březen 2011

OBSAH
Úvodník.............................................................................................................................................................. 2
Rozhovor s ... ..................................................................................................................................................... 3
Soutěž „Poznej svého učitele“ - rozloučení....................................................................................................... 5
Harry Potter a relikvie smrti: část 1................................................................................................................... 6
Moudra o zdraví a nemoci................................................................................................................................. 8
„Šikmá plocha 2011“ ....................................................................................................................................... 10
Vítámvás cup na cestách ................................................................................................................................. 11
Poděkování ...................................................................................................................................................... 13
Sportovní abeceda........................................................................................................................................... 13
Krocení literární múzy ..................................................................................................................................... 15
Hančin herbář .................................................................................................................................................. 16
Dívka noci ........................................................................................................................................................ 17
Madam poezie ................................................................................................................................................. 19
Kuchyňské okénko Katky Jankových................................................................................................................ 21
Křížovky............................................................................................................................................................ 23
Úvodník
Milé čtenářky a milí čtenáři,
tak je to tady, máme tu jaro…, zase…, slunce se opět vyhoupne na oblohu, z nebe
přestane padat sníh a ledy roztají. Doufejme, že roztají i ty ledy mezi lidmi. Bylo by
to pěkné, kdyby se najednou zase objevily úsměvy, které jsme nechali přes zimu
odpočívat, kdyby každý okolo nás tak nějak rozkvetl a probudil se k životu. A
protože je jaro časem nových probuzení, tak vám přeji do toho vašeho probuzení
hodně štěstí. Aby se žilo lépe. Přeji nám, abychom chodili do práce či do školy plni
nové energie. Abychom si navzájem naslouchali, tak jako na jaře nasloucháme
šplouchání kapek z roztávajících rampouchů. Abychom si v sobě dokázali udělat
pořádek. Zahodili všechny přebytečné myšlenky a setřeli prach na všem, co nás až
dosud trápilo. Vyvětrejte si ve svých komůrkách a dejte šanci nové energii, aby vámi
mohla prostoupit. Mějte se krásně! 
Za redakci časopisu M.Kratochvilová
2
Rozhovor s ...
Žádnému časopisu, tedy ani našemu skvělému a vyhledávanému Šnekovi neuškodí občas zvednout
náklad. A protože víme, že již dlouho mnoho našich čtenářů (a hlavně čtenářek) touží po odhalení
tajemných zákoutí osoby v mnoha oblastech vyčnívající, vyhrnuly si naše redaktorky rukávy, plivly
si do dlaní a odhodlaně se vrhly na pana učitele Vojtěcha – s čím jiným, než se všetečnými
otázkami
1. Můžeme s Vámi udělat rozhovor?
Ano.
2. Jak jste se cítil v našich letech?
Výborně, nebolela mě záda, nohy, srdce, játra, ledviny, něco jsem si i pamatoval, měl jsem
méně dioptrií, lépe jsem slyšel. Na druhé straně to do důchodu bylo mnohem dále než dnes.
I když vzhledem k plánované vládní důchodové reformě jsem byl časově před jedenadvaceti
lety stavu penzijnímu blíže než dnes.
3. Co Vás přivedlo na naši školu?
Směrovky a ukazatele, také www.mapy.cz. Šel jsem pěšky do Líšně, potom jsem jel
autobusem, poté tramvají, následně zase autobusem, nakonec jsem těch 50 metrů ze
zastávky došel pěšky, ani jsem se nezadýchal a ani jednou jsem se nezastavil. Takový jsem
byl pašák! A také k tomu přispěl bývalý ředitel této školy pan Čech, který mi dal nabídku. A
některé nabídky se neodmítají.
4. Jaký předmět vyučujete nejraději?
Výchovu k manželství a rodičovství, ale ten se zase tak moc často nevyučuje. Takže
následuje němčina a současně českyho jazyk a občankyho nauka.
5. Víme, že máte rád kanadské žerty a také používáte ironii. Tak se chceme zeptat, jestli za tou
ironií náhodou neskrýváte to, že jste ,,dobrák od kosti´´?
Tudle jsem měl menší konflikt s pitbulem a ten potvrdil, že opravdu jdu dobře od kosti.
Myslím, že nejsem zlý, ale velmi netrpělivý.
6. Jaké vztahy máte s žáky a kolegy na naší škole?
Vztahy rovnosti, volnosti a bratrství. Kdo se učí přiměřeně svým schopnostem a možnostem,
není přehnaně drzý a namyšlený, ten nemá s Vojtěchem problém. Breburda a Vojtěch jsou
vždycky k dohodnutí. S kolegyNěmi se také většinou dohodnu, jdu na kompromis, hlavně,
když bude po mém.
7. Vzpomenete si na nějakou perličku ze svého studentského života a z Vašeho současného
zaměstnání?
V prvním ročníku na gymnáziu na lyžařském výcvikovém kurzu...Možná profesor tělocviku
tenkrát zachránil horskou chatu od požáru, mě by asi teď někdy pouštěli z vězení, kde bych
seděl za žhářství, nu a vy byste musely tyto otázky - které mimochodem nejsou vůbec
špatné - položit jinému učiteli. Večer jsme čtyři kluci dostali
chuť na topinky, starý chleba by byl, starý slamník na pokoji
také, sirky, tuna klukovské lehkovážnosti a blbosti též. Naštěstí
naši rozmluvu uslyšel přes dveře učitel tělocviku a slovy k
mému spolužáku: "Šafránku, já vám dám topinky!" zachránil
horskou chatu před pravděpodobným požárem. Takže tu a tam
mám i pochopení pro voloviny, ale následně je nutné se k
blbině přihlásit.
3
8. Jste přísný na své ratolesti, co se týče školy?
Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale v podstatě nevím, že naše tři děti chodí do školy. Se
všemi jsem se poctivě, tvrdě a důsledně připravoval na zkoušky na jejich gymply, od té doby
mám klid. Pomohu, když jsem tázán, jinak pohoda, klídek, tabáček. Osobně si myslím, že se
v tomto směru projevila stoprocentně genetická výbava mé ženy, která dodala inteligenci a
paměť, já trošku vůli na sobě pracovat. Pé eSko pro autora otázky: Mělo by se psát...co se
týká školy.
9. Používáte doma stejný druh humoru jako ve škole?
Ano, také doma jsem trapný a rádobyvtipný. Mému žertu se zasmějí maximálně jednou
ročně, když mám narozeniny, pak už mi nemusí nic kupovat, jsem maximálně spokojený.
Werich, Horníček, Vojtěch.
10. Jaký je Váš největší koníček?
Bicykl horský miluji, též velcí služební psové jsou mi blízcí, nebojím se otevřít knihu, hory
v létě jsou v mém srdci jako doma, rád také kazím dětství svým dětem pokusy o jejich
výchovu. Obecně se velmi rád hýbu, v moři jsem jako plejtvák obrovský (jsem ve znamení
rybiček, i když plejtvák je maxisavec). Jako hudební hluchoň velmi rád poslouchám hudbu,
trošku preferuji text před notami, takže už pětadvacet let Nohavica, Plíhal, spíše folk a
country než tvrdý rock. Tož tak nějak.
11. Chtěl jste být učitelem už jako malý? Pokud ne, čím jste chtěl být?
Popravdě řečeno, já ani moc malý nebyl, ve čtrnácti letech jsem měl stejnou výšku jako
dnes. A také jsem měl více rozumu než dnes, o učitelství jsem neuvažoval, to přišlo až
později. Chtěl jsem být lesníkem, mít brokovnici - na ozdobu, kapra nezabiji, tak ještě
komára a vosu, psa, chodit po lese a starat se o zvěř. Nevyšlo to, mohli jste mít ode mě klid.
