Sláva je strašně plachá - Mercury centrum České Budějovice

Sláva je strašně plachá - Mercury centrum České Budějovice

mercury
zdarma
léto 2008
magazín
Ewa Farna:
Sláva je
strašně plachá
obsah
mercury magazín
úvod
setkání
4-6
Rockerka s nápadně
dobrým hlasem
Exotické vášně
jihočeského lékaře
Vážení přátelé!
Marketingové oddělení DOC Mercury a jeho
partneři Vám nabízejí stále cosi nového, aby si
každý návštěvník odnesl pocit, že je naším váženým hostem.
Již po několik týdnů se u nás setkáváte
s Mercury knížkou, která je součástí dlouhodobé zákaznické tipovací soutěže. Při přípravě
jsme se snažili myslet na všechny.
Soutěž o školní výlet a dovolenou s Mercury
sice již nestihnete, ale čeká na Vás ještě několik
kol. Na maturanty, kteří budou skládat zkoušku
z dospělosti v roce 2009, čeká výhra v podobě
produkce maturitního plesu za 150 000 korun,
na seniory lázeňský pobyt all inclusive. Všem
je připravena soutěž pro celou rodinu. Doufáme,
že každý z Vás zkusí štěstí v některé z našich
soutěží.
Těšíme se na Vaši návštěvu v DOC Mercury
a přejeme Vám příjemné chvilky strávené u nás.
Všem držíme palce.
titulka
legendy
12 - 14
12:31
Page 1
z domova
18 - 19
CYKLOTRANS 2008
dopravní systém pro pěší a cyklisty
• jízdní řády
• souhrnná mapa
• tipy na výlet
• ubytování
• informační centra
Vydavatel
CB - MERCURY CENTER, a.s.
Jungmannova 29/19
110 00 Praha 1
IČO 27112098
podporováno z prostředků Jihočeského kraje
Vítejte v sezoně
Cyklotransu
inzerce
22 - 23
Redakce
STUDIO GABRETA spol. s r.o.
Rudolfovská 34
370 01 České Budějovice
tel./fax: 386 352 787
e-mail:
[email protected]
Prodej inzerce
Christian Stundner
tel: 389 054 100, fax: 389 054 111
e-mail:
[email protected]
Distribuce
DOC Mercury
a další místa jižních Čech
Texty
Hanka Hosnedlová (13, 19, 29, 35)
Radka Korčáková (9, 17, 23)
Redakce (5, 21, 27, 31)
Fotografie
Ondřej Pýcha (titul, 4)
Willy K. (3, 5, 6, 15, 30, 31,
4. str. obálky)
Aleš Motejl (8, 9, 10, 18, 19, 22, 26,
28, 29, 34, 3. str. obálky)
Karel Kerlický (12, 14)
Archiv rodiny Michala Tučného (13, 14)
Archiv Jan Mraček (16)
gurmán
28 - 29
Křížovka
Emanuel Brabec (36)
Grafická úprava
© Filip Garmond
Tisk
TISKÁRNA PROTISK, s.r.o.
České Budějovice
Evidence
MK ČRE 17939
Bez vědomí redakce nelze rozšiřovat publikované materiály.
Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Vydavatel a redakce neručí za obsah inzerce.
www.mercurycentrum.eu
sport
16 - 17
Jak rozmařilá nevěsta
ke hradu přišla
zábava
34 - 38
inzerce
20 - 21
Rendez-vous
v obchodě pro radost
Christian Stundner
marketingový manažer
© Mercury magazín
léto / 2008
zdarma
na návštěvě
8 - 10
U kamenného klobouku
velkého sympaťáka
Když na tatami
řádí drak
28.5.2008
3
Dobrý den
v modrém baru
inzerce
26 - 27
Mercury centrum
bylo & bude
události
30 - 31
Při grilování
panují muži
Bohyně červánků
a věčnosti
Křížovka, Plán centra
mercury magazín
setkání rodina
5
Rockerka s nápadně
dobrým hlasem
Nejdříve se nic nedělo, ale do velkého očekávání se už začali trousit první nedočkavci. A pak už najednou bylo v Envy Sportu
doslova natřískáno a štrůdl se řadil i do dálky celou chodbou Mercury centra. Podpisy, podpisy, podpisy... a náhle Ewa Farna
vyhupsla na stolek: „Kluci a holky, můžu si vás vyfotit? Smějte se...“ Do hlasitého souhlasu několikrát cvakl mobil. Ten podvečer byl prostě jedno velké prima setkání s báječnou holkou!
Čím jsi jako malá holka chtěla být a jsi
ráda tím, čím jsi dnes?
Jako malá? Princeznou, to je jasné.
Myslím, že mám ještě život před sebou,
tudíž nemohu hodnotit své povolání,
které zatím nemám vybrané. Pokud Vám
jde o ten „příběh se zpěvem“ – tak jsem
zatím moc ráda, že ho žiju.
Co je důležité, aby člověk showbyznys
vůbec vydržel?
Zatím to nemůžu moc posoudit, protože
jsem ho ještě dostatečně nepoznala.
Myslím si ale, že je důležité zůstat sám
sebou, pracovat na sobě, nechovat se
příliš povrchně, protože sláva je strašně
plachá, jednou je s tebou a na druhý den
tě klidně opustí. Taky jsem si uvědomila,
jak je nutné a důležité mít kolem sebe
správné lidi, co svou práci dělají naplno
– stejně jako já. Je to totiž týmová práce.
Asi takhle.
Nejlepší rada pro ty, kteří tě chtějí následovat?
Na rozdávání rad jsem hodně mladá, ale
jediné, co mě napadá je, že „trénink činí
mistra“.
Číháš „za plotem“ a lituješ, že si tvoji
kamarádi ještě užívají dětství?
Já si taky užívám dětství! Jen ho mám
trošku „okořeněné“☺. Chodím s kámošema normálně do pizzerky, kina, na lyže,
nakupovat… necítím se ošizená, právě
naopak.
Co je fajn na slávě a co tě na ní nebaví?
Nejlepší je, když hrajete s živou kapelou,
a když vám lidi zatleskají. K zahození také
není fakt, že se můžu setkat vlastně se
svými idoly z „dětství“ a dostat se do zákulisí☺.
Nebaví mě nefér lidé, líní lidé a bulvár. To
se ale děje i v běžném životě, nejen v zákulisí toho mediálního humbuku.
Představ si, že máš týden jenom pro
sebe, co s ním uděláš?
Zajdu si s kámoškama pod širák, na
nějaké dobré jídlo, masáže, nákupy, ke
kadeřníkovi, kosmetičce, romantickou
procházku při západu slunce, možná na
nějakou párty s kapelou, ať zablbnem.
Pak bych se chytla možná nějakého tanečního tréninku, cvičení na nástroje
a autorských pokusů. No, a dalších pět
dní bych prospala☺.
Znáš jižní Čechy víc než pohledem
z pódia?
Byla jsem se projít na chvilku po Budějicích a s rodinkou jsme byli dvakrát v Hluboké nad Vltavou.
6
rodina setkání
mercury magazín
Jaké by bylo tvé přání, když bychom tě
zvali za nějakým zážitkem?
Toho je hodně, co bych chtěla zkusit…
Od kterých muzikantů či zpěváků si
nejvíc vážíš pochvaly?
Od všech, kteří „to“ umí.
Co obyčejná lidská závist?
Pomalu se s ní začínám potkávat, trošku
víc než kdysi. Není to však nějaký silný
nátlak, kde bych se měla hroutit☺…
zatím to jsou věci, které možná ani nestojí za zmínku.
Co nejraději zpíváš, co se ti doposud
nejvíc povedlo?
To nedokážu říci, je spousta věcí, za které
jsem vděčná a mám z nich obrovskou radost. To, co mě potkává teď, je prostě
jedna velká mozaika, každý kousek má
svou váhu a nebyl by bez něho celý obrázek. Co se týká zpívání – tak nejraději
blbnu doma (nikdo nesmí být doma), když
si zpívám naplno jiné zpěváky, třeba z karaoke – to se vyřádím.
Jsou na tebe lidé z tvého týmu a kapely hodní, nebo ti někdy taky lezou na
nervy?
Jsou moc hodní. Jsou určité věci, které
se prostě musí řešit, takže se třeba pracovně na něčem musíme shodnout, ale
jinak jako lidé, team, kapela? Lézt mi na
nervy? To snad ani nejde!
