1. přednáška
Transkript
VLASTNOSTI VLÁKEN 1. Molekulová a nadmolekulová struktur\a polymerů, strukturní modely 1.1. Molekulová struktura Vazby v polymerech Celou řadu vlastností polymerních vláken ovlivňují vazby mezi atomy v hlavním řetězci a mezi řetězci. Rozdíly v síle těchto vazeb umožňují deformační zpevnění při dloužení, tvarování, při fixaci a stabilizaci, barvení atd. V hlavním řetězci jsou jednotlivé atomy poutány silnými kovalentními vazbami, jejichž porušení vyžaduje poměrně vysokou energii. Mezi polymerními řetězci působí kohezní vazby vyvolané vodíkovými můstky resp. van der Waalsovými silami. V tab.1.1. jsou pro ilustraci uvedeny typické energie vazeb vyskytujících se ve vláknotvorných polymerech. Tabulka 1.1: Energie typů vazeb v polymerech [eV=1,6·10-19 J] typ vazby energie [eV] kovalentní vazby 4–8 vodíkové můstky 0,2–0,5 van der Waalsovy síly 0,01–0,1 tepelná energie při 30¨C 0,03 Energie vazeb typických skupin v hlavním řetězci jsou uvedeny v tab. 1.2 Tabulka 1.2.: Energie typických vazeb v polymerech [kJ/mol] vazba energie [kJ/mol] C-C 368 C-O-C 360 C-N-C 305 Si-O-Si 142 Meziřetězcové síly vyvolávají soudržnost (kohezi) polymeru. Jsou sice řádově slabší než primární vazby v řetězcích, ale je jich poměrně mnoho. Zodpovídají za množství tepla potřebné k tání polymeru a interakce s kapalinami resp. plyny. Celková energie mezimolekulového působení zahrnuje jak přitažlivou energii tak i energii vzájemného odpuzování. Energie interakce mezi dvěma elektricky nabitými částicemi je úměrná E≈1/r. Je patrné, že jde o přitažlivost poměrně dalekého dosahu. Pro interakci mezi iontem a dipólem je přitažlivá energie úměrná E≈1/r4. Pro dvě dispergované částice o poloměrech R je přitažlivá energie úměrná E≈R/(12*r). Je patrné, že přitažlivé resp. odpudivé síly jsou výrazně ovlivněny především vzdáleností r mezi molekulami resp. skupinami a částicemi. Energie EV [J] potřebná k oddělení makromolekul amorfního polymeru objemu V 3 [cm ], se nazývá výparná (polymer však nelze odpařit). Pro charakterizaci kohezních sil se používá hustota kohezní energie CED CED = EV /V [Jcm-3] Velikosti CED pro typické vláknotvorné polymery jsou v tab. 1.3 Tabulka 1.3 : Hodnoty CED (při 298oK) polymer CED [J cm-3] polyakrylonitril 993 polyamid 6 774 polyester 479 polyvinylchlorid 380 1 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken Kohezní síly ovlivňují také rozpustnost polymerů v rozpouštědlech. Schopnost rozpustnosti polymerů se charakterizuje parametrem rozpustnosti δ[(Jm-3)1/2] pro který platí δ = CED . Rozpouští-li se polymer s parametrem rozpustnosti δpol v rozpouštědle s parametrem rozpustnosti δrozp , je δpol=δ rozp.. Pro semikrystalické polymery platí, že při δpol=δ rozp dochází v těchto rozpouštědlech k nejvyššímu bobtnání. Při znalosti δ lze pak snadno určit CED. Pro chování všech vláken jsou důležité meziřetězcové elektrostatické vazby. Nejsilnější jsou vodíkové můstky. Prakticky u všech vláken působí van der Waalsovy síly tj. dipólové elektrostatické interakce. Dipól – dipólové interakce vznikající při nerovnoměrném rozdělení vazebných elektronů mají energii kolem 1,2–12 kJ/mol. Interakce dipól – indukovaný dipól vznikající polarizací neutrální molekuly permanentním dipólem mají energii kolem 0,8 kJ/mol. Ve vláknech se také vyskytují interakce indukovaný dipól – indukovaný dipól s energií kolem 0,1 kJ/mol. I tyto velmi slabé interakce mohou při dostatečném počtu daném prostorovým uspořádáním a délkou řetězců vést až k velmi pevným vláknům (vysoce pevný polyetylén). Typickým příkladem permanentních dipólů jsou sekundární vazby v PAN vláknech. Také mezi aromatickými jádry sousedních řetězců mohou vznikat silné sekundární van der Waalsovy