Obšťastník č. IV/2011 - Sbor Církve adventistů sedmého dne Luže a
Transkript
OBČASNÍK ADVENTISTŮ Z LUŢE A OKOLÍ ROČNÍK I. ČÍSLO IV/2011 Jak zní mile jméno Ježíš Jak zní mile jméno Ježíš, mírní smutek, bol a žal, radost, pokoj tomu dává, kdo se jemu odevzdal. Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím. Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím. Jak je vzácné jeho jméno, jemu vzdejme slávu, čest. Boží lid, bez tíhy hříchů, vírou smí se k Pánu vznést. Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím. Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím. Jeho jméno dá ti sílu, je to proti hříchu štít, když tě pokušení zmáhá, smíš si pomoc vyprosit. Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím. Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím. Pějme slávu jeho jménu, k jeho cti ať píseň zní, vždyť už brzy přijde chvíle, kdy se svět mu pokloní. Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím. Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím. Autorka písně– Lydia Baxterová IV/2011 1 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Slovo úvodem Nejčtenější kniha Milí čtenáři, co jste letos přečetli zajímavého? Chtěli byste se o něco ze svého čtení podělit? Mám tu velkou příleţitost, ţe díky svému povolání se mohu, a dokonce i musím sdílet o tom, co čtu a co mi dělá radost. Jak jsou na tom ostatní čtenáři v naší republice? Nechci vás unavovat čísly, ale kupodivu se čtenáři to u nás není aţ tak špatné, jako třeba v sousedním Polsku. Podle našeho největšího odborníka na téma čtenářství, prof. PhDr. Jiřího Trávníčka, M.A., se v naší zemi stále ještě čte. Ufff. I kdyţ to třeba nezní přesvědčivě, pan profesor to skutečně nemyslí nijak ironicky, kdyţ ve své zprávě píše, ţe 79 % obyvatel České republiky přečte za rok alespoň jednu knihu. Zdá se vám to málo? Je to jen jedna z poloţek výzkumu, který srovnával čtenáře v roce 2007 a následně roku 2010.1 Povzbuzující prý je, ţe za uvedené dva roky se čtenářské návyky vcelku nijak zvlášť nezměnily. Nejvíce čtou lidé v důchodovém věku a hned za nimi jsou největšími čtenáři mladí lidé do dvaceti let … Na počátku letošního srpna se objevila v médiích následující zpráva: „Nedělní Blesk s 819 tisíci čtenáři je nově nejčtenějším společenským časopisem na trhu a všechny konkurenční tituly nechal daleko za sebou. Jedničkou je i dlouhodobě nejčtenější deník Blesk (1,379 mil. čtenářů) a také celkově nejčtenější titul na českém trhu – páteční Blesk magazín (1,815 mil. čtenářů). Téměř padesátitisícový nárůst čtenářů zaznamenala jednička mezi ţenskými tituly – týdeník Blesk pro ţeny (aktuálně 732 tis. čtenářů), výborně si vedou i ostatní časopisy značky Blesk – Blesk zdraví, s 143 tis. čtenáři nejčtenější titul ve svém segmentu, Blesk Hobby s 174 tis. čtenáři či Blesk Kříţovky s 309 tis. čtenáři.“2 1 Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Čtenáři a čtení v České republice (2010), Dostupné na WWW: http://www.ucl.cas.cz/cs/aktuality/1044-tenai-a-teni-v-eskerepublice-2010 2 Zdroj: SKMO – Mediaprojekt, 4.Q2010-1.Q2011, 1.-2.Q2011 IV/2011 Máte radost? Ano, obyvatelé naší republiky nečtou tolik, jako jejich dědové a babičky, ale čtení stále milují. Jak napovídá název nejčtenějšího média a všech jeho „dětí“, nejraději máme bleskové, rychlé zprávy. Něco, co sklouzne po povrchu a zase rychle běţíme dál. Víte co ale prokazují veškeré průzkumy na téma čtenářství? „Rozhodující vliv na čtení má to, ţe se doma četlo“.3 Dovoluji si za tuto větu vsunout mnoho vykřičníků! Milí přátelé, můţeme si stěţovat na to, jak povrchní jsou média, kterým dnešní čtenáři věnují svou pozornost. Ale milé sestry a milí bratři, milí čtenáři, milí rodiče, milí prarodiče, co jste svému okolí, své rodině letos ukázali v oblasti čtení? Jste dobrým příkladem? Co o vás ví vaše okolí skrze vaši četbu? Je moţné, ţe máte souseda, nebo spolupracovnici, kteří jsou čtenářem Blesku a patří mezi dvacet jedna procent těch, kteří si za poslední roky nepřečetli ţádnou knihu. Moţná patří i mezi polovinu všech obyvatel Čech, Moravy a Slezska, kteří nikdy v ţivotě nečetli dobrovolně poezii. Přesto si troufám tvrdit, ţe je jedna kniha, kterou čtou pravidelně, někdy v ní listují i několik let pozpátku a srovnávají to s čtením pro dnešní den. Tušíte, o jaké knize mluvím? Je to kniha našeho já. Náš příklad. Věci, pro které ţijeme, čemu věříme, naše pravdivost nebo pokrytectví, naše nasměrování, prostě náš ţivot. 3 Tisková zpráva o průzkumu Čtenáři a čtení v České republice (2010), str. 4. Dostupné na WWW: http://www.ucl.cas.cz/images/stories/tiskove_zpravy/Tiskovka_CTEN ARI_zari_2010.pdf 2 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí I kdyby vaše děti, vnoučata, spolupracovníci nebo sousedé v ţivotě nepřečetli jedinou knihu z nakladatelství Advent-Orion, i kdyby nepřečetli Bibli, i kdyby na druhé straně nečetli romány nebo brakovou literaturu, existuje jedna kniha, ze které mohou číst svobodně a dokonce i rádi. Skutečnost, ţe naše ţivoty jsou knihou či dopisem vyjádřil uţ i apoštol Pavel, kdyţ píše: „Je přece zjevné, ţe vy jste listem Kristovým, … napsaným ne inkoustem, nýbrţ Duchem Boha ţivého, ne na kamenných deskách, nýbrţ na ţivých deskách lidských srdcí“ (2. Korintským 3,3). Přeji vám, aby inkoust, kterým se píše právě ta vaše kniha, nikdy nadlouho nezasychal. A i kdyţ vás moţná psaní po vašem vlastním těle občas lechtá, občas škrábe, moţná sem-tam i bolí, přeji vašim čtenářům záţivnou, výţivnou a hlavně do tématu evangelia o Jeţíši Kristu vtahující četbu. Aleš Kocián Obsah čísla SLOVO ÚVODEM 2 OBSAH ČÍSLA 3 BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ 4 ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ 6 PŘÍBĚH PRO DĚTI 8 PRO ZASMÁNÍ 9 KVÍZ NEJEN PRO DĚTI 10 OMALOVÁNKA PRO DĚTI 11 ZAJÍMAVOSTI 11 POVZBUZENÍ PRO ŽENY 16 BYLINKY 17 OKÉNKO DO SBOROVÉ KNIHOVNY 18 NA CO SE MŮŽEME TĚŠIT 18 ROZPIS KÁZÁNÍ A VEDENÍ ODPOLEDNÍCH POBOŽNOSTÍ 20 VENKOVNÍ NÁSTĚNKA 20 NAROZENINY 21 POVZBUZENÍ Z PÍSMA 22 INSPIRACE NA ZÁVĚR 22 KDO TO JE? 23 IV/2011 3 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Biblické zamyšlení Víra v Boha a nemoci Sestra, na kterou vzpomínám, byla věrná členka sboru; dobře vychovala dvě děti. Byla oporou pro svého manţela, vţdy laskavá, vyváţená a hluboce věřící. Stravovala se podle biblických principů ţivotosprávy. V době, kdy její děti dospívaly, onemocněla rakovinou a během jednoho roku zemřela. Všichni, kdo ji znali, proţívali šok z její nemoci a předčasného odchodu. Kolik podobných případů bychom našli v našich sborech a rodinách, stačilo by jen zaměnit jména, pohlaví a věk. Občas si jako jedinci i jako společenství klademe palčivé a obtíţné otázky: Proč jsem právě já (nebo ten člověk) onemocněl těţkou či nevyléčitelnou nemocí, kdyţ jsem dodrţoval principy zdravé ţivotosprávy? Celý ţivot se snaţím ţít co nejlépe a teď … Proč? Nemoci se nevyhýbají ani věřícím lidem, ba někdy se dokonce zdá, ţe je postihují ještě častěji. Zdá se, ţe dodnes platí paradox, který od biblických dob trápil mnoho věřících lidí: Proč se bezboţným lidem daří dobře, jsou zdraví, úspěšní a bohatí, zatímco věřící trpí jako Job? (O tomto problému se zmiňuje řada lidí v Bibli: Jb 21,7-17; Iz 29,8; Ţ 37,35-7; Jr 12,1-3; Ag 1,6.9) K čemu je tedy víra, kdyţ Bůh své děti nedokáţe ochránit ani zbavit nemocí a utrpení? Vyplatí se pak vůbec ţít podle biblických principů? Ţalmista píše, ţe kdyţ se snaţil tyto věci pochopit, „málem moje kroky sešly z cesty“ (Ţ 73,2). Kolik otázek si během lidských dějin kladli nemocní a trpící lidé, kteří hledali příčinu svého utrpení a kterým druzí vnucovali své představy!? Jestli existuje mocný Bůh, který nás má rád, jak se můţe dívat na tu spoustu lidského utrpení, proč mu nějak nezabrání? Otázku „Proč?