Takže někdy v příštím životě.
12. Máte své oblíbené studenty?
Nejraději mám ty, kteří:
 nemají žádnou absenci, tudíž nemusím nic psát do třídní knihy a SASu
 mně nosí bonboniéry, protože čokoláda je nejlepší vitamín
 dělají to, co po nich chci, a to nejlépe na hranici svých individuálních možností
13. .Trápíte rád své studentíky svými zábavnými, ale přepadovými testíčky?
Nerad, je lepší říct, co chci a kdy to chci. Pak se každý rozhodne, jestli se připraví
nebo se na to...nepřipraví.
14. Jak trávíte svůj volný čas a jak relaxujete?
Trávení volného času se mění v závislosti na pracovní době, takže se
snažím hýbat, spát, být s rodinou, číst, tvořit si materiál pro žáky.
15. Jak hodnotíte snahu svých studentů?
Je pravda, že někteří z vás se snažíte, seč můžete, na druhé straně se také někteří řídí
mottem: Udělám vše pro to, abych nic nemusel dělat. Obecně platí, že když příroda jedinci
nadělí dobrého, je jeho povinností na tom pracovat a rozvíjet to. Takže u některých mně
vadí, že se málo rozvíjejí.
16. Jaký jste rodič?
Trpělivě milující a milujícně netrpělivý. Rodičem jsem chtěl být vždy, rodina je na mém
žebříčku hodně vysoko, hned za Talentmánií. Že by zase pokus o trapný žertík?
17. Chtějí jít Vaše ratolesti ve Vašich stopách?
Jestli mě budou zlobit, všem zaplatím školné na nejhorší pedagogické fakultě, taktéž svačinu
a šalinkartu; pokud budou hodní, a to díky bohu jsou, mohou uvažovat i o jiné škole. Asi si
do života nenechají moc kecat, to víte, genetické zatížení.
4
18. Jak dlouho už učíte na naší škole?
Moment, zeptám se na sekretariátu, tam mají můj osobní spis. Lehce přes deset, těžce pod
dvacet roků. Něco mezi, asi 12 roků.
19. Co si myslíte o studijní morálce studentů na naší škole?
Zde bych lehce odkázal na otázku podobného obsahu - číslo 14 - Jak hodnotíte snahu svých
studentů?
20. Kde jste pracoval předtím, než jste nastoupil na tuto školu?
Proč hned používat takové silné výrazy typu pracoval? Přechod z jednoho typu školy na jiný
u mě byl plynulý, takže po fakultě jsem si opravdu lebedil jako třídní na základní škole ve
Slatině, poté jsem germanizoval studenty na soukromém gymnáziu a nyní komplikuji život
vám. A dále se uvidí.
21. Co Vás činí šťastným? A co byste vzkázal svým studentům?
Zavřená škola (dočasně), prázdniny (letní, ale také dočasně), státní svátky, uhelné prázdniny
(ne přes léto), moji blízcí kypící zdravím, možnost chodit, běhat, plavat, dívat se, slyšet,
pracovat, mít někoho rád, oheň v krbu (ne kolem krbu!!!), bramboráky, smažené játro,
studené pivo nebo kofola v létě, slaná voda v moři (ne v plicích), hory, náhradní cykloduše,
když píchnu, tři hodiny chůze (podél kola) od civilizace, spokojení lidé, na kterých mně
záleží. A tak nějak podobně. Nikdy jsem si tak moc neuvědomoval, jakými dary jsem
vlastně obdařen. Tato škola mně k tomu hodně pomohla. Díky!
Veronika Zborovská, Jitka Procházková
Soutěž „Poznej svého učitele“ - rozloučení
Soutěž „Poznej svého učitele“
ROZLOUČENÍ
Vážení čtenáři,
vzhledem k tomu, že tato soutěž opakovaně nevzbudila patřičný ohlas,
rozhodla se redakční rada ji ukončit.
Náměty na jiné soutěže a případné připomínky k tomuto tématu jsou
vítány.
Zbývá už jen:
VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ Z MINULÉHO A ZÁROVEŇ POSLEDNÍHO KOLA
Minulého kola se účastnili jen dva soutěžící, z nichž pouze jeden poznal
na fotce svého učitele. Vítězem se tedy stává Lukáš Tejkl z 3.T1.
Vítězi gratulujeme!
5
Harry Potter a relikvie smrti: část 1
Dne 18. listopadu 2010 vstoupila do kin první část posledního Harryho Pottera s názvem
Relikvie smrti. Relikvie smrti (obě dvě části) natočil David Yates, který už měl zkušenosti
s Fénixovým řádem a Princem dvojí krve, filmy natočenými na motivy stejnojmenných
bestsellerů J. K. Rowlingové. Film Harry Potter a relikvie smrti byl rozdělen na dvě části,
jednak z důvodu marketingového tahu, jednak proto, že sedmá kniha je značně obsáhlá.
Brumbál je mrtvý a Harry nyní musí najít a zničit zbývající čtyři viteály (předměty, do
nichž Voldemort ukryl část své duše) sám. Nápomocní mu ovšem budou jeho věrní přátelé Ron
a Hermiona. Putují neznámými končinami Anglie a zažívají nebezpečné, ale i krásné chvíle.
Během putování se trio dozví nejen něco málo z Brumbálova života, ale také zjistí, co za
předměty jsou tajemné relikvie smrti. Mezitím se kouzelnickým i mudlovským světem šíří
panika a strach. Lord Voldemort totiž upevňuje svou moc a snaží se vyhladit mudly a „nečisté“
kouzelníky.
Rád bych začal drobnými a mnohdy i velikými nedostatky filmu. Za prvé, je sice hezké,
že v úvodu filmu má hlavní proslov ministr kouzel, ale už se nedozvíme, jak se ministr jmenuje.
Takže pro ty, kteří knihu (nebo celou potterovskou ságu) nečetli: ministrem kouzel v úvodu
filmu je Rufus Brousek. Byl prohlášen za ministra už v (knižním) Princi dvojí krve, jelikož
Kornelius Popletal byl nucen odstoupit z funkce. Ve filmovém Princi dvojí krve se Rufus
neobjevil. Druhým nedostatkem se stalo to, že Harry se ve filmu dívá do střepu z nějakého
zrcátka. Jak k němu přišel? V (knižním) pátém díle dostal Harry kouzelné zrcátko od svého
kmotra Siriuse k Vánocům. Zrcátko umožňuje snadnou komunikaci mezi osobami. Větším
nedostatkem už potom pro některé fanoušky a čtenáře knižní předlohy bylo strohé vyprávění
Krátury (domácího skřítka) o dvou medailoncích (jeden podvrh, druhý viteál). Všichni jsme
čekali retrospektivní sled událostí. Ve filmu vidíme Billa Weasleyho s Fleur Delacour, jak se
připravují na svatbu, divák nepochopí, jak se poznali. Spolu se setkají už v (knižní) čtyřce a
později v (knižní) šestce. Ve filmu se vůbec nedozvíme, co jsou další tři viteály.