interakce díky pohyblivosti (sdílení) elektronů jader. Silné sekundární vazby vedou ke zvýšení teploty tání nebo tání zabraňují (viz. přírodní vlákna). Na druhé straně je pevnost vláken spíše otázkou počtu sekundárních vazeb a dá se zvýšit např. dodloužením resp. do jisté míry i protažením vláken (deformační zpevnění). Síla mezi dvěma atomy závisí také na meziatomové vzdálenosti. Pohyblivost a prostorové uspořádání molekul Důležitou charakteristikou je také pohyblivost polymerních řetězců, která souvisí s potenciální energií různých konformací. Nejpravděpodobnější tvar je takový, který má nejmenší potenciální energii. Tomu odpovídá tzv. zákrytová (trans) konformace kdy jsou dva sousední uhlíky pootočeny o 180o. Stabilní je také vykloněná (gauche) konformace, kdy je pootočení pouze 60o. V polymerních řetězcích se obyčejně tvoří rovinná cik cak (trans nebo trans s defekty gauche), skládaná (gauche nebo TGT) a prostorová spirála (gauche GGG) komformace resp. jejich kombinace. Rovinná cik cak Skládaná Prostorová spirála U makromolekulárních látek nemají iontové a kovové vazby ani iontové dipólové síly podstatný význam. Velký vliv mají interakce, způsobené sférickými zábranami, propletením řetězců makromolekul a zaklesnutí bočních řetězců. Primární a sekundární vazebné síly se svou velikostí řádově liší. Pomocí nasycených primárních vazeb vznikají molekuly, kdežto sekundární vazebné síly způsobují soudržnost molekul v tuhých látkách. Jsou rozhodující pro krystalizaci, pro pevnost a pro všechny děje spojené se vzájemným působením molekul (např. adsorpce, lepení, rozpustnost, bobtnání apod.). Molekulová hmotnost Základní charakteristikou polymerních řetězců jsou průměrná molekulová hmotnost řetězců MP resp. průměrný polymerační stupeň PPS. Platí přibližně, že MP = PPS* MM kde MM je molekulová hmotnost monomeru. Tyto veličiny ovlivňují řadu vlastností polymerů. Např. pro docílení minimální pevnosti vláken nesmí PPS klesnout pod jistou hodnotu závislou na typu polymeru. 2 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken V reálných polymerech existuje vždy distribuce délek řetězců charakterizovaných číselnou střední délkou Mn M n = (∑ M i * ni ) / ∑ ni resp. hmotnostní střední délkou MW M w = (∑ M i * wi ) / ∑ wi = ∑ M i * wi = (∑ M i2 * ni ) / ∑ M i * ni ) = M n2 / M n Zde Mi je hmotnost řetězce relativní délky li, ni je počet řetězců délky li a wi = (Mi ni) / (Σ Mi ni) je relativní hmotnostní podíl řetězců délky li (opakující se jednotce odpovídá stejná relativní délka). Symbol M n2 označuje střední číselnou hodnotu čtverce délky na rozdíl od ( M n ) 2 , což je čtverec číselné délky. Platí, že pro nestejné délky řetězců je Mw/Mn > 1. Pro nestejné délky řetězců je možno definovat faktor polydisperzity Q = Mw/Mn - 1. Distribuce molekulových hmotností se charakterizuje střední hodnotou E(M)=Mn a rozptylem D(M) = E(M2) – E2(M). Po úpravách vyjde Mw = Mn + D(M) / Mn. Faktor polydisperzity je tedy Q = D(M)/(Mn)2 Pro normální rozdělení je pak Mw = 2 Mn. Čím je větší polydisperzita (rozptyl), tím větší je rozdíl mezi středními délkami řetězců. Lze odvodit, že teoreticky : a) při polykondenzaci je Mw = 2 Mn b) při radikálové polymeraci Mw = 1,5 Mn Pro popis distribuce délek řetězců postačuje znát Q a Mw. Řada mechanických a reologických vlastností polymerních vláken je pak funkcí těchto dvou parametrů. Pro vlákna vzniklá polykondenzací je Q ∼ 2 a pro vlákna vzniklá polymerací je Q ∼ 2–10. Pro mechanické a termodynamické vlastnosti polymerů obyčejně platí obecná rovnice X = X∞ − A/ Mn kde X je zkoumaná vlastnost, X∞ je její limitní hodnota pro nekonečné řetězce a A je konstanta úměrnosti. Ostatní vlastnosti vláknotvorných polymerů lze rozdělit do dvou skupin: 