Co bych chtěl v životě zažít

Lední medvěd
Esej na téma:
Co bych chtěl v životě zažít
o bych chtěl v životě zažít? Spousta lidí má představu od nějakého dobrodružství,
přes vášnivou lásku až po divoký nezávazný sex – to vše je hezké, ale mě na tuto
otázku napadlo něco úplně jiného a ne až tak moc běžného. Já bych prostě chtěl zažít
život ledního medvěda. Zrovna tak, jako zpívá ve své písničce „Chtěl bych být
medvídkem...“ král české country music Michal Tučný. Ale ne plyšovým medvídkem, nýbrž
opravdovým ledním medvědem, který bude skutečným medvědím obrem, měl by alespoň
minimálně 2,5 metru na délku a vážil by alespoň 400kg. Možná byste se mě rádi zeptali proč
zrovna život ledního medvěda. Na tuto otázku Vám ale bohužel nedokážu dát žádnou
odpověď.
C
Takový lední medvěd určitě nemá lehký život, ale na druhou stranu, a to mi dáte jistě za
pravdu, ho má jistě velice zajímavý, plný různých úskalí a překvapení krásné arktické země.
Bylo by to jistě zajímavé lovit ryby a koupat se v krásně čisté, ale pěkně ledové vodě, jejíž
chlad určitě štípe až do morku kostí. Nebo se procházet krásnou nedotčenou panenskou
krajinou Arktidy.
To takhle jdou dva lední medvědi - otec a syn - po sněhové pláni. "Tatínku, nejsem
náhodou medvěd KOALA?" "Jak si na to přišel, prosím Tě? Já jsem lední medvěd, máma je
lední medvědice, tak ty jsi lední medvěd!" Po chvilce:"A tati, nejsem náhodou medvěd
PANDA?" "Co si pořád vymýšlíš? Já jsem lední medvěd, máma je lední medvědice, tak ty jsi
taky lední medvěd!" Po další chvilce:"A tati, nejsem náhodou medvěd GRIZZLY?" "Co
pořád máš s těmi medvědy? Já jsem lední medvěd, máma je lední medvědice, tak ty musíš být
taky lední medvěd!!! Proč se pořád ptáš?" "No, mě jjje pppořááád taková zzzima..."
Nikde skoro žádná noha, vyjma některých oblastí, příroda ještě v zachovalém stavu, kromě
těch míst, kde se provádí těžba nerostných surovin a pobřežní vrty ropy, které poškozují
místa, kde mívají medvědi svá doupata. A v dnešní době tam začínají ustupovat ledovce
v důsledku ozónové díry a globálního oteplování planety Země. Globální oteplování Země a s
ním spojené klimatické změny probíhají mnohem rychleji, než se očekávalo. Například od
roku 1960 ubylo 10 % veškeré ledové pokrývky Země, tloušťka zalednění v Severním
ledovém oceánu se na jaře a v létě zmenšuje o 40 % a doba, po kterou jsou zamrzlé řeky a
jezera na severní polokouli, se zkrátila o dva týdny.
A nejen tyto přírodní katastrofy. Ale v okolí osídlených míst ty skládky s chemikáliemi a
autobateriemi apod. Já jsem ale bohužel neobyčejně velmi zvědavý tvor, a tak se plížím
k lidským obydlím, ale ne z důvodu abych napadl člověka, to jen ve výjimečných případech,
které se stávají velmi zřídka a jen v důsledku nedostatku potravy. Ale nýbrž z důvodu své
zvědavosti. Veškeré nové věci, které se v mém okolí objeví, mě vždy zaujmou a prostě je
musím neodolatelnou touhou prozkoumat. Ale mnohdy se mi to stává osudné, např. u již
zmíněných chemikálií, pneumatik a dalších vyhozených a nepotřebných věcí. No, i když
taková pneumatika může dobře posloužit jako nějaká dobrá hračka pro zpestření a „zabití
nudy“. Ale na druhou stranu, když Vám taková pneumatika uvízne okolo krku a nemůžete si
ji sundat, to je teprve zábava. Mnohem horší to je ale s těmi kusy železa a s dráty, o které
mnohdy utrpím velkou spoustu šrámů a poranění. Může se stát, že i smrtelných.
