Komunikační význam zpráv o intelektuálním
Transkript
Komunikační význam zpráv o intelektuálním
Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Doktorská vědecká konference 7. února 2011 T T THINK TOGETHER Think Together 2011 Komunikační význam zpráv o intelektuálním kapitálu v oblasti vysokého školství The Communication Perspective of Intellectual Capital Reports in the Field of Higher Education Kateřina Šťastná, Klára Margarisová, Lucie Stanislavská 127 Abstrakt V období znalostní ekonomiky je intelektuální kapitál považován za klíčový zdroj výrazně ovlivňující výkonnost a konkurenceschopnost jednotlivých organizací. Vzhledem k této skutečnosti roste informační potřeba zájmových skupin týkající se nehmotných zdrojů dané organizace, avšak v současné době tradiční podnikové výkazy tuto informační potřebu neuspokojují. Příspěvek v teoretické rovině pojednává o konceptu intelektuálního kapitálu ve vazbě na vysoké školství a na základě analýzy obsahu evropských rámcových dokumentů týkajících se vykazování intelektuálního kapitálu je hodnocen komunikační aspekt zpráv o intelektuálním kapitálu. Klíčová slova intelektuální kapitál, komunikační nástroj, vykazování intelektuálního kapitálu, zpráva o intelektuálním kapitálu, vysoké školství. Abstract The intellectual capital is considered as a crucial resource expressively influencing the organization’s performance and competitiveness in the knowledge era. Because of this fact the stakeholders require more information concerning the organization’s intellectual capital. Nevertheless, most of the organization’s annual reports do not satisfy this stakeholder’s information need. This article deals with the concept of intellectual capital, in a theoretical way and on the basis of analysis of selected European methodological frameworks of intellectual capital reporting, the communication perspective ISBN: 978-80-213-2169-4 of intellectual capital report in relation to the field of higher education is explored. Key Words Intellectual Capital, Communication Tool, Intellectual Capital Reporting, Intellectual Capital Report, Higher Education ÚVOD Vzhledem k rostoucímu významu nehmotných zdrojů nese s sebou období znalostní ekonomiky prohlubování komunikační propasti mezi společnostmi a jejich zájmovými skupinami. Tato komunikační propsat vzniká v důsledku informací poskytovaných tradičními podnikovými výkazy, které ignorují velkou část nehmotných zdrojů. Mouristen et al. (in Marr 2005) uvádějí, že příchod znalostní ekonomiky zvýšil význam znalostních zdrojů, nicméně, informace o většině nehmotných zdrojích nejsou zahrnuty v tradičních finančních výkazech. Mnoho společností z tohoto důvodu volá po dobrovolném externím zpřístupňování informací o znalostních zdrojích a nehmotných aktivech společností. V současném období tedy vzrůstá potřeba nových možností, jak externě komunikovat výsledky měření vlastních nehmotných zdrojů, a tak postupně uzavírat vznikající informační propast. Jednou z možností, jak zvyšovat informovanost zájmových skupin dané organizace, je externě komunikovat informace o nehmotných zdrojích společnosti, a to prostřednictvím tzv. zpráv o intelektuálním kapitálu. Hlavním cílem příspěvku je zhodnotit komunikační význam vykazování intelektuálního kapitálu. Dílčím cílem je v teoretické rovině charakterizovat koncept intelektuálního kapitálu ve vztahu k oblasti vysokého školství. 128 Řešení příspěvku bude vypracováno v níže uvedených postupových krocích za využití vědeckých metod analýzy a syntézy. Nejprve bude shromážděna odborná literatura a zdroje, dále bude provedena rešerše literatury pomocí metody studia dokumentů. Následovat bude výběr rámcových dokumentů určených k analýze a jejich shromáždění. Zvoleny budou evropské rámcové dokumenty vytvořené národními a mezinárodními institucemi za účelem poskytnutí návodu organizacím k řízení a vykazování intelektuálního kapitálu. Celkem budou analyzovány 3 evropské rámcové dokumenty. Analyzován bude obsah jednotlivých rámcových dokumentů z hlediska zaměření se na komunikační aspekt zpráv o intelektuálním kapitálu. Vzájemné srovnání rámcových dokumentů bude provedeno na základě stanovených kritérii. Závěrečným krokem výzkumné práce bude syntéza dosažených výsledků, interpretace výsledků a tvorba závěrů. MATERIÁL A METODY Intelektuální kapitál Podle Wallace (2007) neexistuje