Mediální prezentace lidí se zdravotním postižením se

Mediální prezentace lidí se zdravotním postižením se

Mediální prezentace
lidí se zdravotním postižením se zaměřením
na analýzu pojmů
NRZP ČR
2007
Analytická studie „Mediální prezentace lidí se zdravotním postižením“ se
zaměřením na analýzu pojmů byla zpracována Institutem sociologie handicapu
(INSH) od června do prosince 2007 na základě zadání Národní rady osob se
zdravotním postižením ČR.
Autorka studie:
Mgr. Lenka Krhutová
Analýza byla zpracována díky finanční podpoře Ministerstva zdravotnictví ČR.
© Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, Praha 2007,[email protected]
© Institut sociologie handicapu, Ostrava 2007, [email protected]
© Lenka Krhutová, [email protected]
2
Obsah
Úvod
1.
2.
3.
4
Média, masová média, mediální komunikace
6
1. 1
Sociální vztahy a mediální komunikace
6
1. 2
Vlivy a účinky médií
9
1. 3
Stereotypizace
10
Zdravotní postižení a média
12
2. 1
Historické dědictví
12
2. 2
Jazyk a stigmatizace
15
2. 3
Média a lidská práva
17
Mediální komunikace v zahraničí
19
3. 1
Média a zdravotní postižení jako etablovaná
sociálněpolitická agenda
22
3. 2
Děti a média
22
3. 3
Demystifikace handicapu
27
3. 4
Modelové prezentace
29
4.
Nástroje pozitivní motivace médií
33
5.
Výzkumy media – disability
38
6.
Průzkum používání pojmů označujících nositele
zdravotního postižení ve vybraných médiích v ČR
40
6. 1
Struktura empirického šetření
41
6. 2
Cíle průzkumu
41
6. 3
Metodika, parametry a průběh průzkumu
42
7.
Výsledky a komentáře
49
8.
Závěry a doporučení
65
Seznam použitých zdrojů
68
Příloha 1 Evropská deklarace Média a zdravotní postižení
71
Příloha 2 Videospot Odepsaní (pouze v elektronické verzi studie)
73
Příloha 3 Internetové informační zdroje – zdravotní postižení a média
74
3
Úvod
Téma „média a zdravotní postižení“ není tématem novým. Rozhodně
však není v České republice systematicky zkoumáno a následně v odborném i
jiném tisku prezentováno. V českém prostředí nejsou t.č. známy relevantní
studie či výzkumy, které by se zabývaly používáním jazyka v prostředí médií ve
vztahu k lidem s postižením, informace lze částečně čerpat pouze z několika
málo odborných statí na uvedené téma slovenské autorky K. Repkové (viz
seznam literatury). V zahraničí se tématu média a zdravotní postižení (mediadisability) věnuje v poslední dekádě poměrně velká pozornost a vychází k němu
celá řada odborných studií i monografických publikací, z nichž předkládaná
studie čerpá.
Sdělovací prostředky jsou profesionálními sběrateli a vydavateli zpráv a
informací. Prostředky užívané při líčení životních podmínek lidí se zdravotním
postižením jsou životně důležité v úsilí o změnu někdy ještě stereotypního
vnímání lidí s postižením jako pasivních (případně zatrpklých) stvoření, které
vedou „zbytečné životy“.
Účelem studie a průzkumu není všeobsažná analýza toho, jak jsou
v médiích prezentováni lidé se zdravotním postižením, cílem bylo upozornit na
způsoby vyjadřování v médiích, které se promítají do používané terminologie
z hlediska identifikace lidí s postižením jako svébytné minority. Je důležité si
přitom uvědomit, že tak, jak mluvíme/píšeme, tak i myslíme. Z tohoto úhlu
pohledu by tedy bylo nesmyslné tvrdit, že na pojmech nezáleží, že jde o
zbytečnou přecitlivělost apod. Studie je koncipována výhradně jako interní
materiál NRZP ČR, který má sloužit představitelům NRZP ČR k terminologické
orientaci v českých médiích a k argumentaci v této oblasti.
Obsah studie a průzkum byly specifikovány a realizovány na základě
zadání Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, která si plně
uvědomuje souvislosti s prosazováním rovných přístupů k lidem s postižením a
používání adekvátní kultury jazyka, zachycující společenské proměny přístupů
4
k lidem s postižením. Celosvětově je již dlouhou dobu například odmítán pojem
„invalida“, tj. ne-platný, ne-schopný. Aspekty jazykové kultury a změny přístupů
se odráží v národních i nadnárodních právních normách, a tak postupně
dochází i v české legislativě k nahrazování pojmů „zdravotně postižený (žák,
student, zaměstnanec)“, které akcentují spíše postižení samotné, k pojmům
zaměřených na člověka a jeho osobnost, tj. (žák, student, zaměstnanec atd.)
se zdravotním postižením či se zdravotním znevýhodněním“. Pro někoho půjde
o pouhé hraní se slovy, ve skutečnosti však jde o „slovíčkaření“ s hlubokými
psychologickými důsledky, které se v konečném důsledku a v dlouhodobém
horizontu podílejí na změnu přístupů k lidem „od objektu péče → k subjektu
práv“.
Na změnu a posun výrazových prostředků, a tím také postupnou změnu
myšlení ve společnosti ve vztahu k lidem s postižením, měly a mají velký vliv
celosvětové i evropské aktivity jako např. Mezinárodní rok lidí s postižením,
v Evropě pak Evropský rok osob se zdravotním postižením, Evropský rok
rovných příležitostí pro všechny a další.
Studie se v teoretické části zabývá vztahy v oblasti komunikace médií a
lidí s postižením, jeho historickými, psychologickými i politickými aspekty a
možnostmi uplatnění nástrojů pozitivní motivace médií. Podává rovněž přehled
o stavu zkoumané problematiky v relevantních výzkumných pracích.
Empirická část je zaměřena na analýzu používání pojmů, které se
objevují v české mediální prezentaci lidí s postižením v oblasti tištěných médií
(noviny, časopisy) a v oblasti dálkových médií (rozhlas, televize).
S ohledem na definovaný účel studie nejsou v materiálu použity
Bibliografické citace dokumentů podle ISO. Studie byla zpracována primárně
autorkou studie, k jejímu zpracování byly rovněž využity tituly uvedené
v Seznamu použitých zdrojů. 1
1
Na užití díla se vztahují smluvní podmínky příslušné Smlouvy o dílo, odst. V. bod 1) Objednatel má
právo užít dílo zhotovitele ve prospěch politiky vůči lidem se zdravotním postižením a bod 2) Objednatel
bere na vědomí, že na užívání díla se vztahuje ustanovení §11 odst.(2) zákona č.121/2000 Sb., o právu
autorském, o právech souvisejících s právem autorským o změně některých zákonů (autorský zákon), ve
znění pozdějších předpisů, jakož i ostatní ustanovení tohoto zákona.
5
1.
Média, masová média, mediální komunikace
Média vstupují do soukromého života člověka a vnášejí do něj nebývalou
měrou veřejný rozměr, sdílený s ostatními. Současně se média podílejí na
formování podoby veřejného života společnosti a vnášejí do něj řadu prvků ryze
intimních. Soukromá i veřejná sféra spoluurčují to, jak se média chovají. Média
nás informují o hodnotách, postojích, názorech, které jsou – nebo se díky
mediální komunikaci zdají být – sdílené s ostatními. Média také již svou
existencí a rolí mají zřejmý (i když často obtížně postižitelný) vliv na chování
jednotlivce a společnosti, na životní styl, dokonce i na politické rozhodování, o
němž se stále častěji hovoří jako o „medializovaném“. Také proto jsou
s fungováním médií ve společnosti spojovány nejrůznější více i méně
oprávněné naděje a více i méně oprávněné obavy. Platí-li, že média jsou ve
vzájemné interakci s dalšími společenskými institucemi, především s politickou
mocí, mohou se jednotlivci neznalí mechanismů mediální komunikace dostat do
nerovného, „vazalského“ postavení i vůči politické moci.
1. 1
Sociální vztahy a mediální komunikace
Pojem „médium vychází z latiny a znamená prostředek, prostředníka,
zprostředkující činitel – tedy to, co něco zprostředkovává, zajišťuje.
Obory,
které se věnují různým projevům mezilidské, sociální komunikace, označují
pojmem médium/média to, co zprostředkovává někomu nějaké sdělení, tedy
médium komunikační. Samotný pojem může nabývat řady významů – někdy se
jím myslí technologie, které zajišťují produkci, přenos a příjem sdělení (počet
televizorů, náklad listů), jindy se pod tímto významem skrývají lidé, kteří
produkují mediální obsahy (…něco se nepodařilo utajit před médii…) ad. Média
mohou být interpersonální - jejich uživatelé se vnímají jako jedinečné
osobnosti a je zde možné vysílání i přijímání vzkazů na obou stranách (dopisy,
e-maily). Na straně druhé jsou masová média, která slouží celospolečenské
komunikaci, tedy zpravidla mezi jedním výchozím vysílajícím bodem a blíže
6
neurčeným, leč velmi vysokým počtem příjemců – publiku. Tito příjemci mají
většinou navzájem velmi slabé nebo žádné sociální vazby, většinou se neznají,
tvoří tedy „masu“. Tato média vytvářejí nové sociální vazby ve společnosti,
utvrzují skupinovou identitu a pomáhají jednotlivci najít jeho (ať už skutečné, či
domnělé) místo mezi ostatními lidmi. Mezi masová média v tomto smyslu patří
noviny, časopisy, knihy, televizní a rozhlasové vysílání, film, internet a další.
V moderní společnosti hrají masová média jedinečnou roli faktoru, který může
zajišťovat
sociální
soudržnost,
podporovat
rozdělení
moci
a
společenskou komunikaci. Totéž působení týchž médií se může jevit
současně jako zajištění stability demokratické společnosti (např. tím, že média
v prostředí garantujícím svobodu projevu potenciálně umožňují prezentaci
všech názorů) i jako podpora stávajícího rozdělení moci (tím, že média fakticky
některé názory, typy informací, postoje či vzorce chování upřednostňují a jiné
přehlížejí).
Sociální vztahy v rámci mediální komunikace se od sociálních vztahů v
interpersonální komunikaci liší podstatnými prvky:
1)
Podavatel mediálního sdělení nemá s příjemcem kontakt, nevidí jeho
reakce přímo. Pokud výrobce sdělení dostává zpětnou vazbu na
nabídnuté sdělení, jedná se o
opožděnou, zpětnou vazbu.
Média
nevědí, s kým komunikují, a tak zaměstnanci a vedoucí představitelé
médií
pracují
s myšlenými,
zobecňujícími
konstrukcemi
či
stereotypy, jako je „veřejnost“, „občan“, „člověk z ulice“, „obyčejný
člověk“, „průměrná hospodyňka“, babička z Orlických hor“, „úspěšný
podnikatel“ apod.
V tomto smyslu je jednou z cílových skupin také
„zdravotně postižený“.
2)
Druhým podstatným rysem je, že mediální komunikaci zajišťují speciální
technologie a vytvářejí tak asymetrický a nevyvážený vztah mezi
účastníky komunikace, neboť
podporují především jednosměrnou
komunikaci od média k publiku.
3)
Mediovaná sdělení jsou technicky opakovatelná, na rozdíl od
komunikace interpersonální, která je zakotvena v čase a prostoru.
7
Mediální komunikace dokáže bariéru času a prostou překonat svým
záběrem a dostupností (živé satelitní přenosy z velmi vzdálených míst)
4)
Skutečnost, že jsou média schopna překonat časoprostorové bariéry
však ještě neznamená, že nabízená sdělení jsou skutečně dostupná
všem. Mediovaná sdělení jsou totiž současně také zvláštním druhem
zboží, masově mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako
zboží, a prodávají se podle toho, jak dokážou zajistit potřeby trhu. Zisk
je rozhodujícím faktorem, který určuje podobu médii nabízených
sdělení.V zásadě
tak
můžeme
chápat
moderní
média
jako
specializovaný průmysl zaměřený na to, aby nabízel výrobky, které
kultivují (tedy uspokojují a současně formují) poptávku po nejrůznějších
informacích, zábavných obsazích a dalších komoditách.
Je možné si v tomto smyslu položit
otázku, jakou komoditou s jakou
hodnotou mají/mohou mít programy (televizní pořady, filmy, novinové
články ad.) zaměřené na problematiku zdravotního postižení pro intaktní
společnost a jakou hodnotu má tato komodita pro někoho, koho se přímo
dotýká? Jakou motivací k produkci těchto „komodit“ budou disponovat
tvůrci pořadů a programů?
Zajímavou, u nás – zdá se - nedoceňovanou otázkou je kultivace médií
ve schopnosti vnímat postavení člověka se zdravotním postižením jako početně
významného - a tudíž ekonomicky zajímavého - spotřebitele i potenciálního
producenta informací. Jako někoho, kdo je významnou „spotřebitelskou“, ale i
„tvůrčí“
skupinou, a tedy předmětem dobrého obchodního záměru v tom
pozitivním slova smyslu. Nikoliv „vydělávat na někom“, ani „vydělávat pro
někoho“, ale „zisk pro obě strany“ (výhra – výhra). Zaměřit se cíleně na
mediální průmysl v tom smyslu, že změnou obecné mediální produkce směrem
k vyššímu začleňování lidí s postižením do zcela běžných situací, které
NEJSOU primárně zaměřeny
na PROBLÉM zdravotního postižení, mohou
získat obě strany. Mediální producenti tak mohou dosáhnout vyšší sledovanosti
svých produktů (neboť lidí se zdravotním postižením je cca 10% v populaci, což
8
rozhodně není málo) a lidé s postižením mohou získat vyšší uvědomělost, a
tedy i předpoklad vyššího porozumění ze strany majoritní společnosti. Tyto ( a
další) myšlenkové koncepty byly jedním ze základních kamenů při koncepci
Manifestu handicapu britských publicistů v roce 2002 (viz dále).
1. 2
Vlivy a účinky médií
Média se podílejí na vzniku masové kultury, neboť jsou schopna
z malého
počtu
zdrojů
ovlivňovat
intelektuální,
estetické,
zábavné
a
volnočasové projevy velkého počtu příjemců. V kladném i negativním smyslu.
Média mají následující účinky:
•
Poznávací účinky označují schopnost médií, jenž je možné se naučit.
Média nabízejí svým uživatelům řadu představ a poznatků, které je
možné si zapamatovat a později vybavit a využít (zpravodajství, reklama,
osvěta, ale také vyhledávání informací kvůli lepší orientaci v okolním
světě, řešení praktických problémů apod.)
•
Vliv na utváření postojů, názorů, přesvědčení – média posilují již
existující postoje, názory – a tedy i předsudky, i obecné nazírání na svět
a celkovou politickou orientaci. Média mohou postoje však také vytvářet
a pozměňovat, tedy kultivovat. Některé výzkumy naznačují, že jsou-li
uživatelé dlouhodobě vystaveni působení reklamních sdělení, může to
mít zřejmě vliv na podobu jejich postojů (např. stravovací návyky, či
pojetí krásy apod.)
•
Citové účinky - média mohou vyvolat různě silné citové odezvy - dojetí,
strach, smutek, slast.
•
Média mohou vyvolat fyziologické reakce – zrychlení srdečního tepu
(horror, erotika), uvolnění svalů (relaxace)
•
Účinky na chování publika – změna spotřebitelského chování, chování
k nejbližšímu okolí (vystrašené dítě a nedůvěra k okolí)
•
Podporují utváření vztahu k hodnotám společnosti – konstruktivní
(vzdělání, úcta ke starším, úspěch dosažený poctivým jednáním) a
destruktivní (bezohledné sebeprosazení, násilné řešení konfliktů apod.)
9
Intenzita účinků médií může být různá. Tím, že média věnují nějakému
tématu zvýšenou pozornost, zvyšují krátkodobém (výjimečně střednědobém)
horizontu jeho důležitost – v tomto případě se jedná o zesilující účinek. Pokud
média potvrdí něco, o čem se člověk pouze domnívá, že to tak je, mají média
potvrzující účinek. Mezi jinými mohou mít média
také účinek v odborné
literatuře nazývaný „nastolování agendy“ – média ovlivňují to, o čem lidé
přemýšlejí, a do jisté míry také to, jak o tom uvažují tím, že některá témata
zařazují do svých obsahů a jiná nikoliv, a dále že např. signalizují pořadí jejich
důležitosti např.
řazením
zpráv.
Výjevy
nabízené
médii mohou
vést
k napodobování – např. sociálně nežádoucí jednání (přepadení, pouliční bitka
apod.)