“ pokládá většina lidí, i ti, kdo si svou nemoc způsobili sami. Úvahy o nemoci vedou k úvahám o jejich příčinách, o smyslu utrpení jako takového a o vlastním smyslu lidského ţivota vůbec. Vedou nás nejen k promýšlení ţivotních hodnot a priorit, dotýkají se zároveň i otázky Boţího vedení a zásahů v lidském ţivotě. Příčiny nemocí Zdravotní péče se dnes stala největším byznysem, ve kterém pracují miliony lidí a protékají jím miliardy dolarů. Tento megabyznys zaměstnává velké mnoţství odborníků, vědeckého výzkumu, nejmodernější techniky. Zahrnuje výzkum, prevenci, IV/2011 terapii, hygienu, ţivotosprávu a management. Vzhledem k rozsahu nemocí ve světě se pacienti i lékaři zajímají o vlastní příčiny nemocí. Dnešní sekulární odborníci se domnívají, ţe hlavními příčinami nemocí jsou infekce mikroorganismy, nemoci vyvolané nesprávným ţivotním stylem, nemoci psychosomatické, dědičné vlivy a „přirozený“ proces stárnutí lidského organizmu. Odmítají jakoukoliv souvislost mezi nemocí a „duchovnem“ (v něţ většinou vůbec nevěří), připouštějí maximálně určitou souvislost mezi fyziologickými projevy nemocí a psychickými vlivy. Věřící lidé však jdou dále a hovoří i o duchovních příčinách nemocí jako je hřích a jeho důsledky, nevěra jako narušený vztah k Bohu, moţnost Boţího dopuštění a výchovy a démonské vlivy. Vycházejí z Bible jako vrcholného Boţího zjevení. Samotná Bible odhaluje řadu příčin nemocí. Na první místo řadí hřích. Hřích znamená narušený vztah k Bohu a současně přestupování Boţích principů. Velmi zajímavou souvislost mezi hříchem a nemocemi odhaluje Izajášova prorocká mesiánská kapitola 53: „Byly to však naše nemoci, jeţ nesl … jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ Od pádu člověka do hříchu lidstvo suţují nemoci, které nebyly součástí původního Boţího plánu. Nevíme přesně, jaké mechanismy v prostředí a v lidském organizmu spustil hřích, Bible jej však pokládá za hlavní příčinu nemocí. Hřích narušil původní rajské prostředí, patrně změnil funkci mnoha organismů, inicioval procesy stárnutí a sníţené imunity v lidském organismu. Navíc narušil ţivotodárné spojení s Bohem jako zdrojem ţivota a zdraví. Dalším faktorem nemocí je dědičnost. Hřích, nemoci a narušené prostředí postupně po celá tisíciletí degenerují lidský genom. Nedávno se v tisku objevily zprávy o lékařském výzkumu, který potvrzuje, ţe „děti kuřáků jsou více neposlušné a obtíţněji zvládatelné neţ děti nekuřáků“. Po svých předcích a rodičích nedědíme pouze podobu a tělesnou konstituci, ale i náchylnost k určitým nemocím. Za zděděné sklony nemůţeme, náš pozdější ţivotní styl však do značné míry rozhodne, nakolik se dědičné předpoklady uplatní. Jako bychom všichni v sobě nosili „zárodky“ různých nemocí, jejich „spouštěčem“ je většinou náš ţivotní styl. Není to však pravidlo! Nemoci a nesprávný ţivotní styl po celou dobu lidských dějin narušují 4 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí lidský genom. To vede k tomu, ţe častokrát lidé onemocní, přestoţe ţijí nejlepším ţivotním stylem; v jejich případě dědičné faktory převáţí a „rozhodnou“ o propuknutí nemoci. Tito lidé ke své nemoci ničím nerozumným nepřispěli, dopadla na ně „kolektivní vina“ předchozích generací. Nejvýznamnějším faktorem, který ve většině případů zásadní měrou rozhoduje o našem zdraví, je ţivotní styl, který si vědomě volíme. Ţivotní styl je široký pojem a zahrnuje celou šíři lidského ţivota, oblast tělesnou, duševní i duchovní. Většina lidí drţí ve své ruce „zlatou akcii“ ţivota, svým rozhodnutím mohou podstatně ovlivnit své tělesné i duševní zdraví, úspěch, vztahy i osobní růst. Ţivotní styl zahrnuje úplně všechno: co člověk jí, pije, jak a kolik pracuje a odpočívá, čím sytí svou mysl, kam směruje svůj ţivot, jaké mezilidské vztahy proţívá a vytváří, jak řeší duchovní otázky atd. Ţel, ţe hodně lidí nakládá se svým ţivotem a zdravím hůře neţ s cizí věcí, na které jim nezáleţí. Pokud tak jednají lidé nevěřící, je to důkazem nesprávného seřazení ţivotních hodnot. Kladu si však otázku, proč si někdy i věřící lidé volí nezdravý ţivotní styl a hazardují se svým tělesným, duševním a duchovním zdravím? Dalším faktorem ovlivňujícím zdraví je vliv negativních duchovních sil. Bible poodhrnuje oponu duchovního světa a ukazuje na to, ţe i démonské mocnosti dokáţí negativně ovlivnit duševní a tělesné zdraví lidí. Bible na mnoha místech popisuje příběhy lidí suţovaných nemocemi vyvolanými démonskými silami: paranoia krále Saula, Jobovo utrpení, slepota a posedlost lidí v Kristově době apod. Moţná, ţe i dnešní nárůst některých nemocí souvisí se zvýšeným zájmem lidí o okultní jevy a souvislosti. Existuje však ještě jedna opomíjená souvislost s nemocemi. Někdy je Bůh pouţívá k výchově a duchovnímu růstu člověka. Bůh není tím, kdo nemoc vyvolá, ale kdyţ taková situace v lidském ţivotě nastane, vyuţívá ji jako školu ţivota. Apoštol Pavel trpěl nějakou nepříjemnou nemocí. Podle Kristovy rady se několikrát modlil za uzdravení. Nakonec mu Bůh řekl, ţe mu tento „osten“ ponechá, „aby se nad míru nepovyšoval.“ (2. K 12,7-8) Většina lidí povaţuje zdraví za největší hodnotu v ţivotě, při kaţdé příleţitosti je obsahem váţně míněných přání. Zdraví je bezesporu velmi důleţitou hodnotou. Lidé si ho však nejvíce váţí aţ ve chvíli, kdy je mají narušené nebo o ně přijdou. Je však zdraví tou absolutně nejdůleţitější hodnotou? Dovolím si tvrdit, ţe zdraví není nejvyšší IV/2011 hodnotou lidského ţivota! Mnoho velkých muţů a ţen, kteří svým potomkům zanechali obrovské myšlenkové nebo umělecké dědictví, měli chatrné či docela narušené zdraví. Nejdůleţitější hodnotou v ţivotě je vztah k Bohu a k lidem, spasení člověka pro věčnost a budování Bohu podobného charakteru. Tyto hodnoty člověku zůstanou při přechodu do Boţího království, všechno ostatní pomine. To nás jistě nemá vést k tomu, ţe bychom zdraví a jiné hodnoty měli podceňovat a neváţit si jich! Chci říci, ţe jsou i vyšší hodnoty a ţe Bůh můţe někdy nemoc pouţít k tomu, aby nám pomohl v duchovním a charakterovém růstu. Smysl ţivota Pán Bůh člověka stvořil, aby proţíval hezký a šťastný ţivot. Vytvořil pro to všechny podmínky: zdravé prostředí rajské zahrady, manţelství, rodinu a osobní společenství s ním. Člověk měl ţít plným ţivotem po celou věčnost. Hřích však všechno změnil a mnohé z toho zničil. Lidé suţovaní nemocemi začali stárnout a umírat. Naším údělem na světě je proţívat pokud moţno co nejkrásnější, po všech stránkách plný a maximálně obohacující ţivot. K tomu nás Bůh stvořil a obdařil nás smysly a pocity schopnými vnímat a proţívat různé krásy a bohatství ţivota. Chtít mít ze ţivota skutečně hodně v rámci Bohem stanovených pravidel není nic špatného. Díky lidskému selhání však došlo v systému k osudové chybě. Hříchy a nemoci narušily původní účel a smysl lidského ţivota. Paradoxně nás učí váţit si toho, o co nás připravují: krásu, vztah, zdraví a věčnost. Bůh tímto způsobem obrací zlo v dobro. „Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, coţkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.“ Iz 26,12 kral. „Víme, ţe všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Ř 8,28 Nemoc bolí, ničí tělo, zdá se krutá a nekonečně dlouhá, a přesto má pozitivní význam: učí nás chápat, co v ţivotě je skutečně potřebné a důleţité; učí nás vidět ţivotní hodnoty a priority ve správném pořadí; učí nás tomu, ţe na tomto 5 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí hříšném světě není nic jisté ani neměnné; učí nás váţit si daru spasení, který nám v Kristu zaručuje věčný ţivot v naprostém zdraví a radosti; učí nás soucitu s druhými; učí nás závislosti na Bohu, který je naším Stvořitelem i Pánem. Nemoci a zkoušky v ţivotě bolí, buďme však Bohu za ně vděční, protoţe jsou velkým přínosem pro duchovní a osobnostní růst, jsou i Boţím prostředkem k našemu spasení. Problémy, bolesti a nemoci ukazují na nestálost štěstí v tomto hříšném světě a soustřeďují naši mysl na budoucí naději. Na tomto světě je všechno rychle a bez náhrady pomíjivé, jak důkladně vysvětluje autor knihy Kazatel. I kdyby člověk ţil v dokonalém zdraví, štěstí, prosperitě tisíc let, jednou tento stav skončí a on bude konfrontován s otázkou: Co bude dál? Díky Bohu za naději věčného ţivota v Kristu. Z lidského pohledu máme jen jednu nezvratnou jistotu: ţe ţivot kaţdého člověka spěje k zániku. Z Boţího pohledu máme jinou jistotu: přijde den, kdy Bůh spasí věřící a dá jim nový, věčný ţivot v dokonalém prostředí, v dokonalém těle, bez nemocí a strastí. Existence nemocí na tomto světě je důkazem existence stavu bez nemocí, existence ţivota, o který stojí za to usilovat a bojovat. „A viděl jsem nové nebe a novou zemi … A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: Hle, příbytek Boţí uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid … a setře jim kaţdou slzu z očí. A smrti jiţ nebude, ani ţalu a nářku ani bolesti jiţ nebude – neboť co bylo, pominulo … Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví ţivota nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka … a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.“ (Zj 21,14; 22,2) Josef Hrdinka Čtení na pokračování z knihy Horká linka od Edwina Gallaghera k Nejvyššímu Dnes mám hodně práce Čas vymezený pro modlitbu Martin Luther prý řekl: „Dnes mám tolik práce, ţe se musím nejdříve čtyři hodiny modlit.