a pravděpodobně ani není možné, aby existovala univerzální definice intelektuálního kapitálu. Rovněž Hussi (2004) a Sveiby (1997) uvádějí, že i přes existenci četných debat o problematice intelektuálního kapitálu doposud neexistuje konsensus ohledně konceptu ani jakákoli obecná definice intelektuálního kapitálu. Van der MeerKooistra a Zijlstra (2001) konstatují, že koncept intelektuálního kapitálu je stále rozptýlený, a že autoři pracují převážně s vlastními definicemi. Četné diskuse se týkají rovněž užívání pojmů, jako jsou „nehmotná aktiva“ a „intelektuální kapitál“. V oblasti účetnictví jsou nehmotná aktiva definována poněkud striktně Think Together 2011 a jsou vztahována především k majetku, k aspektu vlastnictví, zatímco odborníci zabývající se výzkumem v oblasti řízení interpretují širší škálu nehmotných aktiv významných pro rozvoj organizací a potenciální výdělky, které pak označují jako nehmotné zdroje a často používají termínu intelektuální kapitál (Canibano et al. in Leitner 2004). I přes neexistenci obecně platné a uznávané definice intelektuálního kapitálu, lze intelektuální kapitál považovat za nehmotné, neviditelné aktivum či znalostní zdroje podílející se na tvorbě hodnoty společnosti včetně dosahování a udržování konkurenční výhody (Stewart 1997; Sveiby 1997). Obvyklé definice rovněž popisují intelektuální kapitál jako rozdíl mezi tržní a účetní hodnotou organizace (Stewart 1997; Sveiby 1997). Diference mezi tržní a účetní hodnotou může být vysvětlena intelektuálními aktivy – neviditelnou hodnotou, která nefiguruje v rozvahách společností (Brennan and Connel 2000). Stewart (1997) definuje intelektuální kapitál jako intelektuální materiál – znalosti, informace, duševní vlastnictví, zkušenosti, který může být využit k tvorbě bohatství. Podle Brookingové (1996) je intelektuální kapitál „kombinace nehmotných aktiv, které umožňují organizaci vytvářet hodnotu“. Jiní autoři obohacují definice o další nehmotné zdroje. Edvinsson a Malone (1997) definují IK jako „držbu znalostí, aplikované zkušenosti, organizační technologie, vztahy se zákazníky a odborné dovednosti, které poskytují společnosti konkurenční výhodu na trhu“. Podle Sullivana (1998) představuje intelektuální kapitál „znalost, kterou lze přeměnit v zisky“. Podle Roose et al. (2005) tvoří intelektuální kapitál veškeré nehmotné zdroje, které jsou zcela či z části kontrolovány organizací a mohou přispět k tvorbě její hodnoty. Podle Evropské komise je intelektuální kapitál kombinací nehmotných zdrojů a aktivit, které umožňují Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/ organizaci transformovat množství materiálních, finančních a lidských zdrojů v systém schopný tvorby hodnoty (EC 2006). Odborníci zabývající se problematikou intelektuálního kapitálu rovněž uvádějí různé klasifikační přístupy, ve kterých dělí intelektuální kapitál do jednotlivých složek. Andriessen (2004) tuto nesourodost přiřazuje faktu, že se daná oblast nachází stále v „embryonálním“ stádiu a uvádí přehled existujících klasifikací. Obecně uznávaným a velmi populárním přístupem je klasifikace Karla Erika Sveibyho (1997), jak uvádí například (Guthrie and Petty, 2000, Brennan 2001). Sveiby dělí intelektuální kapitál do třech složek, a to interní strukturu, externí strukturu a kompetence zaměstnanců (Bontis 1998, Sveiby, 1997). Interní kapitál zahrnuje organizační informační systém, koncepty, procedury, firemní kulturu a filozofii, tedy vše, co je uvnitř organizace a je hodnotnější než hmotná aktiva (Sveiby 1997, Wong and Gardner, 2005). Interní kapitál představuje zdroje organizace vytvářené zaměstnanci nebo zdroje koupené, nicméně se jedná o zdroje, jež po skončení pracovního dne v organizaci zůstávají (MERITUM 2002). Externí kapitál se týká aktiv podniku představující vztahy podniku s vnějším prostředím. Jedná se o vztahy organizace se zákazníky, zahrnují se zde distribuční systémy, značka či dobré jméno organizace. Kompetence zaměstnanců či lidský kapitál je tvořen lidskými zdroji, obsahuje motivaci zaměstnanců, jejich vzdělání, kulturu a rozvoj. Lidský kapitál není vlastněn danou organizací, jedná se o aktiva, která opouštějí organizaci po skončení pracovní doby (MERITUM 2002). tradičně zveřejňovaných výročních zpráv. Odhalování intelektuálního kapitálu zůstává pouze dobrovolnou záležitostí organizací a zcela