Zde - ROSS Holding as

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
2
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Thajsko – země slunce, krásných hor a také typických radovánek
ROZHOVOR: Ladislav Bambuch: Pokračuji v dávné rodinné tradici
PROJEKTY: Elektrárna Ledvice, Hraničář, DHL,
Nemocnice Třebíč a Pelhřimov, Hranipex,
Tunis - kulturní centrum
TRENDY: Energie zítřka
10
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Jaro, volby a zodpověnost
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ..................................................................................................................1
reportáž
Thajsko – země slunce, krásných hor a také typických radovánek .....2/3
Milý kolegové, vážení přátelé!
ROZHOVOR
Dovolte mi, abych vás pozdravil v jarních
měsících roku 2010. Máme před sebou
další stavební sezónu a znovu budeme
hledat zajímavé a exkluzivní zakázky. Jsem přesvědčený, že naše společnost
má opět větší sílu. S novou divizí, které věnujeme prostor v tomto čísle ROSS
Magazínu, jsme schopni pracovat téměř všude, čímž se mimo jiné zvyšuje náš
potenciál na trhu. Jistě jste si všimli, že máme nově své závody. Rozhodně to není
krok před rok 1990. Chceme se naopak profilovat jako dynamická a moderně
fungující firma a závody jako součásti vnitřní struktury k tomu patří.
Ladislav Bambuch: Pokračuji v dávné rodinné tradici.....................................4
ROZHOVOR
Ladislav Melicherčík: Jsem typický blíženec .....................................................5
ROSS aktuálně
Elektrárna Ledvice, Hraničář, DHL, Nemocnice Třebíč a Pelhřimov.........6
ROSS aktuálně
Hranipex, Tunis - kulturní centrum.........................................................................7
ROZHOVOR
Před časem jsme dokončili náš největší vlastní projekt – Villa Park Čechovka
v Havlíčkově Brodě. Je to moderní sídliště bytových domů, které zapadá do
okolní krajiny a svým nájemníkům nabízí nejenom bydlení na vysoké úrovni, ale
i další výhody. Současně to ale není lokalita jen pro bohaté. Každý klient dostává několik nabídek, od levných standardních bytů až po luxus v podobě bazénu
a podobných vymožeností. Jsem přesvědčený, že takto mají developerské projekty vypadat. Současně jsem rád, že naše spolupráce se špičkovým architektem
přinesla takový výsledek. Villa Park nastavuje pomyslné zrcadlo dalším podobným záměrům a mám za to, že laťka je hodně vysoko.
Jaroslava Dolejší: Zahrádka, to je moje................................................................8
Kromě pracovních povinností máme před sebou také povinnost občanskou. Už
na konci zimy se za haldami roztávajícího sněhu začaly objevovat velké billboardy. Politici nám slibují, že zvýší mateřskou, zavedou nemocenskou a dokonce
že zvýší důchody. Osobně jim nevěřím a utvrzuji se v tom při pohledu na státní
dluh a momentální deficity rozpočtu. Kdybychom se takto chovali my, tak už bychom nepodnikali. Věčně na dluh se jednoduše žít nedá. Je to těžké vybrat dobrou politickou stranu ve volbách, než ale vhodíte svůj lístek do urny, přečtěte si
prosím volební program a myslete přitom na příští generace. Naše dluhy budou
muset zaplatit.
ZAHRANIČÍ
HISTORIE
Dokázal krotit blesky.................................................................................................9
TRENDY
Energie zítřka .......................................................................................................... 10
ROSS - firemní struktura
Nová divize – nové možnosti, expanze a současně využití
stávajícího potenciálu ............................................................................................ 11
Podnikanie v Emirátoch sa vymyká európskym pravidlám ........................ 12
ireland
Employment in Ireland........................................................................................... 13
ROSS PODPORUJE
Mladé havlíčkobrodské fotbalisty ...................................................................... 14
POZVÁNKY
Virtuální pivo nahradí to skutečné!.....................................................................15
Přeji vám vše dobré.
Roman Stryk, generální ředitel
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................16
ROSS magazín
Vydává: Vychází:
Redakce: Redakční rada: ROSS Holding a. s., Jihlavská 893, 580 01 Havlíčkův Brod
čtvrtletně
Radek Hrubý (rah)
Petr Jaroš, Zdena Stryková, Jana Blažková, Ladislav Melicherčík
Číslo 2/2010, datum vydání: 1. 4. 2010
ROSS magazín je zapsaný v evidenci Ministerstva kultury pod číslem MK ČR E 18427
Na obálce je: Vlastimil Pospíchal
Grafická úprava: Nikola Švecová
Kontakt: [email protected]
REPORTÁŽ:
Thajsko – země slunce, krásných hor a také typických radovánek
Firemní barvy ROSS jsme mohli v uplynulých týdnech a měsících vidět pod thajským sluncem. V obrovských vedrech tam rekonstruují budovu zastupitelského úřadu. Kromě stavebních úprav, výměny oken,
kompletní rekonstrukce elektroinstalace, klimatizace, zdravotechniky a přístavby proskleného výtahu,
si lidé z Česka mohou sáhnout i na pravé exotické dřevo z místních zdrojů a krásné kameny, kterými
se obkládá a dláždí v celém objektu. V Thajsku je šestihodinový časový posun a přes den teplota kolem
padesáti stupňů. Říká se, že to je země neřestí. Očití svědkové to potvrdili.
ROSS Holding má v Thajsku asi dvanáct
lidí, příležitostně tam dojíždí pracovníci
na dílčí úkony. „Součástí zakázky jsou
rozsáhlé stavební úpravy, rekonstrukce
elektroinstalace, výměna podlah, obkladů, už zmiňovaný výtah. To vše asi za
20 milionů korun,“ vypočítává manažer,
který se z Bangkoku právě vrátil a zvyká
si na středoevropský čas. Většina materiálu tam pluje v kontejnerech z Hamburgu
přes Singapur, něco se dá koupit přímo
na místě. „Je nesmysl, abychom tam vozili exotické dřevo, když se právě odtud
dováží. To samé speciální obkladové kameny. Co nás netrápí je topení – Thajsko
je tropická země.“
Turistu dělí od Thajska asi čtrnáct hodin strávených v letadle. Po přistání na
terminálu Bangkok na něj čeká krásná
země, téměř turistický ráj a k tomu nepřeberné množství vyžití. „Pravdou je, že
v letadle vždy sedělo na můj vkus hodně
osamocených starších mužů,“ usmívá se
potutelně Roman Fiala, který má rekonstrukci ambasády na starosti. Úřad, kde
pracují kromě Čechů také domorodci,
je zřízen pro Thajské království, Kambodžské království, Laoskou lidově demokratickou republiku a Myanmarský svaz.
V době rekonstrukce sídlí na jiné adrese.
Jde o dům v řadové zástavbě, kde jsou
kanceláře a konzulární oddělení. „Když
jsme tam poprvé přišli, stali se z nás
stěhováci. Veškerý nábytek byl na místech, zařízení budovy také. Čtyřpodlažní budovu jsme tedy nejprve vyklízeli.“
2 / Reportáž
Budova zastupitelského úřadu v Bangkoku není nijak výrazná, stojí prakticky ve
slepé ulici na Wireless road. „Když jsem
tam poprvé vstoupil, připadalo mi to nesmírně stísněné, nevzdušné. Architekt
Petr Kolář ale popustil uzdu své fantazii
a úředníci si budou připadat, jako když
sedí někde úplně jinde. Některé zdi jsme
vybourali, nahradíme je skly, prosklené má být také téměř celé schodiště.“
Nezbytnou součástí budovy v Thajsku
jsou krásné podlahy a obklady z místního kamene, jehož položení zajistí tamní
specializovaní řemeslníci. ROSS tam
současně mění elektroinstalaci a také
rozvaděče a musí jednat s místní energetickou společností. „Jsou zvyklí, že
dráty vedou po stromech, po zemi, když
ale přišli k našemu rozvaděči, téměř jim
spadla brada. Podle mě v životě neviděli,
jak se to také dá pěkně srovnat. Používáme tradiční normy,“ dodává Roman Fiala
a uvádí příklad: „Třeba nejvyšší budova
v Bangkoku - mrakodrap BMW. Když tam
odklopíte lištu s kabely, zjistíte jak to mají
doslova namrskané.“ Metropole musí mít
obrovskou energetickou spotřebu, protože všude jsou klimatizace. Běžně jich na
domech bývá patnáct i dvacet. Totéž platí
o budově velvyslanectví.