“ Všimni si, ţe čím více měl práce, tím více se modlil, a ţe si pro Boha vyhradil první hodiny dne. To, co nám satan nemůţe vzít násilím, se mu často podaří získat zcela nepozorovaně. Zná naše slabá místa a bez ustání na ně nenápadně útočí. Proto nás Jeţíš naléhavě vyzývá: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ A dodává: „Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ (Mt 26,41) Jakmile si satan všimne, ţe se snaţíš trávit určitý čas s Bohem, pokusí se tě přesvědčit, ţe plýtváš časem. Během dne ti připraví takové okolnosti, aby tě připravil o čas vymezený na modlitbu. Nedovol mu, aby to udělal! Modlitba znamená dát Boha na první místo. Co je pro tebe dnes ze všeho nejdůleţitější? Práce? Jídlo? Studium? Zábava? Spánek? Odpočinek? Pravá modlitba je důleţitější neţ všechny tyto věci nebo kterákoliv z nich. A není-li Bůh v seznamu těchto IV/2011 věcí na prvním místě, pak od něj nemůţeš očekávat pomoc ani v jedné z nich. Bůh nám můţe poţehnat ve všem, co mu podřídíme. A nakonec se ukáţe, ţe věci, které jsme postavili na stejnou úroveň s ním nebo které jsme nad něj vyvýšili, jsou pro nás prokletím. Ráno před zkouškou jsem byl vţdy v pokušení modlit se ve spěchu nebo se vůbec nemodlit. Myslel jsem si, ţe Bůh jistě pochopí, ţe se na poslední chvíli potřebuji ještě něco nabiflovat, abych tu zkoušku udělal. A tak jsem v posledním ročníku školy byl neustále pod tlakem. A šlo mi o hodně. Z Boţí milosti jsem se však rozhodl dát Boha ve dnech zkoušky na první místo, i kdyţ budu mít pocit, ţe jsem na zkoušku nepřipravený. Věř mi, ţe kdyţ ten čas opravdu přišel, byl jsem v silném pokušení pustit své předsevzetí k vodě. Ale s prosbou o Boţí pomoc jsem odloţil knihy, abych strávil svůj obvyklý čas s Bohem. A tak dříve neţ jsem vstoupil do zkušební místnosti, šel jsem se na půl hodiny projít a popovídat si s Bohem. Svěřil jsem mu svou zkoušku a prosil jsem ho o pomoc. A potom – protoţe jsem věděl, ţe můj osud je tak jako tak v jeho rukou – jsem se během prvních několika minut kaţdé zkoušky snaţil modlit. Neprosil jsem Boha o úspěch nebo o určitou známku, ale o to, aby mi dal jasnou hlavu, abych byl 6 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí schopen vydat ze sebe to nejlepší. Modlil jsem se také za své spolutrpitele, zvláště jsem Boha prosil, aby pomohl těm, o kterých jsem věděl, ţe měli právě s tímto předmětem problémy. Bůh mě nikdy nenechal na holičkách. „Hledejte především jeho království a spravedlnost,“ říká Pán a slibuje, ţe „všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33). Protoţe modlitba je „dýcháním duše“, je kaţdý okamţik – jsme-li při vědomí – vhodný pro modlitbu, ať uţ jsme kdekoliv. A nezáleţí ani na tom, co právě děláme. A tak nám Pavel radí: „V kaţdý čas se v Duchu svatém modlete …“ (Ef 6,18), „v modlitbách neustávejte“ (1. Te 5,17), „… v modlitbách (buďte) vytrvalí“ (Ř 12,12). David s tím měl zkušenosti. Řekl: „Po celé dny k tobě volám.“ (Ţ 86,3) Pán Jeţíš zase zdůrazňoval potřebu nepřetrţité modlitby. Varoval nás: „Buďte bdělí a proste v kaţdý čas, abyste měli sílu …“ (L 21,36) Kromě výsady být prostřednictvím své mysli v neustálém společenství s Bohem si kaţdý z nás stejně jako Daniel potřebuje vyhradit dobu pro pravidelnou vroucí modlitbu. První z těchto modlitebních chvil bychom si měli udělat hned ráno, a to pokud moţno co nejdříve. Co by sis pomyslel o mladém manţelovi, který ráno zaspí, bleskově se osprchuje, něco na sebe hodí, a kdyţ vybíhá ze dveří, rychle a s pusou plnou suchých kukuřičných vloček zamumlá své ţeně pozdrav na rozloučenou? Co by sis pomyslel o tomtéţ muţi, který by se od rána do večera štval jako blázen, pracoval přes čas, vrátil se pozdě v noci totálně vyčerpaný, a který by své roztomilé ţeně – těsně předtím, neţ by dopadl do postele – potřásl rukou a řekl: „Uvidíme se ráno, zlato?“ Na to, abys odhadl, jak to skončí, nepotřebuješ být manţelským poradcem: výsledkem by byla manţelská katastrofa. Tento příklad však popisuje způsob, jakým řada z nás komunikuje s Bohem. A nemusíš být ani odborníkem v oblasti teologie, abys odhadl, jak to skončí: duchovní sebevraţda. Jestliţe však brzy vstaneš a vyhradíš si ráno svůj čas pro modlitbu, utvoříš kolem sebe atmosféru IV/2011 společenství s Bohem, která tě bude obklopovat během celého rušného dne. Jeţíš nám dal příklad. „Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.“ (Mk 1,35) „Chvíle největšího štěstí proţíval tehdy, kdyţ se mohl z prostředí, kde pracoval, odebrat do polí, rozjímat v tichých údolích či rozmlouvat s Bohem na horském úbočí nebo mezi stromy v lese. Často ho bylo moţno brzy ráno spatřit na nějakém odlehlém místě, jak přemýšlí, hloubá v Písmu nebo se modlí.“ (Ellen G. Whiteová, Cesta ke zdraví a ţivotní harmonii, s. 27-28) I David si byl vědom, jak uţitečná je ranní modlitební chvíle. „Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě ţízní.“ (Ţ 63,1) „Ráno má modlitba přichází k tobě.“ (Ţ 88,14) „Můj Boţe, vţdyť se modlím k tobě! Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.“ (Ţ 5,3.4) Pravidelné ranní modlitební chvíle vyţadují hodně odhodlání, plánování a sebekázně, zvláště na počátku. Ale budeš překvapen, jak rychle se stanou tvým zvykem, kterého se jen stěţí budeš vzdávat. Nezačínej se hloupě vymlouvat: „Nepodaří se mi včas vstát.“ Pořiď si spolehlivého budíka a večer jdi dřív spát. Tvé tělo i duše ti za to poděkují. A ještě jedna věc: Jestliţe kvůli svému pracovnímu rozvrhu nenacházíš vhodnou dobu pro modlitbu, pak ho změň, ať to má jakékoliv následky. Kdyţ jsem byl svobodný, několik měsíců jsem se štval pro pár dolarů tak, ţe jsem měl dvě zaměstnání. Odcházel jsem z domu v půl čtvrté ráno a vracel jsem se v devět večer. Na ranní modlitbu, přiměřený spánek a pořádné jídlo mi opravdu nezbýval čas. Trpělivost se pro mne stala ztracenou ctností. V takových případech si musíš říct: „Dost. Tělesné a duševní zdraví jsou pro mě důleţitější neţ cokoliv jiného. Teď bude kaţdý den první místo v mém ţivotě patřit Bohu. Chci něco změnit a důvěřovat mu, ţe se postará o mé potřeby.“ Je lepší, kdyţ si uděláš čas na modlitbu sám, neţ aby ti ho ve své milosti musel udělat Bůh tím, ţe na tebe dopustí nemoc, nehodu nebo jiné neštěstí. „Nikdo není v bezpečí ani den, ba ani hodinu bez modlitby.“ (Ellen G. Whiteová, Velké drama věků, s. 334) „Posvěť se Bohu hned ráno, to ať je tvá první činnost. Modli se: ‚Přijmi mě, Pane, celého jako své vlastnictví. Kladu všechny své plány k tvým nohám. Pouţij mne dnes ve své sluţbě. Zůstaň ve mně a dej, abych celé své dílo dokonal v tobě.‘ Tak se modli kaţdodenně. Kaţdé ráno se posvěť Bohu pro nadcházející den. Předloţ mu všechny své plány, 7 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí aby svou prozřetelností určil, které se mají uskutečnit a které nikoli. Tak vkládej kaţdý den svůj ţivot do rukou Boţích …“ (Ellen G. Whiteová, Cesta ke Kristu, s. 48) Otázky k zamyšlení a diskusi 1. Jakým způsobem lidé omlouvají skutečnost, ţe nemají v ranních hodinách dostatek času k hledání Boha? 2. Můţe kaţdý vyuţít první hodiny dne k rozjímání s Bohem? 3. Kdyţ se setkáme s přítelem, hovoříme bez přestání? Co ještě děláme? 4. Je v modlitebním ţivotě důleţitá pravidelnost? 5. Lze být ve spojení s Bohem celý den a jak? Příběh pro děti Láska zvítězila Ze zadní části zahrady se ozýval křik. Těmi křiklouny byli Pavel a Petr, kteří si u altánku hráli na indiány. Pavel se oblékl jako indiánský náčelník. Na hlavě měl čelenku s péry. Petr zase představoval bělocha, který hájí svůj srub. Najednou se začali hádat. Pavel říkal, ţe Petr má být mrtvý, protoţe ho zasáhl svým šípem, ale Petrovi se to nelíbilo. Protestoval, ţe mrtvý není a nebude. „Jsi podvodník,“ řekl Pavel. „Jsi mrtvý!“ „Nejsem podvodník a nejsem mrtvý!“ křičel Petr. „Jsi!“ „Nejsem!“ „Já si s tebou nebudu hrát!“ „Tak nehraj, hraj si sám se sebou!“ Spor byl stále prudší a za chvíli se začali prát. Maminka vyhlédla z okna: „Okamţitě sem oba pojďte!“ zavolala na ně přísně. „Nechci, abyste tu dělali takový rámus. Co si o vás sousedé pomyslí?“ Oba rozmrzele kráčeli domů. „To byla tvoje chyba,“ řekl Petr. „Nebyla, tys to zavinil!“ řekl Pavel. „Tys to začal!“ „Nezačal!“ „Na tom vlastně nezáleţí,“ řekla maminka. „Sedněte si sem na ţidle a čtvrt hodiny budete úplně zticha. Nikdo z vás ani nemukne!“ přikázala a odešla po své práci. Pavel a Petr se usadili v pokoji na ţidlích a nasupeně se na sebe dívali. Kdyţ maminka řekla, ţe nesmějí mluvit, myslela to váţně. Museli poslechnout. Minuty se vlekly. Hoši měli za to, ţe ještě nikdy neseděli tak dlouho v klidu. IV/2011 Před uplynutím lhůty vešla maminka do pokoje. „Budu vám vyprávět krátký příběh,“ řekla a její tvář se vyjasnila. „Před mnoha lety, kdyţ se rudí Indiáni ještě cítili svrchovanými pány země, byli nebezpeční zrovna tak jako teď Pavel. Byly mezi nimi často kruté boje. Hodně bojovali také proti bělochům. Indiáni byli přesvědčeni, ţe země patří jim a ţe bílé nakonec vyţenou. Mnozí běloši byli velmi krutí, a to věc ještě zhoršovalo. Jeden z přistěhovalců, který odešel z Evropy, protoţe tam byl pronásledován pro svoji víru, se jmenoval William Penn. Rozhodl se, ţe s Indiány bude jednat jinak. Místo toho, aby s nimi bojoval, chtěl je získat jako své přátele. V osadě, kterou zaloţil, vyhlásil, ţe bude k Indiánům naprosto spravedlivý a bude jim prokazovat úctu a laskavost. Jeho přátelé se mu smáli a ptali se ho, jestli chce být také zabit tomahavkem a skalpován. Ale on od svého rozhodnutí neupustil.