B-25 Mitchell
Transkript
B-25 MITCHELL Obsah Životní data Mitchellu 1. kapitola Vývoj 2. kapitola Verze a varianty 10 5 3. kapitola V bojové zóně 1 – Pacifická operační oblast a Dálný východ 28 4. kapitola V bojové zóně 2 – Evropa, severní Afrika, Sovětský svaz 44 5. kapitola Poválečné období Dodatky 1 – Rozměry a výkony Jan Krist 86 2 – Výroba B-25 87 3 – Jednotky Mitchellů 88 4 – Přeživší Mitchelly 90 5 – Modely Mitchellů 90 6 – Barevná příloha 91 7 – Knihy o Mitchellech 95 Rejstřík 96 B-25 MITCHELL VERZE A VARIANTY vyzbrojené Mitchelly. Tyto patroly byly naprosto neúspěšné (první ponorku se podařilo zahlédnout až poslední den roku), ale osádky si alespoň ověřily, že v případě B-25 se jedná o letoun, na který se mohou spolehnout. Na pohled stejný (B-25C) Verze C byla první masově produkovanou verzí Mitchellu. Po splnění kontraktu na B-25 dostala firma North American Aviation kontrakt na 1625 kusů B-25C, které měly být postaveny v dosavadní továrně v Inglewoodu, a další kontrakt na téměř identickou verzi B-25D, jež měla vycházet z výrobních linek nově vybudované továrny společnosti v Kansas City v Kansasu. První kontrakt byl podepsán 24. září 1940. Jednalo se 863 strojů pod firemním označením NA-82. Dvacátého čtvrtého června 1941 objednala nizozemská vláda 162 letounů, které měly firemní označení NA-90, resp. B-25C-5. Na základě Zákona o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act) byl financován kontrakt na 150 kusů NA-94 (B-25C-10) pro Velkou Británii (uzavřen 23. ledna 1942) a na dalších 150 letounů firemního označení NA-93 (B-25C-15) pro Čínu. V žádném z těchto tří případů k dodání letounů z různých důvodů nedošlo. Dodávky na základě dalšího kontraktu (NA-96, resp. B-25C-20) začaly v únoru 1943. Poslední B-25C dodán v květnu 1943. K prvnímu letu B-25C došlo 9. listopadu 1941, všechny problémy byly odstraňovány za pochodu, stejně tak byly prováděny i změny, takže první kusy této verze obdrželo USAAF už v prosinci téhož roku. Rozdíly mezi verzemi Pěkný letový záběr B-25C se znaky staršího typu připravena k palbě, k samotné střelbě tak bylo potřeba provést celkem jedenáct úkonů, zaměřování a střelbu musel provádět střelec vkleče, což byla dlouhodobě značně nepříjemná pozice, při provozu na prašných letištích trpěla věž častými mechanickými poruchami a prachem se zanášel i periskopový zaměřovací systém, zaměřování bylo natolik těžkopádné a výhledové pole natolik omezené, že v případě nepřátelského útoku nestačil většinou střelec ani zahájit palbu, v případě příliš rychlého vysunování věže se většinou zasekla a nešlo ji uvolnit, což zvyšovalo aerodynamický odpor. Problémy, které přinášela, zdaleka převyšovaly hodnotu, kterou měla jako obranná výzbroj. 12 První tragická havárie V průběhu vojenských manévrů v Severní Karolíně a Louisianě v září až listopadu 1941 došlo k první havárii sériového stroje, při které zahynuli všichni čtyři členové osádky. Byla zapříčiněna prasklým těsněním palivového potrubí, muselo proto dojít k jistým změnám v jeho instalaci, jež se dotkly většiny již vyrobených strojů. Po vypuknutí války s Japonskem (7. prosince 1941) a vyhlášení války Německu (11. prosince 1941) byly všechny americké použitelné letouny nasazeny do protiponorkových patrol, což se týkalo i perutí vyzbrojených B-25. Součástí „řádných“ protiponorkových sil byly také 5. a 6. protiponorkové perutě Na první pohled se verze C příliš nelišila od verze předcházející. Motorovou jednotkou byl Wright Cyclone R-2600-13 o výkonu 1700 koní. Karburátory typu Bendix Stromberg PD-13E-2 byly vyměněny za karburátory typu Holley 1685FA. Důvodem byla jejich snadnější údržba, na druhé straně byly mnohem citlivější na led a námrazu. Musely proto být nainstalovány odpovídající odmrazovací systémy, do levého křídla také přibyl vyhřívač kabiny Stewart-Warner. Pokud šlo o výkonové charakteristiky, opět se poněkud zhoršily. Poklesla rychlost (na 457 kilometrů za hodinu v 4570 metrech) i dostup (na 7160 metrů). Ale podařilo se přidáním tří