záleží na rozhodnutí managementu, zda informace o nehmotných zdrojích podniku budou interně či externě reportovány. Guthrie a Petty (2000) rovněž uvádějí, že vykazování intelektuálního kapitálu vede k významné redukci informační asymetrie a zvyšuje transparentnost mezi management podniku a jeho zájmovými skupinami. Intelektuální kapitál je obtížné nějakým způsobem zachytit či změřit. V současné době celosvětově neexistuje obecně uznávaný účetní rámec pro vykazování intelektuálního kapitálu, což je důvodem zvýšené pozornosti o tuto problematiku v oblasti výzkumu a vývoje. Existují však různé empirické studie hodnotící úroveň vykazování intelektuálního kapitálu v jednotlivých zemích světa, jako příklad lze uvést Austrálii (Guthrie and Petty 2000), Srí Lanku (Abeysekera and Guthrie 2005), Kanada (Bontis 2000), Irsko (Brennan, 2000), Itálii (Bozzolan et. al 2003) či Taiwan (Chen et al. 2005). Vykazování intelektuálního kapitálu podává zájmovým skupinám obraz o tvorbě hodnoty společnosti. Tento proces tvorby hodnoty zahrnuje identifikaci a měření intelektuálního kapitálu, rovněž budování a ucelenou prezentaci využití znalostních zdrojů společnosti, což vede k vytvoření zprávy o intelektuálním kapitálu. Zpráva o intelektuálním kapitálu popisuje nehmotné zdroje organizace a vhodně kombinuje jednotlivé ukazatele s vyprávěcími sekcemi doplněnými o grafické vizualizace (EC 2006). Vykazování intelektuálního kapitálu Podle Guthrie a Petty (2000) se velké množství organizací v současnosti snaží vykazovat intelektuální kapitál, nicméně toto vykazování se uskutečňuje především prostřednictvím ISBN: 978-80-213-2169-4 130 Vysoké školství v období znalostní ekonomiky Podle Leitnera (2004) je Evropské vysoké školství a oblast výzkumu a vývoje v současnosti součástí rozsáhlého transformačního procesu, který směřuje k tomu, aby se univerzity a výzkumné instituce staly srovnatelnějšími, flexibilnějšími, transparentnějšími a konkurenceschopnými, a to jak v oblasti vzdělávání, tak i především v oblasti vědy a výzkumu (Leitner 2004). Altbacha (2009) uvádí souhrn rolí univerzit typických pro období globalizace. Univerzity považuje za mnohostranné instituce, které jsou obzvláště důležité pro znalostní ekonomiky 21. století. Pokud je znalostní ekonomika charakterizovaná produkcí, přenosem a šířením znalostí a intelektuálního kapitálu, tak právě univerzity jsou ve všech těchto procesech podle Evropské komise jedinečné (EC 2003). Evropská komise považuje univerzity za rozhodující prvek podílející se na zvyšování ekonomického růstu. Univerzity jsou nepostradatelné v podporování duševního života všech společností, především v rozvoji jednotlivých zemí představují klíčové mezinárodní spojení v oblasti vědy, vzdělání, kultury a idejí. Podle BIAC (2003) jedinečná role univerzit spočívá v tvorbě znalostí, a to prostřednictvím výzkumu. Funkce univerzit spočívá dále v ochraně těchto znalostí, dále pak v rozšiřování znalostí skrze výuku a vzdělávání nových výzkumných pracovníků. Podle Leitnera (2004) univerzity a výzkumné organizace v období znalostní společnosti čelí specifickým výzvám, jako je nový mechanismus veřejného financování a větší nezávislost; konkurence v získávání grantů a výzkumných kontaktů; měření a evaluace výstupů nehmotné povahy; zvyšující se poptávka po strategickém rozvoji a systematickém řízení nehmotných zdrojů; všeobecný požadavek odpovědnosti a Think Together 2011 transparentnosti. Leitner (2002) rovněž uvádí, že univerzity díky zvýšené autonomii v oblasti organizování, řízení a přerozdělování rozpočtu, musí implementovat změny v systémech řízení univerzit včetně zavedení nového systému výkaznictví. Vykazování intelektuálního kapitálu ve vysokém školství Výsledkem analýzy současných zdrojů zabývajících se konceptem intelektuálního kapitálu je zjištění nedostatku publikací věnujících se dané problematice v oblasti veřejného sektoru, a to právě především v oblasti vysokého školství. Avšak podle Castrilla a Eleny (2006) i přes to, že většina analýz znalostního řízení včetně řízení intelektuálního kapitálu za poslední desetiletí byly provedeny soukromými společnosti, je v současné době evidentní rostoucí zájem o danou problematiku i ze strany veřejných organizací, jako jsou vysoké školy či výzkumná centra. Fazlagic (2006) uvádí, že akademičtí pracovníci stejně jako obecná