Zajímavý je také způsob likvidace stavebních odpadů. V Bangkoku je možné
zakoupit kontejner, který pak opět za
peníze odváží. „My jsme si najali člověka
s malou dodávkou a on to vozil ani nevíme kam. Hodně demontovaných materiálů jsme rozdávali lidem v okolí, kteří je
určitě využijí. Stávali na ně i frontu.“
Život v Thajsku nabízí Středoevropanovi
hodně věcí, od koupání v moři přes lezení
po skalách až po výlety malým letadlem
nebo cestami za poznáním na sever či
na jih. Vše tam stojí relativně málo peněz. „Za zmínku stojí stravování. Paní
v ulici nás přišla pozvat a chtěla pravidelně hostit. Vařila ale stále totéž. Sousedka
hned vedle ji trumfla,“ vzpomíná Fiala
a pokračuje: „Postavila na chodník před
dům ledničku s nápoji, druhý den přidala
slunečníky, stoly a zvala nás. Vaří výborně, asi šest druhů jídel a je to velmi levné.
Nemusíme proto do žádné restaurace,
máme skvělé podmínky na ulici hned
vedle ambasády.“ Časový posun oproti
České republice je šest hodin. Poledne
v česku znamená podvečer v Bangkoku.
„Když jsem tam přijel poprvé, kontrolní
den začínal v devět hodin ráno. Ve tři odpoledne jsem byl totálně unavený.“
Thajsko je po celém světě známé jako
země neřestí a radovánek. „Musím to potvrdit,“ šeptá manažer a dodává: „Zákony
tam zakazují alkohol a sex na ulici. Přesně
to tam ale je. Když večer zajdete do hospody, všude jsou prodejná děvčata.“ Skupinka dělníků bydlí v apartmánovém domě ve
dvaadvacátém patře a dole je bazén. „Stává se, že tam potkáte postaršího Evropana
obletovaného mladičkými Thajkami.“
Země na rozhraní dvou oceánů je zkrátka
zajímavá. V Bangkoku se snoubí neuvěřitelný luxus a hned vedle extrémní bída.
Žije tam kolem pěti milionů obyvatel,
v celé provincii potom dvojnásobek.
Hlavní město státu, dříve nazývaného
Siam, leží na břehu Thajského zálivu.
Cestujeme-li do Thajska, cestujeme do
světa buddhismu. Cestu k chrámu Wat
Phra Kaeo nám vysvětlí snad každý do-
morodec. V Královské kapli je tam uložený Smaragdový Buddha - nejposvátnější
symbol země. Při procházce narazíme
na Čínské město, což jsou úzké uličky,
obchody a tržiště. V indické čtvrti
Pahurat jsou zase charakteristické bazary
a také druhý největší sikhský chrám
mimo Indii.
(rah)
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
LADISLAV BAMBUCH:
Pokračuji v dávné rodinné tradici
Muzikant, učitel a hostinský – stručná vizitka
Ladislava Bambucha z Libice nad Doubravou. Vystudoval hru na lesní roh na konzervatoři v Pardubicích,
paradoxně se tím ale nikdy neživil. Soukromě se učil
zpívat a jako operní pěvec objel kus světa. Dnes je
zpátky doma, provozuje rodinnou restauraci a v malé
Libici pořádá velké koncerty. Mimo to hraje na varhany a učí v Základní umělecké škole v Chotěboři.
Jak jste se ocitl v této hospodě?
Moje maminka před pár lety onemocněla, zůstala na vozíku. Mě nezbylo nic
jiného, než se vrátit ze světa a postarat
se o ní i o hospodu. A tak točím pivo.
Maminka se tady narodila, její tatínek
měl hospodu, i její dědeček. Ten ji koupil od zdejšího barona někdy na konci
19. století. Sloužil u něho a hostinec se
mu líbil.
A vaše aktuální pocity?
Jak kdy (smích)! Když ale mohu
pobavit hosty nějakou muzikou, tak to je
dobré. Hudba mi ale někdy schází.
Původem jste hornista respektive hráč na lesní roh, kde jste
studoval?
Studoval jsem v Pardubicích na konzervatoři, byl to můj hlavní obor. Zpěv
jsem dělal soukromě. Pak jsem odešel
do Armádního uměleckého souboru
Víta Nejedlého a později nastoupil do
Národního divadla v Praze. Po roce
1989 se uvolnily poměry, odešel jsem
z divadla k agentuře, která mě jako zpěváka posílala do zahraničí.
Vaše paní je také operní zpěvačka
a žije s vámi v Libici…
Zvládá to těžko (smích)! Chtěla by se
vrátit, ale bydlíme tady v hospodě. Ještě občas spolupracuje se Státní operou
a jezdí zpívat také do zahraničí.
Kromě toho učíte, jak vám je mezi
mladými muzikanty?
4 / Rozhovor
Snažím se je něco naučit, aby mohli
udělat radost svým nejbližším, někteří
mají předpoklady jít hudbu i studovat.
Bohužel ale učím nástroje, kterým jsem
se jako hlavnímu oboru nevěnoval, totiž
klavír, klávesové nástroje a zobcovou
flétnu.
Proč?
Děti chtějí hrát na flétnu a hlavně na klávesy, to je fenomén. Flétna je finančně
dostupná, stojí dvě stovky, kdežto klavír
stojí desetitisíce a není kam dát. A zpěv?
To je složité. U chlapců se musí čekat,
až budou mít po mutaci. A na lesní roh
jsem nehrál už velmi dlouho, nějak ho
předběhly ty ostatní nástroje a zejména
můj hlas.
Pravidelně také usedáte za varhany v kostele sv. Jiljí v Libici.
Začínal jsem už jako malý kluk. V hudební škole v Chotěboři jsem hrál na
klavír, to byl základ. Býval tady pan kanovník Záruba, který mě učil a všechno
mi vysvětloval. Zdejší varhany byly v dost
špatném stavu, před časem se nám ale
podařilo sehnat peníze a jsou opravené,
mám z toho velikou radost.
V Libici pořádáte spoustu koncertů a to nejenom v kostele…
Snažím se využít kontaktů, které mám.
Prováděli jsme Mozartovo Requiem,
také velké dílo Antonína Dvořáka a letos
28. srpna to bude kantáta Carla Orffa
Carmina Burana, kde se představí více
než šedesát muzikantů. Snažíme se tu
kulturu rozvíjet, aby lidé měli zážitek.
Kdo pak se dostane třeba do Národního
divadla na představení? Tady stačí vyjít
z chalupy a nemusí mít kravatu ani
sako.
Mezi tím, co si povídáme, přicházejí do hospody U Bambuchů první
štamgasti a jeden z nich si poručil
pivo Chotěboř 12°.
Je to nový pivovar a je potřeba ho podpořit. Točím tady dvě piva z Chotěboře
a pak samozřejmě další jiné značky. Ale
ta dvanáctka je velmi dobrá. Někdo pije
třeba jen Chotěboř, jiný to střídá, jak
kdy. Chceme nabídnout našemu zákazníkovi více druhů piv, aby si vybral.
Ale regionální pivo musíme mít. Když
přijedou lidé z jiných krajů, tak se o to
zajímají a ptají se.
Dá se vůbec porovnat práce hostinského a práce muzikanta?
Hostinský má mnohem méně času,
když se tomu chce věnovat poctivě.
Strávíme tady v průměru šestnáct hodin denně. Máme otevřeno pořád, nezavíráme ani na Štědrý den. V týdnu je
návštěva slabší, o víkendu ale přijedou
chalupáři, jezdí sem lidé i z veliké dálky. Máme vyhlášenou kuchyni, mnohdy
volají a objednávají si jídla. Vaříme většinou klasická česká jídla podle starých
receptů. Často je v kuchyni moje žena,
je vynikající kuchařka. Umí svou mateřskou slovenskou kuchyni, ale také maďarskou a další.
(rah)
ROZHOVOR:
LADISLAV MELICHERČÍK:
Jsem typický blíženec…
Ladislav Melicherčík je původem voják. Dokonce
v havlíčkobrodské posádce zastával post velitele
spojovacího praporu, což lze přirovnat ke generálnímu
řediteli. Z uniformy se vysvlékl v roce 1997 a v té době
také přišel do společnosti ROSS. Dnes pracuje jako
ředitel divize Datových systémů. Má velmi široké pole
aktivit – zajímá ho výtvarné umění, knihy, film, rád vaří,
ale pokoušel se také o vyšívání a pletení. Rodiště
Ladislava Melicherčíka je na Slovensku.
Vzpomenete si na váš první den
v Havlíčkově Brodě?
Bylo to 22. srpna 1981, tehdy jsem na nádraží vystoupil z vlaku, tašku plnou věcí.