A kdy jim lezeš na nervy ty?
Ha! Tak to asi hodně často! Víte, ono to
vydržet třeba tři dny v kuse s tak praštěnou, občas oprsklou puberťačkou, není
žádná sranda! Na to se ale ptejte jich…
Jak ráda vstáváš a co se ti honí hlavou
před usnutím?
Ráda vstávám co nejpozději a hlavně
v klidu. Před usnutím myslím na něco hezkého..., abych pak neměla noční můry☺.
Koukat se před spaním na horor je pro
mě naprosto nepřípustné!
Slyšeli jsme, že se tě ujímá firma Envy
Sport. Potěšil tě jejich zájem o tebe?
To víte, že potěšil! Jejich věci se mi líbí,
a tak jsem ráda, že se líbím i já jim.
A teď alespoň „potichu“, co ty a kluci?
Já a kluci? No jo... mám čtyři kluky!
.........v kapele☺. Neee… kluka nemám.
A teď „nahlas“, tvoje vyznání či přání
pro jihočeské publikum a čtenáře magazínu…?
Moc všechny zvu na koncert, který si,
doufám, všichni užijeme! Je to rocková
show, při které se zaručeně nebudete
nudit! Pozdravuji fanoušky☺! Vaše
Ewa☺.
(Poznámka redakce: Koncert
se už konal v den návštěvy Ewy
v Mercury centru, kde měla ve
firmě Envy Sport velkou autogramiádu. Proto berte toto pozvání
jako všeplatné i pro další její vystoupení.)
A pak jsme se ptali malých dětí,
které mají Ewu rády, co by je
zajímalo:
Jakého máš maskota?
Docela hodně plyšáků dostávám
od fanoušků, ale spinkám jen
s jedním mišánkem☺.
Tvé oblíbené zvíře?
Všechny čerstvě narozené! Nejvíc asi
pejsky, delfíny a šelmy.
Tvoje nejmilejší jídlo?
Býval to kuřecí řízek… ale teď už asi
kachna s knedlíkem a červeným zelím!
MŇAM!
Tvůj největší průšvih ve škole?
Měli jsme na matiku strašně přísnou učitelku. Kámoš se musel schovat za tabuli
a vypočítat složitý příklad. Jelikož si s tím
nevěděl rady a já seděla na kraji, tak
jsem se rozhodla, že se mu pokusím poradit (ale matika mi nikdy moc nešla). Naklonila jsem se, ale pořád nic neviděla.
Víc, víc... když jsem příklad „vyluštila“,
začala jsem šeptat, gestikulovat tak, aby
mě učitelka neviděla.
Naklonila jsem se ještě víc na kraj
aaa…… strašně jsem spadla na zem. Taková rána, celá třída se smála. Nejvíc na
tom bylo, že ta paní učitelka si toho ani
nevšimla! Ještě týden po tom mě bolelo
celé tělo!
Co tě nejvíc ve škole baví?
Jazyky.
Co nejraději děláš o letních prázdninách?
Mám ráda sluníčko, moře, opalování.
Taky výlety s kámoškama a nejlíp nějaký
tábor, kde jsou šílené podmínky – tam je
vždycky největší sranda.
Taky skládáš písničky?
Zatím jen trochu texty. Až budu starší,
budu mít více času a zážitků, které mě povedou, tak bych ráda začala i s hudbou.
Kdy vydáš další CD?
V tomto roce určitě ne. O prázdninách
budu točit druhou polskou desku, českou
si nechám snad na příští rok☺.
A pak už jsme se s Ewou na její autogramiádě v Mercury centru rozloučili a nechali jsme ji napospas fanouškům...
mercury magazín
na návštěvě rodina
9
Exotické vášně
jihočeského lékaře
Do ordinace neurologa Vladka Bydžovského jsem původně vstupovala s jasným záměrem. Poodkrýt roušku staré čínské medicíny, akupunktury, která má pro nás Evropany neutuchající nádech exotiky a tajemného „šamanství“. V běloučké ordinaci nás
skrz stěny sladkovodního akvária sledovali oranžově zbarvení amazonští krasavci, jejichž tichá přítomnost přirozeně předznamenala leitmotiv našeho povídání.
Chvála akvarijního bláznovství
Medicína a akvaristika – dvě velké životní lásky, které provázejí doktora Bydžovského od dětství. K budoucí profesi
a velkému koníčku ho svedla paradoxně
vážná nemoc, se kterou jako malý kluk
téměř rok ve špitálu bojoval. Známý pediatr docent Polák mu tehdy slíbil, že
až se uzdraví, půjde k němu do učení.
„Vzal jsem slova pana profesora
velmi vážně…,“ vzpomíná českobudějovický neurolog, „… a od té doby
jsem nechtěl dělat nic jiného než léčit.
Stejně jako vlídný pan doktor.“ O pár
let později mladý medik Vladko, jehož
srbochorvatské jméno „prosadila“
v rodině teta, skládal u profesora Poláka zkoušku z pediatrie při studiu na
královehradecké lékařské fakultě.
Stejná osudová partie mu do života
přihrála i druhou vášeň – akvaristiku.
Když jako malý školák z východočeské
Dobrušky přijel na doléčení do opočenské nemocnice, šmejdil po chodbách tak důkladně, až objevil úžasné
nemocniční akvárium. Zdejší primář
Karban dovolil Vladkovi starat se o rybičky, a to se mu vrylo hluboko do
dětské duše. Hned po návratu domů
si koupil první skaláry, a tím začala
dráha vášnivého akvaristy…
O překrásně zabarvených rybkách
z „ordinačního“ akvária mluví fundovaně a s jistou dávkou něhy. „Tito
vzácní terčovci pocházejí z Amazonie a vynikají nádhernou hrou barev. Většinou se
odchovávají na export do celého světa.
Dokonce se uvádí, že Česká republika
má víc jak trojnásobný zisk z vývozu
akvarijních ryb než z prodeje kaprů,“ říká
znalec, který jako jediný zástupce z Čech
usedá v mezinárodní porotě posuzovatelů ryb na prestižních aquafestivalech.
,,Je to posedlost, bláznovství, kterému
jsem propadl už v pětapadesátém roce
a pořád mě to drží a něčím novým překvapuje.“
Mezi domácími i zahraničními akvaristy
je doktor Bydžovský uznávanou autoritou. Na svém kontě má přes 400
článků v odborných časopisech, víc
jak 200 přednášek, z nichž část uskutečnil v Německu. Tady, u sousedů, se
také proslavil unikátním literárním počinem. ,,První knížku o neonkách jsem
původně napsal v němčině a vydalo ji
deggendorfské nakladatelství. Nebývá
to rozhodně zvykem, aby český autor
napsal knihu nejprve v cizím jazyce,
a pak ji přeložil do rodné řeči. Ale za
to může vlastně můj dědeček, velký
polyglot, cestovatel a námořník, který
se držel hesla, že každý slušný Čech
má umět německy,“ vzpomíná pan
doktor, který po něm zdědil jazykové
nadání a zálibu v cestování. Baví ho
obouvat si toulavé boty a jeho snem
je navštívit země jihovýchodní Asie,
nahlédnout do života lidí ve Vietnamu,
Kambodži… Jak sám říká, stále má
co dohánět.
Zázračné jehličky
Kdyby mu někdo po promoci řekl, že
se bude jednou věnovat akupunktuře,
10
rodina na návštěvě
mercury magazín
považoval by to přinejmenším za nepovedený vtip. ,,Už na studiích mě velice lákala
interna, chtěl jsem dělat svou oblíbenou
kardiologii, léčit poruchy srdečního rytmu
a infarkty. Ale člověk míní, osud mění.
Nakonec jsem se dostal k neurologii
a navíc byl vyslán do kursu akupunktury,
kterou jsem tehdy považoval za jistý druh
šarlatánství.“
Mladý lékař se zpočátku bránil, ale když si
na kursu potvrdil na svém vlastním těle, že
aplikace jehliček vůbec nebolí a pomáhá
v léčbě mnoha zdravotních obtíží, pomalu
jí začal přicházet ,,na chuť“. Dokonce se
vypravil načerpat poznatky a postřehy do
vzdálené Číny - meky východní medicíny.