1. 3
Stereotypizace
Pro všechna mediovaná sdělení platí, že vyjadřují či popisují různé
existující či hypotetické společenské skupiny a jejich skupinové identity
(hodnoty, postoje, předsudky). Zvláště tam, kde publikum nemá vlastní
zkušenost s nějakou skupinou, je velmi pravděpodobné, že bude považovat za
„skutečnost“ to, co o této skupině nabízejí média. Tak dochází za pomoci médií
je stereotypizaci rozličných skupin a vzniku stereotypů. Jelikož média jsou
v moderním světě hlavním zdrojem těchto představ a zároveň bývají spjata
s převažujícími trendy ve společnosti (s tzv. hlavním proudem), nabízejí
především většinové stereotypy, tj. stereotypy rozhodujících vrstev a
převažujících hodnot ve společnosti.
Stereotypem se rozumí sociální klasifikace určitých skupin a jejich
reprezentace pomocí zjednodušujících, neověřitelných, zobecňujících znaků,
jež výslovně či nepřímo představují soubor hodnot, soudů a předpokladů
týkajících se chování takových skupin (zde například - jak se chovají lidé
s postižením a jejich rodiny), jejich vlastností, minulosti, vývoje. Lidé si
prostřednictví stereotypů vytvářejí zjednodušené konstrukce. Stereotypy mohou
např. určovat, jaké očekávání ohledně chování či postojů určití lidé spojují s tím,
10
jak se nejspíše budou chovat podnikatelé, Romové, učitelky, politici či Němci
(…a lidé se zdravotním postižením…). Zvláště národní, etnické, třídní a rodové
(generové) stereotypy a také stereotypy týkající se sociálně deviantních skupin
(např. narkomanů) vytvářené dominující většinou ve společnosti, jsou velmi
silné.
Stereotypy samy jsou nevyhnutelnou součástí sociální konstrukce
skutečnosti a nejsou svou podstatou zavrženíhodné – pomáhají např.
orientaci ve světě, mohou mezigeneračně přenášet některé typy poznání. Jsou
ovšem také zdrojem utváření předsudků a odsudků a hlavně reprezentují
mocenské vztahy, napětí a konflikty, které jsou za nimi skryty – v českém
prostředí jsou to např. obrazy „nepřizpůsobivých“ Romů, „neotesaných“ Rusů,
„přihlouplých“ blondýn, „nudných“ účetních, „omezených“ učitelek.
Zde se v souvislostí s tématem studie nabízí otázka, jaký zobecňující přívlastek
nebo jaké asociace se váží na sousloví „zdravotně postižený“ a jiné jeho
varianty? 2
2
Odpověď lze částečně nalézt ve výzkumné práci K. Repkové viz Kapitola 5.
11
2.
Zdravotní postižení a média
Řada odborníků poukazuje na skutečnost, že média jsou často jediným
prostředkem, skrze nějž mají lidé bez zdravotního postižení možnost dozvědět
se něco o lidech s postižením a o životě jejich rodin. Média poskytují
bezprostřední informační základnu pro tvorbu postojů veřejnosti k otázkám
týkajícím se zdravotního postižení v životě člověka. Média nejen že reflektují
existující zkušenosti a postoje lidí, ale mohou také otevírat nové horizonty a
snažit se o edukaci nejširší veřejnosti.
2. 1
Historické dědictví
Lidé s postižením jsou na obrazovkách a v jiných médiích zřídkakdy
viděni v běžných situacích primárně ne-zaměřených na tématiku zdravotního
postižení. Zřídkakdy také bývají v komparsech – v pozadí, zřídkakdy bývají
v popředí - jako herci nebo moderátoři, (kteří nehovoří primárně o postižení
nebo neztvárňují primárně role stavěné na handicapu), málokdy bývají
dotazování jako experti (kromě otázek týkajících se postižení) a jen velmi málo,
pokud vůbec, bývají jejich mediální produkce (spíše však produkce „zdravých o
postižených“) součástí běžných filmových aj. festivalů. Obvykle mívají „své
vlastní“ festivaly, kde je zvána široká veřejnost, což se obvykle ve větším
měřítku daří jen s obtížemi . To má za následek, že postižení není vnímáno jako
přirozená variace lidského života ve smyslu „být jiný je normální“, ale jako
odštěpená část lidské existence, která jakoby žije vlastním životem. V mediální
prezentaci je téměř vždy (ve větší či menší míře) přítomna dělící čára mezi
světy „zdravých“ a „postižených“, což může být
produktivní a konstruktivní
potud, pokud jde o pozitivní prezentaci toho, CO je odlišné, JAK přijmout
odlišnost, JAK zvýšit individuální, skupinovou či společenskou toleranci
k odlišnosti. Destruktivní roli však tato dělící čára hraje v případech, kdy není
v prezentacích současně přítomen a akcentován prvek „být jiný je normální“.
12
Lidé se zdravotním postižením byli historickém kontextu prezentováni
velmi negativním způsobem. V průběhu dlouhého období bylo zobrazení zloby
či zkaženosti úzce spojováno s nejrůznějšími tělesnými deformacemi. Právě
z minulých století přetrvává proces, kdy těžké postižení bylo nazíráno jako „trest
boží“ nebo přinejmenším „věc divná a zvláštní“. V každém případě však
„nenormální“. V divadelním umění byli lidé se zdravotním postižením často
prezentováni v situacích vyvolávajících výsměch nebo opovrhování. Po druhé
světové válce se sice proces zviditelňování lidí se zdravotním postižením
v médiích začal postupně měnit, ne však zcela žádoucím způsobem. Lidé byli
v rámci těchto prezentací zobrazování buďto (a to nejčastěji) jako univerzální
skupina lidí, která potřebuje co největší rozsah pomoci nebo se naopak
nepřiměřeně zdůrazňovaly jejich kvality. Obě tyto extrémní polohy jsou nejen
jednostranné,
ale
také
nebezpečné.
Jako
jednostranné
proto,
že
neinformovaným lidem vnucují určité univerzální obrazy, co si mají představovat
pod tím, když má někdo zdravotní postižení.
Novodobý posun ve zvýšené frekvenci zobrazování lidí se zdravotním
postižením s sebou i nadále nese tendenci k nerealistickému portrétování a
přetrvávání negativních stereotypů. V rámci mezinárodního roku rodiny
realizoval Inclusion International průzkum, při kterém se zjistilo, že i v řadách
odborníků se fixuje obraz o rodině se zdravotně postiženým členem jako o
rodině s patologickým fungováním. Ve zprávě z průzkumu je rovněž
uvedeno, že hnutí rodičů se brání způsobu, jakým je médiích a stejně tak v
odborné a vědecké literatuře často zdravotní postižení vykreslováno – jako
tragédie a zátěž, které je třeba se za každou cenu vyhnout. Z průzkumu
vyplynulo, že v některých rodinách se narozením dítěte se zdravotním
postižením prohloubilo vzájemné porozumění a hodnotová orientace jejích
členů. Proto jakákoliv unifikovaná a zevšeobecňovaná informace může ztěžovat
práci odborníků, ale i široké veřejnosti ve snaze porozumět zvláštnostem
konkrétního člověka nebo rodiny.
13
Samostatnou a neméně důležitou otázkou je zdravotní postižení
v kontextu reklamního průmyslu, který přispívá k diskriminaci lidí se
zdravotním postižením, a to minimálně dvěma způsoby. Zaprvé tím, že
v některých případech jsou lidé s postižením zcela vyloučeni z běžných reklam
a jejich účinku, čímž jsou nepřímo vyloučeni z role konzumenta, spotřebitele. A
za druhé tím, že některé reklamy, zejména inzeráty nebo reklamy ve snaze
získat peníze pro charitativní organizace, v současnosti deformují obraz lidí se
zdravotním postižením provokací odběratelů reklamy k dojetí a lítosti,
v horším případě dochází až k zesměšňování lidí s postižením.
Za
jeden
z největších
problémů
je
možné
považovat
fakt,
že
zobrazování zdravotního postižení produkují a rozšiřují v médiích lidé bez
zdravotního postižení a ti, kterých se prezentování přímo týká, nemají žádnou
nebo jen minimální možnost ovlivnit, jakým způsobem budou prezentováni
v televizi, tisku, reklamě. 3
Jedním z hlavních rysů zobrazování lidí s zdravotním postižením je
polarizace na dva extrémní způsoby zobrazení – tragický nebo hrdinný
(„nebe nebo peklo“) přičemž „svědecké výpovědi“ bývají v mnoha případech
postaveny spíše na předpokladech jiných lidí (tzv. zdravých) o životních
podmínkách,
perspektivách,
radostech
i
starostech
všedních
dnů
lidí
s postižením.
Zobrazení zřídkakdy zkoumají opravdovou osobní zkušenost,
často bývají postavena na stereotypech.
Například – scénáře k filmům, v nichž má ve větším či menším měřítku význam
role člověka s postižením, jsou obvykle psány a zahrány lidmi bez postižení (v
podmínkách ČR jsou v tomto směru výjimkou herec Jan Potměšil a Vladimír
Krytinář) Příběhy, o které jde, bývají založeny na představách o zdravotním
postižení, které jsou
vydávány za realitu. Jádrem zobrazení je obvykle
stereotyp tragédie-izolace. „Postižená osoba“ je v linii příběhu obvykle osamělá,
zřídkakdy se ve stejném filmu objeví i lidé s jinými typy zdravotního postižení
Nedávným příkladem je reklamní spot v rámci kampaně 30 dní pro neziskový sektor, který byl založen na
prezentaci života lidí postižením. Podle představitelů NRZP ČR a podle dalších ohlasů z řad (nejen) lidí
s postižením, se jednalo o dehonestující zobrazení životních podmínek lidí s postižením, které bylo
zneužito pro charitativní účely. Více viz Modelové prezentace, subkapitola 3. 3.
3
14
nebo širší politickospolečenský kontext (bariéry, diskriminace, atd.). Důležitost
„síly bytí“ s jinými (být přirozenou součástí celku) bývá zřídkakdy zmíněna.
Pokud se jedná ve filmu o pomoc, téměř vždy je orientována v jednosměrném a
jednorozměrném vztahu zdravý → postižený, téměř nikdy se neobjevují situace
opačné (což odporuje realitě a zkresluje celkový obraz o lidech se zdravotním
postižením) a naprosto výjimečně zachycené jsou situace, kdy jednomu člověku
s postižením pomáhá jiný člověk s postižením.
V současné době rovněž přetrvává depersonalizace v této oblasti –
člověk s určitou funkční poruchou je zřídkakdy veřejností vnímán jako člověk
s vlastní individualitou, je spíše
vnímán jako uniformní reprezentant celé
komunity lidí se zdravotním postižením.
2. 2
Jazyk médií a stigmatizace
Jazyk a komunikace jsou procesy a formy, které vycházejí z pospolitosti
a konstituují člověka ve smyslu psychologickém, sociálním i kulturním. Média
nepůsobí významně jen obsahem zpráv a formou jejich zprostředkování, ale
také pojmoslovím.
Jazyk a řeč se vyvíjí a mění,
každá doba má „svůj
slovník“, který je poplatný své době.
Ve vztahu k lidem s postižením dnes již není společensky přípustné
hovořit například o mrzácích, úchylné mládeži, debilech a idiotech, přesto, že se
ještě v první polovině 20. století (u některých výrazů i déle) jednalo o zcela
legitimní pojmy. 4
Otázka terminologie není zdaleka jen akademickým tématem. Jazyk,
který média používají, může určitou skupinu lidí stigmatizovat a tím významně
přispívat k uplatňování
nerovnosti a marginalizace. Stejně tak však může
působit pozitivním směrem ke zvýšení tolerance k odlišnosti a posílení
4
Například název „Úchylná mládež“ byl skutečně názvem jednoho z prvních odborných časopisů v oblasti
(dnešní) speciální pedagogiky ve 30. letech minulého století. Vývoj terminologie u nás se dále ubíral přes
– ze zahraničí importovanou - „invalidní“ etapu, přes „zdravotně postižené“ po dnešní „lidé se zdravotním
postižením či znevýhodněním“, studenti se specifickými vzdělávacími potřebami a další. V této souvislosti
nelze nezmínit, že pojem „invalida“ označuje v překladu člověka ne-platného, ne-schopného.
v civilizovaných zemích se od něj trvale upustilo, u nás však v povědomí řady lidí nadále přetrvává jako
legitimní pojem.
15
rovnosti a práv. Vlivy a účinky médií ve vztahu k lidem s postižením jsou
nezastupitelné, přičemž vedle tištěných jsou nejsilnějšími prostředky pro
prezentaci lidí s postižením televize (pro svou masovou dostupnost) a film (pro
svůj příběh, příběhy oslovují – více než fakta).
Působit na postoje a názory lidí ve smyslu změny stereotypů je obecně
velmi
obtížné. Jsou-li ale témata lidí s postižením zmiňována v novinách a
časopisech nebo v rozhlase a televizi, přicházejí přímo do lidských domovů, do
života lidí. V toto prostředí pak i nové a nezvyklé myšlenky začínají znít důvěrně
a přijatelněji. Sdělovací prostředky mají nesmírný vliv na způsob, jakým lidé
vnímají svět, své vlastní místo v něm i místa ostatních. To, co člověk vidí, čte a
slyší, se mísí s jeho vlastními přímými zkušenostmi a formuje způsob, jak o
věcech smýšlí a jak je vnímá. Jazyk a řeč zde hraje často dominantní, někdy
však spíše latentní roli. I zdánlivě nepatrné změny v použití jazykových
prostředků v řeči nebo písemném projevu se mohou projevit v rozdílném
působení sdělení.
Například je rozdíl, řekneme-li „postižený“ a „zdravotně postižený“. Oba pojmy
mají v zásadě podobný obsahový význam, liší se však často v psychologickém
působení. Pojem „postižený“ může navozovat pocit, že takový člověk je hlavně
(jen a jen) postižený, aniž by zbýval prostor na další charakteristiky a
vlastnosti tohoto člověka – postižení zde překryje vše ostatní.
Ve vztahu k lidem se zdravotním postižením jsou identifikovány tři
skupiny pojmů 5, názvosloví, které označují „nositele zdravotního postižení“:
•
označení vyjadřující bezvládnost a závislost (oběť, nenormální,
defektní, lazar, invalida, zmrzačený), označení s často medicínským
nábojem (pacient, případ, nemocný s … trpící čím…),
•
eufemistická označení snažící se oslabit předsudky (speciální,
speciální potřeby, atypický, výjimečný)
•
„Politizující“ označení formulované samotnými lidmi se zdravotním
postižením snažící se překonat obraz „role handicapu“ a vytvořit novou
alternativní sebeurčující sociální identitu (příklad autorka neuvádí).
5
Viz Repková, K. (1)
16
Jedním ze zahraničních výzkumů zaměřených na analýzu pojmů užívaných
v médiích ve vztahu k lidem s postižením bylo zjištěno, že v běžném tisku se
nejčastěji používá pojem „postižený“ (disabled, 25%). Významně jiná situace
byla zjištěna v odborném časopise zabývajícím se monotematicky službami
lidem se zdravotním postižením, kde byl výrazně nejčastěji používán pojem
osoby/lidé se zdravotním postižením (people with disabilities, 60%).
Jedním z cílů analýzy bylo zjistit, jaké pojmy převládají v českém běžném
tisku. Analýza odborných publikací nebyla z hlediska času a financí v rámci této
studie možná, srovnání by však bylo nepochybně zajímavé.
2. 3
Média a lidská práva
Jedním z významných úkolů médií ve vztahu k lidem se zdravotním
postižením je poskytování informací o stavu a vývoji lidských práv lidí
s postižením. 6
Média sledovala a zaznamenávala v zahraničí od šedesátých let
minulého století politický a sociální vývoj hnutí, nazývaného Independent Living
(Nezávislý život). Tyto mediální události a filmy) se dají (ve vztahu k prezentaci
zdravotního postižení) obecně shrnout do několika etap:
•
stigmatizace
•
sebeurčení
•
vývoj identity skupiny, společenství
•
kritika sociálního útlaku
•
legitimní politický aktivismus
Současné stadium by bylo možné charakterizovat podle některých odborníků
jako stadium kultury handicapu, která má kořeny v mnoha zemích dnes nejen
díky sdělovacím prostředkům, ale také díky divadlu, poezii, umění, literatuře ad.
6
V Londýně existuje organizace DAA (Disability Awarenes in Action), která od r. 1990 kompletizuje
databázi potlačování práv lidí se zdravotním postižením (DAA Human Rights Database). Tato databáze
je tvořena nejen na základě zpráv poskytovaných průběžně organizacemi, jednotlivci, národními
koordinátory pro problematiku zdravotního postižení, ale významnými zdroji jsou informace a různé zprávy
z novin a jiných masmédií. Záměrem těchto aktivit je zjišťovat, jaká je situaci v oblasti dodržování lidských
práv osob se zdravotním postižením v návaznosti na jednotlivé články Všeobecné deklarace lidských práv.