Měl jsem jedinou starost, kde se nechat
po prázdninách ostříhat, protože jsem nastupoval k vojenskému útvaru.
A firmu ROSS jste si vybral nebo to
byla nabídka?
Situace tady v Brodě byla pořád stejná. Oženil jsem se, měli jsme malé dítě
a chtěl jsem zůstat tady. Naskytla se možnost a bylo to hodně podobné povolání,
vlastně slaboproudé systémy.
A jak jste se do Brodu vy jako
Slovák dostal?
Po ukončení školy, na základě tuším ministerského rozkazu. Nastupoval jsem
jako mladý poručík do posádky v Brodě.
Jaké byly úplné začátky?
Pamatuji na svůj pláč nad výkresy, vzteky
jsem seděl v kanceláři do noci. Můj úkol
byl zakreslit skutečné stavy nějakých
rozvodů v programu AutoCAD, který
jsem samozřejmě neznal. Ke slovu přišla
metoda pokus-omyl. Výsledek byl takový, že to mělo být ráno hotové. Bylo to
zpackané! Všechno se ale člověk naučí.
Asi po týdnu jsem pronikl do tajů a pak
už to šlo.
Po několika letech jste se propracoval až k hodnosti podplukovníka
a veliteli spojovacího praporu. Co je
to za funkci?
Začínal jsem jako velitel čety, což je asi
na úrovní mistra. Pak velitel roty, to je asi
střední manažer. Také jsem byl náčelníkem štábu a nakonec velitelem praporu.
Myslím, že to je jako generální ředitel
(smích).
To už jsme v roce 1997, kdy jste
uniformu vyměnil za pomyslný stejnokroj společnosti ROSS. Proč?
To bylo prozaické. Sice jsem měl vysokou
školu a tím předepsané vzdělání, začal ale
platit kariérní řád a musel bych studovat
postgraduálně. Bohužel jsem se tam ale
nedostal, byl veliký zájem. Armáda mi proto neprodloužila smlouvu.
Dnes jste tady třináct let. Jste spokojený?
Kdyby ne, tak jsem už dávno odešel. Nebyla to pořád stejná práce, byly nějaké
změny, prošel jsem vším. Také jsem dělal
na stavbách, později na cenovém oddělení, byl jsem také v zahraničí v Dubaji,
Moskvě a teď jsem ředitelem divize Datových systémů. Práce nebyla jednotvárná,
je to asi jediný způsob jak vydržet u jedné
firmy tak dlouho.
Jste plně vytížen. Máte čas na rodinu, na děti?
Já myslím, že ano. Děti jsou odrostlé,
dospělé a spíš se věnuji vnoučatům.
To nejsou starosti ale radosti.
Já o vás vím, že rád a dobře vaříte.
Jak jste se k tomu dostal?
Když jsem byl voják a bydleli jsme všude možně po svobodárnách, tak to byla
z nouze ctnost. Když se chtěl člověk najíst,
musel si něco uvařit. A snažili jsme se, aby
to bylo k jídlu.
Zabezpečovací,
požární, kamerové
a přístupové
Vaříte rodině každý den nebo jak
často?
Ano, téměř každý den. Je to dané tím, že
mě to baví, nevadí mi to. Tradiční jídla podle
receptu, jinak improvizuji.
systémy – to je
Co vaše rodná slovenská kuchyně?
Je velice dobrá, ale je po ní velice těžko.
Jídla jsou to hutná, třeba halušky, pirohy.
U nás doma se vždycky vařila tradiční kuchyně - polévka je grunt, maso je špunt.
A ta polévka byla pořádná a také brambory. Vyrůstal jsem pod Tatrami, což je bramborářský kraj stejně jako Vysočina.
divize, které
náplň práce
šéfuje Ladislav
Melicherčík.
Máte nějaké další záliby, koníčky?
Jsem typický blíženec. To znamená člověk
se širokým záběrem. Kromě již vzpomenutého celkem dost fotím, točím na kameru
a následně to zpracovávám. Jsem rád se
svými vnoučaty a hodně času mi zabere také
práce na chalupě.
(rah)
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Elektrárna Ledvice
průmyslových objektech obvyklé.“ Na
koncepci ovládání těchto složitých
systémů se podílí firmy ROSS, Metrostav
a Škoda Praha Invest. „Pracujeme také
na osvětlení strojovny, což možná vypadá
jednoduše a rutinně. Opak je ale pravdou.
Z elektrikářů a montérů se stávají artisté,
protože montujeme ve výšce přes třicet
metrů a to bez možnosti použít klasickou
plošinu,“ dodává.
Na této akci se plně podílí nově vzniklá
divize Průmysl a energetika. „Je to
důležitá, strategická a stěžejní zakázka,“
stojí si za svým ředitel divize Martin
Souček. „Ledvice nás podle našich
pozitivních plánů budou zaměstnávat
ještě minimálně dva až tři další roky. Je to
obrovská stavba za desítky miliard korun
a je to učebnicová příležitost pro nově
vzniklou divizi,“ uzavírá.
Hraničář
Tepelná elektrárna u obrovského uhelného naleziště je dlouhodobá, klíčová
a velmi zajímavá zakázka pro společnost
ROSS Holding. Nový blok bude mít
výkon 660 MW. V únoru tam tým
Miloše Jirky – výrobního ředitele divize
Průmysl a energetika - splnil pomyslný
milník akce. „Úspěšně byla dokončena
instalace osvětlení schodišťových věží,
které slouží pro hlavní rozvody kotelny
a celou její obsluhu,“ říká Miloš Jirka.
Věže jsou vysoké 150 metrů a jsou to
asi nevyšší takto koncipované stavby
v celé České republice. „Teď instalujeme
rozvody protipožárních zařízení, kterých je
mnohonásobně více než je v podobných
6 / Ross aktuálně
Lidé v Ústí nad Labem místo znali
jako díru před kinem Hraničář. Hromadily se stížnosti, řidičům vadily ploty
při projíždění křižovatkami. V dubnu
minulého roku se ústecký magistrát
dohodl se společností CPI na stavbě
multifunkčního celku. Hlavním dodavatelem stavby je společnost PSJ Jihlava, pro kterou ROSS Holding dodává
a montuje elektroinstalace a to jak silnoproudé, tak slaboproudé. „Atypická
a odborně velmi zajímavá je především
trafostanice,“ prozrazuje výrobní ředitel
divize Průmysl a energetika Miloš Jirka.
V Ústí nad Labem je totiž zastaralý
rozvod sítě a ještě nemají unifikováno
z deseti na dvaadvacet kilovoltů. „Proto
se v novostavbě musí instalovat rozvodna s přepínanými transformátory
10/22 kV,“ říká závěrem Jirka. Práce v Ústí nad Labem se protáhnou až
do následujícího roku a ROSS tam
celkově utrží přes padesát milionů
korun.
DHL
Logistický gigant – společnost DHL
– působí na českém trhu v podstatě
už od roku 1986, kdy poskytovala své
služby prostřednictvím jiných dopravců. Vlastní pobočku tady má od roku
1991. V Hradci Králové roste nová
hala – logistické centrum, dozvídám
se od vedoucího střediska projektových týmů ROSS Holding Jaroslava
Plíška. Generálním dodavatelem je
stavební společnost BAK. „Je to klasická subdodávka, tedy elektroinstalace.
Slaboproud i silnoproud,“ upřesňuje
Plíšek. „DHL je jedním z největších světových přepravců a to zvyšuje prestiž celé zakázky,“ doplňuje za firmu ROSS Zdena Stryková.
V tržbách akce představuje asi patnáct
milionů korun.
Nemocnice Třebíč
a Pelhřimov
Kraj Vysočina rekonstruuje za peníze
Evropské unie postupně téměř všechny své nemocnice. ROSS Holding se
podílí mimo jiné na nových pavilonech
v Pelhřimově, Havlíčkově Brodě a Třebíči,
v kraji Středočeském potom v Kladně.
„Pelhřimovskou
nemocnici
čeká
v budoucích třech letech historicky
největší rekonstrukce lůžkové části,“
chlubí se investor – kraj Vysočina.
Celková cena je astronomická – bezmála půl miliardy korun. „My tam realizujeme kompletní elektroinstalace
a také měření a regulace,“ říká projektový
manažer Jan Černý, který spolupracuje
s hlavním dodavatelem stavby.
V Třebíči myslí především na nejmenší pacienty, staví tam nový pavilon pro
matku a dítě. Ten stávající je ze 70. let.