malých nádrží do každého z křídel zvýšit množství neseného paliva (celkem o 152 galonů, tj. 691 litrů), což navýšilo dolet o 320 kilometrů. Navíc v zadní části mohly být nainstalovány ještě dvě vnitřní přídavné nádrže, každá mohla mít objem 62,5 galonu (284 litrů). Dalších 550 galonů mohlo být neseno v nádrži v pumovnici a v přídavné odhazovatelné nádrži (335 galonů, tj. 1523 litrů). Do pumovnice pochopitelně mohla být nainstalována ještě přepravní nádrž, stejně jako tomu bylo u předchozích verzí. Výzbroj „céčka“ Obranná výzbroj zůstala zachována, od varianty B-25C-5 došlo i zde ke změně. Kulomet v přídi byl vyměněn za jeden pohyblivý ráže 0,5 palce (12,7 milimetru), byl ještě nainstalován další kulomet stejné ráže, který byl umístěn napevno v pravé dolní části nosu, hlaveň vyčnívala otvorem v přídi, kulomet byl obsluhován zevnitř kabiny bombometčíka. Nainstalovány byly podkřídelní pumové závěsníky, které mohly nést celkem šest až osm pum stoaž 325librových (45–148 kilogramů) pum. Pod trup mohly být také nainstalovány závěsníky pro jedno torpédo 569 milimetrů. V případě, že by bylo neseno torpédo, nemohly být neseny další pumy, ale mohla být použita palivová nádrž v pumovnici. Různé nástavce umožňovaly použití tří druhů pumových zaměřovačů: Norden M, Estoppey D-8 nebo britský Sperry Mk.IX. Došlo ke změně v typu spodní věže, nový Bendix Model N byl ovládán dvěma generátory, jeden řídil pohyb věže po azimutu, druhý elevaci hlavní. Ale i tak bývaly spodní věže i nadále v polních podmínkách demontovány. Úpravy motorů Počínaje blokem B-25C-5 došlo také ke změně výfuků. Dosavadní nevyhovovaly, protože plameny z nich byly příliš velké a demaskovaly B-25 v noci do té míry, že letouny byly staženy z nočních operací v případě, kdy hrozilo nebezpečí ze strany nepřátelských letounů. Dosavadní systém byl takový, že odvody ze všech hlav válců ústily do jednoho sběrného výfuku na motorové gondole, který pak zplodiny odváděl směrem od trupu. Řešení bylo nalezeno v tom, že byla zrušena jedna společná sběrnice a zplodiny byly odváděny přes řadu pohlcovačů plamenů, jež byly nainstalovány u odtokových hran žaluzií motorů. Ani toto řešení nebylo shledáno vyhovující, proto byl výfukový systém opět pozměněn počínaje variantou -15 pohlcovačem plamenů Clayton typu S, který ústil z každé hlavy válce. Tyto jednotlivé výfuky se pak jevily jako dvě řady sedmi proud- 13 B-25 MITCHELL V BOJOVÉ ZÓNĚ 2 – EVROPA, SEVERNÍ AFRIKA, SOVĚTSKÝ SVAZ Velitelství bombardovacího letectva a převedena pod Velitelství stíhacího letectva, současně zanikla jako samostatná jednotka. Velitelem 2. TAF se k prvnímu červnu stal AVM Basil Embry. Čtvrtá peruť Mechanici se zabývají britským Mitchellem Mk.II od neznámé jednotky V následujícím měsíci kvůli špatnému počasí nedošlo k mnoha náletům. Třetí peruť Devátého března začala s výcvikem třetí peruť vyzbrojená Mitchelly, tentokrát se jednalo o „cizineckou“ jednotku – 320. (nizozemskou) peruť. Na jejím příkladě lze ukázat, jakou spotřebu letounů měly perutě středních bombardérů. Tabulkový stav perutě se pohyboval od dvanácti do osmnácti strojů, dalších osm bylo rezervních. Jenom 320. peruť však během války, tedy v období březen 1943 až květen 1945, „spotřebovala“ více než sto Mitchellů, přičemž na konci války měla ve stavu dvacet osm strojů. Pokud šlo o první dvě perutě Mitchellů, v období únor–duben provedla 180. peruť nejméně devadesát pět operačních letů a 98. peruť přinejmenším čtyřicet, ale s velkou pravděpodobností více. 54 V červenci začala být 226. peruť, která předtím létala na Bostonech, přezbrojována na Mitchelly. Během jejího výcviku došlo k důležité inovaci, kdy peruť spolu se 340. stíhací perutí Svobodných Francouzů nacvičovala odrážení útoků stíhaček na formace bombardérů. První operační ztrátou 226. perutě se 31. července stal Mitchell Mk.II (FV 932/Q) pilotovaný F/O Christiem, který letěl na protilodní průzkumnou patrolu. Úkolem bylo vyhledat osádku sestřeleného amerického bombardéru, jež byla zpozorována v moři