Film je spíše pojat jako pohádkové drama. Více se soustřeďuje na citovou stránku
postav. Rozhodně ale v „Relikviích“ nechybí akční, místy přímo hororové momenty (scéna
v domě Batildy Bagshotové). Diváky bude mrazit v zádech při zasedání Voldemorta a
Smrtijedů v domě Malfoyových nebo také při útěku hlavního tria před lapky. Hodně smutné a
emocionální scény jsou tyto: hned ta z úvodu filmu, kdy Hermiona musí pozměnit svým
rodičům paměť jen proto, aby je uchránila před Smrtijedy. Při tomto kouzlu Hermiona zmizí
z rodinných fotek. Dalšími smutnými scénami jsou třeba tyto: návštěva Hermiony a Harryho na
hřbitově v Godrikově Dole, ve vesnici, kde zemřeli Harryho rodiče, Ronův odchod nebo pohřeb
Dobbyho. Nejlepšími scénami filmu jsou rozhodně tyto: mučení Hermiony Belatrix
Lestrangeovou v sídle Malfoyových a scéna, kdy lapkové procházejí lesem a Hermiona je vidí,
zatímco lapkové díky ochranným kouzlům trojici nevidí. Vyvedenými scénami je akční bitva
Fénixova řádu a Smrtijedů na obloze, Voldemortova krádež bezové hůlky z hrobu Albuse
Brumbála, animovaný příběh Tří bratří nebo hodně propracovaná scéna, kdy Ron ničí
medailon-viteál, z něhož vystoupí Hermiona a Harry, oba nazí a vášnivě se líbající. Za zmínku
stojí i pasáž odehrávající se na ministerstvu kouzel.
6
Tyto scény dosvědčují, že triky byly vytvořeny na výbornou a že scénář už se konečně
drží předlohy do detailu. V „Relikviích“ se už naši tři hlavní hrdinové začínají chovat dospěle.
Nutno dodat, že budeme zase o krůček dále ve vývoji milostného vztahu mezi Ronem a
Hermionou a také Harrym a Ginnou.
V Relikviích smrti opět zazáří Daniel Radcliffe (Harry), Rupert Grint (Ron) a Emma
Watson (Hermiona). Objeví se tu i staří známý herci: Alan Rickman (Severus Snape), Ralph
Fiennes (Voldemort), Evanna Lunch (Lenka Láskorádová), Tom Felton (Draco Malfoy),
Helena Bonham Carter (Belatrix Lestrangeová), Helen McCrory (Narcisa Malfoyová), Mathew
Lewis (Neville Longbottom), John Hurt (Ollivander) nebo také Imelda Stauton (Dolores
Umbridgeová) a Clemence Poésy (Fleur Delacourová). Novými příchozími do posádky byli Bill
Nighy (Láska nebeská, Piráti z Karibiku), který si zahrál Rufuse Brouska, pak také Rhys Ifans
(Xenofilius Láskorád, Lenčin otec) a Jamie Campbell Bower (Twilight sága: Nový měsíc),
který hrál mladého Gellerta Grindelwalda.
Nedá mi, abych se jednou nezmínil o dabingu. Opět uslyšíme v hlavních rolích Vojtu
Kotka (Harry), Anežku Pohorskou (Hermiona) a Jiřího Kocmana (Ron). Nově byl nadabován
Robie Coltrane, který hraje Hagrida. Jiřího Zavřela nahradil Ota Jirák, jehož dabing byl bohužel
příšerný. Hagrid se dabingově nepovedl. Naopak Miroslavu Táborskému se opět Voldemort
podařil. Byl jsem spokojený.
Hudbu k „Relikviím“ složil francouzský skladatel Alexandre Desplat (Podivuhodný případ
Benjamina Buttona, Twilight sága: Nový měsíc). Nevyužívá sice Hedwig´s theme ve velkém,
přesto je jeho hudba impozantní.
Přes mnoho výtek, které jsem filmu přisoudil, musím uznat, že se Yatesovi podařilo film
vykompenzovat i jiným způsobem. Proto první části Relikvií smrti uděluji zasloužených 95%.
Což je myslím dobrý výsledek. U Prince dvojí krve to bylo 85%. Jinak se nám celá potterovská
sága uzavře 14.července 2011, kdy do kin vstoupí druhá část Relikvií smrti.
Tomáš Masař
7
Moudra o zdraví a nemoci
Nemoc přicválá na koni, odchází pěšky.
anglické přísloví
Zdraví se udržuje rovnoprávností sil, vlhka a sucha, chladna a tepla, kyselého a
sladkého i ostatních; jednovláda v nich působí nemoc, neboť jednovláda jedné ze
dvou sil je zhoubná.
Alkmaión z Krotónu
Lékař, který neovládá anatomii, podobá se krtku. Oba pracují v tempu, oba
zanechávají po sobě kopečky hlíny.
Ladislav Borovanský
Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel.
Charles Baudelaire
Zdravé tělo je hostitel, nemocné žalářník.
Francis Bacon
Lékař léčí nemoc, ale zabíjí nemocného.
Francis Bacon
Zdraví a veselá mysl jsou zdrojem krásy.
Miguel de Cervantes Saavedra
Poznání vlastní nemoci a ochota brát léky předepsané lékařem - to už je začátek
uzdravení.
Miguel de Cervantes Saavedra
Nejlepším lékařem je klid.
Aulus Cornelius Celsus
Duše se léčí smyslností a smyslnost duší.
Giovanni Giacomo Casanova
I železné zdraví nakonec zrezaví.
Jacques Prévert
Závist je nejhorší nemoc.
polské přísloví
8
Nikdy nepochopím, proč vlastně psychiatři studují medicínu. Měli by si vybrat
práva. Jenom řeční. Čím větší žvanil, tím větší kapacita.
Luigi Pirandello
Lékař není nic jiného než utěšitel duše.
Petronius (zvaný Arbiter)
Je pozdě chystat lék, když dlouhými odklady zlá nemoc nabyla sil.
Publius Ovidius Naso
Žaludeční vředy jsou nakažlivá choroba. Ti, kteří je už mají, dělají je druhým.
Dušan Radovič
Šťastný lékař, přivolaný, když nemoc již ustupuje.
François Rabelais
Nemocný obvykle nemá tak silnou náturu, aby zdolal jak nemoc, tak léky.
Moliėre
Lékař je člověk, kterého platíme, aby vyprávěl hlouposti v pokoji nemocného, než
ho příroda vyléčí, nebo než ho léky zabijí.
Moliėre
Zdraví - zdravý duch a zdravé tělo - to je nakonec cílem vší politiky a administrace.
Tomáš Garrigue Masaryk
Hana Teichmannová
9
„Šikmá plocha 2011“
Závodiště obklopené diváky, do toho dunící hudba a do mikrofonu mluvící moderátor. Nacházíme
se uprostřed školy během normálního všedního dne. Ťukáte si na čelo, že to není možné? Ale
kdeže, opak je pravdou! To vše a ještě mnohem více bylo k vidění ve středu 2. února 2011 na půdě
Střední školy F. D. Roosevelta pro tělesně postižené v Brně Králově Poli, kde se uskutečnil již
druhý ročník závodů nazvaných NA ŠIKMÉ PLOŠE.
A nejde jen tak o ledajaké závody. Chloubou moderní školy jsou totiž strmé rampy, které sahají až
do čtvrtého patra. A právě po nich se závodníci v nejrůznějších kategoriích šplhali směrem vzhůru.
Program, kterému velel moderátor celého dopoledne Michael Svoboda z VÚT v Brně, odstartoval
v 9:00 hodin. Úvodního slova se nejdříve chopila ředitelka Střední školy Ing. Miroslava
Zahradníková, která posléze předala štafetový kolík s mikrofonem zástupcům Policie České
republiky, jež se do projektu rovněž aktivně zapojila. K davu přihlížejících promluvil také Michal
Ptáček, koordinátor projektu. Jako poslední pak přišel na řadu speciální host celé akce, Jakub
Kornfeil - motocyklový závodník v kategorii do 125 ccm.