Budova vyroste v místech staré interny
a přímo naváže na pavilon malých interních oborů. Stavba na zelené louce se
stane pomyslnou branou do Nemocnice
Třebíč. „Vzhledem k tomu, že jde o novostavbu, práce nijak neovlivní obvyklý
provoz nemocnice a jejích oddělení.
Je však třeba počítat se zvýšenou prašností a hlučností v areálu nemocnice, což
je malá cena za budoucí velké pohodlí
klientů nemocnice,“ uvedl krajský radní
Libor Joukl. Moderní pavilon nabídne
29 lůžek porodnického oddělení, 28
pro rehabilitační jednotku a 22 lůžek pro
dětské oddělení. „Také v Třebíči provádíme kompletní elektroinstalace, práce
jsme zahájili na začátku roku 2010,“
upřesňuje vedoucí projektových týmů
Libor Veselý. Opravy nemocnice jsou naplánované ve čtyřech etapách a celkem
je připraveno přes 300 milionů korun.
Hlavním dodavatelem stavby je sdružení
firem Outulný a IMOS.
Hranipex
Firma Hranipex se sídlem v Komorovicích u Humpolce je úspěšným výrobcem
nábytkových hran. ROSS Holding už pro
ni stavěl moderní halu v polském městě
Legnica. Aktuálně se připravuje výstavba další nadčasové výrobní haly přímo
v Komorovicích. Autorem je přední český
architekt Luděk Rýzner a jeho tým spolupracovníků ze společnosti OK PLAN.
„V areálu firmy Hranipex je navrženo
rozšíření administrativního objektu, skladovacích ploch a vybudování nové trafostanice. Administrativa bude řešena jako
nadstavba nad stávajícím přízemním kancelářským pavilonem. Nová skladovací
hala navazuje na štít jihovýchodní fasády
expedičního objektu. Konstrukce haly
budou tvořit regály, které nesou plášť
i střechu budovy. Sklad je vysoký
12 metrů s plochou 2500m2. Celá fasáda bude popnutá pavučinou z nerezových
lanek, které slouží jako podpůrná
konstrukce pro popínavou zeleň,“
řekl architekt.
ROSS Holding bude generálním dodavatelem stavby, která má velmi krátký
dodací termín a vyjde investora asi na 90
milionů korun.
ROSS staví
atypickou
halu, kde
Tunis – kulturní centrum
místo fasády
V hlavním městě Tunisu vzniká už
od roku 2006 Cité de la Culture, což je jakési kulturní centrum.
Celkový rozpočet je 40 milionů €.
„V březnu 2006 byla v centru hlavního města zahájena první etapa stavebních prací tohoto prezidentského
projektu a počátkem roku 2008 byly
dokončeny zhruba dvě třetiny,“ plánoval hlavní dodavatel GEOSAN.
„Pro nás je to velmi atraktivní region
a mimo to velmi zajímavá stavba. Je
to obrovský komplex, kde jsou divadelní
a koncertní sály a zázemí. Máme tam
zhruba osm lidí a v podstatě koordinujeme práce v oblasti elektro a TZB,“ telefonuje přímo z místa šéf zakázky Dušan
Lošonský. Monstrózní dílo má být dokončené ještě v letošním roce.
(rah)
poroste
zeleň.
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
JAROSLAVA DOLEJŠÍ:
Zahrádka, to je moje…
Účetní, velmi příjemná žena, jinak sportovkyně, vášnivá
zahrádkářka a čerstvá babička – to je paní Jaroslava
Dolejší. Do společnosti ROSS Holding přišla v únoru
1996. Stará se o bankovní účty, platí faktury a to už
hezky dlouho. Práce mezi šanony ji baví. Má dvě děti,
malého vnoučka Kryštofa a kromě manžela také svou
milovanou zahrádku. Rekordní kedlubny tam ale nenajdeme, paní Jaroslava má nejraději květiny.
Jaký máte jako účetní vztah
k číslům?
Když jsou se znamínkem plus, tak docela
kladný, do mínusu nerada chodím. Možná
bych měla mít k číslům jaksi intenzivnější
vztah, ale moc nevěřím na různá rčení,
ani šťastné číslo nemám.
O účetních se říká, že jsou pořádní,
akurátní. Jste taková v životě?
To asi ne. Doma sice finance na starosti mám, můj manžel mi zcela důvěřuje.
Hlavně, když je z čeho brát, účty ho moc
nezajímají. Snažím se, abychom vyšli,
něco ušetřili. Ale obaly s potravinami
a oblečení v přesných komíncích srovnané nemám (smích). Zase takový pedant
nejsem.
Vzpomenete si na vaše začátky ve
firmě, jaké byly?
Přišla jsem v době, kdy tady ROSS začínal. Líbilo se mi to, bylo málo lidí, taková
přátelská atmosféra. Teď už je těch lidí
mnohem víc a na dvoře potkávám jedince, o kterých nevím, jestli sem patří nebo
ne. Na druhou stranu ale obdivuji ten rozkvět firmy. Do ROSSu jsem přišla ze Stavounie, kde jsem dělala podobnou práci.
Přivedl mě sem František Fiala.
Co konkrétně dnes v účtárně
děláte?
Mám na starosti vystavování faktur, bankovní účty a posílám peníze, to je moje
práce.
8 / Rozhovor
To je hezká práce doslova se mazlit
s těmi obrovskými částkami…
Hezká je (smích). Je to především starost, aby to dobře dopadlo, aby všechno
přišlo včas tam, kam má.
To vás baví…
To mě baví moc, je to absolutní relax. Nehoním se za žádnými výpěstky. Když ale
něco zasadím a ono to roste a kvete, to je
přeci radost.
Nepřipadá vám ta práce jednotvárná?
Určitě ne. Fakturuje se pořád něco jiného, podklady se musí prostudovat, není
to jednotvárné. Musím dávat pozor, aby to
souhlasilo se zadáním, některé doklady
bývají opravdu velmi složité. Už ale máme
svůj systém a fakturace je přeci to hlavní,
když chcete od někoho peníze.
Co vaše rodina?
Mám dvě děti, dcera má desetiměsíčního
syna Kryštofa. To je naše malé a krásné
sluníčko. Zůstali jsme s manželem sami,
takže vlastně znovu začínají líbánky
(smích).
ROSS podniká prakticky po celém
světě, jak to na vás působí?
Je to dobrý pocit, když vidím Mexiko,
Afgánistán, teď Thajsko, Čínu a další pro
mě exotické státy. ROSS je vlastně všude. Není to žádná uzavřená firmička, ale
společnost se vším všudy, která expanduje do zahraničí a roste. Všímám si toho.
Myslím, že se o nás ví i daleko ve světě,
což je příjemné.
Co dělá Jaroslava Dolejší když přijde domů z práce?
V zimě to je klidnější, občas si i město
projdu. Doma si dáme s manželem kafíčko, probereme co je nového a dvakrát
v týdnu chodím do tělocvičny. Jinak domácnost, v zimě hlavně knížka, pletení
a občas vyšívám. V létě to je zajímavější.
Vyrazíme na zahrádku a jsme tam pokaždé do večera.
Předpokládám, že babička vnoučka rozmazluje…
Samozřejmě, to musí být! Dcera s námi
nežije, vídáme se většinou jednou za týden. Do výchovy si ale moc povídat nenechají, za nás to bylo jiné. Já třeba řeknu
co by se mohlo, většinou si to ale udělají
podle svého. Mě ale stačí, že je Kryštof
zdravý a prospívá.
A kromě těch radostí máte jistě
i další zájmy…
Mám především ráda hudbu, zejména taneční a lidovou. Však plesová sezóna, to
je naše! Klasická dechovka sice není příliš v kurzu, jsem ale z té starší generace
a líbí se mi. A naše rodina je hudbou výrazně zasažena, bratr dokonce hraje v kapele. Na plesech, zejména na vesnicích,
vidím, že i mladí lidé tancují polku, valčík,
tango a to mě těší. Je to dobrý způsob,
jak pozvednout náladu a do naší země to
prostě patří.
(rah)
MINULOST:
Dokázal krotit blesky
Prokopa Diviše charakterizují dvě zdánlivě nespojitelné
věci. Byl katolickým řeholním knězem a současně přírodovědcem. To vše v 18. století. Narodil se jako Václav Divíšek
26. března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka a do dějin se
zapsal jako vynálezce bleskosvodu. Působil jako podpřevor,
později jako převor premonstrátského kláštera Louka
u Znojma a také na faře v Příměticích. Lidé a spolubratři
v klášteře jeho vědecké počínání nechápali. Prokop se tak
potýkal s problémy celý život. Jeho odkaz ho ale řadí
k vědcům světového významu.
