmám, pro které jsou zařazeny i praktické ukázky. Možná jen
pro doplnění: na tento projekt nejsou
čerpány žádné dotační tituly, jde pouze o aktivitu firmy Knauf Insulation.
www.akademiezateplovani.cz
inzerce
Zajímavé novinky v nabídce Stavebních veletrhů Brno
a areálů důležité téma současného
stavebnictví. Konference představí konkrétní příklady, zaměřené především na
hledisko stavebně-technické a investorské, několik staveb a aktuální aktivity,
které dokládají různé přístupy k zachování a novému využití tohoto specifického stavebního fondu. Současně s touto
konferencí se připravuje i Stavební kniha
2013 s tematikou Nový život opuštěných staveb (Industriální dědictví), která bude rovněž na Stavebním veletrhu
v Brně představena.
Úspory energií a možnosti jejich
financování
V termínu od 23. do 26. dubna se na
brněnském výstavišti uskuteční jarní
Stavební veletrhy Brno, které opět po
roce přinesou aktuální informace ze
světa stavebnictví a související legislativy. Zvýrazněným tématem, které se
prolíná jak stánky jednotlivých vystavovatelů, tak doprovodným programem,
jsou úspory energií včetně možností
jejich financování. Této problematice se
bude věnovat také zahajovací konference Stavebních veletrhů Brno.
vám budov v souvislosti se změnami
právních předpisů, tak i požadavkům na
zpracování průkazů energetické náročnosti budov, možnostem využití obnovitelných zdrojů energie nebo technickému zařízení budov. Stranou pozornosti
nezůstanou ani příklady úspěšných
realizací. Přednášky jsou koncipovány
nejen pro autorizované osoby v České komoře autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě, České
komoře architektů, odbornou veřejnost,
ale i pro všechny zájemce o energeticky úsporné budovy.
Hodnocení energetických vlastností
budov
V první den veletrhu, 23. dubna, se
od 10.00 hodin v Rotundě pavilonu A
brněnského výstaviště uskuteční konference, která se bude věnovat hodnocení energetických vlastností budov. Jejím
pořadatelem jsou Veletrhy Brno, a.s.,
a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
Jednotlivé přednášky se budou věnovat jak Evropské směrnici o energetické
náročnosti budov, známé pod zkratkou
EPBD II, a její aplikaci do českého práva, dále požadavkům na nové budovy,
změnám dokončených staveb a opra-
Nový život opuštěných staveb – industriální stopy
V první den veletrhu se koná také další zajímavá konference, která souvisí
s přesunem zájmu v případě projektování, stavebních činností, ale také
investičních příležitostí směrem od novostaveb k rekonstrukcím, přestavbám
a projektům nového využití již existujících staveb. V krátké době zůstalo
bez využití velké množství uvolněných
průmyslových a výrobních objektů. Celkovým počtem, osobitým charakterem,
růzností, ale i náročností projekčních
a technických řešení představuje transformace opuštěných výrobních budov
Interaktivní expozice rekonstrukce
panelového domu
Centrum pasivního domu (CPD) připravuje několikadenní vzdělávací program,
který zahrnuje přednášky pro odbornou
i laickou veřejnost, promítání filmů a celkovou osvětu k aktuálním legislativním
změnám. Součástí je také unikátní model
panelového bytu o rozměru cca 5 x 8 m,
který bude na konkrétních stěnách
ukazovat tři rekonstrukční fáze domu –
tj. stav před rekonstrukcí, po standardní
rekonstrukci a po komplexní energetické sanaci budov. Model panelového
bytu i celý doprovodný program bude
připravovat CPD ve spolupráci se svými
členy, odborníky na energeticky efektivní stavitelství.
Nabídka Stavebního centra Eden
3000 a Stavebního a outdoorového
centra Nový Tuzex
Inspiraci z hotových domů mají návštěvníci možnost načerpat ve Stavebním
centru Eden 3000. Další inspiraci získají návštěvníci ze seskupení kvalitních
a především prověřených dodavatelů
v novém Stavebním a outdoorovém
centru Nový Tuzex. Každý návštěvník
v něm nalezne ucelený přehled materiálů, výrobků a produktů potřebných
pro realizaci výstavby bytové jednotky,
rodinného domu nebo bytových domů.
Obě centra se nacházejí v těsné blízkosti brněnského výstaviště.