Po oficiálním začátku přišlo na řadu již samotné závodění. Závodilo se celkem v pěti kategoriích.
Jako první přišla ta na mechanickém vozíku do 2. nadzemního podlaží. Zde si obdiv nadšeně
povzbuzujícího publika vysloužil Jan Přikryl, jenž přeťal cílovou pásku v čase 31:65 sekund. Druhá
skončila Adéla Rybková a třetí Lukáš Čeloud. Další, ještě náročnější disciplínou byl výjezd na
mechanickém vozíku, tentokrát až na samotný vrchol, tedy do čtvrtého patra. Vítězem se stal Jakub
Hřebíček. Po jeho neuvěřitelném čase 1 minuta, 37 vteřin nebylo o vítězi nejmenších pochybností.
Na stupních vítězů jej doplnili ještě Jiří Janda a Jiří Huťka. Svého prostoru na trati se dočkali i
závodníci, jejichž závodním strojem byl vozík elektrický. I na ně čekal výjezd do čtvrtého patra.
Nejlépe se s nástrahami klikaté tratě dokázal vypořádat Jiří Pařenica, jemuž stopky naměřily čas 1
minuta,11,8 sekund. Jeho největšími konkurenty byli stříbrný Marek Drahonský a bronzový Jakub
Šudák. Dalším bodem programu byla beseda se zástupci policie v rámci preventivního programu.
Beseda elegantně vyplnila přestávku před dalším zápolením na improvizovaném závodním okruhu.
Speciální část programu tvořily štafetové závody. V prvním z nich byl v hlavní roli velký žlutý míč,
na kterém se snažili do čtvrtého patra dohopsat týmy reprezentující domácí učitelský sbor, dále pak
vychovatele z ÚSP Kociánka a Policii ČR , jako poslední se do vrchu vydalo trio zastupující místní
žactvo. Vítězem se nakonec stala trojička vychovatelů, které se dostalo bouřlivého aplausu za
bezkonkurenční čas 47,9 sekund.
Štafetový závod číslo dvě byl k vidění na elektrických vozících. Nejlepší souhru prokázala trojice
Drahonský, Pařenica, Šudák, u níž časoměřiči naměřili čas 1 : 17,4. Poslední klání dne tvořil
štafetový závod trojic na mechanickém vozíku. Ten si vyzkoušel i muž zvyklý na jiné závodní
vozidlo. Jakub Kornfeil obsadil s dalšími dvěma kumpány druhé místo, za triem Hřebíček, Bízová,
Drlík, kterým byl naměřen čas 1 minuta, 42,3 vteřin.
Když projel cílem i poslední závodník, přesunulo se veškeré dění do krásné reprezentativní auly,
kde proběhlo slavnostní vyhlášení. Na ty nejlepší čekala kromě medaile i věcná cena. Potěšila určitě
i podepsaná fotografie od špičkového českého závodníka. Uznání a obdiv si ovšem zaslouží
všichni, kdo se do akce zapojili. Dokázali totiž proměnit všední den v nevšední. A takových mnoho
není…
10
Vítámvás cup na cestách
Až na nedalekou tramvajovou zastávku musel být slyšet hluk linoucí se ze Základní školy
na Antonínské ulici v Brně. Místní tělocvična, na které byl už na první pohled patrný zub času,
zažila ve středu 16. února 2011 i přes svoje stáří něco neobvyklého. Parkety zaplnily hrací stoly se
Stiga hokejem. Zavítal tam totiž Vítámvás cup, jenž po delším čase opět vyrazil na cestu. A byla
z toho velká show!
Čilý ruch panuje v tělocvičně od samotného rána, jen co pan školník chytí za kliku velkých hnědých
dveří, které jsou vstupní branou do obrovské budovy. Hlavně je potřeba vše nachystat, aby program
fungoval podle zaběhnutých kolejí. To pravé ořechové začíná ve chvíli, kdy se mikrofonu ujímá
Michael Svoboda – moderátor celého setkání. Postupně se u pomyslného řečnického pultíku
vystřídají mnohé osobnosti, například pan Lubomír Sotolář z České průmyslové zdravotní
pojišťovny. Pan Sotolář je zástupcem jednoho ze sponzorů celého projektu. K obecenstvu vyslal
pár slov také ředitel zdejší Základní školy pan Leopold Trněný. Ten rovněž převzal z rukou
statutárního zástupce Střední školy F. D. Roosevelta pana Ing. Petra Konvalinky malý dárek. Byl
jím proutěný košík, jehož tvůrci jsou studenti jednoho z oborů naší školy. Ale ještě než se tak stalo,
rozhovořil se pan Konvalinka o svém zvláštním vztahu k této škole. „Normálně vždy držím palce
hostům. Tentokrát jsem rozpolcen. Školní docházku si zde odchodila moje žena a teď se o totéž
snaží mé dvě dcery. Proto budu fandit vám všem!“ pověděl za potlesku publika. Mezitím již
tělocvičnu poctili návštěvou speciální hosté. Byli jimi fotbalisté brněnské Zbrojovky, jmenovitě
Josef Šural, Martin Husár, Matijas Pejič a asistent hlavního trenéra Milan Duhan. Poté, co se
představili, doplnila je za rytmického potlesku ještě dvanáctka „domácích“ žáků a šestice
reprezentantů ze SŠ F. D. Roosevelta.
Na všechny čekal hlavní bod programu, turnaj ve stolním Stiga hokeji. Ještě předtím si bylo potřeba
vyzvednout papírek, na kterém měl každý hráč kromě svého jména i seznam svých nejbližších
soupeřů. Důležitou součástí každé hry jsou její pravidla. Ta vysvětlil Michal Ptáček – člen
výkonného výboru turnaje při příležitosti exhibičního utkání. V něm si to proti sobě rozdali pan
Trněný s panem Konvalinkou. Konečné skóre v poměru 2 : 0 nakonec lépe vyznělo pro „hosty“.
To už ale další z přítomných moderátorů Milan Fexa mačkal v ruce netrpělivě stopky, aby mohl
odstartovat první hrací kolo. Celkem se do turnaje zapojilo 21 hráčů. Nejdříve je čekaly zápasy
v základních skupinách, po nichž následovalo play off. Tam se kvalifikovali čtyři nejlepší hráči
z Antonínské, tři z F. D. Roosevelta a jeden zástupce sportovního oddílu.
Procházku základními skupinami začínáme logicky u té první. Z té vykrystalizovali hned tři
postupující. Na samém vrcholu tabulky se ocitl Lukáš Vintr z F. D. Roosevelta se čtrnácti body.
Dalším, kdo si vybojoval možnost pokračovat ve vyšší fázi turnaje, byl fotbalista Josef Šural. Ten
potvrdil, že mu jde nejen ovládání kulatého nesmyslu, ale i hracích táhel. Toto duo doprovodil Filip
Podhajský ze Základní školy Antonínská.
Grupa číslo dvě patřila dalšímu ze studentů školy, jež nese název po americkém prezidentovi.
Konkrétně šlo o Jiřího Fučíka. Ten měl tu čest vyzvat na souboj i bosenského mládežnického
reprezentanta Matijase Pejiče, který se s opravdovým hokejem setkal až po příchodu do Česka.