veřejnost se domnívají, že intelektuální kapitál univerzit musí dosáhnout co nejvyšší úrovně excelence, bohužel však univerzity jsou považovány za málo inovativní a otevřené změnám. Leitner (2002) dodává, že univerzity nemají vlastnickou strukturu jako organizace soukromého sektoru, což vede k tomu, že univerzity nejsou povinny ze zákona vytvářet jakékoli výroční zprávy, musí však zavádět účetní systémy. Leitner (2002) považuje vytváření zpráv o intelektuálním kapitálu v oblasti vysokého školství za mnohem náročnější než v komerčním sektoru, důvodem je velký rozsah organizačních cílů určujících výkonnost. Leitner (2002) rovněž tvrdí, že vykazování intelektuálního kapitálu v této oblasti do jisté míry závisí na přiděleném rozpočtu, jednoznačném definování cílů a strategií jejich Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/ dosažení, větší nezávislosti a zvyšujícímu se soupeření s dalšími výzkumnými institucemi. Leitner (2004) doporučuje, aby univerzity nepřerozdělovaly rozpočet založený pouze na nových výkonnostních kritériích, ale aby se zaměřily především na efektivní řízení nehmotných zdrojů, neboť právě na nich je efektivnost univerzit založena. Vzájemné srovnání rámcových dokumentů bude provedeno na základě stanovených kritérii: • účel rámcového dokumentu; • struktura zprávy o intelektuálním kapitálu; • komunikační aspekt (interní a externí komunikace). Komunikační mezera Danish Intellectual Capital Statement – The New Guideline Pike et al. (in Choo and Bontis 2002) uvádějí, že po dlouhou dobu jediné informace, které byly požadovány externími zájmovými skupinami, byly informace týkající se finanční výkonnosti společnosti. V období znalostní éry není dostatečné komunikovat se zájmovými skupinami pouze výsledky finanční výkonnosti společnosti. Komunikace se zájmovými skupinami v současné době vyžaduje hlubšího porozumění hodnoty společnosti. Snahou je jít za hranice statického vykazování jednotlivých aktiv jako jsou např. patenty nebo investice do výzkumu a vývoje, jež jsou uváděny v rozvahách jednotlivých společností. Cílem vykazování je ustoupit od tohoto statického vykazování vlastněných aktiv směrem k dynamickému pohledu, ve kterém jsou nehmotné zdroje viděny ve vzájemném propojení s organizačními procesy (Mouristen et al. in Marr 2005). Dánské Ministerstvo pro vědu, technologie a inovace vydalo v roce 2003 dokument nazvaný Intellectual Capital Statement – The New Guideline (Danish Guideline). Dokument je završením mnohaletého úsilí více než 100 společností. Účelem projektu je především podpořit schopnosti organizací v oblasti řízení nehmotných zdrojů včetně poskytnutí metodického nástroje vykazování intelektuálního kapitálu, jež by umožnil komunikovat výsledky znalostního řízení potencionálním interním a externím zájmovým skupinám skrze tzv. Intellectual Capital Statement (ICS). Danish Guideline tvoří celkem 4 části. První část popisuje jednotlivé prvky ICS s uvedením dvou příkladů z praxe. První část se zabývá funkcí ICS jako nástroje řízení a je stručným návodem, jak připravit zprávu o intelektuálním kapitálu. Druhá část detailně popisuje způsob, jak připravit ICS skrze jednotlivé fáze, kterými se postupuje. Třetí část poskytuje pokyny o tom, jakým způsobem komunikovat a jak vytvořit externí ICS. Poslední, čtvrtá část, poskytuje praktické návrhy, jak organizovat práci při vytváření ICS. Dansih Guideline tedy poskytuje návod, jak řídit a vykazovat intelektuální kapitál. Celý proces (viz schéma 1) je založený na čtyřech vzájemně propojených prvcích, které společně vyjadřují znalostí řízení společnosti. Těmito prvky jsou: znalostní příběh VÝSLEDKY A DISKUZE V této části příspěvku jsou analyzovány tři evropské rámcové dokumenty: Danish Intellectual Capital Statement – The New Guideline (2003); Austrian Intellectual Capital Report Act (2006) a European MERITUM Guidelines for Managing and Reporting on Intangibles (2002). Analyzován bude obsah jednotlivých rámcových dokumentů z hlediska zaměření se na komunikační aspekt zpráv o intelektuálním kapitálu. ISBN: 978-80-213-2169-4 132 (knowlege narrative), (management challenges), iniciativy (initiatives) a ukazatele (indicators). Schéma č. 2: Rakouský model vykazování intelektuálního kapitálu univerzit Schéma č. 1: Model vykazování intelektuálního kapitálu Zdroj: (Danish Guideline, 2003) Austrian Intellectual