Homo sapiens technicus

Esej: Homo sapiens technicus
Julie Nováková, O.A, školní rok 2009/2010
Od doby samotného vzniku počítačů, v několika případech i dříve, se lidé zabývají perspektivami
spojení člověka a stroje; sloučení organického těla s anorganickými součástkami. Skýtá široké
spektrum možností využití – v první řadě protetika, ale následně i vylepšování určitých
schopností zdravých lidí, účinnější ovládání techniky, komunikaci… Zaměřme se nejprve na to,
co je dnes již možné a začíná se používat v praxi.
V roce 2006 představili Kareem Zaghloul a Krabena Boahen z University of Pennsylvania
umělou sítnici, fotočip o rozměrech 3,5 x 3,3 milimetru, který se jako první obejde bez externí
kamery. Funkci světločivných buněk plní fototranzistory. Čip vysílá do mozku informace pouze
tehdy, mění-li se něco ve zrakovém poli, což dělá i skutečná sítnice. Mozek dokáže menší
množství dat snáze zpracovat. Obraz z umělé sítnice se sice samozřejmě nevyrovná skutečnému
zraku, ale dal by se připodobnit vidění člověka s cca pěti dioptriemi na blízko i na dálku a
černobílým viděním. Přesto jde o obrovský pokrok. Vědci nyní pracují na zmenšení rozměrů čipu
a posléze klinických zkouškách. Starší typy „umělých očí“ s externí kamerou byly již vyzkoušeny
v praxi a umožnily pacientům, kteří ztratili zrak, opět rozeznávat obrysy předmětů a množství
světla.
Podobná situace panuje u snahy nahradit sluch. Elektrody kochleárního implantátu elektricky
dráždí sluchový nerv a výsledný vjem sice není totožný s počitkem z organického sluchového
ústrojí, ale významně usnadní postiženým život a umožní jim i běžnou komunikaci. Podmínkou
pro kochleární implantát i umělou sítnici je však zachování nepoškozeného nervu vedoucího
signál do mozku.
Ani zrakové, ani sluchové implantáty však nedokáží pomoci lidem, kteří se bez nějakého smyslu
již narodili a jejich mozek strávil mnoho let bez příslušných podnětů. Později již přicházející
informace nedokáže dekódovat; přinejmenším pro to hovoří dosud nashromážděná data. Ale
kdoví, zda průlom nenastane i v této oblasti? V současné době je prakticky bláznovství
vyslovovat jakoukoli předpověď ohledně medicíny a biotechnologie s tím, že „tak to určitě
bude“.
Co se týče náhrady končetin, věda dospěla ještě dál. Bionickou ruku, která se vzhledem i funkcí
blíží skutečné, dnes již používá mnoho lidí ve světě. Noha je pro vědce a konstruktéry zatím
tvrdší oříšek; existují ovšem technicky jednoduché kompozitové protézy, jež se nasazují na pahýl
pod kolenem, a umožňují téměř normální chůzi, dokonce i běh. Jihoafrický sprinter Oscar
Pistorius se narodil bez lýtkových kostí, ale speciální protézy z uhlíkových vláken
impregnovaných pryskyřicí mu umožňují soutěžit se zdravými sportovci jako fyzicky
rovnocennému. Odborníci se dokonce přou, zda ho lehké a aerodynamické protézy vůči nim na
suchém povrchu nezvýhodňují. Massachusettský technologický institut (MIT) v současné době
spolupracuje s firmou Össur, jež Pistoriusovy protézy vytvořila, na vývoji mechanického kolena
ovládaného přímo signály z mozku, stejně jako skutečná noha. A slibně zní i vývoj tzv. umělých
svalů – elektroaktivních polymerů, látek, jež se roztahují a smršťují pod vlivem elektrického pole.
Je poměrně pravděpodobné, že nejsme daleko od doby, kdy se protézy stanou ve všech směrech
výkonnějšími než původní končetiny; nedostaneme se pak do fáze, kdy budou lidé chtít své
organické „součástky“ nahradit strojovými?
Homo sapiens technicus
strana 1/3
K tomuto tvrzení se stavím spíše skepticky; člověk se obtížně sžívá s protézou či
transplantovanou vnější součástí těla. Jedná se o velkou psychickou zátěž. Jistě existují lidé, kteří
by si nechali operativně odstranit končetinu a nahradit ji rychlejší, silnější a přesnější protézou,
ale v současnosti by byl pro většinu lidí takovýto zákrok nejspíš nepředstavitelný.
Existují však povolání, která kladou na fyzickou kondici vysoké nároky a kde je také velké riziko
zranění, nebo kde je toto riziko sice eliminováno, ale případné zranění by bylo stěží ošetřitelné.
Prvním případem jsou například horníci v dolech, druhým kosmonauti. Nebude podmínkou pro
mise ve vzdálenější budoucnosti k okrajovým částem sluneční soustavy nahrazení lidských
končetin umělými?
Ať už sahají možnosti umělých smyslových orgánů a končetin jakkoli daleko, jsou tyto náhrady
stále ovládány nijak nemodifikovaným mozkem. Co když bychom se ale pokusili o zásah i do
jeho činnosti?
Již dnes se zavedení elektrod do mozku (zatím poměrně vzácně, ale počet těchto případů narůstá)
používá k léčbě závažných psychických onemocnění – k tzv. hluboké mozkové stimulaci.