11
Matijas nakonec skončil hluboko v poli poražených. Naopak s Jiřím postoupil „domácí“ Martin
Felkl.
Do třetice všeho dobrého nahlédneme na postupující ve třetí skupině. Stali se jimi na prvním místě
Antonín Krátký – tradiční to účastník cest z F. D. Roosevelta a Ondřej Osladil s Davidem
Dluhošem z Antonínské. Zajímavou postavičkou klání v této skupině byl fotbalista Martin Husár.
Ten před každým duelem trval na tom, aby stál na straně figurek zbarvených do modrobílých barev.
Ani to mu ale štěstí nepřineslo. Skončil na pátém nepostupovém místě.
Součástí každé cesty Vítámvás cupu je i bohatý doprovodný program. K němu již tradičně patří
ukázka skládání invalidního vozíku, či to, jak lze pomoci člověku sedícímu na vozíku do schodů.
Vděčnou atrakcí je samozřejmě průjezd vozíkem mezi slalomovými tyčkami. Na všechny
závodníky pak čekala čokoláda, diplom a pamětní medaile. A když se zrovna nezávodilo nebo
nesoutěžilo u hracích stolů, byl zde fotbalový mini trénink pod dozorem opravdového kouče Milana
Duhana, který se malým ratolestem věnoval opravdu pečlivě. Kdoví, zda náhodou neobjevil nového
Messiho…
To hlavní ale teprve mělo přijít. Totiž vyvrcholení samotného turnaje v podobě play off. První
čtvrtfinále postavilo proti sobě fotbalistu Josefa Šurala a Davida Dluhoše. A nutno dodat, že prvně
jmenovaný pálil snad ještě lépe, než je tomu na fotbalovém hřišti. Výsledek 7 : 2 v jeho prospěch
hovoří jasnou řečí. V dalším utkání zhořkl úsměv Ondřeji Osladilovi, když podlehl Antonínu
Krátkému 1 : 3. Čtvrtfinálovou bitvu číslo tři obstarali Martin Felkl s Lukášem Vintrem. Po
výsledku 3 : 5 se z postupu do dalšího kola mohl zaradovat Lukáš. Kvarteto semifinalistů doplnil
ještě Filip Podhajský, který jako jediný z místních postoupil dál. Poraženým byl Jiří Fučík (1 : 2).
Pro čtveřici poražených pokračovala soutěž zápasy o 5. až 8. pozici. Na vítěze čekal boj o cenné
kovy. Diváci, kteří obklopili hrací stoly, mohli sledovat semifinálový střet Josefa Šurala
s Antonínem Krátkým. Třaskavý zápas nakonec rozhodly zkušenosti v podání Tondy, jenž zvítězil
3 : 1. Snadně, alespoň při pohledu na konečné skóre, se vyvíjelo druhé semifinále pro Lukáše
Vintra. Ten nadělil „bůra“ Filipu Podhajskému a elegantně prošel až do finále.
Ještě než definitivně rozluštíme jméno vítěze, řekneme si, kdo stanul „na bedně“ jako třetí. Byl to
Josef Šural, jenž triumfoval 3 : 1 nad Filipem Podhajským. To samozřejmě nemohlo uniknout
pozornosti jeho spoluhráče, fotbalisty Martina Husára. Ten upozorňoval na to, že vítěz bude muset
přinést do kabiny minimálně něco na zub. Inu, ne každá výhra se zrovna vyplatí…
Největší pozornost byla ale upřena na konfrontaci dvou nejlepších. Finálová přetahovaná v podání
Antonína Krátkého a Lukáše Vintra nabídla pět branek. Trochu překvapivě se miska vah nakonec
více přiklonila na stranu Lukáše, který po bojovném výkonu a skóre 3 : 2 získal celkové prvenství.
Pro cenu si kromě něj přišli ještě tři nejlepší „hokejisté“ z Antonínské. Byli jimi na prvním místě
Filip Podhajský, na druhém Ondřej Osladil a na třetím David Dluhoš. Nejlepší dívkou v turnaji byla
vyhlášena Tereza Krchňáková. Gratulujeme!
Na závěr musíme ještě vzpomenout na kulturní vložku v podobě tanečního čísla. Za to, co předvedli
brněnští fotbalisté ve spolupráci s místními děvčaty, by se nemuseli stydět ani ve známé taneční
soutěži StarDance. Prostě show, jak se patří…
Tomáš Pětník
12
Poděkování
Prostřednictvím našeho časopisu bych chtěla poděkovat všem spolužákům, kteří pro nás chystají
turnaje Vítámvás cup, učitelům, kteří nás bez „řečí“ pouštějí na tyto turnaje a snad nám i fandí .
Za sebe bych poděkovala těm, kteří jsou trpěliví a poslouchají nás, když dlouho mluvíme o tom,
kolik kdo dal gólů, a dokonce neprotestují, když jim věčně vtloukáme do hlavy pravidla Stiga
hokeje, i když v podvědomí víme, že je to vlastně vůbec nezajímá .
Všem těmto lidem patří velké DÍKY!!!
Lucie Petráková
Sportovní abeceda
A. Avantgard – ruský celek z města Omsk, v jehož službách hraje i kvarteto
českých hokejistů, mimo jiné i car Jaromír Jágr.
B. Bank – konečně má české mužské sjezdové lyžování také nějaké pořádné
želízko v ohni. Jen by to chtělo alespoň jednou ukázat všem soupeřům záda a
vybrat jim bank…
C. Contador – vítěz loňské Tour de France byl nejdříve usvědčen z dopingu,
aby vzápětí uspěl s odvoláním, že se mu zakázaná látka dostala do těla díky
masu, přivezenému od kamarádů. Prostě kamarádi k nezaplacení…
D. Dakar – závody v poušti mají své místo v kalendáři sportovních akcí vždy na
přelomu roku. V náročných podmínkách se tradičně neztratí ani čeští
závodníci.
E. Extraliga – naše nejvyšší hokejová soutěž se díky odečteným bodům
proměnila v jednu velkou bramboračku. Ještě že se odpočet netýkal i
brněnské Komety. Mohlo by se totiž stát, že by se pak díky hrůzostrašným
výsledkům dosaženým v druhé polovině ligy ocitla v postavení mimo hru…
F. Florbal – moderní sport šlape čím dál tím víc na paty našim nejpopulárnějším
sportům, fotbalu a hokeji.
G. Gattuso – Ital jako vystřižený z plakátu. Když tento elegán vtrhne na trávník,
nezná bratra. Možná by pomohlo, kdyby hned při nástupu vyfasoval žlutou
kartu…
H. Horáková – kapitánka druhého nejlepšího basketbalového celku
z mistrovství světa, které se konalo v naší malé zemi, teď tvrdí muziku
v tureckém Fenerbachce.
I. Inter – fotbalový oddíl z města Milána. Jeho zakladatelé nejdříve působili
v konkurenčním AC, jednoho dne se však rozhodli založit si vlastní klub. A
velká rivalita byla rázem na světě!
J. Jícha – česká házenkářská spojka, pyšnící se titulem pro nejlepšího házenkáře
světa.
K. Kvitová – střapatá rodačka z Fulneku se v posledních týdnech ohání po
tenisovém kurtu tak, že se soupeřky nestačí divit. Jen tak dál!
13
L. Lamanšský průliv – pojítko mezi Francií a Velkou Británií přeplaval jako
první Čech František Venclovský v roce 1971.
M. Masopust – Pan fotbalista, který se nedávno dožil svých osmdesátých
narozenin. S gratulací všeho nejlepšího tomuto generálovi fotbalových hřišť
přichází samozřejmě i náš časopis ŠNEK!
