docSitzungsberichte der knigl. bhmischen Gesellschaft der
download 
Stížnost Transkript
Sitzungsberichte der knigl. bhmischen Gesellschaft der
• UPLIC <ITMM •* C#PfL Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Sitzungsberichte der köuigl. böhmischen GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN » in jPf*ag. a"s=LliLi'gi-.ixg 1868 Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Sitzungsberichte der königl. böhmischen Gesellschaft Wissenschaften der in Prag« JsaliX'gEi.xig Juli — 1868. December. \ PRAG. _ 1869. \X\ 3'JLICATE V^ C[| A m c1 6 Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Sitzung Anwesend und Sektion philologischen der 20. Juli Herren Mitglieder: Dastich, die Truhlá. Der Vortragende, Herr Hanuš, als am 1868. Hanuš, Storch Gast Herr gab in einem böhm. Vortrage den Bericht über neu aufgefundene bö hui. Schriften, namentlich über Bei chtf ormel aus dem 14. Jahrhunderte und verglich dieselbe mit deutschen und anderen slavischen Formeln der öffentlichen eine in katholischen Kirchen. Sein Beichte zpovídání Historie v echách Vortrag lautete wie posud veskrz jasná. zvlášt, folgt: se není ani vbec, ani co do svých Vc sama osud uznání co a vyznání své kehkosti leží hluboce zakoenna v duševním vývoji lovenstva: neb sám sob zpovídá se každý lovk i když hledí vymlouvati se z vyznání se a v veejn pokleskv svých; piznání náchylnosti bud vtší bu V lehím nesdleného. k jednotlivému se taková kevní, se. sdílnost nežli, církvi poklesek zdá píteli, vyjevila se tém až do jelikož vyznavai dvrou kloníme se za k všeobecnosti cír- knzi 1215, do odbývání totiž III. v tajném híšníka v kostele zavedl jest tvrté zpovídání ped knzem synody Late- tajnou zpovdi neb veejné zpovdi. „zpovd" má jakýsi smysl veejnosti „zpovdník" je též tolik, co vyznava, confessor. zpovd ušní I r. Innocenc kde pibližnému, známému: v církvi vyjevila jak pozdji, k jednotlivému ránské, v které a sdlený že kesanské (jako v židovství) nejprve Všeobecné vyznání trvalo jinému individuality sdílnost jinak, než se to stává v pospolitém živobytí, se však menší jedné lidské k druhé, dílem však na duševnem zjevu, se býti se založeno je dílem v sdílnosti pirozené každého naproti bývalé samé slovo po-vd-ati, naše po-víd-ati; povdt do St. sebe, si. je je dogma, doctrina a naše slovo 1* Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at ,,z-po-vd jicht je tolik co be-jahung, Knz Nmecké bei cht místo iz-po-vd. stojí ítal obadn ped obcí shromáždné mu híchu, jak se zdá, piznání veejn a to se, m. pvodního bi- confessio. híchv registík všeobecnjších a každý jednotlivec piznával se k tomu neb ono- netoliko uvnit v mysli, než i zjevn, na píklad bud naklonním hlavy, nebo jak nmecké bi-jicht, be-jahung naznauje i mluvou. Takové registr íky híchv, formulae confessionis, híchv b eicht formelu zvané, nebyly, jak se zdá, všudy co do je- nám fragment, lišily se místy i asy hích, dle zpsobu, jak totiž knz vypoítání co do jak doteno, svou byl poznal. Od takových formulí obec (biskup z poátku) zvaná specula confessionis, zp ovdných liší se valné tak beichtspiegel i zrcadlo, v nichž vidti, jak se má dobe zpovídati, nebot tato zrcadla založena jsouce na soustavách stedovkých o híších, povstala, jak se aspo zdá. teprva v dobách tajných zpovdí, aby híšník, i nevzdlaný, jako na píklad spatil, jak má své sv- soud dnaký: ze zachovaných domí zpytovati. Pravých formulí zpovdných nezachovalo mecké sebral a vydal H. F. Massmann ten deutschen National-Literatur, VII. Z nich vidti, že naped lid se fide impossibile est placere deo" „Ich widersage mich dem tievel svaz 1839 (Sig „Vím modlil mnoho. se N- v Bibliothek der gesamm- v p. 37. N. 170.). boha" „Sine „nu sprechet nach mir" (knzi). - und allen seinen werchen (následují knz, že má moc, rozheremissionem omnium peccatorum híchy). Pak „post confessionem" dokládá a šiti je, praví: vestrorum —— indulgentiam pius et misericors dominus, „antlaz aller iwer sunden heil, geistis et per gratiam sancti spiritus — amen." ruch iv Naež tribuere dignetur vobis to opakoval nmecky ze verlihen mit den gnaden des unser herre der almahtige got an diesem lebene, amen." Toto dostaí poznati pi zlomcích slovanských formulí i pochod ceremonie u Slovan. Ze slovanských formulí jsou posud známé: Slovutné zlomky korutánskou eí psané, a to mezi r. 952 a 994, pod jménem zlomk Frisinských proslulé a známé. Ruko- té pis leží nyní trohrad a takto: r. mezi cimeliemi v Mnichov. Tiskem vyšly r. 1827 v Pe1836 ve Vídni (Glagol. Cloz. str. XXXV.). Poínají Naped jde e „Da potomu slovy: (biskupa V) synci! božie o híšnosti lidské, raby která se koní pizvavše tere im (pak jim) grchy vaše potte i im izpovdni badte grchov vašich." Na to odíkával se lid erta praviv: „Jaz se zaglagola zlodj vsm jego i dlom i vsm jego ipoam. To že vruja. v bog vsemogaéi i v jega Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at syn Naež grch." puštní hích Nyní následují vypotení v svéty duch." i slovy: „Bože, gospodi milostivy, ote a pedn to izpovd tebe bože! moj vbs híchy a prosba za od- teprva následují jednotlivé jich. zlomky brnnské, 2. Brn Dobrovský v jež v kláštee Au- gustiniánském našel a v poslední své nemoci opsav Kopitarovi do Vídn zaslal, kterýž je vytisknouti dal ve svém Glagolita Clozianus na str. 14. neb korn pokleknuc na svu 47. Pocházejí z i kolenu duchu — se vinny dajte i a „Nábožn : tobie kniezie mých všiech a po- panu Hospodinu ve ka pokorn a loviek zpoviedam se k bohu od sebe: ja hiešny sv. poínají takto kuc po mnie nábožn všiech hiešiech sam 15. století a hiechov . . . každý otci i shiešil synu sem v siedmi smrtelných hiešich, v pyšie, v závisti, v nenávisti atd. Tebe ješto máš od i tvú mocí mých všiech hiechov viedomych i neviedomych, smrtedluhlavnícb." Naež knz: „Naklote sva nábožná srdce panu kniezie prosim, by mie rozhiešil boží mocí hospodina, nych i hospodinu a mnie sve hlavy : popros jeden za druhého, za mie biošneho a ja viernie za vy. Misereatur Prosil etc. tudiež také Absolutionem etc. sem za vy pana hospodina, by vam všem ráil hiechy odpu- stiti, milost svú dáti, zdravie prodlíti, naposledy po skonaní života vašeho nebesne kralovstvie dáti a vy všickni iekniete Amen, tak daj pan buoh." 3. Formule eská, ných knih na sklonku duchovenstva (II. r. 1861 15. století p. K. Vinaickým z modliteb- psaných vyata a v asopisu katol. 459—465) vytištná. Tato „staroeská svaz. str. zpovdi" nezdá se mi však býti „obecná", než jen podle formulí pro knihu modlitební zízena a okrášlena. Pozpovdí obecných íná takto: Hospodine milostivý, jenž podle množství smilovanie tvého X hiechy zavinlé zahlazuješ t chválil se všemi tvými svatými na vky vkoma. Amen." Podobné modlitby za odpuštní híchv nachází se v rukopise 4. F. 25. na zadním pídeští. „Všemohucí bože nemiernie dobrotivý vysoce prosímt hiesny tve nesmierne dobroty ra na mie zezieti milostivie ra mi odpusti(ti) me všecky hiechy a konenie mie vésti u vieny život. Amen" (15. stol. Pravopis starý). X 4. zlomek nachází se v rukopise latinském latinská) univ. knihovny Pražské a najde se na sledující zpovdní formulí boha mého ze vsie me dušie, srdce, nade všiecko stvoenie, G. 38. (kázání ze 14. století: „Zhiešil sem v desatero božiem loval 1. listech 86 a 87 s ná- (sic) že všie sem nemimého jako sam sebe, na pikázáni, me sily, a svého bližnieho že ze všieho Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at svatkov prazuo vieroval toho žádal: cizieho nectil, právu želleui s vieru. sem v sedmeré svatosti cierkve svaté, že sem ktu v istotie nezachoval, pokanie za me svatého, svatého bimovauie hieehy nevyplnil, tak pravie a tak nabožnie, jakž mi skazano bylo, v manželstvie nebo v panenstvie, anebo v vdovstvie nestal tak istie, tak pravie, jakž mi pan buoh pikázal, tielo krále nebeského nenabožnym srdcem, zlu mysli astokrát pijímal, toho mi žel s právu Shiešil (vieru). Shiešil sem v sedmi smrtedluych lakomý, nenaviztivy, závistivý, službie, toho mi hiešich, lakotny, sem že byl pyšný, a tsklivy smilný na bozi žel s právu vieru. Shiešil sem v osmero blahoslavenstvie cierkvi svate, že sem buoh piepustil, nemilo trpil, že sem nebyl tichy, že sem neplakal na sve hieehy a že sem nebyl laen ani žiežniv milosti božie, a také že sem nebyl milosrdný nad svým bližnym a také nebyl sem istého srdce, nebyl sem pokojný; protivenstvie sem nemile trpiel, což na mie pan buoh piepustil. toho chudoby, kteruž na mie milý pan mi žel atd. Shiešil sem v devieti cizich hiešiech, že sem ponukl k hiechu' pikázal sem uiniti hiech, aneb piepustil sem, posuzoval sem živých i paniov, mrtvých, panen, liných stavov želem toho s a sam sem manželov, jiných i laného nenakrmil, žižniveho mnohokrát slyšie hlas, toho želem právu nenapojil, uši svoje že pocestného v obrátil sem, abych sie hledl na neisté a na hanebné vieci, ušima šlechetné vieci a neijte, mého bližnieho, aby mluvil sem neistu neslitoval: vieru. Szhiešil sem v pieti smyslech života mého, že sem ma roz- sem nemocného neduom nepijal, nad chudým sie neslitoval, šestero milosrdenstyie, v mrtvého k hrobu neprovodil, s vdovcov nikdy nemohl poznati v svých hiešiech, právu vieru. Zhiešiel sem navštievil, knieži, sie me ie nos tielo mýma moy zahrazuje pied neisté nešlechetnu i ohyzdy ni boha i svý- posluchal ne- tielem nemielo; ctil, oima ni ušty mrtvým svými jeho matky, svatých i ni kterého svého bližnieho; nohami svými chok marným vieeem, mnohokrát k tanconi, kostkam, k cyhrarn rozliným viec, nežli k buoži službie; sem kdy šel na božie službu, tu sem byl teskliv, nepokoen, uermbožen a mnohokrát sem i reptal i ni jeho dil a proti slovu buožiemu: toho želem s pravou vieru. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at I jenž v nich mie v jiných ve všiech hiešich, pied ni(m) ninie (nynye), nic tajno mi aby jeho svate milosti, den dnešní ráil pan buoh zna, milý skryto nic ninie, prosiin býti, prosim milostiv matky Marije se všiemi svatými, aby ráili za mie prositi, tebe knieze prosim, aby mie rozhiešil a za mie boha prosil. (Naež knz dí:) Naklontež srdce sva nábožná bohu a proste za otpuštienie vašim hiechom. Rukopis latinský má zvení nápis Sermones de passione domini : respondentibus locis satis pulchri et de omnibus Sanctis. Na 168 listu však: ExpHciunt aliquot sermones de passione stojí domini nostri Jesu Christi scripta in antiqua civitate. De his sit de Hericz Präge foro pullorum stans in omnibus et per Jacobum et finita prope Crumlov in scola sancti Nicolai deus in sae- benedictus cula saeculorum. Po ukonené pednášce oznámil, jak byl pislíbil, Dr. Hanuš, novjším ase opt eským spisv v sbírce rukopisné na stopu pišel, jež potud veskrz neznámé byly. Je jich pes dvacet. Nejhlavnjší jsou mimo dotenou formuli zpovdní následující: že v 1. z konce Spis mistra 14. století. Husi Jana Poíná: mohli býti zavedeni, „Znamenav šest bludóv, jsem písmo položil stiene napsané, aby o šesti bludóv v rkpse. svatých lidee vystehali se jich F. 4. 25., jimižto mnozí vBetlemie na takto: primus error. První blud o stvoení." Konec schází. V tom rukopise najdeš jiné i eské zápisy, jako pídeští zadním modlitbu híšníka za odpuštní híchv. pise 4. G. nachází se 6. i Šerm o Mag. suerat facere in concilio constantinensi bludóv srovn. do kázání J. Erbena: Höflera V doteném M. Jana Husi sebrané Scriptores rukopisu 4. G. 6. non fuerit, aut desolabitur, Hoc magister Gallus." na ruko- Hus, quem propo- Co do spisu o šesti 326.; co spisy, str. I. nullo prudencie sed celesti influentia gubernatur. benivolus in eo aspectus, V 297. rerum Husiticarum sourukou stojí na pedním pídeští asnou psáno: Regnum Boemie silio, Joh. (fol. 53.). ku p. — quo aut evoluto sv. humane str. regitur con~ Est etenim posterior mobilis si regulato alienigenarum ingenio dicioni duetm substernetur. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 8 Rukopis 1. F. 40. chová v sob Oldicha Kíže z Tele peklady eské k statím nKterým latinského breviae. Rujenž jest dílem na pergamene, dílem na papíe 4° psán má 2. glossy a kopis, nápis: ,, Liber Crucis de Ustek." Rukopis 3. 1. má F. 38. dkazem, esky psávalo latinsky, V je ale vykonávalo. rukou Kíže následující poznamenání: Kíže rukou taktéž glossy psané a to k latinským kázáním, co Iste z Tele že knžstvo kázání rukopise 1. B. 33. stojí intitulatur liber si Magisti Oonradi condam plebani ecclesie sancte Marie in léta curia, viri illuminati, zelatoris fidei catholicae, qui hune collegit de autenticis libris Frater Crux doctorum sanctorum. Tel de monasterium Tebonense anno 1478. quem stens a Tot je attulit emi secm istum ad in scolis rector exi- Johanne Presbytero de Manietin et persolvi propria pecunia. dodatek k st. 32. „Quellenkunde." 1868. 4. Rukopis 3. J. sob peklad giossovany 12. zaujímá v ku p. veni redem— maris vykupiteli lidí ave Stella zdrava zavítaj — pange lingua zpievaj, o jazyku atd. morska hvzdo božie Dležitý tedy rukopis, jelikož latinské originály zachovalých písní latinských církevních rukou 14. stol. psaný, tor gencium eských - Srovn. „Malý Výbor", písní ukazuje. kevní písn, str. Philosophische Anwesend Gäste: Jos. Staroeské 1863. cír- 60—64. Section Herren Mitglieder die Jedlika, F. 27. ani Drbek, Juli 1868. Hanuš, und als Kolá, D. Rabpenko, Storch, : Jos. Mazanec. Dr. Jedlika trug in böhmischer Sprache seine Anschauungen über die Entwickelung der Sprache nannten einfachen und zur bis unbekleideten Sätze psychologischen Studien begründete Vortrag Abhandlung in dem Jahres-Programme des Entstehung vor. der soge- Der auf genauen ist seither in Form einer böhmischen Realgymna- siums auf der Kleinseite Prags erschienen. Naliirwiss.-iiialh. Anwesend die Seclion am Herren Mitglieder : Vinaický, Novák, Zenger und die Herren Král und Wassmuth. 12. We v. Öctober 1868. n g, i t e n w e b er, A m e r 1 Waltenhofen; als Gäste i Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Das ausserordentliche Mitglied Herr Z enger sprach über interessanteren physikalischen Vorträge, welche die der im heurigen in Herbste zu Norwich abgehaltenen Versammlung der englischen Aerzte und Naturforscher stattgefunden haben. Das ausserordentliche Mitglied Hr. Dr. Am erlin g hielt folgenden Vortrag über seine im September 1. J. in der Umgegend von Brandeis und Altbunzlau angestellten Forschungen in naturökonomischer und physiokratischer Beziehung. In den diesjährigen Ferien drei Wochen in der Altbunzlauer so wie später die Liebner Insel hatte ich Gelegenheit Ich muss gestehen, nerei näher zu untersuchen. mich durch und Brandejser Gegend aufzuhalten, bei Prag mit ihrer Grünzeug-Gärtdass ich an diesen Orten Beobachtungen machte, die mich sehr erfreuen, und zwar weil beide Orte erstens sehii ähnliche und Landschafts- Fluss Terraine Scenerien besitzen, weil die Anbauer einander in praktikablen Sachen reciprok rathen, ja selbst Anweisungen geben, sich über die Concurrenzverhältnisse deibjahren verständigen können, Obstgärtnerei auf daselbst ergiebigste Grundlagen zu ja der Märkte um hiedurch endlich die weil alle Miss- und Ge- in Grünzeug- naturökonomisch-richtige und und zugleich Leider steht dieser Zweig der und Altbunzlau im Verhältnisse zu jenem bei Saatz, Leitmeritz, in der Goldenen Ruthe, bei Budweis etc. auf einer primitiven Stufe und an einen Vergleich mit den Vierländern bei Hamburg, mit den Planitzer Etablissements in der Lau- Nationalökonomie sitz, basiren. bei Brandejs mit denen bei Erfurth, bei Paris, in Belgien, in Holland, Nie- derland, China etc. ist gar nicht zu denken. Doch wir wollen zur Sache der möglichen besseren physiokraDas Terrain von Brandeis-Altbunzlau gleicht jenem von Lieben und diese beiden gleichen den gewöhnlichen sehr häufigen Alluvial-Brandungs-Gegenden von Russland, wo man allgetisch geregelten Zukunft! mein das Brandungsterrain Gor na ja nennt und das Alluvialterrain zu böhmisch und deutsch gesagt horná, das Bergige, und luhová, das Auige bedeuten würde. Gornaja ist das Brandeiser und bei Prag das Bohnicer oder Troj er Ufer, und Luhová das Altbunzlauer, oder Holešo vitz-Liebner Flachuferland. Das Hauptmaterial zu den hiesigen Alluvial-Landen Lugovaja, was lieferte wohl bei Brandeis die Elbe mit ihren häufigen Ergiessungen und Tümpeln, vielfach aber auch der reissende