17
Ze strany lidí se zdravotním postižením a jejich organizací v ČR (i
v zahraničí) jsou obvykle
pozitivně vnímány např. kampaně související
s paralympijskými hrami nebo zprávy a další sdělení přibližující úspěchy
sportovců s postižením. V posledním období lze však pozorovat v přístupech
některých
médií i znaky verbální diskriminace, znevažování, či prosté
politické nekorektnosti ve vztahu k lidem s postižením. Nejedná se zpravidla
o excesy, jejichž řešení by mělo být záležitostí státu a jeho orgánů, nicméně
problémem zůstává netečnost značné části veřejnosti, včetně společenských
elit k takovému jednání - např. zneužití zdravotního postižení pro účely reklamy
výrobku v médiích nebo necitlivý přístup ke zpracování již zmiňované mediální
kampaně „Odepsaní“ apod.
18
3.
Mediální komunikace v zahraničí
Problematika medializace zdravotního postižení má v každé zemi
různorodý charakter. Tradičně vyšší pozornost je tomuto tématu věnována ve
Velké Británii a USA, zemích, jež díky své více než desetileté antidiskriminační
legislativě zaměřené na zdravotní postižení implementují zákonná opatření
postupně i do praktické oblasti vztahu média a zdravotní postižení. Ovšem i jiné
země si jsou vědomy (resp. jejich představitelé, vlády, organizace lidí se
zdravotním postižením ad.) moci médií a jejich vlivu na prezentaci obrazu lidí se
zdravotním postižením.
V září roku 2002 se v Moskvě konalo mezinárodní setkání expertů, jehož
hlavním tématem byl vztah sdělovacích prostředků a lidí se zdravotním
postižením. Účastníci z deseti zemí diskutovali otázky související s vývojem
sociálních změn týkajících se postavení lidí se zdravotním postižením a jejich
prezentací médii. Zkušenosti z využívání sdělovacích prostředků a výstupy
mediálních aktivit v těchto zemích byly shrnuty ve dvou rovinách - specifikace
rozdílů a společných rysů.
Rozdíly:
Německo
má nejdéle a nejrozsáhleji realizovaný program využívání
sdělovacích prostředků se zaměřením na oblast handicapu ve
školách s cílem zvyšovat uvědomění jak žáků (studentů), tak
učitelů v otázkách začleňování dětí a
dospívajících mladých lidí
se zdravotním postižením
Velká Británie má nejdelší a nejvýraznější úspěchy medializace problematiky
zdravotního postižení na poli televizního vysílání, získala smlouvy
s oběma hlavními – vládními i soukromými - mediálními subjekty
v zemi, které se zavázaly významně zlepšovat zobrazování
handicapu a reprezentací lidí se zdravotním postižením ve sféře
vzdělávacích i zábavných programů. Britští publicisté se
19
podpisem „Manifestu médií“ (tzv. Disability Manifesto, viz dále)
přihlásili mimo jiné k podpoře rozšiřování vzdělávacích programů
zaměřených na umožnění a zvyšování pracovní kariéry lidí se
zdravotním postižením v prostředí sdělovacích prostředků, neboť
– jak podpisem rovněž uznávají – zastoupení lidí se zdravotním
postižením v mediální oblasti jako zaměstnanců mediálních
institucí, je značně poddimenzováno. Významné místo sehrává
v britském pojetí vytváření a sebeutváření obrazu o lidech
s postižením umění a kultura, tj. myšlenka, že porozumět lidem
s postižením lze přes umění, umělecké ztvárnění problematiky,
které je sdělné pro majoritní společnost, kde mají své místo také
specializované výstavy zaměřené např. na historii hnutí handicapu
od charity k lidským právům apod.
USA
USA mají již od sedmdesátých let dvacátého století vedoucí roli
v rámci existence široce zaměřených integračních programů a
populárních přehlídek v oblasti medializace zdravotního postižení
dětí i dospělých osob. Udílejí také ceny videofilmům, které
v posledních dvaceti letech dokumentovaly přístupy k integraci a
nezávislosti lidí s postižením. (V Chicagu se konal mj.
mezinárodní filmový festival neslyšících za účasti 80 snímků
z dvanácti zemí, na němž byla prezentována krátká filmová díla
vyrobená neslyšícími režiséry nebo producenty.) Organizace lidí
postižením stály rovněž v popředí úsilí o snížení cen
videotechnologií.
Kanadský model se vyvíjel během několika posledních let a soustřeďuje se na
tři doplňující se aktivity: posilování programů zaměřených na
problematiku zdravotního postižení v hlavní vysílací síti CBC,
každoroční konání filmového festivalu
podporovaného
nevládními organizacemi a podpora filmů s tématikou
zdravotního postižení poskytovaná Kanadskou národní filmovou
radou.
20
Rusko
má vysokou úroveň profesionální filmové produkce danou
historicky od počátku dvacátého století, která navazuje na tradici
filmových klubů a studia filmové tvorby na akademické úrovni.
Relativně nedávné nabytí svobody tisku vedlo k realizaci mnoha
filmových festivalů zaměřených na lidská práva.
Společné rysy:
•
uznání důležitosti využívání masmédií k prezentaci lidí se zdravotním
postižením – zejména „příkladů dobré praxe“ jako signál vůči veřejnosti,
jímž je zdůrazňován fakt, že zdravotní postižení je přijatelnou a
přirozenou součástí variability lidského života,
•
důraz na zvýšení potřeby reprezentace a zobrazování lidí s postižením
v médiích moderním způsobem, který reflektuje zvyšující se akceptaci
lidí s postižením ve světle sociálních změn,
•
důležitost prezentovat informace o probíhajících integračních procesech
sdělným způsobem dětem, a to jak dětem se zdravotním postižením –
aby byla posílena jejich schopnost sebeocenění a uznání, tak dětem bez
postižení, aby byla posílena jejich schopnost tolerance k odlišnosti,
•
vysoký nárůst filmových festivalů a přehlídek jako prostředku ke
zvýšení
informovanosti,
a
také
jako
prostředku
ke
zvyšování
profesionální úrovně tvorby ze strany samotných lidí s postižením.
Filmové festivaly se v posledních letech době konají pravidelně ve Velké
Británii, Kanadě, Finsku, Německu, Polsku, USA a Rusku, byly
organizovány také ve Francii, Řecku a Austrálii,
•
potřeba provádění výzkumů a hodnocení prezentace zdravotního
postižení v mediální tvorbě, zejména v oblasti reklamy, 7
•
rozvoj univerzitních studijních kurzů a programů – studium
handicapu, tzv. „Disability studies“ (zaměření na výzkum) započal v
USA, na předních místech stojí také Velká Británie a Kanada. Letní školy
7 V USA jsou každoročně zpracovávány recenze za účelem posuzování prezentace menšin
v televizním vysílání, byla zde zahrnuta nově také problematika zdravotního postižení, nicméně
objektivně vědecky podložená hodnocení jsou jen ojedinělá.
21
studií handicapu byly zahájeny v Německu v roce 2003 a jejich zahájení
zvažují univerzity v Nizozemí. „Disability studies“ začaly také v Japonsku
začátkem roku 2004. (Zdá se však,
že záměr podporovat rozvoj
výzkumu se zaměřením na dopady vztahu média-zdravotní postižení je
spíše „anglo“- fenoménem).
3. 1
Média a zdravotní postižení jako etablovaná
sociálněpolitická agenda
Média sehrávají jednu z klíčových úloh v oblasti realizace sociálních
změn. V roce 2003 (13. – 16. června 2003) se v Aténách při příležitosti řeckého
předsednictví v EU konal kongres tématicky věnovaný problematice médií ve
vztahu ke zdravotnímu postižení za účasti více než tří set zástupců různých
mediálních oblastí, mediálních sítí, inzertních a komunikačních společností,
organizací lidí se zdravotním postižením a zástupců členských států EU. Na
kongresu byla přijata Evropská deklarace „Média a zdravotní postižení“ 8,
která vychází ze společné vize definované v Madridské deklaraci. Otázka úlohy
médií v politice zdravotního postižení se tak oficiálně a poprvé etablovala jako
legitimní vědecko-výzkumná a sociálně-politická agenda.
3. 2
Děti a média
V současné době je v zahraničí odborníky diskutována otázka vztahu
médií a charakteru jejich ovlivňování ve smyslu zlepšování postojů majoritní
společnosti k lidem se zdravotním postižením.
Je velmi obtížné stanovit, nakolik mají vliv samotná média, roli hraje
především
vzájemné
spolupůsobení
legislativních
opatření,
zavedení
vzdělávacích programů do škol, atd.
Existuje množství výzkumů, které se snaží zhodnotit vliv televizních
programů na naše jednání. Většina těchto výzkumů se z pochopitelných důvodů
8
Text dokumentu uvádíme v Příloze 1.
22
soustředila na děti – už proto, že tráví před televizními obrazovkami tolik času a
mohou být televizí ovlivněny v procesu socializace. 9
Děti údajně nezaznamenávají pouze obsah sledovaných televizních
pořadů, ale také si je určitým způsobem vykládají nebo „čtou“. Sledování
televizních pořadů, ať jsou jakkoliv triviální, nemusí být intelektuálně
nenáročnou činností. Děti se totiž při jejich „čtení“ vztahují k jiným významovým
systémům, které znají ze svého běžného života. I velmi malé děti si například
uvědomují, že násilí na obrazovce „není opravdové“. Podle badatelů není
chování ovlivňováno televizními pořady jako takovými, ale spíše celkovým
rámcem postojů, v nichž jsou prezentovány a čteny.
Podle výsledků jednoho ze zahraničních výzkumů vyplývá, že výrazný
pozitivní posun ve změně postojů vůči lidem se zdravotním postižením
nastává v těch zemích, které mediálně prezentují zdravotní postižení v rámci
takových aktivit jako jsou dětské knihy, loutkové hry, televizní a rozhlasové
reklamy, dramata nebo dokumentární filmy. V těchto zemích je vstřícnější
politické a legislativní nastavení, pedagogové otevřeněji vnímají inkluzivní
potřeby dětí s postižením. Za nejvíce pozitivní je považován fakt, že samotné
děti se hodně ptají na problematiku handicapu, že se o ni velmi zajímají. Změny
prosociálního chování kladou vědci do přímé souvislosti s působením zvláštních
druhů programů, mezi kterými zaujímá významné místo „modelace“ chování
dětí přes televizní médium zvláště situacích, pro kterou děti dosud nemají
vlastní zkušenost , tzn., že „televizní zkušenost“ je pro ně tou první, modelovou.
Zajímavá je otázka, která je v současné době rovněž předmětem
výzkumu, a sice, v kterém věku vznikají u dětí předsudky a jak se
předsudky mění s věkem? Výzkumy potvrzují, že děti ve věku již čtyř let
mohou mít negativní stereotypní představy o jiných. Pedagogové shledávají, že
vysvětlovat postoje a předsudky až dětem ve školním věku (s odkazem na
zavedený názor, že „na vysvětlení těchto záležitostí jsou čtyřleté děti ještě příliš
malé“), je příliš pozdě. Jsou-li děti v určitém věku vystaveny situacím nebo
programům, které jsou
s to zvrátit jejich tvořící se negativní postoje,
9
Výzkumy se nejčastěji týkají tří konkrétních oblastí: působení televize na výskyt násilí a zločinu; povahy
televizních zpráv; a role televize ve společenském a kulturním životě.
23
mohou se postoje těchto dětí změnit a je tak i pravděpodobné, že se sníží
všeobecná úroveň předsudků. Potenciál a dopad televizního vysílání může
tak napomoci utváření morálního kodexu a podpořit empatii dětí vůči různým
individuálním lidem i skupinám. Bylo také prokázáno, že empatie a porozumění
se zvyšuje v souvislostí s tím, jak matky a/nebo učitelé hovoří s dětmi o
pocitech jiných lidí. Média mohou svými prostředky dělat totéž, navíc mohou
poskytovat nejen tzv. „emoční scénáře“ již „hotových pochopení, porozumění“
emočnímu stavu jiných, ale také možný „návod“, jak na tyto situace reagovat.
Uvedený příklad „emočních scénářů“ se jeví být velmi významným na poli
rozvoje mediální komunikace. Ukazuje se, že zdaleka nestačí sdělit, CO by lidé
měli dělat, ale že stejně tak důležité je poskytovat jednoduchá logická
vysvětlení, PROČ to dělat, a zejména - a to se zdá být nejdůležitější – vytvářet
modely, JAK se mohou určité věci dělat v každodenním životě jednotlivce, ať
se jedná o dítě nebo dospělého člověka.
Děti a televize
Televize dnes vysílá nepřetržitě. Existuje mnoho specifických žánrů,
které se v průběhu jediného dne (večera) na obrazovkách vystřídají – zprávy,
seriály, zábavné hry, muzikály, televizní dramata. Každý žánr má svá pravidla a
konvence, jimiž se liší od ostatních. Výrobci televizních pořadů obvykle vědí, co
diváci chtějí, a pohybují se v takto vymezených hranicích, což jim umožňuje
dosáhnout při práci značné rutiny. Vznikají produkční týmy specializované na
určitý žánr, vzniká také „kmenové obecenstvo“ zvyklé na pravidelné pořady
dotyčného žánru.
Specifické postavení má žánr, který vznikl přímo na půdě televize, a tím
je seriál (v zahraniční literatuře nazvaný „soap opera“, mýdlová opera, pojem
pochází z USA). Stal se vůbec nejoblíbenějším typem pořadů, seriály trvale
vedou žebříčky sledovanosti televize v řadě zemí - ve Velké Británii, USA, ale
také v Africe, Asii a Latinské Americe. Tento žánr má jednu základní vlastnost
– vyžaduje pravidelné sledování, neboť jednotlivé díly nedávají samy o sobě
valný smysl, pokud neznáme postavy seriálu a jejich minulost. Vazby k této
24
minulosti bývají především osobní a citové, neboť seriály se většinou
nezabývají širším společenským nebo ekonomickým rámcem, který se do nich
promítá pouze zvenčí. Vysvětlení, proč jsou televizní seriály tak populární,
může znít i tak, že se zabývají tématy, jimž musí čelit každý a možná pomáhají
některým divákům uvažovat trochu jinak o jejich vlastním životě.
V rámci výzkumu působení médií a utváření postojů dětské populace byl
od roku 1969 monitorován mezinárodní dětský televizní seriál s názvem
„Sezamová ulice“.
Hlavní pozornost byla v seriálu zaměřena na prezentaci
různorodosti kultur a rasové tolerance. Seriál měl za cíl podporovat respekt a
porozumění životním a kulturním podmínkám dětí v Izraeli a na západním břehu
Gazy. Dětský divák je zde postaven do kontextu každodenního života svého
vrstevníka v odlišné kultuře, a tím je do značné míry schopen čelit negativním
stereotypům. Děti, které se účastnily tohoto výzkumu a sledovaly tento televizní
program, byly více ochotné hledat a nacházet přátele uvnitř „jiných“ skupin. To
do jisté míry potvrzuje moc médií vůči dětem a možnost včasného působení na
jejich postoje.
Takto zaměřené pořady daly dětem jednoduchou faktickou
informaci, přičemž se děti současně mohly identifikovat se zjištěním, že mají
s jinými dětmi mnoho společného, že přitom zůstávají samy sebou, mají svou
vlastní kulturu a že mohou být na řadu rozdílů pyšní.
Na počátku sedmdesátých let se ozývali rodiče dětí se zdravotním
postižením s tím, že jejich dítě nevidí v pořadu někoho podobného, jako je
ono samo – neslyšící dítě
nebo dítě s Downovým syndromem apod.
Producenti ihned zareagovali a začali do programu zahrnovat děti i dospělé
s postižením v běžných životních situacích – např. když děti zpívaly nějakou
písničku, zpívalo s nimi i dítě na vozíku.
Během výzkumu dopadů v rámci prezentace seriálu „Sezamová ulice“
bylo v oblasti postojů dětí k handicapu realizováno jen málo studií. Poslední
studie z roku 2002 se zabývala názory předškolních dětí
bez zdravotního
postižení na děti s Downovým syndromem a děti s tělesným postižením. Děti
sledovaly části seriálu, v nichž byly zahrnuty děti s oběma typy postižení.
Předškolní děti si více uvědomovaly rozdíly mezi sebou a dítětem s tělesným
25
postižením než mezi sebou a dítětem s Downovým syndromem. Existují proto
přinejmenším dva důvody.
Předškolní děti již disponují určitým stupněm
vnímání - chápání fyzických a smyslových postižení, která jsou zjevná nebo
vyžadují zvláštní adaptační vybavení dětí s postižením. Dalším důvodem bylo,
že dívka, která byla v seriálu na vozíku, často hovořila o svém postižení ve
smyslu co může/nemůže dělat. Obsah sdělovaného, stejně jako vizuální
ukázky pomáhaly dětskému divákovi porozumět. Mentální postižení a jiné
anomálie mentálního vývoje nejsou tak zjevná. Proto dětští (předškolní) diváci
nemohli mít přiměřené informace pro porozumění dětem s Downovým
syndromem.
