Historie čáslavských RU regimentů

Historie čáslavských RU regimentů
Historie regimentu je předmětem našeho trvalého badatelského zájmu. Informace z
čáslavského prostředí jsou často spojeny s historií C.k. pěšího pluku č.21. Tyto jednotky byly
od sebe takříkajíc přes ulici, vzdálenost obou kasáren není větší než sto metrů. Oba pluky jak
je dále uvedeno patřily k IX. sboru a 4. armádě. Proto je jejich bojová cesta v první polovině
války podobná. Přesná bojová cesta zeměbraneckého pěšího pluku č.12 není od počátku roku
1916 zatím známa, máme pouze kusé informace a pracujeme s dostupnými prameny, tak jak
se nám je průběžně daří získávat. Čerpat lze z denníků, lístků z polní pošty, dopisů v
pozůstalostech a pod. V ČR již zřejmě neexistuje literatura, která by nám nebyla známá.
Zbývá již jen návštěva Kriegsarchivu ve Vídni. Z výše uvedených důvodů se tento článek
týká obou jmenovaných čáslavských pluků.
Čáslavskými RU jednotkami byl C. k. pěší pluk č. 21 Čáslav, založený v roce 1733,
patřící mezi celkem 102 pluků infanterie. Pluk náležel ke 20.pěší brigádě, 10. pěší divizi,
IX.sboru a 4. armádě.
V roce 1889, kdy velitelství pluku sídlilo v Čáslavi, se zde nacházely pouze 1. a 3. prapor,
zatímco 2. prapor byl dislokován v Kutné Hoře a 4. prapor v blízkosti Boky Kotorské v
městečku Crkvica. Po redislokaci plukovního velitelství do Kutné Hory, se společně s ním
přestěhoval pouze 1. prapor, zatímco 3. prapor zůstal v Čáslavi a 4. prapor přesídlil do Hradce
Králové. V roce 1899 si vyměnily posádky 2. a 3. prapor, 4. prapor se přesunul do Kutné
Hory a 1. prapor odešel do Sarajeva. V Bosně a Hercegovině působily různé prapory pluku až
do vypuknutí I. světové války. Poté celý pluk odešel na frontu a z bojiště se jako
organizovaný celek již nevrátil. V Čáslavi nadále působil pouze jeho náhradní prapor, který
odesílal doplňky v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku do pole.
Další čáslavskou jednotkou byl C k. zeměbranecký pěší pluk č.12, založený v roce 1889,
patřící mezi 37 pluků zeměbrany. Pluk náležel k 51. brigádě, 26. zeměbranecké divizi, IX.
Sboru a 4. armádě.
Prvním útvarem rakouské zeměbrany, který vznikl v posádce Čáslav, byl „Český
zeměbranecký prapor č. 31“ (Böhmisches–Landwehr–Bataillon Nr. 31). Uvedený útvar vznikl
v roce 1871 a byl doplňován odvedenci z teritoria Doplňovacího okresního velitelství č. 21
Čáslav. V roce 1875 došlo k přejmenování útvaru na „Český zeměbranecký pěší prapor č. 31“
(Böhmisches–Landwehr–Infanterie–Bataillon Nr. 31). Od roku 1889 byl podřízen nově
vzniklému velitelství „Českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 12“ (Böhmisches–
Landwehr–Infanterie–Regiment Nr. 12), do jehož složení se začlenily i doposud samostatné
zeměbranecké prapory z Vysokého Mýta (č. 30) a Havlíčkova Brodu (č. 32). V roce 1894 se z
Havlíčkova Brodu do Čáslavi přemístil zeměbranecký prapor č. 32, očíslovaný jako 2. polní
prapor, zatímco dosavadní zeměbranecký prapor č. 31 se stal 1. polním praporem a
zeměbranecký prapor č. 30 nadále působil jako 3. polní prapor. Reorganizovaný pluk byl
nadále doplňován odvedenci z teritoria doplňovacích okresních velitelství č. 18 (Hradec
Králové), č. 21 (Čáslav), č. 36 (Mladá Boleslav) a č. 98 (Vysoké Mýto). V roce 1898 se tento
prapor stal základem pro nově zformovaný zeměbranecký pěší pluk č. 30 a jeho místo v
sestavě čáslavského zeměbraneckého pěšího pluku zaujal dosavadní 4. polní prapor od
zeměbraneckého pluku č. 10 v Mladé Boleslavi, tj. dřívější zeměbranecký prapor č. 49 z
Českého Brodu. O doplňování pluku se nadále staraly pouze doplňovací okresní velitelství č.