,,Pochopil jsem, že tuhle zemi nemůžeme
posuzovat očima Evropana. Fascinovalo
mě třeba ranní cvičení seniorů, kterým je
tolik vlastní houževnatost a vnímavost.
Kloubní aparát by jim naše mladá generace mohla jen závidět…“
Ve své vrozené zvídavosti šel ještě dál.
Procestoval Srí Lanku, aby pronikl do
tajů zdejší ajurvedské medicíny, založené
na léčivých masážích a bylinných čajích,
v Mexiku a Brazílii sledoval, jak místní
,,ranhojiči“ léčí řezné rány… Zapálený
terapeut se snažil nasávat ke své profesi všechny důležité informace, které by
mohly být v praxi užitečné.
Akupunkturní léčbu provádí doktor Bydžovský bezmála třicet let, a jak on sám
říká, není to všelék, ale dokáže ochránit
pacienta před nežádoucími vedlejšími
účinky medikamentózní léčby. Úspěšná
je při léčení senné rýmy, alergií, migrény
nebo různých forem bolesti. ,,Akupunktura je pro mě především diagnostika. Už
když vstoupí pacient do ordinace, poznám
na něm, že ho trápí artróza, špatně mu
fungují játra nebo mu život znepříjemňuje
alergie. Oči a mimika mnohé napoví…,“
prozrazuje zkušený neurolog, který má
úžasný dar být k lidem laskavý a umět
naslouchat jejich bolístkám.
Dokáže si najít na svého pacienta čas,
probere jeho potíže a trápení a špetkou
humoru rozveselí duši. Nemocný pookřeje už při pohledu na vstupní dveře do
ordinace. Zdobí je kreslené fórky na lékařské téma či bankovka v hodnotě třiceti „julínků“ českých.
Žít se má naplno
Během našeho povídání vzpomínal pan
doktor často na svého moudrého dědečka, který byl jeho velkým vzorem
a dal mu do života cenné rady. Třeba,
že je dobré brát život s optimismem,
nadhledem, neutápět se v maličkostech
a mít ze sebe dobrý pocit.
,,Když mi děda ve svých dvaaosmdesáti letech bravurně rozehrával šachovou partii
po paměti, říkal jsem si, že takového mistrovství nemůžu nikdy dosáhnout a tiše
jsem mu záviděl. A ještě k tomu dodával:
Až budeš tak starý jako já, nevzpomeneš
si na to, co ti v životě nevyšlo, ale naopak
co se povedlo, a budeš mít ze sebe stejně
tak dobrý pocit, jako ho mám ze sebe
teď já. Zpětně mu dávám za pravdu…“
legendy
mercury magazín
rodina
13
U kamenného klobouku
velkého sympaťáka
Legenda české country – Michal Tučný – odešel k nebeským branám, o kterých tak jímavě a nezapomenutelně zpíval, v osmačtyřiceti letech. Bylo to až příliš brzy a byli jsme velmi smutní. Přesto ale mezi námi žije dál, a to nejen díky svým nesmrtelným
písničkám. Jeho odkaz je vlastně základem i populární Stodoly, festivalu, který vznikl před deseti lety v Michalových milovaných
Hošticích na Volyňsku.
Iniciátory a hlavními organizátory tohoto letního setkání hudbymilovných návštěvníků a muzikantů jsou Michalova
nevlastní dcera Gabriela Novotná a její
manžel Antonín, kteří rovněž mají chalupu
v Hošticích, v místech, kde se říká Na
Hradčanech. Oba jako grafici byli mimo
jiné i autory výtvarných návrhů přebalů
Michalových alb z posledních let. Tentokrát jsme si ale v Hošticích povídali především o blížícím se 11. ročníku Stodoly,
který se letos bude konat 16. srpna.
Vraťme se k začátkům – kde se vzala ta
myšlenka?
Prapůvodem bylo vlastně jakési pracovní
muzikantské setkávání tátovy kapely Tučňáci tady na chalupě v Hošticích, kdy se
říkávalo, že jedou „na stodolu“. Zkoušely
se písničky, promítaly filmy, povídalo se
a zpívalo, a to i za přítomnosti místních
a chalupářů. Po tátově smrti v roce 1995
písecká kapela Platan Band pokračovala
v tomto duchu a uspořádala na návsi
takovou neformální vzpomínku na něho,
a ta se zopakovala i o rok později. V roce
1998 už byl ale položen základ k takzvaným „velkým Stodolám“ – festivalu,
který pořádáme.
Co ještě připomíná tento festivalový
start?
S prvním ročníkem Stodoly je spojeno
položení symbolického kamenného klo-
bouku, který navrhl sochař Michal Gabriel, na tátův hrob na zdejším hřbitově.
U hrobu se každoročně zastaví tisíce
návštěvníků, nejen během festivalu,
a pokládají tam kamínky a různé drobné
předměty jako osobní vzpomínku...
Nedá mi to nezeptat se na Michalův
vztah k jižním Čechám...
Táta jižní Čechy miloval, vyznává se z toho
i v jedné ze svých písniček, kterou si sám
otextoval. Navíc moje maminka Marta
pochází z jihočeské Křemže. Táta pořád
toužil po chalupě na jihu,
a když se mu konečně
podařilo zakotvit v Hošticích – díky Helence
Růžičkové a zdejšímu rodákovi Zdeňku Troškovi byl tady opravdu šťastný.
Rád se coural po okolí,
nejraději ale dělal procházky „Na Samotu“,
protože to nebylo do
kopce, chodil na houby,
zval sem své přátele...
Dokonce si tady pořídil
i slepice... Vlastně má
podíl i na tom, že v Hošticích koupil chalupu
taky Tomáš Linka.
Kolik se tenkrát poprvé sešlo posluchačů
a který z dosavadních deseti ročníků byl
navštíven nejvíce?
Poprvé to bylo okolo pěti tisíc návštěvníků
a nejsilnější byl paradoxně ročník v době
povodní, tedy v roce 2002. Tehdy se
sešlo zhruba dvanáct tisíc diváků! Část
výtěžku z festivalu jsme poskytli základní
škole TGM v Písku, ale v tichosti, neměli
jsme potřebu, aby se o tom mluvilo...
Jaká je vlastně filozofie festivalu, kromě
vzpomínky na Michala Tučného?
Především chceme, aby se lidi bavili, aby
14
rodina
mercury magazín
ta ke Stodole patří.
Ale zpěváci a kapely,
které zveme, i když
jsou třeba řazeni do
jiného šuplíčku než
country a folk, nejsou
od tohoto žánru nikdy
úplně vzdáleni.
Vyskytly se hlasy, že
by se to Michalovi
nelíbilo...
To mohou tvrdit jen
ti, kteří tátu neznali.
Naopak – ačkoliv byl
spojován výhradně
s country – měl rád
i jinou muziku, třeba
jazz, lidovky, populární hudbu, dokonce
začínal s dixielandem
a v beatové kapele...
Nakonec sám říkal:
„Country je všechno,
co se mi líbí.“
si odpočinuli od všedního shonu a trablů.
Proto se Stodola koná na louce, aby se
návštěvníci mohli pohodlně usadit a pokochat se výhledem na malebné okolí,
na Boubín, pod širým nebem, aby si
mohli užít čerstvého vzduchu a sluníčka –
pokud je nám ovšem počasí nakloněno.
Počítáme s trochu odlišnou skladbou publika, než je obvyklé na jiných festivalech,
totiž bez rozdílu generací, společenského
postavení a mnoha zájmů. Jezdí sem
celé rodiny, různé party, ale i jednotlivci...
A potěšující je, že lidi berou festival tak,
že je jejich, ne náš...
Jaká je skladba koncertů?
Určitě pestrá. Lidi si chtějí s interprety
i zazpívat písničky, které znají, proto jsme
zatím upustili od účinkujících ze zahraničí, kteří zpívají třeba anglicky – pochopitelně s výjimkou Annie Rattlesnake,
Vím, že závěr festivalu je vždy velice
silným zážitkem...
Takovým rituálem se už stalo, že když
finále vygraduje do okamžiku, kdy lidi
všichni stoupnou a společně zpívají jakousi neoficiální hymnu Stodoly – Tam
u nebeských bran – tak člověku skutečně
běhá mráz po zádech. A v závěru je pak
ohňostroj a zní tátou nazpívaný Kosmický
vandr...
Co je pro Stodolu největším problémem?
Nesporně počasí. Od toho se odvíjí
i atmosféra festivalu, nálada publika...