“ „Měli s sebou pušky?“ zeptal se Petr. „Tvoje doba mlčení ještě neskončila,“ řekla maminka. „Ach,“ zamručel a ztichl. „Zbraně přirozeně měli, ale William je s sebou nikdy nebral, zvláště kdyţ se měl setkat s Indiány. Brzy po příchovu do Ameriky svolal sousední kmeny Indiánů, protoţe si přál k nim promluvit. Na jeho výzvu přišly tisíce válečně pomalovaných a ozbrojených Indiánů. Domnívali se, ţe jde o léčku a ţe si to s bělochy aspoň vyřídí. 8 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Penn jim vyšel se svými přáteli vstříc beze zbraně. Promluvil k nim tak, jak dosud ţádný běloch nemluvil. Řekl jim: „Nechceme pouţívat ţádné zbraně proti našim rudým bratřím. Naší ochranou je důvěra a dobrá vůle. Věříme, ţe s námi budete jednat laskavě a spravedlivě stejným způsobem, jak my jednáme s vámi. Setkáváme se společně i na široké cestě důvěry a dobré vůle. Ani jeden z nás nebudeme získávat na druhém nějakou výhodu, ale budeme otevření a laskaví, neboť jsme všichni z masa a krve.“ Kdyţ Penn ukončil svou řeč, vyňal z kapsy papír, na kterém byla sepsána dohoda mezi Indiány a bělochy. Otevřel ji a četl, oni pak v úţasu poslouchali: „Jako děti jednoho Otce v nebi budou moji a vaši lidé navzájem bratry. Všechny stezky budou přístupné nejen křesťanům, ale také Indiánům. Křesťané budou mít otevřené dveře pro Indiány a indiánské wigwamy budou přístupné křesťanům.“ Uskutečnění této dohody vyţadovalo velkou odvahu a většina bělochů to povaţovala za nesmysl. Ale indiánští náčelníci dohodu potvrdili svými znaky zrovna tak, jako to učinili běloši svými podpisy. Dali tak Pennovi záruku, ţe mu důvěřují a spokojeně odešli. Jak čas plynul, v ostatních částech Ameriky stále pokračovaly boje mezi Indiány a bělochy, zatímco v Pennsylvánii (tato část země byla pojmenována právě po Pennovi) vládl klid. Ţádal-li Penn od Indiánů půdu, slušně jim za ni zaplatil. Ublíţil-li běloch Indiánovi, byl potrestán stejně, jako kdyby ublíţil bělochovi. Penn také dohlíţel na to, aby běloši neprodávali Indiánům vadné zboţí. Všichni měli jednat čestně.“ „A skalpovali ho někdy?“ zeptal se Pavel a jedním okem pokukoval na hodiny. „Nikdy se mu nic nestalo,“ řekla maminka. „Indiáni ho měli velmi rádi. V celém státě nebyl zabit ţádný muţ. Penn vţdy jednal s Indiány čestně a laskavě. Nikdy nedopustil, aby jim někdo křivdil a podváděl je. Získal si tak jejich přátelství a zachoval mír na celém území.“ Pavel a Petr napjatě poslouchali. Uţ se úplně uklidnili. „Myslím,“ řekl Petr, „ţe bych jako běloch mohl dojednat mír s tamhletím rudochem,“ a podíval se přitom na Pavla. „To by bylo docela dobré,“ řekla maminka. „Lhůta uţ skončila!“ zvolal Pavel. Se šťastným smíchem sklouzli oba ze ţidlí a vyběhli ven. (Našim dětem vypráví strýček Kim IV. Ostrava: Jupos, 2008.) Pro zasmání „Pane, ty víš, ţe jsem slíbil zítra vypomáhat v církvi, ale je ten super fotbalový zápas … Tak já si hodím mincí a jestli mám jít opravdu pomáhat, ať padne orel!“ Padl orel. „Ehm, dobře. Tak ať padne hlava!“ Padla hlava. „Pane, jestli mám váţně zahodit ty drahé lístky na fotbal, ať během dvou vteřin …“ (crrrrr) „… zazvoní telefon“. „Dobře, Pane, jestli nemám na ten zápas jít a pomáhat v církvi, ať sem teď hned přijde obrovský slon.“ Za dveřmi je slyšet řev slona. „A co slon na kole!?“ Cililink … Bůh poskládal, jak se mu to nejlíp hodí,“ odvětí vnučka. Děda večer prochází kolem pokoje své vnučky a všimne si, ţe klečí u postele se skloněnou hlavou a sepnutýma rukama a pořád dokola odříkává abecedu. „Copak to tady děláš?“ zeptá se děda. „Modlím se, ale nenapadá mě, co bych měla říkat. A tak opakuji všechna písmenka abecedy, aby si je IV/2011 9 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Kvíz nejen pro děti Mudrci z východu (Matouš 2,1-12) O mudrcích (králích) z východu moc nevíme, pravděpodobně vyčetli z hvězd a ze svitků příchod nového krále. Nevíme jistě, jestli byli tři, ale Bible se zmiňuje o třech darech pro Jeţíše. Odpověz na otázky a zapiš je v daném pádu do políček. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Co tento mudrc uviděl na obloze? Koho přišli mudrcové hledat? Odkud mudrcové přišli? Do kterého města přišli jako první? Kam byli v městě pozváni? Jak se jmenoval král, se kterým mluvili? Věděl, kde se narodil zaslíbený král? Kdo je ten zaslíbený král, Spasitel? Z písmenek označených hvězdičkou sloţ chybějící slova v tajence. Písmenka z kvízu, který máš před sebou, seřaď tak, aby tvořila slova. Tajenka je: MUDRCI MĚLI PRO JEŢÍŠE … ? Víš, v který den v roce si připomínáme příchod těchto třech mudrců (králů)? IV/2011 10 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Omalovánka pro děti Zajímavosti Paprsek lásky – Zdeněk Matějček 1922-2004 Nedlouho po skončení druhé světové války se probudil u nás ţivý zájem o pokusy Rakušana Herrmanna Gmeinera, zřídit zvláštní osady rodinného typu pro děti, které vyrůstají bez rodičů. První taková česká S-O-S vesnička byla vybudována na přelomu 60. a 70. let v Doubí u Karlových Varů. Mezi těmi, kdo pečovali, aby byl celý projekt úspěšný, byl vedle MUDr. Jiřího Dunovského patrně nejznámnější PhDr. Zdeněk Matějček. Vyrůstal v Kladrubech, kde byl jeho otec ředitelem pověstného hřebčína. Na filozofické fakultě studoval Zdeněk Matějček češtinu a filozofii, později však IV/2011 působil především jako psycholog. V době, kdy u nás byla zdůrazňována kolektivní výchova, odváţil se spolu s Josefem Langmeierem napsat knihu „Psychická deprivace v dětství“ – o dětech, které v raném věku trpí neuspokojováním psychických a sociálních potřeb. Kniha přispěla k vydání podstatně nové podoby zákona o rodině v roce 1964. Značnou popularitu získaly Matějčkovy knihy „Rodiče a děti“, „Co děti potřebují“ i četné další spisy. Jen zdánlivě prostá, ale podstatná je Matějčkova teze, ţe „jedním ze základních předpokladů zdravého duševního rozvoje dítěte je, aby vyrůstalo v prostředí citově vřelém a stálém“. Pracovišť, kde byl dr. Matějček zapojen, bylo mnoho – praţský sociodiagnostický ústav, dětská klinika v Krči, psychiatrické centrum Praha, 11 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí centrum „Paprsek“ pro děti s kombinovaným postiţením a další. Jeho působení nebylo však vţdy doceňováno. Cestu do světa mu otevřel aţ film „Děti bez lásky“, na kterém se podílel. Film měl i německou a anglickou verzi a získal v zahraničí velkou pozornost. Matějček tehdy dostal pozvání od sekce Světové rady církví v anglickém Brightonu a později začal sklízet zahraniční čestná uznání včetně čestného doktorátu v kanadském Saskatoonu. Nakonec se dočkal jmenování vysokoškolským profesorem také u nás. Nikdy se netajil křesťanským smýšlením a tím, ţe je presbyterem v evangelické církvi. Ve své vzpomínkové kníţce „Naděje není v kouzlech“ říká: „Kdysi prý prof. Masaryk řekl prof. Krejčímu, ţe dnes uţ se modlí jen svíčková bába. Ale neměl pravdu. Je takových víc, asi čím dál víc, mne v to počítaje.“ Ani v dobách ostrého ateistického taţení neodmítal pozvání do sborů. V té době na jeho přednášky přicházelo mnoţství lidí – stejně jako na přednášky katolického vědce Jiřího Grygara. I o nelehkých problémech hovořil dr. Matějček jednoduše a s nenapodobitelnou srdečností. Slýchali jsme od něho spoustu pravdivých ilustrací – od příkladů proslulé láskyplné „staré Anny“ a polodivokého slovenského Tomka aţ po nejnovější zkušenosti z dětských domovů. Od Matějčka jsme se dozvěděli také o předchůdci dnešních babyboxů – otáčivém tornu, umísťovaném na klášterních vratech. Kdyţ doktor Matějček opíraje se o hůl přicházel, bylo to, jako by kolem sebe šířil paprsky trpělivé a dobrotivé lásky, o které se píše v Bibli (1 K 13,4). Soudil sice, ţe druhého člověka nemůţeme nikdy úplně „proţít“, ale oblíbil si nápis, který četl na klinice v americkém Minneapolis: „Vyléčit někdy, ulevit často, potěšit vţdycky“. V souvislosti s vesničkami S-O-S i jindy bratr Matějček oceňoval, ţe u dětí, které „byly vedeny v duchu řekl bych křesťanském, náboţenství a víra hrály nezpochybnitelnou roli, daly jim ţivotní oporu“. (Henych, D.: 3 x 13 věřících osobností. Praha: Marek Světlík – M.E.S.S., 2010.) ~~~ Jak jsem to vůbec mohl přežít? Kdyţ jsem se natrvalo vrátil ke své ţeně Aničce, začalo pro ni opravdové peklo. Kaţdý víkend se k nám sjíţděli „feťáci“, zloději, prostitutky, a to z různých koutů republiky. Pěstoval jsem trávu a vyráběl drogy. Kdyţ mé dceři bylo třináct, všiml jsem si, ţe má rozpíchané ruce od injekčních jehel. Tvrdě jsem ji umravňoval, dokonce jsem ji i bil. Jednoho dne jsem kapituloval a rozhodl se všechno skončit. Naplánoval jsem si dobrovolný odchod ze ţivota. Pokus o sebevraţdu se však naštěstí nezdařil … Kdyţ dnes s lidmi o tom hovořím, mají posluchači většinou jedinou otázku: „Jak jsi to mohl ty a hlavně tvoje ţena Anička vůbec přeţít?