I přes všechna tato úskalí tam je určitě lépe než v civilizovaném světě. Nikde žádné
sídliště, a to dokonce v některých případech doslova prales mrakodrapů. Žádná auta, které se
v hustém provozu valí sem a tam, žádné dopravní kalamity. Nikde nebudou lidé, kteří
neustále spěchají za svými cíli, ale v mnohých případech bohužel neúspěšně. Život si plyne
prostě svým tempem. Nevedli by se žádné nesmyslné války a různé potyčky, ať již z důvodu
náboženského nebo rasového apod. Pouze by se uplatňoval hon za potravou a boj o přežití.
Nebo u některých druhů dospělí pak vedou souboj o nejsilnějšího jedince a vůdce stáda... Ale
vše podle zákonů matičky přírody a v rámci potravního řetězce.
Chtěl bych být medvědem, mít nádhernou hustou žlutobílou srst, která by mě od okolního
prostředí takřka dokonale izolovala a tudíž bych dobře snášel veškerý chlad a další neduhy
tohoto světadílu. A což teprve můj kožich ve vodě. Panečku, to je paráda. Moje husté, bílé a
hlavně duté chlupy dobře chrání před ledovou vodou. A ještě když mám na tlapách prsty do
poloviny spojené plovací blánou... panečku, to se to plave. To moje potrava, jako jsou ryby a
tuleni, nemá moc velkou šanci. A i kdyby, tak za nimi budu plavat pěkně daleko. A dokážu se
za nimi potopit do hloubky až dva metry a vydržím pod vodou dvě minuty. Takže moje šance
budou reálně velké.
Můj život medvěda by se od života ostatních medvědů vůbec, ale vůbec nelišil. Neustále bych
putoval za potravou. Sice mám chůzi váhavým krokem a houpu při ní hlavou ze strany na
stranu, ale při mých úctyhodných rozměrech se není vůbec čemu divit. Nechodím tak
schválně, ale jen si zkuste být medvědem, který má něco málo pod tři metry délky a váží
okolo 400 kg. A jsem schopen bez oddechu ujít až několik desítek kilometrů. Sice to není
nějak úchvatné, ale mě to bohatě stačí. A když si představím, jak šplhám na skoro kolmé
ledové kry a skáču přes čtyřmetrové trhliny v ledu... Ruku na srdce, ale to zas jen tak někdo
nesvede. A jsem i neúnavný plavec rozbouřených severských moří. Plavu sice pomalu, ale
velmi vytrvale. Dokážu uplavat i vzdálenosti kolem 150 km, ale na suchu, je holt na suchu.
Občas v nejsevernější části moře se může stát, že mě rozbouřené vlny dokážou stáhnout do
hlubin a utopit. Ale to se stává jen ve výjimečných případech a tehdy, když je moře velmi
rozbouřené. Ale když mojí potravou jsou ryby a hlavně tuleni, tak mi nezbývá nic jiného, než
za nimi cestovat po celý rok, protože tuleni svá stanoviště mění, a tak mi bohužel nic jiného
nezbývá. Ale nejlepší jsou tulení mláďata, která tráví své první dny ve zvláštních dutinách
pod sněhem. Mnohdy nepohrdnu ani vyvrženými zdechlinami ryb. A v letních měsících, když
svůj čas trávím v tundře, tak ani různými bobulemi.
Můj zrak a sluch nejsou zas až tak dobré, ale můj čich, ten je mnohem lepší než eskymáckých
psů. A tak pro mě není žádný problém tulení mláďata pod sněhem vyčenichat. A ještě k tomu,
když mají své „nory“ poblíž otvorů v ledu, jimiž se vynořují jejich matky, aby se nadýchali
čerstvého vzduchu, tak je lze snadno najít. A jelikož mám krásnou žlutobílou srst, která mě
dělá na sněhu a ledě téměř neviditelným, tak pro mě není vůbec žádný problém přiblížit se
nepozorovaně k odpočívajícím tuleňům. Občas se mi stane, že mě prozradí můj černý čenich,
ale plížím se s hlavou u země a využívám všech nerovností terénu, takže vypadám jako nějaká
pohyblivá sněhová hromada a ne jako blížící se nebezpečí. No řekněte sami, nemá to ta
matička příroda dobře vymyšlené? Já myslím, že tak dobře jak jen to šlo a v době několika
desítek tisíc let se dokázalo vyvinout.