Capital Report Act Rakouské univerzity jsou ze zákona povinny od roku 2006 předkládat příslušnému ministerstvu zprávu o intelektuálním kapitálu (UG, 2002). Vykazování intelektuálního kapitálu vychází z následujícího modelu vykazování intelektuálního kapitálu (viz schéma 2). Zdroj: Leitner (2004) Model vykazování intelektuálního kapitálu je procesně orientovaným modelem popisující proces transformace intelektuálního kapitálu ve výstupy. Proces přeměny je uskutečňován prováděním hlavních procesů (výzkum, vzdělávání apod.) Rozvoj intelektuálního kapitálu je řízen politickými cíli stanovenými příslušným ministerstvem a organizačními cíli definovanými univerzitou. Intelektuální kapitál představuje vstupy do procesu tvorby znalostí uvnitř univerzity, představuje všechny formy nehmotných zdrojů a tvoří základ znalostí potřebný pro realizaci hlavních procesů, rovněž umožňuje zvýšit konkurenceschopnost univerzity. European MERITUM Guidelines Reporting on Intangibles for Managing and Dokument MERITUM (Measuring Intangibles to Understand and Improve Innovation Management) vznikl v roce 2002. Jedná se metodický dokument, jehož cílem je zvýšit efektivitu řízení organizací včetně pomoci v procesu vytváření a zveřejňování aktuálních, relevantních a srovnatelných reportů, Think Together 2011 Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/ které umožní zainteresovaným skupinám sestavení efektivních odhadů budoucích výhod a rizik spojených s jejich investičními příležitostmi. MERITUM projekt poskytuje rámec pro identifikování, měření a kontrolu nehmotných aktiv a pomáhá organizacím při rozhodnutí o externím zveřejňování vlastních nehmotných zdrojů. Dokument je rozdělen do třech hlavních částí: koncepční rámec, řízení intelektuálního kapitálu a zprávy o intelektuálním kapitálu. Koncepční rámec definuje koncept nehmotných zdrojů, intelektuálního kapitálu a definuje jednotlivé pojmy. Kapitola věnovaná řízení intelektuálního kapitálu se týká vztahů mezi jeho měřením, vykazováním a řízením. Poslední sekce pod názvem Zprávy o intelektuálním kapitálu vychází z modelu intelektuálního kapitálu (viz schéma č. 3). Schéma č. 3: MERITUM model vykazování intelektuálního kapitálu Zdroj: MERITUM (2002) Konstrukce zprávy o intelektuálním kapitálu je logickým vyústěním řízení intelektuálního kapitálu. Zpráva o intelektuálním kapitálu odkrývá informace o intelektuálním kapitálu. Vykazování intelektuálního kapitálu je v tomto dokumentu charakterizováno jako komunikování schopností, zdrojů a závazků společnosti ve vztahu k základním rozhodujícím činitelům ovlivňujícím hodnotu společnosti směrem k zájmovým skupinám. Zpráva o intelektuálním kapitálu obsahuje informace o provedené práci za účelem rozvinout, podporovat a řídit vlastní nehmotné zdroje a ISBN: 978-80-213-2169-4 134 aktivity a zdůrazňuje vzájemné propojení mezi třemi složkami intelektuálního kapitálu (lidského, strukturálního a vztahového). Zpráva se rovněž týká očekávaného vývoje nehmotných aktiv ve vazbě na stanovené strategické cíle. Shrnutí analýzy obsahu rámcových dokumentů Tabulka č. 1 shrnuje a srovnává dosažené výsledky analýzy jednotlivých rámcových dokumentů. Tabulka č. 1: Kriteriální srovnání analyzovaných rámcových dokumentů RÁMCOVÝ DOKUMENT Danish Guideline ÚČEL DOUKUMENTU STRUKTURA ZPRÁVY Podpořit schopnosti organizací v oblasti řízení nehmotných zdrojů, které vytváří hodnotu pro celou společnost. Poskytnout nástroj vykazování, jež by umožnil komunikovat výsledky znalostního řízení potencionálním interním a externím zájmovým skupinám skrze tzv. Intellectual Capital Statement. I. Výroční zpráva II. Popis společnosti III. Znalostní příběh IV. Model ICS V. Výzvy managementu včetně iniciativ a výsledků Vysvětlivky Austrian ICR Act Poskytnout kritéria pro tvorbu zprávy o intelektuálním kapitálu včetně poskytnutí detailního popisu požadovaných ukazatelů k zveřejnění. MERITUM Zvýšit efektivitu řízení včetně pomoci organizacím v procesu vytváření a zveřejňování aktuálních, relevantních a srovnatelných reportů, které umožní zainteresovaným skupinám sestavení efektivních odhadů budoucích výhod a rizik spojených s jejich investičními příležitostmi. I. Rozsah činnosti, cíle a strategie II. Intelektuální kapitál: lidský kapitál; strukturální kapitál; vztahový kapitál III. Hlavní procesy: Výuka a další vzdělávání; Výzkum a vývoj