Iserfluss, dessen Name auf jizlivý und jezerovitý und jezovity, also auf dessen oftmalige Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 10 und Tümpel so wie Wehrbedarf jezy, prahy, hin(lave, labe, rozweist, Iserflusses reissend, aber viel Gruss und Geschiebe lévati se), die des zerklüftete Halbedelsteine und wahre Edelsteine bis an ihre Mündung bringend. Weithin im vereinten Elbe-Iserflussbeete unterscheidet man Gereiztheit, Seen Die Elbefluthen sind wohl inundatorisch genau das klare Elbewasser von dem versatilen, vergrussenden, uferzer- reissenden Iserfluss, so wie wir ganz Aehnliches an der Moldau und der Beraun bei Königssaal und auch anderswo wegen nicht zu unter- schätzenden Beobachtungen ihrer naturökonomischen Terrainwirkungeu sehr wohl unterscheiden müssen. Auf den Liebener Inseln sind eine Elle Grusslagen, welche der vielfach tief schon starke sterile Fruchtbarkeit nachhaltigen dieser Auen schaden, während wir das Umgekehrte in den Saatzer Alluvien des Goldbaches und den Elbe-Alluvien der Goldenen Ruthe nur bewundern müssen, und durch die vielen bereits untersuchten Lagen von häufigen angeschwemmten Karschen, Braunkohlenlagern mit ihren tropischen Floraresten und Mineralsalzzuflüssen des Teplflusses, so wie nicht minder durch Eisenoxydgehalt der alten rothen Sandsteinfor- mation ganz erklärlich finden. Brunnen und Kelund eben so die Quellen. Nur das Badewasser der Houška-Gegend gibt ein grossartiges Anzeichen, dass die Iser aus der Old-read-sandstone- und Porphyr-Gegend kommend viel Eisenoxyd und zwar schon mehr und läuger chemisch verarbeitetes enthält. Sehr bemerkenswerth sind die Alluvial-Sandterraine der Altbunzlauer Gegend, denn besonders bei dem Dorfe Podbrahy übersieht man ringsum die terrassenweise absteiDie Altbunzlauer Gegend ist bisher mittelst der lerbesiclitiguugen noch nicht wissenschaftlich untersucht, genden, vor Jahrtausenden zu Flussbeeten fliessenden Iser] dienenden Alluvialterraine, jetzt breitfliessenden Flüsse Australiens, rayfluss, der erinnert, was alles an Wenn man man am Bande breit- die besonders Neuhollands amerikauischen Flüsse Maragnon, Missisippi etc. noch Mo- lebhaft bei der Excursion von Altbunzlau aus diagonal nach Sojovic und Lissa aus den steht noch damals [der erzherzoglichen Wäldern kömmt, so des höchsten Iser-Alluviums, steigt herab zum Dorfe Podbrahy, (pod behy, Unterufer) das auf der zweiten Terrasse steht, (druhá stupše, daher anderswo Stupšice) und kommt von da Nedo- wieder absteigerd zur dritten Terrasse des Dorfes Sojovic, mic, O v ary, iudess die Iser selbst, die tiefste vierte Region zwischen bebuschten Ufern einnimmt und ihre Fluthen scheinbar hinwälzt. still Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 11 Eine besondere Erwähnimg verdienen die vielen Alten Arme vielen morastigen Tümpeln der Alt- der Luhová der Elbe mit den bunzlauer Gegend. Noch nirgend hier hat die herkulische Hand diese und Angerbestand, alle und wenn gleich der hochverdiente Erzherzog Karl mit dem Aufbau eines schönen Badehauses Und mit der Herrichtung eines langen Wasser-Abzugsgrabens Natur- Augiasställe gereinigt; aller Wiesen- Wasservertheilung bereits begann, ist bis dato noch so darf doch primitiv ganze diese Terrainregulirungs-Sache nicht nur den eiren Schultern aufgebürdet bleiben, sondern ist eben so gut eine erste und ernste Angelegenheit der hiesigen Stadtbürger und des hiesigen Domcapitels ja sogar diese Kräftevereinigung dürfte nicht ausreichen, weil erst hinter Brandeis gegen Prag zu, bei Vino ; etc. ein lästiger ja schädlicher Ueberfluss an Lehmboden stattfindet, während der Altbunzlauer-Alluvialsand last gar keinen Lehminhalt und erst gegen Dílzy, gegen die drei Hlavna zu, häufigeren schwarzen, durch Wind aber wegblasbaren Humus wird von den Luhovaja-Bewohnern Dieser enthält. Lehmmangel tief gefühlt, ja vielfach noch auch Bau- und S tras sen -Steinen, welche ihnen nur das Gornaja-Terrain von Brandeis, der Steinbruch des Domcapitels und andere verschaffen können. Es ist also in diesem Terrain eine der Mangel an totale Ackererden-Verbesserung, ja vielmehr Austauschung zwischen dem sandarmen Vino, Altbunzlau bezüglich des und Lehms und Sandes physiokratische völlige Devic so und Jehmlosen wie zwischen Bran- unumgänglich Landes thätig mitwirken muss und zwar durch Ablassung von der Brükenmauth, wenn es Fuhren sind, welche jene grossartige Terraia-Emelioration zu Zwecken haben. Wir haben hier die mauthfreie Steinzufuhr auch mit angeführt, weil ohne Strassen- und Wegbau in diesen bodenlos sandigen Gegenden keine Feld- und Wegabgränzung, folglich auch der deis nothwendig, Altbunzlau wobei bezüglich aber vielfache Terraingewinn das der Aerar gar nicht Strassensteine des möglich ist, in der Trockenzeit wegen endlosen Staub bei jeglicher Bewegung des Windes oder der Thiere, und in der Regenzeit nicht, wegen allseits weichenden Schlamm beim Einschneiden der Wagenräder. nicht, Diese Kanalisirung durchaus nicht ohne des ganzen dortigen gehörige Rücksichtnahme Regulirung der Elbe- und Iserufer, Terrains dürfte aber auf die Inundations- so wie auf die gehörige Nivelli- rung der abzugewinnenden Gartenbau-, Trainage-, Wasser- Reservoirund Wohnungsparcellen unternommen werden, weil kleinere Sonderversuche nie in dieser Angelegenheit einen endlich physiokratischen Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 12 Werth besitzen können. Damit wir uns aber bei dieser metachori- ch e n Frage nicht Doch länger aufhalten, so bringe ich nur meine Goldenen Ruthe Böhmens gemachte Erfahrung in Erinnerung und verweise auf meinen Aufsatz aus Lotos 1861, und Seite 44 meiner Gesammelten Aufsätze aus dem Bereiche der Naturökonomie und Physiokratie" Prag 1868. s diesartige im Jahre 1860 in der Was buuzlau Begränzung die so betrifft, dieses findet Stunden von Altbunzlau sie von Alt- Dízy 2 a /2 Alluvial-Sand-Terrains dem bei statt Gute Cecemin) einerseits, weil hier (die Hügelreiche der Plaenerkalk und Saudstein gehoben durch Basalt gerade so in der Melniker Weinberggegend und andererseits den hinter wie Chlomin etc. stattfindet, merkwürdigen wasserreichen Chlomek, wahrhaft hinter dem schlammigen schweinereichen Zabo und gefährlichen Kontopy mit arsenikreichen Quellen bis hin nach Altbenatek, Hühnerwasser etc. nicht verkannt werden kann. Wrutitzer Quellen, Philosophische Anwesend stich und Herr Hanuš dem Oclober 18Ö8. Vinaický, Hanuš, Da- Baum. den angekündigten Vortrag über das mittel- hielt Gedicht alterliche, philosophische mit 26. Herren Mitglieder: die Gast Herr als am Section Alani de Insulis: Anticlaudiamus, böhmische Alanus keine coinpendiöser Auszug aus dem Resultate, dass der sogenannte Uebersetzung, sondern nur ein Sein Vortrag lautete wie folgt: Mezi zanedbalé doby literatury eské, co do rozboru kritického, Anticlaudianus sei. zvaný eský Alan. Dobrovským zdá se, že nikdo o nm ani tušení nemel, až pak Dobrovský, proskoumav bohatá zídla literatury eské ve patí zajisté též tak Ped vždy vrné „na papíe u svatého kapituli Pražské Víta v 4°", v kterém se nalézá „der ein allegorisches Gedicht lichen Vollkommenheit von der dosáhl tam i ursprüng- Wiederherstellung der der Menschen, 19. rukopisu böhmische Alanus Blatt." Tak pravil Do- der böhm. Sprache r. 1792 ve své Geschichte doslovné opakuje i r. 1818 ve Geschichte der pak böhm. Sprache und älteren Literatur str. 149. Na str. 150 tamtéž podává však též píklad slohu a dobropísemnosti eského Alana. w nychž „Sedm neby vzrzye po tom tot chczy powyedyeti o tom brovský 107. což str. již tém | | sedm planet przybywa | kazdy svým czasem otbywa" atd. 105., Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 13 V téže dob r. 1817 a 1818 vyšly psobením Dobrovského Hankovy Starobylá skládání a hned v prvním svazeku otištn t. je eský „Alan" j. celý z téhože rukopisu kapitoly Pražské a s krátkými slovy, jakých použil j)ímo, jakého tém mén rukou století nebo ješt, již r. 1792 Dobrovský, Taktéž rukopis je psán. slova Dobrovského, i vom J. 1310—1410" rukopisu od sv. Jungmann (str. (I. pak Hanka vynechav, 143), (str. Víta" i ani Hanka, ba obsahuje že Svato- Vítský „Denkmale der böhmischen Sprache aus samými nepovdv rukopis dem Zeiträume praví jen „z téhož 140). str. položil 1825 v prvním vydání literatury své ale krátký životopis r. 47) taktéž jen slova Dobrovského pipojiv Alana de Insu lis výslovn obecné literatury. jen podlé Wachlerové Taktéž se to opakovalo i v historie vše- druhém vydání Jung- jen že Jungmann ve Výboru I. 191 obsah básn ást ze zaátku jejího otiskl, sem tam ode nejasného tení Hankova zárove se odchýliv. Sabina podává ve své historii literatury obsah básn, jako Jungmann ve Výboru, jen ješt bedlivji a s pipojenými poznámky mannova r. 1847, sieji vyložil a vysvtlujícími (. 209—212). Selber a konen ních svých djin ei jedná o básni krátce ve všech tech vydá- a literatury eské, Dobrovský, výjimek dobropísemnosti Tot nesrovnal konec všeho bádání o báse pvodu k tu podávaje však jako druhdy její. eském Alanovi. této latinskému, Nikdo jak zdá se dílem v ruko- dílem v starých tiscích se chová, poznamenáno bylo toliko že báse eská je kratší latinské. Bližší však ohled nebyl brán ni na pvodce Alana, ni na báse samu, co do zevrubného porovnání k pvodní básn. Pokusmež se tedy my o ten ohled. pisech, to, a) Co do pvodce Alana cích encyklopaedických vypravuje do c tri na ustálená, nevyjímaje že Alanus (Alain) co Nizozemec slul „ab in sulis" francouzsky Lille, L'isle), že byl uený plana v slovní- nauný, (nmecký Ryssel, ani slovník náš cisterciak v Clairvaux, jenž 1203 nebo dle nkterých teprva r. 1294 umel a co scholastický filosof se tím ped jinými byl vyznamenával, že neklada za dvody r. tvrdní svých kesanských positivní autority i citáty z písem svatých, dokládal prý z rozumu t. j. dsledností svého odvozování Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at u logickou i pohany, nevící prý jen ve matheraatickou písností, vypravuje život osladilo, kacíe a aby proto, víe pinutil. a theologii, než ve všech odborech filosofii Nevinikal však vd, tak že Doctor universalis. s\t nco pvabnosti suchoparný Alanus v Paíži získal jména: Aby pak v ueném jeho i a to prý v autority katolické k doctrina plana, že jej pro si jeho uenost svou jedna královna zlíbala, jak v zahrad královské spal pod stromem. doctrina vševdoucí Vypravuje tato pil také, že Alanus, jakmile vstou- co frater laicus do klášte ra, ovce pásl, koru mnišskou na jevo bezpochyby aby tím po- dal. Také zevrubnosti životopisné vypravují se doctrinou planou, povdli, a pece je život Alana a jeho psobení mráko- jak jsme tm temností jakmile zahalen, jen lovk ponkud v hlubších zídel než jich podává doctrina plana, se dobírá. pvodu rodem Alanus, jelikož se uenci hádají, zdaž byl N z o z e m c e m, Francouzem, V a ch e m (Sicilianem), anebo konen S co tem (Caroli de Visch historica Není totiž ani jisto, jakého byl i s jistotou, sují, ponvadž omnia Amstelodami Alani (Opera relatio de vita neví 1 co vlastn byl se vyškytá více 1653). Taktéž se psal, jedni mu to, druzí ono pipiAlan de Insulis. Že jeden z nich Veliký (Magnus) i doctor universalis, nemohl co scholastik dokládati pouhými dvody logickými i mathematickými svá tvrdní, vysvítá samo sebou již z pojmu scholastického filosofa a vru v nižádném z jeho spis není v skutku dán toho návodu plný dkaz. Srovnejmež jen na píklad Alani Magni de Insulis libri tak zvaný duo contra Judaeos et Paganos seu Mahometanos. (Bibliotheca scri- Carolum de Visch. Coloniae Agrip. 1656. Sign. 1. H. 28.) Je a pobude bezpochyby tedy Alanus mezi dle náhrobku jeho v Clairvaux o muži zevrubn neznámými, ptorum ord. Cisterciensis edita per a nm „duo" (filosofii t. a theologii), že „septem" (sedmero svobodných umní), že „totum scibile scivit" (Vševd). prý se vypravuje, že b) báse Alana. Jedno tištné vydání básn vyšlo bez 1536 (Polycarpi Halae Magd. dovku již b. Leyseri 1721. 8°. historia poetarum jména pvodce et pag. 1018), co jist je pochybováno bylo o nm, které roku poeinatum medii aevi. dkazem, pochybování že i v ste- posud není ješt vyvráceno (viz životopis jeho v Ersch. a Gruberov encyklopaedii, pak v Nouvelle biographie generale par. Höfer. Paris 1854). Jméno básn samé zní: Anteclaudianus sivé de vir o optimo, Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 15 nkdy Anticlaudianus Alani de Anti-Rufino, de bon et perfecti. Ptáš-li se ale, pro se ta báse Anticlaudianus anebo Ant ruf in us jmenuje, tut uenci obsypou strašnou ueností, ba tém svrchovanou, jejíž konený konec ale je, že se neví, pro se tak také: vir i officio i i jmenoval, ponvadž si stává hojnost velká kterého se taktéž neví, pro byl vyvolil, a Jak pak se si jej Claudian a Rufin, a omne scibile scivi i 4 Alanus „qui z nich byl vyvolil co protivníka svého. stedovku? Anticlaudianus Alani v asi líbil máš rozliného mínní na Jedni vybrání. I tu praví: „Libros hos qui t. non pigeat, eorundem elegantiam mox peranimumque suum mire oblectavit," druzí ale naopak tvrdí, že Anticlaudianus je naplnn temnostmi a sophistickými muky (sovel semel attente legere cipiat, tak že kniha je více práce sophisty a ne ducha- phisticis tormentis), plného lovka (ingeniosi hominis. Leyser 1. 1020., 1021). c. devt Alanus roztídil spis svj dle jednch v knih, dle dru- pvodní rukopisové se rzže on to je první, pravého Anticlaudiana Alana podal uenému svtu roku hých ale v 11 Dotený nili. jenž knih, co patrné iní, že i Carolus de Visch se chlubí, již 1653. tiskem v Antverpách a to podlé rukopis starých. I knihovna university Pražské chová nkolik, ale ne starých rukopis. Pocházejí t. vku všechny z takto neurit rukopis (sig. 8. G. 14) zaíná quo n dam Alanus in multis quondam auctorem compilavit, quem Anticlaudianum vypravovati: scientiis peritus Jeden patnáctého. Magister qualiter humana natura natuhominem ad perfectionem perducat etc Jinde (3. G. 13) nominavit, in quo intendit describere, rata aliquem de perfectione stojí: tamque dominam. Jiný Describit enim perducat. humanam náturám Rukopis prvý je necelý. rukopis papírový, sign. 3. G. 14. poíná ihned básní samou: „Authoris mendico stylm, phalerasque poetae ne mea canitie Clio dejecta senescat Jesti rukopis 100 listv 4° silný a koní . . . slovy: Explicit Prdyclaudianus sivé Anthiclaudianus Deo Redde michi mi Deus, grates reddo. opto a te michi Tetí básn (Pipsáno: de Anthiruffino. quod dudum fieri)." rukopis sign. 4. G. 3. poíná jako pedešlý pedmluvou koní slovy: samé, jen že místo „canitie" klade „segnitie" a explicit anticlaudianus per manus psenycze amen, vel: sic explicit alanus anticlaudianus vel antirufinus. tvrtý likož je rukopis, dílem esky sign. 3. G. 13. je pro glossován, o em nás nejdležitjší, se posud je- nevdlo Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 16 Na claudi a n facit atque trecenti in eo sunt m u . . doctor Alanus, anno . quadragesimo quarto. Starý bibliotheká jezuitský (t. bezpochyby j. claudi Explicit antilogus 171. stojí: listu coutra d. Milesimo quem ani, quatuor versus quadringentesimo Kulhán jméno: rukopisu dal cum commentario Auticlaudiauus Claudiani) feliciter mille i i per totum. Glossy eské poínají VII. kapitoly knihy prvé listem 14. verso. t. zaátkem skoro j. : Dostava k tiem viecem libezniveho obyeje skrovného inu ad Surgit haec placidi mudrost mierami okrášlena gestusque vultus, obkliuje Circumscripta modis prudentia, zlaty — vlas. zlomené dependent ona tvrdosti sedipsa vypisuji povýšené visie molitie fracta, skrovnim Porna mamillarum modico suspensa tumore, nižádným oslabením nulla colla pererrat prsy okruhlosti — Aurea caesaries. (modesti) duricie proprii znamenie vlastnie istoty, describunt pudoris. signa nkolik list je pak málo glossováno, až pak listem 35. verso opt k plné míe se navracujíc ustává na listu 45. nkolik list ješt latinsky dále glossujíc. Glossy zasluhují, by obzvláštní zetel k nim se obrátil. Než vramež se na ten as k eskému Alanu zpt. Glossování jde až do Avšak nastojte ! vracejíce se Alana Anticlaudiana, ml jednoho jak se verše v nejmén . 