“ Začátek hrůz Jako „náctiletý“ jsem se vyučil v Amati Kraslice hudebním nástrojářem. Od deseti let jsem pravidelně kouřil, a ve stejném věku se také poprvé „do němoty“ opil. V internátu jsem patřil IV/2011 k nejhorším, proto mne vyloučili na „svobodárnu“. To pro mne byla „zelená“ k poţívání alkoholu, sexu a nevázanému ţivotu. Napodoboval jsem „hippies“, začal jsem uţívat drogy. Útěk od povinností S mojí přítelkyní Aničkou jsme ţili „na hromádce“. Po čase se nám narodila dcera Dáša a později syn František. Pomyšlení na svatbu jsem povaţoval za zvrácené. Ţili jsme totiţ v Podkrkonoší na samotě, odděleni od civilizace, v komunitě s více lidmi stejného smýšlení, kteří z Prahy utekli za „svobodou“. Nakonec jsme se přece jenom na nátlak mých rodičů vzali. Ale stále jsem ţil jako svobodný. Nestačily mi jen lehké drogy, přešel jsem na tvrdé. Tehdejší nedostupnost drog ze mne udělala vykrádače lékáren, pasáka a podvodníka i těch nejbliţších – rodičů i manţelky. Jezdil jsem za ní dvakrát za měsíc v době její skrovné výplaty. Svoboda, volná láska, útěk ode všech povinností mě činily pro okolí a hlavně pro mou ţenu nesnesitelným. 12 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Kulisákem v Praze Touha po dvouměsíčních prázdninách mě přivedla do „Divadla na Vinohradech“, kde jsem byl pár let kulisákem. Mým domovem byla Malá Strana, kde jsem ţil jako „somrák“ v místních restauracích a vinárnách. Přespával jsem v parcích, nejčastěji „Na Kampě“, ale i pod mosty, někdy u přátel nebo v podnájmu. Po vyhození z divadla pro měsíční absenci jsem pracoval ještě asi tři roky v Praze a pak se odstěhoval do Karlových Varů. Tam jsem se seznámil s pěstiteli trávy a výrobci drog. Pokračoval jsem v trestné činnosti, která mě přivedla v krátké době třikrát do kriminálu. Kam ho zahrabeme? Po posledním propuštění z kriminálu jsem vyhledal své přátele, kteří mi na „uvítanou“ dali jednu dávku. Přišel kolaps, přítomní slyšeli ránu po mém pádu na zem. Kdyţ vešli do koupelny a viděli, ţe mám otevřená ústa, vytřeštěné oči a nedýchám, jejich první reakcí bylo: „Kam ho zahrabeme?“ Naštěstí jedna dívka řekla: „Zkus do něj fouknout!“ Protoţe do mě tehdy „foukli“, mohu dnes psát toto svědectví. Setkání s věřícími Po mém nezdařeném pokusu o sebevraţdu šel ţivot dál. Jako signatář Charty 77 jsem dostal deset měsíců nepodmíněně. Obvinění vykonstruovala tehdejší kriminálka s StB. Ve vězení jsem měl v hlavě jedinou touhu: krvavě se pomstít jednomu z policistů, kteří mě při výslechu bili a týrali. Po propuštění jsem se hned vrátil k drogám. V té době – ani nevím jakým „osudovým“ řízením – jsem se setkal s „věřícími“ lidmi. Vedli mě k tomu, abych hledal naději pro sebe i rodinu v Bohu. Stále jsem se však nemohl vzdát drog a alkoholu. Začal jsem se hnusit sám sobě a vznikla ve mně touha po Bohu a zachránit dceru. Zaváhání V té době jsem byl pozván na evangelizační shromáţdění. V mé domovské restauraci mě personál „vyškolil“ – vystrojil mě bílým rolákem, vysvětlili mi, jak se správně „křiţuje“ se slovy, „ne abys nám tam udělal ostudu“. Svázali mi vlasy do culíku, sundali náušnice a na kuráţ mi dali deci rumu. Já jsem jel vlakem hledat „nový ţivot“ s Bohem. Průběhem evangelizace jsem byl doslova šokován. Spousta mladých lidí hrála na kytary moderní písničky. Lidé vyprávěli na pódiu něco o tom, jak je Bůh vysvobodil z drog a ţivotních IV/2011 trablů. Kdyţ jsem tam byl jiţ čtvrtý den, přišli ke mně tři muţi a zeptali se: „Ty se stále nemůţeš rozhodnout pro Boha, viď? Jestli chceš, pomůţeme ti!“ „Nechci! Mluvili jste o svobodném rozhodnutí, a tak to nechte na mně,“ odvětil jsem. Přesto se za mne pomodlili, proti tomu jsem neprotestoval. Při cestě domů do Kraslic jsem ve vlaku proţíval zvláštní úzkost – jako bych něco velice důleţitého ztratil. Vydání ţivota Jeţíši Kristu Dlouho do noci jsem vyprávěl manţelce, co jsem proţil. Pak skrze ni ke mně promluvil Bůh. „Uţ ti bude čtyřicet, měl by sis najít ţivotní vzor. Kdyţ přijedou feťáci, tak víkend profetujete, kdyţ alkoholici, tak ho prochlastáte. Vyber si uţ konečně vzor, podle kterého budeš ţít!!!“ Tehdy jsem vyskočil z postele a vykřikl: „Ale já uţ ho mám! Jmenuje se Jeţíš!“ Anička si myslela, ţe mi přeskočilo. Dva dny jsem křičel: „Díky Jeţíši, já tě znám, já tě chci!“ Ráno jsem s obrovskou radostí naházel kartony cigaret a veškeré narkomanské nádobíčko do popelnice, strhal veškeré psychedelické halucinogenní výtvory a obrazy ze stěn a nahradil je „svatými“ obrázky z půdy. Ostříhal jsem se nakrátko, oholil a zahodil náušnice. Okamţitě jsem měl odpor k cigaretám i drogám, který je ve mně dodnes. V mém ţivotě nastaly obrovské změny. Po několika dnech nás navštívil pastor, aby především manţelce vysvětlil, co se to se mnou vlastně stalo. Po třiceti minutách vydala i ona svůj ţivot Jeţíši Kristu. Šok dcery Dcera Dáša se v té době vracela z bramborové brigády, příchod domů však oddálila o celý víkend, protoţe se setkala se známou partou narkomanů. Přicházela domů s očekáváním „výprasku“. Kdyţ jsem ji uviděl, objal jsem ji a řekl: „Dášenko, mám tě moc rád!“ Oslovením a mou vizáţí byla šokovaná. Na to hned odešla do svého pokojíku, aby se tam vyplakala. Taková slova totiţ slyšela ode mě poprvé v ţivotě. Měsíc na to přijala i ona Pána Jeţíše, za půl roku i syn František. S tátou v slzách na kolenou Mnozí lidé z „galerky“ mi nevěřili. Domnívali se, ţe vše hraji, abych se skrze církev, do které jsem vstoupil, dostal na západ. StB mi totiţ sebrala pas. Uvěřili mi aţ poté, co jsem nechal spálit všechnu trávu, zničil vše, co mi připomínalo drogy a ve všem stále abstinoval. Po sedmi měsících od mého 13 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí znovuzrození se k nám rozjeli na návštěvu rodiče. Nenašli nás doma. Nemohli pochopit, ţe jsme v neděli v církvi, ţe je pro nás něco „důleţitějšího“ neţ domluvená návštěva. Tak přijeli za námi. Maminka byla překvapena naší viditelnou změnou. Kromě toho byla zahrnuta takovou láskou v církvi, ţe na druhý den vydala svůj ţivot Kristu i ona. Tatínek tak učinil dva měsíce poté. Slovy se nedá popsat pocit, kdy jsem klečel v slzách na kolenou společně s tátou, kterého jsem skoro po celý ţivot trápil jako „černá ovce rodiny“. A on klečí se mnou, vyznává hříchy a prosí Pána Jeţíše za odpuštění! Rok na to odešel smířen s Bohem na věčnost. Tak se naplnilo, co říká Bible: „Věř v Pána Jeţíše a budeš spasen Ty i dům Tvůj.“ On na vaše „ANO, JEŢÍŠI“ stále čeká. On se za kaţdého z nás nechal ukřiţovat a pro kaţdého z nás byl zázračně vzkříšen, abychom byli stále s ním i po naší pozemské smrti, po našem odchodu do jiného času a prostoru – na věčnost. Na zemi není nic tak důleţitého, krásného, zároveň i dobrodruţného jako ţivot s Bohem. Díky Bohu za to! Zkuste to s ním, nemůţete nic ztratit, ale pouze získat. František Hanzlíček Zachráněný Dva z mých přátel „kriminálníků“ a jedna prostitutka také uvěřili. Dodnes ţijí s Jeţíšem. Je mi však velice líto, ţe mnoho dalších lidí z „galerky“ jiţ zemřelo. Kriminalista, který mě nejvíce bil a psychicky týral, je v důchodu. Občas se potkáme na ulici. Byl dojat, kdyţ jsem mu sdělil, ţe proti němu nic nemám a modlím se za něj. Jsem vděčný, ţe zrovna mně Bůh zachránil. Dnes mám jiţ čtyři vnuky a jednu vnučku. Mé velké ţivotní přání je, aby kaţdý člověk našel Jeţíše Krista a pozval ho do svého srdce. Milí čtenáři, nebuďte tak zbabělí a nerozhodní jako jsem byl já, nečekejte na spadnutí „aţ na dno“, ale udělejte to hned. (Brněnská tisková misie, o.s., P.O.Box 64, 638 00 Brno ● www.btm.cz ● e-mail: btm @btm.cz ● tel: 545 224 253) ~~~ Třetí jazyk lásky Kdyţ od Sherry a její čtyřleté dcerky odešel manţel, musela nastoupit do práce. Neuměla pracovat s počítačem tak, jak by potřebovala. Pořád jí to ještě tolik nejde, ale zlepšuje se. Jedna ochotná spolupracovnice jí totiţ ulehčuje změnu, kterou teď jako osamělá maminka chodící do zaměstnání proţívá. „Gaye je moc milá,“ vyprávěla mi Sherry. „Kdykoliv si s počítačem nevím rady, vţdycky je ochotná mi pomoct. A kdyţ mi to jde pomalu, je hrozně trpělivá. Je úţasná. Nevím, co bych si bez ní počala.