Jiný příklad
- dětský televizní seriál s názvem „Procházka ve vašich
botách“, kde dítě na několik dnů navštíví dům dalšího dítěte a žije způsobem,
kterým se běžně žije v navštíveném domě. Seriál obsahoval také díly –
návštěvy domu dítěte na vozíku, neslyšícího dítěte, nevidomého dítěte ad.
Z výše uvedeného plynou dva závěry, a sice, že pro vývoj postojů dětí –
bez postižení i s postižením je v mediální tvorbě zcela nezbytné preferovat
•
přirozené začlenění - v rámci něhož
je postižení sice ukazováno,
přičemž však na něj není speciálně poukazováno (formou separační
tendence zobrazování) - jako přirozenou součást běžného života.
V dětech se tak může podporovat tolerance k odlišnosti a různorodosti a
vnímání lidí (dětí) se zdravotním postižením jako přirozeně se vyskytující
součásti
lidské
společnosti.
Média,
která
prezentují
přirozenost
v různosti, mohou ovlivňovat postoje dětí ještě před tím než jsou děti
schopny používat slova, pojmy k vysvětlení rozdílů. Využívat zkušenosti,
že - zejména děti jsou fascinovány pravdou a v raném věku nemívají
sklony k přecitlivělosti nebo klamu.
•
Média by měla oslovovat otázkami CO, PROČ a JAK konat ve vztahu k
lidem se zdravotním postižením a měla by poskytovat odpovědi na tyto
otázky. Informace by měly být prezentovány dětem sdělnou formou co
nejdříve a měly by obsahovat jednoduchá fakta o zdravotním postižení,
možnostech přizpůsobení se lidí (dětí) s postižením, o pomůckách a
26
zařízeních, a také, co a jak dělat, když si děti hrají, setkávají se, učí se
nebo pracují s někým, kdo má zdravotní postižení. K vysvětlení
podobností i rozdílů jsou v dětském věku velmi efektivní zejména
příběhy. Je důležité oslovit formou příběhů i rodiče, neboť rodiče
přirozeně ovlivňují postoje dětí.
V českém prostředí byla pozornost na mediální výchovu dětí (nikoli však ve
vztahu ke zdravotnímu postižení) zaměřena v monotematickém čísle časopisu
„Revue pro média“ (dnes časopis Mediální studia), č. 8/2004 – Mediální
gramotnost.
3. 3
Demystifikace handicapu
Demystifikace handicapu je záležitostí lidských práv. Média k nim mohou
přispět pozitivně i negativně. Pozitivně tím, když začleňují zobrazování lidí
s postižením
do
běžných
mediálních
výjevů,
odmítají
stereotypizaci
zobrazování na bázi bezmoci a závislosti. Negativně pak stylem „o nich - bez
nich“, včetně posilování předsudků.
Příklad 1
V oblasti prevence poliomyelitidy v rozvojových zemích 10 se ukázalo jako velmi
významné, když děti s i dospělí lidé postižením hovořili o obrně sami za sebe,
svým jménem – ukázalo se to být daleko účinnější než když byla osvětová
kampaň prevence proti poliomyelitidě a potřebě očkování vedena přes oficiální
veřejné informační zdroje – sdělení a vyhlášky. Preventivní kampaň probíhala
dvěma směry – jednak jako klasická veřejná sdělení založená na stereotypní
negativní reakci strachu před onemocněním poliomyelitidou
předejít vzniku handicapu
(ve snaze
byly v mediálních sděleních často posilovány
stereotypy související se strachem z nemoci a studem, hanbou, pokud
k postižení došlo) a jednak působením pozitivního příkladu u těch, kteří sami
měli obrnu, otevřeně o ní hovořili a zároveň vyjadřovali přesvědčení o
10
Výzkum byl proveden konkrétně v Nepálu.
27
povinnosti nechat očkovat své příbuzné. Výzkumem bylo potvrzeno, že příjemci
informační kampaně rozuměli oběma souborům zpráv, ale upřednostňovali
vnímání osobního sdělení. Výsledky výzkumu vedly ke změně tvůrčích
záměrů v oblasti medializace prevence obrny a v oblasti prevence nemoci a
postižení obecně. Lidé s postižením tak mohou sami nezprostředkovaně
přispívat k přenosu velmi podstatných a důležitých zpráv informací pro celou
veřejnost.
Příklad 2
V jižní Africe došlo k radikálnímu obratu směrem k antidiskiminačním opatřením
vůči lidem se zdravotním postižením v přímé souvislosti s pádem apartheidu.
Média, hlavní propagandistický nástroj apartheidu, učil lidi od dětství, že bílí lidé
jsou nekonečně nadřazení a sny „barevných“ – černochů a míšenců by neměly
být příliš ambiciózní. V podobném smyslu byl mediálně utvářen postoj vůči
lidem se zdravotním postižením, a sice – oficiální média prezentovala lidi
s postižením jako břemena pro stát a jako osoby v pozici příjemců především
charitativních aktivit. Pokud se média zasazovala o poskytování financí na
služby pro lidi se zdravotním postižením, bylo to v zásadě pro bílé lidi
s postižením. Pro barevné obyvatele pak zbylo místo k žebrání na ulici. Na
sociálních odděleních státních úřadů byly finanční příspěvky poskytovány lidem
s výrazným nerovnoměrným rozdělením výše příspěvků pro bílé a barevné.
Speciální školství rovněž upřednostňovalo zařazování bílých dětí do škol.
V tomto kontextu docházelo také k sebeutváření obrazu dětí se zdravotním
postižením, i dospělých. Pokud došlo ke zdravotnímu postižení v dospělém
věku, musel se člověk obtížně vyrovnávat s postojem, který mu byl před tím
vštípen v rámci apartheidem modelovaných postojů veřejnosti, médii a
oficiálními vzdělávacími institucemi.11
V osmdesátých letech dvacátého století se v Jihoafrické republice (JAR) zvýšila vlna aktivismu proti
apartheidu, a lidé s postižením se k tomuto hnutí také přihlásili. Považovali handicap za politickou
záležitost a zařadili se k širšímu proudu boje za osvobození. Vznikla organizace „Disabled People South
Africa“ . Výsledkem aktivit bylo, poté, co se JAR stala demokratickou zemí, že se problematika handicapu
stala nedílnou součástí národního programu nové vlády a došlo tak k zásadnímu průlomu v řešení otázek
týkajících se životních podmínek lidí se zdravotním postižením. Od roku 1996 má Jihoafrická republika
jednu z nejprogresivnějších ústav na světě, zakazující diskriminaci na základě rasy, zdravotního postižení,
pohlaví, náboženského vyznání a sexuální orientace.
11
28
Změny postojů vůči lidem s postižením a cesty k efektivním změnám jsou
v zahraničí předmětem různých výzkumů již více než dvacet let. Mezi mediální
techniky s nejvyšším dopadem na pozitivní změny postojů patří bezesporu to,
když lidé s postižením mluví sami za sebe, když nejsou ve stereotypizované
pozici bezmoci a beznaděje a když sdělují zajímavou faktickou informaci o
svém postižení. Jedním z nejvýznamnějších měřítek úspěchu byl stav, kdy
člověk se zdravotním postižením byl vnímán v rovnocenném postavení vůči
partnerovi bez postižení.
3. 4
Modelové prezentace
Nejtěžší zrakové postižení - slepota je jednou z nejčastějších prezentací
zdravotního postižení ve filmu a v televizi. Z tohoto důvodu jsou otázky způsobu
zobrazování nevidomých lidí velmi podstatné, neboť do jisté míry jejich
stereotypizace odráží také přístup médií k zobrazování dalších typů
zdravotního postižení. Dnešní tvůrci mediálních děl jsou ovlivněni širšími
celospolečenskými postoji, nicméně je stále existujícím jevem, že mediální
produkce inklinuje k posilování stereotypního zobrazování lidí se zdravotním
postižením pohybující se v rozmezí hrdina → hořkost a narušenost → úplná
závislost na ostatních → sklíčenost → ochuzení → méněcenné bytí apod.
K prezentaci slepoty je používáno několik „klasických“ stereotypizovaných
druhů zobrazení, například:
a) „komediální“ stereotyp -
situace, jejíž příčinou je, že se člověk
v důsledku svého zrakového postižení hůře orientuje v prostoru, něco
hledá, něco shodí, sám spadne apod.,
b) stereotyp „neschopný chudý (popřípadě slepotu předstírající) žebrák“
se záměrem vyvolat soucit a dojetí,
c) „tragická ochuzená oběť“, plná utrpení, pro niž je vysvobozením smrt,
d) „nevidomý houslista“ – jako stereotyp, který je vnímám v tragických
souvislostech a nikoli v kontextu reálné skutečnosti ekonomických
důsledků slepoty (nemožnost pracovat, neexistující sociální zabezpečení
29
- hraním si vydělává na živobytí a projevuje tak do značné míry aktivní
přístup k řešení své životní situace),
e) stereotyp „bezmocné slepé děti“,
f) „mladá nevinná slepá žena“ – obě předchozí stereotypizace produkují
zobrazení „zachráněných“, o něž se postarají „dobří šlechetní lidé“,
zakročí zde ochrana vidících, rodinná láska nebo finanční pomoc
bohatého mecenáše. V obou rolích jsou postavy situovány do rolí
závislosti na laskavosti druhých a pro druhé představují obětování a
zátěž. Oba stereotypy (žena a dítě) rovněž představují stylizaci
neschopnosti, nouze a potřeby zvláštní ochrany,
g) „romantický stereotyp“ – boží zásah, „slepec prohlédne“.
Jedním z nejmocnějších prostředků, jež
mohou působit konstruktivně, ale
zejména destrukčně na prezentaci lidí s postižením, jsou reklamy.
Odepsaní – český příklad
Diváci veřejnoprávního média České televize mohli vidět v reklamním
spotu, který byl součástí kampaně Třicet dní pro neziskový sektor na podzim
roku 2006 v koncentrované podobě některé z těchto stereotypů. V reklamě byl
přítomen „slepec“, ale i vozíčkář a lidé s jinými druhy zdravotního postižení.
Zadavatel reklamy ICN - Informační centrum neziskových organizací chtěl
údajně upozornit , že pomocí darů je možné v Česku snižovat si daňový základ
- odepsat daně. Na tom byla postavena zamýšlená „slovní hříčka“ - odepsaní.
Prostředí reklamy bylo situováno do prostředí slumů a lidé s postižením se
v reklamě chovali zmateně, jako nesvéprávní a vypadali fyzicky velmi
zanedbaně.
Videospot reklamy uvámíme v elektronické verzi této studie
v Příloze 2.
Zpráva z 24. 10. 2006, ČT 1, 19:15 Události:
„Reklamní spot Odepsaní uráží handicapované. Národní rada zdravotně
postižených si kvůli tomu stěžuje u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Reklama připomíná sitcom. Třeba nevidomý muž v ní říká, že neví, jak přišel k
30
houslím, které vzápětí rozsedne. Kontroverzních věcí je tam víc. Spot je
součástí kampaně Třicet dní pro neziskový sektor. Zadavatel reklamy,
Informační centrum neziskových organizací, tvrdí, že za vším je dobrý úmysl.“
Reklamu s lidmi s postižením či jejich zástupci nikdo nekonzultoval tak,
aby údajná nadsázka mohla být v přijatelných mezích. Mnoho lidí s postižením
proti
reklamě
protestovalo.
V reklamě
byli
z jakýchsi
neznámých
(pravděpodobně „uměleckých“) důvodů zahrnuti i příslušníci etnických menšin
asijského původu. Celou situaci
završil fakt, že tato kontroverzní reklama
získala ocenění Zlatá pecka.
Nabízí se otázka – pokud by byli do sitkomu zahrnuti Romové, jednalo by se
také o „humornou“ nadsázku? …
Paralympionici – příklad z Austrálie
V Austrálii proběhla v období Olympijských her v roce 2000 v rámci
prevence dopravní nehodovosti série reklamních spotů a inzerátů, v nichž
vystupovali
australští paralympionici, kteří „byli použiti“ jako „odstrašující
příklad“ toho, jak (strašlivě !) můžete dopadnout, když pojedete rychle nebo
když vás někdo ve velké rychlosti srazí. Poselství této reklamy mnoho lidí
vnímalo jako že existuje něco horšího než smrt – a sice – život na vozíku.
Na druhé straně velká část prezentace lidí se zdravotním postižením,
která
byla
součástí
hlavního
prezentačního
proudu,
pocházela
z řad
paralympioniků – ovšem ve smyslu jakési pozitivní prezentace odvážných,
elitních atletů, kteří překonali své zdravotní postižení a kteří jsou hrdiny, neboť
„ze svého neštěstí dokázali vytěžit to nejlepší a stali se šťastnými lidmi“.
Převládající poselství by bylo možné charakterizovat jako - můžete dokázat
vše, když opravdu chcete, přesto že jste „tragicky vyřazeni“ ze společnosti
zdravých. Rozpačitý způsob, kterým se média vyrovnávala se zobrazováním lidí
s postižením, bylo tehdy možné vnímat v prezentaci fotografií hlav a ramenou
atletů, aniž by bylo vidět celé „zohavené“ tělo. Tímto způsobem byla
prezentována „normalizace“ těla atletů aneb zvláštní pojetí snahy o to ukázat,
že jsme v zásadě všichni stejní a že handicap v tomto případě není podstatný…
31
F. D. Roosevelt – příklad z USA
Hugh Gallagher je americký autor známý zejména díky knize Velkolepý
podvod, která pojednává o americkém prezidentovi
Franklinu Delan
Rooseveltovi (FDR). F. R. Roosevelt byl paraplegik, příčinou jeho paraplegie
(postižení dolních končetin) byla infekční obrna. V té době bylo sice veřejně
známo, že FDR má obrnu, ale nikdo neznal skutečný rozsah jeho masivního
postižení a snah o ukrytí tohoto postižení před veřejností. „Velkolepý“ podvod
je v publikaci dokladován mimo jiné tím, že pouze dvě z cca 35 000
doložených fotografií ukazují Roosevelta na vozíku. Roosevelt v tomto
smyslu sám dokázal manipulovat s médii.
Od sedmdesátých let se v umělecké tvorbě obecně začínají objevovat
filmy, které se zabývají řešením problémů každodenního života. Zobrazování
nevidomých mívá realističtější charakter. Přesto se však objevují nové
stereotypy, jako např. že nevidomí lidé jsou až nadpřirozeně citliví a mají šestý
smysl (odhalení vraha skrz vynikající sluch apod.)
Jednou z cest ke změně těchto stereotypizací je aktivní spolupráce médií
s lidmi, jichž se mediální produkce týká tak, aby se předcházelo prezentaci lidí
s postižením
v
„blahosklonném“
nebo
dokonce
zesměšňujícím
stylu.
Spolupracovat lze nejen konzultacemi a radami, ale zejména tím, že bude více
lidí se zdravotním postižením - těch, kteří mají zájem a dovednosti - přímo
zaměstnáno v mediální tvorbě – psaní scénářů, tvorba programů, práce
v oblasti technického zázemí médií apod. Díky reálné možnosti „zdravých“
autorů, režisérů, techniků ad. setkat se s tzv. příklady dobré praxe přímo na
svém pracovišti může postupně a přirozeným způsobem (realita všedního dne)
docházet k překonávání předsudků, stereotypů, bariér v prezentaci lidí se
zdravotním postižením. …Že nejde o věc ani zdaleka jednoduchou si
uvědomíme, když uvážíme, že takový úkol vyžaduje především bezbariérové
prostředí …
32
4.
Nástroje pozitivní motivace médií
Motto:
Život se zdravotním postižením není či nemusí
nutně být primárně tragédie.
Ale dá se z něj tragédie udělat.
Život každého člověka je různorodý a pestrý, stejně tak by měl být
vnímán i život lidí se zdravotním postižením. Lidé s postižením mají stejné
naděje, aspirace i práva jako každý jiný člověk. Vlivem historicky daných
stereotypních způsobů vnímání lidí s postižením je demystifikace jejich života
záležitostí složitou a časově i jinak náročnou. Cesty k porozumění – v oblasti
mediální komunikace – mohou vést jak přes existenci a podporu vlastního
specificky zaměřeného mediálního zobrazování (vlastních pořadů a jiných
programů a aktivit zaměřených na problematiku zdravotního postižení), tak přes
tzv. mainstreaming (hlavní publicistický, dokumentární, umělecký mediální
proud).
Nástroje pozitivní motivace médií mohou existovat
jednak ve formě
udělování novinářských (publicistických) cen za propagaci problematiky
zdravotního postižení a jednak formou šíření informací mezi pracovníky médií o
příkladech dobré mediální praxe v širším celospolečenském kontextu.