Dnes bychom řekli: člověk napříč obory. To je kněz Prokop Diviš. Narodil se
v Helvíkovicích a jako mladý byl vynikajícím studentem. Na přímluvu vzdáleného
příbuzného Jindřicha Dušíka chodil do
jezuitského gymnázia ve Znojmě. Roku
1720 vstupuje jako novic do kláštera
premonstrátů v Louce a o šest let později byl vysvěcen na kněze. Dosáhl i titulu
doktor teologie.
První pokusy Diviš realizuje na faře v Příměticích, kam byl poslán svým opatem.
Zde se plně věnuje experimentům se
statickou elektřinou. K tomuto účelu si
vlastnoručně zhotovil přístroj zvaný elektrum. „Byla to skleněná koule upevněná
k dřevěné hřídeli, jejímž otáčením a třením
o polštář z telecí kůže získával elektřinu,“
uvádí encyklopedie. „V období 1741–
1742 převzal Prokop Diviš úřad převora
v klášteře v Louce a díky své prozíravosti
zachránil rozsáhlý komplex před zkázou
během prusko–rakouské války.“ V roce
1742 se vrací zpět na faru v Příměticích
a pokračuje ve svých výzkumech. Pověst
o jeho experimentech se brzy donesla
k císařskému dvoru do Vídně. „Následně
byl vyzván, aby své pokusy demonstroval
přímo před zraky císaře Františka Štěpána I. Lotrinského a císařovny Marie Terezie. Císařský pár byl pokusy tak nadšen,
že jej odměnil zlatými medailemi se svými podobenkami.“
Zlomem ve vědeckém životě byl rok
1753, kdy blesk v Petrohradě zabil prominentního profesora fyziky Richmana.
Diviš napsal latinským jazykem zprávu
o výbojích mezi mračny a zemí a tu odeslal petrohradské Akademii. „Akademie
Divišovým teoriím nevěnovala patřičnou
pozornost, protože začínaly citáty z Bible a rozvíjely elektro-teologické teorie,
které v té době byly již zastaralé. Přes
rétorické nedostatky a neznalost jazyka
současné vědy, byly konkrétní Divišovy
poznatky užitečné a pozornost akademiků by si zasluhovaly.“ V důsledku smrti
profesora se ale veškeré pokusy v tomto
oboru prakticky zastavily. Prokop i přesto sestrojil svůj meteorologický stroj,
jehož kopii můžeme dodnes obdivovat
u rodného domku vynálezce a také před
divadlem v Žamberku. Poprvé ho vztyčil
15. června 1754. Své pokusy Diviš
prováděl při bouřce a sepsal o tom pojednání Magnia naturalis, které poslal
i císařovně Marii Terezii. Američan Benjamin Franklin přišel už v roce 1749 s tím,
že blesk je elektrické podstaty a sestrojil mnohem jednodušší zařízení na jeho
bezpečné svedení. To bylo ale až v roce
1760, tedy šest let po Divišovi.
Jméno vynálezce je dáváno do spojitosti
také s léčbou pomocí elektřiny. Přicházeli
za ním ochrnutí a revmatici. V roce 1753
uvedl v činnost také svůj hudební nástroj.
Byl nazván Zlatý Diviš (Denis d‘Or). Podle dostupných zdrojů měl 790 strun,
3 klaviatury a pedálový systém napojený
na elektřinu. Simuloval zvuk dechových
i strunných nástrojů a tu a tam zastoupil
i celý orchestr. Do současnosti se ale bohužel nedochovala ani jeho část.
Slavný experimentátor se přílišného pochopení od svého okolí nedočkal. Problémy měl se svými spolubratry v klášteře,
v roce 1760 mu dokonce farníci v Příměticích zničili jeho bleskosvod. Báli se, že si
zahrává s ďáblem. Jeho jméno nicméně
zůstane zapsáno mezi nevýznamnějšími
objeviteli 18. století.
(rah)
Klášter v Louce
u Znojma dnes
chátrá. Odkaz
jednoho z členů
kanonie ale
přežije na věky.
Lidé se pokusů
faráře Diviše báli.
Šest let před jeho
smrtí mu dokonce
zničili pokusný
bleskosvod.
Zdroj a foto: Internet, www.wikipedia.org
Minulost / 9
TRENDY:
Energie zítřka
Energie zítřka –
ekologická, ekonomická a efektivnější
výroba a distribuce
elektřiny a jiných
energií.
10 / Trendy
Skupina ČEZ zavádí do praxe systém
Futuremotion. Jde v podstatě o velmi
inteligentní technologie v distribuční
soustavě. Po vyhodnocení všech kritérií je určený i testovací region – město
Vrchlabí. Dlouhodobý projekt, od kterého manažeři očekávají skvělé výsledky,
tak vstupuje do své první fáze.
Futuremotion neboli Energie zítřka
stupňuje snahu o ekologičtější, efektivnější a ekonomičtější výrobu a přenos
elektrické energie. Rozhodnutí prověřit
co největší počet moderních technologií
v jednom regionu potěšilo i zástupce
města. Projekt je dlouhodobě zaměřen
na zkoušky inteligentních měřidel, nových automatizačních prvků v distribuční
síti, připojení rozmanitých výroben elektřiny do sítě a v budoucnu i dobíjecích
stanic pro elektromobily. Pokračuje Milan
Špatenka, ředitel rozvoje distribuce společnosti ČEZ: „Spuštění projektu Smart
Region je důležitou součástí evoluční cesty, kterou jsme se vydali po vyhlášení snahy o modernizaci a hledání nových inovací
v oblasti energetiky v létě 2009. V tomto
energeticky inteligentním regionu chceme vyzkoušet jak spolu mohou v malé
lokalitě fungovat nejrůznější novinky:
chytré měřící systémy v domácnostech,
větší počet lokálních výrobních zdrojů
včetně obnovitelných, dobíjecí stanice
a sloučené výrobny elektřiny a tepla.
Cílem je vyzkoušet v menším měřítku,
jak inteligentní sítě dokážou napojit
a řídit množství prvků ku prospěchu zákazníků a celé sítě.“ Vrchlabí se tak přidá
k regionům v západní Evropě nebo USA,
kde takovéto testování probíhá, jedná se
například o město Boulder v Coloradu
v USA.
Představitelé samotného podkrkonošského města popisovanou aktivitu vítají
a to především z důvodu ekologie, která
je podle starosty Jana Sobotky v horském regionu na prvním místě. „Město Vrchlabí přivítalo návrh společnosti
ČEZ. Dlouhodobě se hlásíme k odpovědnému přístupu k životnímu prostředí
a to projekt Smart Region také splňuje.
Instalace moderních technologií a fakt,
že se stáváme zcela prvním regionem
v České republice, kde takovéto testování proběhne, to je pro nás i možnost zviditelnění našeho regionu,“ uvedl starosta.
Energetický gigant se nechce spoléhat
na to, co vymyslí jiní. „Světová energetika stojí na prahu významné změny. Její
budoucnost je nepochybně spojena
s rozvojem moderních a méně tradičních technologií a postupů. Je zřejmé,
že jen firmy, které se dostatečně včas
přizpůsobí novým trendům, si mohou
i nadále udržet vedoucí pozici na trhu
s elektřinou. Současná revoluční změna
ale samozřejmě neznamená, že energetika se ze dne na den z gruntu změní. Jde
o dlouhodobý, veřejností dlouho očekávaný společensky odpovědný proces
na několik příštích desetiletí, který není
o zboření stávajícího modelu energetiky,
ale o jeho doplnění o nové technologie
a postupy.“ uvádí firemní periodikum
ČEZ News.
V souvislosti s novými směry se hovoří
o nových technologiích. Příkladem je
elektromobilita, což je komplexní řešení
náhrady spalovacího motoru pohonem
na elektřinu (žádné emise v místě spotřeby, úspora nákladů, snížení hlučnosti).
V budoucnu by se měly dostat ke slovu
inovativní obnovitelné zdroje energie.
Kromě těch tradičních jde o technologie
dosud komerčně nedostupné využívající
např. geotermální energii. Ty se nacházejí ve fázi pokročilejší aplikace, ale stále se
ještě potýkají s řadou technologických
problémů, a proto zatím nejsou masově
nasazovány.
Inteligentní sítě by měly v budoucnu
v testovaném regionu a v delším horizontu v celé ČR zajistit například lepší
regulaci špiček spotřeby, rychlejší obnovení dodávky v případech poruch,
nebo dokonce i takzvaný ostrovní provoz, který při přerušení důležitého vedení zajistí přepojení menšího regionu
přímo na místní výrobní zdroje s vyrovnanou bilancí spotřeby a dodávky elektrické energie.