Jak se k festivalovému ruchu staví
místní?
Myslím, že si již zvykli, že tři dny
v roce je zde rušněji. Ostatně, určitou přípravou pro ně byl už zvýšený
zájem o Hoštice, podmíněný filmovou
legendy
trilogií Zdeňka Trošky Slunce, seno a...
A co zázemí…
Vždy několikaměsíční příprava, týden
intenzivní práce týmu o několika stech
lidech, pozvání vystupujících, zajistit
technické podmínky, občerstvení, sociální zařízení, zdravotnickou pomoc, pořadatele, hasičskou hlídku, kemp, parkoviště... A když to úsilí pak spláchne déšť,
je to smutné bilancování.
Na koho se mohou těšit letošní návštěvníci?
Nebudu jmenovat všechny kapely a zpěváky pro denní koncert, který začíná
v deset hodin, ale zmíním třeba Druhou
trávu s Robertem Křesťanem, Cop, Vaška
Koubka, MIG 21, Taxmeny, Semtex, Michala Hrůzu, Hamlety... Co se týká večerního pětihodinového maratónu interpretů
tátových písniček, uslyší posluchači
známé osoby, jako jsou Richard Tesařík,
Tomáš Trapl, Martin Pošta, Míša Tučná,
samo sebou Tomáš Linka, ale objeví se
i jména pro Stodolu zcela nová – Daša,
Šárka Vaňková a jiní....
A co různá překvapení?
Už začaly různé soutěže o vstupenky,
jako obvykle dostanou diváci malou pozornost, ale neprozradím jakou, připravené je i tradiční překvapení…
Takže zbývá jen spoléhat na svatého
Petra.
Snad nám bude letos nakloněn stejně
jako posluchači!
legendy
mercury magazín
muži
rezervováno právě pro Vás
v 2. podlaží DOC Mercury, České Budějovice
15
sport
mercury magazín
rodina
17
Když na tatami
řádí drak
Byla jsem na setkání s ním upřímně zvědavá. S mistrem světa v taekwondo, a navíc dvojnásobným, se nepotkáte každý den.
V představách se mi zjevovali všichni ti svalnatí Van Dammové a Stallonové, jejich rychlé precizní kopy, údery, otočky… A pak
stál ve dveřích štíhlý, vysoký sympaťák, žádný ranař. Pokora a skromnost mu koukala z očí a já pochopila, že svaly nejsou pro
tento bojový sport tím hlavním měřítkem.
Ani veslař, ani rybář
„Přijít na kloub“ starému asijskému
sportu vyžaduje malou lingvistickou zdatnost. Tři neznámá slůvka TAE-KWON-DO
zní ve volném překladu jako „technika
nohou, rukou a cesta myšlenek“. I nezasvěcený rázem pochopí, že nejde jen o obratnost, rychlost a dokonalost pohybu.
Taekwondisté uznávají morální principy
boje fair play, učí se pokoře a zdvořilosti,
která se z dnešního světa tolik vytrácí…
Je to vskutku sympatický paradox, že mistrovství v původně korejském národním
sportu, kterému propadlo na světě víc jak
100 milionů lidí, získá člověk ze střední
Evropy. Navíc ze země proslulé fotbalem
nebo hokejovými esy. Excelentní výkony
Jana Mračka na světovém šampionátu
v australské Calandře, kde před třemi
lety vybojoval historicky první české zlato
v seniorské kategorii, uvedly do varu
i jinak rezervované Asiaty. Český Honza,
kterému kluci z oddílu neřeknou jinak než
Drak, má na svém kontě další světová
a evropská prvenství. Domácí stěny plné
diplomů, medailí a pohárů by mohly vyprávět... Všechno tehdy začalo v Třeboni,
městě veslařů a Krčínových rybářů, kam
zavál nový sportovní vítr. Rodiče přivedli
šestiletého Honzu na nábor mladých
taekwondistů a netradiční sport malého
kluka hodně nadchl. Když si dneska vybaví uplynulých sedmnáct sportovních
sezon, promítnou se mu před očima první
vítězství a porážky i zranění, která nejsou
ničím výjimečným. „Taekwondo je semikontaktní sport, žádné naznačování, ale
nemělo by docházet ani k tvrdému kontaktu. Přesto při závodech ve sportovním
boji nebo přerážecích technikách dochází
k úrazům. Proto nosíme chrániče holení,
zubů, rukou a nohou,“ vysvětluje Honza
a ví, o čem je řeč. Občas si i on odnáší ze
zápasů nějaký ten šrám – drobná pohmoždění, modřiny i vyražený zub. Ale, na rozdíl
od mnoha z nás, to nebere nijak tragicky.
Dvakrát mistrem světa
První cennou medaili, ještě za juniory,
si Honza přivezl ze slunného Španělska.
Na Evropském mistrovství vybojoval první
příčku ve sportovním boji i v technických
sestavách. Spolu se zlatým kovem si
domů odvážel i titul nejúspěšnějšího juniorského závodníka. Co další šampionát,
to nový přírůstek zlata a stříbra v domácí
vitríně. Současných více jak 200 medailí
není rozhodně konečné číslo… „Po španělských prvenstvích se mi povedlo obhájit zlatou příčku i titul nejúspěšnějšího
evropského závodníka také na domácí
půdě, v Třeboni.“ Když „dobil Evropu“,
zamířil jako člen české reprezentace na
světové klání do Puerto Rica. „Závodil
jsem ve čtyřech disciplínách a tady jsem
poprvé, ještě jako junior, získal titul mistra světa,“ vzpomíná. To se psal rok
2002. Za necelé tři roky „položil na lo-
patky“ neporazitelné Korejce znovu, tentokrát v Austrálii. „Za deset let v reprezentaci jsem startoval v mnoha zemích
světa. Nejvíc si ale vážím zlaté medaile
právě z australského mistrovství, kde byla
za účasti závodníků z 50 států opravdu
silná konkurence.“ Honza jí přitom moc
šancí nedává – osm let na domácím poli
neprohrál!
V soukromí se neperu
Vystudovaný tělocvikář dnea trénuje
mladou krev v třeboňském oddíle, a když
má čas, zahraje si ve Štěpánovicích oblíbený fotbálek nebo si vychutná filmy
s Nicolasem Cagem. S přítelkyní, která
je mimochodem také mistryní Evropy v
taekwondo, občas zajde do společnosti
za kamarády. A tak mě napadá, že tahle
sportovní dvojice by se ve vypjatých situacích snadno ubránila. „Nejsem typ,
co by se musel prát. Spory radši řeším
slovně,“ namítá příjemný kliďas a dodává:
„Současné trendy v taekwondo směřují
k ukázkám moderní sebeobrany, které
by dodaly sportu větší punc atraktivity.
Horkou novinkou jsou simulované zápasy
tři na jednoho, kdy zápletka včetně sestavy kopů, úderů a technik jsou domluvené a některé i povinné. Je to způsob, jak
z taekwonda učinit atraktivní podívanou
a přilákat do tělocvičen nové zájemce
o sport, který se dá provozovat v každém
věku a na závodní i rekreační úrovni.“
mercury magazín
z domova rodina
19
Jak rozmařilá nevěsta
ke hradu přišla
Odkaz dávné historie, trochu tajemna a zajímavého poznání, jedinečné přírodní prostředí a probuzení naší touhy poznovu prožít
alespoň střípek z dávné minulosti, tím vším a mnohým jiným okouzluje hrad Dívčí Kámen. Jeden z nejnavštěvovanějších turistických cílů, téměř na úpatí hory Kleť. Romantická zřícenina, usazená vysoko na skále nad soutokem Vltavy a Křemžského
potoka, neodolatelně láká.
Vedou sem dvě trasy. Buď z Třísova,
nebo z Holubova, kam se lze dostat
autem i vlakem. Je nám jasné, že zážitek
z prohlídky hradu a z výhledu na krajinu
ze skalního ostrohu musíme nejdříve
vykoupit pěší túrou. Obě naučné stezky
jsou zasazeny do krásné přírody, protože
okolí hradu patří do Chráněné krajinné oblasti Blanský les. My jsme si vybrali cestu
třísovskou. Jednak je kratší a jednak je
jejím bonusem hned na počátku prastará
lípa a světový unikát - keltské oppidum.
