Historie BUTBN - Botanický ústav AV ČR
Transkript
Počátky biologických pracovišť Akademie věd před založením Hydrobotanické laboratoře Botanického ústavu (1948 – 1971) Po 2. světové válce se samozřejmě začalo rozvíjet vysoké školství a také vědecké instituce v obnoveném Československu. V r. 1948 byl založen tzv. Ústřední ústav biologický, v jehož rámci byla koncem roku 1950 zřízena i Hydrobiologická laboratoř (HL), která byla v r. 1951 umístěna do bývalé soukromé vily v Sedlici u Blatné. Jejím vedoucím byl ustanoven Rudolf Šrámek-Hušek a v jeho kolektivu pracovali i dva algologové, Oldřich Lhotský, krátce před tím vypuzený z politických důvodů z PřF UK v Praze, a Jiří Růžička, původně desmidiolog-amatér, který však již v té době dosáhl profesionální úrovně algologa (desmidiologa) na světové úrovni. Z HL musel nicméně koncem r. 1951 opět odejít O. Lhotský, a J. Růžička tak zůstal jediným botanikem tohoto pracoviště. Ústřední biologický ústav se stal součástí nově založené Čs. akademie věd (ČSAV) r. 1952 a jeho HL byla přesídlena ještě v tomtéž roce (1952) do Třeboně, kde jí byla přidělena budova bývalé tiskárny p. Petříka na Dukelské ulici. V r. 1958 došlo k první reformě třeboňského pracoviště. Vyměnilo se vedení, R. Šrámek-Hušek přechází na PřF UK do Prahy a vedoucím HL se stává naopak Jaroslav Hrbáček, dosud vedoucí universitního hydrobiologického oddělení. J. Hrbáček si vymínil, že s ním odejdou do ČSAV i někteří jeho mladí spolupracovníci (Blažka, Hruška, Komárek, Procházková, Prokešová, Straškraba), což se také stalo. Vzhledem k tomu, že hlavní aktivity HL se nadále soustředily na studium přehradních nádrží, přesunul sídlo HL do Prahy a z Třeboně se stalo pouze ne příliš využívané terénní pracoviště, které spravoval nadále J. Růžička. V r. 1960 dochází opět ke změně využití třeboňského pracoviště. V té době byla v rámci Mikrobiologického ústavu, vzniklého po rozdělení Ústředního biologického ústavu na několik dalších specialisovaných ústavů v padesátých letech a vedeného Prof. Ivanem Málkem, založena právě z jeho popudu Laboratoř pro výzkum řas (LVŘ). Úkolem této laboratoře byla specializace na výzkum fotosyntézy, produkčních vlastností řas v intensivních kultivačních zařízeních a příprava podkladů pro technologické využití hromadné kultivace řas pro další nutriční a farmaceutické účely. Vedoucím laboratoře se stal Ivan Šetlík (dosud vedoucí podobného pracoviště Slovenské akademie věd v Košicích). Nové laboratoři byla podle návrhu Prof. Silvestra Práta přidělena právě málo využitá budova HL v Třeboni. Jako algolog zůstává v této laboratoři i nadále J. Růžička, s I. Šetlíkem přecházejí do Třeboně z Košic jeho spolupracovníci Jiří Bartoš, Štěpán Kubín a Eva Bartošová. Na toto pracoviště byli přijati i Hanuš Ettl, krátce před tím propuštěný z PřF UK v Praze z politických důvodů a matematik Jan Simmer. Na popud Prof. Málka a I. Šetlíka byl do Třeboně převeden v r. 1961 i Jiří Komárek z HL v Praze. LVŘ se vyvíjela dík podpoře Prof. Málka téměř překotným způsobem. Již v r. 1963 bylo rozhodnuto rozdělit třeboňské pracoviště na dvě oddělení, z nichž jedno se zabývalo základním výzkumem řas (experimentální taxonomie, ekologie, fysiologie a genetika řas), jehož nový název byl Laboratoř experimentální algologie (LEA) a které bylo vedené J. Komárkem. Druhé bylo zaměřené převážně na biotechnologii, výrobu biomasy řas a její využití, s konstrukcí poloprovozních kultivačních jednotek. K tomuto účelu byl zakoupen a zrekonstruován Opatovický mlýn u Třeboně (asi 2 km směrem na obec Branná). Toto druhé oddělení, Výzkum technologie výroby řas (VTVŘ), vedl nadále I. Šetlík. LEA zůstala dále v objektech na Dukelské ulici a do jejího kolektivu byli v následující době přijati další specialisté: Josef Nečas, který měl za úkol vybudovat skupinu řešící problematiku genetiky řas, a Petr Marvan pro úsek ekologie. Pro P. Marvana bylo zřízeno detašované pracoviště v Brně, kde později pracoval i H. Ettl. Ve fysiologické skupině pracovali nadále J. Bartoš, E. Bartošová a J. Simmer, experimentální taxonomií a studiem životních cyklů kokálních zelených řas in vitro se zabývali J. Komárek a J. Růžička. V té době dokončil v LEA pod vedením J. Komárka úspěšně své CSc. (PhD) studium František Hindák, pozdější přední představitel slovenské algologie. VTVŘ se zabývalo studiem produkčních vlastností řas, byla zde vypracována a zkonstruována (a bohužel téměř nepublikována) unikátní a v té době originální kultivační zařízení, a zjišťovány možnosti využití biomasy řas v humánním a veterinárním lékařství a pro výživu lidí a hospodářských zvířat. Většina výsledků obou laboratoří byla tehdy shrnuta pouze v tzv. Annual Reports (1966-1970), každoročně vydávaných sbornících zahrnujících výsledky obou pracovišť (redigovaných J. Nečasem a O. Lhotským), které však měly omezenou světovou publicitu a nebyly považovány za hodnotné publikace. Zejména VTVŘ tak přišla o hodně priorit v oblastí technologie hromadné kultivace řas. Přesto získaly třeboňské laboratoře značné mezinárodní renomé a k jejich většímu uplatnění na světovém vědeckém poli bránila hlavně politická omezení projevující se nejvíce na restrikci mezinárodních styků a v zákazu cestování. Přesto se třeboňské laboratoře staly dominantními pracovišti v tehdy nařízené vědecké spolupráci v rámci tzv. RVHP (ke které se přihlásily všechny země tehdejšího „socialistického bloku“). Podle českých zkušeností byla zahájena v r. 1964 dlouhodobá spolupráce na poli aplikované algologie s Akademií věd Kuby, ve které se angažoval zejména J. Bartoš. Do rozvoje obou laboratoří bohužel rušivě zasáhl požadavek ustavení zvláštního politického dozoru (od r. 1965), který „nemohli oba vedoucí zajistit“. Na tuto funkci byl dosazen Bohumír Prokeš, bývalý drogista, do jehož pravomoci byl převeden dozor nad hospodářstvím i personální politikou obou oddělení. Jeho způsoby vedení a uplatňování politických totalitních metod ovlivňovalo velmi negativně práci obou laboratoří. Jeho vliv se projevil velice záporně zejména po událostech roku 1968. Mezitím (již v r. 1954) vznikla Geobotanická laboratoř ČSAV, kterou řídil geobotanik Rudolf Mikyška. V roce 1962 vznikl z této instituce Botanický ústav v Průhonicích u Prahy a jeho ředitelem se stal Slavomil Hejný, který vypracoval jeho novou koncepci a výzkumnou strukturu. V rámci Botanického ústavu bylo ustaveno i detašované pracoviště v Brně, vedené Milenou Rychnovskou, zaměřené především na ekologickou problematiku a zabývající se též mokřadními ekosystémy a výzkumem mokřadních rostlin. Tento směr byl zde zajišťován především Janem Květem. V r. 1964 byl v Botanickém ústavu zahájen projekt studia mokřadů v rámci Mezinárodního biologického programu (IBP). Pod přímým vedením S. Hejného a se značnou podporou M. Rychnovské byla k řešení tohoto úkolu založena speciální pracovní skupina a zřízeno terénní pracoviště na Třeboňsku, zpočátku na Novořecké baště nedaleko rozvodí Lužnice a Nové řeky. Vedoucí této skupiny byla ustanovena Dagmar Dykyjová. Ta byla před tím v l. 1954-1955 vědeckou pracovnicí na Katedře fyziologie rostlin na PřF UK v Praze, po svém nuceném odchodu z fakulty však pracovala nejdříve ve Výzkumném ústavu cukrovarnickém, později v Encyklopedickém ústavu ČSAV v Praze. Nabídku ke studiu ekologie rákosin přijala a zahájila za velmi drsných podmínek práci na Novořecké baště. Teprve v r. 1965 se podařila dohoda s Mikrobiologickým ústavem, na jejímž základě byly pro skupinu D. Dykyjové postaveny tzv. chatičky v areálu Opatovického mlýna, které umožnily pohodlnější laboratorní práci a také zřízení experimentálních kultivačních ploch pro rákos v jejich blízkosti. Na projektu se podílelo intensivně i brněnské oddělení (Rychnovská, Květ, a další); tato skupina se zabývala především produkční ekologií rybničních ekosystémů. Na třeboňské botanické pracoviště přicházejí též noví pracovníci Josef Petr Ondok, Karel Přibáň, a další. Pro rozšíření pracovního zázemí Botanického ústavu v Třeboni byl v r. 1968 zakoupen statek v Lužnici jako další terénní základna. První úprava statku pro laboratorní práce a jeho přestavba na terénní stanici byla dokončena v r. 1970. K positivním výsledkům oddělení LEA na MBÚ v tomto období patří i založení odborného časopisu Algological Studies z popudu J. Komárka a O. Lhotského, který byl přijat znovu na třeboňská pracoviště v r. 1966. O. Lhotský se ujal s velkým elánem tohoto úkolu, a jeho zásluhou se tento časopis udržel pod jeho vedením po více jak 35 let v režii Botanického ústavu. Citační ohlasy publikovaných prací dnes obsahují mnoho tisíc záznamů. První číslo vyšlo až v r. 1970 v Českých Budějovicích, protože však v té době začaly být s tiskem i distribucí v Československu problémy, další vydávání převzalo nakladatelství Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung ve Stuttgartu, kde je časopis vydáván až dosud (zprvu jako samostatná dodatková řada časopisu „Archiv f. Hydrobiologie“). Až v roce 2006, po penzionování O. Lhotského, byla redakce převedena na přání vydavatele do Lucemburska. Jiným positivem na pracovišti LEA bylo vybudování originální sbírky kmenů řas s četnými produkčními a unikátními kmeny (J. Komárek, F. Hindák). Na budování a další rozvoj této sbírky měl hlavní zásluhu František Hindák. Její technický provoz zajišťovala technická pracovnice Jaroslava Stodolová. Po r. 1969 se v důsledku politické situace celá struktura a rozvoj obou slibně se rozvíjejících oddělení MBÚ v Třeboni otřásla v základech. Prof. Málek byl zbaven ředitelské funkce a byl mu dokonce zakázán vstup na