N. Nemoc – všichni dobře známe chřipku běžnou, ptačí, prasečí či španělskou.
Pozor teď ale, na chřipku sparťanskou. Ta postihla na soustředění tři hráče
fotbalové Sparty natolik, že nemohli odjet reprezentovat svoji zemi
v přátelském utkání. Naštěstí všechny příznaky za dva dny odezněly, a tak si
kluci začutali alespoň v dresech svých kamarádů proti Petrohradu. Ta
medicína umí ale dneska zázraky…
O. Okresní přebor – seriál z fotbalového prostředí, jenž kopíroval dění na
českém venkově.
P. Průšvih – ten se zrodil v přátelském duelu českých fotbalistů s Chorvatskem,
ve kterém jsme prohráli 2 : 4. Podle kouče Bílka musíme hrát proti Španělsku
jinak. Ještě že to trenér ví. Člověku se potom hned lépe usíná…
R. Raška – lyžařský průkopník. Majitel první zlaté medaile ze ZOH pro tehdejší
Československo. Jeho daleké skoky sepsal do knižní podoby i Ota Pavel.
Další pohádky, podobné té o Raškovi, se ale asi jen tak nedočkáme…
S. Synek – náš nejlepší skifař se stal před nedávnem na Novém Zélandu mistrem
světa ve své oblíbené disciplíně. Za necelé dva roky na olympijských hrách v
Londýně by to chtělo provést zlaté repete, co říkáte?
T. Torres – španělský fotbalista přestoupil v rámci anglické Premiér League
z Liverpoolu do Chelsea za částku 1,4 miliardy korun. Nepřepočítal se tu
někdo?
U. Unikát – ten mají ve fotbalovém Brně, kde musí fotbalisté povinně
absolvovat testy na detektoru lži. Že by tím Zbrojovka konečně udělala díru
do světa?
V. Váňa – nestárnoucí žokej opět usedl do sedla na svého koně v nejslavnějším
závodě v Česku – Velké Pardubické. A zase vyhrál. Již po sedmé. To už
nemůže být náhoda…
Z. Zábrodský – hrál ještě v hokejovém pravěku. Stal se dvojnásobným
světovým šampiónem. Byl kapitánem generace, která doplatila na komunisty
vykonstruovaný soudní proces, kvůli němuž nemohla nadále nosit dres se
lvíčkem na prsou.
Tomáš Pětník
14
Krocení literární múzy
10. 2. 2011 jsme se mohli v Knihovně Jiřího Mahena v rámci školní akce
zúčastnit semináře Krocení literární múzy. O co šlo? Jihomoravský kraj vyhlašuje
každoročně soutěž na vybrané téma. Slohový útvar je volný. Semináře jsou
přizpůsobeny tématu soutěže. Letošní téma bylo Cizinec. Semináře se mohou
zúčastnit žáci (studenti) z různých škol. Seminář probíhal v pěti fázích (cvičeních).
Prvním úkolem bylo rozepsat pod sebe písmena slova CIZINEC, u druhého jsme
měli na začáteční písmena jednotlivých řádků napsat slova, která se týkají tématu,
např. na písmeno N- naděje, nervozita, nejistota. Ve druhém cvičení jsme se
zamýšleli nad tím, co by jako první viděl, cítil a slyšel cizinec na naší zastávce.
Následujícím úkolem bylo popsat pomocí zvukomalby zvuky, které by náš neznámý
mohl u nás slyšet, např. houkání vlaku. Při čtvrtém cvičení jsme se podívali na
obrázek pokoje a vymýšleli, jaký člověk v daném bytě žije, jakou má povahu,
vlastnosti, charakter, zda je to muž nebo žena.
Následně jsme sestavovali rozhovor s již zmiňovanou osobou, kterou jsme
nikdy neviděli, ale octli se v jejím pokoji. V dialogu měla být zachycena první reakce
dotyčného člověka. Poslední cvičení se týkalo pozdravů a pocitů. Vybraný pozdrav se
měl použít ve větě, z níž vyplývalo, jak se člověk při loučení cítí, co dělá, jaké
mimiky a gestikulace používá. Uvedu vám příklad, při němž mě múza na tomto
semináři políbila: “Se smutnýma očima se dívka dívá dlouze do partnerových očí ve
snaze zůstat s ním co nejdéle, při nástupu do vlaku se slzami v očích říká: ´ahoj´.“
Účastníci semináře mohli své výtvory v každé části přečíst. Těm, kteří našli
odvahu a svá díla přečetli, bylo vysvětleno, co je třeba zlepšit a co jen trošku doladit,
popřípadě, že jejich literární dílo má dobrý základ pro soutěžní příběh.
Veronika Zborovská
15
Hančin herbář
Koniklec
V dobách rytířů a králů, v dobách, kdy se žilo ze dne na
den, existovala jedna čarodějnice, která předpovídala
budoucnost. Jednoho dne se čarodějnice vydala za samotným
králem země. Chtěla mu říct něco o tom, co viděla.
Král byl sice cílevědomý, ale také pyšný a paličatý, a
pokud si postavil hlavu, nikdo s ním nehnul. Když ve velkém
sále předstoupila čarodějnice před krále, král jí nevěnoval příliš
velkou pozornost. Přesto se k němu čarodějnice obrátila
s těmito slovy: „Měla jsem vidění, králi. Potáhneš na nepřítele, boj sice vyhraješ, ale
to, co si vezmeš k sobě na hrad, tě zničí.“ Sál utichl, král se postavil a přistoupil
k čarodějnici. „Víš, co tu děláme s šarlatány a zlými čaroději?“ zeptal. „Kdybych
byla šarlatánka a ještě ke všemu zlá, nic bych ti neřekla,“ ohradila se čarodějnice.
Král se však jejímu proroctví vysmál a čarodějku uvěznil.
Mnoho let se král chlubil vítězstvími, kterých dosáhl, kořistí, kterou
nashromáždil. Nešťastná čarodějnice umírala ve vězení steskem po lese, ve kterém
byla zvyklá žít. Po čase začal král chřadnout a slábnout a ani jeho lékaři nebyli
schopní najít žádný lék. Jednou po půlnoci si náhle nemocný král vzpomněl na
uvězněnou čarodějnici a nechal si ji předvést.
Král byl tak zesláblý, že skoro nemohl chodit. I čarodějka byla se svými silami
u konce. Král ji přesto požádal o lék, ale čarodějka na něj pouze pohlédla a
z posledních sil řekla králi přímo do očí: „Nikdy ti už nepomůžu, jednou jsem ti
pomoci chtěla, a jak ses mi odvděčil!
Král se postavil, dobelhal se k čarodějnici a řekl: „Je mi líto toho, co se stalo.“
Čarodějnice se ovšem proměnila v koně a chtěla utéct. Tu král nařídil koně uvěznit
v domnění, že se opět změní v čarodějku. To se však nestalo. Kůň se navždy
proměnil v květinu a ještě týž den zemřel také král. Králův syn věděl o všem, co se
stalo, a rozhodl, že den, kdy ze světa odešly dva životy, bude ustanoven jako svátek.
Květina byla pak pojmenována po čarodějčině posledním činu a činu krále –
Koniklec.