21 v Čáslavi a č. 36 v Mladé Boleslavi. V posádce Čáslav pluk setrval až do vypuknutí I.
světové války, kdy odešel na frontu a do mírové posádky se již jako organizovaný celek
nevrátil. Z počtu pluku bylo vyčleněno 232 mužů z nichž byla vytvořena XVIII. Setnina 517.
etapního praporu, který se formoval v Čáslavi v kasárnách 12. pluku a v roce 1915 byl
přesunut do Srbska k zajišťování spojení a střežení zajateckých táborů. V roce 1917 byl c.k.
zeměbranecký pěší pluk č. 12 přejmenován na střelecký pluk č. 12 (Schützenregiment Nr. 12).
Ve velení „Českého zeměbraneckého pěšího praporu č. 31“ a od roku 1889 „Českého
zeměbraneckého pěšího pluku č. 12“ se do konce roku 1913 postupně vystřídali: mjr./pplk.
Franz Hawerda von Wehrland (od 1871), kpt./plk. Heinrich Goller (od 1875), pplk./plk.
Rudolph svobodný pán Gall von Gallenstein (od 1885), pplk./plk. Carl Rieger (od 1889),
pplk. Anton Kapin (od 1896), plk. Emanuel Müller von Eck (od 1897), plk. Gabriel Trost (od
1903), plk. Adolf Haczek (od 1904), plk. Vinzenz Baar (od 1907) a plk. Oskar Esch (od
1911).
Dne 26.7.1914 v 01:00 h došel do Čáslavi a do Kutné Hory mobilizační rozkaz, v němž byla
nařízena pluku mobilizace pro případ B (Balkán, Srbsko). Tato mobilizace byla jen částečná.
Byly odeslány čtyři plně vyzbrojené železniční hlídky k ochraně mostů mezi Úvaly a
Německým Brodem (nyní Havlíčkův Brod). Mimo to byly plněny další mobilizační úkoly.
Dne 31.7.1914 k pluku došel rozkaz v němž byla nařízena všeobecná mobilizace pro případ R
(Rusko). Na základě toho část 21.pěšího pluku opouští Kutnou Horu, kde se s ním loučí
představitelé města a obyvatelstvo. Pluk se přemísťuje do Čáslavi, Svatého Jakuba,
Neškaredic a Třebešic. Zde probíhá mobilizace záložních důstojníků, praporčíků a mužstva.
Pluku v té době velel plk. František Pokorný. Pluk měl 3 prapory (II., III. a IV.), každý o
čtyřech setninách (rotách) a kulometném oddílu. V jedné setnině bylo asi 100 příslušníků
mužstva a poddůstojníků. Dále měl pluk zákopnický oddíl (ženisté), telefonní četu, plukovní
oboz (povozy a koně na přepravu materiálu) a hospodářskou službu. Dále k pluku patřil ještě
náhradní prapor, který zůstával v Čáslavi a sloužil k doplňování bojových praporů na frontě.
K pluku patřil také 1. prapor, který byl dislokován v Brčce v Bosně. Ten plnil bojové úkoly
samostatně.
Dne 10.8.1914 odjel 2.prapor a o den později 11.8. plukovní velitelství a 3. a 4.prapor
vlakovým transportem na frontu. Cesta vedla přes Kolín, Přerov, Krakov do Radymny. Odtud
se pochodovalo již jen pěšky. 21.pěší pluk spolu s 18.pěším plukem z Hradce Králové a
12.praporem polních myslivců z Mladé Boleslavi tvořili 20.polní brigádu. Jejím velitelem byl
genmjr. Hugo Reyman. Tato brigáda patřila pod 10.pěší divizi.