ústav. V Třeboni se B. Prokeš plně zapojil do kádrovacích šarád a s jeho asistencí byl podán návrh na rozpuštění oddělení na Dukelské třídě (LEA), na zrušení detašovaného pracoviště v Brně a na propuštění řady pracovníků (Komárek, Ettl, Stodolová a několika dalších technických sil). Tehdy začal ředitel BÚ S. Hejný intensivně usilovat o záchranu těchto pracovníků, samozřejmě po dohodách s třeboňskými pracovníky (Dykyjová, Komárek, Lhotský, Přibil). Jeho cílem bylo ovšem získat celé pracoviště na Dukelské, a presentoval novou ideu vytvořit zde hydrobotanické pracoviště v rámci Botanického ústavu. V tomto úsilí ho podporoval účinně Prof. Emil Hadač, který měl možnost připravit pro tento projekt příznivé ovzduší v dominantních politických kruzích na presidiu ČSAV. Jednání byla velmi složitá, rozvleklá a často téměř neschůdná. S. Hejný měl několik ostrých výměn názorů s tehdy nově dosazeným ředitelem MBÚ V. Zalabákem, který se mohl pyšnit svou předchozí kariérou jako bachař věznice v Praze-Ruzyni. Přesto se jednání nakonec příznivě zakončila a bylo dohodnuto, že celý objekt na Dukelské připadne Botanickému ústavu, sem se přestěhuje i skupina D. Dykyjové (a uvolní své „chatičky“ na Opatovickém mlýně pro MBÚ). Naopak skupiny, o které měl MBÚ zájem, se stěhovaly z Dukelské na Opatovický mlýn. To se týkalo zejména fyziologické (J. Bartoš, E. Bartošová, J. Simmer) a genetické (J. Nečas, J. Sulek, K. Tetík) laboratoře, dosud organizačně zahrnuté do oddělení LEA. Tak se stalo, že 1.7. 1971 bylo v Třeboni na Dukelské třídě založeno Hydrobotanické oddělení Botanického ústavu ČSAV (HbO) se dvěma pracovními skupinami: algologickou (zbytek LEA) dosud vedenou J. Komárkem a ekologie vodních rostlin (skupina D. Dykyjové). Toto oddělení přestalo mít jakékoliv organizační vazby k MBÚ, tedy i k pracovišti na Opatovickém mlýně a (na štěstí) i k B. Prokešovi. Hydrobotanické oddělení BÚ ČSAV v období 1971 - 1989 Založení HbO BÚ mělo pro rozvoj obou vědních oborů, ekologii vodních rostlin i algologii, zcela zásadní význam, a to i v celostátním a do jisté míry i světovém měřítku. A to navzdory tomu, že ke vzniku tohoto pracoviště došlo ve velmi těžké době, na počátku tzv. normalizačního období. Je nutno si uvědomit, že např. algologie se přednášela v té době v celém Československu pouze na PřF UK v Praze, kde byl v té době již penzionován Prof. Fott a na oboru zůstali pouze dva asistenti, prakticky bez dalšího vědeckého dorostu. Pro oba směry to tedy znamenalo nejen záchranu v rámci naší republiky, ale i umožnění dalšího rozvoje na mezinárodní úrovni s vysokým standardem. Obě skupiny byly dokonce posíleny dalšími pracovníky, např. na úsek ekologie vodních rostlin přechází z Brna do Třeboně trvale Jan Květ, rozšiřují se i pracovní vazby na mateřský ústav v Průhonicích (např. se rozvíjí úzká spolupráce se Z. Hroudovou, N. Končalovou, D. Jičínskou a dalšími), a později přicházejí další mladší pracovníci (Štěpán Husák). Svá CSc. (PhD) studia zde dokončují pozdější přední vědečtí pracovníci Jan Pokorný, Eliška Duhová-Rejmánková (u obou ved. J. Květ) a Lenka Soukupová-Papáčková (ved. J. Jeník). Na úseku algologie se podařilo zachránit již propuštěné pracovníky (Ettl, Komárek), za které se S. Hejný a Prof. Hadač „zaručili“ (ovšem s jejich zákazem vykonávání jakýchkoliv funkcí, zákazem školení mladých pracovníků, zákazem cest do zahraničí, vystupování na veřejnosti a s důslednou „kontrolou“ všech jejich publikací). Skupina byla posílena o další členy (Jaroslava Komárková). Zůstala zachována i detašovaná laboratoř v Brně, kde nadále pracovali H. Ettl a P. Marvan. Je pravda, že myšlenku zřídit hydrobotanické pracoviště (včetně algologie) měl S. Hejný již dávno dříve. Již na počátku 60tých let navrhoval J. Komárkovi, aby s celou LEA přešel do nedávno zřízeného BÚ a že by bylo účelné zde vytvořit samostatnou algologickou taxonomickoekologickou skupinu. J. Komárek si byl vědom perspektivnosti takového řešení a dokonce by je vítal, byl však vázán úmluvou s Prof. Málkem, že pomůže vybudovat třeboňské algologické pracoviště v rámci MBÚ. Současně pokládal ekofysiologické práce za důležitou součást zaměření takového pracoviště. S. Hejný tedy jednal s Prof. Málkem, který nevyloučil podobné řešení, ale až v další časové perspektivě. Nyní tedy došlo k převodu algologie na Botanický ústav podstatně dříve než bylo zamýšleno podle dohody Hejný/Málek, ovšem za dosti dramatických a stresujících okolností, naštěstí s poměrně šťastným koncem. Hlavní cíle nového Hydrobotanického oddělení (HbO) byly shrnuty ředitelem BÚ S. Hejným do hlavních bodů. Pracovní skupina vyšších rostlin: Počátky programu této skupiny byly podníceny zejména Mezinárodním biologickým programem (IBP). Hlavní témata: • Produkční ekologie makrofyt, zejména rákosu, které vedli D. Dykyjová a J. Květ. Souborné výsledky této práce byly publikovány později v roce 1978 v prestižní monografické studii v ediční řadě Ecological Studies (č. 28). • Ekologické studie o vodních rostlinách, kde byly zvláště hodnoceny práce o Elodea canadensis z laboratoře J. Pokorného a dalších jeho spolupracovníků. • Pro tyto práce bylo neobyčejně důležité zajištění některých nezbytných servisních laboratoří, jako bylo zřízení přesných mikroklimatologických stanic a měření (K. Přibáň, V. Bauer), hydrochemické analytické laboratoře (S. Přibil, později V. Dufková) a zejména střediska pro modelování biologických procesů (J.P. Ondok). Pracovní skupina algologie: Tato skupina měla za úkol: • Plně rozvinout taxonomický výzkum sinic a řas a navázat tak na tradice pražské algologické školy, založené osobnostmi jako A. Hansgirgem, J. Vilhelmem, A. Pascherem a B. Fottem, a vyúsťující do velkých, základních monografií. Tyto práce zajišťovali zejména H. Ettl, J. Komárek a J. Růžička, který však odešel již koncem 60tých let do důchodu a pracoval v té době už jen jako externí pracovník. • Jednou z hlavních náplní bylo zajistit studium úlohy sinic a řas ve vodních nádržích, zejména v rybnících a monitoring řasových populací. Sledování vztahů mezi řasami a populacemi vodních rostlin mělo být jedním z hlavních bodů této práce podle přání S. Hejného. Tento úkol byl však řešen jen zčásti a práce se soustředila spíše na ekologii planktonu a nárostových řas (J. Komárková, P. Marvan). • Významnými úkoly bylo udržení stávající sbírky kmenů řas a zachování zahraničního vydávání Algological Studies, kterému se plně věnoval O. Lhotský, a který dovedl tento časopis na mezinárodní úroveň po obsahové stránce. Vedení HbO se po jeho vzniku měla ujmout na všeobecné přání a po dohodě všech pracovníků D. Dykyjová. Záhy po ustavení v r. 1971 však byla označena vnějšími politickými kruhy za politicky neúnosnou, proto převzal vedení sám S. Hejný, který stanovil jako své zástupce pro vědecký program Dagmar Dykyjovou a pro hospodářský úsek Stanislava Přibila. Ten byl přijat původně jako servisní chemik pro kontrolu a přípravu nutričních medií v hromadných kulturách řas. Během všech organizačních a politických peripetií v l. 1968 až 1971 však spolupracoval spíše s pracovníky v LEA, podílel se na ekofyziologických studiích s P. Marvanem a zůstal i po reorganizaci v r. 1971 na úseku BÚ. Nyní byl jediným pracovníkem celého nového oddělení, přijatelným pro politické kruhy pro postavení vedoucího pracovníka. V r. 1978 se S. Přibil stal řádným vedoucím celého třeboňského pracoviště, a zůstal jím až do r. 1990, kdy byl vyměněn na základě reorganizačních změn v Akademii věd po politickém převratu v r. 1989. Byl dobrým manažerem, uměl proplouvat nelehkým komunistickým režimem a jeho zásluhou bylo vybudování technického zázemí a výstavba nových laboratoří a pracovních prostor ve prospěch laboratoře. Významně se také zasloužil o přidělení bytů pro vědecké pracovníku v rámci nové výstavby v Třeboni. Angažoval se též iniciativně a positivně na zřízení Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Je nutno též konstatovat, že po celou dobu jeho vedení nebyl nikdo politicky šikanován, ačkoli na pracovišti byla sbírka politických „provinilců“ (Dykyjová, Ettl, Jeník, Komárek, Ondok). Období dalšího rozvoje, nebo vlastně prvního rozvoje HbO po jeho založení v r. 1971 spadá ovšem do údobí, kdy v tehdejším Československu probíhala tzv. „normalisace“, jedna z nejtěžších period komunistického režimu. Všeobecně platilo, že vědeckou práci jsme si museli do značné míry vytrucovat. Omezení byla jak materiální, tak hlavně v omezení kontaktů se světovou vědeckou komunitou. Velmi často se to promítalo do úrovně omezování osobní svobody. Na druhé straně to znamenalo, že bylo nutno se stáhnout do laboratoře a soustředit se jedině na práci, jak to jen šlo. Je pravda, že vedení Botanického ústavu poskytovalo k tomu maximální podporu. Tím bylo umožněno získání celé řady kvalitních výsledků, které vyústily ve velmi dobré a respektované postavení třeboňského pracoviště ve vědeckém světě. Toto období trvalo až do počátku 80tých let, kdy došlo k částečnému uvolnění, což se promítlo i do režimu pracoviště. Výzkumný program byl pokračováním dlouhodobého studia jihočeských rybníků, organizovaného S. Hejným. Zahrnoval v podstatě tři odvětví: (a) studium společenstev makrofyt ve vodních a litorálních biotopech, (b) ekologii mokřadů, a (c) taxonomii, biologii a ekologii řas. Je třeba, aby hlavní výsledky z tohoto období byly zmíněny podrobněji. Nejsou zanedbatelné, což je jistě možno připsat tehdejšímu úsilí a pracovní morálce celého kolektivu oddělení: 1. Výzkumná činnost skupiny ekologie vodních rostlin (D. Dykyjová, J. Květ, J.P. Ondok) se