Hana Vyskupová
16
Dívka noci
(Pokračování)
2.kapitola – Tvrdá realita
Večer jsme se oblékli a vyšli jsme ven. Až ve chvíli, kdy jsme stáli za bránou, jsem si
naplno začala uvědomovat, jak mi chyběla svoboda pohybu. Thomas trval na tom, abychom jeli
kočárem, ovšem já trvala na tom, že chci jít pěšky a lesem. V první řadě jsem se neustále bála
přiblížit k lidem, abych jim neublížila, a za druhé jsem si chtěla vyzkoušet nějaké triky už před
večeří.
Ani ne za čtvrt hodiny jsme došli na menší mýtinku. Můj učitel se zastavil uprostřed, zatímco
Thomas se opřel o veliký dub a se zaujetím pozoroval svoje nehty bez zájmu o mě. Zklamaně jsem
se podívala Danielovi do očí. Obešel mne a své ruce položil na má ramena. Za sebou jsem uslyšela
varovné zasyčení. Pousmála jsem se. Takže jsem Thomasovi přece jen lhostejná nebyla. Z ničeho
nic jsem ležela na zemi připoutána tíhou těla svého učitele, který mi seděl na nohou a držel mi ruce.
Na moment jsem si připadala jako v poutech. Po chvíli mne nepříjemně začaly štípat oči a Daniel
byl odhozený na dub takovou silou, že jej prorazil skrz. Nemluvě o tom, že kdyby byl Thomas
člověkem, zřejmě by byl po smrti. Poté, co se oba zvedli ze země, v šoku na mne pohlédli.
Rozběhla jsem se k nim.,,Jste v pořádku? Tohle já jsem nechtěla, vždyť já ani nevím, jak, jak…,“
koktala jsem. ,,Katrine, uklidni se. Jsme v pořádku,“ usmál se Daniel.,,Naštěstí,“dodal tiše a
podrážděně Thomas. ,,Tome!“okřikl ho Daniel, ale to už byl jmenovaný pryč. ,,Pojď, je vidět, že jsi
vyhladovělá. Zajdeme do města.“,,Do města?“ vytřeštila jsem oči. ,,Kate, my dva nejdeme lidi
zabít. Jdeme jim vzít jen trochu krve, abychom sami mohli žít,“ vysvětloval trpělivě. ,,A to půjdeme
bez Thomase?“ Neodpověděl a rozešel se k lesní cestě. Pomalu jsem se vydala za ním a už jsme ani
jeden nepromluvili.
Najednou jsme stáli na hlavní cestě na začátku města a já si začala uvědomovat, co Thomas
svým slovem „naštěstí“ chtěl říct. Mohla jsem je zabít. U radnice jsem zabočili vpravo a po malé,
úzké cestičce jsme šli k menšímu domečku. Dveře se otevřely, když jsme byli asi tři metry ode
dveří. Stál v nich Thomas a odcházel. ,,Tome,“oslovil ho Daniel a chytil ho za rukáv kabátce. On se
mu však vysmekl a po mně hodil rozhořčený pohled. Poté se vydal pryč úzkou cestičkou, kterou
jsme přišli. ,,A to si ji chceš vzít!?“vykřikl už tentokrát naštvaně můj učitel. ,,Nezasloužíš si ji!“
dodal a vtáhl mne do domu. Omámeně jsem stála u dveří a hleděla před sebe. ,,Kate, pojď,“ řekl
Daniel a popostrčil mne ještě víc dovnitř. Přede mnou stála pětičlenná rodina. ,,To snad nemyslíš
vážně!“vykřikla jsem. ,,Kate, ale…“ ,,Ne! Vždyť některým tady není ani pět let!“ ječela jsem a
dělalo se mi při tom pomyšlení špatně.
Vyběhla jsem z domu a narazila přímo do vévody. ,,Lady Katrine,“ usmál se na mne
láskyplně a mámivé vůni, již jsem cítila, jsem již nedokázala odolat, i přesto že jsem slyšela
varovný křik Daniela, zakousla jsem se vévodovi přímo do krční tepny. Slyšela jsem jeho srdce.
Slyšela jsem svoje srdce. A věděla jsem, že to jeho přestává zcela jistě bít. Kdosi mne odtrhl od mé
večeře. Naštvaně jsem zasyčela a dotyčného škrábla. V té chvíli jsem na tváři ucítila prudkou
bolest. ,,Tohle na mě nezkoušej,“sykl mně povědomý hlas a táhl mě rychle pryč. ,,Já myslel, že jsi
nás v tom nechal,“ řekl jiný hlas. ,,Znáš mě. Je mrtvý?“ Ticho. Pomalu jsem začala přicházet k sobě
a o to víc jsem si začala uvědomovat zločin, který jsem právě spáchala. Thomas…rodina…útěk…
vévoda! Vykřikla jsem a otevřela oči.
Vévoda byl mrtvý. ,,Já ho zabila?“ zašeptala jsem a pohlédla směrem k radnici, kde se tvořil
hlouček zvědavých lidí. Odpověď jsem nedostala, ani nebylo vlastně co komentovat. ,,Tamhle jsou!
17
Tam to jsou ti vrazi! Na ně!“ slyšela jsem jednu z žen. Okamžitě jsme se rozběhli do lesa.
Samozřejmě každý na jinou stranu. Vesničané se taky rozdělili a většina běžela právě za mnou.
Nevěděla jsem, kam mám jít. Jediné, v čem jsem si byla jistá, bylo to, že nemohu domů. Najednou
jsem se objevila na jedné z cest. Pohlédla jsem za sebe. Měla jsem náskok. Nevěděla jsem, kde je
Thomas, ani kde je Daniel. Mohla jsem pouze doufat, že je nechytili a že jsou v pořádku. Z ničeho
nic mě oči začaly opět nepříjemně štípat. Stejně jako na té mýtině. ,,Ať to přestane,“ šeptala jsem si.
Po chvíli to bylo pryč a ještě divnější bylo, že vesničané též. Nejistě jsem se rozhlížela
kolem, když jsem za sebou uslyšela jejich křik. Rozběhla jsem se a vběhla jim přímo do pasti.
Zamotaná v jedné ze sítí jsem spadla na zem. Z davu se dopředu prodral strážník a posměvačným
tónem řekl: ,,A je po zabíjení, lady.“
Kateřina Greňová
Co je to?
Je to… jisté, jako když stisknou se dvě dlaně.
Je to…vášnivé, jako tři běsnící saně.
Je to…radostné, jako malé štěně na louce.
Je to…jemné, jako dlaně hospodyně v mouce.
Je to…šťastné, jako tvář nastávající matky.
Je to…přesné, jako ten, co nemá rád zmatky.
Je to…nesmysl, jako mince, která má dvě hrany.
Je to… hloupost, jako kruh, co má dvě strany.
Co je to?
Marie Kratochvilová
18
Madam poezie
Kapky
Laň a lovec
Vodopád
Co se to děje? Co se do
duše mi lije?
Je to špatné? Trocha
melancholie?
Vidíš ty oči? Číhající pod
rouškou strachu?
Vidíš ty obavy? Skryty pod
vrstvou prachu?
Pochmurné myšlenky, víčka
únavou padající,
plačtivé úvahy, duši
prodírající.
Sleduješ kořist, jak trhá trsy
trávy,
slzy padající těžce, jako
kapky lávy.
Jako vodopád vřelých citů,
jenž teče proudem bez
ostychu.
Jako blesk, jenž doprovází
bouři, jako oheň, co ztrácí
se v kouři.
Optimismus? Jako by se
schoval do trávy.
Dobrá nálada? Utopena
v hrnku kávy.
Ty jako lovec beze zbraně,
vypadáš více bezbranně.