Stále víc dáváme prostor fantazii a přemýšlíme, jaká událost s krásnou dívkou
v hlavní roli dala asi hradu jméno. Když
se pak dočítáme, že název Dívčí Kámen
neslo místo samé dřív, než tady byl postaven hrad, jsme trochu zklamaní. Takže
žádné skoky ze skály z nešťastné lásky...
Ale pokud je alespoň zrnko pravdy na
pověsti, že hrad vystavěl mladík zamilovaný do dívky, kterou potkával u řeky
pod skalou, a jež si pro své svatební ano
kladla tuto podmínku, pak oním mužem
mohl být Jošt z Rožmberka. Protože podle
historických dokladů právě jemu a jeho
třem bratřím Petrovi, Oldřichovi a Janovi
dal Karel IV. povolení ke stavbě. A to už
roku 1349. Ale páni si poměrně rychle
nového hradu, ačkoliv byl na svou dobu
moderní a pohodlný, zrovna moc neužívali. Dokonce tady prý koncem 14. století
krátce věznili i krále Václava IV. A k naší
lítosti rozhodně tomuto místu dobrou
službu neprokázal ani Petr z Rožmberka,
který roku 1506 přikázal sídlo dále neudržovat. Takže jen o pár desítek let později se už o Dívčím Kameni mluvilo jako
o pustém...
A monumentální jsou i jeho zbytky, na něž
se se zakloněnou hlavou díváme zdola.
Od břehu Vltavy odhadujeme, odkud asi
byly točeny záběry pro úspěšný film Rafťáci. Příkrou cestičkou pak stoupáme do
kopce ke vstupní bráně hradu, jenž je
nyní ve vlastnictví obce Křemže. Hned
během prohlídky zříceniny zaznamenáváme řadu příjemných změn. Viditelné je,
že zde začali s opravami už u zdi u druhé
brány, a podle slov ing. Zdeňky Tučkové,
která se před čtyřmi roky stala zdejší kastelánkou, je v plánu i konzervace dalších
částí hradu. Zmizely nepříjemné houštiny
plevele v prostorách nádvoří...
U vstupu si po zakoupení lístků a nezbytných pohledů pro přátele půjčujeme
tištěného průvodce, mají ho i v cizích
jazycích. A děti si hned vydyndaly pár
sladkostí z nabídky v občerstvení. Jenom
litujeme, že jsme se právě netrefili do některého z programů, provázejících sezonu
na Dívčím Kameni, ať už je řeč o koncertech, divadelních a šermířských představeních, či jiných odpoledních happeningů.
Dokonce se tady konají i svatby!
V minulých letech tu návštěvníky obveselovalo také trio roztomilých kozlíků se
jmény Cinta, Ponožka a Lojzík. „Jejich
hlavním úkolem nebylo bavit turisty, ale
spásat nežádoucí porost v objektu, což
úspěšně plnili. Teď uvažujeme o zakrslých
kozičkách nebo o miniovečkách. A zcela
jistě se na hradě bude objevovat oslík,
nebo spíše ještě osle – Teddy. Ten bude
pomáhat nejen se spásáním trávy v latránu, ale i s nošením břemen na hrad nebo
z hradu dolů,“ vysvětluje paní kastelánka.
Při cestě zpátky potkáváme v půli kopce
muže s nosítky, na nichž sedí zdravotně
postižený chlapec. Je to něco, co nikde
jinde nemají. Nosítka Oldřicha z Rožmberka, která vymyslel a zprovoznil ing. Dalibor Uhlíř, slouží totiž k vynášení vozíčkářů na hrad, kam by se jiným způsobem
prostě nedostali. A asi si umíme představit, jak jsou za to vděční, jak tenhle
báječný nápad obohatil jejich zážitky.
Chceme poznat i druhou cestu, která
sem vede. Proto se vydáváme údolím
Kremžského potoka obestřeným lesy,
loukami, chatami a staveními s koloritem
jejich doby.
CYKLOTRANS 2008
dopravní systém pro pěší a cyklisty
•
•
•
•
•
jízdní řády
souhrnná mapa
tipy na výlet
ubytování
informační centra
podporováno z prostředků Jihočeského kraje
Katalog a informace obdržíte:
Mercury centrum, ČSAD JIHOTRANS a.s., Nádražní 1759, Č.Budějovice, tel. 386 715 133
mercury magazín
inzerce rodina
21
Vítejte v sezoně
Cyklotransu
DOPRAVNí SySTéM CyKlOTRANS
Modrá, červená, žlutá, zelená... jsme barevnou součástí Vašich cest za aktivním
odpočinkem na jihu Čech a Moravy. Autobusové linky s přepravou jízdních kol už
šestou sezonu vyjíždějí od června do září
na své víkendové trasy, o letních prázdninách rozšířené o spoje v pracovní dny. Ať
už vyrazíte pěšky a nebo na jízdním kole,
přiblíží Vás naše cyklobusy k cíli pohodlně
a bez závislosti na automobilu.
AuTO ZŮSTANE DOMA
Systém autobusových linek poskytuje
svobodnou volbu cestování všem skupinám zájemců. Můžete se z konečné
stanice vrátit domů „po vlastní ose“,
nebo relaxovat v nedotčené přírodě a využít večerních spojů. Zajímavou možností
je využít nabídky výhodného ubytování
a strávit na kolech příjemný víkend, nebo
i celý týden. Všechny potřebné informace
najdete v katalogu.
NOViNKy
• Zelenou linkou nově až do Znojma
• Zavedení speciálního autobusu „kloubáku“ na Novohradské hory
• Zpáteční cesta pro jízdní kolo zdarma
• Nové spojení z Kvildy do Volar.
S NáMi JSTE NA DObRé CESTě
Přepravu na všech linkách CYKLOTRANS
zajišťuje ČSAD JIHOTRANS a.s., České
Budějovice.
mercury magazín
inzerce rodina
23
Rendez-vous
v obchodě pro radost
V případě bytových interiérů platí skoro stoprocentně okřídlené úsloví, že změna je život. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste si
pohrávali s myšlenkou, jak proměnit okoukaný, nudný byt - a přitom se vyhnuli nákladné investici na jeho přestavbu. Mohou to
být zdánlivě maličkosti, které dají bydlení atraktivní a moderní tvář. Barevná váza, svícen nebo úžasné aranže květin… Když se
doladí nápady a fantazie s vaším vkusem, to ostatní už umí nabídnout FORTON DECCO…
výjimečnou image obchodů Forton Decco.
„Na podzim loňského roku jsme v rámci
celostátní soutěže, pořádané nakladatelstvím Economia a pod záštitou časopisu
Regál, obsadili v konkurenci dvou set obchodníků 7. příčku v kategorii Prodejna
roku. Je to pro nás závazek, ale i garance
toho, že v mozaice obchodů Mercury
centra jsme něčím odlišní,“ vysvětluje Veronika Voříšková.
POTĚŠÍ OKO I PENĚŽENKU
„To je ale nádhera, takových krásných
věcí! Ani nevím, kam se mám podívat
dřív!“ hodnotí nahlas dvě kolemjdoucí
ženy zbožím nabitý obchod. Na regálech
má největší zastoupení sklo a užitková
keramika moderních tvarů, ale na své si
přijdou i milovníci svíček, vonných i těch
obyčejných. Pořídit se tu dá přírodní kosmetika firem Saloos a Manufaktura, obrazy i hodiny. Pokud jste zruční aranžéři
se smyslem pro fantazii, sami si vyberete
materiál na domácí dekorování. Oblíbené
jsou hlavně přízdoby, stuhy a teď v létě
především koše z listů mořské trávy nebo
vodního hyacintu. Atmosféru letního venkovního posezení si zpříjemníte zajímavě
prostřeným stolem s pestrými dekoracemi. Nejste-li si jistí v kramflecích, pak
vám v aranžování zdarma poradí proškolený a milý personál, který mimo jiné umí
„na klíč“ vytvořit vkusné dekorace pro hotely, výlohy, restaurace nebo kanceláře.
„Často se setkáváme s lidmi, kteří chtějí
pořídit dárek, ale váhají, zda se jím trefí
do vkusu. Pro ně jsme připravili dárkové
poukázky v hodnotě 300, 500, 1000
a 2000 Kč s platností jeden rok, o něž je
velký zájem,“ dozvídáme se.