Publicistická ocenění
Na národní úrovni v ČR se již čtrnáctým rokem (2007) jedná o cenu
Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za publicistické práce
zaměřené na problematiku zdravotního postižení, jejíž udělování je součástí
Národního plánu
podpory a integrace občanů se zdravotním postižením
(přijatého usnesením vlády ČR ze dne 17.8. 2005 č. 1004). V úrovni krajských
plánů vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením jsou pak
obdobné ceny udělovány hejtmany krajů.
33
Obdobná ocenění jako nástroj pozitivní motivace médií jsou udělována
v řadě dalších zemí. V rámci EU vyhlásila Evropská komise v roce 2005 již
podruhé Novinářskou cenu „Pro
rozmanitost. Proti diskriminaci”
-
za
vynikající novinářské výkony podporující rovné příležitosti v zaměstnání a
bojující proti diskriminaci na pracovišti. Cílem soutěže je najít mezi
novinářskými díly ta, která pomohla lepšímu pochopení významu rozmanitosti
ve společnosti a přispěla významnou měrou v boji proti diskriminaci na
pracovišti.
Příklad dobré mediální praxe v širším celospolečenském kontextu
Velká Británie má nejdelší a nejvýraznější úspěchy medializace
problematiky zdravotního postižení na poli televizního vysílání. Získala smlouvy
s oběma hlavními – vládními i soukromými - mediálními subjekty v zemi, které
se zavázaly významně zlepšovat zobrazování handicapu a reprezentací lidí se
zdravotním postižením ve sféře vzdělávacích i zábavných programů.
Britští publicisté se podpisem „Manifestu médií“ (tzv. Disability Manifesto)
dne 1. května 2002 spojili a zahájili svého druhu první (na mediální úrovni ) systémovou změnu v otázkách zlepšení veřejné prezentace lidí se zdravotním
postižením v médiích a zvýšení příležitostí k pracovnímu zařazení lidí
s postižením v hlavním mediálním programovacím proudu.
Podpisem „Manifestu handicapu“ se spojily nejvýznamnější britské
subjekty v oblasti mediálního průmyslu a vytvořily organizaci Broadcasters´
Disability Network, BDN
12,
která je činná v oblasti realizace aktivit a závazků
nastolených podpisem Manifestu. Členové BDN jsou : BBC, BSkyB, Carlton,
Kanál 4, Granada.
12
Neexistuje český překlad, volně možno jako „Publicistická síť Handicap“.
34
Členové BDN se Manifestem zavazují :
•
zvýšit prezentaci lidí se zdravotním postižením v televizním vysílání a ve
filmu,
•
zvýšit
pracovní příležitosti lidí se zdravotním postižením v mediální
produkci,
•
zlepšit přístup ke službám v rámci i mimo mediální vysílání,
•
zajistit přístupnost všech budov,
•
vytvořit veřejný Akční plán, který bude obsahovat konkrétní kroky
k realizaci uvedených klíčových závazků.
Akční plán je realizován formou jednotlivých akčních plánů členských
organizací BDN zaměřených na konkrétní podmínky a zaměření členské
organizace. Akční plány se souhrnně týkají témat:
•
zaměstnání a vzdělávání,
•
obsazení a zobrazování lidí se zdravotním postižením ve vysílání,
•
vytváření programových obsahů,
•
výroba programů,
•
přístupnost internetových stránek,
•
programová nabídka,
•
distribuce programů,
•
podpůrné služby.
Manifest vznikl na základě aktivní vědomé reflexe toho, že ve Velké Británii
existuje 9 milionů lidí se zdravotním postižením, kteří tvoří významnou část
publika, jež by neměla být na okraji zájmu mediálních producentů. V zásadě
každý čtvrtý obyvatel Velké Británie má blízkou zkušenost se zdravotním
postižením – osobní, vlastní nebo u svých blízkých. Přestože kupní síla lidí
s postižením je odhadována na 45 – 50 miliard liber, jen 0,9 % lidí s postižením
je ve velké Británii zaměstnáno a jen 0,4 % pracovníků mediálního průmyslu
představují lidé s postižením. Lidé s postižením by měli více pracovat před
kamerou i za ní jako tvůrci programů a pořadů (které se zdaleka netýkají jen
zdravotního postižení), měli by být více zastoupeni v oblasti rozhlasového
vysílání.
35
Některé významné aktivity v rámci Akčního plánu13:
•
aktivní podpora obsazování herců, moderátorů se zdravotním postižením
ve vysílání,
•
využití expertů (se zdravotním postižením) při zjišťování efektivních
metod měření výskytu problematiky zdravotního postižení ve vysílání,
•
poskytování stipendií na vzdělávání uchazečů o práci v mediální tvorbě,
v oblasti programové produkce,
•
podpora rozšiřování vzdělávacích programů zaměřených na umožnění a
zvyšování pracovní kariéry lidí se zdravotním postižením v prostředí
sdělovacích prostředků,
•
sledování a vyhodnocování statistických údajů o programech (týkajících
se handicapu), které jsou součástí hlavního proudu,
•
proškolování vedoucích týmů a manažerů projektů zahrnující znalosti
v oblasti problematiky handicapu,
•
Britská filmová rada jmenuje poradce pro otázky handicapu v rámci své
komise s cílem zvyšovat vědomí o záležitostech handicapu v mediálním
průmyslu a s cílem poskytování odborné pomoci médiím v uvedených
záležitostech,
•
podpora producentům pořadů, jejímž cílem je, aby se v programech
objevovali
lidé
se
zdravotním
postižením
v roli
hereckých
(moderátorských, rozhlasových, ad.) aktérů i jako tvůrci programů napříč
všemi žánry – dokumentaristika, zábavné pořady, televizní kvízy,
sportovní přenosy, dětské pořady, diskusní kluby, zpravodajství ad. a ne
jen v pořadech zaměřených speciálně na handicap.
Manifestem handicapu byla fakticky uznána legitimní potřeba lidí s postižením a
právo na zobrazování jejich života v plné míře a různorodosti, jakož i potřeba
jejich vyššího pracovního začlenění v mediálním průmyslu. Podstatné na tom
všem mimo jiné je, že tak byla poprvé v historii veřejně i institucionálně
13
Převzato z http://www.employers-forum.co.uk/www/press.htm (20. 11. 2007). Další internetové odkazy
zaměřené na problematiku vztahu „média a zdravotní postižení“ uvádíme v Příloze 3.
36
pojmenována rozhodující role médií a mediálního průmyslu v transformaci
postojů k handicapu ve společnosti a že byly podniknuty nikoli proklamační, ale
reálné kroky směřující k této transformaci.
37
5.
Výzkumy media-disability
V předcházející části studie byly již uváděny některé relevantní
zahraniční výzkumy týkající se tématu média a zdravotní postižení. V českém a
slovenském prostředí se podobné výzkumy téměř neprovádějí.
Jedním z mála, který se navíc blíže vztahuje k této studii, je výzkum
slovenské autorky Kvetoslavy Repkové Pojem zdravotné postihnutie v životnej
skúsenosti l´udí. Cílem výzkumu bylo prozkoumat, jaké slovní asociace (slovné
obrazy) se váží lidem k pojmu „zdravotní postižení“. Autoři výzkumu přitom
vycházeli z toho, že v asociacích tohoto druhu se odráží:
•
historie přístupu k lidem se zdravotním postižením,
•
realita života lidí postižením,
•
realita života s členem rodiny, který má zdravotní postižení, sousedem,
známým nebo s neznámým člověkem s postižením,
•
realita života, ve kterém autentické, přímé nebo zprostředkované obrazy
zdravotního postižení úplně chybějí (může-li vůbec taková situace může
nastat),
•
účinnost používaných intervenčních nástrojů a postupů, jejichž dopad a
efektivitu je možné sledovat skrz reflexi konkrétních lidí
•
představy a přání lidí, jejich snahy stabilizovat dosažený stav či naopak,
změnit ho.
Předpokládáme, že vzhledem k tomu, že pokud pojem „zdravotně postižený“
(případně „člověk se zdravotním postižením“) a některé další pojmy v sobě
obsahují přímý pojem „zdravotní postižení“, budou se asociace spojené
s postižením jako takovým promítat i do uvedeného pojmosloví a vnímání lidí
s postižením - pod vlivem těchto asociací.
Výzkumu se účastnilo 811 respondentů, jejich úkolem bylo říci prvních 5
slov, které je napadnou, když uslyší pojem „zdravotní postižení“. Zjištěné slovní
kategorie byly podle pořadí následující – viz Tabulka 1.
38
Tabulka 1 - Asociace spojené s pojmem zdravotní postižení
AP = absolutní četnost
SLOVNÍ JEDNOTKA
AP
SLOVNÍ JEDNOTKA
AP
1.
pomůcky
343
23.
úraz
61
2.
tělesná postižení
324
24.
optimismus
56
3.
zdravotnictví
324
25.
práce (zaměstnání)
50
4.
pomoc
270
26.
rodina
48
5.
újma, hendikep
220
27.
vlastnosti (jednání)
48
6.
neštěstí
199
28.
bolest
46
7.
láska, přátelství
197
29.
odlišnost
45
8.
bariéry
164
30.
nedokonalost
41
9.
problémy
134
31.
jiná komunikace
40
10.
přirozenost
126
32.
kompenzace
38
11.
speciální postupy
126
33.
jiná kvalita života
38
12.
mentální postižení
105
34.
osud
28
13.
nepochopení
97
35.
psychické postižení
24
14.
legislativa
93
36.
invalida
20
15.
člověk - společnost
89
37.
vzdělávání
20
16.
jiné zdravotní postižení
81
38.
postižení
15
17.
zrakové postižení
77
39.
rezignace
14
18.
sluchové postižení
72
40.
nedostatečná informovanost
12
19.
izolace
70
41.
sport
11
20.
soucit
66
42.
poradenství
7
21.
odvaha, síla
65
43.
trest, výčitky
4
22.
strach
63
Výrazně nejvíce asociací spojených s pojmem „zdravotní postižení“ (téměř
38%) se vázalo na „tělo“ člověka, jeho zdraví – tedy na vnější jevovou stránku.
Nejčastěji se přitom jednalo o postižení tělesné, které je zjevné, viditelné, vede
ke ztrátě nebo snížení celkové mobility člověka. S tím souvisel i výskyt asociací
spojených
s kompenzačními
pomůckami,
kompenzují.
39
které
ztrátu/snížení
mobility
6.
Průzkum používání pojmů označujících nositele
zdravotního postižení ve vybraných médiích v ČR
Účelem průzkumu není všeobsažná analýza toho, jak jsou v médiích
prezentováni lidé se zdravotním postižením, jeho cílem bylo upozornit na
způsoby vyjadřování v médiích, které se promítají do používané
terminologie z hlediska identifikace lidí s postižením jako svébytné
minority. Je důležité si přitom uvědomit, že tak, jak mluvíme/píšeme, tak i
myslíme. Z tohoto úhlu pohledu by tedy bylo nesmyslné tvrdit, že na pojmech
nezáleží, že jde o zbytečnou přecitlivělost apod.
Průzkum byl specifikován a následně realizován na základě zadání
Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, která si plně uvědomuje
souvislosti s prosazováním rovných přístupů k lidem s postižením a používání
adekvátní kultury jazyka, která zachycuje společenské proměny přístupů
k lidem s postižením. 14
V ČR nejsou průzkumy tohoto druhu prováděny, v zahraničí jde však o
téma, které je léta v popřední zájmu výzkumníků. Za všechny zde uvádíme
alespoň výzkumy B. Halleyové, D. Bruceové a J. Rahnové z prostředí USA a N.
Gotliebové z prostředí Japonska (viz seznam literatury). Jejich práce zkoumají
terminologii v oblasti zdravotního postižení se zaměřením na to, jak zprávy
v médiích formují kulturní prezentaci lidí s postižením ve společnosti. Americká
studie se zabývá také tím, jak lidé s postižením v USA ovlivňují jazykový výběr
a témata publicistů. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že na jedné straně mělo
hnutí Independent Living v devadesátých letech velmi silný účinek na pozitivní
změnu užívání termínů ve vztahu k lidem s postižením, což v konečném
důsledku urychlilo naplnění jeho cílů a
14
vytvoření identity „společenství
Celosvětově je již dlouhou dobu například odmítán pojem „invalida“, tj. ne-platný, ne-schopný. Aspekty
jazykové kultury a změny přístupů se odráží v národních i nadnárodních právních normách, a tak
postupem času dochází i v české legislativě k nahrazování pojmů „zdravotně postižený (žák, student,
zaměstnanec)“ , které akcentují spíše postižení samotné, k pojmům zaměřených na člověka a jeho
osobnost, tj. (žák, student, zaměstnanec atd.) se zdravotním postižením či se zdravotním
znevýhodněním“. Pro někoho půjde o pouhé hraní se slovy, ve skutečnosti však jde o „slovíčkaření“
s hlubokými psychologickými důsledky, které se v konečném důsledku a v dlouhodobém horizontu podílejí
na změnu přístupů k lidem „od objektu péče k subjektu práv“.
40
handicapu“, na druhé straně studie poukázala na to, že někteří publicisté
pokračují
v používání
termínů,
které
udržují
stereotypní
vnímání
lidí
s postižením jako „těch na druhé koleji“.
V Japonsku měl pak posun v jazykové kultuře v 80. letech za následek,
že hlavní média přestala programově používat staré neodpovídající (hanlivé)
termíny a byla rovněž zcela revidována veškerá legislativa a jiné právní
dokumenty.
6. 1
Struktura empirického šetření
Cíle průzkumu → Metodika a parametry průzkumu
↓
Základní výsledky průzkumu:
Základní informace
o souboru
→ identifikace médií
→ typy a témata mediálních sdělení
Používané pojmy k označení
nositelů zdravotního postižení
→
→
→
→
→
→
NRZP ČR a VVZPO
→ četnost výskytu v mediálních sděleních
používané pojmy
převažující pojmy
pojmy a publicisté
pojmy a odborníci
nadpisy tištěných sdělení
analýza pojmů v rozhovorech
↓
Resumé a závěr
6. 2
Cíle průzkumu
Cíl 1 Zjistit, jaké slovní kategorie (pojmy) jsou používány k označení nositelů
zdravotního postižení v mediální prezentaci vybraných tištěných médií
na území ČR.
Cíl 2 Zjistit jaké slovní kategorie (pojmy) jsou používány k označení nositelů
zdravotního postižení v mediální prezentaci vybraných dálkových médií
ČR - televize, rozhlas.
Cíl 3 Zjistit četnost výskytu názvu „“Národní rada osob se zdravotním
postižením ČR (NRZP ČR)“ a „Vládního výboru pro zdravotně postižené
občany (VVZPO)“ ve vybraných mediálních sděleních.
41
6. 3
Metodika průzkumu
Základem metodiky byl jednorázový průzkum, jímž byla zjišťována
konkrétní četnost výskytu a užití pojmů v oblasti výše definovaných cílů
kvantitativní metodou stručné frekvenční analýzy písemných dokumentů v rámci
třídění 1. stupně.
Základní popis dat
Zdrojová data pro účely průzkumu byla poskytnuta zpracovateli analýzy
Národní radou osob se zdravotním postižením ČR, která úzce spolupracuje s
Úřadem vlády ČR. Úřad vlády, konkrétně sekretariát Vládního výboru pro
zdravotně postižené občany, nechává na základě zadaných výběrových kritérií
průběžně zpracovávat výběr z tisku se zaměřením na klíčová témata z oblasti
zdravotního postižení. Primárním účelem uvedeného výběru je monitoring
událostí v České republice, které souvisí se životními podmínkami lidí se
zdravotním postižením.