1) související přímo s chemickým složením polymeru a polydisperzitou (kohezní síly, hustota uspořádání, molekulová mobilita, fázové chování) 2) související nepřímo s chemickým složením polymeru a polydisperzitou (morfologie a relaxační jevy) 1.2. Nadmolekulová struktura Typy makromolekulárních látek Existují tři velké skupiny makromolekulárních látek: 1. Lineární polymery. Jejich monomer obsahuje dvě funkční skupiny. Vznikající řetězce jsou vzájemně spojeny vedlejšími vazebnými silami. Lineární molekuly vytvářejí klubka, někdy jsou paralelně orientovány a velmi často vytvářejí částečně krystalické struktury. 2. Rozvětvené polymery. Makromolekuly obsahují buď v pravidelných nebo statisticky rozdělených vzdálenostech kratší či delší boční řetězce. „Zaklesnutí“ těchto řetězců ovlivňuje vznik tuhé látky. 3. Zesíťované pryskyřice. Vznikly z monomerů, z nichž alespoň část obsahuje tři nebo více funkčních skupin. Jsou to prostorově zesíťované struktury, tvořené nerozpustnými a netavitelnými obřími molekulami. Někdy vznikají tyto struktury tím, že se lineární molekuly spojí v kratších a delších vzdálenostech můstky, přitom pohyblivost segmentů mezi můstky zůstává zachována. V technické praxi se kromě toho užívá materiálů, které vznikají smíšením polymeru s plnivy a pigmenty, které ovlivňují tvorbu pevné fáze. 3 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken Struktura makromolekulárních látek v tuhém stavu. Vnitřní síly, tvar molekul a tepelný pohyb určují strukturu makromolekulární látky, přičemž rychlost vzniku této struktury závisí na tepelném pohybu. Působení těchto činitelů můžeme modelově znázornit pomocí určitého počtu tyčinek. Jestliže těmito tyčinkami třeseme, vznikne neuspořádaný soubor. Nahradíme-li tyčinky stejným počtem tyčových magnetů, budou se magnety při třepání pozvolna antiparalelně uspořádávat a budou se vytvářet struktura odpovídající krystalické látce. Totéž chování lze očekávat u polymerů. Budou se tedy vedle sebe vyskytovat neuspořádané, tj. amorfní (beztvaré) oblasti a oblasti krystalické vzniklé paralelním uspořádáním molekul, jakož i oblasti, v nichž je určitý směr os molekul preferován, které označujeme jako orientované. ► Krystalický stav. Látku označujeme jako krystalickou, jestliže se její elementární strukturní jednotky opakují v pravidelných vzdálenostech ve třech prostorových směrech, jež neleží v jedné rovině. Složitost vazebných sil a existence vazeb působících v určitém směru jsou příčinou toho, že u polymerů vznikají oproti anorganickým krystalům struktury podstatně složitější. ► Amorfní stav. Jsou-li molekuly statisticky neuspořádané nebo orientované, aniž jsou jejich vzájemné vzdálenosti nějak pravidelně rozděleny, pak nelze proložit strukturními body žádné mřížkové roviny. Příčiny existence amorfního stavu jsou tyto: Jsou-li boční skupiny složité nebo obsahují atomy o velikém poloměru, stérické zábrany omezují sklon ke krystalizaci. Nesmíme zapomenou ani na neuspořádaný růst řetězců, které od začátku obsahují zauzlení. Důležitý je rovněž entropický člen (TS) ve vztahu pro volnou energii G = H – TS Tímto vztahem je určován stav látky. U polymerů se vnitřní energie U amorfní látky příliš neliší od krystalického stavu. Některé práce však ukazují, že i u amorfního polymeru může vedle orientace existovat i určitý stupeň uspořádání. Hovoříme o tzv. nodulání (chomáčkovité) struktuře amorfního polymeru. Amorfní polymer také vzniká při prudkém ochlazení taveniny polymeru na teplotu nižší než je teplota skelného přechodu. ► Semikrystalická stav. Ve většině případů se vyskytují vedle sebe oba stavy: krystalický i amorfní. Makromolekuly mohou čistě krystalický stav vytvořit jen teoreticky a již z postaty vzniku