orientovala především na problematiku začleněnou do mezivládního programu MaB/UNESCO, jako např. „Třeboňsko – význam mokřadů v lesních oblastech mírného pásma“. V rámci tohoto programu se studovalo několik dílčích projektů, které měly bezprostřední návaznost a výstupy v aktivitách kolem nově plánované Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Třeboňsko. Samozřejmě se výzkumná činnost neomezovala jen na programy MaB. Z dalších významných prací je nutno se zmínit o komplexním projektu analýzy vegetace na Opatovickém rybníku, řízeném přímo S. Hejným, jehož se zúčastnil i brněnský tým vedený M. Rychnovskou a téměř všichni pracovníci třeboňského oddělení (týmy D. Dykyjové, J. Květa, algologickou a planktonologickou analýzu zajišťovala J. Komárková s ostatními členy algologického kolektivu). Po studiu rákosin se přešlo rovněž k dalším tématům včetně modelování ekofysiologických procesů (Ondok). Pracovní tým J. Květa pracoval na vlhkostním gradientu pásma helofyt do vody, a ve spolupráci se skupinou J. Jeníka na vlhkostním gradientu od tohoto pásma přes vnější litorál (marginální mokřady) k souši. Byla zahájena i řada autekologických studií dominantních nebo charakteristických mokřadních rostlin (Končalová, Jičínská, Papáčková, Hroudová, Bauer a další). Tato skupina byla rovněž zapojena od svého počátku až do r. 1990 do stěžejních úkolů státního plánu základního výzkumu „Struktura a funkce ekosystémů“ a později „Výzkum populací a společenstev“. Velký význam mělo zahájení monitoringu ekologických faktorů, zejména klimatologického měření, na „Mokrých lukách“ (K. Přibáň, V. Bauer). Výsledky čs. IBP studií o ekologii mokřadů byly publikovány v knize „Pond littoral ecosystem, structure and functioning“. Na tuto problematiku navazoval výzkum mokřadních společenstvech ve vybraných ekosystémech a studium jejich významu z hlediska bioindikace. 2. Paralelně probíhal projekt studia litorálních ekosystémů na jižní Moravě na rybníku Nesyt. Ten řídila M. Rychnovská a podílelo se na něm celé její oddělení včetně J. Květa a také zoologové z Ústavu pro výzkum obratlovců (tým vedený J. Pelikánem) a algologové H. Ettl a P. Marvan (druhová diverzita mikrofyt v jednotlivých typech litorální vegetace). Výsledky byly publikovány ve zvláštním sborníku (Květ ed., 1973). Na tyto práce navazovalo studium vegetace i mikrovegetace zátopové oblasti Nové Mlýny. Tento projekt byl zaměřen na pochopení vývoje vodního a pobřežního prostředí v nově budované soustavě tří mělkých, rozsáhlých vodních nádrží vodního díla na řece Dyji, a práce pokračovaly i po napuštění tohoto systému až do roku 1992 (H. Ettl, P. Marvan, A. Gardavský, Š. Husák; Heteša & Marvan ed., 1984). 3. Na algologickém pracovišti byly v tom období vypracovány a publikovány některé prioritní moderní výsledky, založené na nově vypracovaných metodikách. Po prvé bylo např. užito kultur s regulovanými parametry kultivace ke studiu variability jednobuněčných řas (Růžička 1971). Studie životních cyklů řas pomocí synchronních kultur pro taxonomické účely a užití ultrastrukturálních znaků k hodnocení taxonů u kokálních zelených řas bylo originální ve světovém měřítku (Komárek 1964, 1970, 1971). Významné práce se týkaly studia životních cyklů jednobuněčných i vláknitých řas, k čemuž byly využívány jednak synchronní kultury, jednak kultivace jednotlivých buněk ve speciálních kultivačních komůrkách (J. Komárek, P. Marvan, J. Růžička). Byly vypracovány rozsáhlé monografie zelených bičíkovců, které měly ve světě mimořádný ohlas (Ettl 1976, 1978, 1979). K těmto rozsáhlým monografickým studiím bylo bohatě využíváno kultivačních metod a detailních cytologických studií. H. Ettl se podílel i na založení nové, modernizované řady kompendia Süsswasserflora von Mitteleuropa, a stal se jedním z hlavních editorů celého díla (1976, 1979). J. Komárek převzal závazek vypracovat rozsáhlou kompletní světovou monografii kokálních zelených řas po zemřelém Prof. Fottovi (v r. 1976); toto dílo vyšlo v edici „Binnengewässer“ v nakladatelství Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung ve Stuttgartu (Komárek & Fott 1982). J. Růžička zahájil externě, ale s podporou pracoviště práce na několikasvazkovém souborném zpracování krásivek Evropy, ale toto dílo zůstalo bohužel nedokončeno. Byly nicméně vydány 2 svazky, které patří k základní desmidiologické literatuře. Ze skupiny vyšla řada dílčích studií, které zaručily autorům cenné vědecké kontakty ve světě a přispěly k rozvoji algologické taxonomie. Je nutno se zmínit i o projektu H. Ettla (ve spolupráci s P. Marvanem), zaměřeného na studium algoflory silně ohroženého (a později skutečně většinou zničeného) území rheokrénů v povodí střední Svitavy. Tento projekt se soustředil na prameny při východním okraji české křídové tabule a vyústil v podrobnou dokumentaci stavu jejich řasové vegetace. Kromě pramenů v uvedené oblasti se sledovaly i prameny v povodí horního toku řeky Moravy pod Králickým Sněžníkem a vývěry oblasti Moravského krasu. Projekt přispěl zejména k rozšíření poznatků o vztazích řas k podmínkám prostředí a poskytl podklady pro vypracování typologie pramenů. Některé z lokalit dnes už neexistují nebo byl jejich stav silně narušen eutrofizací. 4. Do počátečního období Hydrobotanického oddělení v Třeboni patří bezesporu i jméno Jana Jeníka. Přišel do Průhonic již v r. 1971 po svém vypuzení z Katedry botaniky na KU v Praze po r. 1969 z politických důvodů. Na třeboňské pracoviště přesídlil v r. 1975 a zapojil se ihned do vědeckého programu. Založil třetí významný pracovní směr, synekologickou skupinu v rámci celého pracoviště. Pokračoval sice „na dálku“ ve své tradiční tématice týkající se horských ekosystémů (je autorem významné teorie anemo-orografických systémů), k tomu si však přibral v obdivuhodné šíři i studium mokřadních, především lesních ekosystémů a obohatil pracoviště o celistvější pohled na třeboňskou krajinu a na funkci rybníků v ní. Pracoviště i celá česká ekologická botanika vděčí jeho třeboňskému období za to, že vypracoval řadu obsahově poutavých a graficky hodnotných vědecko-populárních knížek o různých typech ekosystémů. Na jeho oddělení přišla v průběhu dalších let řada dalších pracovníků, na př. Stanislav Kučera, Karel Prach, později Leoš Klimeš. Pod vedením J. Jeníka dokončila své CSc. (PhD) studium Lenka Soukupová-Papáčková, rovněž na problematice ekologie mokřadních ekosystémů. Mezi nejvýznamnějšími vědeckými projekty, které J. Jeník postupně řídil, byla i komplexní ekologická vyhodnocení celých oblastí („Vytěžené pískovny“, „Mokré louky“ a „Rožmberk“). 5. Dlouhodobé studium rybničních ekosystémů na Třeboňsku vedlo k vypracování podkladů pro plánované vyhlášení CHKO Třeboňsko. Z iniciativy oddělení vznikla komise pro ochranu přírody a životního prostředí při tehdejším MěNV v Třeboni. Myšlenka ochrany třeboňské krajiny byla propagována pomocí přednášek a výstav. Hlavním odborným i organisačním motorem těchto aktivit byl J. Jeník, po odborné stránce se angažovali v tomto směru silně D. Dykyjová a J. Květ, na organizačním poli i S. Přibil. V roce 1975 byl zpracován odborný souhrnný dokument „Přírodní poměry a životní prostředí Třeboňska“, který sloužil jako podklad pro návrh Chráněné oblasti Třeboňsko pro Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích. CHKO byla vyhlášena v r. 1979, ale již v r. 1977 bylo Třeboňsko na základě téže zprávy zařazeno do světové sítě biosférických reservací UNESCO (MaB). V r. 1978 byla Botanickým ústavem v Třeboni uspořádána konference „Ekologie a ekonomika Třeboňska“, které se účastnili i pracovníci všech hospodářských odvětví, která využívají nebo zodpovídají za využívání přírodních zdrojů na Třeboňsku. Z této konference pak vyšel i stejnojmenný sborník (Jeník & Přibil ed., 1978). Činnost ústavu se i nadále zaměřovala na řešení otázek ohledně využívání místních přírodních zdrojů a zachování krajiny v co nejlepším ekologickém stavu. 6. Významné bylo založení Sbírky vodních a mokřadních rostlin ČR v r. 1976. Sbírka dnes obsahuje velkou většinu druhů vodních a mokřadních rostlin mírného pásma a obsahuje přibližně 340 druhů z této ekologické skupiny. Je cennou základnou jak pro pedagogické, tak i osvětové a experimentální účely. Dnes je nedílnou součástí ekologického směru na třeboňském ekologickém pracovišti. Zakladatelem a dlouholetým vedoucím této sbírky byl Štěpán Husák, v poslední době se v jejím vedení vystřídaly J. Navrátilová a A. Kučerová. Tato sbírka je jednou z největších svého druhu na světě a součástí této sbírky se stala kolekce našich i tropických masožravých rostlin, vedená L. Adamcem, rovněž sloužící hlavně ke studijním účelům. Tato sbírka masožravých rostlin je bezesporu největší svého druhu na světě. Řeší se zde řada ekofyziologických studií, otázky biologie těchto rostlin, a o kontakty je zájem z řady domácích i zahraničních pracovišť. Tuto sbírku podpořila výstavba rozsáhlých skleníků, plánovaných od 80tých let a uvedených do provozu v listopadu 1990. 