68). že i budeme ne- peklad latinského nm o tak, domnívalo! jak je v latin. neznámý pirození Latinská báse 100 list 4° silná eská báse t. posud o mírou, eskému Alanu eštin Jungmann íci, smyslu Alana svj spis vyd. str, 31. plnou není tudíž a snadno jen z (II. ani k eský Alan mile pekvapeni! nenajdeš 31. listu náš básník složil je ve všech a neb Dobe eský vyložil rukopisech dlouhá a v hexametrech složena, kdežto jen 18 list 4 U v rukopisu zaujímá a ve verších obyej- ných, tverostopových a rýmovaných skládána je. Shod myšlenek je Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 17 ovšem u latinské a eské básn stejný, nikterak ale v zevrubnosti eská báse v pomru k latinské, compendium i spracovaný výtah k pvodnímu a a u stojí jako Stojíte jednotlivostí. zcela vypracovanému spisu Mžeme tudíž snad uzavírati, že rozborem tímto jsme získali novou a pvodníbáse eskou, jelikož to není nižádný peklad z latiny ? Toho však na ten as ješt nelze tvrditi. Nebo nejlepší vyspis Alanových jmenovaný již Carolus de Visch pozna- davatel menal juž r. 1654, že jakýsi latinský básník canonici! s Insulensis, compendium Anticlaudiani titul dal: „tersis et Adamus Basseya, de okolo roku 1400 který, jak se tuší, politis „Ludus Adae de Basseya versibus", (Baeyssa?) in sepsal žil, jemuž sám Anticlau- magisti Alani de Insula." Pokud tudíž eská naše báse nebude srovnána k latinskému compediu Adama de Basseya, nelze úsudek o pvodnosti eské básn dianum pronésti s jistotou. Bud tomu žitá i co do e v kterém jak bud: ei je dosti žil i co do stará, eská báse pobude obsahu. a nic nevadí, práv Adamus de klásti i ji co taká velmi do vku Basseya, jak se tvrdí, neb dle- patnáctého, i o nm je pemálo známo jako o dvou jediných rukopisech compendia Alani, jež vidl Visch „Tornaci in monasterio sancti Martini-" (Tournay). ' Co do obsahu nalézti možná v eské básni mnoho novoplatonických, ba i bájených pohled na svt a lovenstvo, akoliv o Ala novi se vypravuje, že zavádl Aristotela v uenost stedovkou. Než Aristoteles stedního vku je Anti- Aristoteles v pravd. Avšak na ten as nelze pouštti se ni do linguistického, ni do básn, ponvadž je velmi chybn otištna v starobylých skládáních Hankou. Nutno tedy dojíti samého a jediného filosofického rozboru rukopisu u Víta na sv. Historische Anwesend die Hradanech Pražských. Sectioo am 2. Herren Mitglieder : November Palacký, Tomek, Erben, Weitenweber, Gindely, Zap, Dastich, Zelený, Vrátko, Lepa, Zoubek, Tieftrunk, Emier; als Gäste die Herren: Jos. Kolá, prof. Náhlovský. Jedlika, Ferd Schulz, Crha, Sitzungsberichte. III. 2 Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 18 Janda, F. Streit, J. Littašek, Dvorský. Herr Dr. Fr. Palacký las unter Duchek, K. Bob. Pr. Kry špi, V. Berücksichtigung der schlägigen Literatur eine ins Detail durchgeführte Abhandlung ein „U e- ber die Beziehungen und die Verhältnisse der Waldenser zu den ehemaligen Secteu in Böhmen", deren Resultat er kurz in folgende Punkte zusammenfasste. Die Waldenser 1. zwar vom Anfang an hielten besonderen dogmatischen Grundsätzen durch fest, an welche gewissen sie sich von der röm. Kirche trenuten und Gegner der röm. Hierarchie wurden: aber da sie in ihrer Mitte keine durch Gelehrsamkeit ausgezeichnete Männer hatten, gebrach an durch der Lehre ihrer es nöthigen Tiefe einige Jahrhunderte und Bestimmtheit , hin- systematischen Vollendung. 2. In Böhmen fand die zwar nur im Geheimen, aber Anfang des XV., d. h. bis Lehre der WaldeDser dem seit ihre Anhänger Schlüsse des XIII. bis in den zum Ueberhandnehmen ununterbrochen fort; die böhmischen Waldenser des Husitismus, verlieren sich hier- auf unter den Husiten. 3. Peter Chelický schöpfte über die Walgeheimen böhmischen seine Kenntnisse denser allem Anscheine nach aus einer alten Ueberlieferung und keineswegs erst durch Ankömmlinge der Waldenser nach Böhmen im J. 1418; kaum mit (weil er sonst über diese Ankömmlinge hinweggegangen wäre). und namentlich jene der Waisen und der Taboriten, in Böhmen zum Vorschein kam und zur Geltung gelangte, eigneten sich die romanischen Waldenser, die mit den Husiten in lebhaftem Verkehr standen, diese Lehre zum grösseren Theile an und begannen in diesem Sinne und nach dem Beispiele der Husiten dogmatische Bücher zu verfassen (1432). 5. Obgleich die Lehre der Waldenser bei der Begründung der Brüderunität im Jahre 1457 unläugbaren Einfluss geübt, allerdings nur durch Vermittlung des Peter Chelický, und obgleich auch im Jahre 1467 bei der Organisirung der Brüderunität ein ungenannter in seinen Schriften 4. Seitdem die Lehre Stillschweigen der Husiten, waldensischer Bischof mitgewirkt hatte, so darf doch nicht verkannt Lehre und die T und Verwaltung ihrer Kirche anbelangt, selbstständig von den W aldensern unabhängig zu Werke gingen, dass sie sogar vom Anfang an mit dieser Sekte in vielerlei Beziehungen in Widerspruch traten und sich von ihr im Jahre 1491 und 1495 durch ihre Lostrennung werden, dass die böhm. Brüder in Allem, was die Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 19 mehr von Chelický noch Man entfernten. hat nicht die geringste Waldensern hätten; Herzogs und Zezschwitzs Annahme, als von Prag während seines Aufenthaltes unter den densern von ihnen welche Anleitung erlangt und Spur dass davon, den bei je sie Belehrung gesucht hätte Bruder Lukas französischen Wal- heimgebracht, ent- behrt jeglichen Grundes. Dagegen 6. und vielleicht zwar jetzt schon liegt der der Theil grössere dem Schriften der Waldenser entweder unter oder dem der Brüder abgefasst dass ein grosser, klar vor, bisher bekannten ältesten der Taboriten Einfluss ist. Die Literatur der böhrn. Brüder war im letzten Viertel des XV. und im ersten Viertel des XVI. Jahrhundertes viel reichhaltiger gründlicher und gelehrter, als man gegenwärtig allgemein dafür hält. 7. In den Augen der damaligen gelehrten Welt Europas schadete ihnen besonders der Umstand, dass böhmisch schrieben; sie auf die Diction und viel Fleiss irgendwo, man ja die sie wenig äussere in der damaligen genommen, ihrer literarischen dass Werke zu jedoch erwiederten, dass wenn Eleganz und äussere Schon aus dieser Bemerkung wird man Sachen Schönheit nothwendig sind. den Geist sie sondern meist nur sogar übel Form angewendet haben, worauf so gewiss lateinisch, hat ihnen der Religion der Brüder Literatur einigermassen be- urtheilen können. 8. Die Bedenken, welche über der Waldenser und der Brüder (v. J. die Priorität des Katechismus 1522) geltend gemacht wurden, lassen sich durch jene Daten, welche Prof. Zezschwitz bekannt waren, nicht beheben. Ich selbst stiess früher auf mehrere ähnliche Katechismen, habe sie jedoch leider nicht beachtet. Um so mehr Aufmerksamkeit wendete ich heuer (Mai 1868) einem in der k. k. Bibliothek in Wien (Manuskript 4557), wieder entdeckten böhm. Katechismus zu, den ich Hus selbst zuschreiben möchte, da er auf die Frage Kirche ?-' die Antwort gibt „Die h zur Seligkeit Auserwählten" ; und da in „Was ist die hl. Versammlung aller ihm von der Communion sub Kirche ist die utraque noch keine Erwähnung geschieht, möchte ich annehmen, dass seinem Ursprünge nach in die Zeit vor das J. 1414 gehöre. Es scheint mir, als wären manche Fragen und Antworten des Katechismus der Waldenser und der Brüder (v. J. 1522) diesem Katechismus er Husens (sit venia verbo) wörtlich entnommen. Ich beabsichtige dieses Schriftdenkmal im Original und in treuer lateinischer nächstens zu veröffentlichen, damit auch Uebersetzung auswärtigen Theologen Urtheil darüber ermöglicht werde. 2* ein Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 20 9. Ich halte es nicht für nothwendig auseinander zu legen, wie Behauptung mancher Gelehrten unserer Zeit war, die dafür Austausch der Lehren zwischen den Waldensern, Taboriten und Brüdern erst um das J. 1489 begonnen habe; denn wir wissen, dass zwischen den Waldensern und den Taboriten schon vor 1432 ein lebhafter Verkehr stattgefunden hat. Demnach wäre es überflüssig, die aus jener Behauptung gezogenen Reirrig die hielten, dass der gegenseitige sultate zu widerlegen. Nicht weniger 10. irrig ist auch die Identificirung der Taboriten mit den Brüdern. Schon Aeneas Sylvius logische Gelehrsamkeit zu; aber zwischen ihnen und den Taboriten sie žižkování nannten, der ersten Periode ihrer hatten zum Tode indem vor gelehrten Theologen wahre Scheu, und Lehre durch das Schwert, mieden, ängstlich ihrer Entfaltung (bis den Unterschied hervorkehrten scharf stets namentlich von einer Verteidigung was gestand den Taboriten theo- die Brüder, welche sie namentlich in Gregors, 1473) der heili- einfach gen Schrift glaubten, ohne sich auf Grübeleien einzulassen. Der erste Gelehrte wirkliche der Brüderunität ist der Prager Baccalaureus Prokop aus Neuhaus (1467—1507), den aber unsere Literaturgeschichte bisher kaum kennen gelernt hat. Naturhistorisch-inalh. Anwesend die am Secliou November 1868. Weiten webe r, Amerling Herren Mitglieder: Leonhardi, Novák, Štolba; Crha, Král und Stier ba. v. 9. als Gäste die Herren Walter, Das ordentliche Mitglied Herr Weitenweber widmete einige Worte der Erinnerung an den am 4. d. M. in Wien verstorbenen Dr. Moriz Hörners, Vorstand des k. k. Hof-Mineraliencabinets. Das ausserordentliche Mitglied Herr Novák besprach das Grundwasser im Allgemeinen und theilte einige, vom Herrn Ingenieur S'tierba an mehreren Brunnen, nächst Prag vor dem Bruskathore, seit längerer Zeit angestellte genaue Messungen nebst den daraus gezogenen hydrologischen Resultaten mit. Das ausserordentliche Mitglied Herr der vorhergehenden Sektionssitzung ökonomischen Vortrag über deis fort. die (s. Amerling setzte den in 9 Seite) abgebrochenen natur- Gegend von Altbunzlau und Bran- Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 21 Was des Altbunzlauer Terrains die primitive Flora adaequat dem sandliebenden Pflanzen die ist sie ganz Terrain; noch Portulacca decandra, betrifft, man findet die überall Salsola so die Kali, und Salsola Soda, den kalireichen Wermuth, die alle noch gar nicht hier von irgend welchen Urproducenten und Industriellen benützt Alles liegt brach, die Portulaca, und chinesisch gebeutet wurden. obgleich sie Hamburg und Italien sehr gut in Suppen und Kraut und verspeiset, wächst bei Podbraha ganz Die Leute nennen Schweinesalat (svinské sie wild herrlich zelí), gedeihend. obgleich sie auch den Menschen recht gut als Nahrung dienen kann. Die Salsola Kali und Soda kommen in ungemein grossen ästigen Büschen vor und zwar an allen, selbst den unfruchtbarsten Wegen, wo man im windigen Herbst selbe gar wie eine Anastatica oft hieroch untica wie das russische Perekati-pole (Gypsophila) vom Winde Die Artemisia Absinthium, die der Gottschewer so gut sten weissen Kalisalz französische für in Arabien, gejagt sieht. zum herrlich- Laiterien (Milchanstalten) zu verbrennen weiss, wächst im ganzen Dorfe Písek bei Altbunzlau an den öffentlichen Wegen, also preisgegeben der schonungslosesten Behandlung der Thiere und Menschen. Der Calamus aromaticus kommt in fast allen Teichen bei Brandeis vor und zwar ausser dem Terrain der Elbe und Iser, wo nur die ähnliche Iris pseudacorus (Pferde- kalmus) vorkommt, und zwar an dem Bache der von den Vinoer Bytiny (Plänerkalkplateau) durch die Orte Podolanka, und Hrazecký mlýn nach Brandeis bis Cvrovic, Popovic fliest. und das Mattengegen Verpachtungen an die Mattenstricker von Bakov jedoch geschieht alles das leider nur als gewonnen In diesen Teichen wird zugleich das Schilfrohr schilf jährlich an der Iser Baubbau und ; nie noch als geregelter Abbau, um eines jährlichen Calamus aromaticus ist von der Viehzüchterseite nie noch ein Versuch geschehen, um selben als die aromatische Futteringredienz auch in andere, ja in jedem BezirksOrfce respective Bezirksteiche, statt und nebst Anthoxanthum odoratum Ertrages sicher zu sein ; ja bezüglich des der Trockenwiesen anzubauen. Bemerkenswert!! Cecemin, dem ersten ist auch die sogenannten Iris St. wächst, und wie die Leute behaupten, graben und gefressen wird. germanica, welche auf dem Wenzl's Weinberge häufig (?) häufig von den Diese Hasen Hasen aufge- vom Ceceminberge werden ganzen Gegend wegen ihres schmackhaften Fleisches sehr gei. e. Ingwerhapen genannt. Uebrigens sind hier die Culturpflanzen Zwiebel und Knoblauch, Saflor und Kran mit in der achtet und zázvoroví zajci Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 22 etwas Tuchmacherdisteln weit und breit im Kenek, Hlavno zwar bei den Orten: Abbau und ordentlichen Hlavno sudovo, Hla- Kostelní, — Kontepy, Lhota, Ovary, Nedomic, Všetaty etc. Das Geund Knoblauche den an Arsenik reichen Wasserquellen bei Vrutice, ist besonders Zabo. Kontepy, Hlavno etc. zuzuschreiben, denn das pbytochemische Radical Arsenmethyl oder Kakodyl enthält bekannter Weise latenten venec, und dieser Kakodyl- deihen Arsenik = Was Kd die = H C4 Wiesen Allylreichen Zwiebeln + 6 As. werden diese von der Bevölkerung nennen sie saure welche Eriophorum- Arten, i. e. die Wollgräser erbetrifft, so selbst in vier Arten eingetheilt. Die schlechtesten Wiesen und zwar zeugen. Die mittelmässigen Wiesen nennen sie Rinderwiesen und die (oví louky) bezeichnet. Es ist natürlich, dass abgegränzt nicht scharf Pferdewiesen, wegen nennen guten Wiesen, vielen Riedgräser (Carexarten). Die ihrer besten Wiesen werden als die Wiesenunterschiede nur ortsweise je Höhen, nach sie Schafwiesen Böschungen, und Vertiefungen und zeitweiligen Tümpel- und Ueberschwemmungsorten vorkommen. Zu einer näheren Untersuchung der weiten Grossherzoglichen Wälder kam es heuer wegen meiner sehr beschränkten ExcursionsZeit nicht, dennoch aber sei es bemerkt, anderen Standpunkte stehen, dass als vor 5 Jahren, sie wo heuer ich durchsuchte. Damals litten sie seit 1809 besonders 1837 bis 1856 durch Bombyx nacha u. N. piniperda aber auch keine Zeit, Pini, in deren Begleitung erschienen. um Heuer sah als auf einem selbe fleissiger — 1839 u. 1854 Complexglied Mo- ich fast keine Spur, hatte nachzuforschen, ob das so theuere Raupensam • mein, oder ob die Moderkäfer und Ichneumonen, als gewöhnlich verspä(?) Vertilgung wirksam waren. Zu meinem Leidwesen aber erblickte ich heuer einen ganz anderen Feind diese Wälder verheeren, oder wenigstens im Wachsthume stark zurückhalten und zwar den Hylesinus piniperda und Hylesinus minor. Beide verheerten nebst den Unterstämmen auch noch die obersten Triebe der Kiefern. In Folge dessen sieht man den Waldboden, wo- tete Naturpolizei hier zu ihrer gänzlichen hin man nur geht, überall mit einer markröhre ausgefressener, keine Zeit, um rechen zu erfahren, Menge nadeliger ob hier der Endtriebe im August, abgefallener, in der Holz- Endtriebe besäet. Ich hatte vom Forstamte das Zusammen- oder auch schon April-Fangbäume nebst ihrer Entrindung im Juni gegen diese Borkenkäfer angewendet worden sind. Bezüglich der hiesigen Waldflora ist noch anführungswürdig die Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 23 G-rundspecies oder Grundpflanze, des sogenannten, hier wie in Prag wohlbekannten David'schen Thees, benannt nach dem einstmaligen Bezirkshauptmarme Ferdinand David, dem zu Ehren es der damalige Brandeiser Apotheker H. Král so benannte; obgleich schon Dioscorides die heilsamen Wirkungen des Oreoselinum montanum kannte und man diese sehr gegen Lungenleiden hervorhob. Im Böhmischen nennt Pflanze durchwegs Smelhaus und es ist weder ein etymologischer, noch sonst ein bekannter anderer Grund vorhanden, warum diese der Pimpinella saxifraga der Arzneiwirkung nach sehr verwandte Pflanze so benannt wird. Smel heisst zwar eine Wasserpflanze: Butomus um- bellatus, die ganze Zusammensetzung des Wortes wirrt. Dieses Oreoselinum montanum findet sich sehr häufig und schon entwickelt in den Waldungen von Lysa aber sehr ver- ist hinter Sojovic bis nach Alt- Benatek hin, wo das Verbreitungs-Centrale dieser Medizinalpflanze angegeben wird. Nach meiner Untersuchung gedeiht zwar dieses Oreoselinum hier um Lysa ganz vortrefflich, ist aber indessen, wie ich mich später überzeugte, auch selten, den Altbunzlauer Wäldern, obgleich in gleichsam bereits ausgerodet und zwar vermuthlich durch den Raub, ohne gehörigeren Abbau. Die tiefgehende Wurzel des Oreoselinum dürfte nach dem stark petersilienartigen Geschmack zu schliessen, stärker wirkend sein, als die Blätter selbst obgleich die Allmählichkeit