Pluk byl ubytován v obci Laszki. 18.8. se pochodovalo dále přes Novou Hrobku do Oleszyce.
Zde byl pluk ubytován a 19.8. byl i dnem odpočinku v této obci. 20.8. pluk odchází do
Dachnóva, kde přenocoval. Pak postupuje přes Cieszanow do Zukowa. 23.8. ve 12:00 h pluk
překročil ruskou hranici přes řeku Tanew u obce Rebizanty. Cílem pochodu byla obec Wulka
Losenicka. 25.8. odešel pluk k obci Zirkone a tábořil na veliké lesní mýtině. 26.8. měl pluk
první oběť války. Byl jí por. Neumann, který byl na výzvědné hlídce. Jeho hlídka se střetla s
jinou rakouskou výzvědnou hlídkou, která po nich začala střílet bez ověření o koho jde. 26.8.
pluk dostává rozkaz pochodovat přes Podklaszter, Sucha Wola, Boža Wola, Ruszów do
Labuňki. Večer 26.8. pluk dosáhl obce Ruszówa. Boční ochranu pluku zajišťovala 13.polní
setnina. Při postupu z Ml. Mejdanu na Niemirówku se dostala do ruského dělostřeleckého
ohně a měla 1 mrtvého a 13 raněných.
Dne 27.8. pluk a celá brigáda pochoduje od Labunie na jih k Tomaszowu. Severozápadně od
vesnice Krynice vydává velitel pluku rozkaz k boji. Pak pluk útočil od vesnice Dabrowa až k
vesnici Krynice. Zde dochází k prvním bojům s Rusy. Nedopadly dobře, rozhodující roli
sehrálo 6 ruských děl. Ale jistý vliv na neúspěch měla i bojová nezkušenost pluku a dosud
nepoznaný strach mužstva z válečné vřavy. Pluk musel ustupovat přes Wolu Labunskou až do
Ruszóva, kde byl ubytován a 28.8. měl odpočinek. U Labunie se 21.pluk setkal s
12.zeměbraneckým plukem z Čáslavi, který bojoval s dalšími dvěma pluky v rámci
51.zeměbranecké brigády. Tedy další čáslaváci na frontě.
Další bitva pluku byla u Komarowa v době od 29.8. do 2.9. Pluk postupoval v lese mezi
Ruszczyznou a Brudkem. Všechny pokusy proniknout přes kraj lesa k útoku se hroutily.
Rusové využili převahy a přešli do protiútoku. Prapory pluku se stáhly k zámku Labunie a
budovaly zákopy. Do 31.8. setrval pluk v defenzivě u Labunie a Woly Libuňské. 1.9. pluk
postoupil přes Komarow do Zubowize a 2.9. do okolí Tyszowce.
Dne 3.9. pluk nastoupil zpáteční cestu přes Tyszowce, Zubowice do Rachnie. 4.9. přes
Wieprzew, Mejdan Gorny, Belzec do Mejdanu. 5.9. přes Kulajce, Rudki, Monasterz,
Niedžwiedna, Noviny, Horyniec do Mydiki. 6.9. přes Niemirow a Treścianiec na Kurniky.
Zde došlo k dalšímu střetnutí s ruskou armádou postupující od Lvova. Do dalších bojů zasáhl
1.pochodový prapor vytvořený v Čáslavi u náhradního praporu 21.pluku, který se hned při
vyvagónování dostal do dělostřeleckého ohně a ihned byl zatažen do bojů u Rawy-Ruské. Byl
to boj úžasně zmatený (pochopitelně). V době od 7.9. do 11.9. nastaly pluku těžké boje s
ruskou armádou na Wereszyci.
Dále ve dnech 12.9.-21.9. následoval všeobecný ústup rakousko – uherské armády na řeku
Dunajec. 21.9. bylo dosaženo město Jaslo na řece Wisloce, kde byl dvoudenní odpočinek. Od
24.9. byl proveden další ústup do Rosembarku. V době od 25.9. do 30.9. dochází k dílčím
bojům zadních vojů ustupujících vojsk. Dny 1.10.-3.10. jsou bez boje.