krystalické fáze musí vedle maximálně krystalické oblasti vzniknout nutně též oblasti amorfní. Statistické rozdělení krystalických a amorfních oblastí a jejich velikost nezávisí na délce lineárních molekul. Jednotlivá molekula může náležet současně k různým oblastem a může být podstatně větší než krystalit. ► Orientovaný stav. Polymerní látky, tvořené lineárními molekulami, lze v oblasti měknutí a někdy i při nižších teplotách (tzv. dloužení za studena) převést do orientovaného stavu. Při tom je určitý směr os molekul preferován, aniž však uhlíkové atomy tvoří mřížkové roviny. Paralelní uspořádání není dokonalé. Orientace se může projevit i u zesiťovaných lineárních molekul, pokud stupeň zesítění není příliš vysoký. Protažená vysokomolekulární látka má poněkud nižší měrné teplot než neprotažená. Vzniklá entropicko-elastická deformace bude způsobovat, že molekuly mají v orientované látce tendenci obnovit své původní „smotání“. ► Skládání řetězců. Při vzniku krystalické fáze sice tvoří lineární makromolekuly paralelní řetězce, ale delší řetězce se uspořádávají skládáním řetězců. Délka skladu je závislá na teplotě krystalizace. ► Nadmolekulární struktura. Vysokomolekulární látka tvoří statisticky se střídající amorfní a krystalické oblasti. Velikost těchto oblastí značně kolísá. Za určitých podmínek mohou vytvářet i pravidelné struktury. Popisu této struktury říkáme nadmolekulární struktura. 4 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken 1.3. Strukturní modely Syntetická vlákna mají řadu vlastností, které přírodní vlákna postrádají, jako je vysoká pevnost, trvanlivost, nemačkavost, tvarová stálost atd. Na druhé straně však mají také řadu nedostatků: nízkou hydrofilnost, nabíjejí se statickou elektřinou, mají vyšší špinivost, horší barvitelnost, méně příjemný omak a podobně. Vývoj syntetických vláken však dosud neřekl své poslední slovo. Vyvíjí se stále nové typy vláken, které se získávají chemickou nebo fyzikální modifikací základních typů vláken, ale objevují se i stále nové polymery, které lze využít pro výrobu vláken. Je však nutno přiznat, že nejlepších výsledků při konstrukci tkanin se dosahuje kombinací obou typů vláken. V případě technických textilií však syntetická vlákna svými vlastnostmi většinou předčí vlákna přírodní. Objev syntetických vláken neznamenal pouze revoluci v celé technologii textilního průmyslu, ale současně otevřel nové pole působnosti pro výzkum vlastností specielních polymerních útvarů. Překvapující je skutečnost, že při vývoji syntetických vláken nebyla napodobena ani chemická, ani fyzikální struktura přírodních vláken, ale syntetická vlákna se podařilo připravit na zcela jiném základě, a to jak z hlediska chemického složení, tak i z hlediska nadmolekulárního uspořádání makromolekul ve vlákně. Na rozdíl od přírodních vláken je možno u syntetických vláken studovat nejen konečnou strukturu a vlastnosti vláken, ale i vliv fyzikálních podmínek přípravy na tyto vlastnosti. Současný stupeň poznání umožňuje tyto procesy řídit a dokonce předvídat chování a konečné vlastnosti vlákna. Vlákna mají zcela charakteristickou vnitřní strukturu, která se od ostatních polymerních materiálů výrazně liší. Objev syntetických vláken nebyl přínosem jen pro praxi, ale rozšířil naše obecné poznatky o chování hmoty. Základní vlastností vláken je především vysoká orientace polymerních řetězců. Dlouhé lineární řetězce makromolekul nejsou uspořádány náhodně, ale převládající směr jejich orientace souhlasí s osou vláken. Další charakteristikou je menší nebo větší stupeň krystalického uspořádání. Znamená to, že se zde střídají krystalické a amorfní (nekrystalické) oblasti. Střídání těchto oblastí podél osy vlákna dává vláknu jeho