(rah)
Zdroj: ČEZ News. Praha. ČEZ, a.s. ročník 2009, číslo 06.
www.cez.cz
ROSS - FIREMNÍ STRUKTURA:
Nová divize – nové možnosti, expanze
a současně využití stávajícího potenciálu
Společnost ROSS Holding se chce uplatňovat také v oblasti
průmyslu a energetiky. Tam cítí poměrně silné možnosti,
i když konkurence v tomto oboru je obrovská. Chceme být
ale jakýmisi integrátory technologií a systémů do funkčních
celků, říká šéf vzniklé divize Martin Souček. Zároveň je
důležité otáčet hlavu směrem za hranice České republiky
na globální trh. První velkou příležitostí jsou práce na
elektrárně v Ledvicích a další se rýsují.
ROSS Holding je nově akciovou společností a v letošním roce chce částečně
změnit i svou dosavadní strukturu. „Po
zkušenostech z předchozích zakázek
a také vizí do budoucna, chceme pracovat na tom, aby firma byla vnímána tak,
že stojí na třech základních nohách,“
prozrazuje výkonný ředitel Petr Jaroš.
Jsou to divize Elektro, Stavby a Facility
management. „Nově tomu neříkáme
divize, ale závody. Reprezentují odlišné
trhy a opírají se přitom o dosavadní know
how.“ V leckom to možná vyvolává pocity z období před rokem 1989, kdy byly
závody všude. Manažeři společnosti ale
hledali označení, které vystihne podstatu. Závod je podle ředitele Jaroše ideální.
„Současně s tímto rozčleněním se snažíme budovat jakousi autonomii závodů,
aby si každá složka realizovala svou vlastní strategii na svém vlastním trhu, ale pochopitelně pod oficiální hlavičkou firmy,“
podtrhuje.
V tomto duchu vzniká pod závodem
Elektro divize s označením Průmysl
a energetika. Zakázkám buď tohoto typu
nebo příbuzným se firma už věnovala.
„Cílem bylo shromáždit naše nejlepší
pracovníky do jednoho místa a odtud se
soustředěně věnovat našim klientům,
novým trendům a především novým potenciálním zakázkám,“ dodává šéf divize
Martin Souček. Partnery nové divize jsou
především stavební firmy, které se podílí
na přípravě energetických nebo průmyslových celků. „Mohou to být kupříkladu
výstavby nových elektráren – Ledvice,
Prunéřov, Počerady, cílově třeba i nový
blok v Temelíně, což bude akce neuvěřitelných rozměrů. Má stát kolem pěti set
miliard korun, ze kterých bychom si rádi
alespoň něco takříkajíc ukousli,“ plánuje
Martin Souček, který si je vědom obrovské konkurence na tomto trhu. ROSS má
ale podle něho jednu výhodu: „Chceme
především zúročit naše zkušenosti a využít přitom sílu a široký záběr společnosti.
Nemůžeme konkurovat velkým nadnárodním gigantům, dokážeme jim ale být
velmi dobrými lokálními partnery. V celé
branži je hodně velmi odborně orientovaných firem a my chceme být jakýmisi
integrátorem. Rozumíme technologickým celkům, umíme programovat složité
automatizační komplexy a navíc máme
další podpůrné složky.“
Činnost nové divize směřuje k tomu, aby
firma ROSS Holding jednoho dne byla
schopná vymyslet, postavit a spustit malý
technologický celek na klíč. „Pro příklad
nemusíme chodit daleko, třeba menší
paroplynovou elektrárnu. Je to moderní
myšlenka, která skvěle funguje. Bez problémů a ohledů na další faktory zásobuje
síť energií a má oproti tepelné technologii
četné výhody.“ Široké pole působnosti je
i po boku velkých energetických firem
jako ČEZ. „Neustále modernizují, stavějí
nebo přemýšlí o investicích do nových
tepláren a elektráren. I to je způsob jak
se realizovat a současně zhodnocovat
jméno naší společnosti.“
Divize Energetika a průmysl pod vedením Martina Součka má být takříkajíc
anglicky mluvící. „Ani se nemůžeme pohybovat jen na českém trhu. ROSS působí prakticky v celém světě a tam je také
místo, kde můžeme vyhledávat nové a zajímavé zakázky. K tomu řada tuzemských
nebo evropských firem pracuje v různých
destinacích a my jim máme co nabídnout,“
stojí si za svým Souček. Sídlo divize je
v pobočce ROSS Holding v Praze.
(rah)
Nově narozená miminka
Václav a Helena Kaňkovi
se narodili 1. ledna 2010
tatínkovi Pavlu Kaňkovi. Ten pracuje ve firmě jako výrobní ředitel
divize Stavby a technologie. Blahopřejeme.
Anežka Hüblbauerová
se narodila 26. ledna 2010
mamince Marcele Hüblbauerové, která pracuje ve firmě na pozici asistentka. Blahopřejeme.
Tereza Matulová
se narodila 5. března 2010
tatínkovi Petru Matulovi. Ten
pracuje ve firmě jako řidič. Blahopřejeme.
ROSS
firemní struktura
/ 11
ZAHRANIČÍ:
Podnikanie v Emirátoch
sa vymyká európskym pravidlám
Spoločnosť ROSS Holding začala v krajine
naftových šejkov podnikať v roku 2005.
Obidvaja konatelia a s spolu s nimi Ladislav
Melicherčík mali za úlohu zistiť podmienky
pre prácu v tejto zaujímavej časti sveta.
Rozbehnúť podnikanie v Spojených arabských emirátoch v porovnaní s Európou
predchádza dosť zložitá procedúra. Firma musí mať svojho garanta, ktorý miestnym
úradom zaručí, že má dostatok finančných prostriedkov a schopných ľudí. Keď sa
vám nakoniec podarí povolenie získať, ešte to neznamená, že máte vyhraté.
12 / Zahraničí
Počiatočný kontakt s bohatou krajinou
na Strednom východe bol pre Ladislava
Melicherčíka doslova plný tajomstva.
„Zľakol som sa, priznávam. Súčasne
som to bral ako výzvu, bola to prvá príležitosť dostať sa niekam ďalej, veď to je
5 600 kilometrov.“ Pôvodná predstava,
že Emiráty sú iba púšť, kopce a veľa
moslimov sa veľmi rýchlo rozplynula.
Opak bol pravdou. Dubaj je kozmopolitné mesto a môžeme ho prirovnať
k Bruselu alebo New Yorku. Žije tam
celý svet. Slovo Dubaj v preklade do slovenčiny znamená miesto stretnutia, čo je
v tomto prípade veľmi symbolické.
z Emirátu Sharjah pán Suhrab. „Je to
podstatne zložitejšie ako u nás. Potrebujete veľa dokladov o tom, že ste podnikateľom, všetko musí byť potvrdené
a superlegalizované na zastupiteľskom
úrade SAE vo Viedni. Všetko stojí obrovské peniaze. Po prílete do Dubaja
sme museli ešte raz predkladať ďalšie
a ďalšie dokumenty a dokazovať svoju
odbornosť.“ Po papierovom a razítkovom martýriu to ešte nekončí. Práca sa
tam hľadá dosť ťažko. Naše komodity
ovládajú veľké národné koncerny, pre
ktorých ste v ich chápaní malou firmou
a medzi seba vás len tak nepustia.
Podnikanie v Spojených arabských
emirátoch je pre zahraničnú firmu dosť
zložité. Domáci trh ovládajú obrovské
spoločnosti. „Prvoradým záujmom domorodcov je, aby sa do Emirátov nedostali firmy, ktoré by chceli podnikanie
zneužiť. Preto majú vytvorený systém
akýchsi sponzorov , čiže garantov toho,
že cudzia spoločnosť je seriózna,“ hovorí Ladislav Melicherčík a dodáva, že
uchádzač musí mať kapitál, vzdelaných
a schopných pracovníkov. Ide im o kvalitu a nepoznajú kompromis. Sponzorom
firmy ROSS Holding bol podnikateľ
Život v Emirátoch je pre bežného Stredoeurópana veľmi zaujímavý. V Dubaji
je väčšinou cítiť obrovský luxus, sú tam
peniaze z nerastného bohatstva a v poslednej dobe príjmom z ropy konkuruje
už aj cestovný ruch. „Predstavte si napríklad luxusné obchodné domy, kde sa
predávajú svetové značky. Sú to obrovské nákupne centrá a každá stavba je
v inom kultúrnom štýle. Dubaj je všeobecne mesto luxusu, aj keď na iných
miestach je vidieť chudobu.“ Vedľajší
emirát Sharjah alebo Abú Dhabí sú
v porovnaní s Dubajom úplne odlišné.