Ve dnech 4.10.-7.10. pluk postupoval ze Sietnice, přes Jaslo, Brzyszezki, Warzyce, Lublo,
Tulmovice, Strzyzow, Damaradž, Barycz, Dynów, Javorník Polski, Zagórze do Pantalowic.
14.10. pluk dosáhl řeky Sán a poblíž se budují zákopy u vesnice Muniny. Zde nastávají pro
pluk těžké boje, které začaly 15.10. násilným přechodem přes řeku Sán. Tento útok byl Rusy
odražen.
Mezi 15.10.-20.10. pluk obsazuje zákopy u Muniny a je často ostřelován ruským
dělostřelectvem. Ve dnech 17.10.-20.10. je pluk určen do divizní zálohy u Skoloszowa. 21.10.
pluk útočí s úkolem dobýt zákopy u Muniny, kde se pluk udrží až do 30.10. Dne 4.11.
následuje všeobecný útok Rusů, při kterém jsou dobyty rakouské pozice a rakouské vojsko
zahnáno na útěk.
V této době, kromě ztrát v bojích, dochází také ke ztrátám vypuknutím cholery. To proto, že
pro neustálé boje nebylo možno pohřbít padlé a docházelo k jejich rozkladu. U pluku na
choleru denně umíralo až 8 příslušníků mužstva. Při léčení cholery v cholerových
nemocnicích zemřelo i dosti lékařů a zdravotnických pracovníků. Byl mezi nimi i velitel
cholerové nemocnice bývalý šéflékař pluku mjr. MUDr. Josef Černovský. Pak následoval
všeobecný ústup rakouského vojska od řeky Sán. Na ruské frontě byl pluk až do února r.
1916. Dále pluk bojoval na italské frontě v Tyrolích, včetně známých bojů na Piavě. Zde
bojoval až do konce války.
V těchto prvních bojích až do 4.11.1914 padli tito důstojníci, praporčíci a kadeti:






setník Jan Bukowski
setník Rudolf Schmelzer
npor. Alfréd Schmiedl
por. Rich. Neumann
por. Ludvík Čermák
por. Ludvík Halla










por. Ludvík Dregiewicz
por. Antonín Untersandner
por. Jindřich Bieber
por. Vít Sagovač
prap. Vojtěch Rosický
prap. František Šacha
prap. Jan Trebier.
prap. František Škliba
prap. František Vorlíček
kadet Filip
Zajato bylo 10 důstojníků, 3 praporčíci a 1 kadet
Za celou dobu 1.světové války měl pluk tyto ztráty: padlo 96 důstojníků, praporčíků a kadetů,
to je z celkového počtu 12,2 %, zajato bylo 121 osob, tj. 15,4 %, zraněno 181 osob, tj. 22,9 %.
Ale kolik bylo padlých, zraněných a zajatých vojínů a poddůstojníků se neuvádí. Jejich ztráty
byly veliké, přesné číslo není z dostupné literatury známo, proto je neuvádím ani dále. Jistě
jich bylo až několik tisíc.
Pozn.: Jak je uvedeno výše 21. pluk dokončil svoji bojovou cestu na italské frontě. O
zeměbraneckém pěším pluku tuto informaci nemáme. Bojová cesta tohoto pluku hlavně
v letech 1917 – 1918 není jasná. Ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém
archivu Praha se z činnosti uvedeného pluku během 1. světové války dochovala pouze
kronika z let 1914 až 1915. Dalším možným zdrojem je triologie Libora Nedorosta „Češi v 1.
světové válce“, případně základní dílo o účasti rakousko-uherské armády v 1. světové válce
Österreich-Ungarn letzter Krieg. Dále je možnost obrátit se na Staatsarchiv-Kriegsarchiv,
Nottendorfer Gasse 2, Wien A-1030.
Zpracováno dle knihy „Válečné děje 21.pěšího pluku čáslavského 1914 – 1919“ od Karla
Trenklera bývalého důstojníka 21.pěšího pluku, vydané v Knihovně Kamarádství, Praha 14, v
r. 1936.