charakteristické vlastnosti. Od třicátých let minulého století, kdy bylo připraveno první syntetické vlákno, zaznamenaly názory na fyzikální strukturu syntetických vláken značný rozvoj. Dříve používaný model struktury krystalických polymerů, tak zvaný model roztřepených micel (fringed micelle structure), se stal základem interpretace vnitřní struktury celulózových a později i syntetických vláken. Předpokládalo se, že rozdíl ve struktuře izotropního polymerního výrobku a vlákna je jen kvantitativní a že ve vlákně jsou krystalické micely orientovány převážně ve směru osy vlákna. Model umožňoval poměrně jednoduchou interpretaci rentgenových difrakcí a pomocí této představy bylo možno vysvětlit i některé další vlastnosti vláken. Micelární struktura orientovaného polymeru Aplikace nových metod na studium vnitřní struktury syntetických vláken, jako je infračervená spektroskopie, nukleární magnetická rezonance, elektronová mikroskopie a další přinesla nové poznatky. Proto byla postupně navržena celá řada modelů, které více či méně postihují zjištěná fakta. 5 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken Při studiu vláknitých krystalů vzniklých krystalizací ze zředěných roztoků za současného míchání se ukázalo, že tyto útvary jsou tvořeny centrální částí, kde převažují natažené řetězce makromolekul a z nich pak do stran nepravidelně vyrůstají krystalické lamely tvořené skládanými polymerními řetězci. Struktura shish kebab („ražniči“) u polyetylénu Při výčtu strukturních modelů nelze opominout Hosemanův model, který vychází z pojmu parakrystalické fáze, tedy z představy polymerního krystalu s řadou nehomogenit a defektů. Tato představa umožňuje především dokonalejší interpretaci rentgenových difrakcí. Strukturní model podle Hosemanna Základní přínos pro objasnění struktury syntetických vláken byly Peterlinovy práce z poloviny šedesátých let, při kterých sledoval strukturní změny při tzv. dloužení za studena. Tento proces není jen technologickou operací, která umožňuje získat vlákno požadovaných mechanických vlastností. V tomto případě jde také o zajímavý fyzikální jev pozorovaný při jednosměrné deformaci termoplastů v tahu. Jestliže natahujeme neorientované vlákno nebo folii v jednom směru, dojde po několika procentech deformace k „zaškrcení“ vzorku v jednom místě a vytvoření krčku. Při postupné deformaci v tahu neprobíhá další zúžení , ale krček postupuje po vlákně za současného protahování vlákna na dvoj až desetinásobek délky. Peterlin studoval strukturní změny, které probíhají při dloužení za studena vysoce krystalických polyolefinových vláken (polyetylén, polypropylén). Tyto studie sice nevedly k objasnění příčin vzniku krčku a dloužení za studena, zato však přinesly zcela nový pohled na strukturu orientovaných vláken. Před deformací vlákna tvoří krystaly sférolity. 6 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken A Dendritický sférolit (A), sférolit (B) B Při průchodu sféricky uspořádaných krystalických lamel dloužícím krčkem dochází k jejich deformaci, natáčení kolmo na směr protahování a posléze k lámání lamel. Po průchodu krčkem se úlomky uspořádají rovnoběžně a vytvářejí mikrofibrily. V mikrofibrilách se střídají krystalické lamely s nekrystalickými oblastmi. Jednotlivé fibrily jsou izolované, ale jsou propojeny vazebnými molekulami, tzv. „tie“ molekulami, které tvoří procentně nízkou, zato však strukturně významnou složku ve vlákně. Podle současných představ především množství a orientace této interfibrilární amorfní fáze ovlivňuje většinu vlastností vláken, jako je pevnost, tažnost,počáteční modul při deformaci (a tím i tuhost, mačkavost atd.), barvitelnost, rozměrovou stálost (smrštění za vyšších teplot), tvarovou stálost