der Wirkung der Blätter ebenfalls ihre guten medizinischen Seiten haben. Ueber den Complex des Oreoselivielen medizinischen num montanum erfuhr ich bisher nicht es Kieferwälder liebt, viel Bestimmtes, ausser dass zwischen den Kieferwurzeln sehr gedeiht mit Spartium Scoparium und Pimpinella Saxifrage und Hypnum zwischen volutinum zusammenwohnt. Im Houškaer Badeorthaine ist als vorzüglich die sehr verbreitete Gundelrebe ihren (Glechoma hederacea) mit ihrem reichen Aroma und sonderbaren Blattgallen und sodann die peilmutter-haarige Lindenschildlaus (Coccus Tiliae) Gundelreben-Blattgallen weil sie auch innerlich hielt allererst vielhaarig sind Milben darin; wohl aber einmal zu verzeichnen. argyrothrix s. ich ; für aber ich eine Fliegenmade, zur Stunde nicht weiss, wie diese Maden Pflanzen dürften nebst der Gundelrebe fand so entstehen, dasmophor eigentlich von der Natur bestimmt die Die Milbenhabitationen, sind. Circaea bisher dass noch nie ich bis wozu sie Als Complexlutetiana unter- halb der manigfalltigen Büsche des Feldahorns (Acer campestre), der Rainweide (Ligustrum vulgare), der Ulme, der Hagebutten und des Hagedorns anzuführen sein, jedoch die Ulme und Feldrüster in einem Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 24 unangenehm vermilbten Zustande, dass ich ihn gleichstellen muss den gewöhnlichen Strauch- und Pflanzenvermilbungen, die ich derartig den Volksbelustigungsorten bei Prag wie z. B. in der Scharka, im Stern, in den Krer Hainpartien stets angetroffen und in einem etwas grösseren Aufsatze des Centralblattes für Landes- und ForstKultur 1862 besprochen habe. in In den Houskaer-Gebüschen fand ich wider Erwarten (weil in Gegend) aut Ulmus und Acer campestre die wasserreichen einer der Ursache Verkorkung rissigen Zweige vieler und selbst ganzer Gebüsche, sodann eine eigene Art grosser Beutelchen, während ich bisher nur die Bursifex foliorum Aceris campestris (Bursif. kannte. Diese Bursulen sind 4 — 5mal grösser Babykae?) als jene gewöhnlichen, und meist viel seltener an Zahl als jene ja ich wo beide Milbenarten durcheinander gemengt waren« so dass eine und dieselbe Bursule von zweierlei Milbenspezies bewohnt und hervorgebracht waren. Mit grosser Freude aber erfüllte mich die endliche Entdeckung der Ursachen der Entstehung der rissigen Verkorkungen der einzelnen Zweige der Feldrüster. Wohl könnte man glauben, dass die korkigen Exemplare eigene Varietäten der gewöhnlichen Rüster, und werden fast nie roth ; fand auch Rüsterbüsche, selbst der buschigen Ulme sind, doch jetzt findet Ursache und zwar zwischen man den Blattstielansätzen, unteren fersenartig verdickten und ausgebreiteten stiels, stets bald die das heisst der gewöhnlich eine schlafende Knospe umfasst. nämlich die Knospe von dem eine schwarzliche schmierische Haarmasse und Befreit man so sieht Blattstielferschen, in dem des Blatt- Theiie sehr dieser man bald viele pbokenartige weisse Milbenlarven nebst Milbeneiern und oft auch mit rasch herumlaufenden Milben-Imaginen. Diese TMerchen wie gewöhnlich in anderen erwiesenen Fällen epidermis, und die darunterliegende ätzend Parencliym-Ma nun wirken auf die Zweig- deren Zellen- sse, wände chemisch zur Korksäure werden, reihenweise nach den geätzten Fusstapfen wuchern und so jenen auffallenden Rindenzustand der Ulme und Rüster bewirken. Diese als richtig erprobte Entstehungsweise der Korkmasse dürfte vielleicht den s p a n s ch e n Naturforschern eine i Veranlassung geben, damit Korkeiche sie näher bezüglich die Entstehungsweise des ihres Korks der physiokratisohen Komplexes, be- sonders der Milben (Acarus) prüfen und so die bisher für Rindenzustand angesehene Korkbiidung vielmehr als ein gesunden Milbenprodukt bestätigen könnten. Tch benannte diese neue Milbénart der Ulmen und Rüster Sub- Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 25 Am. und werde seiner erator Babycae Zeit trachten, selbe auch mit mikroscopischen Zeichnungen, so wie nicht minder jene des Bursifex major zu begleiten. Dass auch der Mehldorn (Crataegus Oxyacantha) hier in dem Houškaer Badeort - Haine sehr häufig fast alle Blätter mit der Milbenart Craspedoneus Oxyacanthae belästigt, und folglich fast alle Blätter mit klein eingerollten Rändern verunstaltet, bei berührt sein. Was nun stand wesen sind eine Art Thierreich nur neben- physiokratischen Complexgegen- als ökonomischen Rücksichten nur der hier M u s ch e 1-Thiere, sehr häufigen besonders der in das so will ich aus betrifft, soll *). der F r ö s eh e, Krebse und F s ch e Schleihen, erwähnen. Auch diese Art der Naturi hier fast gar nicht benutzt Muschelthieren mästet und verwerthet, um Abbau oder Abzucht genommen. geregelten man wohl so weniger Mit den allgemein entlang der Eibe die Gänse und Enten, aber niemand dachte bisher an ihre nach Procenten d. h. dasmologisch geregelte Abzucht, was bisher selbst bei den Perltragenden Muscheln in der Votava nicht geschieht und doch wohl geschehen sollte. Auch die hiesigen Houškaer-Krebse werden nicht besser tractirt. Jedermann aus dem durchwegs armen Pisekvolke bei Altbunzlau denkt aufs Erhaschen, Niemand an Pflege und Abzucht. Niemand denkt an Verwerthung der Frosch- und Schnecken-Procente für Krebse Niemand denkt an Krebszuchtabtheiluugen und kurz gesagt, Menschen Jung und Alt, Vieh und Geflügel alles wirkt zusammen, um das hiesige Wasserleben nur recht in beständiger Unruhe zu erhalten. So nun kann hier kein Gedeihen, kein Segen sein, obgleich schon die Schule mit ihrer künftig mehr naturökonomischen und physiokratischen Anweisung der Schulkinder Vortreffliches in dieser Hinsicht leisten könnte, indem hiedurcn, wenn schon in Brandeis und Altbunzlau eine ; . wohleingerichtete physiokratische Station wäre, die Necessaristen z. B. besonders aber Oekonomen Lehrer ungemein viel für ihre 2 4 Augen durch die Hunderte von scharfsinnigen Kinderaugen, Kinderhänden und Kinder füssen erhalten würden, so dass täglich aus Nahe und Weite kommend, alle nöthigen Aerzte. Beamte, Industrielle, Förster, , — betreffenden Nachrichten in Quellen, s ) z. B. über den jedesmaligen Wasserstand Brunnen und Kellern, über alle phaenologischen Zeichen Ich gedachte gleich im Anfange der silherhaarigen schönen Schildläuse der hiesigen Linden (Coccus deren Knospen meist von Kränzen umgeben werden. Unter der Loupe ist dieser Thierhärchen ausnehmend schön. argyrothrix), dieser schönen grünlichen Thierchen das perlmutferartig schillernde Spiel Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 26 an Pflanzen und Thieren, selbst meteorologischen alle Nachrichten man endlich bei Haus-, Hof- und Gartenein- erhalten würden. Ja würde für die Stationsberichte den Schulen eine physiokratische richtung' treffen, was ungemein wohlfeil geschieht und nur der betriebsamen Hände des Lehrers und durch ihn der Kinder bedarf, so hätten wir behufs physiokratischer Stations-Errichtungen segenvollsten Zukunftszustände möglichst angebahnt. naturökonomischen Dünger- und Bettelfrage der eine Ja es darf der nicht vergessen werden, denn zu meiner grossen Freude fand ich inBrandeis und Altbunzlau unter den Kindern der ärmeren Menschenklasse den Gebrauch ein- Mädchen mit Körben und kleinen Schaufeln alle hiesigen weitschichtigen Wiesen- uud Viehweiden durchstreifen, um geführt, dass kleine die Kuhfladen sorgsam für Fabriks- und Missbeetzwecke zu sammeln, obgleich es nothwendig wäre, auch die Manipulation auf den Men- schenkoth unter den Brückenbögen und in den Gassen auszudehnen, woraus sich ein nicht gar geringer Erwerbszweig der Oekonomie wie in China bilden würde. In ganz China ist dieses Düngersammeln ja die bereiteten Düngerziegeln sind dort haften Depot- geworden. und dem vollkommen- in aus geknotetem Thon sten Betriebe vorhanden, Detailhandels der Gegenstand für schwungund Landleute Gärtner alle oder Mergel eines In Peking, Nanking, Kuang-tong-Ceu-fu etc. erblickt auf den Strassen fast der Gassen gar keine Verunreinigung das Uriniren und Misten der Pferde und des Viehes überhaupt sogleich fangen die Fiaker den Excremente die und sonstigen Fuhrleute in gehörig zugestellten sanitären Ursachen sehr angezeigt, ; denn die frisch fallen- Gefässe auf, stellen selbe in Winkel der Gassen und von hier bringt die gehörigen Treibhausanstalten fort. man durch sie Auch dass der einmal Sammelmann uns bei wäre es in aus schon ein besserer Zustand der National- Wi rthschaft angebahnt wäre. Wir würden zu unserer Freude nicht ein Gebäude nur, eine FerdinandsKaserne z. B. in Karolinenthal nach der Liernur'schen Methode versucht sehen, sondern alle Gebäude und in allen Städten und Orten, wo fast durchwegs der Sinn bisher für diese naturökonomische Fragenlösung mangelt, ja eben gerade in Prag und in den Dörfern, welche zu den Füssen der Metropole Michle, Nusle, weiter Pankraz anzüglich der etc. etc., herrlichen selbst liegen Pariser Champignonerien, nach den Gemüse- und nach z. B. in Vršovic, wobei wir das Lamento nicht noch Fraiserien, Tartouflerien, Obstgärten von Montreuil, den Pariser Ratiér- und Savonage-Etablissement d. i. Ratten- -- Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 27 und Seifenwasserindustrien. nicht nach den Vierländern bei Hamburg Planitz etc. ausdehnen wollen, weil man doch endlich weiss, dass auch bei uns Einsicht, Betriebsamkeit und somit auch, der unausbleibliche Wohlstand des Volkes über kurz und lang Erfurt, ganz phjsiokra tisch wohlbestellt sich einfinden werden. Philologische Anwesend die am Section Herren Mitglieder: Vrátko, Beneš, Tieftrunk; Herr Karl Erben Jaromír November 16. als Erben, Wenzig, Hattala, Gast Herr Crha. erstattete einen umständlicheren Bericht über ein erst in neuerer Zeit entdecktes altrussisches Gedicht dem XIV Jahrhundert, welches den von dem Moskauer Gross testen Demetrius Iwanowitsch und seinem Bruder Wladimir Andre jewitsch in Verbindung mit anderen russischen und lithauischen Fürsten aus über den Tataren-Chan Mamai tenen vollständigen Sieg Gedichte über Igor's der Schlacht in auf der jenseits des Donflusses zum Gegenstande der Komposition und poetischen Behandlung auffallende Verwandtschaft besitzt. die andere dem bekannten gegen die Polovzer des Gegenstandes Das Gedicht schiedenen Handschriften, deren eine, aus gefunden wurde, September 1380 8 hat und mit verunglückten Feldzug vom Archimandriten Variam im am sogenannten Kuliker Steppe erfoch- existirt in zwei ver- dem XV Jahrh. stammend, Belozer'schen Kloster aber, aus Undolskij's Bibliothek sich befindet. Da in eine dem XV II des hl. Jahrh., Kyrill in Hrn. jedoch beide Texte sehr bedeu- so unternahm der in der slavischen Welt rühmlichst bekannte russische Gelehrte Herr J. J. Sreznevskij tend von einander abweichen, eine kritische Bearbeitung derselben zu einem Ganzen, den Abhandlungen der welche er in Akademie der Wissenschaften zu St. Petersburg im Jahre 1858 unter dem Titel „Zadonšina" veröffentlichte. Der Vortragende las das Gedicht in einer von ihm verfassten böhmischen Uebersetzung vor und machte auf mehr als dreissig kais. russ. zum Gedichte aufmerksam. Bei dieser Gelegenheit theilte er auch seine hier nachfolgende Forschung über- die in Russland seit dem höchsten Alterthume bestandene Brüderschaft russischer Dichter und Sänger mit, welche auf den Höfen paralelle Stellen desselben Igor's russischer Fürsten ihren Sitz hatte, die merkwürdigsten Begebenheiten ihres Vaterlandes nach gewissen althergebrachten Mustern besang, Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 28 und aus welcher auch Sänger des Igor und der Zadonšina die beiden hervorgingen. Pvec Igorv tím, poátku zpvu obraci se hned na jako by se nimi chtl s Igorovu oslaviti písni na zpsob tohoto k bra- nešastnou výpravu starobylých? A v písni samé poraditi, písní mají-li ješt nkolikráte k nim promlouvá. .,Ponmež tedy, bratí," praví na jednom míst, „tuto povst od starého Vladimíra až do nynjšího Igora" atci., a na konci, kdež vypravuje, kterak Rusové z návratu my: „Zpívej mež pvec Zádonštiny vnuje poátek zpvu Igorova se radujíce zpívali, pobá dá týchž bratí: Též Sláva Igorovi" atd. i bratím, promlouvaje vystupme na bratí a pátelé synové svého plnoní . . i velikému knížeti Bojana, v mst hory Kyjovské že sejdeme se, . . . Kyjov zkušeného toho ze všeho patrno, bratí, v krajinu .. . . ruští, složme slovo k slovu. .. zvelebme vštího pochvalu. tmi A dodává: hudce'' atd. písnmi ihusslnými oslavím Z vzdejme „Pojme, k nim: . i slovy pána ruského „Já pak D. atd. I." pátely a syny ruskými se bratry, míní ruští pvcové, kteí majíce mezi sebou jakési bratrstvo ili pá- asem se scházejíce skládali písn své dle jistých s prvodem hudby je zpívali. Jaké pak ostatn bylo pveckého bratrstva, lze ponkud poznati z podobných telský spolek a vzor starých ziízení tohoto a spolk pveckých, mli a snad potud ješt mají Rusv, erkesové. Karamzin a po jež do nedávná sousedé bJižší a starodávní Lutkov v lánku svém o zpvu Igorov vypravuje o nich toto „Pvci Kabardských erkes jmenují se Kogjako. Jsou nej- nm : eni v mže bratrstva nejmén po ostatn každý, kdo se šesti Panovníky osobách. zrodil s umní darem spol- vyjímajíc, básnického, do takového bratrstva vstoupiti. lenové jeho osvobozeni jsou ode všech povinností zemských, neprovozují žádného emesla, žádných zbraní, a požívají po celém Kavkaze, kmene svého, úplné bezpenosti. Obsah zpv jiným v oslavování dležitých píbh v bitvách zvlášt vynikal udatností buzní zemelého povolají bratrstva ano ani orby, nenosí mezi i pedevším Když nkdo jich záleží vlastenských. svou, tehdy pvcv, Smluvivše se vespolek o den té slavnosti, nepátely aby po smrti jeho oslavili poptávají se jeho pvci u píiny. lidí hodnovrných, které znamenité skutky nebožtík vykonal, a zatím co píbuzní iní pípravy k slavnosti památky jeho, složí pvci spolen chvalozpv. V uritý den vystrojí se hostina, a jakmile hosté nápoji silnými se rozjaí, ponou pvci pod šírým nebem u prosted velikého množství poslucha svj oslavný zpv. V odmnu za to dostávají Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 29 obyejn nkolik se když ale jen tehdáž, ovcí, co zpívali, srovnává to, pravdou." s tmito pvci erkeskými a pvci Rozdíl mezi v Igoru a v Zádonštin keští mli povahu více ped opvujíce k objednání a soukromou, mzdy skutky hrdinské osob domácích po ruští oslavovali knížat, a zpvy pedevším svými znamenité panujících ruskými, jakož nás pedstupují, jest ten, že pvci er- píbhy a z jisté pvcové rekovné iuy svých smrti jich; ale tito knížat Kyjovských a pozdji Moskov- ských, a to ješt za jich života. Bylí to spolek pvc veejných, kteí znajíce vznešené povolání své a chtíce sob v národ zachovati zpv vážnost, neskládali vc lo-li svých než toliko po bedlivém uvážení, Dolíuje toho v Igoru poátek: oslavy takové dstojná. jest-li „Neby- by nám, bratí, slušné, abychom" atd., a v Zádonštin místo nám, bratí, poít vypravovati písnmi" atd. Jakou podobné: „Lépe dležitost mly asu Rusv, ale i jich a jak mocn uvrhnme hoe na nejen dojímaly zvstují v Zádonštin jichž se týkaly, „obradujme zemi Ruskou, tarskou) atd. Však. zpvy svého nepátel, i slova: východní" krajinu (ta- také Rusové rmoutili se pro potupu svou, když moe zpvem „krásné panny Gótské" na behu „vk bsv", Plavecké nad výpravou Igorovou. totiž vítzství Siného oslavovaly Velmi k tomu se podobá, že pvcové ruští mli jisté estné místo pi dvoe knížecím a odtud také své opatení; neb jisté jest, že Bojan, slavný ruských, byl pítelem a rádcem knížete hudec Kyjovský, ideál Týž Bojan narodil se okolo Všeslava, syna Betislavova (f 1101). léta 1020, jakož z toho vychází, že rok 1068 pipadal v sedmý jeho vk (7 7). Pozdjší pvcové ruští nazývali jej „vštím" a pokládali za vnuka Velesova, boha zpvných pastýv; sebe pak sami jme- pvc X novali vnuky Bojanovými, básnického. vypravuje o Pvec Igorv nm, se myslí po lese, chtíce tím nazývá Bojana že „když „slavíkem komu chtl píse tak jako šerý vlk božský naznaiti po složiti, zemi, pvod umní starého jako asu" a tehdy rozbíhal sivý orel pod píse knížatm ruským, „vští prsty své vzkládalna živé struny, a ty pak samy knížatm rokotaly slávu." V Zádonštin pak nápodobn praví se, že „vští Bojan, vzkládaje své zlaté oblaky;" že zpívaje pl slávu ruským knížatm, oslavuje jich