NAKUPUJÍ ŠKOLÁCI I MANAŽEŘI
„V našich obchodech vždy uvítáme ty,
kteří si s chutí zkrášlují prostředí a dělají radost svým blízkým i sobě“ - mohlo
by znít motto ze světa dekorací. A tak
tu potkáte malého školáka, který vybírá
dárek pro paní učitelku, starostlivou maminku, jak objednává svatební dar pro
mladé, ale i manažera, který dostává
tip na firemní dárky. Forton Decco si své
zákazníky hýčká těmi nejlepšími kousky,
které jsou na trhu k mání. Několikrát do
roka jezdí na veletrhy do Německa a Rakouska, odkud pochází většina prodávaného zboží. S každým ročním obdobím
přichází proměna sortimentu, při níž se
dá i snít. Už teď se naplno rozbíhá příprava na předvánoční, adventní sezonu,
která má být podle jejich slov ještě krásnější a rozhodně bude stát za to. Ale
o tom více třeba při příštím rendez-vous
s firmou Forton Decco…
DOC Mercury, 2. NP
České Budějovice
PRODEJNA ROKU 2007 V MERCURY
Ve světě bytových dekorací a interiérových doplňků je jméno strakonické firmy
Forton Decco spojováno již tradičně s kvalitou, trendovostí a profesionálním přístupem k zákazníkům. Do sítě půvabných
obchodů, pro které je typické elegantní
architektonické pojetí prostor a především zajímavý sortiment zboží, chodí lidé
rádi nakupovat, nebo se jen tak zastaví
pro nový nápad či inspiraci. Jsou i tací,
co sem chodí pro potěšení a nasávají
příjemnou atmosféru v „barevné galerii“
skla, keramiky a květinových dekorací.
Počátkem letošního roku se firma přiblížila svým zákazníkům z krajského města,
což kvitovali více než s povděkem.
„Zájem klientů z Českých Budějovic
o zboží a služby v poslední době vzrůstal,
a proto jsme se rozhodli otevřít novou
pobočku právě tady,“ říká spolumajitelka
firmy Veronika Voříšková a dodává: „Měli
jsme zájem získat větší prodejní plochu,
a v tom nám jako jediné vyšlo vstříc DOC
Mercury, kde jsme letos v únoru otevřeli
v pořadí již sedmou prodejnu.“ Nový přírůstek do rodiny obchodů Forton Decco
najdete ve druhém patře DOC naproti
dětskému koutku. Nabízí na sto padesáti metrech čtverečních opravdu pro
každého něco, od roztomilých maličkostí
až po sadu dekorativní keramiky, vkusně
sladěné do jednoho barevného tónu.
Právě barevnost a různorodost umocňují
10% sleva
na veškerý sortiment
10. 6. - 31. 8. 2008
kupóny nelze sčítat
mercury magazín
inzerce rodina
27
Dobrý den
v modrém baru
Po vstupu do kavárny pánové tehdy odkládali klobouky a dámy slunečníky. Vše čpělo neodolatelnou vůní své doby. Potom pánové za tichého pokuřování doutníků či lulek šustili novinami v dřevěných držácích a dámy decentními rozhovory nad sachr dorty
s kopičkami vždy čerstvé šlehačky. Kam asi odvál nepokojný čas tyto obrázky plné poklidu - a co nám za ně může nabídnout...
Vůni jiné doby. Té naší.
Jsem kavárenský typ. Ne povaleč, který
se chodí do kavárny zašít, aby nemusel
makat. To tedy ne. Rád je navštěvuji za
účelem vypití dobrého šálku pressa,
sklínky vody, a když je chuť, tak i něčeho
sladkého. A při tomto rituálu pozoruji
dění kolem: lidé přicházejí a odcházejí, tu
se někdo zdrží déle, tam zase spěchá,
sejdou se přátelé, milenci, spolužáci,
maminky s dětmi – a řeší různé problémy, pro někoho závažné, pro jiného
jen malichernosti, nebo si chtějí jen tak
popovídat. A ač chápající nekuřák, že cigareta ke kávě prostě patří, nejsem za
tento (zlo)zvyk rád. A nemám rád kavárny
v obchodních centrech, nějak mi tohle
kávové prostředí do těchto míst nesedí.
Vlastně - měl bych spíše mluvit už v minulém čase…
Onehdy jsem totiž z nějakého důvodu,
který není podstatný, zavítal do Blue
Mercury Baru. Nejdříve jsem jej bral jako
každý jiný podnik v těchto centrech. Posadil jsem se, automaticky mrknul do
nabídky a stejně automaticky ji zase odložil zpět na stůl. V té chvíli mi teprve vše
došlo a menu knížtičkou jsem začal listovat důkladněji.
Byl jsem příjemně překvapen nabídkou
káv – hned tři druhy: Segafredo, Lavazza,
Incanto. Naslepo jsem si prstem vybral
jednu – mám totiž rád všechny – a objednal si. Opět jsem si zase připadal
jako v kavárně: popíjel jsem svůj lahodný
horký černý mok, a při tom pozoroval dění
okolo sebe.
Protože jsem navštívil Blue Mercury Bar
(tedy Blůčko, jak jsem si ho osobně nazval) v dopoledních hodinách, hlavním
osazenstvem byly maminky s dětmi – ať
už dospělejšími, které si tu hrály, či ještě
s rozhlížejícími se batolaty z kočárků.
A znáte hry toho „většího“ potomstva –
stále se válet po zemi (v tomto případě
na hezkém modrém koberci) a rozhazovat
okolo sebe nejlépe předměty, které doma
nemají (v tomto případě kamínky z nedalekých květináčů). Čekal jsem obsluhu,
která se na tyto hrátky nebude dívat libě,
ba dokonce na vznikající nepořádek lehce
kysele upozorní, ale opak byl pravdou.
Když dotyčné děti i s maminkami odešly,
vyměnila usměvavá slečna šejkr s právě
připraveným nealko míchaným nápojem
za lux a bar dala do původního stavu, aby
mohly přijít další maminky s dítky a scéna
se mohla opakovat znovu.
Blue mne změnilo. Už sem nechodím
jenom na dobrou kávu, kterou si zde
mohu vychutnat bez příchuti nikotinu,
neboť tento bar je totiž nekuřácký, ale
i za dalšími dobrotami chutnajícími obzvláště rajsky v příjemném prostředí.
Když je venku horko – s nastupujícím
létem věřím, že se nebude jednat o nic
výjimečného – dám si ledovou tříšť (osm
druhů příchutí!), kteroužto si mohu vzít
i do kelímku s sebou. Pokud se ovšem
potřebuji nabít energií nebo vitamíny,
pak doporučuji čerstvě připravený ovocný
fresh nápoj či mléčný koktejl z jahod,
malin nebo borůvek. Jste-li na sladké,
pak jistě neodoláte nabídce zmrzlin – jak
do kornoutku, tak i v krásně vypadajících
pohárech. A i otcové si mohou přijít na
své v podobě kapky alkoholu, ovšem nepřehánět, ještě vás doma čekají milé rodičovské povinnosti.
Co dodat na závěr? Snad jen omluvu mým
bývalým kavárnám – zradil jsem vás, promiňte, ale nemůžu si pomoci, mou novou
láskou je Blue Mercury Bar.
Blue Mercury Bar
DOC Mercury Č. Budějovice, II. patro
gurmán
mercury magazín
rodina
29
Při grilování
panují muži
Vůně, kterou jsem s potěšením nasávala, mě udeřila přes nos už několik desítek metrů před vrátky do zahrady, kde se konala
nefalšovaná gril-party. Kdo by asi odolal takové lahůdce, jakou je dobře ugrilované maso, ryba, ale třeba i zelenina... A tak jsem
se, i když zvána, nenápadně vkradla mezi hosty, abych nerušila. A hlavně, abych mohla já sama nerušeně pozorovat to fantastické umění, jemuž se oddávají praví gurmáni.
Profesionál na slovo vzatý, pan Vladimír
Tůma, jehož jméno je spojeno s populárním gastronomickým festivalem konaným v Českých Budějovicích, nezklamal
ani v tomto případě. Už jenom při pohledu
na předložený jídelníček se člověku sbíhají sliny v ústech: čínské filé z pangase
s omáčkou aiöli, indická kuřecí tikka,
vepřová krkovice marinovaná v černém
pivu podle belgického receptu či klasický
steak z argentinských býků na hořčicové
louži. A k tomu plněná rajčátka s mozzarellou nebo grilované zeleninové špízky
s olivovým dipem, a tak bych mohla ještě
pokračovat...