7. Stejně významné bylo přesunutí Centrální české sbírky kmenů řas z Prahy do Třeboně v 70ých letech. Tato sbírka kmenů řas je vlastně jednou z prvních sbírek tohoto druhu na světě. Byla založena už v r. 1913 na pražské universitě českým fysiologem Václavem Uhlířem. V. Uhlíř bohužel zahynul v r. 1915 v průběhu I. světové války, ale větší část sbírky se udržela po celou další dobu a přečkala obě světové války. Ve 20tých letech se o její rozvoj zasloužil zejména Prof. E.G. Pringsheim a jeho zásluhou se dokonce od ní odštěpily tři nejvýznamnější světové sbírky kmenů řas (Cambridge - nyní Oban v Anglii, Göttingen v Německu, Austin USA). Česká sbírka byla po II. světové válce součástí Ústavu fysiologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK. Jejím vedoucím byl tehdy Prof. Silvestr Prát, technické vedení bylo zajišťováno po řadu let s mimořádnou pečlivostí a zaujetím paní M. Baslerovou a Jiřinou Dvořákovou. Po reformách a různých omezovacích nařízeních po r. 1969 byla sbírka převedena na Ústav fysiologie rostlin ČSAV, kde však nebyl zájem o její další rozvoj a tak konečně sbírka skončila jako součást algologické pracovní skupiny HbO BÚ v Třeboni, kde byla spojena s místní kolekcí kmenů v jedinou sbírku. Prvním, velice odpovědným kurátorem této spojené sbírky byl František Hindák, po jeho odchodu se o rozvoj tohoto úseku starali Jaromír Lukavský (který na pracoviště přišel v r. 1967 do tzv. aspirantského - doktorandského studia a v jeho školení se vystřídali Josef Nečas, Ivan Šetlík a posléze externě Pavel Javornický), pak s mimořádným zaujetím a pečlivostí zejména Lubomír Kováčik a technická vedoucí Marie Takáčová. Všichni čtyři zavedli do sbírky potřebný režim, isolovali řadu nových kmenů, vydali renovované seznamy a přivedli sbírku na mezinárodní úroveň. Dnes obsahuje sbírka víc jak 1200 kmenů sinic (cyanobaktérií), eukaryotických řas, ale i unikátní kmeny kapraďorostů, mechorostů a okřehků, včetně sortimentů kmenů řas z extrémních polárních oblastí. Po odchodu L. Kováčika na bratislavskou univerzitu pokračoval ve funkci kurátora sbírky opět J. Lukavský, který zastával tuto funkci až do roku 2006. Tehdy ji převzal mladý pracovník Pavel Přibyl. 8. Do jisté míry navazoval na sbírku kmenů i zvláštní projekt „Řasových testů“, který se objevoval ve výzkumné náplni sbírky téměř od jejího převodu na třeboňské pracoviště. Tento projekt byl zaměřen převážně na vývoj metod, hodnotících v dlouhodobých úsecích vodní znečištění (Marvan et al. 1976, 1979). Touto problematikou se dlouhodobě zabýval P. Marvan, později se stal tento projekt i stěžejní náplní J. Lukavského, který vypracoval řadu originálních metodických postupů při hodnocení znečištění povrchových vod. 9. V r. 1976 se z podnětu mezinárodního výboru International Association of Cyanophyte Research (IAC) podařilo zorganizovat pod záštitou třeboňského pracoviště BÚ 7. Mezinárodní symposium o taxonomii a ekologii sinic. (Tato symposia jsou pořádána pravidelně každé 3 roky dosud.) V té době se toto symposium podařilo prosadit v tehdejším ČSSR jen díky iniciativě ze zahraničí a také podpoře S. Hejného. Konalo se v Lednici na Moravě s následnou exkursí na slovenské lokality, mělo značný úspěch a posílilo mezinárodní prestiž třeboňského algologického oddělení. 10. Od roku 1984 probíhá na pracovišti výzkum klonálního růstu cévnatých rostlin. Původně byl zaměřen na morfologii a ekologický význam podzemních orgánů stonkového původu, významu zásobních látek v nich uložených, prostorovému modelování klonálního růstu a později byla velká pozornost věnována rostlinám odnožujícím a regenerujícím z kořenů (L. Klimeš, J. Klimešová). Tento projekt přešel do dlouhodobých programů pracoviště. V posledních letech probíhá intenzivní screening a experimentální výzkum krátkověkých rostlin regenerujících z kořenů (J. Klimešová, J. Martínková). 11. Z tohoto období je nutno se zmínit znovu také o mladých vědeckých pracovnících, kteří na tomto pracovišti dokončili svá doktorská (CSc.) studia. To nebylo jednoduché, protože řada vědeckých pracovníků nesměla mít oficiálně žádné studenty a výchova mladých vědeckých kádrů tak byla značně ztížena. Často se to řešilo tím způsobem, že oficiálním školitelem byl S. Hejný nebo jiný přijatelný školitel, ovšem veškeré odborné vedení bylo v rukách jednotlivých specialistů. U J. Květa dokončila doktorské studium Eliška DuhováRejmánková, pozdější významná pracovnice Hydrobotanického oddělení, která však v r. 1983 emigrovala s manželem Markem Rejmánkem do USA, kde oba začali posléze působit úspěšně na University of California v Davisu. Pod vedením J. Jeníka postgraduálně studovali Lenka Papáčková-Soukupová, Rostislav Černý, Leoš Klimeš a také nešťastně zahynulý Stanislav Kučera. Na algologickém úseku absolvovali svá studia CSc. (PhD) pod neoficiálním vedením J. Komárka např. Lubomír Kováčik, Alena Lukešová, Josef Elster a také kubánský taxonom zelených kokálních řas, Lic. Augusto Comas. V 80tých letech, zejména v jejich druhé polovině došlo k jistému uvolnění na politické scéně nejen v Československu, ale i v ostatních zemích sovětského bloku. To se promítlo i ve vědecké komunitě, především v komunikaci s ostatním vyspělým vědeckým světem. Bylo možno využívat i pozvání do zahraničí v daleko větší míře (omezující byla zejména přetrvávající byrokracie) a tyto kontakty posunuly českou vědu podstatně kupředu. Projevilo se to i v programu a výsledcích HbO BÚ v Třeboni. Po opakovaných žádostech Botanického ústavu Kubánské akademie věd byl např. povolen dvouletý pobyt (1979-1981) J. Komárkovi na Kubě. Jednou z positivních akcí tohoto období bylo pověření třeboňského pracoviště zajištěním části Mezinárodního limnologického kursu UNESCO pro studenty z rozvojových zemí, od r. 1985. Tento kurs se každoročně opakuje až dosud (2007) a zaměřuje se především na studium a obhospodařování rybničních ekosystémů. Třeboňské pracoviště je hlavním pořadatelem z české strany, jako lektoři jsou zváni i vědečtí pracovníci z příbuzných ústavů. V r.1986 bylo HbO přejmenováno na Úsek ekologie rostlin, a rozděleno na čtyři skupiny se statutem samostatných oddělení: (1) Algologické (taxonomie, biologie a ekologie řas); (2) Biologie a ekologie vodních a bažinných cévnatých rostlin; (3) Ekofyziologie a produkce mokřadních rostlin; a (4) Synekologie mokřadních ekosystémů (ekologie společenstev a populací). Později se tato oddělení upřesnila a ustavila jako Hydrobotanické (ved. J. Květ), Synekologické (J. Jeník), Algologické (J. Komárek), a jako samostatné pracoviště servisní Chemická laboratoř (S. Přibil). J. Komárek ale odjel již v roce 1988 do zahraničí a působil v l. 1988 až 1989 jako „visiting profesor“ na několika universitách v Japonsku a Kanadě. Pobyt si několikrát prodloužil navzdory různým zákazům a vrátil se až v listopadu 1989. V roce 1986 byl rovněž zahájen velký projekt „Horní Lužnice“ iniciovaný J. Jeníkem, ale odborně i organizačně vedený K. Prachem. Na tomto projektu se podíleli i další členové všech oddělení a projekt byl zakončen soubornou publikací (Prach, Jeník & Large 1996). Uvolnění zahraničních kontaktů umožnilo i několik dalších významných akcí. Patří k nim i uspořádání botanické expedice ČSAV na Svalbard počátkem léta roku 1988, která vlastně položila základ k dalším aktivitám a účasti na polárních výzkumných projektech na BÚ a které zajišťuje s mimořádným entusiasmem dosud zejména J. Elster. Této expedice se zúčastnili z BÚ v Třeboni J. Komárek a J. Elster a z ostatních oddělení BÚ palynoložka V. Jankovská, lichenolog J. Liška, a dále bryolog Z. Soldán z Katedry botaniky UK v Praze. V té době se zlepšené mezinárodní kontakty promítly také v možnosti pořádat různé konference s přizváním zahraničních specialistů. Mezi tyto akce patřila tato setkání: • Taxonomy and biology of chlorococcal algae (1982) • 2. mezinárodní konference o mokřadech za účasti INTECOLu (1984) • Man-induced succession in vegetation (1987) • Ekologie a ekonomika Třeboňska po deseti letech (1988) Období od listopadu 1989 Po r. 1989 prošel celý stát velkými positivními politickými změnami, které přirozeně ovlivnily podstatně i další rozvoj Akademie věd. Již v prosinci 1989 byli v ČSAV zvoleni zástupci do tzv. “Dolní komory”, jejíž předsednictvo připravilo do plenárního zasedání návrh na reorganizaci a změnu stanov celé Akademie. V tomto předsednictvu pracoval také J. Komárek z třeboňského pracoviště BÚ. Plenární zasedání, které se konalo v červnu 1990, schválilo navržené změny, rozpustil se sbor akademiků, a v novém statutu byla zakotvena nová pravidla rozvoje a řízení akademických ústavů (byly zrušeny např. některé balastní ústavy, zabývající se více komunistickou propagandou než vědou). Na základě zásady o rotaci ve vyšších funkcích se také změnil nejen ředitel Botanického ústavu (místo S. Hejného nastoupil na tuto funkci Robert Neuhäusl), ale od r. 1992 i vedoucí třeboňského pracoviště (místo S. Přibila byl do této funkce ustanoven Jan Pokorný; S. Přibil zůstal nicméně jeho zástupcem pro věci hospodářské). V té době došlo ještě ke dvěma dalším událostem, které měly pro pracoviště mimořádný význam: V r. 1991 byla založena Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a v rámci této univerzity i Biologická fakulta, na které se podíleli především pracovníci ze všech Biologických ústavů tzv. Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. V přípravném výboru pracovali intenzivně zejména Jan Květ a Jiří Komárek, kteří byli také později u zrodu kateder Fyziologie rostlin a Botaniky. J. Komárek se stal prvním vedoucím Katedry botaniky na BF JU. Oba si ovšem zanechali částečný pracovní úvazek na BÚ v Třeboni, a na fakultě se dále angažovali další pracovníci z BÚ (zejm. Karel Prach, částečně i J. Lukavský, J. Klimešová, O. Rauch, J. Elster a další), K. Prach a J. Komárek se habilitovali a později získali profesuru pro obor botanika. Velkým kladem spolupráce s JU bylo, že od té doby se třeboňské pracoviště podílí nejen na výuce botaniky na JU, ale i na školení ve všech stupních studia, zejména doktorandů, z nichž mnozí mají na BÚ i různě velké pracovní úvazky. Těsná spolupráce mezi Katedrou botaniky JU a BÚ v Třeboni dále intenzivně pokračovala, když po J. Komárkovi převzal vedení katedry K. Prach. Provázání s ostatními fakultami není tak úzké, ale je nutno se zmínit i o spolupráci se Zemědělskou fakultou JU, s brněnskou Masarykovou univerzitou a pražskou Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Druhou událostí bylo, že v letech 1990-1992 vznikly na půdě třeboňského pracoviště BÚ dvě soukromé firmy Envi s.r.o. (realizace ekologických projektů) a Solarglas s.r.o. (využití sluneční energie). Na třeboňském pracovišti vždy existovaly snahy o realizaci praktických ekologických projektů, ovšem organizace, které by měly a mohly vědecké výsledky převádět do praxe, vlastně dříve neexistovaly. Ukázalo se však, že charakter financování a hospodaření byl v té době v AV zásadně odlišný než v ziskových organizacích a že soukromé ziskové aktivity byly tehdy těžko spojitelné s vědeckým programem, zejména z hlediska finanční politiky. Když se ani po opakovaných snahách nepodařilo objasnit finanční vazby mezi BÚ a oběma organizacemi, vedlo to po poněkud vzrušených jednáních k úplnému osamostatnění obou organizací. S nimi odešel z pracoviště S. Přibil, ale určité rozpory v těchto otázkách přetrvávaly. Pro nespokojenost s malou podporou těchto činností protestoval zejména J. Pokorný, který byl následně (v r. 1997) zbaven vedení celé laboratoře. Tento proces vyvrcholil až v r. 2003, kdy skupina pracovníků v čele s J. Pokorným (dále H. Čížková, L. Pechar, D. Pithart, T. Kučera, V. Bauer) odešla z BÚ definitivně. Tím se atmosféra na pracovišti hodně zklidnila a mezi aplikovanými firmami a několika ústavy Akademie věd (pracoviště BÚ a MBÚ v Třeboni, Ústav ekologie krajiny v Č. Budějovicích a j.) vznikaly i smlouvy o spolupráci, v jejichž rámci se některé ústavy Akademie mohly a mohou podílet i na některých komerčních projektech. Po J. Pokorném se vystřídali ve vedení celého pracoviště Josef Elster (1997-2001), Ota Rauch (2001-2004) a posléze od r. 2004 Jitka Klimešová. V období jejich vedení byly reorganizovány některé laboratoře, byla dokončena přestavba objektu pro algologickou skupinu, rekonstruována knihovna a celé pracoviště bylo znovu rozděleno i organizačně na dvě oddělení, Centrum pro algologii a Synekologické oddělení, kde je nadále řešena i problematika hydrobotanická a ekologie mokřadních rostlin. Tento proces vyústil do pracovního i organizačního stadia, které umožňuje nyní koncepční rozvoj celého pracoviště. Úzká součinnost pracoviště s Biologickou (od roku 2007 Přírodpvědeckou) fakultou JU je bezesporu velkým přínosem pro další práci. Na vysokých školách se habilitovali V. Cepák, J. Elster a J. Klimešová. V r. 1993 došlo k další významné události v historii našeho státu, když bylo rozděleno Československo a ČSAV se přejmenovala na AV ČR. V období 1990 až 2005 nepříjemně zasáhly do rozvoje pracoviště ještě dvě negativní události. Jak se ukázalo, bývalá budova tiskárny po p. Petříkovi, která byla centrem celého třeboňského pracoviště (č.p. 145), nebyla nikdy od Akademie věd řádně získána do vlastnictví, a nyní musela být vrácena v restitučním řízení dědicům (synům) p. Petříka. I když BÚ mezitím zakoupil a restauroval sousední budovu “Salve” (č.p. 135), znamenalo to jisté prostorové omezení a velké několikanásobné stěhování pracoven a laboratoří. V r. 2002 byl navíc areál Botanického ústavu na Dukelské třídě zaplaven povodní, čímž došlo ke značným škodám a také poškození budov. Celkové náklady na rekonstrukci areálu po povodni byly 7 295 362 Kč, při čemž veškerou částku, převyšující 2 miliony poskytl Fond solidarity EU. Rekonstrukce areálu po povodni pokračovala až do r. 2004. Z období od r. 1990 je nutno jmenovat především tyto vědecké aktivity: • Od roku 1989 pokračuje dlouhodobý výzkum druhově bohatých luk v Bílých Karpatech zaměřený na mechanismy koexistence druhů cévnatých rostlin a na optimalizaci údržby těchto luk. Na tomto projektu se účastnilo vedle pracovníků BÚ a Správy CHKO Bílé Karpaty na 50 studentů z univerzit v Českých Budějovicích, Brna, Olomouce, Prahy a řada pracovníků ze zahraničí. Projekt koordinoval do roku 2005 L. Klimeš, později J. Klimešová. • V rozmezí let 1991-1993 byl v rámci projektu Ekologická role mokřadů v krajině (Ecological Role of Wetlands in the Landscape) ve spolupráci s International Waterfowl and Wetlands Research Bureau (IWRB) uspořádán mezinárodní workshop a dva mezinárodní kurzy na téma “Ochrana a obnova mokřadů”. • V r. 1992 působil půl roku J. Komárek jako visiting profesor na universitě UNAM v Mexico City. • V r. 1993 byly zahájeny práce na projektu Effects of Interaction between Eutrophication and Major Environmental Factors on the Ecosystem Stability of Reed Vegetation in European Land-Water Ecotones (EUREED), financovaný z EU. • Botanický ústav v Třeboni, zejm. algologičtí pracovníci, se od r. 1993 soustavně zabývají problematikou biodiversity a ekologie řas v polárních oblastech. Tyto aktivity byly financovány několika granty, část práce byla organizována ve spolupráci s MU v Brně (Katedra geografie) a s BF JU v Českých Budějovicích. Rozvoji této problematiky pomohla i účast J. Elstera na 3 expedicích na ostrov Ellesmere v kanadské Arktidě, které vedl vynikající, původem český botanik a profesor botaniky na universitě v Torontu Josef Svoboda. Do polárních projektů byla zapojena i řada studentů od bakalářského po doktorandské studium z katedry botaniky BF JU. Pracovníci třeboňského pracoviště J. Elster, J. Komárek, i studenti (K. Kaštovská, M. Stibal, M, Šabacká) pracovali po několik sezón na Svalbardu a na polských a uruguayských stanicích na Jižních Shetlandách (maritime Antarctica). V posledních letech jsme se podíleli na přípravě nového českého Výzkumného záměru pro Antarktidu a na projektu výstavby české polární stanice na ostrově James Ross ve Weddelově moři. Tyto aktivity koordinuje převážně J. Elster. Tento projekt trvá dosud (2007) a jsou předpoklady dalšího jeho rozvíjení a rozšíření zejm. pokud bude v budoucnu schválen tzv. Výzkumný záměr, soustředěný především na nově zřízené polární stanici v Antarktidě. Na Svalbardu je projektována základna, která by měla být obhospodařována a využívána společně s BF JU. V l. 2004 až 2006 pracovali na problematice polárních ekosystémů na našem pracovišti dlouhodobě 2 významní zahraniční pracovníci, S. Shukla z Indie a K. Comte z Francie. • Od r. 1993 probíhá několik zahraničních tropických projektů, na nichž se podílejí zejm. algologičtí pracovníci třeboňského BÚ. Mezi tyto spolupráce patří zejména 2 projekty FAPESp v Brazílii (planktonní cyanobakterie státu São Paulo, subaerofytní vegetace řas dešťových pralesů formace Mata Atlantica). Dalším významným projektem je soustavné ekologické studium mělkých alkalických wetlandů v sev. Belize, zaměřené původně na ekologii parasitického hmyzu a koordinované z University of California (vedoucí E. Rejmánková). Třeboňští pracovníci zajišťují především výzkum diversity a ekologie cyanobakterií v tomto ekosystému (J. Komárek, J. Komárková). Ze všech těchto projektů byla publikována řada významných prací. Tento projekt trvá dosud (2007). • V r. 1995 byla založena samostatná Laboratoř experimentální fyziologie a ekotoxikologie cyanobakterií v Brně, vedená B. Maršálkem. Ta spadala organizačně až do r. 2003 pod třeboňskou část BÚ, kdy se osamostatnila a dnes je samostatným pracovištěm BÚ AV ČR. • V l. 2003-2005 probíhaly práce na tzv. projektu LEDA. Záměrem tohoto projektu bylo zpřístupnit pro veřejnost dostupné údaje o vlastnostech cévnatých rostlin v severozápadní Evropě. Na pracovišti v Třeboni se soustředil tým pod vedením L. Klimeše a J. Klimešové na vlastnosti klonálního růstu. Tento projekt rozšířil předchozí databázi klonálních rostlin CLOPLA založené v roce 1995. V současné době zahrnuje databáze zaměřená na klonální růst a banku pupenů přes 186 tisíc údajů o téměř 3 tisících druzích, u všech údajů je uveden jejich původ, např. literární zdroj. databáze je volně dostupná na webových stránkách BÚ (http://clopla.butbn.cas.cz/). Součástí databáze je více jak 1200 originálních obrázků, detailně zachycujících klonální růst rostlin. • V 90tých letech se v rámci pracoviště věnovala pozornost i výzkumu funkce rašelinišť v krajině. Na to navazovaly palynologické studie zaměřené na poznání vegetace v třeboňské pánvi. Po několik let zajišťovali tuto problematiku na třeboňském pracovišti Petr Pokorný a externí pracovníci z brněnského pracoviště BÚ, zejména Vlasta Jankovská. • V r. 1996 bylo na základě dohody mezi Wetlands International a BÚ a za podpory PHARE and Institution Programme of the European Commission založeno tzv. “Wetland Training Centre”. Hlavními cíli tohoto centra bylo založení regionálního výukového centra a vytvoření sítě pracovišť zabývajících se trvale udržitelným obhospodařováním mokřadů. Od r. 1998 ovšem pracuje toto centrum pod společností Enki o.p.s. • Od r. 1996 bylo třeboňské pracoviště přizváno k řešení několika významných mezinárodních projektů EU. Z nich je nutno jmenovat zejména tyto projekty: (i) MIDI-CHIP (2001-2004): „Design and testing of DNA microarrays to monitor microbial diversity with adequate biodiversity indexes, using cyanobacteria in freshwater as model system“. Na tomto projektu se podílelo 8 pracovišť ze 7 zemí. Pro naše oddělení byl tento projekt významný nejen výsledky vztahujícími se přímo k řešenému hlavnímu tématu, ale také zahájením široké spolupráce s pracovišti v Itálii, Finsku, Belgii a Lucembursku na problematice moderního kombinovaného hodnocení diversity cyanobakterií (J. Komárek). Z této spolupráce vzniklo několik významných prací, publikovaných ve vysoce impaktovaných časopisech, a výsledky byly rovněž presentovány na několika významných mezinárodních konferencích. Na základě těchto výsledků mohl být také přednesen a publikován renovovaný systém cyanobakterií založený na molekulárně-genetických podkladech s respektováním fenotypových, ultrastrukturálních, biochemických a ekofysiologických charakteristik. Tato moderní problematika studie biodiversity a biodiversifikace sinic je rozvíjena v součinnosti s Katedrou botaniky BF JU (od roku 2007 PřF) dosud (2007) (J. Kaštovský, T. Hauer). V návaznosti na tuto problematiku je na Katedře botaniky v Českých Budějovicích rovněž vedena světová databáze sinic (www.cyanodb.cz) v kooperaci s třeboňským pracovištěm (J. Komárek, T. Hauer). (ii) V období od 11.2001 do 3.2005 byl řešen na třeboňském pracovišti BÚ evropský projekt „The conservation of a vital European and biotechnological resources: microalgae and cyanobacteria“ (COBRA), v rámci evropského programu „Quality of live and management of living resources programme“. Na projektu pracovali J. Elster (řešitel) J. Lukavský, V. Cepák, laborantky J. Šnokhousová, D. Švehlová, M. Kašpárková, V. Titlová a studenti K. Řeháková, M. Šabacká, M. Stibal a K. Machová. Hlavním cílem projektu bylo zavedení technologie zmrazování a dlouhodobého uchovávání kmenů cyanobakterií a řas v teplotě tekutého dusíku (-196oC). Byla založena laboratoř kryoprezervace řas, která splňuje nejmodernější technologické prvky. Veškeré kmeny uchovávané ve sbírce autrotrofních organismů byly podrobeny kryoprezervaci. Bylo otestováno několik metodik, které byly vyvinuty pro jednotlivé skupiny či druhy cyanobakterií a řas. Kromě těchto výsledků vznikla během projektu řada studií zaměřených na nízkoteplotní ekofyziologii a na reakci cyanobakterií a řas na vymrzání a vysychání. • Od r. 1998 je realizován dlouhodobý projekt L. Klimeše „Výzkum diverzity cévnatých rostlin v Západním Himálaji“. Součástí projektu je práce na flóře Ladáku (Indický Transhimálaj), která zahrnuje i řadu obtížných skupin rostlin, v předchozím období většinou ignorovaných. V rámci tohoto projektu byl založen herbář této oblasti, který obsahuje více než 6 tisíc položek a je součástí herbáře BÚ AV ČR v Praze. • V r. 2004 by posílen taxonomický směr Algologické skupiny, když nastoupil na třeboňské pracoviště Václav Houk, specialista na taxonomii centrických rozsivek. • V r. 2005 byly schváleny na BÚ 2 výzkumné záměry, do kterých byli zapojeni i pracovníci třeboňského pracoviště (J. Lukavský, V. Cepák, P. Přibyl, J. Kvíderová, spolupracují O. Rauch a L. Nedbalová). Hlavním cílem těchto záměrů bylo založení tzv. Centra ke zvýšení potenciálu rychlého transferu výsledků základního výzkumu dosažených na několika pracovištích Botanického ústavu a Výzkumného ústavu rostlinné výroby do praxe. V oborech studia využití bioindikačních, respektive revitalizačních efektů sinic a řas dosáhli pracovní skupiny výsledků, které je možno přímo využít jako nové biotechnologie v několika oborech. Jde zvláště o využití v indikaci toxinů v pitné vodě, farmaceutické využití řas, predikci a eliminaci zdravotních rizik způsobených přemnoženým řas v pitné vodě a vodních tocích, revitalizaci odpadních vod, využití řas pro produkci bioplynu a aplikaci mikroorganismů pro revitalizaci a rekultivaci degradovaných ekosystémů výsypek po těžbě hnědého uhlí. Výsledkem tohoto Centra je tedy urychlení transferu technologií, jejich provozní testování a využití průmyslovými partnery. V rámci tohoto projektu bylo možno rozšířit také spolupráci s bulharským Ústavem fysiologie rostlin BAN. V Třeboni pracovala z tohoto ústavu v delších časových úsecích na problematice biotestů Dr. Sevda Furnadžieva. • Výrazným úspěchem jsou práce ovlivňující moderní taxonomickou klasifikaci cyanobakterií. Ta se výrazně změnila s aplikací elektronové mikroskopie a molekulárních metod do studia cyanobakteriální diverzity. V současné době se naše pracoviště intenzivně podílí jak produkcí prací, tak i účastí na různých mezinárodních fórech a konferencích na stanovení hlavních trendů dalšího výzkumu v této oblasti (Komárek, Řeháková, Hauer). V této práci existuje úzká spolupráce především s pracovištěm PřF JU (J. Kaštovský), tak i významné mezinárodní kontakty (L. Hoffmann– Luxembourg, J.B. Johansen – Cleveland, A. Oren - Jeruzalém). • Významná je účast pracoviště na spolupráci v rámci Ramsarské konference a zařazení Třeboně mezi mezinárodně chráněné mokřady (J. Květ, Š. Husák a další). • Velkým kladem současného stavu pracoviště je úzká spolupráce s Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v menší míře i s jinými vysokými školami. To je umožněno zejména vedením Katedry botaniky PřF pracovníkem BÚ K. Prachem a účastí dalších členů BÚ (J. Komárek, J. Klimešová, J. Elster, J. Lukavský, J. Květ, O. Rauch) na výuce, vedení diplomových prací a členstvím v různých zkušebních komisích fakulty. J. Komárek byl jmenován emeritním profesorem JU. Z mladých absolventů JU se podílí na práci BÚ např. v Synekologickém oddělení Š. Janeček, J. Martínková, ve sbírce vodních rostlin pracovala P. Vávřová, ve skupině polárních ekosystémů K. Řeháková, M. Stibal, M. Šabacká, K. Machová, ve skupině taxonomie řas T. Hauer a L. Caisová. • O úspěších pracoviště svědčí, že jen od roku 2001 bylo řešeno na třeboňském pracovišti BÚ 43 grantů, z toho 10 mezinárodních. Od roku 1971 do roku 2005 bylo z pracoviště publikováno 2387 vědeckých publikací a 734 populárně naučných článků. Z toho bylo 185 knižních titulů (včetně několika významných světových monografií), z nichž 65 vyšlo v zahraničních a 101 v českých nakladatelstvích, a 19 nákladem Botanického ústavu. Přehled publikačních aktivit: Význačné knižní publikace a publikované sborníky, které vypracovali, editovali nebo na nichž se podíleli pracovníci třeboňského pracoviště BÚ AV (sestavila M. Kalátová). Z tohoto seznamu byly vypuštěny středoškolské učebnice a populárně vědecké publikace. 1970 DYKYJOVÁ D. edit. (1970): Productivity of terrestrial ecosystems production processes, Report No. 1. 1971 KVĚT J., NEČAS J. et ONDOK J.P. (1971): Metody růstové analýzy. – Studijní Informace ÚVTI, Zákl.Vědy v Zeměď., 1971, 1: 1-112, Praha. 1972 RYCHNOVSKÁ M., KVĚT J., GLOSER J. et JAKRLOVÁ J. (1972): Plant water relations in three zones of grassland. – Acta Sci.Nat.Brno, 6(5): 1-38, ed. Academia, Praha. 1973 HEJNÝ S. (ed.) (1973): Ecosystem study on wetland biome in Czechoslovakia.Czechosl.IBP/PT-PP Report No.3: 1-262, Třeboň.KVĚT J. (ed.) (1973): Littoral of the Nesyt fishpond.- Stud.Čs.Akad.Věd, 1973/15: 1173, ed. Academia, Praha. KVĚT J. (ed.) (1973): Littoral of the Nesyt fishpond.- Stud.Čs.Akad.Věd, 1973/15: 1-173, ed. Academia, Praha NEČAS J et LHOTSKÝ O. (eds.) (1973): Annual report of the Laboratory of algology for the year 1970. – 195 p., ed. Czechosl.Acad.Sci., Inst.Microbiol., Třeboň. 1974 LHOTSKÝ O., ROSA K. et HINDÁK F. (1974): Súpis siníc a rias Slovenska. – 202 p., ed. Vydav.SAV, Bratislava. 1975 HINDÁK F., KOMÁREK J., MARVAN P. et RŮŽIČKA J. (1975): Klúč na určovanie výtrusných rastlin 1. Sinice a riasy. – 400 p., ed. Slov.Ped.Nakl., Bratislava. JENÍK J. (ed.) (1975): Přírodní poměry a životní prostředí Třeboňska. – 41 p., ed. Bot.Ústav ČSAV, Třeboň. 1976 ETTL H. (1976): Die Gattung Chlamydomonas Ehrenberg. – Beih.Nova Hedwigia 49: 1-1122 p., ed. J.Cramer, Vaduz. MARVAN P., PŘIBIL S. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1976): Kolokvium o řasových testech. Sborník referátů. – 370 p., ed Dům techniky ČSVTS, České Budějovice. 1977 ONDOK J.P. (1977): Regime of global photosynthetically active radiation in helophyte stands. Stud.Čs.Akad.Věd, 1977/10: 1-112, ed. Academia, Praha RŮŽIČKA J. (1977): Die Desmidiaceen Mitteleuropas. Bd.1. – 291 p., ed. E.Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. ZELINKA M. et MARVAN P. (1977): Notes to methods for estimating production of zoobenthos. – Folia Fac.Sci.nat.Univ.Purkynianae brunensis, Biologia 17(10): 1-55, Brno. 1978 DYKYJOVÁ D. et KVĚT J. (eds.) (1978): Pond littoral ecosystems. Structure and functioning. – Ecological Studies 28: 1-460, ed. Springer-Vlg., Berlin etc. ETTL H. (1978): Xantophyceae. 1.Teil. – In: Ettl H., Gerloff J. et Heynig H. (eds.): Süsswasserflora von Mitteleuropa, Bd.3: 1-530, ed. G.Fischer Vlg., Jena et Stuttgart. HINDÁK F. (ed.) (1978): Sladkovodné riasy. – 724 p., ed. Slov.Ped.Nakl., Bratislava. JENÍK J.(1978): Der grosse Bilderatlas des Waldes. – 480 p., ed. Artia, Praha. JENÍK J. et PŘIBIL S. (eds.) (1978): Ekologie a ekonomika Třeboňska. Sborník přednášek. – 470 p., ed. Bot.Ústav ČSAV, Třeboň. 1979 ETTL H. (1979): Die Gattungen Carteria DIESING emend. FRANCÉ und Provasoliella A.R.LOEBLICH. (Chlamydomonas und die nächstverwandten Gattungen III.) – Beih.Nova Hedwigia 60: 1-226, ed. J.Cramer, Vaduz. JUSTÝN J., MARVAN P. et ROSOL J. (1979): Radioaktivní odpadní vody a vodní organismy. – Práce a Studie VÚV Praha 151: 1-367, ed. Výzk.Úst.Vodohosp.v. SZN, Praha. MARVAN P., PŘIBIL S. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1979): Algal assays and monitoring eutrophication. – 253 p., ed. E.Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. 1980 ETTL H.(1980): Grundriss der allgemeinen Algologie. – 549 p., ed. G.Fischer, Jena. JENÍK J., MARTIŠ M. et PŘIBIL S. (eds.) (1980): Ekologická optimalizace hospodaření v Chráněné krajinné oblasti a biosférickém fondu Třeboňsko. Souhrn svodného týmu. – 67 p., ed. Bot.