“ Sherry má o Gaye velice vysoké mínění, protoţe kolegyně k ní promlouvá jejím primárním jazykem lásky – skutky sluţby. IV/2011 Albert Einstein, jeden z největších vědců všech dob, se nejvíce proslavil svojí teorií relativity, kterou světu předloţil roku 1905, v pouhých šestadvaceti letech. Přispěl k vývoji vědy ještě mnoha jinými významnými skutečnostmi. Vypráví se o něm, ţe v pozdějších letech odstranil ze stěn portréty dvou vědců, Maxwella a Newtona, a místo nich si na zeď pověsil obrazy Schweitzera a Gándhího. Kdyţ se ho na to jeho kolegové zeptali, řekl: „Je načase odstranit symboly vědy a nahradit je symboly sluţby.“ Einstein si očividně uvědomil, ţe láska je mocnější neţ věda. Jedním ze základních jazyků lásky jsou skutky sluţby. Nejjasněji nám podstata křesťanské víry vyvstává tehdy, kdyţ si představíme Jeţíše Krista, jejího zakladatele, jak svým učedníkům myje nohy. V prostředí, v němţ lidé nosili sandály a chodili v nich špinavými ulicemi, bylo zvykem, ţe kdyţ přijeli hosté, sluţebník slouţící 14 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí v domácnosti jim umyl nohy. Jeţíš, který učedníky vyučoval, aby se navzájem milovali, jim dal příklad, jak takovou lásku projevovat. Vzal umyvadlo a ručník a začal jim mýt nohy. Po tomto prostém projevu lásky své učedníky povzbudil, aby následovali jeho příkladu. Uţ dříve se Jeţíš během svého ţivota vyjádřil, ţe ti, kteří budou v jeho království velcí, budou sluţebníky druhých. Ve většině společností se ti, kteří jsou velcí, vyvyšují nad ty malé. Jeţíš však řekl, ţe ti, kteří jsou velcí, budou druhým slouţit. Apoštol Pavel tuto filozofii shrnul tím, ţe řekl: „Sluţte v lásce jedni druhým.“ V generaci, kde platí „nejdřív já“, se moţná myšlenka sluţby zdá anachronická, ale ţivot ve sluţbě druhým byl vţdycky povaţován za ţivot hodný napodobení. V kaţdém povolání skutečně vynikají lidé, kteří mají opravdovou touhu druhým slouţit. Nejvýznamnější lékaři vidí svoji práci jako poslání slouţit nemocným. Skutečně velcí političtí vůdci povaţují sami sebe za „veřejné sluţebníky“. Největší pedagogové se dívají na studenty jako na jednotlivé osobnosti a jejich největší odměnou je, kdyţ vidí, ţe studenti vyuţívají svého potenciálu a rozvíjejí svoje nadání a svoje zájmy. Sluţba druhým lidem je nejvyšším vrcholem, na který kdy člověk můţe vystoupit. Sluţba versus otroctví Dovolte mi, abych stručně vyjasnil rozdíl mezi sluţbou a otroctvím. Otroctví najdeme v jádru dysfunkčních rodin. Kdyţ lidé slouţí druhým, protoţe jsou k tomu nuceni, svoboda opravdově slouţit druhým se vytrácí. Otroctví zatvrzuje srdce. Vyvolává hněv, hořkost a zášť. Jak dobře vycházet s druhými 1. Brzdi svůj jazyk, vţdycky mluv méně, neţ myslíš. 2. Slibuj méně a vţdy dodrţ, co jsi slíbil, nehledě na to, co tě to bude stát. 3. Nevynechej ani jednu příleţitost, kdy můţeš o druhém říci dobrá a povzbudivá slova. Pochval dobře vykonanou práci, ať ji udělá kdokoliv. Je-li nutná kritika, ať je konstruktivní. IV/2011 Naslouchejte chvíli emocionální bolesti jedné rozvedené ţeny: „Slouţila jsem mu dvacet let. Ustavičně jsem ho obsluhovala. Byla jsem pro něj rohoţkou u dveří a on mě přehlíţel, špatně se mnou zacházel a poniţoval mě před přáteli i členy rodiny. Necítím k němu nenávist a nepřeji mu nic zlého, ale cítím k němu odpor a uţ s ním nechci dál ţít.“ Tato manţelka dvacet let vykonávala skutky sluţby, které nebyly projevem lásky. Dělala je ze strachu, pocitů viny a zášti. Rohoţka je neţivý předmět. Můţete si o ni otřít podráţky, stoupnout si na ni, kopat do ní nebo s ní udělat něco jiného, co se vám zlíbí. Nemá vlastní vůli. Můţe vám slouţit, ale nemůţe vás milovat. Kdyţ s někým zacházíte jako s předmětem, předem vylučujete moţnost, aby vás miloval. Manipulace pomocí viny („kdybys mě měla ráda, tak bys to pro mě udělala“) není jazykem lásky. Nátlak prostřednictvím strachu („uděláš to, nebo toho budeš litovat“) je lásce cizí. Ţádný člověk by nikdy neměl být rohoţkou u dveří. Jsme tvorové s city, myšlenkami a touhami. Máme schopnost se rozhodovat a jednat. Pokud dovolíte, aby vás někdo vyuţíval nebo vámi manipuloval, není to skutek lásky. Je to ve skutečnosti skutek zrady. Člověku, který vámi manipuluje, dovolujete, aby rozvíjel nehumánní zvyky. Láska řekne: „Na to, abych ti dovolila se ke mně takto chovat, tě mám příliš ráda. Není to dobré ani pro mě ani pro tebe.“ Láska odmítá nechat sebou manipulovat. Pravá láska naproti tomu často nachází své vyjádření ve skutcích sluţby. Je to sluţba, kterou poskytujeme zadarmo, ne ze strachu, ale proto, ţe jsme se tak rozhodli. Vychází z osobního zjištění, ţe „blaţenější je dávat neţ brát“. Všichni máme nějaké schopnosti a dovednosti. Můţeme je vyuţít k tomu, abychom druhým projevovali lásku. Tak i Gaye pouţila své dovednosti v oblasti práce s počítači k tomu, aby vyjadřovala Sherry lásku. 4. 5. Zajímej se o druhé, o jejich štěstí v ţivotě, o jejich snahy, o jejich trápení, o jejich domovy a rodiny. Raduj se s radujícími, projev soucit s plačícími. Ukaţ kaţdému, koho potkáš, ţe ho povaţuješ za důleţitého. Buď radostný. Snaţ se mít koutky svých úst vţdycky nahoře. Pamatuj, ţe úsměvem můţeš léčit sebe i druhé. 15 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí 6. 7. 8. Buď otevřený všem diskusním otázkám. Vyhýbej se při diskusi hádkám. Nesouhlasit a přitom zůstat přátelský je znakem vyspělosti. Odmítej hádky. Odmítej hovor o přehmatech druhých, pokud nejsou hovoru přítomni. Měj zásadu, ţe o druhých budeš mluvit jen v dobrém. Buď vnímavý k tomu, co druzí cítí. Vtipy a smích na účet druhého jsou zřídka hodny úsilí a tam, kde to nejméně očekáváš, druhé raní. 9. Nevěnuj pozornost zlomyslným naráţkám na svou osobu. Ţij prostě takovým ţivotem, ţe jim nikdo nebude věřit. 10. Nebuď přespříliš ustaraný o svou práci. Dělej ji dobře a trpělivě, snaţ se být příjemným, zapomínej na svoje problémy, snaţ se zastat druhých a nenechej jim ubliţovat. (Chapman, G.: Pět jazyků lásky. Praha: Návrat domů, 2002.) Povzbuzení pro ženy „Představ si, samo se to umí uzdravit a i v nemoci to dokáţe pracovat 10 hodin denně.“ Anděl podotknul: „Je to ale na omak jemné.“ Stvořitel přitakal: „Ano, je to jemné, ale pevné. Nemáš představu, kolik to bude muset vydrţet.“ Vtom si anděl něčeho všiml: „Tady ti na tváři něco uniká.“ „Tak to má být. To je slza. Slzy jsou způsob, jakým ţeny budou vyjadřovat radost i trápení, bolest, zklamání, soucit i hrdost.“ Anděl byl uchvácen: „To je geniální. Ţeny budou opravdu výjimečné!“ A nemýlil se. Stvoření ženy Bůh tvořil ţenu. Objevil se anděl a ptal se ho: „Proč tím trávíš tolik času?“ Stvořitel mu odpověděl: „To, co teď tvořím, je velmi sloţité. Má to 200 pohyblivých částí a musí to být celé omyvatelné. Musí to mít nohy, které unesou tři děti najednou. Musí to umět pohladit a políbit tak, ţe se tím všechno uzdraví – od odřeného kolena po zlomené srdce. A také to musí mít ruce, které zvládnou tolik práce jako 6 párů muţských rukou.“ Anděl byl ohromen: „Šest párů muţských rukou? A to je standardní model?“ Stvořitel nadšeně pokračoval: (Rút 6/2011 – časopis farnosti sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem) ~~~ Unavený k smrti Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora. Byl dobře ţivený, a podle pěkného obojku a čistoty koţichu, bylo zřejmé, ţe o něj bylo dobře postaráno. Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, ţe jsem ho neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli uţ spal. Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu přátelsky vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven. Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v koutě asi zase hodinu spal. Tohle se opakovalo po několik týdnů … Celý zvědavý jsem napsal a připnul na obojek kousek IV/2011 papíru se vzkazem: „Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa a zeptal se, jestli víte, ţe skoro kaţdé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?“ Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku: „Jmenuje se Rasty a ţije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z nich jsou méně neţ tříleté … snaţí se jenom odpočinout si a vyspat se. Mohla bych s ním zítra přijít i já?