Žijú si svojim životom s typickými kultúrnymi a náboženskými znakmi. „Chodia
tam zahalené ženy, dievčatá v plavkách
na pláži nestretnete,“ dodáva Ladislav
Melicherčík, ktorý strávil v Emirátoch
skoro deväť mesiacov. Bol tam aj v dobe
povestného ramadánu, čo je obdobie
deviateho lunárneho mesiaca arabského
kalendára. Od svitania do západu slnka
sa každý dospelý Arab musí zdržať jedla, pitia, fajčenia, prežúvania a sexu. „Je
to zvláštny pocit, všetky reštaurácie sú
zatvorené. Nakúpiť si môžete iba v obchodoch a ešte sa na vás pozerajú divne. Cez deň som jedol na zadnom schodisku hotela, aby ma nevideli,“ usmieva
sa. Po západe slnka to už s ramadánom
nemalo nič spoločné. Všetci jedli a pili
čo im prišlo pod ruku. „Arabi sú komunitou ľudí, ktorí sa schádzajú v reštauráciách, fajčia vodnú fajku a nepijú alkohol.
Ten islam zakazuje.“
ROSS Holding má v Dubaji stále platné
povolenie k podnikaniu. V súčasnosti sa
tam žiadna zákazka nerealizuje. Samotný emirát bojuje s vážnymi finančnými
problémami a až budúcnosť ukáže, či
pre zahraničné spoločnosti bude obchodne zaujímavým regiónom.
(red)
IRELAND:
Employment in Ireland
Anyone deciding to go work in a foreign country
now will certainly not have it easy. This unfortunately applies twice as much when talking about
Ireland. This island country has over the past
decades appeared at the top of statistics related
to employment and amount of income. The economic indicators soared upward at rocket speed, but
just as quickly was the fall downward. This is very
unfortunate for every individual.
In the last issues of ROSS magazine we
referred to how strongly Ireland’s economy was linked to America’s and how the
financial struggles of American investors
are evident in Ireland. In today’s article
we can demonstrate that with regard to
unemployement—the indicator which best
corresponds to the state of the economy.
In the last two years Ireland jumped from
second place with the lowest unemployment in Europe to today’s second place
position with regard to the number of
people without work. This is because of
the twelve percent unemployment rate
using the calculation of the OECD. The
abundant number of Irish immigrants will
in reality increase that number.
It is no secret that in the past it was not difficult to find professional work. Graduates
of local Colleges (middle schools) were
welcomed with open arms by international companies and were very well compensated. Even foreigners were without
difficulty hired for positions in IT, Sales
and Customer Care, but even they had
to, in addition to language knowledge,
show that they had university education
and possibly experience in their given field. As it relates to Irish employees, it is
a known fact that they will not overexert
themselves. They do not have a problem
of leaving work requirments for others
and spending „free“ work time browsing
the internet or telephoning with friends.
This was apparently tolerated for many
years as a result of an unsaturated labor
market in which productivity was not
taken into account. During the period
of the celtic tiger, companies generated
large profits and everyone was satisfied.
Were it not for the economic crisis, this
same spirit would in all likelihood be
continuing in Ireland. The crisis forced
employers to reduce costs and wages—
in Ireland greatly exaggerated—were in
sight right from the beginning. In the first
wave of this difficult period were those
who had contracts for a specific period of
time, the majority for six months, which
means primarily foreigners. Up to now
most companies in Ireland have stopped
hiring new employees. This is also a reason why many young Irish pepole are leaving to work in Australia and the USA.
My friend, Robert, told me that his daughter graduated from a local economic
university in the summer, but when she
was unable to find work in Ireland by
Christmas she flew to the USA to look
for employment. Nine of her fourteen
classmates have done the same thing.
Those fortunate enough to find work in
Ireland are perhaps beginning to understand that they will no longer be entitled
to three sick days (calling the employer
in the morning to report not feeling well
and, without any doctor’s report, being
able to stay home for three days) every
other month and that they will be accountable for work results just like other nationalities with whom they work.
For a reader that is not Irish it is without
a doubt interesting that the labor rights
resembles that of the Czech Republic
only partly. This is guided by not only
laws, but habits. For example, a probationary period upon starting work is
three to six months, but we can receive
a dismissal anytime. It is not an exception
for them to release us within eight days.
An employment contract is not in writing, as in the Czech Republic, however
the employer is required to provide the
employee within two months of starting
work a list of requirements and responsibilities. People are protected from discrimination against age, gender, family situation, race, religious affilitation, sexual
orientation, handicap and belonging to
a minority group. Questions or complaints should be directed to the Office of
Equal Rights.
(Lucie Zichová, red)
Českou verzi textu najdete na www.ross.cz
Zdroj: www.irsko-aktualne.cz
Foto: internet
Ireland / 13
ROSS PODPORUJE:
Mladé havlíčkobrodské fotbalisty
Fotbalový klub FC Slovan Havlíčkův Brod
má celkem třináct týmů. Ke dvěma mužským
se počítají dva dorostenecké, čtyři žákovské
a dokonce pět mužstev přípravky. Klub je občanským sdružením, které je odkázáno na přízeň sponzorů a také havlíčkobrodské radnice.
Společnost ROSS Holding patří k pravidelných
dárcům. Například tým mladších žáků hraje
v dresech, které zakoupila firma. Jsou to
chlapci narození mezi léty 1996 a 1997.
Fotbalistou tělem i duší je také Patrik
Fiala, který má v ROSSu dědečka
Františka, strýce Romana a otce Radka.
O tom, že fotbal nebere na lehkou váhu,
svědčí i fakt, že třikrát týdně trénuje,
jednou chodí na sportovní přípravu.
K tomu dochází do specializované třídy
základní školy. „Já jsem byl také fotbalista, respektive pořád jsem. Sice hraji
jen okresní přebor, ale hraji. A tak jsem
na našeho Patrika dost tvrdý,“ usmívá
se na úvod Radek Fiala. „Mám radost,
že mu to jde,“ dodává. Tým mladších žáků totiž hraje druhou nejvyšší
českou soutěž, což obnáší časté
a daleké cestování a s tím spojenou
únavu. „Já jsem náročný,“ opakuje
Radek Fiala. „Nechci ho neustále
kritizovat, člověk ale musí být alespoň trochu nesmlouvavý. Sám jsem
začal hrát fotbal ve vyšším věku,
Patrik běhá za míčem od čtyř let.
Měl tehdy obrovské množství energie
a v podstatě ji má dodnes. Tohle ho
vybíjí.“ Mladý fotbalista měl od dětství
vlohy k míčovým hrám, úspěšný byl ve
stolním tenise, floorballu a nejenom
tam. Fotbal je ale fotbal.
Obránce Patrik Fiala – mimochodem
skalní fanoušek Manchesteru United
a jeho někdejší portugalské hvězdy
14 / ROSS podporuje
Cristiano Ronalda – musí, ať chce nebo
nechce, myslet na sport pořád. Chodí
do sportovní třídy a výuka je přizpůsobená tréninku. „Občas hraje v obraně,
umí ale i zálohu,“ dodává otec Radek.
Po dokončení páté třídy ve škole
v Dolní Krupé odešel do Havlíčkova
Brodu. Roztrhala se jim klukovská parta, Patrik ale vydržel a stále ho to baví.
„Večer pro něj vždycky zajedu, většinou
to bývá kolem půl šesté a třikrát v týdnu. Jsem ale rád, že se věnuje něčemu
smysluplnému. Doufám, že nekouří
a nepije. Je mu sice jen třináct let, ti
kluci ale mají různé nápady.“
Jako každého jiného mladíka i havlíčkobrodského fotbalistu zajímají počítače, pochopitelně už i děvčata a rychlá
auta. „Počítače ho baví, ale nemá tolik
času u toho sedět. Většinou to jsou
nějaké sportovní hry, síťové aplikace
s kamarády po Internetu a také hraje
fotbalové manažery. Moc tomu ale nerozumím,“ přiznává se Fiala. V poslední době jezdí klub FC Slovan na různá
soustředění. Byli také na mezinárodním turnaji ve Spišské Nové Vsi, což je
partnerský region Havlíčkova Brodu.