Ústav ČSAV, Třeboň. LHOTSKÝ O. (1980): Bibliographia Botanica Čechoslovaca. Suppl. 1.: Algologia 1970-1979. – 150 p., ed. Bot.Ústav ČSAV, Třeboň. 1981 HÜBEL H., HÜBEL M.et LHOTSKÝ O.: (1981): Algenkatalog 1981. – 22 p., ed.Ernst-MoritzArndt-Universität, Biologische Station Hiddensee, Greifswald. RŮŽIČKA J. (1981): Die Desmidiaceen Mitteleuropas Bd. 1,2, Lieferung. – 736 p. ed. E.Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. SOEDER C.J., SCHMIDT K., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (1981): Applied hydrobiology and wastewater documentation code. – 41 p., ed. Inst.f. Biotechnol.KFA, Jülich. 1983 ETTL H.(1983): Chlorophyta I. Phytomonadina. - In: Ettl H., Gerloff J. et Heynig H. (eds.): Süsswasserflora von Mitteleuropa, Bd.9: 1-87, ed. G.Fischer, Stuttgart. JENÍK J. et KVĚT J. (eds.) (1983): Studie zaplavovaných ekosystémů u Třeboně. – Stud.Čs.Akad.Věd. 1983/4: 1-156, ed. Academia, Praha. KOMÁREK J. et FOTT B. (1983): Chlorophyceae (Grünalgen), Ordnung Chlorococcales. – In: Huber-Pestaolozzi G. (ed.): Das Phytoplankton des Süsswassers. – Die Binnengewässer 16(17/1): 1-1044 p., ed. . E.Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. 1984 HETEŠA J. et MARVAN P. (eds.) (1984): Biologie nově napuštěné nádrže. – Stud.Čs.Akad.Věd 1983/3: 1-176, ed. Academia, Praha SOUKUPOVÁ L. (1984): Změny ve struktuře vegetace na opuštěných polích Českého krasu. – Stud.Čs.Akad.Věd 1984/18: 1-156, ed. Academia, Praha VERNER P.H. et JENÍK J. (eds.) (1984): Ecological study of Toro Game Reserve (Uganda) with special regard to Uganda kob. – Rozpr.Čs.Akad.Věd, Řada MPV, 94/4: 1-127, ed. Academia, Praha. 1985 GOLUBIĆ S., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1985): Cyanophyta (Cyanobacteria), Morphology, taxonomy, ecology. Proceedings of the 9th Symposium of the IAC (International Association for Cyanophyte Research), Switzerland 1983. – Arch.Hydrobiol/Algol.Stud. 38/39: 1-386. LHOTSKÝ O., ŽÁKOVÁ Z. et MARVAN P. (eds.) (1985): Řasové testy a jejích aplikace. – 139 p., ed. Dům techniky ČSVTS, Brno. PRACH K. (1985): Czechoslovak Academy of Sciences, Institute of Botany, Hydrobotany Department, Třeboň, Czechoslovakia 1984. – 14 p., ed. Hydrobot.Odd.Bot.Úst.ČSAV, Třeboň. 1986 HEJNÝ S., RASPOPOV I.M. et KVĚT J. (eds.) (1986): Studies shallow lakes and ponds. – 260 p., ed. Academia, Praha. 1987 GLOSER J. et HUSÁK Š. (1987): Sukulentní rostliny. Přehled všech sukulentů s vyjímkou kaktusů. – 120 p., ed. Academia, Praha. HEJNÝ S., ROMANENKO V.O., HUSÁK Š., KVĚT J., KLOKOV V.M., SMIRNOVA N.N. et TIMIČENKO V.M. (1987): Gidrobiologičeskije issledovanija Dunaja i pridunajskich vodojemov. – 148 p., ed. Naukova Dumka, Kijev. LONGMAN K.A. et JENÍK J. (1987): Tropical forest and its environment. 2nd., ed. – 347 p., ed. Longman Scientific and Technical Publ., Essex. /Copublisched in the United States with John Wiley and Sons, New York/. POKORNÝ J., LHOTSKÝ O., DENNY P. et TURNER E.G. (eds.) (1987): Waterplants and wetland processes. – Arch.Hydrobiol., Beih.Ergebn.Limnol., Stuttgart, 27: 1-265. ŽÁKOVÁ Z., KVĚT J., LHOTSKÝ O. et MARVAN P. (eds.) (1987): Vegetační způsoby čištění vody a možnosti jejich aplikace. – 195 p., ed. Ústř.Výbor Vodohosp.Společ., Praha. 1988 ANAGNOSTIDIS K., GOLUBIĆ S., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1988): Cyanophyta (Cyanobacteria), morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 10th Symp. of the IAC, Greece, Hellas 1986. – Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 50-53: 1-584. ETTL H. et GÄRTNER D. (1988): Chlorophyta II. Tetrasporales, Chlorococcales, Gloeodendralis. – In: Süsswasserflora von Mitteleuropa 10: 1-436 p., ed. G.Fischer Vlg., Stuttgart etc. HROUDOVÁ Z. (ed.) (1988): Littoral vegetation of the Rožmberk fishpond and its mineral nutrition economy. – Stud.ČSAV, 1988/9: 1-156, ed. Academia, Praha. 1989 DYKYJOVÁ D. et al. (1989): Metody studia ekosystémů. – 692 p., ed. Academia, Praha. PRACH K. (1989): Primary forest succession in sand dune areas. The Veluwe, Central Netherlands. – 117 p., ed. “De Dorschkamp” Research Institute for Forestry and Landscape Planing, Wageningen. 1990 OSBORNOVÁ J., KOVÁŘOVÁ M., LEPŠ J. et PRACH K. (eds.) (1990): Succession in abandoned fields. Studies in Central Bohemia, Czechoslovakia. – 168 p., ed. Kluwer Academic Publishers, Dortdrecht etc. PATTEN C.B. et al. (eds.) (1990): Wetlands and shallow continental water bodies. Vol. 1. Natural and human relationships. – 759 p., ed. SPB Acad.Publ., The Hague. – Associate editors: Gopal, B., Květ, J., Svirezhev, Y.M., Koryavov, P.P., Löffer, H. et Tundisi, J.G. PŘIBIL S., JANDA J. et JENÍK J. (eds.) (1990): Ekologie a ekonomika Třeboňska po deseti letech. – 371 p., ed. Bot. Úst. ČSAV, Třeboň. WHIGHAM D.F., GOOD R.E. et KVĚT. J. (eds.) (1990): Wetland ecology and management, case studies. – 180 p., ed. Kluwer Academic Publ., Dortdrecht etc. 1991 HICKEL B., ANAGNOSTIDIS K et KOMÁREK J. (eds.) (1991): Cyanophyta (Cyanobacteria), morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 11th Symp. of the IAC, Plön, Germany 1989. – Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 64: 1-586. POKORNÝ J. et ONDOK J.P. (1991): Macrophyte photosynthesis and aquatic environment. – 120 p., ed. Academia, Praha. 1992 FINLAYSON M. (ed.) (1992): Integrated management and conservation of wetlands in agricultural and forested landscapes. Proceedings of a Workshop, Třeboň, Czechoslovakia 25.-31. March 1992. – 104 p., ed., IWWRB, Slimbridge, Gloucester, UK. PŘIBÁŇ K. et al. (1992): Analysis and modeling of wetland microclimate. The case study in Třeboň Biosphere Reserve. – Stud. ČSAV 1992/2: 1-168, ed. Academia, Praha. 1993. HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J., PELLANTOVÁ J. et al. (eds.) (1993): Přehled vodních a mokřadních biotopů České republiky. – 172 p., ed. Český Ramsarský výbor, Třeboň. HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J., PELLANTOVÁ J. et al. (eds.) (1993): Survey of aquatic and wetland biotopes of the Czech Republic. – 32 p., ed Czech Ramsar Commitee, Třeboň. WHIGHAM D., DYKYJOVÁ D. et HEJNÝ S. (eds.) (1993): Wetlands of the world: Inventory, ecology and management. Vol. 1. Africa, Australia, Canada and Greenland, Mediterranean, Mexico, Papua New Guinea, South Asia, Tropical South America, United States. – 768 p., ed. Kluwer Academic Publishers, Dortdrecht etc. 1994 EISELTOVÁ M. (ed.) (1994): Restoration of lake ecosystems a holistic approach. – 182 p., ed International Waterfowl and Wetlands Research Bureau, Slimbridge, Gloucester, UK. PATTEN C.B. et al. (eds.) (1994): Wetlands and shallow continental water bodies. Vol. 2. Case studies. – 732 p., ed. SPB Acad.Publ., The Hague. – Associate editors: Gopal, B., Květ, J., Svirezhev, Y.M., Koryavov, P.P., Löffer, H. et Tundisi, J.G. PRACH K. (1994): Monitorování změn vegetace, metody a principy. – 69 p., ed. Český ústav ochrany přírody, Praha. 1995 EISELTOVÁ M et BIGGS J. (eds.) (1995): Restoration of stream ecosystems an integrated catchment approach. – 170 p., ed International Waterfowl and Wetlands Research Bureau, Slimbridge, Gloucester, UK. HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J. et PELLANTOVÁ J. (eds.) (1995): Mokřady České republiky - přehled vodních a mokřadních biotopů, upravený dotisk 2. verze. - 192 p., ed. Český Ramsarský výbor, Třeboň. PRACH K. (ed.) (1995): Regulated rivers, research and management. 6th International Symposium od regulated streams 1994. – 69+392 p., ed. John Wiley et Sons, Chichester. PYŠEK P., PRACH K., REJMÁNEK M. ed WADE M. (eds.) (1995): Plant invasions: general aspects and special problems. 11+263 p., ed. SPB Academic Publishing, Amsterdam. VYMAZAL J. (ed.) (1995): Čištění odpadních vod v kořenových čistírnách. – 147 p., ed. ENVI, Třeboň. /Vypracováno v rámci grantového projektu MŽP „Ekologická role mokřadů v krajině“, který je řešen pod vedením RNDr. Jana Pokorného, CSc. v Bot. úst. AV ČR na pracovišti Třeboň/. 1996 BRÄNDLE R., ČÍŽKOVÁ H. et POKORNÝ J. (eds.) (1996): Adaptation strategies in wetland plants: links between ecology and physiology. Special Features in Vegetation Science 10. – 168+8 p., ed. Opulus Press, Uppsala. EISELTOVÁ M (ed.) (1996): Obnova jezerních ekosystémů – holistický přístup. – 190 p., ed International Waterfowl and Wetlands Research Bureau, Slimbridge, Gloucester, UK. MARŠÁLEK B., KERŠNER V. et MARVAN P. (1996): Vodní květy sinic. – 142 p., ed. Nadatio Flos Aquae, Brno. PRACH K. (ed.) (1996): Úvod do vegetační ekologie. – 95 p., ed. Technická univerzita, Vysoká škola báňská, Ostrava. PRACH K., JENÍK J. et LARGE A.R.G. (1996): Floodplain ecology and management. The Lužnice River in the Třeboň Biosphere Reserve, Central Europe. – 285 p., ed. SPB Academic Publ. Amsterdam. RULÍK M., HUSÁK Š. et KVĚT J. (eds.) (1996): Anglicko-český a česko-anglický slovník pojmů používaných v hydrobiologii a ekologii mokřadů. – 175 p., ed. MŽP ČR, Praha. STRAŠKRABOVÁ J., PRACH K., JOYCE CH. et WADE M. (eds.) (1996): Aluviální louky – jejich současný stav a možnosti obnovy. – 176 p., ed. Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha. - /Příroda, Praha 4, 1996/. 1997 PYŠEK P. et PRACH K. (1997): Invazní rostliny v české flóře. – Zpr. Čs.Bot.Společ., Praha 32, Mater. 14.:1- 138. 1998 KOMÁREK J. et ANAGNOSTIDIS K. (1998): Cyanoprokaryota. 