písnmi a huselnými bujnými slovy." Která to knížata oslavoval, v tom ty dva zpvy ponkud od sebe se rozcházejí: zpv o Igorovi jmenuje prsty na živé struny, jen Jaroslava, syna Vladimírova z Rogndy (f 1054), udatného Msti- slava, téhož Jaroslava bratra vlastního (f 1036), a syna Svatoslavova, kníže Tmutorokanské (f 1079), krásného Romana, samé souasníky Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 30 tém Zádonština pak vyítá všecky panovníky ruské, od Rurika poínajíc až po nadeeného Jaroslava, syna Vladimírova. Ale odpor tento zmizí, když slova Zádonštiny pojmou se tak, že Bojan Bojanovy ; ve svých zpvích o knížatech sebe cích až po Rurika, jakož dešlá knížata ruská „od mluv i souvkých mluvil také o jich ped- pvec Igorv nápodobn zpomíná na pe- starého Vladimíra až po nynjšího Igora," Z plod vštího ducha Bojanova nyní nemoudré prpovdi ili písloví, totiž: „Ani pochvalné o nich. známe než dv toliko by chytrému, ani hbitému, i jako pták hbitý byl, nelze minouti soudu „Téžko-t hlav krom plecí, zle-t tlu krom hlavy." Ale zpsob jeho básnní jasn' naznauje pvec Igorv píklady tmito: „Boue nezanesla sokol pes pole široká kavky stádn bží k Donu velikému. Kon ehcí za Sulou; zní sláva v Kyjov; trouby troubí v Novohrad; stojí prapory v Putivli." Ano není poa druhé: božího;" ; zpvy nadeené, ale mnohé z prostonároddum a p. složeny byly dle zpVyznávat pvec Igorv sám, že „starými slovesy" t. chybnosti, že nejen oba i ních tak nazvaných „bylin" ruských, sobu Bojanova. zpsobem písn povst o výprav Igorov, a že chce pitom jíti „stopou Bojanovou.' Z ehož patrno jest, že za jeho asu byly ješt v pamti zpvy Bojanovy, sic by jich nebyl mohl nápodobiti; z kterýchžto vzorv pímo nepímo pozdjší skladatelé po stoletích vždy ješt tžili tím zpsobem, že místa jich nejoblíbenjší, starobylé chce poíti 4 i slova, obrazy O i obraty sob zachování starých tchto peovala z bratrstva úadu pvc ano i v pro protkávajíce jimi plody své. pamti svj po mnohá století prospch nadeená lidské vlastní prostedku vyšel také pozdji pvec Zádonštiny. tom však pozorovati sluší, že oba tito skladatelé, pvec Igorv, Pi svého, pisvojovali, vzor a ruských, dv st z jichžto léta 1178 let velebíce Bojana jakožto vzor básnického vzletu, zárove jaksi uznávají za potebné ohraditi se proti jeho básnickému upílišení na újmu skutené pravdy. „Ale teba jest," praví pvec Igorv, „tu píse poíti podlé toho, co se Bojanova." asu tohoto skuten pihodilo, a nikoli A podobn praví skladatel Zádonštiny, podlé že zamyšlení bratím sluší, vnuky svatého velikého knížete Vladimíra Kyjovského oslavovati „podlé jich skutkv i podlé pravdivých píbhv," a nevtrhovati se myslí Z ohrazení tohoto lze souditi, že i v Ruších, práv tak jakož výše o pvcích erkeských oznámeno, jedno z hlavních pravidel bratrstva pveckého bylo, aby ve svých skladbách, pokud se dotýkají skutených píbhv, písn šetili pravdy. Avšak mýlil by se velmi, kdo by se domníval, že by pvcové po zemích, jako totiž inil Bojan. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 31 za vnuky ruští, vydávajíce se božský ideál již v šestém ježto umní tedy století, pl tisíce pozdji nazvána Ruskou, jakož o pvcích erkeských zbranmi nikterak pvcové národy bylo jich šetíno, pro jich mli odpovdli Slované," kteí nápodobn, svému umní, se jen vládcové to proto, že „bohm v zemi, byli slovanští se užívali mezi nepátelskými i milé" povolání. Spisovatelé že léta 590 Rekové zajali ti cizince, kteí Císa husle. Bojanem, slovanští, Tehdejší nezacházeli. byzantští totiž vypravují, : ped let eeno, vnujíce k cizím mocnostem, a jich za posly místo zbraní potomky Bojanovy a etice jej za nho mli svj pvod a poátek ili svého, teprv od cizinci, otázal se kdoby jich, byli? „a žijeme na nejzazším konci „Jsme moe zá- Chán Avarský dary, žádaje od nich pomoci válené proti Rekm. Naši starší pijali dary, ale poslali nás k chánovi s omluvou, že pro velikou vzdálenost jemu žádné pomoci dáti nemohou. Na cest byli jsme patnáct msíc. Chán nehled na poslal našim starším padního. My pak posvátnost osob poslaneckých, do vlasti naší nás nepropustil. uživše vhodné píležitosti, prchli jsme do Thracie. cházeti neumíme, žádného železa, nébrž hrajeme jen my a v míru a pokoji." Císa zrstu i vrátiti do cházeli, síle, neznajíce divil války vlasti své. nazvané, jehož a se dvtipnosti vyastoval je a dal jim — Moe nemohlo žádné hradu, kdežto , jiné býti V na huslích. tch píležitost, moe nejzazší konec piléhá skuten práv onoho asu, se tito Varjažské, za- naší není hudbu, a jich aby západní, odkud než zemi milujíce lidí zbranmi Se žijeme vysokému mohli na- Slované pinyní Baltické k území severního Novodle svdectví Nestorova, prvé nežli se tam usadili Varjahové, pebývali Slované. Tmi také pveckými bratrstvy na Rusi, kteréžto až do prasta- as pohanských dosahovaly, a jich pstováním umní pveckého dle starobylých vzor vysvtluje se, že ješt na konci vku XII v .asech kesanských pvec Igorv do skladby své pijímal jména starých boh slovanských i jiné pohanské pomysly; kterýžto však rých zvyk, co kesanské váme se s se této stránky dotýe, potom znenáhla psobením pominul, a již v Zádonštin na konci XIV niím, co by zjevn páchnulo pohanstvím. vku víry nepotká- : Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 32 Philosophische Anwesend Beneš; und Dr. am Seclioii upr, Hanuš, Dastich, Herren Mitglieder: die November 23. Gast Herr Crha. als Hanuš angekündigten Vortrag über den Te u- hielt seinen fel in den böhmischen Sprichwörtern als zur Philo- einen Beitrag sophie der Bösen. Der Vortrag lautete wie folgt Jest-li že je filosofie na založena té innosti duševní, již vytíbení tušení a pedstavování našeho jakož pro tíbe konen vytíbení pojm svých a pohled jmenujeme, tož je zásluhou ní zajisté též ábel a vyjasnní a protíbení pojmu zla, prostonárodn ert a jmenovaného. Nechceme tu však se dáti straktního pojmu pohledu na zlo, zla, do protíbení filosofického neb ab- pontí a než do konkrétního a historického ústech lidu, hlavn jak býval v v píslovích e- ^koslovanských. Starodávné výrazy, íkadla, poekadla a písloví chototiž v podob pojm a vt sama v sob pohledy národní vají na zlo, odkud pochází a v em pozstává: ba, byla-li djiny Znamenité a povstání zla. Pohledy své ua pírodu a na a tudíž i spoádána by vzdlanosti postupu asového, obsahovala by déjinstvo dle lidu je však to, že podmtnost lidského vdomí i subjektivnost lidského pedstavování, rovnž jak praktická její ást t. j. lidské sobectví i egoismus opaným zpsobem si rodí pojmy dobra a zla. utvouje si lovk hlavn jemnosti: naopak t. lovenstvo, co se týká dobra, vlastní píjemnosti neb nepí- ale to, co zove zlo, nepokládá vlastní obrazotvorností a též povstalé ze své i dle ze své psobnosti, než naopak mívá zlo za povstalé lovk j. Zima, nehledá zlo v mráz, tma, sob, nemoc a obyejn vlastní vle vnjších z zevn sebe. vbec vše, co co tak" píin než vcn je lidu nemilé pomr, a škodlivé povstává tak vstává to v pírod, co je lovku milé a užitené, k. p. teplo, vláha pece sobectví lidské uzavíralo již v pradávných dobách, a svtlo: a že stává mocností zlých a to v hojnjší dobré. ale o dobe zákonit míe a lovenstvu a jakosti nežli si z obzvlášt utvoilo pohledy jako po- nepíznivých, na mocnosti O an gel ich k. p. zmiují se málokdy písloví, tím hojnji ertu. ím vším chudák ert je v živobytí pospolitém vinen! Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 33 I zlo, a patrn subjektivné, jako neuznává p. nevzdlaný, lid že je evnivost, nenávist, škodolibost, jsou pvodu vnitního, lovkem samým utvoené, než mudruje, že lovk, jsa pírodou i pvodem dobrý a ob tovný, vnjšími mocnostmi, nech jsou již erty ábly nebo zlým a jmenovány, tudíž podvodem jich a nátlakem stane se sobeckým. Býval prý lovk pvodn dobrým rozšafným, a jak vy- Peršanv, ale kdesi a kdysi njaká ženská, svedená, sndla kousek jablka a podala ostatek muži: pravují již báje starých áblem a ejhle, povstalo vše zlé; byl nevinen! Ale nastojte: lovk, ert to spískala lovk sám v sob ert nebyl trestán, než nevinný neb ert byl ponechán, by pokoušel i jiných až vky se vkv skoní. Záhodno bude tudíž snad, pokusiti se o seznání djinstva erta: djinstva zla, jež bývalo a podnes jest v prostonárod- ním domnní lidském. K tomu djinstvu pivede nás nejprve a nejlépe koenozpyt ili všeho jmen ethymologie ertu, jež se dávají všech, tomu pvodci zla. Škoda, že pvodní smysl slov: sám není jasný, jiným, než velmi pvodní a a dobr (jak uzavírati lze ze smyslným a slov: dobro zel, kiv významem, jakýmž a zlo prav) nebude a všechna se honosí prastará slova. Dobra a zla v našem duševním smyslu ne- bylo zajisté v zlo nebylo nic ist reálního, nco pomrného, co se totiž pvodní dávnovkosti, ist vcného, bezpochyby než nehodilo k nemu, nho dno co bylo neb škodlivo spolenosti bud pirozeným zpsobem, k. p. jako rodinou, národem, bu násilným zpsobem, jako dobýváním a podmanním, tož bylo zlo vše to, co se píilo zvyku na-v-yk-u (koen uk v uení a uch- o, posl-uš-ný, poslúchati, sluha), nebo se píilo rozkazu panovníka (kázati, u-kazovati, káze, kaziti). Co se však nepi ilo rozkazm anebo pírod, to se stalo (dobrým) mravem, mravným. Slovo nrav-b, Když se pak utvoily spolky a 1 a to mrav není bohužel jasné co do koene svého. Než nejmocnjší panovník a kazatel pvodního lovenstva byla píroda, ponvadž spravovati: nebylo t. dle rozkazu jejího lze žíti k. p. vlete ve dne, za svtla tak, jako v noci. ve tm; chovati, jak se choval muž, a mladíku taktéž jednou a jednomu Sitzungsberichte. III. dobro, to bylo vždy nutno bylo se tak, jako žilo se v jindy nebylo lze jako žen starci. zim, tak se Co a jinému zlo. 3 bylo Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 34 zpsobem ped oima pvodního užitenou a škodlivou dobu nebo v dobu dobrou a zlou a to tak, že nco v ní se ukazovalo za vždy dobré, jako na p. ovce, a nco za vždy zlé, jako na p. vlk; kdežto opt mnohá vc neb mnohý zjev jednou a jednomu byl užitený i dobrý, jindy však a jinému, budiž to již Píroda se tím lovenstva vbec rozpadávala a jednotlivce zvláš v jednotlivec neb jednotlivý národ, se zjevil zlým. Provedený i dualismus svrchovaný nebyl tudíž nikde pvodním jich Ahuro-mazdao jim asv pouhého, než bies v latinští kronikái v nebo vyuují, není výhradní: titéž dualismus I kronikái Prove Radegast deus Sivá dea Polaborum et zárove že znali Polabané Tri-glava. Za a národ mluvovda indoevropských, a msíc, Není jak se zajisté nutno, psobí nebe na tóv na zem bh — klíny, píinu, na psobi- , (xvQiog ánavtcov). rozvážíme, jestliže a z oblak pi jak celá ní pí- zasnoubení a zúrodnní jar- vž (stelami, a stavly, která zasahovala až k pou- bh se ukazoval jelikož se mei) koulemi k zemi zpsobem: nejvichicí, jež oblaka tvernásobným vichrem tla a všeho bohatství dotýkala, blesky nej- vycházely a zacházely, novonarozenými dtmi, bouky shánly a je ve hému nebi, t. j. ráji, pak nad tou pepevnou stavbou, nými mžeme, starožitnosti &r]uiovQyóv lidské z ráje nové své prve byl pohnutým vzduchem, meny, in — dešti. Jevíval se však (hrady, báby) však bráti jisto stála Obotritorum," a terrae všehomíra hledati spojily s roda napnuta byla oekávajíc nými blesky a zárove Aldenburgensis na nás, jak dle náhledu starých pi bouce otvíralo, jak duše aby se lítaly, Polabských u že tvrdí, deus vrjg ccGTQa7crjg co pána daleko toho hrza bouky (ráj) bouky. a blesku, na toho hledli tele hy Cemobozích a jak to jich ponvadž u stav zvykli se národové: avšak o podízených vyuuje, tudíž též u Slovan, mezi všemi bohy bh povtí ctn byl Na slunce více se sbory Blbo z ich u Slovan jakási božská trojice: že u všech em ob a (bojasv) nebyli výsledek náboženství Zarathustra. filosofie Slovan, jak jemu hy náboženstvím, a to ani u Peršan, nebo A gro-m aj nius a jich (divasv) a i roztídní bájeslovný blbo všech bytostí v dobrobohy a zlobohy nebo a jal se prorážeje padajícími, již ji ji i bouky ráje, troskotati i co rozzloben sv- sídla to s ráje pioruny, t. vyslaj. ka- kteroužto stelbou a háze- ním povstával rachot strašný, hrom a hromobití, naež krev ranných roztkala na zemi co úrodný déš. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 35 Není žádné pochybnosti, bh tvernásobný hnvivý tento že bouky, mimo jiná jména míval již v pohanství jméno — erta i pvodn Kirta, Krta, t. j. pvodn rýpala, jenž všechno rozryje, rozdrobuje. Koen slova je kar, ar, rýti, dliti, jako slova krtati, ára, krt-ek, arto-ryj-ski, krát (mal-ý), krájeti tolik co árka, rypák kance, rt, (st. slov. litera, léma rtorýje (362). I rtomar z krtek (Mikl. je též osobní jméno, které (L. T. Mährens, 410) jména znají eská rtorýje a rita dva rázy), krát-ký lex. st. slov. ort, rumunsky 1123) dokazují. dokazují desky Moravské, jako rta Jakuba regesta trta neb rtati, árati, slov. st. erti, slov. st. ert rbtati = (dva-krát kraj ati), krajina, z 722) (str. co místní jméno, Boutova, vedle znají jméno Vi- kdežto slavná pol- ská rodina podnes jménem arto-ryi-ski se honosí. Staroeská jména Kreteš, Krtina, Krtkov, Kriti místní zní též (str. Potvrzují toho aby ert mohl sedí a Krty a p. 745. Erben). ert s písloví i duší nebo arodjnice, kdo hodí me, ku p. a báje, odletti" (musejn. 1853., nž 487,). „povstane V vítr, každé vichici do vichice, zabije je (nž bouku). arodjnice jezdívají na kozlích, kocourech, na chvošatech na Babí horu, na Lysou horu, aby ertu inily poklonu, s ním tancovaly, necudnosti tropily (arodjnice i báby jsou pvodn „báby" i boulivá oblaka, jež dle podoby pojmenována bývala jako kozel, kocour, chvoš a p. „kozel mne tam je tu co blesk, jenž rozráží nesl", dí písloví podnes.) báby Tyto vstávají, v n lítají, bude bouka, vniká, je pojímá. vysokému, „báby" popijdou nahoe k ertu, k blesku, jenž bájích nosí ert kámen na stánek svj, pohybují se k nebi až V jako hodil kámen, sloup, rozdrtný na tré zaal zpívati, práv jak piorim padal) mnila hyn v déš; ráje i ; ert kus na Vyšehrad; kohout zárove jak ert skálu nesl (blesk se ukazoval, ert na kolomaz (bouka se pro- se jednou rozlil o závod stavl s pannou Marií a nedostavil (bo- pece vždy nad temnotou bouky); ert neb na skalinách se sv. Prokopem (blesk rozryje, pro- svtlosti zvítzí orá na poušti kopá celé hrady, t. j. oblaka boulivá bleskem bud zimnou ztuhlost jarným teplem a jarným bleskem); ert mi to nap í skal, spis kal, navalil, naho dil. Báje velmi hovorn vypravují, že hrady, kláštery, ba celá msta zapadla v jezera, a že podnes ješt jsou v jezee slyšeti zvony (to je vzpomínka na vystavení hrad, rozpuštní jich ve vody, pi emž hrom zvonil). Nechtl býti ert (blesk) v lese (v temnot bouky) 3* Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 36 hajným, že by prý dvakrát zmokl (se promnil v déš). vítr, oblak boulivý, ném lese, ert bábu nese (ert = sebou pohání); ort ho pones na dzieravij most (na V tom ermrano ped oblaka deštivá, vypravuje nyní Blorus o neopatrném); všakij ort na svoje kolo vodu (pvodn ciahneé : ert každý konen se rozlije erta). Mlýn z toho ; má v Blorusku povra, že každý mlýn, ba každé kolo povstala svého píznivce, vodou svou a klepotem a rachotem kol svých je vše- s a hromujících mraen, bab, v kterémžto báby pemílají a v skutku i pemelou v krásná dvata (báby, boulivá mrana, stávají se po rachotu hromovém dvami, t. j. blými i svtlými obláky); bda tomu, kdo ertu do evropský obraz boulivých mlýnu se prý kuchyn tíská) staré (kde se vaí a je ohe) pijde (snadno ho bolota (bláta, bahna, zde jako tuhá oblaka ; v i bouce roz- boulivé báby) ne byvajec bez orta (bez blesku) kam ert nemže (když neblýská), tam aspo bábu pošle (aspo povstávají báby, chystá se k bouce), ; bahnu a pláe (zahmí a prší) jindy ortu je však volno, bahn) orati, (rusky; jako eský ábel orá v tiché tni (bolot) erti rejdí (i bez hrom se svatým Prokopem) ert sedí v ; v svojem bolot (blát, ; blesky pronikají báby); stelu ertu se v obyejn hromem spouští (lomcuje z blidla, íkáme ertovém mlýn vyblila; s o erné ale ert ze sítí piští a z houští a blýská z houští mraen). holce nebo tak dlouho, báb, neštovicemi zdlobané ženské která bouce, až bylo po t. až prý však ; nebo jak íkáme (nebeské pje, t. n hrady pi bouce, O hrad okamžitém platí vše, které se ponoí pod vodu pi zvonní to hudby). Nebo ert nestaví mrana dále, totiž zimní, ostavení, mra j. nebeský než se ukáže ervený kohout i zpvem, hromem, naež