Více informací naleznete na stránkách
www.stavebniveletrhybrno.cz.
stavebnictví 03/13
71
infoservis
Odborné semináře
a konference
12. 3. 2013
Novinky ve zpracování
průkazu energetické
náročnosti budovy
Seminář
Brno, Kongresové centrum,
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.inuv.cz
13. 3. 2013
Vnitřní prostředí budov –
vytápění, chlazení, větrání
Seminář
Brno, Kongresové centrum,
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.inuv.cz
15. 3. 2013
Podlahoviny ze dřeva a laminátu pod lupou – pátrání po
příčinách vad a poruch
Seminář
Brno, Kongresové centrum,
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.inuv.cz
15. 3. 2013
Výrobek roku 2013
Představení novinek
Brno, Kongresové centrum,
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.inuv.cz
18.–20. 3. 2013
AutoCAD
Civil 3D – základní školení
České Budějovice,
CAD Studio, Tylova 17
E-mail: [email protected]
19. 3. 2013
Obnova památek 2013
13. ročník konference
s doprovodnou výstavou
a exkurzemi
Praha 6 – Dejvice,
ČVUT, Masarykovy kolej
Thákurova 1
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
22. 3. 2013
Time management
Seminář
Brno, Kongresové centrum,
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.inuv.cz
22. 3. 2013
Okno v širších stavebních
souvislostech
Seminář
Brno, Kongresové centrum,
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.inuv.cz
26. 3. 2013
Setkání lídrů českého
stavebnictví 2013
Diskuzní setkání
zástupců státu,
klíčových představitelů
největších stavebních
společností a médií
Praha 1,
Ministerstvo průmyslu
a obchodu ČR,
Na Františku 32
E-mail: [email protected]
27. 3. 2013
Příprava k autorizačním
zkouškám ČKAIT
Intenzivní školení ke zkoušce
Praha 9,
Lisabonská 4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
22.–23. 3. 2013
Soutěžní přehlídka
stavebních řemesel SUSO
Řemeslná soutěž
Hradec Králové,
Kongresové centrum Aldis,
Eliščino nábřeží 375
E-mail: [email protected]
www.suso.cz
25.–27. 3. 2013
AutoCAD Architecture
Základní školení
Praha 4,
CAD Studio,
Líbalova 1,
E-mail: [email protected]
28. 3. 2013
Novela zákona o veřejných
zakázkách a prováděcí
předpisy
Předpisy – aplikace a výklad
Praha 9, Lisabonská 4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
8.–10. 4. 2013
AutoCAD Plant 3D
Základní školení
Brno, CAD Studio,
Sochorova 23
E-mail: [email protected]
15.–17. 4. 2013
AutoCAD Civil 3D
Základní školení
Pardubice, CAD Studio,
Nábřeží Závodu míru 2738
E-mail: [email protected]
Stavění pro budoucnost
V souvislosti se Směrnicí
o energetické náročnosti budov
2010/31/EU z 19. května 2010
(EPBD) Centrum pasivního domu
nabízí od května 2013 v Brně
šest pilotních kurzů pro odborníky z Jihomoravského kraje –
autorizované inženýry, architekty
a techniky, kteří se podílejí na
navrhování a provádění pozemních staveb.
Témata kurzů postihují základní
principy přes komplexní návrh
pasivního a nulového domu až
po energeticky efektivní rekonstrukci, zajištění kvality při provádění stavby nebo návrh systémů
TZB v energeticky efektivních
domech. Jedním z nich bude
modifikovaný desetidenní kurz
Navrhování pasivních domů.
Lektorský tým budou tvořit
přední čeští specialisté a experti
z různých odvětví energeticky
úsporného stavění, kteří přípravě kurzů věnovali bezmála
rok. Výsledkem je promyšlený
vzdělávací program, který ve
výuce důmyslně propojuje teorii
a praxi tak, aby účastníci co nejefektivněji nabyli nové informace
a uměli je využít při práci. Centrum získalo podporu z Evropské
unie, proto jsou tyto kurzy pro
účastníky zdarma.
Přihlašování bude spuštěno v polovině března 2013. Podrobnosti
viz www.pasivnidomy.cz. ■
inzerce
AZ Elektrostav, a.s.
hledá zhotovitele projektové studie a následně prováděcího projektu pro dostavbu penzionu
(35 lůžek) v okrese Nymburk. Vzhledem k tomu, že součástí dostavby by měly být dvě učebny,
jednoduché fitness, malá rehabilitační tělocvična, vířivka, infrasauna, bowling s přilehlým
občerstvením, venkovní jedno až dvě hřiště (tenis, košíková), provozní budova, parkoviště
a parkové úpravy, vše přizpůsobené pro využívání vozíčkářů, požadujeme spolu s příhláškou
zaslání referencí o vyprojektování obdobných staveb pro handicapované.
Nabídky zasílejte do 15. dubna 2013 e-mailem na: [email protected]
Případné krátké telefonické dotazy v pracovní dny od 6,00 do 14,30 hod. na tel. č. 602 339 113.