IV. Výstupy a vlivy hlavních procesů: Výuka a další vzdělávání, Výzkum a vývoj V. Shrnutí a perspektivy I. Vize společnosti II. Souhrn nehmotných zdrojů III. Systém ukazatelů KOMUNIKAČNÍ HLEDISKO Interní účely: Systematizace znalostního řízení pomocí hledání souladu mezi jednotlivými prvky a vytváření vazeb mezi nimi. Externí účely: Komunikování cílů znalostního řízení, iniciativ a výsledků různým cílovým skupinám. Interní účely: neuvedeno Externí účely: Požadavek vzájemné srovnatelnosti univerzit a benchmarking univerzit. Prezentace, ohodnocení a komunikování nehmotných aktiv univerzit; hlavních procesů a důsledků. Kvalitativní a kvantitativní základ pro vytváření a vznik dohody o výkonnostech univerzity. Interní účely: konkrétně neuvedeno Externí účely: ICR pomáhají zlepšit vztahy se zákazníky a partnery - pomáhají zvýšit důraz na sdílení znalostí mezi společností a jejími zájmovými skupinami. Odkrytí informací o nehmotných aktivech má dopad rovněž na image společnosti. Zdroj: zpracováno autorem Think Together 2011 Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/ ZÁVĚR Na základě studia odborných publikací včetně provedené analýzy zvolených rámcových dokumentů z oblasti intelektuálního kapitálu byly s ohledem na aspekt komunikace učiněny následující závěry. Danish Guideline podporuje jak interní, tak externí využití zprávy o intelektuálním kapitálu (Intellectual Capital Statement, ICS). Při vytváření ICS jsou jednotlivé komponenty intelektuálního kapitálu (lze je upravit pro podmínky dané organizace) vykazované ve vztahu k znalostním příběhům, výzvám řízení, iniciativám a výsledkům společnosti. Jedná se o vzájemně propojené prvky, které dohromady vyjadřují znalostní řízení společnosti. ICS představuje jak interní nástroj řízení, rovněž ICS lze využít jako významný prostředek vnější komunikace s cílovými skupinami. Rakouský Intellectual Capital Report Act se zaměřuje na externí vykazování intelektuálního kapitálu. Struktura zprávy je rozdělena do pěti hlavních částí. Jedná se o silně orientovaný systém měření, kde většina částí zprávy je tvořena pomocí četného počtu ukazatelů. Pouze první a poslední část zprávy lze vyjádřit pomocí slovního popisu, avšak nejsou doporučeny žádné vizualizace apod. Vzhledem k hodnocenému komunikačnímu aspektu, zpráva o intelektuálním kapitálu rakouských univerzit slouží především jako externí komunikační nástroj pro příslušné ministerstvo, které takto získané výsledky jednotlivých univerzit využívá především pro účely benchmarkingu. Obsah zprávy je však jednoznačně orientovaný na ukazatele a poskytuje nedostatečný pohled na formulaci a implementaci strategie univerzity. Ve vztahu k dynamickému pohledu na jednotlivé zdroje, rakouská ISBN: 978-80-213-2169-4 zpráva o intelektuálním kapitálu se zabývá pouze identifikací stavových veličin intelektuálního kapitálu. MERITUM projekt stejně jako Danish Guideline podporuje využití ICR jak pro interní, tak pro externí účely. MERITUM projekt identifikuje a detailně popisuje tři hlavní části ICR. Pro účely adekvátní komunikace vlastní strategie (interně i externě), musí společnost, přinejmenším z části, odkrýt informace o úsilí vynaloženém k udržení a rozvoji vlastních nehmotných zdrojů. Všechny analyzované rámcové práce se zaměřují na vykazování intelektuálního kapitálu a poskytují vlastní modely vykazování nehmotných zdrojů. Tyto modely většinou zahrnují nehmotné zdroje včetně jejich řízení pomocí finančních a nefinančních ukazatelů a popisných sekcí. Žádný z analyzovaných dokumentů nebyl vytvořen speciálně pro oblast vysokého školství, nicméně jednotlivé postupy lze aplikovat do této oblasti. Vyžadována bude především změna v ukazatelích, neboť ukazatele ovlivňující výkonnost společností soukromého sektoru a ukazatele mající vliv na výkonnost vysokého školství jsou odlišné. Nabízí se zde prostor pro budoucí výzkum zaměřený na vytvoření specifického modelu vykazování intelektuálního kapitálu přizpůsobenému podmínkám vysokého školství. Zprávy o intelektuálním kapitálu bezesporu představují významný komunikační nástroj sloužící interním i externím účelům. V oblasti vysokého školství není běžné vytvářet zprávy o intelektuálním kapitálu, nicméně toto vykazování lze považovat za krok dopředu a vhodný způsob prezentace nehmotných zdrojů univerzit směrem k svému okolí. Funkce externího