Kvantitativně byly sledovány:
•
název a kvantitativní zastoupení jednotlivých médií
•
druh média z hlediska typu – tiskovina; televize; rozhlas; internet; jiný
•
druh média z hlediska teritoriálního dosahu – celostátní; regionální (nad
působnost okresu do úrovně kraj); okresní (místní až do úrovně okresu)
•
druh média z hlediska periodicity – deník; týdeník; delší periodicita než
den/týden; nepravidelný; jiný
•
druh média z hlediska zaměření – veřejný (pro širokou veřejnost);
specializovaný
----------------------------------------------------------------------------------------------------•
typ sdělení – článek; rozhovor; inzerce/oznámení; zpráva – dálková
média; jiný
•
zda je téma sdělení primárně zaměřeno na nositele zdravotního
postižení
42
•
kdo je tím, kdo primárně sděluje – publicista; člověk se zdravotním
postižením; rodinný příslušník nebo jiná blízká privátní osoba; odborník;
jiný
•
termín sdělení – měsíc; rok
----------------------------------------------------------------------------------------------------• typ slovní kategorie, tj pojem k označení nositele zdravotního postižení
• četnost výskytu uvedených pojmů v obsahu jednotek sdělení, tj.
a) v tištěných médiích je jednotkou sdělení - článek, zpráva
b) v dálkových médiích - písemný záznam rozhovoru a komentářů
•
četnost výskytu pojmů v nadpisech článků (tištěná média)
•
použití pojmů podle autorů sdělení – publicista; člověk se zdravotním
postižením; představitel organizace lidí s postižením; představitel veřejné
správy (politik, úředník); specializovaný odborník; ostatní
----------------------------------------------------------------------------------------------------•
četnost výskytu pojmu „Národní rada osob se zdravotním postižením“ a
„Vládní výbor pro zdravotně postižené občany“
Parametry průzkumu
Název
Analýza mediální prezentace lidí se zdravotním postižením ve
vybraných médiích
Metoda průzkumu
Kvantitativní; frekvenční analýza písemných dokumentů
Základní soubor
Mediální zprávy tištěných a dálkových médií
Výběrový soubor
2600 jednotek s charakteristikou základního souboru
Lokalita
Česká republika
Sběr dat
26 měsíců, říjen 2005 – listopad 2007
Zpracování dat
6 měsíců, červen – listopad 2007
Technické zpracování
dat
a závěrečné
zprávy
Souborem programů Microsoft Office
Výstupy
A Teoretický úvod ke zprávě
B Základní výsledky výzkumu – grafy, tabulky,
komentáře
C Doporučení
Forma výstupů
Tištěná pevná vazba a elektronická verze na CD
Datum vydání zprávy
15. 12. 2007
Využití výzkumu
Výsledky jsou určeny pro vnitřní potřebu NRZP ČR
43
Harmonogram průzkumu
1.
Studium odborných pramenů a dokumentů
I. – III. 2007
2.
Stanovení metodiky průzkumu
IV. – V. 2007
3.
Konstrukce a ověření nástrojů průzkumu
VI. 2007
4.
Analýza dat
VI. - X. 2007
5.
Statistické zpracování a analýza dat
XI. 2007
6.
Závěrečná zpráva
XII. 2007
Postup analýzy
Příprava analyzovaného vzorku textů
Při analýze jsme vycházeli z již dříve zpracovaných textů (viz Popis dat),
které byly vyhotoveny za pomoci zadání klíčových slov v softwarovém
vyhledávači. Sémantická analýza textu je obor, který lingvisté studují již několik
desítek let, ale ještě stále nedokáží z textu v podstatě žádné netriviální
informace extrahovat. Proto i softwarové vyhledávače "rozumějí" textům jen
velmi omezeně, dalo by se říci, že pouze na lexikální (slovní zásoba) a
syntaktické (větné vztahy) úrovni, ne však na rovině sémantické (významové).
Vyhledávač proto najde v textu např. slovo „postižení“ a zařadí celý článek do
požadovaného souboru o zdravotním postižení, přičemž slovo „postižení“ se
váže k významu „oblast postižená nemocí šílených krav“ a do definovaného
souboru článek nepatří.
Zpracovatel,
který
prováděl výběr textů,
tak
pracoval především
s významy a musel brát v úvahu i případné finanční a objemové limity
zadavatele. Do výběru byly zařazeny i texty, které se primárně netýkaly
problematiky zdravotního postižení, ale které s ním nějakým způsobem
souvisely (v těchto textech nebyly pojmy zdravotního postižení obvykle
obsaženy.) Konečný výsledek výběru textů, které se dostaly k zadavateli, pak
závisely na řadě objektivních i subjektivních činitelů.
Z tohoto důvodu je nezbytné upozornit na to, že veškerá zjištění a
výsledky této studie je nezbytné vnímat pod zorným výše uvedených
44
faktů a nelze je zobecnit na veškerou prezentaci veřejných médií, která se
týká lidí s postižením.
Přesto, jak se domníváme, poskytují dále uvedené výsledky studie celou
řadu zajímavých a využitelných poznatků pro praxi a mohou vytvářet podklad
pro intenzivnější a hlubší zkoumání předmětu předkládané analýzy.
Popis souboru
Soubor – vzorek textů - obsahuje 2600 jednotek, které jsme rozdělili do dvou
skupin. Důvodem bylo různé zadání klíčových slov (změna zadavatele) – a tedy
nesourodý základ pro výběr mediálních sdělení ve dvou obdobích, a to
•
říjen 2005 – prosinec 2006 včetně, tj. 15 měsíců (skupina A)
•
leden 2007 – listopad 2007 včetně, tj. 11 měsíců (skupina B)
K termínu počátku analýzy se nepodařilo zpětně zjistit, jaká klíčová slova byla
do vyhledávače zadána, proto následný výčet kategorií ve skupině A uvádíme
jako odhadovaný podle indicií – podtržených nebo zvýrazněných částí textů:
chráněn* díln* or podporovan* zaměstná* or zdravotn* postižen* or
invalid* or nevidom* or neslyšíc* or tělesn* or mentál* postižen* or
handicap* or ZPS or změněn* pracovní schopnost* or pracovišt* or
vozíčkář*
Klíčová slova pro vyhledávání ve skupině B byla zjištěna přesně a jsou to:
Václav Krás* or Patrik Nacher* or zdravotn* postižen* or Národní rad*
zdravotně postižených* or NRZP or Národní rad* osob se zdravotním
postižením* or VVZPO or Vládní výbor zdravotně postižených občanů* or
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany* or handicap* or hendikep*
Z výčtu je zřejmé, že texty – jednotky skupiny A byly šířeji definovány a že zde
byla zřetelná orientace především na oblast zaměstnávání (podporované
zaměstnávání, statistiky úřadu práce, chráněné dílny), což se přirozeně odrazilo
45
v četnosti zastoupení témat z oblasti zaměstnávání a následně i předmětné
terminologii.
Jak již bylo řečeno, běžné vyhledávače si neporadí se sémantikou textu,
a proto bylo nezbytné provést analýzu každé jednotky sdělení zvlášť „řádek po
řádku“. Do sumáře četností pojmů tak
nebylo zařazeno např. slovo
„postižený“, pokud bylo z předchozí věty nebo kontextu článku (zprávy) zcela
zřejmé, že pojem (zdravotní) postižení byl v textu již identifikován a nyní se
autor odkazuje na „takto postižené“.
Bylo potřebné rovněž zavést kategorie, které původně nebyly zadány do
vyhledávače a které se v textech taktéž objevovaly – např. hendikep (česká
varianta slova handicap), zdravotní znevýhodnění, specifické potřeby apod.
Nutno poznamenat, že ve výběru nejsou obsaženy např. osobní příběhy lidí,
které se v médiích běžně objevují a jen ojediněle jsou zastoupeny mediální
produkty občanských sdružení lidí s postižením, anebo oborové tituly (GONG
apod.) Zde by bylo do budoucna velmi zajímavé provést srovnání – jaký slovník
je preferován v médiích PRO lidi se zdravotním postižením a v médiích O lidech
s postižením.
Popis souboru – data skupiny A (data od 10/2005 do 12/2006)
Skupina A obsahovala celkem 1701 jednotek sdělení (dále jen „jednotka“).
15
210 jednotek bylo vyčleněno z důvodů: obsah se netýkal problematiky
zdravotního postižení přímo a/nebo jednotka neobsahovala pojmy označující
nositele zdravotního postižení; jednalo se o písemný záznam rozhovoru
v rozhlase nebo televizní reportáže. Celkem tedy bylo ve skupině A
analyzováno 1491 jednotek. Analýza dat skupiny A naplňuje Cíl 1. 16
15Jednotka
sdělení – viz Popis dat: a) v tištěných médiích je jednotkou sdělení - článek, zpráva;
b) v dálkových médiích - písemný záznam rozhovoru a komentářů.
16 Viz Cíle průzkumu. Cíl 1Zjistit, jaké slovní kategorie (pojmy) jsou používány k označení nositelů
zdravotního postižení v mediální prezentaci vybraných tištěných médií na území ČR. Cíl 2 Zjistit jaké
slovní kategorie (pojmy) jsou používány k označení nositelů zdravotního postižení v mediální prezentaci
vybraných dálkových médií ČR - televize, rozhlas. Cíl 3 Zjistit četnost výskytu názvu „“Národní rada
osob se zdravotním postižením ČR (NRZP ČR)“ a „Vládního výboru pro zdravotně postižené občany
(VVZPO)“ ve vybraných mediálních sděleních.
46
Popis souboru – data skupiny B (data od 1/2007 do 11/2007)
S ohledem na nesourodé zadání a výsledky vyhledávání ve srovnání se
skupinou A, byly ve skupině B zkoumány výhradně četnosti záznamů o NRZP
ČR a VVZPO. Analýza dat skupiny B spolu s analýzou části dat skupiny A
naplňuje Cíl 3.
Popis souboru – data skupiny C
Skupinu C tvořily výhradně jednotky - písemné záznamy rozhovorů (rozhlasové
besedy, televizní reportáže atd.), a to jak ze skupiny A, tak ze skupiny B.
Analýza dat skupiny C naplňuje Cíl 2.
Poznámky
1.
Všechny jednotky výběrového souboru byly očíslovány a po selekci
jednotek, které neodpovídaly cílům 1 - 3
byly rozděleny do skupin
A, B, C.
2.
Pojmy „vozíčkář, imobilní, nevidomý, neslyšící, imobilní, dyslektik apod.“
byly
sloučeny do jediné kategorie s názvem „přímé označení“, neboť
v průzkumu nešlo primárně o to sledovat, které zdravotní postižení (druh
postižení) je v médiích nejčastěji prezentován, ale o terminologii – typové
označení nositelů zdravotního postižení. Navíc zde velmi často
docházelo k záměně – autor sdělení uvedl např. nadpis „tělesně
postižení…“, přičemž dále v textu bylo pojednáváno téměř výhradně o
nevidomých.
3.
Ve skupině A byly započítávány do sledování četnosti výskytu i pojmy v
v nadpisech. Nadpisy pak byly dále vyhodnoceny zvlášť, neboť mají
nezastupitelné místo jako „první informace“, kdy se čtenář rozhoduje, zda
sdělení bude věnovat svou pozornost nebo ne.
4.
Do sledování četnosti nebyly zahrnuty názvy organizací a názvy
projektů.
5.
Při sledování četnosti témat se zařazování jednotek, které se zabývaly
chráněnými dílnami, řídilo kontextem sdělení. Někdy bylo sdělení
zaměřeno na chráněné dílny ve smyslu sociální služby a jinde na
47
chráněné dílny ve smyslu zaměstnanosti. (Jde o analýzu textů, které byly
publikovány před účinností zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách.) Obdobně se postupovalo u tématu chráněného bydlení, které
bylo někdy zařazeno do položky „sociální“ a někdy do položky „bydlení“ –
podle kontextu sdělení.
6.
Analýza - která média informují o problematice zdravotního postižení
nejčastěji, nebyla provedena. Jednak byl výběr zdrojových dat ovlivněn
subjektivním
činitelem
(i
činiteli
objektivními
–
viz
Příprava
analyzovaného vzorku textů), a jednak některá média, zejména
celostátní, disponují celou řadou regionálních mutací, což logicky zvyšuje
jejich četnost ve stejném časovém bodu. Rozbor článků v odlišných
regionálních mutacích se ovšem prováděl zejména proto, že řada zpráv
byla právě na regionální úrovni celostátního periodika změněna,
například byl změněn název článku, byl dále rozveden nebo zkrácen text
v návaznosti na místní podmínky redakce apod.
7.
Data byla zpracována metodou stručné frekvenční analýzy za pomoci
standardních statistických funkcí programu Microsoft Excel.
48
7.
Výsledky a komentáře
Charakteristika souboru
Graf 1 Typy médií ve skupině A
(data 10/2005 – 12/2006)
N = 163
2% 5%
3%
tištěná média
televize
rozhlas
internet
90%
Graf 2 Typy médií ve skupině B
(data 1/2007 – 12/2007)
N = 154
23%
tištěná média
televize
rozhlas
8%
3%
internet
66%
Komentář:
Z grafů je zřejmé, že se rozložení typů médií významně liší. V průběhu
sledovaného období říjen 2005 – listopad 2007 došlo začátkem roku 2007 ke
změně dodavatele (agentury) výběru z tisku, a také ke změně zadávání
klíčových slov pro vyhledávání textů. Zejména z těchto důvodů byla analýza
pojmů provedena pouze ve skupině A, přičemž vidíme jako reálný předpoklad,
že rozbor 1491 jednotek sdělení (tj. skupina A) se jeví pro účely studie jako
dostatečně signifikantní.
49
Graf 3
Počet jednotek sdělení (dále jen „článek“) v tištěných médiích
z hlediska teritoriálního dosahu médií, periodicity a z hlediska
zaměření médií
působnost celostátní
635
působnost regionální
199
působnost okres
656
deník
1359
týdeník
101
delší periodicita
27
pro širokou veřejnost
1436
specializovaný
55
0
200
400
600
800
1000
1200
1400
1600
Komentář:
Analyzované články byly nejčetněji zastoupeny ve veřejných denících (96%) a
z hlediska teritoriální působnosti ve stejné míře v médiích s celostátní
působností (43%) a s působností do úrovně okresu (44%).
Graf 4
Bylo téma článku primárně zaměřeno na problematiku
zdravotního postižení?
N = 1491
V souboru byly zastoupeny články,
30%
jejichž
ano
ne
obsah
zaměřen
nebyl
na
primárně
problematiku
zdravotního postižení, ale kde bylo
70%
téma
součást
postižení
nebo
zmíněno
doplněk
jako
jiné
informace – sledované pojmy se zde objevovaly v zásadě okrajově. Přesto
nebo spíše právě proto jsou ve smyslu této studie důležitou informací.
50
Graf 5
Jaká témata a v jakém počtu byla obsahem článků?
N = 1491
zaměstnávání
415
sociální věci
259
bariéry prostředí
172
doprava
148
vzdělávání, školství
133
politika
106
volný čas
60
zdravotnictví
46
finance
40
bydlení
36
informač. technologie
25
psychosociální témata
16
služby spojů
14
jiný
22
0
50
100
150
200
250
300
350
400
450
Komentář:
Téměř třetina článků (28%) obsahuje téma zaměstnávání, 17% sociální věci,
12% bariéry prostředí, 10% doprava, 9% vzdělávání a 7% politická témata.
Nutno připomenout, že v zadání pro vyhledávání textů bylo téma zaměstnávání
vysloveně požadováno, proto je přirozené a logické, že se téma objevuje
v souboru (skupina A) s nejvyšší četností. Dá se říci, že ostatní pořadí témat
není v souvislosti se společenským klimatem a potřebami lidí s postižením
překvapující, snad s výjimkou témat v oblasti zdravotnictví, které byly
zastoupeny pouze 3%. I zde je však nezbytné brát v úvahu, že jde o analýzu
souboru, jehož primárním záměrem při vzniku nebylo zkoumat, jaká témata jsou
v popředí zájmů médií, ale že se jednalo o potřebu informovat zadavatele,
poskytovat informace o dění ve společnosti ve vztahu k lidem s postižením, což
jsou dvě zcela odlišná zadání. V tomto smyslu předkládaná analýza pracuje se
sekundárními daty a výsledná zjištění se vztahují výhradně k tomuto souboru
bez nároku na zobecnění.
51
Graf 6
V kolika článcích a jaké pojmy byly (alespoň jedenkrát) použity ?
646
zdravotně postižený
495
přímé označení (vozíčkář, nevidomý, neslyšící …)
410
člověk se zdravotním postižením
356
postižený
333
handicapovaný
96
invalida
82
člověk se zdravotním handicapem
51
(zdravotně) handicapovaný
osoba se změněnou pracovní schopností
43
člověk na vozíku
38
28
(zdravotně) znevýhodněný
15
slepec, slepý, hluchoněmý
čl. upoutaný, odkázaný na vozík
14
čl. postižený čím
10
78
jiný
0
100
200
300
400
500
600
700
Komentář:
Studie je zaměřena na zjištění, jaké pojmy jsou používány v médiích
k označování nositelů zdravotního postižení. Sumáře v tomto grafu ukazují, v
kolika článcích byl příslušný pojem použit (nikoli však kolikrát byl použit). Pojem
„zdravotně postižený“ (který zahrnuje i rozlišení typů postižení – tělesné
postižení, zrakové, sluchové, mentální atd.) byl použit alespoň jedenkrát v 43%
článků; 33% článků obsahovalo pojem s tzv. přímým označením
„vozíčkář,
nevidomý, neslyšící, hluchoslepý“ atd.; 28% článků obsahovalo alespoň
jedenkrát pojem „člověk se zdravotním postižením“ (člověk s postižením, lidé se
zdravotním postižením, lidé s postižením); čtvrtina článků (24%) obsahovala
pojem „postižený“ a 22% článků pojem „handicapovaný“. Pojem „invalida“ (který
zahrnuje i „invalidní člověk“, „invalidní lidé“) byl zastoupen v 6% článků.