Američanka Diane Hireová se díky zavedení dvou elektrod produkujících napětí o síle dvou voltů
zbavila velmi těžkých depresí, které prožívala posledních dvacet let. Pod klíční kostí má aparát
řídící elektrody a zajišťující jejich nabití.
Elektrická komunikace mezi strojem a mozkem je dosud ještě v plenkách, ale je také jedním
z nejvíce diskutovaných témat v bionice a její výzkum je v plném proudu. Vznikl tak dokonce
nový obor nazývající se biokompatibilní elektronika, která se snaží o vývoj čipů a elektrod co
nejsnáze přijatelných pro lidské tělo.
To, že neurony a mikročipy spolu dovedou komunikovat na velmi slušné úrovni, dokazuje i
experiment vědců z University of Florida, kteří vypěstovali „mozek“ z nervových buněk potkana
a nechali jej ovládat letecký simulátor. Umělá neuronová síť se přizpůsobovala informacím
přicházejícím z elektrod a po čase již byla schopna rychle a správně reagovat na podněty ze
simulátoru. S takovým pilotem bychom se nemuseli bát havárie.
To, že komunikace mezi čipy a neurony je možná, už tedy víme. Ale co kdybychom zašli ještě
dál a pokusili se přímo o kybernetickou náhradu částí mozku?
Poškozené neurony mohou být nahrazeny elektricky vodivými uhlíkovými nanotrubičkami. Ty
by také mohly umožnit bezpečnější a snad i účinnější spojení mezi organickou a anorganickou
částí nervové soustavy.
Zkoušíme-li si představit, co by mohlo toto spojení znamenat, dostáváme se do říše sci-fi:
Zpomalte či zrychlete si svůj subjektivní čas; vytvořte si díky rozšířené paměti z mozku
skutečnou encyklopedii nebo se jednoduše bezdrátově připojte na internet; komunikujte
„telepaticky“ s jinými lidmi (a možná se dočkáte i seznamu telepatických kontaktů
s nastavitelnou viditelností a statusem jako na ICQ); ovládejte pomocí svého vědomí obrovské
stroje; udělejte kupříkladu „chytrý dům“ svou součástí a vnímejte jeho cirkulaci vzduchu či
vytápění; přeříkejte si jen tak pro zábavu všechna prvočísla do milionu…
Tyto věci jsou všechny teoreticky možné; stačí „jen“ dopodrobna prozkoumat mozkové funkce a
jeho reakce na propojení s kybernetickými součástmi. Někteří autoři sci-fi, ovšem občas dokonce
i vědci, zacházejí až tak daleko, že hovoří o úplné náhradě „starých a křehkých organických těl“ a
přestupu do zcela kybernetických těl.
Homo sapiens technicus
strana 2/3
Na rozdíl od předchozích jmenovaných možností, tuto považuji téměř za vyloučenou. Musela by
se vyvinout technologie, která by umožnila počítači pružně reagovat na přijímané podněty,
v podstatě vytvářet nová neuronová spojení, měnit je atd.
Co se týče náhrady vnitřních orgánů stroji, nevidím v tom velký potenciál; to je spíše záležitost
terapeutického klonování, které si také klade za cíl jednou vyléčit neurodegenerativní
onemocnění jako Alzheimerovu či Parkinsonovu chorobu. Zatím tu však stále existují problémy
se získáváním kmenových buněk, s jejich diferenciací a se zvýšeným rizikem nádorového bujení
– a množství etických problémů.
Ty mohou být též hlavní brzdou uvádění novinek biokompatibilní elektroniky do praxe. Nicméně
říká se, že pokrok člověk nezastaví. A asi je to pravda.
Je tedy v dohlednu doba, kdy se po světě budou prohánět lidé schopní hravě předhonit geparda,
potopit se do hloubek, kam se dnes dostane jen ponorka, přežít ve vakuu, nebo dokonce létat?
Lidé schopní vědomě regulovat své biologické funkce, například tep a produkci hormonů? Lidé
schopní propojit vzájemně svá vědomí přes internet?
Předpovědi, že se s podobnými jedinci setkáme v horizontu dvaceti let, bych brala s velkou
rezervou, ale – někdy? Možné to je. Záleží jen na tom, zda se neobjeví překážky ve výzkumu či
distribuci technologií a nakolik se posunou naše etické hranice.
Ale kdoví. Možná si s takovým člověkem stihneme potřást rukou. Možná se jím staneme.
Zdroje:
http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=2187
http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/kochlearni-implantat-vraci-sluch-a-co-umeleoci_151455.html
http://www.ossur.cz/Pages/7515
http://www.ossur.cz/Pages/6729
http://www.vtm.cz/clanek/digitalni-telepatie
http://www.osel.cz/index.php?clanek=2923
http://www.osel.cz/index.php?clanek=982
http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/robota-ridi-biologicky-mozek_75597.html
http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/uhlikove-nanotrubicky-by-mohly-nahraditposkozene-neurony_97249.html
http://digiweb.ihned.cz/c4-10050430-38657210-009000_d-kyborgove-prichazeji
http://www.e15.cz/relax/e-svet/matrix-na-dohled-internet-propoji-lidske-mozky
http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/3209
http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/3459
Homo sapiens technicus
strana 3/3