ukazka 3

3. hodina nedirektivní psychoterapie hrou
Průběh terapie:
Adélka do herny po chodbě utíká, těší se. Na úvod si opět pouští všechny Teletubbies, potom si
vybírá loutky. Rozhodne se, že bude hrát pohádku Červená Karkulka. Dává terapeutce
instrukce: „ty půjdeš za babičkou a já tě sním”. Adélka hraje vlka, terapeutka Karkulku
a maminku. Adélka sama přehrává rozhovor mezi babičkou a vlkem včetně babiččina sežrání.
V závěru hry představuje Adélka myslivce a babičku s Karkulkou zachrání.
Dále si chce Adélka hrát se zvířátky, začleňuje i terapeutku. Zvířátka se spolu nejprve perou
a vzájemně se zabíjejí. Pak se ale uzdravují a stávají se kamarády. Opět zde vystupuje postava
táty – zebry, který je v boji zabit, ale později, díky mláďatům, uzdraven. Jedno ze zvířátek je
synem táty – zebry, a když je táta v nemocnici, tak ho Adélka vyzývá, aby něco rychle a dobře
udělal (složil skládanku s číslicemi), „aby jeho táta viděl, jak je šikovnej”. Dospělá zebra ukazuje
mláďatům různé hračky, které vydávají zvuky (opakování motivu z minulých sezení).
Velmi dramatickou a důležitou je zápletka s příšerou, která postupně zvířátka straší a je na ně
zlá (např. kopne je, protože se zlobí). Během této hry Adélka zaujímá vůči zvířátkům
ochranitelský postoj (varuje je, aby nechodila tak blízko, mazlí se s nimi). Na závěr je příšera
zebrou zabita. Zebra skáče příšeře po těle i po hlavě a chce, aby se k ní připojila i mláďata.
V úplném závěru je mrtvá příšera zvířaty snědena.
Adélka bez větších obtíží reaguje postupným ukončením hry na upozornění o blížícím se konci
sezení. Dokonce sama iniciuje společný úklid herny.
Komentář:
Průběh terapeutické hodiny stále stejný – na začátku Teletubbies, pak loutky, nakonec souboje
i s usmířením mezi zvířaty. Opět začleněny hračky vydávající různé zvuky. Hlavním tématem
stále agrese a její zpracovávání. Např. v rámci hry s loutkami mělo vyjádření agrese více
socializovanou formu (pohádka) ve srovnání s původním strašením.
4. hodina nedirektivní psychoterapie hrou
Průběh terapie:
Adélka přišla v doprovodu otce. Po příchodu terapeutky do čekárny jí žádá, aby řekla těm
pánům nahoře (zřejmě myslí soudce), že chce bydlet u tatínka, ale že to maminka nechce. Do
toho přichází Adélčina matka – protože má Adélku v trvalé péči, tak ji po terapii vyzvedne ona.
S otcem se terapeutka domlouvá na individuální konzultaci, za 14 dní, kdy opět přijde
s Adélkou.
Adélčina hra je plná agresivních prvků – boje, zabíjení a potom oživování a usmiřování, resp.
kamarádství. Opět zapojuje hračky, které vydávají různé zvuky a kterými se loutky navzájem
straší.
Na konci problém s odchodem. Adélka úmyslně rozhazuje hračky a kroutí se na podlaze.
Komentář:
Z průběhu hry i problémů s chováním na konci sezení je naprosto zřejmé, jak negativní vliv mají
na psychický stav Adélky konflikty mezi rodiči. Současně se projevuje Adélčina touha po smíru
– její vnitřní zdravé já v možnost domluvy mezi znepřátelenými stranami stále věří.