atd. Strukturní model polyamidu 6 (Prevorsekův nebo Peterlinův model strutury vláken) Při studiu polyolefinových vláken bylo možno zanedbat přítomnost nekrystalické fáze uvnitř mikrofibril. U polyamidů a polyesterů, které krystalizují do nižšího stupně, má význam i tato intrafibrilární fáze (uvnitř mikrofibril). Avšak i v tomto modelu se předpokládá , že mikrofibrily tvoří poměrně tuhou složku struktury vlákna a že vlastnosti vlákna jsou při deformaci ovlivněny vzájemným posunem mikrofibril omezovaným přítomností spojovacích „tie“ molekul. Kvantitativním měřením vztahu mezi vlastnostmi amorfní fáze a mezi fyzikálně-mechanickými vlastnostmi vláken podpořil správnost daného modelu Samuels Z obecného hlediska fyziky pevných látek lze chápat vlákno jako novu kvalitu ze zcela specifickou strukturou. Ta vzniká na určitém stupni orientace makromolekulárních řetězců, nejčastěji dloužením za studena, které má charakter fázového strukturního přechodu. Vzniku nové kvality u vlákna nasvědčují některé další vlastnosti syntetických vláken, především to, že mechanické vlastnosti vláken nelze odvodit z vlastností izotropního polymeru. U 7 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken amorfních polymerů dochází ke vzniku mikrofibrilární struktury buď již v průběhu dloužení za studena, nebo spontánně při zahřátí vlákna. Obdobnou mikrofibrilární strukturu můžeme pozorovat i u orientovaných folií, případně i u jiných polymerních útvarů. Tedy její vznik není bezprostředně vázán na syntetické vlákno, avšak syntetické vlákno je nejčastěji nositelem této kvantitativně odlišné struktury. Další zkoumání fyzikální struktury syntetických vláken má svůj praktický význam. Po první generaci syntetických vláken přišla druhá generace modifikovaných typů vláken až na vlákna „šitá na míru“. 8 prof.Ing. Jiří Militký,CSc.,doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Vlastnosti vláken
Podobné dokumenty
Přednáška 4 - Zvyšování exkluzivity výuky technologie tuků
zbytky těchto amk v řetězci jsou za přítomnosti specifických enzymů
(prolylhydroxyláza, lyzinhydroxyláza) hydroxylovány na příslušné hydroxykyseliny
→ tropokolagen
díky vysokému obsahu glycinu, lyz...
15.2.2 Anatomie pro FES
chemicky inaktivní: čichaná látka + recepční
protein vytváří komplex + transmitér vedou k
transportu elektrolytů iontovými kanály
depolarizace vznik generátorových potenciálů.
Zatím se neví, zda je...
3. temperační systém
Princip DMLS spočívá v postupném tavení kovového prášku ve vrstvách vlivem laserového paprsku v pracovní komoře. Pro
většinu materiálů je pracovní komora vyplněná dus íkem, který chrání díl proti o...
Konceptuální svazy a formální konceptuální analýza
z definice: Procházíme všechny podmnožiny A množiny X a pro každou z nich
vytvoříme hA↑↓ , A↑ i (což je koncept). Tak sice vytvoříme všechny koncepty (řada
z nich však vznikne vícekrát), ale algori...
Cíl
2.2. Vazebné síly v pevných látkách.
Vyjdeme – li z prosté experimentální zkušenosti, že pevné látky „drží pohromadě“ a
přitom nejsou velmi husté, dojdeme k závěru, že mezi atomy v nich musí kromě ...
DOPROVODNÝ TEXT K III. VÝUKOVÉMU KURZU
Inovace Ph.D. studia
pro biotechnologické aplikace
Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/15.0272
zde
spojeny peptidovou vazbou. V biochemii dělíme aminokyseliny
zejména na: a) proteinogenní, které jsou zabudovávány do bílkovin
při translaci, a neproteinogenní; pro každou proteinogenní aminokyselin...
Research Report 2002 - Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
Sledovali jsme vliv optické drsnosti a morfologie povrchu uhlíkových/grafitových substrátů pokovených rtuťovým filmem rozdílné tloušťky
na kinetiku tvorby uspořádaných dvojdimenzionálních (2D) kond...