1 Teil: Chroococcales. Süsswasserflora von Mitteleuropa Band 19/1. (Hrsg.:) Ettl, H., Gärtner, G., Heynig, H. et Mollenhauer, D. , 4+548 p., ed Gustav Fischer, Jena. KUBÁT K., KALINA T., KOVÁČ J., KUBÁTOVÁ D., PRACH K. et URBAN Z. (1998): Botanika. - 231 s., ed. Scientia, Praha. MARVAN P. (1998): Řasová flora stojatých vod, mokřadů a toků širší oblasti vlivu energetické soustavy Dukovany-Dalešice. - Přírod.Sbor. Západomorav. Muz. Třebíč, Třebíč, 34: 1-136. WESTLAKE D.F., KVĚT J. et SZCZEPANSKI, A. (1998): The production ecology of wetlands: the IBP synthesis. - 568 p., ed. Cambridge Univ.Press, Cambridge (UK). 1999 CHYTIL J., HAKROVÁ P., HUDEC K., HUSÁK Š., JANDOVÁ J. et PELLANTOVÁ J. (eds.) (1999): Mokřady České republiky. Přehled vodních a mokřadních lokalit České republiky. – 327 p., ed Český ramsarský výbor, Mikulov. HUSÁK Š. (1999): Vodní a bažinná společenstva. – In: Petříček, V. (eds), Péče o chráněná území, I. Nelesní společenstva, p. 75-114, Praha. JIRKA V. (ed.) (1999): Sluneční energie. Využití ve skleníku s optickými rastry. - 85+6 p., ed. Botanický ústav AV ČR, Třeboň. KOMÁREK J., ELORANTA P. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1999): Cyanobacteria, Cyanophyta, morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 11th Symp. of the IAC, Lammi Finland 1998. – Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 94: 1-382. KOMÁREK J. (1999): Übersicht der planktischen Blaualgen (Cyanobakterien) im Einzugsgebiet der Elbe. – 54 p., ed. Internationale Kommission zum Schutz der Elbe, Magdeburg. KUČERA T. (1999): Přehled typů přírodních stanovišť (biotopů) v zájmu společenství (příloha i směrnice ES o stanovištích vyskytujících se v České republice. – 28 p., ed Česká společnost ornitologická, Praha. KUČERA T. et KIRSCHNEROVÁ L. (eds.) (1999): Změny rostlinstva a jejich sledování. (Monitoring vegetation change). – Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 34, Mater. 17.: 1-178. 2000 HEJNÝ S., POKORNÝ J., KVĚT J., HUSÁK Š. et PECHAROVÁ E. (2000): Rostliny vod a pobřeží. – 118 p., ed. East West Publishing Company ve spolupráci s East West Publishing Company, Praha. PITHART D. (ed.) (2000): Ekologie aluviálních tůní a říčních ramen. Sborn.přísp.konf. 2.3.3.2000 Lužnice. – 136 p., ed. Botanický ústav AV ČR, Průhonice. 2001 BRIX H. et ČÍŽKOVÁ H. (eds.) (2001): Phragmites –dominated wetlands their functions and sustainable use. – Aquatic Botany, Amsterdam, 64, Special Issue 2-4: 87-370. CHYTRÝ M., KUČERA T. et KOČÍ M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. – 307 p., ed. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. ELSTER J., SECKBACH J., VINCENT W.F. et LHOTSKÝ O. (eds.) (2001): Algae and extreme environments. Ecology and Physiology. Proceesings of the International Conference 11.-16. Sept. 2000, Třeboň, Czech Republic. - Nova Hedwigia, Beiheft 123: 1-602. KOMÁREK J. et JANKOVSKÁ V. (2001): Review of the green algal genus Pediastrum: implication for Pollen-analytical research. – 127 p., ed. J.Cramer, Stuttgart. KVĚT J. et MAŠKOVÁ Z. (eds.) (2001): Scientific studies from the Bohemian Forest. The Impact of management type on the structure and functioning of mountain meadow ecosystems. - Silva Gabreta, Vimperk, 7: 5-146. POKORNÝ J., ŠULCOVÁ J., HÁTLE M. et HLÁSEK M. (eds) (2001): Třeboňsko 2000, Ekologie a ekonomika Třeboňska po dvaceti letech, 344 p.+38p fot., ed. ENKI, Třeboň. PRACH K. (2001): Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). - 77 p., ed. Jihočeská univerzita, České Budějovice. 2002 KVĚT J., JENÍK J. et SOUKUPOVÁ L. (eds) (2002): Freshwater wetlands and their sustainable future, 495 p., ed., Blackwell Science, Paris and Boca Raton 2003 CHILD L.E., BROCK J.H., BRUNDU G., PRACH K., PYŠEK P., WADE P.M. et WILLIAMSON M. (2003): Plant invasions: Ecological threats and management solution. 12+457 p., ed. Backhuys Publ., Leiden. KOLBEK J. , ŠRŮTEK M. et BOX E.O. (eds.) (2003): Forest Vegetation of Northeast Asia. – 462 p., ed. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht. KOMÁREK J. (2003) : Coccoid and Colonial Cyanobacteria. - In: WEHR J.D. & SHEATH R.G. ed., Freshwater algae of North America, Academic Press, San Diego, pp. 59-116. KOMÁREK J., KLING H. & KOMÁRKOVÁ J. (2003) : Filamentous Cyanobacteria. - In: WEHR J. & SHEATH R.G. ed., Freshwater algae of North America, Academic Press, San Diego, pp. 117-196. PRACH K., PITHART D. et FRANCÍRKOVÁ T. (eds.) (2003): Ekologické funkce a hospodaření v říčních nivách. 122 p,, ed. Botanický ústav AV ČR, Třeboň. 2004 PYŠEK P., KUBÁT K. et PRACH K. (eds.) (2004): Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. (Expansive species in the Czech flora and associated landscape changes). – Zprávy Čes.Bot.Společ., Praha, 38., Mater. 19: 1-119. 2005 HOFFMANN L., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (eds.) (2005): Cyanobacteria, Cyanophyta, morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 16th Symp. of the IAC, Luxemburg, Luxemburg 2004. – Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 117: 1-440. KOMÁREK J. et ANAGNOSTIDIS K. (2005): Cyanoprokaryota. 2 Teil/2nd Part. Oscillatoriales. – Süsswasserflora von Mitteleuropa, Band 19/2. (Hrsg.:)Büdel, B., Krienitz, L., Gärtner, R. et Schagerl, M., p., ed. Elsevier, München. Významnější konference v posledních letech. • • organisované z našeho pracoviště účastí 1999: Závěrečná konference k projektu EUREED. 1999: Mezinárodní konference “Phragmites-dominated wetlands, their functions and sustainable use”. • 2000: Mezinárodní konference “Algae and extreme environments”. • 2000: 3. konference “Ekologie a ekonomika Třeboňska. • s mezinárodní 2002: Setkání pracovní skupiny Environments and Ecosystem Dynamics of the Eurasian Neogene (EEDEN), podporované ESF. • 2002: Zasedání steering committee projektu EU MIDI-CHIP. • 2004: Zasedání steering committee projektu EU COBRA. • 2004: Zasedání steering committee projektu EU CYANOFIX. • 2005: Workshop projektu LEDA. Seznam všech jmenovaných pracovníků z předchozího přehledu: Adamec Lubomír, RNDr., CSc. Bartoš Jiří, RNDr., CSc. Bartošová Eva, RNDr. Baslerová Marie Bauer Václav, RNDr. Caisová Lenka, Mgr. Cepák Vladislav, Doc. RNDr., CSc. Comas Augusto G., PhD Comte Katia, PhD Černý Rostislav, RNDr., CSc. Čížková Hana, RNDr., CSc. Dufková Věra, Ing. Dvořáková Jiřina RNDr. Dykyjová Dagmar, RNDr., CSc. Elster Josef, Doc. Ing., CSc. Ettl Hanuš, RNDr., CSc. Fott Bohuslav, Prof. RNDr., DrSc. Furnadžieva Sevda, Dr. Gardavský Alexander, RNDr., CSc. Hadač Emil, Prof. RNDr., DrSc. Hauer Tomáš, Mgr. Hejný Slavomil, Prof. RNDr., DrSc. Heteša Jiří, RNDr., CSc. Hindák František, Prof. RNDr., DrSc. Houk Václav, RNDr., CSc. Hrbáček Jaroslav, Doc. RNDr., CSc. Hroudová Zdena, RNDr., CSc. Husák Štěpán, RNDr. Janeček Štěpán, RNDr., PhD Jankovská Vlasta, RNDr., CSc. Javornický Pavel, RNDr., CSc. Jeník Jan, Prof. Ing., CSc. Jičínská Dagmar, RNDr., CSc. Klimeš Leoš, RNDr., CSc. Klimešová Jitka, Doc. RNDr., CSc. Komárek Jiří, Prof. RNDr., DrSc. Komárková Jaroslava, RNDr., CSc. Končalová Naďa, RNDr., CSc. Kováčik Lubomír, RNDr., CSc. Kubín Štěpán, RNDr., CSc. Kučera Stanislav, RNDr. Kučera Tomáš, RNDr., CSc. Kučerová Andrea, RNDr. Květ Jan, RNDr., CSc. Kvíderová Jana, PhD. Lhotský Oldřich, RNDr. Liška Jiří, RNDr., CSc. Lukešová Alena, Ing., CSc. Machová Kateřina, Mgr. Málek Ivan, Prof. MUDr., DrSc. Maršálek Blahoslav, Doc. Ing., CSc. Martínková Jana, RNDr., PhD Marvan Petr, RNDr., CSc. Mikyška Rudolf, RNDr. Navrátilová Jana, Mgr. Nečas Josef, RNDr., CSc. Nedbalová Linda, PhD Neuhäusl Robert, RNDr., CSc. Ondok Josef Petr, PhDr., ThDr. Papáčková-Soukupová Lenka, RNDr., CSc. Pechar Libor, Doc. RNDr., CSc. Pelikán Jaroslav, Doc. RNDr., CSc. Pithart David, RNDr., CSc. Pokorný Jan, RNDr., CSc. Pokorný Petr, RNDr., CSc. Prach Karel, Prof. RNDR., CSc. Prát Silvestr, Prof. RNDr., DrSc. Pringsheim Ernst George, Prof. Dr. Prokeš Bohumír, RNDr. Přibáň Karel, Ing. Přibil Stanislav, Ing. Přibyl Pavel, PhD Rauch Ota, RNDr., CSc. Rejmánková(Duhová)Eliška,Prof. RNDr., PhD Růžička Jiří, JUDr., CSc. Rychnovská Milena, Prof. RNDr., CSc. Řeháková (Kubečková) Klára, RNDr., PhD Shukla Satya P., PhD Simmer Jan, Dr. Soldán Zdeněk, RNDr. Stibal Marek, Mgr. Stodolová Jaroslava Sulek Josef, RNDr., CSc. Svoboda Josef, Prof., PhD Šabacká Marie, Mgr. Šetlík Ivan, RNDr., CSc. Šrámek-Hušek Rudolf, Doc. RNDr. Takáčová Marie Tetík Karel, Ing. Trojánková Kamila, Mgr. Zalabák Vladimír, Doc. Dr. Tento historický přehled byl sestaven na základě podkladů a materiálů, které poskytli L. Adamec, Š. Husák, J. Jeník, J. Klimešová, J. Komárek, J. Květ, J. Lukavský, P. Marvan a K. Prach. Bylo rovněž použito záznamu z přednášky S. Hejného “Počátky hydrobotaniky v jižních Čechách a na jižní Moravě”, přednesené v Třeboni v rámci celoústavního semináře dne 16. 12. 1997 a elaborátu Z. Neuhäuslové „Z historie Botanického ústavu ČSAV (AV ČR)“.
Podobné dokumenty
RNDr. Petr Marvan, CSc.
for more profound studies of algal ecology. Therefore, in 1963 he started to work in a branch of the
Microbiological Institute (later of the Botanical Institute) of the Czechoslovak Academy of Scie...
Nenapravitelný optimista Karel Prach šedesátníkem
a po roce 1989, protoe se do té doby mohl zúèastòovat dìní na katedøe pouze bez vìdomí jejího tehdejšího komunistického vládce Radovana Hendrycha. Na katedøe botaniky PøF UK pak vyuèoval a do ro...
Soupis publikovaných prací
ECCS'06. Proceedings of the European Conference on Complex Systems 2006. Towards a Science
of Complex Systems. Paris : European Complex Systems Society, 2006 - (Jost, J.; ReedTsochas, F.; Schuster,...
Text práce ve formátu PDF
1. Boj se změnou klimatu – Kyotský protokol
Jak bojovat proti důsledkům vyšší koncentrace skleníkových plynů v atmosféře?
Neexistuje žádný jednoduchý proces a ani nebyl vyvinut žádný postup, který...