“ (kolující email) 16 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Bylinky Mateřídouška a tymián Pod latinským rodovým jménem Thymus najdeme rodinu velice oblíbených aromatických bylin, které mají v lidovém léčitelství své zaslouţené místo. Jsou to Tymián obecný (T. vulgaris), Mateřídouška obecná, zvaná téţ úzkolistá (T. serpyllum) a její další sestry jako je Mateřídouška citronová, časná, nebo vejčitá. Typickým znakem těchto keříkovitých, někdy plazivých rostlin je pronikavé aroma, malé, poměrně tuhé lístky a drobné květy světle aţ tmavě růţové barvy. Pěstování mateřídoušky a tymiánu Původní oblastí výskytu těchto bylinek je střední a jiţní Evropa, kde je můţeme potkat na slunných stráních u lesa, na okrajích luk i v poměrně suchých kamenitých oblastech s písčitou půdou. Pokud je chceme úspěšně pěstovat, musíme jim zajistit především dostatek slunce. Prosperují jak na záhonu nebo skalce, tak jako hrnkové rostliny. Zálivku nepotřebují nijak vydatnou, vhodnější jsou dobře propustné půdy. Hlavně pro tymián je typické dřevnatění stonků, proto rostliny po odkvětu stříháme několik centimetrů nad zemí, aby byly stále bohaté. Sběr a sušení Pro léčebné účely sbíráme v průběhu června aţ září mladé kvetoucí nedřevnaté části rostlin, a to vţdy za suchého počasí, nejlépe kolem poledne, kdy mají nejvyšší obsah vonných silic. Díky nízkému obsahu vody schnou rostliny rychle. Pro zachování jejich aroma je uskladňujeme v dobře uzavíratelných nádobách. Lístky a větvičky tymiánu, oblíbeného koření, můţeme sklízet v průběhu celé vegetace a sušit pro pozdější pouţití nebo přidávat do pokrmů čerstvé. Blahodárné účinky Mateřídouška i tymián působí jako antiseptikum, a to jak při vnitřním, tak při vnějším uţití. Čaj působí dezinfekčně např. při katarech ţaludku a střev, při průjmech a kolikách, urychluje a posiluje trávení a ulevuje při plynatosti. Antiseptického IV/2011 účinku nálevu vyuţíváme vnitřně i pro léčbu respiračních onemocnění, a to jako kloktadlo při bolesti v krku, pro inhalace při zánětech dutin, jako čaj při chřipce, angíně, bronchitidě či nachlazení, pomáhá ale také při astma. Ţeny ocení tento čaj, nejlépe z mateřídoušky obecné, i pro jeho schopnost tlumit menstruační bolesti. Těhotné a kojící ţeny by ale nálev z mateřídoušky a tymiánu neměly raději vnitřně uţívat vůbec. Nálev, který aplikujeme jako koupel nebo obklad, pomáhá s léčbou špatně se hojících poranění kůţe, při problematické a aknózní pleti nebo pro oplachování vlasové pokoţky proti lupům. Lázně a koupele s přídavkem mateřídoušky a tymiánu nebo oleje s jejich výtaţky mají blahodárný účinek na naši psychiku, dokáţí dokonce ulevit při migrénách, revmatických bolestech kloubů a jiných bolestech nervového původu. Také zlepšují dýchání a celkově povzbuzují tělo. Tymián je koření i lék Tymián je oblíbený zejména jako koření. V kuchyni ho pouţíváme k úpravě masa, těstovin, salátů, polévek, omáček, ryb, divočiny, přidává se do bylinných kořenících směsí, jako je např. provensálské koření, pro své silné aroma je také velice oblíbený pro přípravu bylinných octů a olejů. Kořenící účinek tymiánu je poměrně silný, do pokrmů ho tedy přidáváme s mírou. Lístky tymiánu, pouţité k okořenění tučného masa, krémových omáček nebo jinak těţce stravitelných jídel, působí stimulačně na naše trávení, zamezují tak pocitům plnosti po jídle a zároveň dodají pokrmu typické, nezaměnitelné aroma a chuť. 17 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Okénko do sborové knihovny Novinka ve sborové knihovně Elíša Jiří Beneš Elíša byl osamělý prorok spjatý s Bohem, kterého charakterizovala lidskost a solidarita. Elíšovy příběhy zaznamenané v Knihách Královských konfrontují čtenáře s jinou perspektivou, s jinými hodnotami, s jiným viděním světa. Strhávají ho k tomu, co není vidět, co je skryté, co přichází shůry. V českém či slovenském prostředí dosud takový výklad Elíšových příběhů nevyšel. Jiří Beneš – učitel Starého zákona a hebrejštiny na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a Teologickém semináři v Sázavě – napomáhá k pečlivému čtení i promýšlení těchto příběhů a starozákonní zvěsti v neobvyklé šíři i hloubce. Necháme-li se jím vést, shledáme, ţe tehdejší svět nám zase tak vzdálený není: člověk se od té doby příliš nezměnil. Na co se můžeme těšit UNICEF – „Polovinu toho, co máme, vlastně vůbec nepotřebujeme“ V sobotu 22. října v 16.00 hodin se uskuteční setkání s výkonnou ředitelkou UNICEFu ČR Pavlou Gomba v Novém kostele Církve bratrské v Litomyšli. Je skutečně oprávněné tvrdit, ţe nejméně polovina věcí, které vyhledáváme, po kterých touţíme, které vlastníme, není pro náš ţivot skutečně nezbytná? Přijměte pozvání na setkání s výkonnou ředitelkou Českého výboru pro UNICEF, paní Pavlou Gomba. Seznámíte se nejen se zajímavým člověkem, ale získáte i přibliţný přehled o aktivitách UNICEFu. Obvyklým problémem humanitárních akcí bývá podvědomá obava – skutečně budou mé prostředky pouţity na deklarovanou věc? Chováte takové obavy? Přijďte se podívat, jak ţijí děti v zemích, kde UNICEF pomáhá. Přijďte si vyslechnout příběhy těch, kterým zčásti i Vaše prostředky pomohly nebo v budoucnu mohou pomoci. Vaše pomocná ruka nikdy nezachrání celý svět, ale i pomoc jedinému dítěti má skutečný smysl. UNICEF – „Šití panenek“ Ve středu 26. října mezi 17.00 aţ 20.00 hodinou proběhne v Novém kostele Církve bratrské v Litomyšli šití panenek pro Unicef – „Ušij panenku, podpoříš ţivot, adoptuj panenku, zachráníš dítě“. Uţ více neţ 23 let pořádá UNICEF projekt pomoci dětem v rozvojových zemích, který za pomoci ušití panenky a jejího následného prodeje zajišťuje očkování jednoho dítěte proti šesti smrtelným nemocem. Kaţdý, kdo je ochotný takovou panenku vyrobit, respektive stejně tak i kaţdý, kdo je ochotný si jí koupit, dává jednomu dítěti šanci na ţivot. „Jen v loňském roce jsme v projektu získali více neţ 1 200 000 korun“, uvádí Pavla Gomba, ředitelka české pobočky UNICEFu. Tato částka reprezentuje 2000 očkovaných dětí, protoţe cena jedné panenky je stanovena na rovných 600,- Kč. Klub zdraví v Luži Ve čtvrtek 27. října od 18.00 hodin se uskuteční setkání na téma „Olivy a olivový olej“ ve sboru Církve adventistů. Vyzkoušejte, prosím, nějaký zdravý a chutný recept a přineste ho s sebou na příští setkání! Pokud máte doma jakýkoliv druh olivového oleje, vezměte ho s sebou, ochutnáme a vybereme si ten nejpřívětivější pro naše chuťové buňky. IV/2011 18 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Ve čtvrtek 24. listopadu od 18.00 hodin se uskuteční setkání na téma „Mléko a mléčné výrobky“ ve sboru Církve adventistů. „Také snadno podléháte mýtům? Co je to vlastně mýtus? Znamená často nepravdu, vybájené nebo vymyšlené tvrzení bez jakéhokoli podkladu. Známe mýtus jako literární útvar, který dává odpovědi, aniţ by kladl nějaké otázky. Jde o vyprávěný příběh, který nesděluje přímo informace, ale barvitým vykreslením chce vyvolat hlubší porozumění světa nebo nějaké jeho podstatné části, která má význam pro lidský ţivot. Mýtus na rozdíl od fámy nezpůsobuje zranění na těle, duchu či duši tak snadno, ale při dlouhodobém působení můţe mít stejně rozkladný účinek.“ (napsala Hanka Ščigelová – vedoucí Klubu zdraví v Poličce) Po celá desetiletí nám mléčná lobby předává informace o nezbytnosti kravského mléka pro lidský organizmus. Je tomu ale skutečně tak, jak ti, kteří potřebují svůj produkt udat tvrdí? Ve čtvrtek 14. prosince od 18.00 hodin se uskuteční „Předvánoční posezení“ ve sboru Církve adventistů. Klub cestou necestou v Luži V sobotu 29. října od 15.30 hodin jste zváni na setkání s paní Lucií Juříkovou – „Česká učitelka v tibetské škole“ v Kongresovém sálu Hamzovy odborné léčebny – pavilon L. Jaký je ţivot tibetských uprchlíků v severní Indii? V rámci 90 minutového programu představí paní Lucie Juříková ţivot v severní Indii a Tibetskou dětskou vesničku (Tibetan Children’s Villages, TCV), kde po dobu 16 měsíců pracovala jako dobrovolnice a učitelka, vyslaná českou neziskovou organizací INEX – Sdruţení dobrovolných aktivit. TCV je organizace, která sídlí v indické Dharamsale a jejich posláním je zajišťovat péči a vzdělání sirotkům a nejchudším dětem z tibetské exilové komunity. Návštěvníci uvidí nejen fotografie z cest, kaţdý by také měl ochutnat šálek nefalšovaného indického čaje. Samozřejmě, ţe vystačí prostor i na vaše případné dotazy. V sobotu 10. prosince od 15.30 hodin jste zváni na setkání s Mgr. et Mgr. Blankou Stráníkovou, ThLic. (setrou Klárou Marií) – „Předejdou vás do nebeského království …“ v Kongresovém sálu Hamzovy odborné léčebny – pavilon L. Řádová sestra Klára Marie pochází z Litomyšle. Absolvovala místní gymnázium a poté odešla studovat do Olomouce. „Dostala jsem se do kontaktu s řádovými sestrami a stala jsem se sestrou svatého Kříţe. Naše společenství se snaţí odpovídat na potřeby doby a bolesti. Pomáháme ţenám v tísni. Na loňské generální kapitulaci ve Švýcarsku byl jeden den věnován obchodování s lidmi. Proto jsem si zkusila ţít s děvčaty, která se pohybují na ulici,“ přiblíţila svůj příběh řádová sestra Klára Marie. Drobná ţena neměla strach a vydala se v řádovém oděvu do nočních ulic severní Itálie a Lombardie. Poté navštívila rovněţ komunity na jihu země … Setkání prosincového Klubu cestou necestou začne italským krátkým filmem Balerína, a bude pokračovat povídáním sestry Kláry Marie i případnými dotazy. Věřte, ţe to bude stát za to. Na přednášku s klidným svědomím pozvěte kohokoliv. Modlitební týden Církve adventistů s. d. Bude probíhat v týdnu od 5. do 12. listopadu. Cyklus přednášek – „To nejdůležitější v životě“ Přednášky budou probíhat od 11. do 20. listopadu, přednášet bude PhDr. Josef Hrdinka, Ph.D. (duchovní, psycholog a pedagog) v Novém kostele Církve bratrské v Litomyšli vţdy od 19.00 hodin. 