Už po prvních soustech mohu odpovědně
prohlásit, že jídlo je také vášeň. Rozhodně
bych si chtěla jedinečný chuťový požitek
zopakovat třeba doma na zahradě, a tak
vyzvídám mnohá tajemství, která jsou
s takovým koncertem pro mlsný jazyk
spojena.
Začínáme u základního vybavení – u grilu:
„Jsou samozřejmě grily elektrické i plynové, já ale v přírodním prostředí, které
má svou svébytnou poetiku, dávám přednost grilu na dřevěné uhlí nebo na dřevo.
Nejlépe se mi osvědčily briketky z dřevěného uhlí.
U grilu na plyn je pak potřeba dbát na
to, aby lávové kameny, přes které jde
plamen, nebyly nasáklé tukem, protože
pak to nepříjemně čoudí a páchne.
A hlavní zásada je, že maso musí být
grilováno žárem, ne samotným
plamenem...“
Všímám si, že ryby jsou nasolovány teprve chvíli před položením na gril, ale maso už je
připravené v nálevech. Každý
druh masa, jak jsem byla poučena, vyžaduje jiný nálev. Není
to zrovna nejsložitější: sůl, vybraná směs grilovacího koření,
olej.
A dozvídám se i jednu zajímavůstku: „Aby olej z nálevu neskapával při grilování do ohně
a neškvířil se, nahrazuji jej při
marinování vodou tak, aby maso bylo potopené a aby se uzavřelo. A na křehkosti
mu to neubere. Co se týká vepřového
masa, tam používám jen sůl a kmín.“
Ale jak dlouho marinovat? U vepřového
je ideální doba zhruba 24 hodin, hovězí
steak vyžaduje alespoň týden.
Další otázce, která se týká výběru masa,
se neubráním, což samozřejmě hraje důležitou roli: „Z vepřového je asi nejvhodnější krkovička, i když já dávám přednost
pečeni. A u hovězího je nejlepší volbou
špička ze svíčkové. Může se také třeba
ogrilovat vcelku, a pak teprve na prkénku
krájet.
Jsou i další recepty, jak takové maso
upravit, třeba s flambováním a ochucenou omáčkou.
Důležité je ale dávat například u krkovice
pozor na kosti, okolo nichž zůstává maso
dlouho syrové. Lepší je kost vykrojit
s okružím masa a ogrilovat zvlášť,“ radí
odborník.
Čas prchá a my jsme se ještě nedostali
ani na oblíbené grilování klobásek, německých bratwurstů upravovaných směsí
z mletého vepřového a hovězího masa,
nebo na zeleninu, jako je lilek, cuketa,
rajčata či dokonce brambory. Nicméně,
jedno je mi dokonale, a bez nucení to přiznám i jako žena, úplně jasné – ke grilu
patří muž! Grilování je prostě mužská záležitost, protože pro ně, na rozdíl od nás,
pro které je to jen další kuchařská práce,
grilují s radostí, láskou a hlavně s vynalézavostí.
Nakonec nikdo nepopírá, že grilování je
umění!
30
mercury magazín
rodina
gurmán
události rodina
mercury magazín
31
Mercury centrum
bylo & bude
Mercury knížka je pořád zde! A mít hodnou tetu paní Moniku Kadlecovou (na fotce vpravo), která vyhraje báječný školní výlet
do kempu Vltava, je prostě fajn: výhru totiž paní Monika věnovala své neteři (uprostřed) z českobudějovické ZŠ Dukelská, odloučené pracoviště Novohradská, takže s ní její spolužáci ze 4. a 5. třídy prožili počátkem června dva dny plné zábavy a her.
A pozor! Neméně báječné výhry ještě čekají na své majitele: exkluzivní lázeňský pobyt pro seniory a dárky pro celou rodinu za
1OO tisíc korun. Mějte hodně štěstí!
• kuchyně na míru
• vestavěné skříně
• drátěný program
• vestavěné elektrospotřebiče
• vizualizace zdarma
a
uk
r
á
z
et
5l
nově otevřeno v 2. patře DOC Mercury, České Budějovice
mercury magazín
zábava rodina
35
Bohyně červánků
a věčnosti
Osudy kohokoliv z nás se mnohdy pohybují na křehké hraně mezi skutečností a mýty. Často nerozeznáme, na kterou stranu
nás právě odvály. Když se pohodlně usadíme do křesla a začne se už rychle stmívat, do pokoje se vkradou stíny plné fantazie.
Předešlé myšlenky nám tyto bizarní přízraky ještě potvrdí. A právě v té chvíli se nám vybaví skoro neuvěřitelný příběh jednoho
z našich dávných přátel...
Všechny ty dívky s dlouhýma nohama
a sošným poprsím, které prošly jeho ateliérem a jeho obrazy, považoval Jonáš tak
trochu za své samozřejmé vlastnictví.
Vlastně prošly jaksi samospádem i jeho
postelí, což nebyla nijak nepříjemná
tečka za několikatýdenní spoluprací jak
pro Jonáše, tak pro ony dívky s pružným
tělem a stejně pružnou morálkou. Patřilo
to k Jonášově životnímu stylu, obdobně
jako čtvrteční chlapské dýchánky u Bezhlavého rytíře, kde se přetřásalo umění
i životní průšvihy v přímé úměře na počtu
vypitých džbánků červeného vína z klášterních sklepů.
Jonáš, který délkou vlasů, vousů a nedbalým stylem oblékání naplňoval zobecnělou představu bohémského umělce,
nikdy nestál moc ani o slávu, ani o uznání.
Stačilo mu, že se jeho obrazy úspěšně
prodávají téměř ve všech galeriích v městečku, že má střechu nad hlavou a ve
čtvrtek na zaplacení bohatýrské útraty ve
stylové knajpě, kde se scházel se svými
kolegy, kteří se upsali štětci, hlíně nebo
dlátu.
Byl spokojený a celkem i šťastný ve svém
mikrosvětě s vůní barev, terpentýnu
a vstřícných dívčích těl. Až do okamžiku,
kdy se objevila Aurora. Tedy alespoň tvrdila, že se jmenuje Aurora, což jí Jonáš
sice nevěřil, ale nic proti tomu nenamítal. Nebylo to ovšem podstatné – ani
pro něj, ani pro jeho plátna. Vlastně ani
pro jeho vztah k dívce s řeckým profilem
a dlouhými černými vlasy, která na rozdíl
od svých předchůdkyň toho moc nenamluvila – alespoň o sobě ne. Přesto měl
Jonáš neodbytný a utkvělý dojem, že ji
odněkud důvěrně zná a že byla součástí
jeho života už někdy dřív, v minulosti.
Od chvíle, kdy dívka s oblým bříškem
a bronzovou pokožkou vstoupila do jeho
ateliéru, byl jako v transu. Maloval jako
o život a každý centimetr toho nádherného hladkého těla a tváře se snažil obtisknout do své paměti. Chtěl je zachovat
ve všech jeho podobách a prchavých záblescích pro věčné časy. Byl si vědom neúprosnosti faktu, že živá krása je vždycky
pomíjivá, a dívčino ujišťování, že ona
nezestárne, bral s nadhledem a pobaveným úsměvem. Stejně jako její tvrzení,
že nemá příjmení, ani adresu. Akceptoval
její tajné komnaty duše, ale o to víc mu
pronikala pod kůži. S Aurorou bylo vůbec
všechno jinak než předtím, dokonce kvůli
ní zapomněl i na čtvrteční hospodský rituál i na její eventuální další následnice.
Kolem stěn ateliéru už stála celá řada
rozdělaných obrazů a Jonáš napínal do
rámů další a další plátna a vůbec neuvažoval o tom, že by setkání s jeho nynější
modelkou měla někdy skončit. Popravdě
řečeno, neuměl si představit své dny bez
Aurory a bránil se jakémukoliv pomyšlení
na takovou možnost.