I když ve vodě nejsem úplně ve své kůži jak na souši, tak přesto se i ve vodě dokážu
nepozorovaně přiblížit ke své kořisti. Potopím se přímo před krou, na které tuleň odpočívá a
znenadání se proti němu vynořím a vyskočím na kru, čímž mu znemožním útěk do vody. Pak
ho mocnou ranou tlapy do hlavy zabiju a sním pouze jeho vnitřnosti. Zbytek nechám jako
potravu polárním liškám. Takto je potravní řetězec a rovnováha v této oblasti zajištěna a
funguje už spoustu let. Ale v poslední době chemické znečištění našeho životního prostředí
přirozeně zasahuje i do arktické oblasti, kde znehodnocuje přirozený potravinový řetězec,
takže i nám medvědům ubývají možnosti sehnat si potravu. Proto jsme neustále na cestách za
potravou a náš populační počet se v našem přirozeném prostředí rapidně snižuje.
Ve vodě mi to bohužel ale tuleni splácí tím, že na mě doráží jako „vlaštovky na ostříže“ a
různě mě koušou. Zejména do nohou a do zadní části těla. To je pak úplně nejlepší se dostat
co nejdříve na pevninu. Sice to vypadá, že jsem zbabělec a utíkám z boje, ale ve vodě nejsem
prostě doma. Nehledě na to, že ve vodě mám další nepřítele. Jedním z nich je mrož.
Nejnebezpečnější jsou staří mroží samci, kteří na mě zaútočí a zespodu mi svými kly rozpárají
břicho. Druhým a ještě nebezpečnějším nepřítelem ve vodě je pro mě dravá velryba kosatka.
Zato na souši nemám nepřítele. Kromě jednoho a nejhoršího – člověka. Ten mě napřed loví
pro můj krásný kožich nebo mě loví do zajetí. Absurdní na tom je to, že když už jsem skoro
na pokraji vyhynutí, tak mě najednou prohlásí za přísně chráněného. Ach ta lidská naivita.
Jako kdyby mi to pomohlo, když pytlákům a černému trhu to nevadí. A ještě ke všemu zde
platí staré dobré přísloví: „Zakázané ovoce nejlíp chutná.“
Pytláci využívají mého pomalého kroku a tak mě štvou a když běžím, tak jsem pak velmi
vyčerpaný, že sám padnu a nejsem schopen žádného odporu. Nebo ve vodě, kde jsem
neobratný, mě dostrkají tam kam potřebují a uloví. V poslední době také využívají mé
zvědavosti a lákají mě k sobě, aby mě mohli polapit. Jenže já nedokážu rozeznat, jestli je to
lest či nikoliv. Ale aspoň, že na druhou stranu v zajetí se daří můj rod dále rozmnožovat, takže
pokud přece jenom vyhynu ve svém přírodním prostředí, tak ještě snad budu přežívat v ZOO.
A když už se nepovede ani to, tak možná bude někde vystavena má vycpanina jako ukázka
jednoho z nejhezčích tvorů na severní polokouli planety Země, kterého člověk dovedl
k záhubě. A lidé mi o život usilují čím dál tím víc, to se musí nechat. A nejenom mě. Když se
to tak vezme, tak i sami sobě.
Na závěr, řekněte sami, nebyla by to nádhera procházet se po krásných ledových krách,
všude kam oko dohlédne bílo, sníh a led, od severního pólu až po jižní okraj arktických
ledovců. Místy se nachází otevřené vodní plochy nebo souvislé pásy pobřežní pevniny. A
v zimním období pozorovat ten nádherný úkaz na obloze, jenž se nazývá „polární záře“.
Procházet se po těch širých zasněžených pláních, nemít žádné starosti, kromě obstarávání
potravy, ničím se nenervovat, nerozčilovat se, nikam nespěchat a jen si vychutnávat tu
nádheru. A zároveň přitom být největším živočichem na souši v tomto nádherném koutě
světa, neuvěřitelně silným, mrštným a schopným ujít velké vzdálenosti ve velmi krutých
podmínkách. A největší nejen tady, ale i s medvědem kodiakem a medvědem kamčatským být
zároveň třetí největší suchozemskou šelmou na světě.