na nafukovacím člunu. Letounu 320. perutě se člun podařilo nalézt. Mitchell pak kolem něj začal kroužit a vysílat signál, aby bylo lze polohu zaměřit a sestřelenou osádku vyzvednout. Tato činnost bývala vždycky nebezpečná, protože vysílání mohl stejně dobře zaměřit i protivník. A to se stalo osudné právě osádce F/O Christieho, která byla zachycena osmi Me 410. Po jistém váhání, protože se pro jejich osádky jednalo ještě o neznámý letoun, Messerschmitty nakonec zaútočily a Mitchell sestřelily. Navigátorovi a dvěma dalším členům osádky se podařilo zachránit na člunu, na kterém je čekalo dlouhé utrpení na moři. Svůj první nálet provedla 320. peruť 17. srpna, cílem se staly doky v Calais. Na začátku září byla 2. taktické letecké armádě podřízena další jednotka vyzbrojená Mitchelly V říjnu 1943 navštívil základnu 305. (polské) perutě RAF vrchní velitel polských ozbrojených sil generál Sosnkowski. V té době Poláci používali právě Mitchelly verzí B-25C a D. Mitchell Mk.II z 305. (polské) perutě. Letoun má ještě výfuky staršího typu. Všimněte si v pozadí stojícího kluzáku Horsa. Tyto letouny byly použity při invazi v Normandii. 2. taktická letecká armáda Květen s sebou přinesl nárůst operací, útoky směřovaly mj. na seřaďovací nádraží v Boulogne, Circus 298 přivedl Mitchelly 98. perutě nad Caen, další nálet poznamenal letiště v Abbeville. Posledního květnového dne provedly 180. a 98. perutě nálet na doky v Flushingu, jednalo se o poslední nálet, který stroje obou perutí provedly pod 2. skupinou. Během května provedla 180. peruť 151 operačních letů a 14 vyhledávacích letů nad mořem. Ztratila při tom čtyři letouny, takže ztráty obnášely 2,5 procenta. Devadesátá osmá peruť provedla sedmdesát letů v pěti náletech a sedm vyhledávacích, ztratila dva letouny, což znamenalo poměr ztrát ve výši 2,9 procenta. S vyhlídkou na budoucí vylodění v Evropě se připravovalo zformování 2. taktické letecké armády (2. TAF), 2. skupina byla dočasně vyňata ze stavu Mitchell Mk.II (FV948) z 305. (polské) perutě RAF. Letoun nese (špatně viditelná) kódová písmena SM-Q. Na směrovce je vidět tmavou barvou přetřeno americké sériové číslo. Pro Poláky nebyly Mitchelly typem příliš významným; přešli na ně z Wellingtonů a poměrně brzy pak přecházeli na Mosquita. Na snímku pořízeném v listopadu 1943 u 305. perutě je B-25D. – 305. (polská) peruť Ziemi Wielkoposkiej, která předtím létala v rámci 1. skupiny na Wellingtonech. K prvnímu náletu ve velké formaci, do něhož byly zapojeny rovnou tři perutě, 98., 180. a 320., došlo 8. září v rámci operace Starkey, jejímž cílem bylo přesvědčit německé velení o tom, že nadchází 55 25. B-25J, USA 31. PBJ-1J, USA 26. B-25J, USA 32. PBJ-1J, USA 27. B-25J, USA 33. PBJ-1J, USA 28. F-10, USA 34. B-25B, Velká Británie 29. PBJ-1D, USA 35. Mitchell Mk.I (B-25C), Velká Británie 30. PBJ-1H, USA 36. Mitchell Mk.I (B-25C), Velká Británie
Podobné dokumenty
Fieseler Fi 156 C2 Storch
Palivové nádrže byly umístěny v kořenech křídel a měly kapacitu 150 litrů, využitelných bylo 148
litrů. Přídavná, 200 litrová nádrž, se mohla instalovat do prostoru spolujezdce. Letadla varianty C5...
Mikojan-Gurjevič MiG-3
km/h, coţ bylo víc neţ dokázaly nejnovější letouny Jak-1, LaGG-1
nebo německé Me 109E a F.
Sériová výroba byla připravována jiţ během zkoušek, a tak se piloti
s letouny MiG-1, jak byl první z nové ...
Bf 109
a B-24. Němečtí piloti se k cíli museli probít hejny doprovodných Mustangů, takže z mnoha z nich se stali
„mrtví hrdinové“ mnohem dříve, než se k bombardérům dostali alespoň na dohled. Celá operace...
Bombardování
typů – provádění bombardování velkými bombardéry z velkých výšek (na rozdíl od hloubkových
bombardérů které jsou v PF přítomny také a ve velkém množství).
Nejedná se záležitost která by v PF patřil...
Český manuál - GameExpres.cz
Na straně Spojenců byla cena za vítězství ještě vyšší. V tomto zápase ztratili více než 30000 civilních
námořníků spolu s dalšími mnoha tisíci vojáky různých složek vojsk. Okolo 20 miliónů obchodní...