vykazování tedy spočívá v rozšiřování a prohlubování vztahů univerzity se studenty, jinými partnerskými výzkumnými organizacemi a vládními institucemi, především příslušným 136 ministerstvem školství, neboť externě zveřejňované zprávy umožňují těmto zájmovým skupinám srovnání. Aplikace nových přístupů k řízení a vykazování může směřovat ke komplexnímu a systematickému zhodnocování vstupů i výstupů univerzity, což odpovídá požadavkům a výzvám, kterým univerzity v současnosti čelí. Univerzity, které začnou identifikovat vlastní nehmotné zdroje, řídit je, měřit a následně vykazovat lze považovat za univerzity otevřené změnám, univerzity inovátorské, což může vést ke konkurenční výhodě. Vykazování intelektuálního kapitálu umožňuje stanovení měřitelných cílů univerzity ve vztahu ke stanoveným strategickým cílům. Skrze vykazování intelektuálního kapitálu dochází rovněž k ohodnocení celkové výkonnosti univerzity ve vazbě k jednotlivým složkám intelektuálního kapitálu, a tedy lidskému, vztahovému a strukturnímu kapitálu. Komunikační význam zprávy o intelektuálním kapitálu pro interní účely pak spočívá především v podpoře rozhodovacích procesů univerzity v oblasti identifikace zdrojů univerzity a přidělování finančních prostředků. Tento příspěvek vznikl za podpory grantu IGA. Registrační číslo projektu: 201011140057 Think Together 2011 POUŽITÉ ZDROJE Abeysekera, I., Guthrie, J. (2005): An empirical investigation of annual reporting trends of intellectual capital in Sri Lanka, Critical Perspectives on Accounting, Vol. 16 No. 3, pp. 151-63. Andriessen, D. (2004): Making Sense of Intellectual Capital: Designing a Method for the Valuation of Intangibles. Burlington: Elsevier; ISBN 0-7506-7774-0. Bontis, N. (1998): Measuring IC: a review of the models applied to measure intellectual capital”, International Journal of Intangible Assets, Vol. 7 No. 1, pp. 60-75. Bontis, N. (2000): Assessing knowledge assets: a review of the models used to measure intellectual capital. Available at: www.business.mcmasterca/mktg/nbontis/is/ publications/ BontisIJMR.pdf (accessed December 2010). Bozzolan, S., Favotto, F. and Ricceri, F. (2003): Italian annual intellectual capital disclosure: an empirical analysis”, Journal of Intellectual Capital, Vol. 44, pp. 543-58. Brennan, N. (2001): Reporting intellectual capital in annual reports: evidence from Ireland, Accounting, Auditing & Accountability Journal, Vol. 14 No. 4, pp. 423-36. Brennan, N., Connell, B. (2000): Intellectual capital: current issues and policy implications. Journal on Intellectual Capital, vol. 1, no. 3, p. 206–240. Available at www.emeraldinsight. com/Insight/viewContentItem.do?contentType=Article&hdAc tion=lnkpdf&contentId=883906 (accessed March 2009). Brooking, A. (1996): Intellectual Capital: core assets for the third millennium enterprise. London: International Thomson Business press. Available at: books.google.cz/books?id=yxU P5ezSBKkC&pg=PT1&dq=Intellectual+capital:+core+asset+ for+the+third+millenium&cd=1#v=onepage&q=Intellectua Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/ l%20capital%3A%20core%20asset%20for%20the%20third%20 millenium&f=false (accessed January 2010). Business and Industry Advisory Committee (BIAC) (2003): Promoting Better Public-Private Partnerships. IndustryUniversity Relations, Business and Industry Advisory Committee to the OECD. Available www.biac.org/statements/ tech/FIN03-10_PublicPrivate Partnerships.pdf (accessed December 2010). Chen, M.C., Cheng, S.J. and Hwang, Y.C. (2005): An empirical investigation of the relationship between intellectual capital and firms’ market value and financial performance, Journal of Intellectual Capital, Vol. 6 No. 2, pp. 159-76. Danish Guideline (2003): Intellectual Capital Statements – The New Guideline. Copenhagen: Danish ministry of science, technology and innovation. Available at en.vtu.dk/ publications/2003/intellectual-capital-statements-the-newguideline/ (accessed January 2010). Edvinson, L., Malone, M. S. (1997): Intellectual capital: realizing your company’s true value by fading hidden brainpower. New York: Harper Business. European Commission (2006): Reporting Intellectual Capital to Augment Research, Development and Innovation in SMEs. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities. Available at www.ec.europa.eu/invest-inresearch/pdf/download_en/2006-2977_web1.pdf (accessed March 2009). Fazlagic, A. (2006): Measuring the intellectual capital of a university, paper presented at Conference on Trends in the Management of Human Resources in Higher Education. Available at: www.oecd.org/dataoecd/56/16/35322785.pdf (accessed December 2010). ISBN: 978-80-213-2169-4 Guthrie, J. and Petty, R. (2000): Intellectual capital: Australian annual reporting practices, Journal of Intellectual Capital, Vol. 1 No. 3, pp. 241-54. Hussi, T., et al. (2003): Reconfiguring knowledge management. Combining Intellectual Capital, Intangible Assets and Knowledge Creation. Elinkeinoelämän Tutkimuslaitos, 849. Available at www.etla.fi/files/671_dp849.pdf (accessed June 2009). ICR Act (2006): Wissensbilanz-Verordnung. Bundesministerin für Bildung, Wissenschaft und Kultur. Available at www. bmwf.gv.at/uploads/tx_bmwfcontent/wbv.pdf (accessed January 2010). Leitner, K.H. (2002): Intellectual capital reporting for universities: conceptual background and application within the reorganization of Austrian universities. Available at systemforschung.arcs.ac.at/Publikationen/11.pdf (accessed December 2010). Leitner, K.H. (2004): Intellectual capital reporting for universities: conceptual background and application forAustrian universities. Research Evaluation, 13. Available at www.ingentaconnect. com/content/beech/rev/2004/00000013/00000002/art00006 (accessed June 2009). Marr, B. (2005): Perspectives on Intellectual Capital. 2nd ed. Oxford: Elsevier Butterworth-Heinemann; ISBN -13: 978-07506-779-8; ISBN-10: 0-7506-7799-6. MERITUM (2002): Guidelines for Managing and Reporting on Intangibles (Intellectual Capital Report). Available at www. pnbukh.com/site/files/pdf_filer/MERITUM_Guidelines.pdf (accessed January 2010). 138 Pike, S.; et al. (2002): Intellectual Capital Management and Disclosure. In Choo, Ch. W., Bontis, N. (ed.). The Strategic Management of Intellectual Capital and Organizational Knowledge. 1st ed. 2002, p. 657–671; ISBN 0-19-515486-X. Roos, G.; et al. (2005): Managing Intellectual Capital in Practice. Oxford: Butterworth-Heinemann; ISBN 0 7506 7940 9. Sanchéz, M. P.; Castrilo, R.; Elena, S. (2006): Intellectual Capital Management and Reporting in universities. Available at www. enid-europe.org/papers/pdf/sanchez_lugano.pdf (accessed March 2009). Stewart, T. A. (1997): Intellectual Capital: the new wealth of organizations. 1st ed. New York: Doubleday; ISBN 0-38548381-3. Sullivan, P. H. (1998): Profiting from intellectual capital: extracting value from innovation. New York: John Wiley&Sons. Available at books.google.cz/books?id=_vU5gO4GUwEC&pri ntsec=frontcover&dq=Profiting++from+Intellectual+capital&c d=1#v=onepage&q=&f=false (accessed January 2010). Sveiby, K.E. (1997): The new organizational wealth: managing & measuring knowledge-based assets. Berrett-Koehler Publishers. Available at books.google.com/books?hl=cs&lr=&id=xKNXlg aeCjAC&oi=fnd&pg=PR9&dq=Sveiby+KE+(1997):+The+New +Organizational+Wealth,+Managing+and+Measuring+Knowl edge-Based+Assets,+Berrett-Koehler+San+Fransisco.&ots=9T Igdxt2g0&sig=yHI7bkm810-H34bLUvGDp4g5zoM#PPP1,M1 (accessed January 2010). Van Der Meer-Kooistra, J., Zijlstra, S. M. (2001): Reporting on intellectual capital. Accounting, Auditing & Accountability Journal, vol. 14, no. 4, p. 456–476. Available at www. emeraldinsight.com/Insight/viewContentItem.do?contentTyp e=Article&contentId=869815 (accessed June 2009). ISBN: 978-80-213-2169-4 Wallace, D.P. (2007): Knowledge management: historical and cross-disciplinary themes. 1st ed. Westport: Libraries Unlimited knowledge management series, 2007; ISBN 978-1-59158-502-2. Wong, M. and Gardner, C. (2005): Intellectual capital disclosure: New Zealand evidence. Available at wms-soros. mngt.waikato.ac.nz/NR/.../schneiderSamkinIC95final.pdf (accessed December 2010). 139
Podobné dokumenty
narovinu_2005 - 1.indd
završí vydáním tzv. Oranžové knihy, která bude sbírkou humanistických návrhů
v různých společenských oblastech.
Lidé různých vyznání, kultur a názorů, spojeni však neochvějně myšlenkou nenásilí
a t...
Rozsah sítí ENDURANCE Seznámení měst a odborníků se SUMP
sítě CIVINET, což jsou místní sítě měst z jedné země, nebo v propojení se sousední zemí.
Tam, kde je to možné, probíhá spolupráce ENDURANCE a EPOMM se sítí CIVINET.
ENDURANCE, s národními sítěmi, u...