Použití a různorodost pojmů závisela obvykle na délce textu. Byly zde
zastoupeny například i velmi dlouhé texty, kde se autor sdělení důsledně držel
jediného pojmu, na druhé straně se objevovala i krátká sdělení, kde bylo na
čtyřech řádcích použito 6 odlišných pojmů.
52
Zkoumání věcného obsahu článků nebylo předmětem této studie, je však na
místě říci, že z kontextu sdělení bylo v některých případech zřejmé, že někteří
autoři článků nepřesně a někdy až poměrně zavádějícím způsobem používali
věcně neodpovídající pojmy. Například nadpis článku hovořil o „tělesně
postižených“, přičemž obsah sdělení se týkal výhradně lidí neslyšících. Jiným
příkladem bylo místy nesprávné používání a obsahová záměna pojmů
„mentálně postižení“ a „duševně postižení“, což svědčí o nedostatečné
informovanosti konkrétního autora. 17
Výčet pojmů, které se kromě výše uvedených dále v analyzovaných textech
objevují:
a) Lidé se zdravotním postižením - obecně
17
•
lidé se zdravotním omezením
•
lidé znevýhodněni zdravotním postižením
•
lidé s poškozením (něčeho)
•
lidé znevýhodněni hendikepem
•
invalida
•
invalidní důchodce
•
invalidní občan
•
lidé s invalidním důchodem
•
poživatel invalidního důchodu
•
zdravotně handicapovaní
•
lidé trpící postižením
•
lidé, kteří z důvodu zdravotního postižení nemohou …
•
člověk, který má postižení
•
lidé, kteří mají zdravotní postižení
•
ti potřební
Dlužno podotknout, že někdy se však v těchto pojmech neorientují správně (a měli by) ani zdravotničtí a
další pracovníci, kteří přicházejí s lidmi s postižením do kontaktu v rámci své profese.
53
b) Lidé s tělesným postižením
•
lidé se sníženou pohyblivostí
•
lidé s omezenou pohyblivostí
•
lidé s omezenou možností pohybu
•
lidé s omezenou schopností pohybu a orientace
•
cestující s invalidním vozíkem
•
cestující na vozíku
•
člověk upoutaný na vozík
•
člověk na kolečkovém křesle
•
člověk odkázaný na vozík
•
lidé, které tráví svůj život na vozíčku
•
lidé, kteří se pohybují za pomoci vozíku
•
lidé na zdravotním vozíku
•
lidé na ortopedickém vozíku
•
pohybově omezený žák
•
lidé s tělesnou vadou
•
lidé postižení tělesnou vadou
•
lidé s (něčím, např. DMO)
•
hůře se pohybující lidé
c) Lidé se smyslovým postižením
•
lidé bez sluchu
•
ti, co vidí rukama
•
studenti s poruchami zraku
•
studenti se slabým zrakem
d) Lidé s mentálním postižením
•
mentálně retardovaní
e) Lidé s duševním onemocněním
•
psychiatrický pacient
•
duševně nemocný
•
duševně postižený
54
g) Téma zaměstnávání
•
občané se sníženou pracovní schopností
•
občané se změněnou pracovní schopností
•
lidé s pracovním omezením
•
zaměstnanec těžce postižený na zdraví
•
lidé, kteří nemohou vykonávat práci ze zdravotních důvodů
F) Téma studium
•
studenti se specifickými nároky
•
studenti se specifickými potřebami
•
studenti se speciálními potřebami
Graf 7
Jaká slovní označení pro nositele zdravotního postižení
a v kolika článcích převažovala ?
zdravotně postižený
465
přímý
289
čl. se zdrav.postižením
240
postižený
157
handicapovaný
150
invalida
45
ZPS
27
čl. se (zdrav.) handicapem
23
(zdravotně) handicapovaný
16
čl. na vozíku
9
(zdravotně) znevýhodněný
7
slepec
4
jiný
39
0
50
100
150
200
250
300
350
400
450
500
Komentář:
Graf 7 ukazuje, jaké pojmy v jednotlivých článcích převažovaly, s jakými pojmy
se tedy příjemci informací (čtenáři souboru = výběru z tisku) v každém článku
nejčastěji setkávali. Opět je nejvíce zastoupen pojem „zdravotně postižený“,
který převažoval z hlediska četnosti jeho použití v třetině článků
18
(33%), opět
18
Nebylo zde zařazeno 86 článků, v nichž se vyskytovaly 3 a více pojmů ve stejné četnosti
(např. 2x handicapovaný, 2x zdravotně postižený, 2x invalida).
55
následuje přímé označení „vozíčkář, nevidomý, neslyšící atd.“ (21%), pojem
„člověk se zdravotním postižením“ převažoval v 17% z celkového počtu článků
a
dále
v 11%
článků
převažovalo
používání
pojmu
„postižený“
a
„handicapovaný“.
Je samozřejmé, že použití pojmů závisí na věcném obsahu sdělení a je na
místě, že autor nepoužívá obecnější pojem „zrakově postižený“ tam, kde chce
hovořit např. o konkrétních nevidomých lidech nebo lidech slabozrakých,
přičemž stupeň postižení zraku hraje ve sdělení zcela zásadní roli (buďto chce
informovat
výhradně
o
nevidomých
lidech
nebo
výhradně
o
lidech
slabozrakých). Domníváme se však, že i přes tuto skutečnost lze z výsledků
vytěžit řadu relevantních informací o jazykovém prostředí v českých médiích ve
vztahu k lidem s postižením.
Graf 9
Pojmy označující nositele zdravotního postižení
v nadpisech článků
N = 1050
49%
51%
ano
ne
Komentář:
Nadpis je nesmírně důležitou součástí sdělení, článku, zprávy. Upoutává
pozornost čtenáře, který se podle jeho formulace rozhoduje, zda a jakou mu
bude věnovat pozornost. Roli hraje dynamika názvu, vystižení podstaty obsahu
a další faktory jako je rozsah článku, jeho umístění na ploše atd.
Ke zjištění četnosti nadpisů, které obsahují pojmy označující lidi se zdravotním
postižením, jsme vyřadili články, které nebyly primárně zaměřeny na tématiku zdravotního postižení. V článcích na toto téma primárně zaměřených, jak je
56
patrné z Grafu 9, bylo zjištěno zcela rovnoměrné zastoupení článků s nadpisy,
které obsahují/neobsahují název nositelů zdravotního postižení.
Užití pojmu v názvu je důležité, nicméně roli hraje celkový kontext a dynamika
nadpisu. Samotný výraz, zde míněno pojem k označení nositele zdravotního
postižení, má však mimo primární informační funkci také skryté účinky, a sice –
fixuje ve čtenáři určité nálepky. Ty mohou mít pozitivní, neutrální nebo
negativní konotaci. Jsou-li často opakovány, mohou se podílet na vytváření
obrazu o lidech s postižením, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu.
Graf 10
Jak názvy převažují v nadpisech článků?
N = 559
postižený
189
165
vozíčkář, nevidomý, neslyšící …
handicapovaný
65
zdravotně postižený
62
invalida
19
13
člověk s handicapem
slepec, hluchoněmý
9
člověk se (zdravotním) postižením
9
23
jiný
0
20
40
60
80
100 120
140 160
180 200
Komentář:
Absolutně nejvyšší četnost má pojem „postižený“, více než třetina článků (34%)
má tento pojem v nadpisu, dalších 30% článků obsahuje přímá označení
postižení – vozíčkář, nevidomý, neslyšící apod., a stejně je zastoupeno
používání pojmu „handicapovaný (hendikepovaný)“ (12%) a „zdravotně
postižený“ (11%). Uvážíme-li, že pojem „invalida“ se v posledních cca 10 letech
v zásadě přestal v civilizovaných zemích používat, je jeho zastoupení v
nadpisech ve 3% vývěrového souboru sice malé, přesto signalizuje informaci,
že někteří publicisté změny pravděpodobně nezaznamenali.
Postavení pojmu „člověk se zdravotním postižením, člověk s postižením, lidé se
zdravotním postižením, lidé s postižením“ (2%) je z hlediska publicisty jistě
pochopitelné – jde o příliš dlouhé slovní spojení, které zabírá cennou kapacitu
57
znaků, proto je – z pohledu publicisty – nepochybně „údernější“ ale zejména
úspornější používat krátký pojem „postižený“. Pro názornost uvádíme přesný
počet znaků včetně mezer pro označení:
POSTIŽENÝ …………………………………. ………. 9 znaků
ČLOVĚK S POSTIŽENÍM …………………… ……19 znaků
ČLOVĚK SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ……… 31 znaků
Otázkou ovšem je a zůstává, jaký vliv má/může mít časté opakování pojmu
„postižený“ na nálepkování lidí s postižením.
Je na místě uvést, že jen v málo případech byl však pojem „postižený“,
pokud byl užit v názvu, převažujícím pojmem také uvnitř sdělení článku.
Ve většině případů jsou v souboru obsaženy situace, kdy publicisté využívají
v názvu krátký pojem, ale dále v textu pak pracují s jinými – obvykle delšími
pojmy.
Analýza písemných záznamů rozhovorů
Přepisy rozhovorů umožnily jasné rozlišení autorů sdělení, takže bylo možné
určit, jaký slovník (označení, pojem) ve vztahu k lidem s postižením používají
jednotliví aktéři rozhovoru. Rozhovory pocházejí ze dvou mediálních prostředí–
rozhlas (pouze slovní sdělení) a televize (doplněné obrazovou reportáží).
Rozhovorů se účastnilo různě četné množství aktérů, někdy šlo o rozhovor mezi
dvěma lidmi, převážně se však jednalo o vyšší počet zúčastněných. Ne vždy
všichni aktéři používali některý z pojmů k označení nositele zdravotního
postižení. Jednalo se v naprosté většině o samotné lidi s postižením (pokud
nebyli primárně v pozici zástupců organizací lidí s postižením), kteří hovořili
obvykle o problémech, které mají oni sami a nebyla potřeba o lidech
s postižením jako takových hovořit. Z důvodu velmi nízké četnosti proto nebyly
pojmy, které v tomto smyslu užívali lidé s postižením do vyhodnocení zařazeny.
V souboru byly identifikovány 4 hlavní kategorie aktérů – publicisté,
představitelé organizací lidí se zdravotním postižením, představitelé veřejné
58
správy (spíše politici než úředníci) a odborníci, tj. ti, kteří přicházejí do
profesního kontaktu s tématikou zdravotního postižení.
Opět připomínáme, že následující výsledky se vztahují výhradně k výběrovému
souboru tohoto průzkumu. 19
Byly provedeny analýzy doslovných přepisů rozhovorů (dále jen „rozhovory“)
v rámci celého sledovaného období, tj. říjen 2005 – listopad 2007. Celkem bylo
analyzováno 128 relevantních rozhovorů. V prvním období (říjen 2005 –
prosinec 2007, tj. 15 měsíců) bylo v souboru zaznamenáno 71 rozhovorů a ve
druhém (leden 2007 – prosinec 2007, tj. 11 měsíců) 57 rozhovorů – jde tedy o
srovnatelné počty rozhovorů vzhledem k oběma obdobím.
Graf 11
Zastoupení témat v rozhovorech
N = 128
35
31
30
25
25
21
20
15
10
14
8
6
5
8
5
3
2
2
1
1
1
jin
é
so
ci
ál
ní
vě
ci
za po
liti
m
k
ěs
tn a
áv
á
do ní
zd pra
r
ba avo va
rié
tn
ic
ry
pr tví
os
vz tře d
dě
í
lá
vá
n
by í
dl
en
í
m
ko
éd
m
i
un a
in
ik
fo
ac
rm
e
ač
sp
.t
ec
or
t
h
da no l
ně ogi
e
,f
in
an
ce
0
Komentář:
Nejvíce - čtvrtina (24%) z celkového počtu rozhovorů se týkala primárně témat
v sociální oblasti; pětina (20%) byla témata politická; 16% témat bylo z oblasti
zaměstnávání; 11% z oblasti dopravy. Jde tedy o zcela jiné rozložení obsahu
témat než v tištěných médiích, kde bylo pořadí témat: zaměstnávání – sociální
19
Pro realizaci reprezentativního hloubkového výzkumu, který by umožnil vysokou míru zobecnění, by
bylo na místě uvažovat o časové relaci cca 2 roky a tomu odpovídající finanční náročností výzkumu.
59
věci – bariéry prostředí – doprava – vzdělávání – politika – volný čas –
zdravotnictví atd. (viz Graf 5).
U pořadí politických témat se s vysokou pravděpodobností odrazil fakt, že
(spolu)účastníkem vysokého počtu rozhovorů
(cca 50%, tj. 60 ze 128) byl
některý ze zástupců Národní rady osob se zdravotním postižených ČR jako
organizace prosazující zájmy lidí s postižením, která se z velké části a ve
srovnání s jiným organizacemi zastupujícími zájmy lidí s postižením, zabývá ve
vyšší míře politickými tématy. V rámci článků v tištěných médiích nebylo
zastoupení NRZP ČR tak vysoké (13%).
V obou typech médií – tištěných i dálkových však shodně a podle předpokladu
převládá primární zaměření na sociální věci a zaměstnávání.
Jaký slovník v rozhovorech převládá ?
Stejně jako v tištěných médiích, i v dálkových médiích (rozhlas, televize)
celkově převládá používání pojmu „zdravotně postižený“.
U čtyř hlavních
kategorií účastníků rozhovorů je však zřetelný rozdíl v preferenci používaných
pojmů k označení nositelů zdravotního postižení. Rozdíly jsou zachyceny v níže
uvedené Tabulce 2 a dále pro názornost poměru rozdílů v následujících grafech
(Graf 12 až 15) a v souhrnném Grafu 16.
Tabulka 2
1
2
3
Publicisté
zdravotně postižený
handicapovaný
postižený
Představitelé organizací lidí
člověk se
zdravotně postižený
člověk se (zdravotním)
se zdravotním postižením
(zdravotním)
handicapem
postižením
Představitelé veřejné správy
zdravotně postižený
invalida
postižený
Odborníci
zdravotně postižený
člověk se
přímé označení
(zdravotním)
(vozíčkář, nevidomý,
postižením
neslyšící…
60
Jaký slovník převládá?
Graf 12
Publicisté
6%
2% 4%
zdravotně postižený
6%
handicapovaný
postižený
37%
8%
přímé - vozíčkář, nevidomý…
čl. se zdravotním postižením
invalida
čl. s handicapem
ostatní
17%
20%
Graf 13
Představitelé organizací lidí se zdravotním postižením
7%
20%
zdravotně postižený
člověk se zdravotním postižením
člověk s handicapem
73%
Graf 14
Představitelé veřejné správy
8%
10%
29%
zdravotně postižený
invalida
postižený
12%
čl. se (zdravotním) postižením
přímé - vozíčkář, nevidomý, neslyšící…
ostatní
12%
29%
61
Graf 15
Odborníci
9%
6%
zdravotně postižený
člověk se zdravotním postižením
34%
6%
přímé - vozíčkář, nevidomý, neslyšící…
6%
invalida
3%
handicapovaný
postižený
člověk s handicapem
ostatní
18%
18%
Graf 16
Jaký slovník převládá – souhrnný graf
80
70
60
50
40
30
20
10
o d b o r n í c i
0
p ř e d s t a v it e lé
o r g a n iz a c í
lid í
s
s p r á v y
p o s t iž e n í m
jin
ý
a
ní
m
)h
in
va
lid
an
di
ca
pe
va
po
ca
av
ot
(z
publicisté
(z
dr
se
představitelé organizací lidí s postižením
čl
ov
ěk
se
ěk
čl
ov
m
ný
en
í
nd
i
tn
dr
av
o
ha
ím
)p
ra
vo
zd
p u b lic is t é
os
ti ž
po
ě
tn
m
iž
en
ý
st
po
st
iž
en
ý
p ř e d s t a v it e lé
v e ř e jn é
představitelé veřejné správy
odborníci
62
Komentář:
1.
Publicisté ve výběrovém souboru preferují krátké tvary označení pro
nositele zdravotního postižení, což může mít
20
souvislost s „kapacitní“
potřebou, která by se dala označit „na co nejmenší ploše - co nejvíce
informací“.
2.
Mezi prvními třemi preferencemi u odborníků se objevuje (ve výběrovém
souboru) na rozdíl od ostatních kategorií účastníků rozhovorů přímé
označení – vozíčkář, nevidomý, neslyšící atd. Důvodem může být fakt,
že se ve své praxi setkávají častěji s potřebou řešit konkrétní denní
situace lidí s konkrétními typy postižení.
3.
Preference delších slovesných tvarů u představitelů organizací lidí
s postižením pravděpodobně souvisí nejen se znalostí soudobých
mezinárodních legislativních trendů (na jejichž vzniku a zavádění v ČR
se různé organizace v různé míře podílejí)21, ale i s potřebou osvěty
veřejnosti, která je v rámci médií nezastupitelná.