ní ertu dost, mlátil. jako Co Gertových mlýn! Jiný obraz sídla erta je hrad neb z ámek. Když sama slula hrady, bylo na blízce mysliti, že i v hrad Než tu je dvojí hrad k rozeznávání. Hrad okamžitý, mraen mrana zprávná, dary dáti, aby ji totiž pemlel bohatý má prý všeho ert plev; ponvadž má ert co rok dost a dost, co by je v slovanských vlastech za množství nezdržela se pravíme však, že ert na hrách mlátil; stará a ohyzdná ženština je v Utekla a mrana bydlí ert. totiž hrad hrad roní, co eeno zvon výše svých než kohout za- (blesk) déš i již s nebeskou unoení hlesku. I Mefisto nosí ješt péro z erveného kohouta za kloboukem a nmecké písloví nkomu posaditi erveného kohouta na s t echu, znamená tolik, co zapáliti mu dm. 1 kohouti vtrní sázeli se za starodávna na vže, aby je uchránili ped bleskem, i jak se hudbou : následuje Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 37 ped udeením hromu. Hrad neb zimní zámek ertv znamená však ztuhlost pírody v zim: v takovém hrad bydlí však jen starý ert, o nmž se praví, že je sice starý, ale ne dobrý: je ovšem sestárlý, omdlený, ponvadž již prošel celou roní dobu, jsa na konci bhu roního. V let ert nikdy nespí, vždy lze totiž íkávalo: i z istá jasná oekávati blesk: neb drak, neb velikán Dda nm mu dva, pi ustavin, i trhá, blesky vyhazuje (k jaru v t. j. pochv když mranu) (v boulivé bohatství ji má je ert, ospalý, dímá vlasy nebo péra kdy jeho dvu, Tu dva letní: ale ta t. me (blesk) svtlý, j. jarný pustila již v hrad jinocha švar- osvoboditi, pustila tam, pemže boukou jsoucí, již pracuje), poskakuje. že se chopí poskakujícího jest-li Vševda) ert ve svém hradu zimným, jako nahromadil tam blesk, zajal totiž ného, jenž již zimním svém hradu ale v (viz. již Nyní lednatost erta. dvanáctou, nebo kohout zakokrhá, totiž mee vzduch, jarný (blesku), bijí v zámku nebo stráž dole bucT stojící kterýž vláhou a jarní hodinky vykikne 1 Abgelöst: a drak se rozsype nebo rozpadne anebo rozleje se v kolo- dva kráí maz, a s jinochem z rozpadlého zámku ven v osvoboze- nou pírodu. Máme, my echové, tuto podobu báje zachovanou, cky upravenou, v Kr. Rukopise: ert, jenž dvu pi sob chová, Zbyho dvu vilný je t. a již básni- onen zimní jarní; jinoch lovec dobývá se tlukotem (hromem) a mlatem (bleskem) v noc (v temnot práv jarní bouky) v hrad zimní Zbyhona, niehož se mu nestaví v cestu, neb on ubije Zbyhona a pospí si s dvou, t. j. radovánky k úrodnosti vedoucí. Nepodložila-li by se básni báje jarní, nebylo by krpje jemné básnivosti a krásy svrchovaný as, již je slaví s ní jarní této v ní, ponvadž dva, vilným Zbyhonem zpr znna, by ru jinochovi, co by básnickou jen ošklivost plodilo. ho ten je klesla v ná- Ale zimní Zby- ovšem jako každý zimní ert (jenž u Litvan k tomu ješt aklatis, t. slepý) ten zajatou jen má dvu, nemoha jí niím ukivditi. Místo této sleposti a ospalosti jeví se svázaný jako pi sv. Prokopu bývá, nebo nkdy zimní ert co okovaný a to hojn obrue na jae praskají jedna po druhé a „dei ert odvázán" volá lid: a arodjnice, ježto vždy tak stžují, navštvují si na ledovitost erta pi pojímání jej opt na jae, 1. máje, i když ješt teplo nepanuje a ert tudíž i trojími Teufel obruemi: ist los", nemže býti ,,už je ješt píliš velým. Na jae pak promní se v zim okovaný a ledovitý ert v kováe, Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 38 jcdž ustavin pi ohni kuje, blesky. Již dávno je ecký má neb Hen ha štos a hojnými jenž u nás uznán za takového boha, vždy co dlati i s latinský bájemi hromy a Vulcan je co taktéž arodjný ková naznaen. A jako Vulcan je chrom, známe my v píslovích kulhavé hromy a kulhavého erta, jako Lužiané kulhavý ert je nejhorší, jako Nmec dí, že prý „khromý" i Není v bájích dosti jasno, praví: „der hinkend Bote kömmt nach." a hromu rann, hlavn na noze: praví se, že je pro bh blesku i je bh boje, vojny a tudíž, jak on raní a ubije „starý krevník"), taktéž že ež bud i báby („starý ubijica", on v spravedlivém boji je rann, pro- aspo pokulhává, nebo nohu jednu Jak nepravidelnou má. vypravuje jedna báje Slovenská, že povídáno bylo jedné nevst, „že nohy koské má kopyto; neekla sice nic, ale íkáme též: „kulhavé hromy," pomyslila si: to musí být ert." jako íkáme: „aby t hrom (Parom) ubil", neb pi „hromo-bití" její freier místo práv hromové prý padali pioruny, paromy. Konen pozorovali staí, proež „když ert i Tak že co je sírkovitost cítiti silné ozon, ert jako aspo zasmradí", nic nevyvede nehímá, pece blýskání smrdí poekadlo povstalo: že po tak zvané zvláštní elektrický sírkovitý puch, titi, Donnerkeile), (Donnersteine, klíny t. v j. i je koule, bouce v povtí obcí- sirou a písloví, když pi hojném povtí. a podobn zní íkadla a p ís oví o ertu, z nichž vidti, nám nyní jméno nejsvrchovanjšího zla, pvodn nebylo nic zlého, než jméno jen a obraz pírodních z jev v. Jinak se to mlo, když kesauství se rozšíilo po zemích slo- vanských. Kesanství stva, jehož v národ, totiž pohanstvo ale ecké ábla uvádlo neznalo. diaßolog, a co satana v smysl loven- satan neutkvlo má znamenati udavae utrhae, Slovo hebrejské poekadla a písloví jako ert. Diabolos nebyl však již jako ert žádným pírodním zjevem (aspo za dob kesanských) vešlo v než zlým duchem, který se soudruhy svými nejhlubšímu zídlu dobra, proež byli všickni bohu, se byl protivil áblové shozeni z nebe do obzvláštní propasti, peklo zvané, v kteréž však nepobyli uschováni, jelikož vycházeli dlého ností ábly — na svt, dílem aby kesanských. nezniil, jako lidi dílem aby vlezli uvnit zlému, svádli k Pro zniil bh t. j. lovka — pose- k neplnní povinse jemu všemohoucí zprotivující povodní neposlušné lovenstvo a jen Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 39 ábla „svázal", není ovšem jasno lidskému rozumu. Podivné je eské písloví: ábel opice boží (el. s'r. 21, 26.); neb ábel ne opi í se, než zprotivuje se bohu. áblu, k zlému vždy ponoukajícímu, musila se opíti lidská vle, mlo-li zpsobeno býti njaké dobro, ale pro kehkost lidsk ého pokolení musila se k tomu vyprositi i božská milost. PoProti provinní jem zla a rozluitelným, nikdy lidu obecném necítila se kesanského, ponvadž lid urovati snadno, ovšem kesanský a jaký vle lidská, tíže pojmu své hlavní ne- úsen, celá tato má na njakém híchu ábel, jaký podíl V velmi složeným, ba nkdy stal se nebylo jelikož svdomí zla míval zevn u knze pi zpovdi. mla k pohanským bohm. mam a niemnost, pipoušt- Podivno však, jak se církev prvotní Ona nevyhlásila jich totiž za pouhý omyl, zázranou i nepsobivost neleží v nich samých, než který od poátku svta práv jimi svádl lid. Tím zpsobem stali se všickni bohové pohanští z kesanského stanoviska ábly. Tak teme ku p. ve Výboru II. 1. 8. „až v tom zlý smysl máš, ež sie klanieš hluchým, áblóm ruku uinným t. sochám bohv." Tak se piblížil ábel pohanskému ertu a to tak, že mohlo povstati písloví ert jako ábel, oba jsta erná. „To je ertem" == to jsou áry, jež práv ábel vyHoli vádti sml. Vozbmi orte dbjabola a oba ne nadobny. Hrnec kára kotel, oba jsou erná. lazebníka, ert ábla škube. když pi híšném pedsevzetí neb Trefil ert na ábla, íká se, po inu hledáme pomocníka híšníka. Byl-li však již jednou „ábel jako ert", pak se oba i stídali v píslovích, ku p. boje-sja jak ort ladonu (církevního kadidla). Zde ert je položen místo ábla, neb ert starý a pravý nebál se kadidla kesanského, byv pírodným úkonem a je v skutku pravdivé jíc, že mají bohové pohanští jakousi psobivost pirozenou, jen v áblu, že však tato nmým : — — písloví ruské: Taktéž je (šotka) hl ; ortb ladanu ne boji nepravé písloví: neb ert pravý se sanský: ert pravý míval totiž kižující se blesky; kterým svátné znamení kíže na kíže práv znamením sja. erta na n za i ebojí, své kíž, na domového ovšem že ábel keznamení kíž, t. j- pohané popelnicích, svaté žebnávali. Viz po- znamení kladiva, teslice, sekery. Jakmile filosofie pestala býti scholastickou, t. j. ste Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 40 kesanskou, utvoovala zlém, jak rozkošn ísti v neb a dobro vdy. rzné si historii a jemné pontí o filosofie, a lovenství pestalo pak viti smšnými, dobrém hlavn v historii erta v i a á- písloví dokazují, ku bla a oba p. nech budeš míti penz, až ert ume a erta starat: má tvrdou hlavu starého erta ti dám libuje si v tom „jak diabel peklo shoí (Polák v skutku jmenuje erta Nemv niemieckiem ubioe" stali se i — — ažkem jak — — — — Nmekem) „bd a péí erti napekli" „co je „ue tak ort strašen, jak go maljujuc" — ertem" „ert neví, kde má ženská „nech tch žertv u všech ertv" brousek" (na biše, ježto nabrousivše nž o kamna obyejn o zástrku na biše jej otírávají (el. 642. 22). t. j. — šeptem, to je — ertu Je tudíž nutno, písloví o Leží totiž v takových zásoba dob bájených vstání jich a jich stáí. ertu o i netoliko hojná filosofie rzné doby v roztíditi píslovích a po- bájích (mythických), než zla. Section Historische ani 30. Anwesend die Herren Mitglieder: und Tief trunk; als Gäste Zoubek November Gindely, Zap, Lepa, Herren N. die Mazanec, Drbek, Crha, Duchek und Herr Karl Tieftrunk die Ursachen der harten hielt in 18Ö8. V. Kry Neumann, špín. böhm. Sprache einen Vortrag über der böhm. Brüder im Jahre Verfolgung 1547 und 1548. Bekanntlich hat Ferdinand Jabié 1547 eine I. nach dem Siege strenge Bestrafung jener Stände Böhmen vorgenommen, welche bei Mühlberg im des Königreiches sich geweigert hatten, mit ihm gegen den Churfürsten Joh. Friedrich in den Krieg zu ziehen. Am härtesten verfuhr der König gegen die Brüder-Unität in Böhmen. Der Vortragende setzte nun die eigentlichen Verfolgung der böhm. Brüder auseinander. es nicht Ferdinand zuzog, 1. wegen *« etwa die blosse Theilnahme I. war, welche den Brüdern Ursachen jener Er wies darauf hin, dass an dem Widerstände gegen die Feindschaft des Königs sondern dass diese aus folgenden vier Gründeu hervorging: Aus Hen dogmatischen Frincipien der Unität, die der König ihres durchaus protestantischen Charakters grundsätzlich verwarf; Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 41 2. demokratischen aus der Beschaffenheit Lehren und ihrer Einrichtungen, die nicht blos auf die kirchliche Verfassung beschränkt blieben, sondern hältnisse, ja sich auch auf die bürgerlichen und socialen Ver- überhaupt auf das ganze Privat- und öffentliche Leben der Unität erstreckten; o. aus dem Principe der Perfectibilität sich sowohl in Betreff der Lehre vervollkommnete und so in einen schroffen bilität und dem Formalismus wornach die Unität immer mehr , Verfassung der als Gegensatz trat zu der Stadie in Folge der Utraquisten, dessen neben Ferdinand I. die entschiedensten Gegner der Brüder wurden und den König in deren Verfolgung auf das Eifrigste unterstützten. Endlich als vierten Grund jener Verfolgung hob der Vortrag hervor die rasche Verbreitung der Brüder 16. Jahrhundertes, welche die Brüder-Unität nach absoluter politisch- und um die Einigung Böhmens um so mehr beBöhmen zu brechen, und ihn deshalb stimmen musste, ihren Einfluss wenigstens ja wo möglich ganz zu vernichten. Die Abhandlung erscheint im asopis Anwesend den Plänen des Königs kirchlich-religiöser so gefährlicher erscheinen Hess Naturwisseiisch-malli. der ersten Hälfte des in Section am Herren Mitglieder: 7. in eského Museum 1869. December 1868. Rochleder, Koistka, Amerling, Durége, Studnika und Novák; Herren Crha, Gintl, Weyr, Pozdna, Küpper als Gäste die Lieblein. Herr Prof. Durége hielt einen Vortrag über fortgesetzte Tangenten an Curven dritter Ordnung mit einem Doppelu. oder Rückkehrpunkte. (Der Vortrag wird im Actenbande 1869 erscheinen.) Sodann sprach Herr Pozdna über Hughes Apparat über die Funktionen der einzelnen Bestandtheile Apparat wurde in seine Bestandtheile zerlegt, Philologische Anwesend die Gäste die Herren Sectiou am 16. desselben. vorgezeigt. December 1868. Herren Mitglieder: Hattala und Ludwig; A. Petera und Drinov. Dvorský, Kolá, und Dieser als " : Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 42 Herr Hattala hielt einen Vortrag betitelt: „A. Schleicher und Consonanzen. Ein Beitrag zur neuesten Geschichte der die slavischen slavischen Sprachforschung. (Der Vortrag den Abhandlungen wird in der Gesellschaft er- scheinen). Philosophische Anwesend die Beneš, Ludwig; Hanuš am Section Herren Mitglieder 21. December 1868. Hattala, Hanuš, Das tich, : Gast Herr Petera. als zum EhrengeDecember) Hrn. Professor Dr. (6. August Schlei ch e r über das litauische Volksmärchen der Zimmermann, Perk únas und der Teufel. Sein Vortrag in böhmischer Sprache lautete ungefähr, wie folgt Báje (mythy) povstávaly tímže psychickým pochodem, kterým Herr hielt angekündigten Vortrag den dächtnisse des jüngst verstorbenen : legendy povstávaly cestuje ku p. stedovku. o svatých a svticích v Petrem se sv. tak, jak cestovávali druhdy Pan Ježíš i navšt- vovávali lidi bohové pohanští. i o Báje litevská: „Apé Cime minka, Perkúna Tesai, Perkúnovi a ertu, již Schleicher Litvana Kumutatis p. dávnjších bh jelikož bájí, nebo Parom sdluje, i je bei Vílni§", podlé rozeného jedna z nejvzácnjších a nejstaro- Perkúna boha, jenž u nás Perun U nás není v bájích ani jeden vyšší jmenovati veejn bohy i pamatovati na jméno byla zachovala. slul, více jmenován, jelikož knžmi hned z poátku kesanstva a zachojméno njakého boha nebo bohyn ku p. bohy, zakázáno bývalo valo-li se u nás zlatovlasé, neupamatujíc Vševd, Raráš Dvy tož budiž úsen nám více jen jisto, že i všeobecný smysl mlo, jiný, na boha neb bohyni. Tak ku p. DdKde pak ale máme báje, jež by se a Šotek, Jezíuky. jmenovaly: cestování Radegasta? píbhy Svato- Víta? a p. boh? hlavn pak faráství, na báje jeví se tím, že na kladly se jména nejrozlinjších stavv lidstva a spoleenstva, ku p. sedlák, ková, voják, ba králv a císajen nikdy fará. I erta samého najdeš hojn v bájích, nikoli však faráe a popa. Co ert vlastn v bájích je, doložil jsem v sedni 23. listopadu roku letošního, t. že to pohanské jméno boha, Vliv knžstva, místo jmen i boh v— i bud co vichr po run s svt lítajícího, bud! v nebe spadajícího a nebo tytéž podob koule s ohnivých koulí, nebe pio- metajícího a p. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 43 V bájích kryjí se však tací bohové, jak uznáno již novjším báje- slovím pod nejrznjšími jmény. vykládati Báje smysl odkrývati t. není to, niím tudíž co se v bájích pevádti ského neb lidem podobného živobytí, než jiným, ped námi a jich pvodní podob lidpevésti na bohy, jeví v na úkony pírodn, budiž již skutené nebo domnlé. Nejhlavnjší a první osoba v dotené báji litevské je Címernink, pokažené to nmecké slovo Zimmerer, Zimmermann. V nepot. j. kažené, i dobré stavitele litevštin i umlecké. Akmenn Tak -vykládá se sluje umlce, i však jelikož tesa Daily dá, co znamená daile znamená i umní i dílo dailydá je tolik co kamenní umlec ecké jméno Hermes jménem t. íp/*ta, kamenník. uros, pod- pora spojovací, složeDÍ, soustava. Hermes v pvodní své bájeslovné cen je však roven, jak shledáme, našemu tesai v báji litevské. Tesa nástroj teši i jeho ije vždy znamenitá je v bájích sekera, t. zvána (tašan, teslice, tesám), po osoba, znamení co jelikož litevsku již kíže inného i psobícího u všech národ téhože bájeného významu jako u Ind blesková zbra Vajra v rukou boha Indry a dinávc kladivo Mjölnir v rukou Thunara (Donara). tudíž zajisté, vyložíme-li báji litevskou boh Potrimpa ských a Pakolla (tesae), co cestování Perku na (erta, vichra, hromobití); hlavní tašliija neb bývala, u Skan- Nepochybíme i djiny litev- (hroma, nebo cestování Hromníka), je v bájích pírod, promny a to hlavn jarní. Významy etymologické jmen tch tí boh nejsou bohužel jasnéCo do Perku na v báji zpomenutého zachovaly se u Litvín, národa vždy obraz ruchu v tak pozd na Perkúnas víru Kristovu obráceného, až je jim podnes následující výrazy : podnes co hrom: Perkúnas grauja, nebo grumena, nebo muša je tolik co Perun hmí, Perkuno-akm je tolik co kámen hromový, polsky piorun, slovensky Parom; Perkunija tolik co bouka, povtí, hromobití; Perkunije intrenke, tolik co udeilo. Slyšmež tudíž již báji samu, jak vypravuje: co tesa vyuený, dal se s chutí na nkolik dní pišel k muži, stejnou cestou cestu- „Mladý lovk, výborn cesty. Cestovav již Aby nemli dlouhé chvíle šli pospolu. Na ce st vyznal se muž zeje Perkúnas. Jdouce takto pospolu, pišli druhý den k tetímu muži, jenž jim se svil, že je ert. Pospolu takto cestujíce všickní ti dorazili k velikému lesu, v nmž mnoho bylo. Cestovatelé tito byli však velmi hladoví. Tu prohodil ert: jícímu. tesai, zvi Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 44 Jsem hned pinesu silný a rychlý, masa a chleba, ehož všeho, a Perkún však pravil: „Ponu mocno blýskati a hímati, všude ohn a zvíata lesní se nás bála. Tesa konen Uvaím a usmažím dobe vše, co pinesete. Dle úmluvy nutno bude. aby bylo dohodil: této inil každý, co byl pislíbil a nkolik tak žili pod dní širým nebem." tm Výklad: V zim, v tom velkém, tmavém lese, ve mnoho mraen a chmur (zvíat), pocítil vzduch, žil se ba i že je t. j. as k pohybu a k povstal jarní blesk a hrom, již jamy pidru- Tak Thunar jehož nastával zimu celou neslyšeti, avšak vše jen porznu, již, poasí ješt s chladným, blesky a hromy pošmurné poasí (les) trvalo dále. Bozi byli však hladoví, t. j. potební, malomocní ješt, teba na sucho a licho, a jim bylo, zmocniti se té je. (cestoval). teplé tedy stídalo se tito jarní povtí ruch a vichr, jarní jevily se zmn zimní, K nmu kde je ješt zve t. j. tch mraen zimních a rozehnati pije bh pije nebeskou vodu, vláhu, oba jsouce na jae taktéž hladoví a žízniví. Indra, nejvyšší to Musí poíti jako boj bh Hind, ba blesk v duchu, jarního skandinávský i jarních a hrom, ba i hromobití jarního proti mranm a proti ztuhlosti zimní nebo co skutený boj pedstavovali si pohané mnu zimy v jaro. Teplý, jarní vzduch se zjevuje, Perkún zablýskává si a zahmí vá a ert nanáší i vichry a bouky (honí zv lesní, t. j. mrana), ale jarní vzduch teprva spojuje vše to v jedno, svaí a smaží vše, jev ; se takto býti pravým shromažditelem, psobitelem i stavitelem jarních vydatných bouek, jeví se co j ednota a podstata Perkúna a Pakolla, co pán jarní pírody. Takovou trojici hlavních bohv znají tém všechny mythy, rovnž jak sjednání jich tí i jednotu jich. Báje vypravuje dále takto: „Po njakém ase pravil však tesa: Kamarádi! stavmež si krásný dm, mžeme v kterém bydleti víte co! jako lidé, Vy- prooboum I zalíbil se pak bychom zde v lese co divoši jen živoili! dvoum ostatním návrh ten. Tesa vyhledával tudíž píhodné stromy (mrana) a místo vti. ostatní dva vytrhávali je pak patiné a jakmile se domnívali, že Tesa mil však jen a nakresloval oba dva strhali pak, co nebylo nutné, vida! v krátkém svému sestavili. ase Tesa stál i tu s i s koeny, vlekše je na mají jich dost, poali sta- ua formj nehty i domek, v kterém s si stromy, ostatní pazoury svými a vše k pohodlí tu jen rozkazoval (naizoval) co bylo nutno, a oba ostatní vykonávali to ihned." Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 45 Výklad: Jak vala mranv hrad, zima v bájesloví si na obloze nebeské vystavo(i za ním) ukrývala veškeré skvlé v nm i léto hrad svj nebeský, moden jarní, která ovšem na jae samém ješt pokryta je oblakami (stromy), jelikož nastoupiti musí teprva rázný boj oblak jarních s mrany Jarní vzduch i teplý vítr vál tudíž na mraa chmurami zimnými. na zimní, odtrhoval pomocí blesk a hrom, ba i hromobití, strom jeden mraen tch po druhém, až se poala ukazovati moden i taktéž stavlo bohatství letní: tvrdost nebeská, letní ráj. Na té stavli si ti jarní bohové práv svj letní hrad, hrad jarních mraen pohyblivých, vystupukdežto jících, plny jsouce již bleskv a hromv, ba i vláhy jarní: chmury zimní — snhovity. tesae, nepohyblivý, neodstupny, zamrzly, na duševní vlastnost a mocnost vzduch jarní vnitn rozkazuje, nikoli co hrom a byly stály, Upozorujeme jenž co tu bouka jen násiln vládne. Je tu tesa veskrz podoben Hermovi v nejstarším bájesloví eckém, nebo Merkur o vi v bájesloví etrursko-ímském. Báje pokrauje pak dále a to slovy: „Na míst vymýtného lesa, jenž byl již prázden stromoví, hodlali si nyní zíditi orné pole, Tesa srobil si tedy náramný pluh, pipráni k nmu ob a dva a poal orati, nevšímaje si vývratk lesních a koeno, ba ani kamení. opt vláidla (brány) a vláil jen dn šili Výklad: k úrodnosti a Srobil si pak též nesmírn veliká obouma. Tak to pišlo, že za nkolik promnno celé to místo spracované pole musil pak zelenin, jež s jemný prach. Pro toto semena nejrozmanitjších bylo tam semen mrkví." bylo ert v opatiti a zasázeli: nejvíce ale Jarní orání a vláení pipravuje zimou zmrzlou ím více pda pdu prach na poli obrácena, tím úrod- je v nji ujímají se v ní semena nasetá. Proto oral a vláil bájen i jarní vzduch i teplý vítr na nebesích, pohánje vichrem blesky a hromy sem i tam po oblacích (mranách), s ím, dle mínní pohan, souvisela i úrodnost. Domnívali duše iživotové veškerého nevyjímaje) v jarních oblákách o vodnících Vodníci tvrdí, že totiž nejsou však tito oblacích beských, v t. j. bodil zajaté malými, rostlinstva a se semena živoišstva skrývají, co lid (i náš t. j. lidstva podnes pod poklikami duše skrývají v hrncích. pvodn dole na zemi, než ve vodách nevzduch musí tudíž blesky a hromy zimou mrana, aby se stála pra- totiž a jarní svými prorážeti, pro-orati ztuhlá chem, se totiž pohané, že przranými již obláky, a to proto, aby osvo- tam dušiky, kteréžto pohanstvu tak niím jiným nebyly, Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 46 uežli vzduchem též, že ských, z dtí pohnutým auima, spiritus, spirare, pocházejí . ze pvodn (duše, dvsfiog = studní, oblak zúrodnných, když t. ze se tak- nebe- studní bouka i pohybuje je vzduch, domnívá náš pvodn j. duch, duehja, Lid vítr). povtí. povtí nebylo dle domnní pohan bez hromobití práv bouky a vichry míval v ochran své, musil pedn on v báji zaopatovati semena, t. j. práv duše živoišstva. Tyto pak, jak eeno již, pi jarním povtí neb bouce, duše padávaly jak se domnívalo, k zemi, zúrodujíce teprva vše pozemské. Povrenou úctou pivítává tudíž až podnes lid první jarní povtí, a staví jarnímu ptáku, ápovi i bohdalovi hnízda, ponvadž on dle domnní pohanského, pinášel dti s nebes. Toto je vyobrazeno v báji oráním a setím nebeským, ím povstává pole orné, Jelikož však zralé a ert i pole zeleniny a hlavn mrkev ervenou nesoucí, symbol to ohnivých koulí, piorun, jimiž práv pi hromobití duše s nebe se metaly. Na míst tohoto litvínského pole chudobného, znají jiní národové zahradu naplnnou nejrozmanitjším kvítím, nebo strom zlatá jablka nesoucí, co hlavní str. 205), p. eskou Viz ku úrodnosti. jak sdlil ji píznak nastávajícího jara, nastávající Pták ohnivák báji: Miletínský díve a již r. (Máj, 1858. 1845 Malý J. Též Grimmové vydali ji pod titulem: der goldene Vogel, a pod jiným jménem i jiní více. Nebo bájený obraz ovoce ohnivého je indoevropský, jak vidíme píkladn i na zlatých jablkách Hesperid. I Eva sahá v rajské zahrad na radu erta po takovém jablku. Výklad takového stromu neb ovoce, takové zahrady, takového pole bývá u bájeslovc dvojaký. Jedni mají za to, že pole takové není niím jiným, než obraz nebeské tvrdosti blesky a hromy již, ba hlavn koulemi ohnivými k úrodpod jménem: nosti jarní o zlatém ptáku. pipravené, nebo v jablkách málo kdy ukazovaly. úkaz njakých jež kdežto zlatých Na každý zpsob jarních, svtlosti njaká mocnost v plodech druzí hvzdiky vidí zlá, zimní na polních, jarní, jsou usiluje, v kvtech se v zim obrazy bájeslovné to úrodnost zadržeti ježto (duše) ukazujících, zaež v bájích tre- stána bývá. Navramež se však „Zeleniny a pozorovalo se, k báji zpt. hlavn mrkve podaily že v noci kdosi hojnou se jak náleží: jich zásobu se mohl vypátrati, kdo asi jim takto byl uškodil. ale co den byl ukradl, aniž Smluvili se tudíž, že budou v noci hlídati. První noc hlídal ert: avšak zlodj pijel ve voze, poal mrkve Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 47 vz vytrhávat a na Hbit piskoil nakládat. sice ert, aby zachytl zlodje a zavedl jej dom, na živu pobyl. Mrkve se pak odvezly. Ráno šli tesa a Perkún dohlížet, co se stalo. Vidli, že mnoho opt ukradeno a vyplísnili erta než zlodj zbil erta tak násiln, že sotva zle. Óert však vymlouval zdímnul byly pešly, že Druhou noc musil se, že veer Perkún, hlídati se mu a tu bezpochyby, si ale stalo zle a že pišel nevedlo když mdloby zlodj krást. mu se lépe než chtl zlodje, zbil jej zlodj nelidský a nemilosrdn a odjel s vozíkem svým plným mrkví. Ráno shledalo se, že velká škoda opt byla zpsobena, ale Perkún vymlouval se, když jej tesa káral, že veer poaly ho zuby velmi boleti, to když ponkud jen pestalo, že pišla na nj dímota a pi ní že ovšem zlodj snadno kradl. Ani ert, ani Perkún neekli však niehož, že Jakmile ertu. totiž zachytiti byli velmi zbiti. Tetí noc bylo vzal si housle mile jen pocítil, že již dímota stj sevzal, neusnouti, Byla tesai hlídati. Uml však tesa i hráti, proež sebou a posadiv se pod jedli poal hráti, ihned jak- s plnoc, tu se na to co stj, slyšel, žene; nebo pevn si byl ped- aby jen zlodje seznal a potrestal. jak zlodj rovnou cestou zajel do mrkví, biem svým, piemž neustále zvolati opakoval: Pi, pa! železný vozíku! drátný biíku! (Pýkšt, pókšt! geležiois vezimatis, vlú botagátis"). Nejrznjší myšlénky projely mysl tesaovu, práskaje poal Zlodj jakmile ho hráti slyšel, zastavil se u mrkví a utichnul: tesa však poal na houslích vrzati, jak jen síly jeho staily, domnívaje se, že tím šramotem zlodje zapudí. To se ale nestalo. Nebo zlodjovi se zalíbila hudba ta tím zpsobem? že se pibližoval tesai. A kdo to asi byl ? Byla to divoká, píšerná Lauma (Ježibaba), která v tomtéž lese bydlela, nemohouc býti od ale tím úsilnji hráti. nikoho skrocena. Tatáž Lauma byla kradla mrkev, tatáž Lauma byla erta i Perkúna. Pistoupila konen Lauma k tesai samému, pála mu dobrého veera, stavíc se velmi pívtivou, nebo hudba jí velice lahodila. Poslouchala chvilku tiše, pak pravila k tesai Aj bud tak dobrý a dovol, bych i já se pokusila. Nedovedla však niehož. Vzav jí za ruku, ukazoval jí tesa, jak se zbila tak ukrutn : toho má chopiti, i ! avšak nešlo to pece, by se to dokonale nauila. a vší mocí Budu velmi vdná, usilovala o to, pravila, jest-li že nu nauíš, tak pkn hráti. To je mi jen malikosti, odvtil tesa, znám, co tob v hudb vadí, odstraníš-li toho, ihned zahudeš. I pislíbila, že udlá ráda vše, ehož bude zapotebí. Pohledl jen, pravil tesa, na své prsty, jak jsou petlusté, a pat tu na mé prsty nutno : Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 48 aby se ztenily tvé prsty a ihned budeš housti. tudíž, Tesa volila ráda. aby tedy odešel, si pinesl vyhledal v lese nejsilnjší vývratek, prosekl veliký, mocným klínem ješt jehož tesa rychle zastrený prsty tak siln, že náramn kieti hroznou Avšak si pak pinesl tesa mrkví. její když byla krev skána, vrazil Lauma celá tesa opt povstal rozštp se ji se sevev rozmakal a cedila, ješt a mrskal ji mohla Lauma že se to ale stalo, vytáhl Lauma a prositi poala, že nepijde ponechal bi drátný již rozštp klín a ejhle! sekeru, až tak rozšíil, krev proudem i tesavou jej, prsty obou svých rukou ven vstriti. Jakmile k tomu pi- I svou pro její bolest by kradla více, hodnou dobu v té s ním nemilosrdn. úzkosti, Konen vycedna a Lauma naskrz a naskrz promr- mocn prsty své vyndati. klín do rozštpu a Tu zmizela jako vítr, to tak, že mohla zanechavši svj že- drátný bi. Ráno když pišli ert a Perkún prohlížeti, shledali, že ani jediná mrkev nebyla ukradena. Tu se vysmál tesa oboum, ka: Vy jste mi udatní mužové! Dláte, jako byste byli pemocni, a ejhle! stará bába vás tam pemohla, ba vám i notn vybila. Já však jsem ji vyplatil, že zapomene na vždy krásti mrkve. Tu poali oba, báti lezný vozík a se ped tesaem, Mli ho ani vidli, jak je mocný. prvé jen za ne- patrného hubnce, když jej srovnávali k sob, od toho asu ale vážili si jeho velmi. Zahrádku svou hlídati, nebylo jim více zapotebí, nebo Lauma nepišla více." Výklad. Povdli jsme již, je to, co jinde je jablko zlaté, že mrkev ervená neb ohnivé, v báji litevské eckém ervené, jako v bájesloví se nalézá ráj a jablka zlatá Hesperid, život, plodnost, mládí, pvodn jarost dadoucí. Ležela v takovém ovoci boh, bez nichž nebylo jim lze pemoci zimní moc nosti. Bylyt to bezpochyby, jak praveno již výše, pvodn klíny hromové, bleskové, zbra jarních boh, padající s bleskem a dukrásu, to jest bohatost jarních šemi k zemi. Jarem teprva dle nové s hromobitím se a noilo, pivádlo jeviti, totiž a jelikož to se zdálo domnní pohanského poaly zima byla tichá a zmrzlá Ta boukou vláhu nebeskou. díti jen jarní : tito klí- jaro bouilo se musila tudíž vydobýti s hromobitím, domnívalo podmínka jarního blahobytu je boj na život a smrt, boj krvavý mezi jarným bohem a mocností zimní. Tato mocnost zimní se, že je v litevském báji Litvané co píšera v lese. bohov práv Lauma, naše mocn ví již t. vystavili jako Piusové v j. to Ježibaba, Jagu-babu. Ona v níž podnes dm svj a zahrádku taktéž bydlí na pošmurné zimní obloze, na kteréž si naplnnou zbraní jarní jarní. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 49 Té zbrani mla sama již t. j. hrom poínajíc železný, se chystati rachotící, tm t. zralé hromobití j. mraen i jsou jablka jasného a ervená hvzdami, jarného poasí, bi bohm, drátný t. ale schází a vydatné, krade boulivých, mrkev ponkud ješt ervenou, vracením j. blesk, jí ješt klín hro- noci tudíž v Ti bájeslovci krádež jablek se jež zajala t. j. ve zeleniny ponechávajíc, co oblák. vykládají klíny, Má ješt vozík k boji tušenému. bezpochyby obrazy jarních jsou aby se Proež krade mrkve, hromové ba co Ježi-baba na podzim letním mový Lauma, by práv zapotebí: ubránila násilí jarních mocností. opt zimních ale, jimž zatmním mraen a to zakrýváním slunení a hvzdní záe. Ze samotný ert odolati nemohl Laum, je patrno, nebo pouhý vichr a bouka, kterýchž se stará Hromnice ovšem nebála, hlavn tenkráte, když erta samého vidla hlídati, bez Peruna, bez blesku a hromu, když bouilo jen na licho, ona však mla ješt hromový biík bleskový, jež byla, jak praveno, zajala pedešlý i vz podzim. Za stejnou píinou nebála se Perkúna t. j. zde pouhého blesku bez hromu, pouhého blýskání. Perkun dobe namítal, že ho zuby bolely, co je v báji význané, jelikož zuby svtlé bývaly obrazy blesk samých a zuby neb vlasy vytahovati bylo bájen tolik, co boha zbavovati zbran. Jinak se jí vedlo ovšem s tesaem, t. js nejvyšším bohem povtí, jenž i teslici (sekeru) ml i housle t. j. nebeskou blýskavici i hudbu, jehož posluhové toliko byli i Perkún ert je zde i ert, i jimiž peoral, jak už víme, veškerá nebesa. pravý jarní boj, boj rozhodný. Pilákal ji pedn Tu povstal tudíž hudbou svou jarní pohnutým jarným vzduchem, v nmž se již ozýval siln jarný hrom: a jí, která ped rokem sama byla mladá hromnice, vzpomenuvši si na vlastní svou jarní hudbu, zachtlo se zmladnouti t. j. opt jarn housti. Mla však píliš tlusté prsty, které byly symboly nemo- t. j. tornosti a ztuhlosti pro hromový klín, blesky, zimy, vztah totiž hlavn pak na zajisté majíce, jak nmecké Teufels-Finger, podnes naznauje, hromové kl íny. V jarní slovo taktéž na bouce, domnívali mocnost pekonána, zbavena své zbran tlesn troskotána, poranna, ne-li usmrcena. Ten úkol vyvád 1 práv tesa. V jiných bájích musí bába mrano do ertového mlýna nésti, se staí, musila býti zimní a aby byla v mladou dvu, si tesa v jarní to oblak, lesní vývratek, jejž teslici pemleta: i sekerou svou tu vyhledává promuje v roz- Ježibab rozmaká její prsty, až krev vytéká dlouhou dobou, t. j. teplá jarní vláha t. j. až leden se promní Ponvadž se však hromový kámen, Perv únor, zima v léto (líti). štp, v kterém SiUunírsberichte. III. 4 Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 50 k'im ütevbky jmenuje knno bradavice, cecy Laumy: vovalo, že jí Lauines papas i mže že býti, i tesa do rozštpu celou vstril a prsa u nás ješt vypravují: že „baba spadla mléko teklo místa), rozbila si ceeky, s kamen (s prsa Laumy j. v báji se vypra- jí rozmakal, jako nebe i s ohnivého ovšem Lauma pouhým vzduchem pohnutým v necky." vytekla celá a zmizela tudíž, stanouc se co t. pvodn Na to vítr. Co pak své soudruhy a pekonal hospodaili tak nkolik jeden báje asi vypravuje tu zimní let, dále, mru? když tesa byl již zahanbil Vypravuje takto: „Žili a až jim napadlo, že by bylo lépe, aby jen pán hospodail. Nemohli se však tak snadno pánem, jelikož každý tvrdil, že se byl velmi stavbou piinil. Posléze ustanovili se na tom, že jedenkaždy o noc po noci postraší ostatních, ten ale, kdo neboje se vytrvá a ostatní dva