„Město tam pravidelně posílá různé výpravy. Po studentech, učitelích a dalších tam teď byli mladí fotbalisté.“
Možná budoucí naděje českého fotbalu
Patrik Fiala bydlí v Dolní Krupé, kde je
zaručeně nejlepším fotbalistou, dozvídám se v nadsázce od jeho otce. „Hřiště máme hned za barákem, sečeme ho
a kdykoli tam může vyběhnout. Děda
mu před několika lety svařil brány,
koupili jsme síť a je to stadion se vším
všudy,“ říká vlastně Fiala prostřední
a zve mě na trénink.
Jednu studenou únorovou středu vyrážím do areálu Na Losích v Havlíčkově
Brodě. Na umělé trávě pobíhají mladí
mistři sešívaného míče a na dresu
vidím logo společnosti ROSS. U postranní čáry postává několik zmrzlých
rodičů, uprostřed přešlapuje trenér.
Hoši mají za sebou asi hodinu tvrdého
tréninku. „Čeká je zápas! Sice přátelský, připraveni ale musí být,“ vysvětluje
mi přihlížející muž. Prakticky za každého počasí trénují třikrát v týdnu, k tomu
patří i jeden trénink sportovní přípravy.
Jedině tak se dá podle trenéra udržet
žákovský tým v dobré kondici. Soupeři
jsou dobří a FC Slovan Havlíčkův Brod
s nimi musí udržet krok.
(rah)
Informace:
www.fcslovanhb.cz
Virtuální pivo
nahradí to skutečné!
Jak dlouhou historii má firemní turnaj v malé kopané? Těžko říci, každopádně je to pravidelný vrchol jara,
při kterém se v házenkářském areálu
Tělovýchovné jednoty Jiskra v Havlíčkově Brodě sejdeme my všichni,
kteří si chceme užít trochu zábavy
a trochu sportu. „Loni se hrálo
o virtuální možná až pohádkové
pivo, které nikdo neochutnal, nikdo
ho neviděl, všichni ale o něm slyšeli
a možná i věděli, co bude napsané
na etiketě,“ dodává personální ředitelka Jana Blažková. Letos o co hrát
je – v Chotěboři se pivo vaří a zcela
jistě zbydou i nějaké ty hořké ceny
pro vítěze našeho fotbálku. Samozřejmostí jsou také diplomy a medaile cennější než z Vancouveru.
KULTURNÍ AKCE:
ČECHOVKA výběr akcí
9. 4. WOHNOUT
29. 4. VÝBĚR Z BESÍDEK
A kdyže to je? Zapište si sobotu
15. května a na neděli si ve vlastním zájmu nic neplánujte. „Jednak
vás budou bolet nohy a pak můžete
být jemně společensky unavení,“
ozývá se s kanceláře pořadatelů,
respektive pořadatelek. Fotbalový
turnaj pro muže totiž organizují výhradně ženy a otevřený je jak pro zaměstnance, tak pro jejich celé rodiny
s dětmi. Pro bohatší sportovní zážitky a dramatičnost na hrací ploše jsou zváni i obchodní partneři.
Zn. trubky, bubny, transparenty
a vlajky s sebou! Začátek je v pravé
poledne.
od 20 hodin
Klub Čechovka
koncert
od 19 hodin Klub Čechovka
představení divadla Sklep
Fotky z minulého ročníku si můžete
prohlédnout na 17. straně.
24. 4. XIII. STOLETÍ
16. 4. FAST FOOD ORCHESTRA
ŠVIHADLO
od 20 hodin
Sokolovna Chotěboř
koncert reggae a dancehall
23. 4. RANGERS (PLAVCI)
od 20 hodin
Klub Čechovka
koncert české legendy
od 20 hodin
Klub Čechovka
gotický rock
7. 5. MAREK ZTRACENÝ
od 20 hodin Klub Čechovka
koncert
19. 5. MILOSTNÉ PÍSNĚ
od 19 hodin
kostel sv. Vojtěcha
Pavla Fendrichová - zpěv
Jindřich Macek - loutna
21. 5. COCOTTE MINUTE
ELEKTRICK MANN
od 20 hodin
Sokolovna Chotěboř
koncert
30. 5. ČECHOMOR
od 19 hodin
Nádvoří areálu zámku a hradu
v Polné
12. – 16. 7. a 23. – 27. 8.
DĚTSKÉ TÁBORY V ČECHOVCE
O chod tábora se postarají zkušení
táboroví vedoucí. V případě nepřízně
počasí bude program probíhat v prostorách Klubu Čechovka.
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 4. 2010 - 30. 6. 2010
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Driver [ˈdraıvǝ(r)] Driveway [ˈdraıvweı]
Drop [drɒp]
Dropper [ˈdrɒpǝ(r)] Dross [drɒs]
Drown [draϋn] Drum [drʌm] Drum pump [drʌm] [pʌmp] Dry [draı] Dry cell [draı] [sel] Dry wall [draı] [wɔːl]
Duct [dʌkt]
Ductile [ˈdʌktaıl] Dull [dʌl]
Dummy [ˈdʌmy]
Dump [dʌmp]
Dumper [ˈdʌmpǝ(r)] Durability [ˈdjϋǝrǝˈbılıti] Durable [ˈdjϋǝrǝbl]
Duration [djϋǝˈreıʃǝn]
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 31. 5. 2010 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme a výherce získá 20 l soudek piva Chotěboř
Prémium.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
řidič, ovladač
příjezdová cesta
kapka, upustit
kapátko
pěna, struska
ponořovat, zaplavovat
buben, válec
rotační čerpadlo
suchý, zaschlý
suchý článek
sádrokarton (amer.)
kanál, potrubí
tažný, tvárný, poddajný
tupý, matný, otupit (brit.)
maketa
skládka, halda
sklápěč, vůz
trvanlivost, životnost
trvanlivý, odolný
trvání, doba
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
prach
Dust [dʌst]
Dust exhaust [dʌst] [igˈzɔːst]
odsávání prachu
Dust free [dʌst] [friː] bezprašný
Dust proof [dʌst] [pruːf]
prachotěsný
Duty [ˈdjuːti]
výkon, služba, funkce
Duty cycle [ˈdjuːti] [ˈsaıkl]
pracovní cyklus
Duty room [ˈdjuːti] [ruːm]
služební místnost
Dwel [dwel]
výdrž, doba setrvání, prodleva
Dye [daı]
barvivo, barvit
Dynamic [daıˈnæmık] dynamický, silový
Dynamo [ˈdaınǝmǝϋ] dynamo, stejnosměrný generátor
Ear [iə(r)] ucho, svorka
Earplugs [ˡiəplʌgz] špunt do uší
Earth [ɜː θ]
země, zemina, uzemnění
Earth mover [ɜː θ] [ˡmuːvə(r)]
stroj na zemní práce
Earthing [ɜː θıŋ]
uzemnění
Earthwork [ɜː θwɜːk] zemní práce
Ebonite [ˡebənaıt]
tvrdá pryž, ebonit
Eccentric [ıkˡsentrık] výstředník (výstředný, excentrický)
Eddy [ˡedi]
vír, víření
Edge [edʒ] Education [edjʊˡkeıʃən] Efficiency [ıˡfıʃənsi]
Eject [ıˡdʒekt] Elbow [ˡelbəʊ]
Electric [ıˡlektrık]
Electric arc
Electric clock
Electric current Electric discharge Electric fan Electric lighting
Electric power
Electric supply meter Electric tools
Electric welding
Electric circuit
Electric device, equipment
Electric energy
Electric socket
d-E
hrana, okraj, obruba, ostří
vzdělávání, školení
účinnost
vyhazovat, vyrážet
koleno (tvarovka), loket
elektrický
oblouk
hodiny
elektrický proud
elektrický výboj
elektrický ventilátor
elektrické osvětlení
výkon
elektroměr
elektrické nářadí
svařování
elektrický obvod
zařízení
elektrická energie
elektrická zásuvka
V tajence najdete citát z díla Marka Twaina: Přívětivost je… (zbytek v tajence)
Tajenka z č. 1/2010 zní: Omyl, který vzbudí rozruch je cennější než pravda vedoucí do slepé uličky.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali Moniku Navrátilovou, který vyhrává dárkové balení piva Chotěboř a sadu originálních půllitrů z Pivovaru Chotěboř.
Fotogalerie
vzpomínka na loňský ročník firemního turnaje v malé kopané
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: STAVBA KULTURNÍHO CENTRA V TUNISU
ROZHOVOR: JIŘÍ NOVÁK, JOSEF TOPOLOVSKÝ
HISTORIE: JOSEF MAHLER - VYNÁLEZCE 3D BRÝLÍ Z HAVLÍČKOVA BRODU
PODPORUJEME: CO NOVÉHO V BENEDIKTU?