72
stavebnictví 03/13
Knauf Insulation 26. března 2013
v kongresovém centru ALDIS
Hradec Králové otevírá již 3. ročník
Akademie zateplování, podrobnosti, další termíny a místa na
www.akademiezateplovani.cz. ■
inzerce
Akademie zateplování
Města bez smogu
Společnost Českomoravský
cement, a.s., vyhlašuje 2. ročník
architektonické soutěže Města
bez smogu. Cílem soutěže je
obeznámit odbornou i širokou
veřejnost s možností užití technologie TX Active ve stavebnictví a podpořit tvorbu studentů
a mladých architektů. Ti mohou
v rámci soutěže navrhnout libovolnou betonovou stavbu pro
veřejné prostranství, která bude
díky použití speciálního cemen-
tu čistit vzduch ve svém okolí.
Soutěžní návrhy lze odevzdávat
do 22. dubna 2013, vyhlášení
výsledků soutěže proběhne 29.
května 2013. Porota udělí tři
hlavní ceny ve výši 50 000 Kč,
20 000 Kč a 10 000 Kč, dále
bude předána cena generálního
ředitele a případně ceny partnerů
soutěže. Hlasovat bude moci
on-line i veřejnost.
Podrobnosti na webových stránkách www.bezsmogu.cz. ■
Nový seminář Betony
pro dopravní stavby
Ve dnech 14. března 2013 v Praze a 28. března 2013 v Ostravě
se bude konat nový odborný seminář Betony pro dopravní stavby, který pořádá skupina Českomoravský beton v rámci projektu
Beton University. Seminář je
zaměřen na betony pro dopravní
stavby a konstrukce z nich prováděné. Úvodem budou probrány
požadavky na betony ze strany
zadavatelů, dále bude podrobněji
vysvětlena problematika modulu pružnosti betonu a požární
ochrana v tunelových stavbách.
Seminář se v II. pololetí uskuteční také 11. září 2013 v Brně
a 9. října 2013 v Plzni. Úplný
program a registrační formulář
viz www.betonuniversity.cz. ■
Kvalita ve veřejné
stavební zakázce 2013
Jako součást Stavebních veletrhů Brno proběhne 24. dubna
2014 od 9.00 do 15.00 hod. na
brněnském výstavišti odborná
konference na téma veřejné
stavební zakázky. Bude členěna
do tří samostatných tematických
bloků: Možnosti ovlivnění kvality
veřejné zakázky v procesu zadávání, Řízení kvality v procesu výstavby a Veřejná zakázka a životní
prostředí. Konferenci bude moderovat doc. Ing. Lubomír Mikš,
CSc., a přednášející budou jak ze
státních organizací (ČVUT, MMR
ČR, MPO ČR, ŘSD Praha), tak ze
soukromých firem (A plus a.s.,
Hochtief a.s., Institut udržitelné
výstavby s.r.o., OHL ŽS, a.s.,
QUALIFORM, a.s., Quality Management s.r.o.) a sdružení (SPS
v ČR). Konferenci pořádá Institut udržitelné výstavby s.r.o., Kongresové
centrum, Výstaviště 1, Brno,
e-mail: [email protected]. Informace
a přihlášky k účasti na konferenci
lze nalézt na www.inuv.cz. ■
stavebnictví 03/13
73
v příštím čísle
04/13 | duben
Dubnové číslo časopisu má téma
Moderní stavební technologie.
Příspěvky z oblasti pozemních
staveb se zaměří na materiály
a konstrukce energeticky efektivních budov. Problematika dopravních staveb bude zastoupena
prezentací technologických řešení
významných mostů na novém
úseku rychlostní komunikace R1
Nitra – Banská Bystrica.
Ročník VII
Číslo: 03/2013
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Číslo 04/13 vychází 8. dubna
ediční plán 2013
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
■
ediční plán 2013
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 357
E-mail: [email protected]
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: EUROPRINT a.s.
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2013 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
74
stavebnictví 03/13
Náklad: 32 830 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300503
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
Brno – Výstaviště
23.–27. 4. 2013
Úspory energií
a možnosti financování přináší:
18. mezinárodní
stavební veletrh
Dřevo a stavby
Brno
Mezinárodní veletrh nábytku
a interiérového designu
www.stavebniveletrhybrno.cz
www.mobitex.cz
Stavební centrum
EDEN 3000
Slavte
s námi
20 let na českém trhu!
Atraktivní barevné tóny fasádních omítek z kolekce Baumit Life získáte nyní
za základní cenu – bez příplatků za barevný odstín.
Vyberte si tu nejhezčí barvu pro Váš dům a slavte s námi 20. narozeniny, využijte jedinečnou nabídku
od Baumitu! Váš kompetentní prodejce stavebnin Vám nyní nabídne prvotřídní fasádu za mimořádných
podmínek. Naše nabídka se vztahuje též na výrobky pro originální ztvárnění fasád v designu dřeva
a pohledového betonu.
Všechny omítky Baumit bez příplatku za barevný odstín
Více informací naleznete na www.baumitlife.com
Nejrozsáhlejší barevný systém pro fasádu
Baumit. 20 let nápadů s budoucností.