Lekneš se lehčeji než laň,
na důkaz smíru, nastavíš
svou dlaň.
Jak divné jsou tyhle stavy.
Proč nejde je zastavit? Proč
bouří splavy?
Ještěže mám tu špetku víry,
jež do mého pláče vetká
díry.
Je tu i sestra, co naděje se
jmenuje, ten, kdo ji má,
nikdy nelituje.
Laň lehce přičichne k tvé
dlani, ty směle, přitiskneš ji
na ni.
Srst hebká jak chmýří, jak
lehce se tihle dva smíří.
Tvé prsty, proplétající se
srstí, teď laň lovce svírá
v pěsti.
Všechno v té dlani, všechno
patří lani. Vše, co svírá
v pěsti, nazývá se štěstí.
Laň očima pozorujíc, jak
zarděla se jeho líc.
Lovec zvedne se, odhazuje
plášť, krčí se k zemi, mizí
jeho zášť.
Marie Kratochvilová
19
Jako slunce, které čeká na
západ, jako umělec, co čeká
na nápad.
Jako klíč, co otáčí se
v zámku, jako poštmistr, co
hledá známku.
Jako kůže, ztrácející se ve
slunečním třpytu, jako
dívka sedící u břehu za
úsvitu.
Jako tma, již přinesou mi
rolety, prostě pocit, když
jsme tu já a ty.
Turek a Ital
Jeli ti dva přátelé do Itálie.
Tam je ale pak postihly různé patálie.
Ital si nahlas u sebe doma hlasitě zpíval.
Turek si v lavoru nohy umýval.
K obědu celou mísu milánských špaget spořádali.
Navzájem se o to pošťuchovali.
Ital podrážděně vstal
a na balkóně si cigáro dal.
Když se vrátil dovnitř, na kanapi Turka našel,
a rychle k němu došel.
Spustil: Jak to, že jsi tu hnípal?
Turek: Unaven jsem po cestě byl, potichu pípal.
Ital ho lapl a na hodinku poslal k moři.
Tak jde Turek, tělo do vody noří.
Najednou spatří vzduchem koberec letět.
A za chvilku jste ho mohli na něm vidět sedět.
Ital na něj volá: Tady zůstaň, tudle!
Turek na to: Zůstaň si ty a jez ty svoje podělané nudle!
Vtom na ně někdo zvolal: Nechovejte se jak malí!
Ale Turek už zmizel někde v…DÁLI!
Klára Halámková
20
Kuchyňské okénko Katky Jankových
Jaro je za dveřmi a s ním, bohužel, přichází i všemi obávaná chřipka. Ale ničeho se nebojte, Katka
na vše myslela a připravila pro vás recepty na zdravé saláty plné vitamínů, které spolehlivě chřipku
zaženou.
Tak na zdraví 
Čínské zelí s vitamíny
Suroviny:
Hlávka čínského zelí, plechovka ananasu, balíček mražených nebo čerstvých jahod, 2-3 kiwi, další
suroviny - jablko, hruška, meruňkový kompot, citrusy všeho druhu. Možno přisladit medem či
cukrem, okyselit citronem
Příprava:
Vše, co je v celku, pokrájíme a smícháme dohromady
i s nálevem.
Ovocný protichřipkový šok
Suroviny:
200 ml smetany ke šlehání, 2 sáčky mátového čaje, 30g
hořké čokolády, 6 kiwi, 4 banány,
4 lžičky vanilkového cukru, 200ml bílého jogurtu nebo
kysané smetany, hrst drcených vlašských ořechů
Příprava:
Nejdříve zahřejeme smetanu ke šlehání. Do horké smetany
vložíme sáčky mátového čaje a necháme asi 10 minut
louhovat. Po této době přidáme změklou čokoládu, dobře
rozmícháme a smetanu vychladíme.
Vychladlou smetanu ušleháme a můžeme začít s přípravou salátu.
Kiwi oloupeme, nakrájíme na kostičky a rozdělíme do 4 misek. Na kiwi položíme plátky banánů a
zalijeme jogurtem (kysanou smetanou), do kterého jsme zamíchali vanilkový cukr.
Každou misku ozdobíme šlehanou mátovou šlehačkou a posypeme trochou drcených ořechů.
21
Jarní salát
Suroviny:
2 menší mrkve, 1/2 kedlubny, sůl, 100g mraženého hrášku, 150g sterilovaných chřestových
hlaviček, 1/4 hlávkového salátu, 2 menší rajčata, 2 vejce vařená natvrdo, 1/2 salátové okurky, 1
lžíce majonézy, 2 lžičky smetany, 1 lžíce netučného jogurtu, 1 lžíce sherry, 1 lžička octa, bílý pepř
Příprava:
Mrkev nakrájíme na tenké nudličky, kedlubnu nakrájíme na kostičky. Obě zeleniny vložíme do
vroucí vody a povaříme 3 min. Po 1 min. přidáme hrášek. Scedíme a zchladíme pod tekoucí
studenou vodou. Necháme okapat.
Dáme okapat chřestové hlavičky. Rozebraný salát omyjeme a osušíme. Rajčata a vejce uvařená
natvrdo nakrájíme na čtvrtky. Okurku nastrouháme na kolečka.
Salátové listy položíme na čtyři talíře. Navrch rozdělíme mrkev, kedlubnu, hrášek, chřestové
hlavičky a okurky. Ozdobíme vejci a rajčaty.
Na zálivku rozmícháme majonézu, smetanu, jogurt, sherry a ocet. Osolíme, opepříme a salát
přelijeme zálivkou.
Čočkový salát
Suroviny:
1 konzerva čočky (slitá a propláchnutá), 250g
nakrájených rajčat, 4 lžíce posekané červené cibule, 5
lžic olivového oleje, 3 lžíce citronové šťávy, 2 utřené
stroužky česneku, 1/2 lžičky soli, špetka pepře a
sušeného oregana, 6 hrnků rukoly, mladého špenátu
nebo jiných šťavnatých lístků salátové zeleniny, 4-8 lžic
rozdrobeného sýru
Příprava:
Čočku vložíme do velké mísy. Přidáme nakrájená rajčata
a cibuli.
V malé misce našleháme citronovou šťávu, česnek, sůl,
pepř a oregano. Polovinu zálivky vmícháme do čočky.
Vychladíme.
Přidáme salátové listy a zbytek zálivky a vše zlehka
promícháme. Nahoru rozdrobíme tolik sýru, kolik
chceme, a znovu zlehka salát promícháme.
Květákový salát
Suroviny:
1 menší květák, 2 zelené papriky, svazek ředkviček, 3 cibulky s natí, šťáva z jednoho citronu, sůl,
pepř, 5 lžic olivového oleje
Příprava:
Květák rozebereme na růžičky a důkladně omyjeme. Omyté a jádřinců zbavené papriky nakrájíme
na proužky, omyté ředkvičky a cibulky na kolečka.
Salát promícháme se zálivkou z citronové šťávy, soli, pepře a oleje. Můžeme k němu přidat studené
pikantní jogurtovo-majonézové omáčky.
22
Křížovky
pozn.: písmeno CH = 2 písmena
23
Šnek XIV
Březen 2011
Redakční rada
Marie Kratochvilová 3.T2 - úvodní slovo, poezie
V.Zborovská, J.Procházková 3.T2 – rozhovory
Kateřina Greňová 2.Ga – čtení na pokračování
Tomáš Masař 3.T1 - recenze
Tomáš Pětník (absolvent) – sportovní zpravodajství
+ občasníci (občasní přispěvatelé)
24