4.
Mezi preferovanými výrazy se u představitelů veřejné správy objevuje
(ve výběrovém souboru !) pojem „invalida“ a „invalidní občan“, což
do značné máry a nepochybně souvisí s faktem, že v tématech se
poměrně často hovoří o
problematice invalidních důchodů,
v platné legislativě zůstává pojem „invalidní
důchod“
a
přičemž
„invalidní
vozík“, ale také - v současné době již neakceptovatelný - pojem
„invalidní občan
22“.
Jde o v ČR legitimní právní terminologii, která se
však může spolu se „zvykovým právem“ bohužel projevit v „přenosu
informace“ a označování lidí s postižením jako „invalida23“, tedy
ne-platný, ne-schopný, přestože o právní termín v tomto případě nejde.
Uvedený komentář pouze nastiňuje možnosti některých vysvětlení a vztahuje
se výhradně k výběrovému souboru.
20
Podotýkáme, že „může mít“, což znamená také – „nemusí“. Pro potvrzení by byl nezbytný výzkum
zaměřený na zjištění důvodů či motivací k používání a preferenci pojmů u jednotlivých kategorií osob.
21
Nejvíce NRZP ČR.
22
§39, odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
23
V platné legislativě tento pojem neexistuje, je zde pouze „poživatel invalidního důchodu“.
63
Graf 17
Četnost NRZP ČR a VVZPO
N = 2600
13
100%
90%
466
Ano
Ne
80%
70%
60%
50%
40%
2587
2134
30%
20%
10%
0%
NRZP
VVZPO
Téměř pětina (18%) všech jednotek sdělení ve výběrovém souboru obsahovala
nejméně jedenkrát název organizace „Národní rada zdravotně postižených“
nebo Národní rada osob se zdravotním postižením“ a pouze 0,5% název
„Vládní výbor pro zdravotně postižené občany.“
24
Přibližně v každé páté
jednotce sdělení výběrového souboru byla tedy ve větší či menší míře
zastoupena informace o existenci a/nebo činnosti NRZP.
Do tohoto počtu byly zahrnuty někdy i nesprávné názvy NRZP, z nichž a z kontextu sdělení bylo zřejmé,
že se jedná o NRZP jako např. Národní strana zdravotně postižených, Národní rada tělesně postižených,
Česká rada zdravotně postižených.
24
64
8.
Závěry a doporučení
Používání adekvátních pojmů je důležité jednak z důvodu vnější osvěty a
vytváření obrazu o lidech s postižením u odborné i laické veřejnosti a dále hraje
významnou roli při utváření či posilování sebe-pojetí a sebe-uvědomění
samotných lidí s postižením. Jak mluvíme (píšeme, ukazujeme mediální
obrazy), tak myslíme. Jak myslíme, tak jednáme.
Používání termínů – pojmů ve vztahu k označení lidí se zdravotním
postižením v médiích (avšak nejen v médiích) je téma, které by do budoucna
zasluhovalo nepochybně větší pozornost. Výsledky průzkumu naznačují
značnou variabilitu v používání těchto pojmů, jejichž preference se liší podle
původců mediálních sdělení (zde zejména publicista; představitel organizace
lidí s postižením; odborník; představitel veřejné správy). Obecně v mediálních
sděleních převažuje používání pojmu „zdravotně postižený“, z hlediska témat
převažují sociální věci a zaměstnávání.
Mezi preferencemi publicistů převažují krátké výrazy zaměřené na
postižení, handicap; odborníci se do značné míry orientují na přímá označení
druhu zdravotního postižení (vozíčkář, nevidomý, neslyšící…), představitelé
organizací lidí s postižením jednoznačně preferují výrazy zaměřené na člověka
a
představitelé veřejné správy užívají ve vysoké míře pojmy z kategorie
„invalidní“.
S ohledem na zjištění preferencí u představitelů veřejné správy
(zdůvodnění viz komentář na str. 64, bod 4) by bylo na místě zvážit do
budoucna úpravu legislativního pojmu „invalidní občan“ podle stávajícího § 39
zákona o důchodovém pojištění.
Sémantická analýza textů nebyla sice v ohnisku zájmu této studie, nelze
však alespoň nezmínit používání pojmu PROBLEMATIKA a TÉMATIKA, která
se zdála být v textech nadužívána. Z
hlediska sémantického ale
i
psychologického je vhodnější – ve vztahu k lidem s postižením – hovořit o
65
TÉMATICE zdravotního postižení než o PROBLEMATICE
zdravotního
postižení. Pojem PROBLÉM implikuje akcent na problém, tedy na něco, co je
ve svém základu negativní, nepříjemné, nežádoucí. V oblasti zdravotního
postižení je tento pojem obecně zbytečně nadužíván a podvědomě se vytváří
v příjemcích informace
obraz, že zdravotní postižení je JEN (a jen a jen)
problém. Pojem TÉMATIKA je neutrální a umožňuje nastavit pozitivní konotaci
sděleného. Doporučujeme proto vyšší citlivost k používání a oddělování obou
zmíněných pojmů a pojem „problematika“ používat výhradně tam, kde jde o
skutečný problém. Život lidí se zdravotním postižením se neskládá ze 100% jen
z problémů, z mnoha sdělení se to však takto může jevit.
Na závěr uvádíme několik možných doporučení, která mohou organizace
lidí s postižením legitimně požadovat od zástupců medií a působit tak
na minimalizaci, resp. eliminaci případných nepříznivých efektů mediálního
sektoru v povědomí běžné veřejnosti :
•
respektovat různorodost obrazů zdravotního postižení a zobrazování
variabilních zkušeností lidí se zdravotním postižením,
•
respektovat náhled a zkušeností samotným lidí s postižením a vzájemné
konzultace, jak poskytnout co nejautentičtější obraz o konkrétním
člověku se zdravotním postižením,
•
respektovat schopnosti lidí s postižením a aktivní začleňování zdravotně
postižených profesionálů do mediální produkce ve všech žánrech,
•
vytvořit ducha společného užitku v tom smyslu, že v reklamě by obraz
člověka se zdravotním postižením neměl poškozovat její základní
zaměření - tzn. neměl by člověk být do ní zařazen primárně pro své
zdravotní postižení)
•
poskytovat „podpůrné role“ tj. takové, ve kterých nesehrává primární roli
zdravotní postižení lidí s postižením, ale zvládání úkolů každodenního
života, takovéto role předznamenávají reálné začleňování
postižením do běžného života,
66
lidí s
•
citlivě volit situace, ve kterých jsou lidé se zdravotním postižením
zobrazováni v roli oběti do té míry, nakolik tyto role podporují představu o
jejich bezmocnosti,
•
stejným způsobem citlivě volit roli v pozici hrdiny,
•
odmítat využívání lidí bez zdravotního postižení jako advokátů – obhájců
lidí s postižením; podpora situací, ve kterých mohou lidé s postižením
hovořit sami za sebe a demonstrovat vlastní sebeurčení a sílu,
•
využívat „normalizační“ síly humoru samozřejmě a s jasným rozlišením
smát se „s někým“ a smát se „někomu“,
•
používat jazyk, který zdůrazňuje rovnost a zapojení,
•
využívat na obrazovce i osoby s viditelným postižením,
•
vyhýbat se tendenci, kdy lidé s viditelným postižením vystupují pouze
tehdy,
má-li
zpráva
něco
společného
s postižením;
začleňovat
zobrazování lidí s postižením i do primárně jiných témat,
•
nechat vystupovat lidi s různými postiženími včetně lidí s postižením,
která nejsou zjevná,
•
při přípravě obrazových záběrů reagoavt citlivě na postavení –
dominantní/submisivní role – a vzájemné vztahy mezi jednotlivými
představiteli,
•
zajistit, aby byli lidé s postižením fotografováni a jinak zobrazováni
stejným způsobem jako lidé bez postižení.
67
Seznam použitých zdrojů
1.
DAJANI, K., F. „What´s in a Name? Terms Used to Refer to People with
Disabilities.“ In Disability Studies Quartely. Sumer 2001. Vol.21.
No.3:196–209.
2.
DALAGHER, H. FDR´s Splendid Deception, New York: Dodd, Mead,
1985.
3.
DUNCAN, B. „Mass Media and Disability. Final Report of the
International Experts Meeting on Masmedia and Disability.“ International
Rehabilitation review. Spotlight on Media and Disability. New York:
Rehabilitation International, 2004. Vol.54, No.1:7–13.
4.
Employers Forum on Disability 2006. (EFD) Press Release 1 May 2002.
Dostupné na http://www.employers-forum.co.uk/www/press.htm
(25. 6. 2007)
5.
European Declaration on Media and Disability 2003. In European
Disability Forum, Bulletin, April – June 2003:10.
6.
Equal Rights In Practis. Key Voices 2005. Access to Justice.
Luxembourg: Office for Official Publications of the European
Communities, 2005. ISBN 92-894-9175-2.
7.
Equality And Non-discrimination. Annual Report 2005. Luxembourg:
Office for Official Publications of the European Communities, 2005.
ISBN 92-894-9446-8.
8.
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4.
9.
GOTTLIEB, N. Language and handicap in Japan. Disability & Society,
Volume 16, Issue 7 December 2001, p. 981 - 995
10.
HALLER, B., DORRIES, B., RAHN, J. Media labeling versus the US
disability community identity: a study of shifting cultural language .
Disability & Society, Volume 21, Issue 1 January 2006 , p. 61 - 75
68
11.
Internetové stránky Evropské komise „Za rozmanitost. Proti diskriminaci.”
Dostupné na http://www.stop-discrimination.info/2180.0.html
(30. 11. 2007)
12.
Internetový informační projekt www.diskriminace.cz. Dostupné na
www.diskriminace.cz (25. 11. 2007)
13.
JIRÁK, J., KOPPLOVÁ, B. Média s společnost. Praha: Portál 2003.
ISBN 80-7178-697-7.
14.
Kol. autorů. Je sedmá velmoc naším spojencem? Zkušenosti evropských
organizací zdravotně postižených při spolupráci se sdělovacími
prostředky. Praha: Sbor zástupců zdravotně postižených, 1993.
15.
Kol. autorů Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996.
ISBN 80-7184-311-3.
16.
KOLUCKI, B. „A Review of Research about Media & Disability: Does it
Make a Diference?“ International Rehabilitation review. Spotlight on
Media and Disability. New York: Rehabilitation International, 2004.
Vol.54, No.1:14–19.
17.
KRHUTOVÁ, L. (1) Diskriminace, od pojmu k realitě. In Sborník z 1.
konference o stavu lidských a občanských práv osob se zdravotním
postižením v ČR konané v Praze 12. května 2005. Praha: NRZP, 2005.
ISBN 80-903640-0-4.
18.
KRHUTOVÁ, L. (2) Média a zdravotní postižení. In KRHUTOVÁ, L. a kol.
Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, Výzkumné centrum integrace zdravotně
postižených. ISBN 80-903658-0-9.
19.
LYLE, D. Disability and the Media: the Role for Advertising. In European
Disability Forum, Bulletin, April – June 2003:15– 8.
20.
MICHALÍK, J. (1) Participace občanů se zdravotním postižením. In
KRHUTOVÁ, L. a kol. Občané se zdravotním postižením a veřejná
správa. Olomouc: VCIZP, 2005. ISBN 80-903658-0-9.
69
21.
MICHALÍK, J. (2) Postižení a právo. In RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ,
L. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004.
ISBN 80-244-0873-2.
22.
Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním
postižením. Schválena usnesením vlády ČR ze dne 16. června 2004
č. 605. Praha : Úřad vlády, 2004. ISBN 80-86734-22-6.
23.
MINTY, S. „UK broadcasters sign Disability Manifesto.“ International
Rehabilitation review. Spotlight on Media and Disability. New York:
Rehabilitation International. 2004. Vol.54, No.1: 42–44.
24.
RADTKE, P. „Between Beggar and Batman: The Image of People with
Disabilities in the Media.“ In European Disability Forum. Bulletin. April –
June 2003:11–14.
25.
REPKOVÁ, K. (1) Média a zdravotné postihnutie. In Speciální
pedagogika, 2003, č. 4. ISSN 1211-2720.
26.
REPKOVÁ, K. (2) Pojem zdravotné postihnutie v životněj skúsenosti
l´udí. Československá psychologie, 1999, roč. XLIII, č. 5. s. 433 – 448.
27.
STRAHAN, F. „Encounters with the Media: Seeking a New Aesthetic.“
International Rehabilitation review. Spotlight on Media and Disability.
New York: Rehabilitation International. 2004. Vol.54, No.1: 45–53.
28.
TEMKIN, T. Representations of Blind People in Films and Television.
International Rehabilitation review. Spotlight on Media and Disability.
New York: Rehabilitation International. 2004. Vol.54, No.1: 23–26.
70
Příloha 1
Manifest médií - Extrakt z Evropské deklarace Média a zdravotní postižení
European Declaration on Media and Disability
Zástupci Evropského kongresu deklarovali, že budou:
•
podporovat změny v sektoru běžných (mainstream) médií s cílem zlepšit
obraz o lidech se zdravotním postižením a jejich začlenění,
•
zviditelňovat lidi se zdravotním postižením ve všech žánrech,
•
zvyšovat zastoupení témat, které se speciálně dotýkají lidí se zdravotním
postižením a jejich rodin,
•
podporovat intenzivní obraz lidí se zdravotním postižením, který nebude
založen na charitě nebo medicínském přístupu, a budou odstraňovat
negativní stereotypy,
•
podporovat úzkou spolupráci mezi lidmi se zdravotním postižením a
organizacemi, které je zastupují, médii, které se speciálně věnují
problematice zdravotního postižení a běžným mediálním průmyslem,
•
zvyšovat počet lidí se zdravotním postižením zaměstnaných v mediálním
průmyslu, speciálně na profesionální úrovni,
•
zajistit přístupnost mediálních služeb pro lidi se zdravotním postižením,
•
zajistit fyzický přístup pracovního prostředí v mediálním průmyslu.
Doporučované způsoby k dosažení uvedených cílů:
•
vypracování akčních plánů a formování strategií n podporu začleňování
lidí se zdravotním postižením v rámci mediálních organizací,
•
založení
různorodých
jednotek
v rámci
mediálních
organizací
a
začlenění otázek týkajících se zdravotního postižení v rámci jejich
praktik,
•
poskytování
tréninků
v otázkách
v organizacích,
71
rovnosti
pro
zaměstnance
•
podpora dalšího vzdělávání zaměřeného na otázky zdravotního postižení
jako významného mediálního tématu a zavedení komunikačních kurzů,
•
výměny příkladů dobré praxe v sektoru a podněcování monitoringu
progresu,
•
tam, kde je to vhodné, zavedení tréninků a zaměstnaneckých programů
ke zvýšení účasti lidí se zdravotním postižením v sektoru,
•
audity přístupu pracovních míst v mediálním průmyslu,
•
vývoj a využívání vhodných technologií k podpoře přístupu pro lidi se
zdravotním postižením k mediálním službám a jejich začlenění,
•
zapojení nových EDF médií a sítě týkající se zdravotního postižení, které
by měly být vytvořeny jako výsledek této deklarace.
72
Příloha 2
Videospot Odepsaní
Videospot je součástí pouze elektronické verze studie.
73
Příloha 3
Internetové informační zdroje – zdravotní postižení a média
1. Všeobecné zaměření
www.disabilityworld.org
www.media-disability.org
www.disabilityfilms.co.uk
www.accessiblesociety.org
http://www.udsakron.org/kaleidoscope.htm
www.stop-discrimination.info
http://wtd.vlada.cz/vrk/vrk.htm
2. Fotografie
www.ilo.org/public/english/sitemap
www3.who.int/icf/photocontest2003
www.endofpolio.org
www.un.org/photos/disabled. htm
www.johnbirdsall.co.uk/catalogue. shtml
www.disabilitymuseum.org/lib/stills/
3. Obrázky
www.disabilityart.com - Výběr perokreseb dětí i dospělých se zdravotním
postižením postižených dětí - na prodej.
www.artbycheryl.com
Karikatura-stylové klipy lidí s postiženími.
http://webclipart.miningco.com/cs/msub. disaa
4. Dokumentární filmy
www.fanlight.com
www.mediarights.org
www.docuseek.com
5. Filmové festivaly
www.disabilityfilmfestival.net
www.perspektiva-inva.ru/festival-barriers-2004eng. shtml
www.filmfestival.kolobrzeg.pl
www.ptff.org
www.madknight.com/cdt/superfest
www.paraquad-nsw.asn.au
www.disabilityfilmfestival.net/links
6. Statistiky (globální)
http://unstats.un.org/unsd/disability/default. asp
www.cdc.gov/nchs/citygroup. htm
74