odstraší, že bude v dom jediným pánem. Odešel tedy hned první noc ert, aby ostatní dva postrašil a odstrašil. O plnoci povstala vichice a pemocné vtr bouení, tak z nich sjednotiti, kdo tu co má býti dm domek poal se tásti a praskati. Stechy poaly se hýbati, ba Perkún, jak toho uslyšel, ihned ve stnách pohybovaly se. i klády ale vyndal svj zpvník, zpíval a modlil se, oknem utekl. Tesa pobyl však v svtnici. Nebo ert nemohl ho zastrašiti, i když hmotil, Perkún prohrál tudíž proti ertu, vyhrál však jak jen jemu se líbilo. že proti nmu ostatní. Druhou tesa. Bylo již noc odešel notn pozd temné jako pytel a neslýchaný ím více hromobití se pibližovalo a rachot, tak v noci, tu povstalo postrašil jedno oba mrano hrom mrané že Perkún, aby bys a blýskot vyrážel z nho a povtí domku, tím horší bylo byl myslil, netoliko domeek než to bude ubit v zemi až do nejhlubší propasti. Též stelby blesk a jich lomoz byl tak náramný, že bys byl opt myslil, každé okamžení že musí ohe vypuknouti. Jak mile to vše ert byl pocítil, vymrštil se jako vítr oknem ven a uprchl taktéž. Bált se ert vru i celý les že Perkna domnívaje mu známo bylo, že že by ho zastelil svým bleskem, nebo dobe Perkún erty, kteížto se rádi svtem potulují, hledí usmrtiti (Vzpomínka to na podobné boje Zeusa s Giganty a Titany). Tesa však pobyl v pokoji, vzav opt svj zpvník, zpíval a modlil se, ani se nestaraje o hrzy, které venku Perkún provádl. Takto vyhrál tesa po druhé, a ert po druhé prohrál. Tetí noc konen odešel tesa sám, aby hrzy na pouštl: a Perkún s ertem pobyli v pokoji, pemítajíce, jak as bude moci tesa je postrašiti? Tesa ale ml bi a vz železný, jež byl odal se, n Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 51 tehdáž Laum, vjším lesu ; aniž dva o tom ti vdli, uschovaný v nejtma- byli pro ten vozík a biík, šel si tedy mysliv, s nimi pijede k domku, že budou míti dosti strachu. poal biem vozíku a Volal pi tom práskati a ejhle vozík dorážel Lauma neustále, jak drátný biíku! a tak vozíku! Posadil byla to šlo volávala: ustavin blíž býti, nežli Lauma sama, pímo k domku. Pi, pa, železný a blíže k domku. nemže Ti dva ale v pokojíku slyšeli to a mysleli, že to když se tudíž do nižádný jiný která jim tehdáž tak nemilosrdn byla vybila Popadl je oba tedy tak neukrotitelný strach, že jim nebylo více lze, ješt déle v pokojíku. Perkún utekl, vrhá za sebe a okolo sebe ohe, opt oknem, a ert podlal se strachem do všech hrnk na kamnech a když i sám sebe tak strašn byl podlal, vyletl stechou Od tohoto okamžení neukázal se ani jeden ani a vykýem ven. druhý více v domku. Tím zpsobem dobral se tesa celého pekrásného domku a pobyti pánem v nm. Výklad. Upamatujeme-li se na boj tesae matujeme se, že to byl boj jara se zimou a byl samojediným Jaro zmocnilo se vší ukázati se aby Tot povtí. aby jaro samo jediné panovalo, t. hromu jarního panovalo teplé a klidné nám snaha tesaova, býti jediným pánem domku moci, bez vichru i vyloží a nebeského, oblohy to jarní, jasné a tiché však patilo pedn ert že z ostatk z nebes byl naped to boj vítzoslavný svtové, zimou zadržené a bylo tudíž nutno, síly v plné jarní konen Laumou, tož upa- s úplné a zralé ; k emu hromobití dle náhledu Proež jarní. pohan poal vichrem, jenž protásl celou budovu nebeskou a to tak, mraen slyšeti i blesky (Perkún) poaly vylétati Pak (tesa zpíval pobožné). a jarní hrom se ukazovala se- hnaná všechna erná mrana, tmavá jako pytel bylo t. i vláhy jarní proež mrana mnohonásobným bleskem a hromobitím (Perkúnem) musila býti prorážena, tak aby se zdálo, že celý svt blýskáním shoí a hromobitím zajde. Avšak trvalo to jen krátký as, ; nutno, hímání \ichr se utišil (ert uletl), a jen dále. co hromobití, nebo a blesky, ukázaly se v nich i jež byl bh báje vypravuje: jak všehomíra, jediný to v neobmezené pírody hromový zem, úpln odal, úplné síly jarní Železný bh své jarní moci, a to tak, že vz ped nimi a vichr osamotnlý a bleskot a hrom jim pedcházející v nivec byly obráceny a ukojeny, tak že byl pocítiti po zralé, vydatné vlastn (zpv pobožný) pobylo jarní posléze Toto hímání zmocnilo se je báje ukonena i ozon jarní t. j. sírkovitý zápach, bouce na vyjasnné, modré nám pechod zimy v ukázavši Tu pe- obloze. jaro a 4* Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 52 chod tch ti mocností jarních vypravovatelv pozdjších pipojil v jeden vesmír jarní ; než humor ješt následující slova „Tak se stal tesa pánem celého pkného domu. Hrnce vycidil (nebe se úplné vyjasnilo i vyistilo), lejno ertovo prodal pak tesa do lékárny, ím V domu svém živ byl co pán mnohá léta si mnoho penz vytžil. a apothekái prodávají až posud ješt to ertovo lejno co lék. Historische Anwesend die Seclion báji am : 28. Decemlier "Wocel, Hattala, Zap, Gäste die Herreu E. Komárek Herren Mitglieder: Vrátko, Lepa, Tieftruuk; als und A. Baum. Herr Emil Komárek gab zuerst riss einen his torischen AbP r a g e r ¥ ü rs ten in a ch t und trug Coujekturen zur Libušasage und der Grün- der Centralisation sodann einige : berg e r - H a n d s ch r i f t der vor-. : Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at der Verzeichnis^ seil Juli I bis letzten Decembcr 1808 eingelaogteu Druckschriften. Monatsberichte der körn preuss. Akademie der Wissenschaften. Januar bis Oktober 1868. Von der gelehrten Gesellschaft zu Belgrad: LiacHHKT) cpócKor yqenor /tpyuiTBa, KHbnra VI. 2-rn 04e;ibaK. Annales de l'Observatoire Von der r. de Bruxelles 1868, f. 6 I. (1868). — 10. physikal. Gesellschaft zu Berlin im Jahre 1865. Bureau de la recherche gologique de la Sude A. Erdmann, Exposé des formations quaternaires de Fortschritte der Physik Vom sammt Sude, des naturalistes de Moscou. 1867. HL, IV. Jahrbuch der k. k. geolog. Verhandlungen der v. la Atlas. Bulletin de la Societ imp. Nr. : J. Reiehsaustalt. Jahrg. 1868. k. k. geol. Reichsanst. 1868. Nr. 7. Bericht 1868. W. Ritter v. Heidinger, Zur Erinnerung an Ferd. Freih. von Thinnfeld. Mémoires de 1' Academie imp. des sciences de Lyon. Classe des Sciences. T. XVI. Abhandlungen der histor. Classe der k. bayer. Akademie der Wissensch. Bd. X. C. Voit, 2. Ueber Abth., Bd. die XL Theorie erste Abtn. der Ernährung der thierischen Organismen. H. Brunn, Ueber die sogenannte Leukothea in der Glyptothek. Aug. Vogel, Denkrede auf Heinrich von Vogel. Sitzuugsber. der 2, 3, 4. IL 1, 2. k. bayer. Akad. der Wissensch. 1868. I. Hft, : Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 54 Aimanach der k. bayer. Akademie der Wissensch. í. d. Neues Lausitzisches Magazin, 1867. Hft. 2, 3. 1868. Bd. 54. J. 1867. Hft. Vierteljahrsschrift der naturfosch. Gesellsch. in Zürich. Jahrg. Hft. Dritter 3. Mémoires de l'Academie imp. XL VII. serie, T. Nr. des sciences de Petersbourg St. 9-18. Bulletin de l'Academie imp. des sciences de St. Petersb. T. feuilles 1. 1. XL 7—37. Vom Ferdinandeum zu Innsbruck: Runkelsteiner Fresken. Neue Zeitschrift des Ferdiuaudeums X. Bdchen. Zeitschrift des Ferd. III. Folge, Hft Bericht des Ferd. 6—12. XXVU.-XXX. Mittheilungen des naturhist. Vereins für Steiermark. V. Hft. Schriften der naturforschenden Folge Bd. IL Hit. Hedwigia Nr. Vom histor. Gesellschaft Neue Danzig. in 1. 12. 1867. Verein für das Grossherz. Hessen zu Darmstadt Archiv für Hessische Geschichte. Urkundenbuch. 5 Hefte. Mémoires de Bordeaux T. V. la Société des sciences physique et naturelles de Mittheilungen der antiquarischen Gesellschaft in Zürich. Bd. XVI. Abth. I. Hft. 1. Mittheilungen der antiquarischen in Zürich. Mosaikbild von Orbe. XX. Zeitschrift der deutsch, geol. Gesellsch. zu Berlin. Bd. Jahresbericht der naturforsch. Gesellsch. Hft. 2. Neue Graubündens Folge. XIII. Jahrg. Sulzfluh, Excursion der Section Rhätia. Chur. Vom königl. Sächsischen Ministerium für Cultus Codex diplomaticus Saxoniae 13., 14. und Beitrag zur und Unterricht: regiae. IL 8. Band. Mittheilungen des histor. Vereins für dann 1865. Steiermark. 1 — 11. Hft, 16. Heft. Kunde Steiermark. Geschichtsquellen, Schriften des histor. Vereins für Innerösterreich. 3. u. 5. I. Jahrg. Hft. (1848). Quetelet, Sur les phénoménes périodiques. Rudolphe Reuss, La destruction du protestantisme en Bohéme. Paris 1868. Schriften der kön. physik. VIII. Jahrg. Abth. 1, 2. Ökonom. Gesellschaft zu Königsberg. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 55 Alterthumskunde. Zeitschrift des Harzvereins für Geschichte u. I. Heft Siebenimdzwaüzigster Bericht über das Jahrg. 1. Museum Francisco-Ca- rolinum zu Linz. Schriften der Universität zu Kiel aus Atti del reale Istituto Veneto, Memorie Veoeto del reale Istit. dem Disp. V., VI., VII. ed di scienze, lettere 28—34. T. IX., T. XII. feuilles 44-51, XXIV. T. XXV. f. 21—41. Vol. arti. Tome VHI. Bulletin de la Société géologique de France. les 1867. J. T. XIII. f. XIV. feuit- 1—2. Deuxiéme série T. Abhandlungen der Schlesischen Gesellsch. Abth. Cultur, phil.-histor. Abth. 1867, 1868. 1867, 1868. I. Hft. vaterländische für — Naturwissensch. Heft. Jahresbericht für 1867. I. Verzeichniss der in den Schriften der Schles. Ges. f. vaterl. Cultur von 1804 bis 1863 enthaltenen Aufsätze Anzeige der Vorlesungen und des Personalstaudes Institute des Königr. král. Böhmen für 1 Prof. Peschka, — von Juli bis polytechn. 68— 1869. Pehled pednášek a výkaz osob inných na eského pro školní r. 1868-1869. Zeitschrift „Lotos" am polytechn. ústavu September 1868. Ursachen der Dampfkessel-Explosionen. Theorie des Differential-Flaschenzuges. — Dampfkessel -Explosion im Etablissement Pintner in Brunn. Peschka und Edrn. Kautný, Freie Perspective in ihrer Begrün- dung und Anwendung. Prof. v. Leonhardi, Sätze aus der theoret. u. prakt. Philosophie, Entwurf zur Besprechung auf dem Philosophenkongress zu Prag. 1868. C. Amerling, Gesammelte Aufsätze aus dem Gebiete der Naturökonomie und Physiokratie. als Denkschrift der Gesellsch. für Natur- und Heilkunde in Dres- den, als Festgabe zur Feier ihres fünfzigjährigen Bestehens. Mémoires de série. T. la Société roy. des sciences de Li^ge. Deuxinie IL Mémoires de 1'Académie imp. des sciences, belies -lettres et arts de Lyon. Classe des lettres. T. XIII. Annales de la Société Aarboger for Tillag Aarboger til Linnéenne de Lyon. T. XV. historie. 1867 IV. 1868. Nordisk oldkyndighed og for Nord, oldkynd. Zeitschrift des Vereins kunde. Neue Folge. IL Hft. für 1, 2. hessiche 1. 1867. Geschichte und Landes- Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 56 Nova tiae Vol. acta regiae Soeie'atis scientiarum Upsalensis. Seriae ter- VI. fasc. 2. Annual Report of the Departement of Agriculture for the year 1866. Washington. Monthly Report of the Depart. of Agricuit for the year 1867. Memoires American Academy of the Series. Vol. IX. und of arts sciences. New 1. p. Proccedings of the American Academy. Vol. VII. Procccdings of the American Association for the 24 f. — 43. advauceiuent 1850—1851. of Science. Bo>ton Cambridge. U67. The Transactions of the Academy of Science of St. Louis. Annais oí the Lyceum of Natural history of New York. Procecdings of the Americ. Associat. Vol. II. April May. 1867. Von U. lera S. and Yellow Surgeon General's Office: Report of Epidemie Cho Washingt. 1868. fever. Smithsonian Contributions to Knowledge. Vol. XV. Washingt. I. Memoires presented to the California Academy of Science. Vol. Part. 2. San Francisco 1868. Journal of the Academy Vol. VI. p. of natural sciences of Phüadelphia. 2. Proccedings of the Academy of natural sciences of Philadelphia. 1867. Nr. 1—4. Memoirs of the Boston Society of natural-history. Vol. I. Proccedings of the Boston Society of mit history. Vol. V. und XL Annual of the Boston Society of natural-history. p. 1, 2, 3. III., IV., 1868— 1860. Boston Journal of natur.hist. Vol. V. Jahrbücher der k. k. magnetismus. Neue Folge. Central-Anstalt für Meteorologie und Erd- Bd. III. Zap, esko- Moravská Kronika. Seš. 35, 36. Západní Slované A. V. Sembera, pravku. v B. Jedlika, Psychologický rozbor holé vty. Von der ungarischen k. Evköuyv. XL: Nyelvtudom. Értesito Philos. törv. Mathem. Akademie 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8. III.: és tört Értesito. V.: és term. Értesito. V.: és nemz. : 1. 1, 2. Kozlem L: 1, 2, 3. 1,2. VIL: 1,2. Ar.haeol. Kozlem V.: 1,2. VI.: Statist, : XII. 1, 1, 2. VIL: 2 II : 1, 1. 2. III. : 1, 2. IV.: 1, 2 Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at 57 Monumenta. Script. VIII., Monumenta. Diplom. XI. X., XIII., XVI., XVIL, XVIII. Czinár: Index alphabet. Almanach 1866, 1867, 1868. Jegyzókónyv. 1,2. IV.: 1,2. III.: 1—17. 1868: 1-4. Értesito 1867: Torténettudom Értekez. Budopesti Szemle I — VI. XXX. IV., Ordnung der Vorlesungen und Personalstand der zu Prag 1863—69. Mittheilungen der Mémoires de T. XIX. k. k. la Société k. k. Univers, geograph. Gesellsch. in Wien. 1868. de physique et d'hist.-natur. de Genve. Bericht über die Verhandlungen der naturforsch. Gesellschaft in Freiburg di Br. IV. Bd. 5, V. Bd. i. 1. Abhandlungen der naturhistor. Gesellsch. zu Nürnberg. IV. Bd. J. Kudelka, Ueber drei optische Versuche. Linz 1868. Memorie del reale Istituto Lombardo di scienze e lettere. Classe scienze matem, e naturali. Vol. X.: 4, 5. Memorie del reale Ist. Lomb. Classe di lettere e scienze morali. Vol. X.: 5, 6. Solenni adunanze del. Rendiconti del Vol. III. 9, : r. Ist. 1—10. r. Ist. Istituto Lomb. di scienze e lettere 1867. Lomb. Classe di Lomb. Classe 1—10. di lettere. scienze matem, e natur. 10. Rendiconti del IV.: r. Serie IL Vol. Vol. III: 10. V. I.: Acta Universitatis Lundensis 1867, 1868. Lunds Universitets-Biblioteks Accessions-Katalog 1867. Öfversigt af Finska Vetenskaps-Societetens Förhandlingar. singfors. Hel- 1866—1868. Kännedom af Finlands natur och folk. Hft. 11, 12. dem Archive des voigtländ. alterthums forschHohenleuben, nebst dem 38. und 39. Jahresbericht. Bidrag tili Mittheilungen aus Vereins in Verhandlingen der koninkl. Akademie van Wetenschappen. X. Bd. Amsterdam 1868. Verslagen en mededeelingen der Letterkunde. Bd. k. Akad. van Wetensch. Afdeel k. Akad. van Wetensch. Afdeel XL Verslagen en mededeelingen der Naturk. Tweede reeks Bd. IL Jaarboek van de k. Akad van Wetensch. te Amsterd. 1867. Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Seite 1 hilologische Section am 16. December. und Hattala, A. Schleicher l'hilosophische Section am 21. die slavischen Consonanzen 42 December. * Hanuš, Ueber das litauische Volksmärchen kúnas und der Teufel Historische Section am 28. December. : Der Zimmermann, Per42 • Komárek, Historischer Abriss der Centralisation der Prager Fürstenmacht 52 und Conjecturen zur Libušasage und der Grünberger Handschrift . Verzeichniss der seit 1. Juli bis letzten Druckschriften December 1868 eingelangten 53 ^s>£8l5<B^ Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at Folgende Publicationeu der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften können durch die Verlagsbuchhandlung „FivTeinpský" Prag in bezogen werden: Palacký Fr. Würdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber. 1830 „ Staí letopisové eští od Cochy A. L. Memoire sur Vorträge, gehalten bei Hanuš J. r. la dispersion de la ltimire. 4. . . 1373 do 1528.— 1829. (XVIII und 518 S.) .... 183G 3 der ersten Jubelfeier der Gesellsch. im Sept. 183G Verzeickniss sämmtl. Werke und Abhandlungen der k. im latein. St. Aegydius), böhm. J. Jahresformen der — 31) 20 Böhm J. Ballistische christl. Zeitrechn. (lOOOjähr. Versuche und Studien. Tomek, Základy starého místopisu Prahy. J. G Sgr. Chronik von Prag (1524 Text bearbeitet von Höfler. 1859 Kolik 4. 1, 2. Kalender.) 4.1831 1861. (195. 3, — 3. Taf.) d. Wissenschaften. — Hrnek v. l»r . Sgr. 10 Sgr. 1 Thlr 4 Thlr. 2fl. . Hanuš, Quellenkunde und Bibliographie der böhm. Literaturgeschichte Gegellsch. . 4 Emier, Beliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae. 18*37 Verlag der k. b Thh' 5 Sgr. Gesellschaft der Wissenschaften. 1854 Bartoš (Bartholomäus von Tbh. 1 20 Sgr. ö.W. 1.60 ,. Kd Grégr Prag 1869.
Podobné dokumenty
Artikelverzeichnis der Linzer biol. Beitr. (Bände 1 bis 30/2
AKHANIH. (1991): Heliotropium disciforme (Boraginaceae) a new species from northeast of Iran.
— LBB 23/2: 569-573.
AMBROS P. (1981): Heterochromatin und Schwesterchromatidenaustausche
Ornithogalum ...