Ale stalo se – jednoho odpoledne Jonáš
čekal marně. Stejně jako další den
a další... Týdny a měsíce odkapávaly
z kohoutku času, ale Jonášův ateliér už
neožíval dívčím smíchem, nevoněl dívčími
těly, ale ani barvami a terpentýnem... Galeristé jej marně uháněli o nové obrazy,
přátelé marně čekali u džbánku červeného... Hypotézy o tom, co se s malířem
mohlo stát, postupně přerůstaly v obavy
a tragické vize, až se společnost od Bezhlavého rytíře jednoho večera rozhodla
přepadnout Jonáše doma. S lahvemi
červeného pod paží a s odhodláním vrátit
přítele zpátky do svého hloučku vydupali
po temném schodišti do podkroví, zabušili na vysoké hnědé dveře a vzápětí se
vhrnuli jako velká voda dovnitř. Už jenom
letmý pohled do místnosti zapříčinil, že
všichni strnuli v jakémsi němém štronzu.
Širokoplecí sochař Jáchym se rozhlédl
po zpustlém ateliéru, po stafáži zaprášených nedokončených obrazů, a pak se zamračil na stejně zpustlého Jonáše: „Člověče, co ti to vlezlo na mozek, že maluješ
pořád dokola jednu sochu starou stovky
a stovky let?“
Jonáš se vytrhl ze schouleného zadumání
a vyjeveně se zadíval na nejbližší obraz
s lehce nahozenou siluetou bronzově
opalizujícího dívčího těla. A najednou mu
to došlo! Ano, byla to Aurora, bohyně červánků, mýtus věčnosti a inspirace... Proto
vždycky tvrdila, že nikdy nezestárne... Teď
už nepochyboval, že měla pravdu...
Tajenka: Velkoryse odpouštíme, co se nestalo nám.
Horké pláže
s ESOTIQ
Pro tento rok připravila značka ESOTIQ pro své zákaznice
kolekci plavek bohatou na exotické vzory. Každá žena
najde něco pro sebe. Stejně jako u prádla, jsou také plavky
rozdělené na kolekce Woman i Young.
Kolekce plavek Woman spojuje funkčnost se svůdností. Je
použito mnoho akcentů charakterizujících rozpálené pláže
vzdálených zemí celého světa. Vzory jsou avantgardní,
moderní je střih i barva. Paví oka, květiny, etnické vzory
a zajímavé ornamenty naznačují horké a letní klima. Značka
nezapomněla také na ženy, které mají rády romantický
styl. V barvách převládá hnědá, oranžová, fialová, růžová,
červená a černá spojená se zlatou, připomínající romantické
západy slunce.
Dynamika a originalita charakterizuje kolekci Young pro
mladší ženy, které mají rády módní experimenty a stále
hledají nové módní trendy. Zde jsou nabízeny barvy jako
hnědá, růžová, oranžová a azurová. Hra s veselými barvami
dospěla k zajímavému střihu „twice in one“ (dva v jednom).
Tyto oboustranné plavky jsou ideální nabídkou pro mladší
ženy, které se těžko spokojí s jedním druhem a jednou barvou,
proto mohou plavky měnit dle příležitosti a nálady. Módní
vzhled může žena Young dotvořit i doplňky zn. ESOTIQ.
Značka ESOTIQ je především známa nabídkou svého
módního a stylového prádla, nejnovějšími módními trendy
a detaily. ESOTIQ dobyl srdce žen, kterým záleží na kvalitě.
Prádlo na sezonu jaro - léto 2008 je charakteristické velmi
vysokou kvalitou, estetikou vzoru, látky a dále bohatým
výběrem barev.
V kolekci Woman nabízíme hlavně barvu světle růžovou,
cappucino, azurovou, světle zelenou, béžovou a bílou.
V kolekci Young najdeme prádlo s přírodními jarními motivy
v barvách tyrkysové, černé, bílé, pastelové růžové a zelené.
Na jarní a letní kolekci byly použity jemné a pokožce příjemné
látky, bavlna s elastanem, meryl, satén a velmi kvalitní krajky.
Hra smyslu a moderního designu, to je nabídka pro ženy,
které zajímá dobrý vkus a styl.
2. NP, DOC Mercury, České Budějovice
19
34
49
55
9
39
26
42
30
68
47
38
31
41
62
56
46
35
29
73
71
OBLEČENÍ & MÓDA
72
ACCESSORIES
ADESSA
ATLANTIC
BIJOU BRIGITTE
C&A
C&A
CONBIPEL
CROPP TOWN
CROSS JEANSWEAR
ESOTIQ
HELLY HANSEN
NERS
OP PROSTĚJOV
ORSAY
PAPION
PIMKIE
TAKKO
TRIUMPH
VABBI
3. N P
a u t o b u s o v é ná dr a ží
32
33
34
36
37
38
29
31
30
65 66
67
35
62
63
64
57
60
61
25
26
27
28
58 56
59
52 51
53
50
54
49
55
69 70
43
68
47
45
46
44
42
41
40
48
39
2. N P
SPORT
36
64
44
4
37
60
1
ALPINE PRO
ENVY
GILD
HERVIS SPORT
HOŘÁK TRADING
HUMI OUTDOOR
4
24
5
2
3
10
6
7
ELEKTRO
11
12
16 17
14
15
23
22a
19 20
18
21
22b
13
9
8
5
3
DATART
HRÁČ
- PRODEJ VIDEOHER
OBUV
48
28
40
51
BAŤA
CCC BOTY CZECH
RENO OBUV
VISTO FOOTWEAR
POTRAVINY
45
1
FORNETTI
HYPERNOVA
1. N P
RESTAURACE, KAVÁRNY
69
10
58
68
61
72
32
57
59
BLUE MERCURY BAR
COFFEE & CO
DOBRÉ BISTRO
FRUITISIMO
GAZA CAFE
GUTY
MERCURY BAR
MONDO PIZZA
PATATAS FAST FOOD
PRO DĚTI
17
27
COCCODRILLO
POMPO
TABÁK
11
71
GECO TABÁK
GECO TABÁK
DOMÁCNOST, DEKORACE
63
24
52
FORTON DECCO
HOLANDSKÉ
KVĚTINY
VERBAS INTERIERY
SLUŽBY
BALL FANTASY
- BALÍCÍ SLUŽBA
20 ČESKÁ POJIŠŤOVNA
22a ČSAD JIHOTRANS
22b MHD
21 ČSOB
70 DENÍK
23 GRAND OPTICAL
12 KADEŘNICTVÍ KLIER
MARINER PLUS SPORT
13
BAR HERNA
16 TELEFONICA O2
TIME OUT
33
- DĚTSKÝ KOUTEK
OPRAVA OBUVI
66
A VÝROBA KLÍČŮ
73 ÚSCHOVNA ZAVAZADEL
KLENOTY
7
43
CORIAL
PLANEO QUICK TIME
TOALETY
2
KNIHY
18
LEVNÉ KNIHY
BEZBARIÉROVÉ TOALETY
ESKALÁTOR
VÝTAH
BANKOMAT
TELEFON
ZVÍŘATA
14
SUPER ZOO
DROGERIE, PARFUMERIE,
ZDRAVÍ
15
6
SCHLECKER + LÉKÁRNA
PARFUMERIE
DOUGLAS
Firmy v DOC Mercury
PLANET
OF HOSPITALITY
výroba klíčů
a opravna obuvi
ÚSCHOVNA
ZAVAZADEL
Léto v Třeboni
Přijeďte si užít kouzlo Třeboně, ubytovat se v luxusních apartmánech,
nadýchat se čerstvého vzduchu při projížďce na kole a nechte své
tělo odpočinout v nově zrekonstruovaném bazénovém komplexu
Aqua viva v lázních Aurora.
Letní pobyt v luxusních apartmánech ELISABETH
Cena pobytu Kč 1.850,- / noc / apartmán (2-L)
• snídaně • zapůjčení kola • parkování v garáži nebo ve dvoře • vstup do bazénu,
sauny nebo fitness v lázních Aurora • slevové poukázky do obchodního centra
Mercury v Č. Budějovicích • pro děti druhý apartmán pouze za cenu přistýlek
Svobody 1109/II, 379 01 Třeboň
tel:
+420 384 721 818
mob.: +420 724 800 289
e-mail: [email protected]
www.apartmany-novysvet.cz
Akce probíhá od 1. 6.do 30. 9. 2008 a platí pro rezervace učiněné po 26. 5. 2008.
Pokud chci v životě
něčeho dosáhnout,
musím mít okolo sebe
tým profesionálů...
Jakub Smrž
jezdec MS Superbike
značková prodejna
v DOC Mercury
České Budějovice
II. patro