1. 2. 3. 4. 5. 6. Myšlení určuje cíl a náplň ţivota Hledání smyslu lidského ţivota Komunikace a mezilidské vztahy Krása a přínos rozdílů mezi lidmi Pozitivní řešení problémů a krizí Pilíře šťastného manţelství Pátek 11. listopadu Sobota 12. listopadu Neděle 13. listopadu Pátek 18. listopadu Sobota 19. listopadu Neděle 20. listopadu Silvestr 31. prosince od 16.30 hodin bude společné posezení ve sborové kuchyňce. IV/2011 19 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Rozpis kázání a vedení odpoledních pobožností DATUM LUŽE LITOMYŠL kázání 15.10.2011 vedení odpoledne SPOLEČNÉ SHROMÁŢDĚNÍ V LITOMYŠLI - Kocián A. 22.10.2011 Bouška M. Síla R. Hurtovi 29.10.2011 společné s Poličkou Ptáček J. Kocián A. 13:00 členské Koukolovi + Česenková 5.11.2011 Ţůrková E. Sílová M. Zárubová + Schejbalová 12.11.2011 Kocián A. Hrdinka J. Fürstovi 19.11.2011 Klíma L. Kocián A. Řádkovi st. 26.11.2011 Ţůrek Z. Slezák L. senioři 3.12.2011 Kocián A. (ne ve sboru!) Šotola M. Sílovi 10.12.2011 Klacl K. (ne ve sboru!) Ţůrek Z. Řádkovi ml. 17.12.2011 Síla R. Ţůrková L. Ţůrkovi + Noemi Ţ. Sílová S. Štěpánovi 24.12.2011 31.12.2011 VP LUŢE - Kocián A. sborový silvestr od 16:30 Venkovní nástěnka Říjen – Pathfinder Listopad – Kazatel Prosinec – Mládeţ Leden – Oddělení zdraví IV/2011 20 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Narozeniny Narozeniny v měsíci říjnu příjmení jméno datum nar. Síla Tadeáš 2.10 Balcar Emanuel 4.10 Řádková Jana 23.10 příjmení jméno datum křtu výročí Krapková Daniela 8.10.2010 1 Krapková Kristýna 8.10.2010 1 Řádková Markéta 8.10.2010 1 Štěpán Jakub 8.10.2010 1 Žůrková Květomila 25.10.1968 43 Čejková Libuše 30.10.1950 61 Narozeniny v měsíci listopadu příjmení jméno datum nar. Fürstová Ester 1.11 Vágnerová Gražyna 4.11 Štěpán Jan 14.11 Dvořák Aleš 17.11 Krapka Pavel 19.11 Fürst Jan 26.11 Narozeniny v měsíci prosinci příjmení jméno datum nar. Řádek Rudolf 2.12 Čermák Ondřej 13.12 Schejbal Jiří 15.12 Žůrek Pavel st. 21.12 Čejková Libuše 30.12 IV/2011 21 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí příjmení jméno datum křtu výročí Česenková Lenka 17.12.1982 29 Koukolová Růžena 17.12.1971 40 Povzbuzení z písma Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Dříve neţ jsem tě vytvořil v ţivotě matky, znal jsem tě, dříve neţ jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikáţu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: „Hle, vloţil jsem ti do úst svá slova …“ Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ Jeremjáš 1,4-9.19 Inspirace na závěr Poučení od motýla Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek; člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak se usilovně snaţí protlačit tělo tímto malým otvůrkem ven. Pak se zdálo, jako by byl stále na jednom místě. Zdálo se, ţe se dostal tak daleko, jak mohl a ţe se uţ dále dostat nemůţe. Člověk se tedy rozhodl motýlovi pomoci – vzal nůţky a zámotek rozstřihl. Motýl se z něj pak snadno dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl svraštělá křídla. Člověk pokračoval v pozorování, protoţe čekal, ţe se křídla kaţdou chvíli rozevřou, zvětší a rozšíří, aby byla schopna nést tělo motýla a aby byla pevná. Nic z toho se nestalo! Motýl ve skutečnosti strávil zbytek ţivota lezením se scvrknutým tělem a svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopen létat. Člověk ve své laskavosti a dobrém úmyslu nepochopil, ţe omezující zámotek a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes drobný otvůrek, je způsob, jakým příroda vytlačuje tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl schopný létat, aţ se jednou ze zámotku osvobodí. IV/2011 Někdy jsou zápasy přesně tím, co v ţivotě potřebujeme. Pokud by nám bylo umoţněno jít ţivotem bez překáţek, tak by nám to mohlo uškodit. Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být. Nikdy bychom nebyli schopni létat. Chtěl jsem sílu … a dostal jsem potíţe, aby mě posílily. Chtěl jsem moudrost … a dostal jsem problémy, abych je řešil. Chtěl jsem blahobyt … a dostal jsem mozek a sílu, abych mohl pracovat. Chtěl jsem odvahu … a dostal jsem překáţky, abych je překonával. Chtěl jsem lásku … a dostal jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhal. Chtěl jsem výhody … a dostal jsem příleţitosti. Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl …, ale dostal jsem všechno, co jsem potřeboval. Nebojme se překáţek, jsme schopni je překonat. (Rút 6/2011 – časopis farnosti sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem) 22 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí 2 x zachráněn – Stín na stěně Jako student jsem si chodíval pravidelně večer zaplavat na plovárnu. Mou pozornost delší dobu upoutával jeden muţ. Pokaţdé, kdyţ se objevil na plovárně, přišel k okraji bazénu a ponořil do vody nohu. Pak vystoupil na nejvyšší skokanský můstek, skočil do vody a plaval znamenitým stylem. Dlouho jsem nemohl pochopit jeho zvláštní zvyk. Jednoho večera jsem se rozhodl, ţe se ho na to zeptám. Vyprávěl: „Byl jsem učitelem plavání na sportovní škole. Téměř kaţdý den jsem byl na plovárně a znal jsem tu kaţdé místo. Jedné noci jsem nemohl usnout a tak jsem se rozhodl, ţe si půjdu zaplavat. Šel jsem tedy na plovárnu, ale nerozsvítil jsem, protoţe jsem se tu dobře vyznal. Navíc měsíční světlo prosvítalo skleněnou střechou. Kdyţ jsem chtěl skočit ze skokanského můstku, všiml jsem si stínu na protější stěně. Moje tělo a paţe vytvořily kříţ. Co mne zdrţelo, abych neskočil do vody, nevím. Kdyţ jsem se díval na svůj stín, vybavil se mi Jeţíšův kříţ. Nebyl jsem věřící, ale jako dítě jsem se naučil písni, jejíţ slova mi přišla na mysl: On zemřel na kříţi za mé hříchy. Jeho smrt mi otevřela nebe. Děkujte Bohu, vy, kteří jste zachráněni krví Jeţíšovou. Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál a proč jsem nakonec do vody neskočil. Pak jsem sešel z můstku a zamířil ke schodům, které vedly do bazénu. S hrůzou jsem zjistil, ţe bazén je prázdný! Aniţ jsem to věděl, byla voda při čištění vypuštěna. Kdybych seskočil z můstku, stálo by mě to ţivot. Uvědomil jsem si, ţe ten podivný stín kříţe na zdi mě zachránil před jistou smrtí. Byl jsem Bohu tak vděčný, ţe jsem v tu chvíli poklekl a prosil za odpuštění, ţe jsem o něj dosud nestál, zatímco On mě nikdy neopustil. Té noci jsem proţil dvojnásobnou záchranu. Záchranu svého těla a záchranu své duše. Pro věčnost. Od té doby jsem si osvojil tento zvláštní zvyk – ponořit svou nohu do vody dříve, neţ do ní skočím.“ „Kristus Jeţíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.“ (1. Timoteovi 1,15) (Brněnská tisková misie, o.s., P.O.Box 64, 638 00 Brno ● www.btm.cz ● e-mail: btm @btm.cz ● tel: 545 224 253) Kdo to je? Řešení hádanky z minulého čísla – Zdena Dvořáková IV/2011 23 OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí Nová hádanka Obšťastník – občasník adventistů z Luže a okolí Vychází 1x za čtvrtletí Příspěvky do příštího čísla zasílejte na adresu [email protected] do 20.12.2011 Sledujte také web: http://luze.casd.cz IV/2011 24
Podobné dokumenty
zde - GSMweb.cz
Pri mň renı na silnicıch se projevily mnohem vň tsı rozdıly mezi jednotlivymi sıtň mi, nez tomu
bylo ve mň stech. Z hlediska nava za nı a udrzenı hovoru na silnicıch vycha zı nejlepe sıž
Paegas, u ...
Odchov telat beze ztrát – technologie a technika chovu
Zesláblá a telata po komplikovaných porodech je možné po
vysušení umístit na velmi krátkou dobu do speciálních boxů
opatřených infrazářiči, nebo můžeme telata obléci do
speciální pratelné termove...
Život farností Znojma č. 6/2011
Čs. psychiatrie) Jak tedy záleţí na způsobu myšlení a ţivota během celého ţivota!
Existuje jedna rada pro kvalitní duchovní ţivot: proţívat kaţdou událost, jako kdyby to člověk viděl a proţíval pop...
Rozhovor křesťana s muslimem
z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a
usadili se tam.“
M: Takže Abrahám, který se narodil v Kaldejském Uru nemohl být žid.
Za prvé proto, že Kaldejský Ur byl v Mezopotámii...
duben-2011 - Zlín
stejnou vlnu a hlavně je důleţité,
aby byla věřící, coţ v dnešní
době moc děvčat není.
Já si myslím, ţe by se nic nemělo přehánět. Pro mě je to takový relax. A navíc
organismu trocha pravidelného p...